Archive for the 'Muzika' Category

h1

Peter Gabriel, Warm Up Tour, Drážďany 25.6.

Tuesday, June 26th, 2007

Newslettery jsou dobrá vÄ›c. Kdyby mi jeden nechodil z adresy ?/…rgabriel.com, urÄŤitÄ› by mi uniklo, Ĺľe inkriminovanĂ˝ muzikant dÄ›lá trochu utajenĂ˝ miniturnĂ© po EvropÄ› a zavĂ­tá i za humna do Drážďan. Ale informace pĹ™išla a tak jsme se Ĺ tÄ›pánem vyrazili zjistit, jak se letošnĂ­ verze kapely a koncertu liší od famĂłznĂ­ch turnĂ© v letech 2003–2004 – tehdejší koncerty patĹ™ej k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v ĹľivotÄ› vidÄ›l.

PrvnĂ­ pĹ™ekvapenĂ­ pĹ™išlo hned na začátku. Akce se konala na otevĹ™enĂ˝ scĂ©nÄ› v mÄ›stskĂ˝m parku a dopĹ™edu jsem ÄŤekal nÄ›jakej stĹ™ednÄ› velkej stadiĂłn, ale ono ne – FreilichtsbĂĽhne je takovej malej amfiteátr s obyÄŤejnĂ˝m, nikterak velkĂ˝m pĂłdiem, lavicemi v Ĺ™adách do kopce a kotlem pro spíš desĂ­tky neĹľ stovky lidĂ­. Dohromady pĹ™i plnĂ˝m stavu odhadem tak třítisĂ­cová kapacita. OkamĹľitÄ› mi to pĹ™ipomnÄ›lo festivalovĂ˝ scĂ©ny ve ChvaleticĂ­ch nebo v TrutnovÄ›, ten je ale vÄ›tší. PĹ™išli jsme asi 40 minut pĹ™ed plánovanĂ˝m začátkem a v pohodÄ› obsadili mĂ­sta v onom kotĂ˝lku pĹ™ed pĂłdiem, cca tĹ™i metry od jeho hrany. UĹľ jen tohle vĂ˝raznÄ› zavánÄ›lo vĂ˝jimeÄŤnĂ˝m zážitkem.

Jak jsme tak zblĂ­zka obhlĂ­Ĺľeli pĂłdium, pĹ™ekvapenĂ­ rostlo – scĂ©na byla totiĹľ ĂşplnÄ› jednoduchá, aĹľ spartánská. Na vysvÄ›tlenou pro neznalĂ©: Gabrielovy koncerty jsou uĹľ cca 15 let v podstatÄ› divadelnĂ­ pĹ™edstavenĂ­ s miliĂłny rekvizit, projekÄŤnĂ­ch pláten, otoÄŤnĂ˝ch ploch, lešenĂ­, vysouvacĂ­ch konstrukcĂ­ apod. Tohle pĂłdium vypadalo… no, jako v tÄ›ch ChvaleticĂ­ch, pár svÄ›tel a dost. Dokonce ani to projekÄŤnĂ­ plátno. Z Ăşvah, jak bude asi koncert vypadat, nás vytrhl slušnÄ› intenzivnĂ­ deštĂ­k a zpráva, Ĺľe se kapele nÄ›kde podÄ›lalo auto a začátek se cca o pĹŻlhodinu opozdĂ­. Ovšem krátce pĹ™ed osmou pršet pĹ™estalo, tÄ›ch pár svÄ›tel se rozsvĂ­tilo, na pĂłdium napochodovala skoro stejná kapela jako na pĹ™edchozĂ­m turnĂ© (jen klávesistku Rachel Z. nahradila nová tvář jmĂ©nem Angie) a koncert zaÄŤal.

Začátek obstarala trojice otvĂ­rákĹŻ z „ÄŤĂ­slovanĂ˝ch“ alb, tj. The Rhythm of the Heat, On the Air a jasnej prvnĂ­ vrchol veÄŤera Intruder. A hned bylo jasnĂ˝, Ĺľe koncert nebude takovou pĹ™ehlĂ­dkou greatest hits jako zmĂ­nÄ›nĂ˝ poslednĂ­ dva – Gabriel sám hned zkraje Ĺ™ekl, Ĺľe dostal chuĹĄ zahrát si hlavnÄ› starĂ˝ vÄ›ci, na kterĂ˝ ĹľivÄ› dlouho nedošlo. A to zcela civilnÄ›, bez onÄ›ch obvyklĂ˝ch divadelnĂ­ch prvkĹŻ. CelĂ˝ vystoupenĂ­ tak od začátku pĹ™ipomĂ­nalo klubovej koncert – žádná show, žádná choreografie, prostÄ› parta famĂłznĂ­ch muzikantĹŻ, která hraje jak o Ĺľivot a parádnÄ› se pĹ™itom bavĂ­. Pokud nÄ›kdo pod dojmem nedávnĂ˝ch DVD pĹ™išel na Gabriela skákajĂ­cĂ­ho v gumovĂ˝ kouli, chodĂ­cĂ­ho hlavou dolĹŻ po stropÄ› nebo jezdĂ­cĂ­ho kolem pĂłdia na kole, mÄ›l smĹŻlu. NejvĂ˝raznÄ›jším, ovšem naprosto dokonalĂ˝m efektem byla duha, která se zhruba ve tĹ™etinÄ› koncertu objevila na nebi a vydrĹľela snad pÄ›t pĂ­sniÄŤek, jako by si ji kapela objednala. Jinak to byla ÄŤistÄ› hudebnĂ­ záleĹľitost.

A Ĺľe bylo co poslouchat. MÄ› málem kleplo nadšenĂ­m pĹ™i Blood of Eden – mám ji rád i se SinĂ©ad O'Connor nebo Paulou Cole, ale v souÄŤasnĂ˝ kapele zpĂ­vá Gabrielova dcera Melanie a aÄŤ jistÄ› nenĂ­ lepší zpÄ›vaÄŤka neĹľ ony dvÄ› dámy, funguje mezi nĂ­ a PG taková energie, Ĺľe mi stály všechny chlupy na zádech. Melanie byla vĂ˝borná i v Mother of Violence, kterou odzpĂ­vala celou sama. Celá kapela hrála hodnÄ› nabroušenÄ›, i westcoastovky typu Humdrum, DIY nebo On the Air znÄ›ly dost hutnÄ›, takĹľe si jistÄ› dokážete pĹ™edstavit, jak dunÄ›l Intruder, I Don't Remember, Steam nebo Big Time. PodobnÄ› jako minule v BerlĂ­nÄ› došlo i na nÄ›mÄŤinu – Family Snapshot bych si, pravda, dal radÄ›ji v originále, ovšem No Self Control s tvrdĂ˝m strojovĂ˝m rytmem a refrĂ©nem „Keine Selbstkontrolle“ (zbytek byl normálnÄ› anglicky) znÄ›l skvÄ›le – Blixa Bargeld by mÄ›l radost.

Muzikanti? BubenĂ­k Ged Lynch hrál ještÄ› razantnÄ›ji neĹľ minule, tj. bicĂ­ v tom komornĂ­m prostoru tĂ©měř nebylo potĹ™eba zvuÄŤit, ovšem nÄ›koho tak pĹ™esnĂ˝ho aby ÄŤlovÄ›k pohledal. Powerhouse, Ĺ™ekl o nÄ›m Gabriel a mÄ›l recht. Multiinstrumen­talista Richard Evans si ke kytaĹ™e, mandolĂ­nÄ› a flĂ©tnÄ› pĹ™ibral marimbu, hrál na ni skoro v kaĹľdĂ˝ pĂ­sni a bylo to vĂ˝bornĂ˝. Klávesistka Angie sice nebyla tak vĂ˝razná jako pĹ™edchĹŻdkynÄ› Rachel Z., ale svĂ˝ si odehrála a navĂ­c vĂ˝bornÄ› zpĂ­vala. O Melanii uĹľ Ĺ™eÄŤ byla, kytaristu Davida Rhodese a basáka Tonyho Levina vychvalovat netĹ™eba, v AtĂ©nách maj sov dost.

Po dvou hodinách a ÄŤtvrthodinÄ› navrch konÄŤil koncert vynikajĂ­cĂ­ Lay Your Hands on Me a následnĂ˝m přídavkovĂ˝m blokem Solsbury Hill, Biko, Sledgehammer a In Your Eyes (aneb aspon v závÄ›ru pár povinnĂ˝ch hitovek). In Your Eyes byla trochu ochuzená oproti verzi z pĹ™edchozĂ­ch turnĂ©, pĹ™i absenci hostujĂ­cĂ­ch zpÄ›vákĹŻ to bohuĹľel jinak nešlo, Melanie se do vokálnĂ­ch divoÄŤin moc nepouštÄ›la. PĹ™esto jsem byl nadšenĂ­m bez sebe – vidÄ›l jsem z pÄ›ti metrĹŻ, jak funguje muzikantsky nejspíš nejnadupanÄ›jší kapela, jakou jsem kdy zaĹľil ĹľivÄ›, a jen mi bylo lĂ­to, Ĺľe mĂ­sto dvou hodin netrvalo vystoupenĂ­ pĹ™inejmenším dvojnásobek. Jistou nadÄ›ji ovšem skĂ˝tá samotnĂ˝ jmĂ©no turnĂ© – pokud tohle bylo jen „zahřívacĂ­ kolo“, jak bude vypadat hlavnĂ­ chod?

h1

Sestry Steinovy v Kaštanu

Sunday, May 20th, 2007

Sestry Steinovy uĹľ jsem tu jednou chválil, teÄŹ jsme vyrazili na jejich samostatnej koncert do klubu Kaštan. A to hned ve tĹ™ech i s Dominikou – ta si Sestry uĹľ pĹ™ed nÄ›jakou dobou zamilovala z CD a teÄŹ nás pĹ™esvÄ›dÄŤila, Ĺľe ji máme vzĂ­t s sebou. VeÄŤer zaÄŤal milĂ˝m pĹ™ekvapenĂ­m – celá akce byla vĂ­cemĂ©nÄ› narozeninovĂ˝m mejdanem dávnĂ˝ kamarádky Martiny P., kterou jsme nevidÄ›li asi ÄŤtyĹ™i roky a mÄ›li jsme z nĂ­ radost. ObÄ›ma dámám to hrálo vĂ˝bornÄ›, uĹľ minule jsem psal, jaká je jejich muzika akustickej nářez, oproti RubĂ­nu byl ovšem v Kaštanu od prvnĂ­ chvĂ­le skvÄ›lej zvuk a tak bylo koneÄŤnÄ› pořádnÄ› slyšet všechny ty buckleyovskĂ˝ kytarovĂ˝ vyhrávky a riffy a opravdu to stojĂ­ za to. „SĂłlovÄ›jší“ kytaristka Lucie navĂ­c pracovala s moc zajĂ­mavou krabiÄŤkou, která po sešlápnutĂ­ sniĹľovala tĂłny o oktávu a z kytary tĂ­m dÄ›lala basu – vĂ˝teÄŤná vÄ›c. VÄ›tšina pĂ­sniÄŤek chvályhodnÄ› pocházela z vĂ˝bornĂ˝ poslednĂ­ desky, opÄ›t byli skvÄ›lĂ­ tĹ™eba Vlci a Moje jmĂ©no, taky V pořádku nebo Krajina šera, ze starších se ohromnÄ› povedl například MĹŻj tanec, zkrátka pohoda. Ale jeden rejpanec si pĹ™ece jenom neodpustĂ­m – kdyby se mezi pĂ­sniÄŤkama tolik nemluvilo, bylo by to ještÄ› o hodnÄ› lepší. Jednak tak koncertu mĂ­sty padal Ĺ™emen, druhak jsem se nemohl zbavit dojmu, Ĺľe se sestry snaží publikum spíš ukecat neĹľ uzpĂ­vat, coĹľ by byla škoda, zpĂ­vá jim to podstatnÄ› lĂ­p.

h1

Roger Waters, Praha 13.4.

Saturday, April 14th, 2007

Na málokterou akci jsem se v poslednĂ­ dobÄ› těšil tak jako na koncert Rogera Waterse, aneb autora vÄ›tšiny repertoáru Pink Floyd a taky nÄ›kolika skvÄ›lĂ˝ch sĂłlovek. Jako všechny vÄ›tší koncerty poslednĂ­ doby se odehrál v HušákovÄ› ArĂ©nÄ› ve VysoÄŤanech, kterou fakt nemusĂ­m, ale dneska mÄ› vcelku příjemnÄ› pĹ™ekvapila – vstup byl relativnÄ› rychlej a ochranku uĹľ oÄŤividnÄ› nauÄŤili slušnĂ˝mu chovánĂ­, takĹľe na rozdĂ­l od nÄ›kolika pĹ™edešlĂ˝ch koncertĹŻ nezaÄŤala akce opruzem.

Začátek byl vĂ˝bornej – uĹľ v dobÄ›, kdy se plocha plnila lidmi, se na projekÄŤnĂ­ ploše za pĂłdiem rozsvĂ­tila stará monochromatická fotka obĂ˝vákovĂ˝ho zátiší s antikvárnĂ­m rádiem, popelnĂ­kem, flaškou whisky a sklenicĂ­. Dlouhou dobu vypadala jako běžná dekorace, jenĹľe pĹ™esnÄ› v 8 hodin oĹľila a objevila se v nĂ­ ruka, která odklepla do popelnĂ­ku popel z cigára, nalila panáka whisky a naladila na rádiu stanici s nÄ›jakĂ˝m swingem. Ten pak vystřídal rock’n’roll a vzápÄ›tĂ­ Abba, coĹľ se ruce nelĂ­bilo, chvĂ­li pĹ™elaÄŹovala a pak chytila frekvenci, kde zrovna zaÄŤĂ­nalo In the Flesh. A to uĹľ nebylo rádio, ale Waters s kapelou na Ĺľivo.

In the Flesh je vĹŻbec vĂ˝bornej otvĂ­rák, WatersĹŻv smysl pro humor je nutno ocenit. (Pro neznalĂ©: skladba z alba The Wall je vlastnÄ› monolog fašistickĂ˝ho diktátora na sjezdu vÄ›rnĂ˝ch souputnĂ­kĹŻ.) BodovĂ˝ reflektory kĹ™iĹľovaly publikum a Waters do toho zpĂ­val (a velmi srozumitelnou gestikulacĂ­ doprovázel) starej známej text: „Jsou tu v sále nÄ›jakĂ˝ buzny? Ke zdi s nima. Hele, támhleten se mi nelĂ­bĂ­ – ke zdi s nĂ­m. Tenhle vypadá jak Ĺľidák, támhle je negr – kdo sem pustil tuhle verbeĹľ? Tamten kouří jointa a tenhle má beÄŹary – kdyby bylo po mĂ˝m, nechal bych vás všechny postřílet!“ PĹ™i poslednĂ­m verši samozĹ™ejmÄ› hudba vygradovala a publikum vybuchlo nadšenĂ­m, coĹľ Waterse zjevnÄ› pobavilo. MÄ› taky :-).

Následoval prĹŻĹ™ez FloydĂ­mi pĂ­snÄ›mi, z The Wall pĹ™išla ještÄ› Mother, pak staĹ™iÄŤká a skvÄ›lá Set the Controls for the Heart of the Sun. Kapela hrála vĂ˝bornÄ›, i kdyĹľ je fakt, Ĺľe kromÄ› Set the Controls…, která s klarinetovĂ˝m sĂłlem a jazzovĂ˝m spodkem pĹ™ipomĂ­nala tĹ™eba Stinga, byly všechny vÄ›ci hranĂ˝ vĂ­cemĂ©nÄ› stejnÄ› jako na desce a skoro žádnĂ˝ muzikantskĂ˝ pĹ™ekvapenĂ­ se nekonaly. Velmi příjemnou vĂ˝jimkou byla Have a Cigar, aneb nářez jak svinÄ›. PĹ™i Shine On You Crazy Diamond osprchovaly publikum bublinky z automatickĂ˝ho bublifuku, vĂ˝bornĂ˝ Wish You Were Here zase doprovázel moc pÄ›knej videoklip s Ĺ™adou svĂ­ÄŤek, kterĂ˝ postupnÄ› sfoukával vĂ­tr.

Pak pĹ™išly dvÄ› vÄ›ci z Final Cut (Southampton Dock a Fletcher Memorial Home) a koncert dostal trochu jinej smÄ›r, Ĺ™eknÄ›me podstatnÄ› politiÄŤtÄ›jší. Waters je pořád stejnej militantnĂ­ pacifista jako v dobÄ› The Wall, jen v â€žobludáriu“ ve druhĂ˝ ze jmenovanĂ˝ch skladeb pĹ™ibyly k Reaganovi, ThatcherovĂ˝, BreĹľnÄ›vovi, Maovi nebo McCarthymu novÄ›jší postavy (bin Ládin, Saddám etc.) Pak pĹ™išla jediná (to je škoda!) vÄ›c z WatersovĂ˝ch sĂłlovek, totiĹľ Perfect Sense z Amused to Death. Na CD mi pĹ™ipadalo, Ĺľe zbyteÄŤnÄ› tlaÄŤĂ­ na pilu, ovšem tady se stadionovĂ˝m sborem dopadla skvÄ›le, mrazĂ­ mÄ› doteÄŹ. „Politická“ část gradovala novinkou Leaving Beirut, v nĂ­Ĺľ Waters oslovuje Blaira a Bushe podobnÄ› adresnÄ› jako kdysi Thatcherovou, a Sheep z Animals, pĹ™i nĂ­Ĺľ se halou proletÄ›lo obligátnĂ­ gumovĂ˝ prase – ovšem popsanĂ˝ protibushovskĂ˝mi hesly. JasnÄ›, mĂ­sty to bylo trochu naivnĂ­, ovšem to k Watersovi patĹ™ilo vĹľdycky, rozhodnÄ› ho nelze podezĂ­rat z nÄ›jakĂ˝ho momentálnĂ­ho hurápostoje – ostatnÄ› za poslednĂ­ch tĹ™icet let, poÄŤĂ­naje albem Animals (1977), udÄ›lal jen jedinou zcela „apolitickou“ desku, totiĹľ The Pros and Cons of Hitch Hiking, ze kterĂ˝ tu k mĂ˝ velikĂ˝ lĂ­tosti nezaznÄ›la ani nota.

Po Sheep Waters ohlásil ÄŤtvrthodinovou pauzu (to jsem na velkĂ˝ch koncertech taky zaĹľil poprvĂ˝), po kterĂ˝ následovalo ĹľivĂ˝ provedenĂ­ kompletnĂ­ Dark Side of the Moon. ProvedenĂ­ to bylo opravdu vÄ›rnĂ˝, dokonce mezi skladbami hrály z playbacku stejnĂ˝ promluvy jako na desce, Waters zpĂ­val jen svoje originálnĂ­ party, takĹľe se k mikrofonu docela hodnÄ› dostali i ostatnĂ­ (zejmĂ©na skvÄ›lej kytarista Dave Kilminster, kterej sice vypadá jak ÄŤlen hardrockovĂ˝ kapely z okresu RakovnĂ­k, ale hraje a zpĂ­vá jak… no, jak Gilmour :-) ). Na jednu stranu bylo skvÄ›lĂ˝ naĹľivo zažít tĹ™eba „kosmickej let“ v On the Run nebo famĂłznĂ­ vĂ˝kon sboristky v The Great Gig in the Sky, ovšem toho muzea tam na mÄ› moĹľná bylo aĹľ příliš, hlavnÄ› v prvnĂ­ pĹŻlce jsem si mĂ­sty říkal, jestli je fakt nutnĂ˝, aby všechny noty hrály pĹ™esnÄ› stejnÄ› jako na desce. Ovšem závÄ›r dojem hodnÄ› vylepšil – Any Colour You Like byla podstatnÄ› ĹľivÄ›jší a taky delší neĹľ na albu a vĂ˝bornÄ› vygradoval i závÄ›r Dark Side, tj. Brain Damage a Eclipse. A snad nejlepší část koncertu pĹ™išla v přídavcĂ­ch – byly vĂ˝hradnÄ› z The Wall (The Happiest Days of Our Lives, pochopitelnÄ› Another Brick in the Wall pt2, Vera, Bring the Boys Back Home a Comfortably Numb) a kapela se pĹ™i nich vyřádila jak utrĹľená ze Ĺ™etÄ›zu (po tĂ˝ archeologickĂ˝ práci v Dark Side nebylo divu).

JasnÄ›, v poslednĂ­m roce jsem zaĹľil pár muzikantsky pĹ™ekvapivÄ›jších koncertĹŻ, Floydi nikdy nebyli žádnĂ­ improvizátoĹ™i a nÄ›jakĂ˝ kapelnĂ­ jiskĹ™enĂ­ na pĂłdiu se asi ani nedalo ÄŤekat. Na druhou stranu to ani na vteĹ™inu nesklouzlo do nudy, Watersovi to pořád skvÄ›le zpĂ­vá, zvuk byl famĂłznĂ­ a koneckoncĹŻ dvÄ› a pĹŻl hodiny muziky ÄŤistĂ˝ho ÄŤasu (tu pauzu tam nepoÄŤĂ­tám), to dnes taky ÄŤlovÄ›k zaĹľije málokdy. A pĹ™edevším: ten ÄŤlovÄ›k má opravdu neskuteÄŤnĂ˝ charisma, dĂ­ky kterĂ˝mu mu lze zcela bez problĂ©mĹŻ věřit kaĹľdĂ˝ slovo i v tÄ›ch naivnÄ›jších momentech. Hned bych si to dal znova.

h1

Babí léto s The Police

Wednesday, March 14th, 2007

LetošnĂ­ koncertnĂ­ sezĂłna nebude podle všeho tak nabitá jako lonská, ale tohle stojĂ­ za to – 16.9. hrajou (u Hušáka, kde jinde, ale co se dá dÄ›lat) slavnĂ­, geniálnĂ­ a donedávna ještÄ› neobnovitelnĂ­ The Police. No, donedávna… kdyĹľ jsme šli v lĂ©tÄ› s Jarmilou noÄŤnĂ­ Bratislavou po poslednĂ­m koncertu Stinga, říkali jsme si, Ĺľe je tenhle comeback na spadnutĂ­, vzhledem k tomu, v jak „policejnĂ­“ atmosfĂ©Ĺ™e koncert probĂ­hal a jak si Sting užíval starĂ˝ a desĂ­tky let nehranĂ˝ vÄ›ci. No a pak si pánovĂ© zahráli Roxanne na pĹ™edávánĂ­ cen Grammy a bylo jasnĂ˝, Ĺľe jim to i po tÄ›ch letech hraje parádnÄ›, ale Ĺľe vyjedou hned na turnĂ© a zastavĂ­ i tady, to mÄ› nenapadlo. Podle zmĂ­nÄ›nĂ˝ Roxanne lze doufat, Ĺľe jim našlápnutĂ­ vydrží a koncert nebude pĹ™ipomĂ­nat nÄ›kterĂ˝ jinĂ˝ dinosauří reuniony…

h1

Sestry Steinovy a DĂ­tÄ› v RubĂ­nu

Thursday, February 8th, 2007

Málokdy se stane, Ĺľe koncertu pĹ™edcházĂ­ divadelnĂ­ pĹ™edstavenĂ­, ovšem Sestry Steinovy, jejichĹľ poslednĂ­ CD dostala Jarmila na podzim k narozeninám a od tĂ˝ doby se v pĹ™ehrávaÄŤi pomÄ›rnÄ› zabydlely, mÄ›ly v RubĂ­nu mĂ­sto pĹ™edkapely soubor AntonĂ­n a jeho ÄŤtyĹ™icetimi­nutovou aktovku DĂ­tÄ›! (s vykĹ™iÄŤnĂ­kem). Podtitul znÄ›l nÄ›jak jako „příbÄ›h lidĂ­, kteří po tĹ™icĂ­tce podlehli baby-boomu“, nebo jak to bylo. No, my mÄ›li dvÄ› dÄ›ti uĹľ pĹ™ed tĹ™icĂ­tkou, takĹľe mÄ› konkrĂ©tnÄ› tohle tĂ©ma aĹľ tak neoslovuje, ale bylo to vcelku zábavnĂ˝ – hra v podstatÄ› nemÄ›la dÄ›j, hrátky na tĂ©ma vĂ˝mÄ›ny typickejch gender-rolĂ­ ale porodily spoustu vtipnĂ˝ch gagĹŻ a hlášek, takĹľe jsme se nenudili. ZejmĂ©na vĂ˝jev dvou tatĂ­kĹŻ-zapřísáhlĂ˝ch vegetariánĹŻ chroupajĂ­cĂ­ch syrovou brokolici a diskutujĂ­cĂ­ch o nezdravĂ© ĹľivotosprávÄ› masoĹľravĂ˝ch drahĂ˝ch poloviÄŤek stojĂ­ za zapamatovánĂ­.

Tou dĹŻleĹľitÄ›jší částĂ­ veÄŤera byl nicmĂ©nÄ› koncert. V mnoha recenzĂ­ch jsou Sestry Steinovy cpanĂ˝ do folkovĂ˝ škatulky – asi proto, Ĺľe hrajou na dvÄ› akustickĂ˝ kytary, jenĹľe jejich muzika s folkem ve vÄ›tšinÄ› případĹŻ moc spoleÄŤnĂ˝ho nemá. Za riffy by se nemusela stydÄ›t leckterá hardrocková kapela, zvuk sestry Ĺľenou pĹ™es pomÄ›rnÄ› účinnĂ˝ krabiÄŤky a vĂ˝sledek znĂ­ tu jako PJ Harvey (vĂ­c uĹľ to pochválit neumĂ­m :)), onde jako Jeff Buckley nebo klidnÄ› Pearl Jam (vyhrávka v jednĂ˝ vÄ›ci mi pĹ™išla jako variace na Of a Girl). MluvĂ­m o nástrojĂ­ch, ne o zpÄ›vu – ten s tĂ­m temnĂ˝m spodkem vĂ˝raznÄ› kontrastuje. Hlasy obou sester totiĹľ pĹŻsobÄ›j optimisticky a šťastnÄ› aĹľ (mĂ­sty) rozjásanÄ›, coĹľ je dost znepokojivĂ˝ nejen vzhledem ke zvuku kytar, ale taky pro ÄŤasto aĹľ mrazivĂ˝ texty. Zkrátka hodnÄ› rozmanitá a pĹ™ekvapivá muzika, která se těžko zaĹ™azuje (kdysi jsem mÄ›l podobnej pocit ze slovenskĂ˝ kapely Tornádo Lou, ovšem kde tÄ›m je konec…). BohuĹľel koncert trošku utrpÄ›l horším zvukem – muzikantky se na pĂłdiu podle vlastnĂ­ch slov moc neslyšely a do sálu to lezlo hodnÄ› placatÄ›, takĹľe se mĂ­sty zdálo, Ĺľe tĹ™eba s vyhrávkou ve výškách padá pĂ­sniÄŤce Ĺ™emen. Nepadal, jen ty vyšší tĂłny nebyly pořádnÄ› slyšet.

Moc se mi lĂ­bilo hned prvnĂ­ Moje jmĂ©no, vĂ˝bornĂ˝ byli Vlci a snad nejvĂ­c mÄ› dostala PĹŻlnoc horeÄŤná, vše z poslednĂ­ desky. Nemusel bych mĂ­t pseudolidovku hranou jako poslednĂ­ přídavek, ale jinak mÄ› Sestry potěšily nesmĂ­rnÄ› – koncert v podstatÄ› nemÄ›l slabĂ˝ mĂ­sto. TudĂ­Ĺľ doporuÄŤuju sledovat jejich web a najmÄ› pak dorazit 17.5. ke Kaštanu, kde podle jejich vlastnĂ­ch slov bĂ˝vá zvuk bez chyb. My tam budem…

h1

Roger Waters jede do Prahy

Tuesday, November 28th, 2006

Zrovna nedávno jsem si říkal, Ĺľe se ta prima koncertnĂ­ sezĂłna ze začátku roku nÄ›jak zadrhla a zaÄŤal jsem litovat, Ĺľe mi v tom návalu akcĂ­ nezbyl ÄŤas a sĂ­la na PapriÄŤky, Claptona a najmÄ› pak Cavea, kdyĹľ pĹ™išla ta skvÄ›lá zpráva – 13. dubna dorazĂ­ Roger Waters. Od odchodu Syda Barretta hlavnĂ­ autor a pĹ™edevším hlavnĂ­ osobnost Pink Floyd, bez kterĂ˝ho by v ĹľivotÄ› nevznikly zásadnĂ­ desky jako Dark Side of the Moon, Wish You Were Here nebo The Wall (pokud tahle informace pĹ™ipadá nÄ›komu oprávnÄ›nÄ› nadbyteÄŤná, tak sorry, ale tenhle denĂ­k prĂ˝ obÄŤas ÄŤte i mládeĹľ, která si název onĂ© kapely plete se stolnĂ­m tenisem). TeÄŹ mÄ› moĹľná nebudete mĂ­t rádi, ale po jeho odchodu se Gilmour & spol. mohli imho tĹ™eba stavÄ›t na hlavu a pĹ™edchozĂ­ Ăşrovni se aĹľ na ojedinÄ›lĂ˝ vĂ˝jimky (Learning to Fly, High Hopes, moĹľná On the Turning Away nebo Take it Back) nepĹ™iblĂ­Ĺľili ani náhodou. A to ani koncertnÄ› – na vlastnĂ­ oÄŤi jsem je nevidÄ›l, v září 1994 jsme s Jarmilou marnÄ› shánÄ›li na poslednĂ­ chvĂ­li lĂ­stky na Strahov a pak zapĂ­jeli Ĺľal v hospodÄ› U Kocoura, ale DVD Pulse znám dobĹ™e a Watersovo In the Flesh taky a aÄŤkoli ty (post) Floydi mÄ›li asi tak miliĂłnkrát dražší show, tak Watersovo charisma nenahradili. SeÄŤteno, podrtĹľeno: AÄŤkoli se dubnovej koncert koná v mĂ© naprosto neoblĂ­benĂ© HušákovÄ› dĂ­Ĺ™e ve VysoÄŤanech, uĹľ teÄŹ se ho nemĹŻĹľu doÄŤkat…

h1

Suzanne Vega, Ĺ vandovo divadlo

Sunday, October 8th, 2006

Pátej koncert Suzanne Vega, kterej jsme s Jarmilou vidÄ›li, se koneÄŤnÄ› odehrál v odpovĂ­dajĂ­cĂ­m prostĹ™edĂ­. Po dvou Pakulech, jednom letnĂ­m festivalu a nedávnĂ˝ StátnĂ­ opeĹ™e to bylo prima, prostĹ™edĂ­ ve Ĺ vandovÄ› divadle je moc pÄ›knĂ˝ a ÄŤlovÄ›k koneÄŤnÄ› mohl koukat nejen na scĂ©nu, ale taky okolo (a ocenit tĹ™eba moc zajĂ­mavou malbu na stropÄ›). PodobnÄ› jako v OpeĹ™e hrála Suzanne jen s basákem Viscegliou, ani playlist se aĹľ na vĂ˝jimky nemÄ›nil, pĹ™esto jsme si mĂ­sty říkali, Ĺľe jim to hraje snad ještÄ› lĂ­p neĹľ minule. ĂšvodnĂ­ Marlene on the Wall mÄ›la urÄŤitÄ› vÄ›tší šťávu, stejnÄ› jako minule mÄ› velmi potěšila má oblĂ­bená a ÄŤĂ­m dál tĂ­m rozhoupanÄ›jší In Liverpool, ale tentokrát jsem si nevĂ­mproÄŤ nejvĂ­c uĹľil pĂ­sniÄŤky z poslednĂ­ desky Songs in Red and Gray, zejmĂ©na Penitent a I'll Never Be Your Maggie May (na ironickĂ˝ Ăşvody k tĂ˝hle pĂ­sni by Suzanne mÄ›la mĂ­t zbrojnĂ­ pas, vidÄ›l jsem ji potĹ™etĂ­ a pokaĹľdĂ˝ jsem šel do kolen smĂ­chem). Taky Left of Center (jen parádnĂ­ basa a hlas), kterou jsem minule nÄ›jak moc nevnĂ­mal, byla vĂ˝borná. Trošku to zaskřípalo na závÄ›r v Tom's Diner, kdy jeden vtipálek bÄ›hem stoptime dospÄ›l k názoru, Ĺľe je právÄ› teÄŹ ÄŤas na vtipnĂ© hlášky, ale Suzanne to ustála s pĹ™ehledem. Jen mĂ­sto skvÄ›lĂ˝ Calypso se v přídavku hrála Tired of Sleeping, která mÄ› pĹ™ed ÄŤasem moc nebavila, ale po pĹ™eÄŤtenĂ­ Sandmana jsem k nĂ­ nÄ›jak zmÄ›nil vztah :-) a tady vyšla pÄ›knÄ›. ÄŚili (opÄ›t) velká spokojenost – nic pĹ™ekvapivĂ˝ho, ale velká pohoda. Za mÄ›sĂ­c bych šel znova, vĂ­c to pochválit neumĂ­m…

h1

Bob Dylan - Modern Times

Thursday, October 5th, 2006

Jsem ostuda – nejnovÄ›jší Dylanovu desku jsem si obstaral aĹľ vĂ­c neĹľ mÄ›sĂ­c potĂ©, co vyšla. TakĹľe ji uĹľ pochopitelnÄ› všichni, kterĂ˝ Song'n'Dance Man ještÄ› zajĂ­má, znajĂ­ nazpaměť nebo pĹ™inejmenším ÄŤetli desĂ­tky recenzĂ­ ve všech mĂ©diĂ­ch, v nichĹľ ještÄ› jakĹľ takĹľ funguje kulturnĂ­ rubrika. Ale nešť, stejnÄ› si pár vÄ›cĂ­ neodpustĂ­m.

VÄ›c ÄŤ.1: Potvrzuje se, co tvrdĂ­m dávno a co pořád spousta lidĂ­ nechápe – poÄŤĂ­naje geniálnĂ­m albem Time Out of Mind (1997) tu máme novĂ˝ Dylanovo hvÄ›zdnĂ˝ obdobĂ­, srovnatelnĂ˝ s pĹŻlkou šedesátĂ˝ch a sedmdesátĂ˝ch let, aÄŤ mnohem mĂ©nÄ› nápadnĂ˝. Time Out of Mind, Love & Theft i Modern Times lze klidnÄ› poslouchat jako stále prohlubovanou variaci na jedinĂ˝ tĂ©ma – hledánĂ­ muziky, na kterĂ˝ Dylan vyrostl, tj. mÄ›stskĂ˝ho blues druhĂ˝ poloviny 50.let (mj. Muddy Waters, Buddy Guy, Howlin' Wolf, Little Walter, Willie Dixon etc.). HudebnĂ­ archeologie 65letĂ˝ho autora samozĹ™ejmÄ› pro svÄ›t nenĂ­ tak zajĂ­mavá jako vytvářenĂ­ novĂ˝ho stylu v ÄŤasech Highway 61 Revisited, vzniká pĹ™i nĂ­ ale skvÄ›lá muzika. Time Out of Mind byla hodnÄ› pĂ­sniÄŤkářská, na Love & Theft se myslelo hlavnÄ› na autentickej sound a energii, Modern Times je imho nÄ›co mezi. Oproti Love & Theft nenĂ­ tak tvrdá, skvÄ›lĂ˝ jsou například jemnÄ›jší vÄ›ci When the Deal Goes Down nebo Nettie Moore, i kdyĹľ to sem tam samozĹ™ejmÄ› taky hodnÄ› r'n'bluesovÄ› dunĂ­. Dost se pracuje s vypĹŻjÄŤenĂ˝mi a „obecnÄ› známĂ˝mi“ motivy, coĹľ k blues patĹ™ilo vĹľdycky, nicmĂ©nÄ› autorskĂ˝ pĹ™ivlastnÄ›nĂ­ Rollin' and Tumblin' mÄ› fakt pobavilo.

VÄ›c ÄŤ 2: Na novĂ˝ desce si Dylan vĂ­c neĹľ kdy v poslednĂ­ dobÄ› (zejmĂ©na oproti Love & Theft) dal záleĹľet na textech. TakovĂ˝ vÄ›ci jako When the Deal Goes Down, Workingman's Blues nebo Ain't Talkin' lze klidnÄ› srovnat s klasikou ze „zlatĂ˝ Ă©ry“. Tedy textovÄ›, samozĹ™ejmÄ›.

VÄ›c ÄŤ.3: Hudba, kterou Dylan uĹľ minimálnÄ› 10 let dÄ›lá, se moc nehodĂ­ pro jeho typickĂ˝ koncertnĂ­ prostory, tj. haly pro 10000 lidĂ­. Ono nenĂ­ divu, Ĺľe z Time Out of Mind nehraje skoro nic a z Love & Theft toho má v playlistu sice hodnÄ›, ale jen coby rychlĂ˝ pecky na rozproudÄ›nĂ­ nálady. Ve velkĂ˝ hale vyznÄ›j mnohem lĂ­p pĂ­snÄ›, kterĂ˝ vznikly s tĂ­m, Ĺľe oslovÄ›j spoustu lidĂ­ najednou – tedy celĂ˝ Dylanovy 60. a 70. lĂ©ta. PoslednĂ­ desky jsou pĹ™iznanÄ› a zámÄ›rnÄ› menšinovĂ˝, žádnej hit typu Like a Rolling Stone uĹľ Dylan asi nikdy nenapíše (i kdyĹľ Love Sick :-)…). Jsem zvÄ›davej, jestli on sám cĂ­tĂ­ nÄ›co podobnĂ˝ho a tudĂ­Ĺľ postupnÄ› stáhne kapelu do klubĹŻ pro pár stovek lidĂ­, kterĂ˝ budou pĹ™esnÄ› vÄ›dÄ›t, oÄŤ jde, anebo jestli dál bude hrát v tÄ›ch halách. PĹ™i druhĂ˝ variantÄ› má jedinou moĹľnost – obehrávat sto let starĂ˝ hity (aÄŤ jinak a hodnÄ› zajĂ­mavÄ›, s tĂ­m novĂ˝m dĹŻrazem na r'n'b pojetĂ­) a sem tam je proloĹľit něčím ÄŤerstvĂ˝m. To je samozĹ™ejmÄ› OK – minulej koncert v HušákTichu byl pĹ™esnÄ› takovej a naprosto mÄ› nadchnul. PĹ™esto si troufám říct, Ĺľe moĹľnost ÄŤ. 1 by byla ještÄ› o nÄ›co lepší…

h1

Koncerty - místo Pearl Jam ještě jednou Suzanne Vega

Friday, September 22nd, 2006

Tak jsem ještÄ› ráno zvaĹľoval, jestli jĂ­t ÄŤi nejĂ­t na Pearl Jam, a nakonec zvĂ­tÄ›zila druhá varianta. KromÄ› toho, Ĺľe mÄ› jejich poslednĂ­ desky (Riot Act a letošnĂ­ eponymka) ve srovnánĂ­ s tÄ›mi staršími zas tak neberou, se mi prostÄ› strašnÄ› nechce do toho deklu ve VysoÄŤanech, co se oficiálnÄ› jmenuje Sazka Arena a neoficiálnÄ› Hušákovo ticho. Po RedHotech a Claptonovi uĹľ je to potĹ™etĂ­, co tam nejdu, aÄŤ jsem to pĹŻvodnÄ› plánoval – nešlo by zase aspoďż˝? nÄ›jakej vÄ›tší koncert udÄ›lat nÄ›kde jinde? Asi nešlo, já vim. Ach jo.

No ale ty nejlepší vÄ›ci se neodehrávaj na velkejch koncertech – kromÄ› Stinga v BlavÄ› v mĂ˝ soukromĂ˝ live-parádÄ› za letošek vedou Värtinnä v Akropoli, Reed v Pakulu a naposled Suzanne Vega v OpeĹ™e. A právÄ› ta se dosti utajenÄ› vracĂ­ za dva tĂ˝dny ještÄ› jednou, v pátek 6.10., tentokrát do Ĺ vandova divadla. NevĂ­m jak vy, ale my s Jarmilou si ji po úžasnĂ˝m zážitku ze zmĂ­nÄ›nĂ˝ Opery ujĂ­t rozhodnÄ› nenecháme. LĂ­stky jsou za 800, coĹľ je v tomhle případÄ› královská cena.

h1

Music in the Park aneb Blues v peci

Sunday, July 23rd, 2006

KdyĹľ festivalu odĹ™ekne headliner, v tomto případÄ› SinĂ©ad O'Connor, je to svinská smĹŻla. Na druhou stranu toho v setlistu zbylo vĂ­c neĹľ dost, aby ÄŤlovÄ›k vyrazil do příšernĂ˝ polednĂ­ vĂ˝hnÄ› do Stromovky. ZprávÄ› z akce tentokrát nejlĂ©pe prospÄ›je chronologická forma, na nic vĂ­c mi v tomhle vedru mozkovĂ˝ buďż˝?ky nezbĂ˝vajĂ­…

12:00 ZatĂ­mco festival zaÄŤĂ­ná koncertem Dave Murphy Bandu, já nesmyslnÄ› bloudĂ­m Prahou v tramvajĂ­ch. V pÄ›tatĹ™ice­tistupďż˝?ovĂ˝ vĂ˝hni mi to fakt nemyslĂ­ a navĂ­c ty linky jezdÄ›j nÄ›jak divnÄ›, coĹľ pro ÄŤlovÄ›ka, kterej jezdĂ­ MHD jen v nouzi nejvyšší, znamená docela komplikaci. KdyĹľ se koneÄŤnÄ› ve Stromovce pĹ™ed vchodem do areálu potkávám se Ĺ tÄ›pánem a jeho kamarádem RosĹĄou, mĹŻĹľu se jim (a potaĹľmo i Murphymu) akorát tak omluvit – prvnĂ­ ÄŤĂ­slo právÄ› skonÄŤilo. Lezem dovnitĹ™, obhlížíme terĂ©n, hoši vytahujĂ­ 1,5 l vĂ­na v PET flašce. S dĂ­ky odmĂ­tám, nejsem sebevrah.

12:40 ScĂ©na vypadá pomÄ›rnÄ› zajĂ­mavÄ› – 2 samostatnĂ˝ velkĂ˝ pĂłdia, zatĂ­mco se na jednom hraje, na druhĂ˝m se chystá a zvuÄŤĂ­ příštĂ­ koncert. Je to vĂ˝bornĂ˝, ÄŤasovej program se celou dobu stĂ­há na minutu pĹ™esnÄ›, žádnĂ˝ ĂşmornĂ˝ ÄŤekánĂ­, organizátoĹ™i by si zaslouĹľili pochvalu pĹ™ed nastoupenou jednotkou. TeÄŹ na pĂłdium ÄŤ.2 leze Mišík a Etc. Dlouho jsem je nevidÄ›l. Registruju zmÄ›nu u bicĂ­ch, neĹľ se ale stihnu zaradovat, Ĺľe by odešel mĹŻj nepříliš oblĂ­benej Zelenka, oznamuje Mišík, Ĺľe se jedná jen o jednorázovej záskok (Vašek ZĂ­ma z Blue Effect). Produkce standardnĂ­, na mĹŻj vkus trochu utahaná, nicmĂ©nÄ› Ĺ tÄ›pán Mišíka naĹľivo ještÄ› nevidÄ›l a tak je nadšen, coĹľ chápu. Já ale po chvĂ­li mizĂ­m do stĂ­nu, v tom pekle pod pĂłdiem se nedá vydrĹľet.

13:40 Bez přípravy a varovánĂ­ do nás praštil prvnĂ­ vrchol festivalu – Tyler Bryant Band. Patnáctiletej (!!!) kluk, kterĂ˝ho pĹ™edcházĂ­ povÄ›st mladĂ˝ho nástupce Stevie Ray Vaughna. No, ani moc nekecá. KdyĹľ ÄŤlovÄ›k rozchodĂ­ trochu siláckĂ˝ pĂłzy (coĹľ jde vzhledem k vÄ›ku tolerovat), hraje jak pámbu. KlasickĂ˝ power trio, basa a bubny drĹľej spodek a nikam se necpou, ani Tyler ale zbyteÄŤnÄ› neujĂ­ĹľdĂ­ do zbyteÄŤnĂ˝ exhibice, sĂłla jsou dlouhĂ˝ tak akorát, umĂ­ i zpomalit a protáhnout tĂłn, parádnÄ› pracuje se zvukem. Vrcholem jsou hendrixovky Foxy Lady a Voodoo Chile. Chudák Ĺ tÄ›pán z toho po pár pĂ­snĂ­ch upadá do těžkĂ˝ deprese a bÄ›hem deseti minut likviduje v podpĂłdiovĂ˝ peci asi tak litr zteplalĂ˝ho TramĂ­nu, coĹľ ho vĂ­cemĂ©nÄ› ukládá do kytek. Ale koncert stateÄŤnÄ› dokoukal :-).

14:40 Tyler dohrál. Táhneme Ĺ tÄ›pána do stĂ­nu, lijem do nÄ›j vodu a pĹ™esvÄ›dÄŤujem ho, aby tu sebevraĹľdu ještÄ› nepáchal (mj. odmĂ­tám shánÄ›t dalšího kytaristu do Peace Frog). Na dvojce mezitĂ­m zaÄŤĂ­ná Blue Effect. No, po Bryantovi je to jako zelená po patnáctiletĂ˝ single malt whisky. Křížek z Walk-Choc-Ice zpĂ­vá hodnÄ› divnÄ›, takovĂ˝ zteplalĂ˝ tremolo tam pořád má, jako by si chtÄ›l hrát, já nevĂ­m, tĹ™eba na Petra Nováka. U KuĹ™ete v hodinkách pĹ™emýšlĂ­m, jestli to nenĂ­ parodie. Asi nenĂ­. Ale znĂ­ to tak. No nic, aspoďż˝? je ÄŤas vyzkoušet kvalitu zdejších utopencĹŻ.

15:40 Na scĂ©nu leze James Harries Band. Harries je anglickej pĂ­sniÄŤkář s divĂ˝m pohledem a mĂ­rnÄ› dylanovskĂ˝m hlasem, doprovázĂ­ ho malá ÄŤeská supergroup (Chyška, Jakubec, Smetáček). Dohromady to sice nenĂ­ žádná rána do palice jako Bryant, ale je to prima – nÄ›co mezi Jeffem Buckleym a Oasis, ale bez protivnĂ˝ho Gallaghera. Ve vedru pod pĂłdiem nevydržím, ale v trávÄ› pod stromy se u toho válĂ­ příjemnÄ›.

16:40 Na „ÄŤeskĂ˝“ dvojce zaÄŤĂ­ná show Jiřího SuchĂ©ho, coĹľ znamená další příleĹľitost k prozkoumánĂ­ vzdálenÄ›jších konÄŤin areálu (pán promine, ale pĹ™išel jsem na muziku, ne na kabaret). Naši pozornost pĹ™itáhl pĹ™edevším stan urÄŤenĂ˝ pro jam session, kterej ale momentálnÄ› okupuje trio jakĂ˝chsi jazzrockovĂ˝ch pidlikářů bez myšlenky. Nakonec konÄŤĂ­m s mojitem u jednoho ze stánkĹŻ. Je trochu šizenĂ˝, ale ve vedru osvěží.

17:40 James Blood Ulmer & Memphis Blues Band, kytara Vernon Reid. DvÄ› kytary, foukaÄŤka, housle, piáno, basa a bicĂ­, zvuk jak z Chicaga z roku 1954. Spoonful, Little Red Rooster, I Just Wanna Make Love to You, Love the Life I Live a mnoho dalších starejch klasickejch pecek. Back to the roots. Band Muddyho Waterse s Little Walterem a Willie Dixonem uĹľ naĹľivo neuvidĂ­m, tak aspon tohle. NavĂ­c z Ulmera teÄŤe charisma jak ze starĂ˝ho šamana nÄ›kde v Zimbabwe. Paráda. NavĂ­c uĹľ pod pĂłdium nesvĂ­tĂ­ slunce, tak se tam dá bejt.

18:50 SkonÄŤilo blues, zaÄŤĂ­ná Ĺ˝lutej pes. Byly ÄŤasy, kdy to bylo jedno a totĂ©Ĺľ, nicmĂ©nÄ› to uĹľ bylo dávno. Dneska je to – sorry – trapná vyšeptalá parta rutinĂ©rĹŻ bez ducha, vedená ÄŤlovÄ›kem, kterej uĹľ dávno provaĹ™il svĹŻj muzikantskej kredit v rĹŻznejch TV soutěžích a estrádách. Prcháme k jamovĂ˝mu stanu, kde hraje nÄ›jakĂ˝ trio vÄ›ci od Ten Years After a nenĂ­ to špatnĂ˝. Potkáváme partu ze Ĺ pajzu, vzpomĂ­náme na náš nedávnej koncert a jsme chváleni, dĂ­ky ÄŤemuĹľ se Ĺ tÄ›pán poprvĂ˝ od koncertu Bryanta pĹ™estává tvářit jak kakabus.

20:00 Druhej suverĂ©nnĂ­ vrchol veÄŤera – Blind Boys of Alabama. Ĺ est hlasĹŻ od basu po dost neuvěřitelnej sopránek (chlap jak hora), dva jen zpĂ­vaj, zbytek i hraje (klasika – 2 kytary, basa, bicĂ­). Repertoár klasickej – blues, spirituály, gospely, ale taky jedna pecka od RedHotĹŻ (název si teÄŹ nevybavuju, sorry). O charismatu platĂ­ totĂ©Ĺľ co u Ulmera, ale ještÄ› mnohokrát znásobeno. Jen jsem se párkrát musel donutit neposlouchat texty – tĂ˝ kĹ™esĹĄanskĂ˝ agitace na mÄ› bylo trochu příliš, ale co, Alabama. FamĂłznĂ­ byla procházka nejstaršího a nejtlustšího slepĂ˝ho ÄŤernocha v kotli pod pĂłdiem za stálĂ˝ho zpĂ­vánĂ­. Zato zvukaĹ™ mÄ›l bohuĹľel dost problĂ©m s mikrofony – jeden z nich celĂ˝ vystoupenĂ­ moc nefungoval. Jo, a ještÄ› se mi pokusila zkazit dojem Irena Budweiserová, která stála vedle mÄ› a v The Last Time se usilovnÄ› snaĹľila Blind Boys pĹ™ekĹ™iÄŤet. NaštÄ›stĂ­ vĂ­c textĹŻ neumÄ›la, moc jĂ­ to s Blind Boys nešlo – pĹ™ece jen je to trochu jiná liga.

21:15 A finále – Maceo Parker. Funky Fiesta, kĹ™iÄŤel druhej zpÄ›vák do prvnĂ­ skladby a mÄ›l recht. Úžasná jĂ­zda. KromÄ› Mistrova sága ještÄ› trubka, trombĂłn, kytara, basa, klávesy a bicĂ­, vše virtuĂłznĂ­. MaceĹŻv repertoár nemám moc naposlouchanej a tak neposloužím názvy skladeb, ale soudÄ› podle reakcĂ­ zasvÄ›cenÄ›jších se šlo od hitu k hitu, do toho se hrál taky James Brown nebo Ray Charles (Georgia on My Mind, You Don't Know Me). ZajĂ­mavá byla skladba To Be or Not To Be, do kterĂ˝ si konferenciĂ©rka zarecitovala slušnej kousek Hamleta. Akorát to hoši trochu pĹ™ehnali s dĂ˝lkou – vinou vĂ˝padku SinĂ©ad mÄ›li k dispozici skoro tĹ™i hodiny a fakt je naplnili, coĹľ na mÄ› po celĂ˝m dni bylo trochu příliš a nakonec jsem zmizel pĹ™ed přídavkama. Ztahanej jak burlackej pes, ale maximálnÄ› spokojenej.