Tolimati.cz

Titulek (bohuĹľel) nelĹľe – spolupráce s druhdy oblĂ­benĂ˝m klubem se, zdá se, na nÄ›jakou dobu zadrhla. UĹľ v reportu o minulĂ˝m koncertu jsem si trochu zanadával na zvukaĹ™e, kterej svou práci příliš nezvládal a dost vĂ˝raznÄ› utopil zpÄ›v, coĹľ je u Doors trochu problĂ©m. Tehdy se majitel Radim o celou situaci dost ĹľivÄ› zajĂ­mal a po našem nenadšenĂ­ slĂ­bil, Ĺľe uĹľ onoho ÄŤlovÄ›ka nenajme a příštÄ› to bude lepší. A cca mÄ›sĂ­c po onom vystoupenĂ­ mi dramaturg z ÄŚernĂ˝ho Petra volal s tĂ­m, Ĺľe má klub novej vĂ˝bornej PA systĂ©m a kdy Ĺľe budem hrát. Domluvili jsme koncert, od tĂ˝ doby jsme si nÄ›kolikrát volali a pán ujišťoval, Ĺľe apáro bude… takĹľe nás ponÄ›kud zarazilo, Ĺľe se v klubu v inkriminovanej den objevil (navĂ­c cca hodinu po domluvenĂ˝m srazu) onen nepříliš schopnĂ˝ chlapec a hned na Ăşvod nás dorazil upozornÄ›nĂ­m: „Dneska to bohuĹľel bude bez odposlechĹŻ…“

No, nÄ›jak jsme to odehráli, snad ne ĂşplnÄ› zle, klub byl našvihanej k rupnutĂ­ a nálada byla skvÄ›lá – o to vĂ­c nás mrzelo, Ĺľe se neslyšíme a Ĺľe zpÄ›v do sálu pĹ™ipomĂ­nal rozhlas po drátÄ› v hale ÄŚKD uprostĹ™ed pracovnĂ­ smÄ›ny. MĂ­t dobrej zvuk, bylo by to ještÄ› lepší, aÄŤkoli lidi byli skvÄ›lĂ­ a užívali si to i tak. TudĂ­Ĺľ dÄ›kujeme a pĹ™ijÄŹte na nás příštÄ› nÄ›kam jinam, bohuĹľel zatĂ­m nenĂ­, co se Prahy týče, jasnĂ˝ kam. DobrodruĹľnÄ›jší povahy mĹŻĹľou dorazit v sobotu 13.5. do Popovic u Benešova (ne tam, co dÄ›laj Kozla, to jsou jinĂ˝ Popovice) – aĹľ budu vÄ›dÄ›t podrobnosti, tak tu budou.

Naši Ă©ru v ÄŚP prozatĂ­m zakonÄŤila hodnÄ› nedĹŻstojná a nepříjemná hádka s ponÄ›kud nablblou barmankou (jak jinak nazvat osobu, která v zařízenĂ­ říkajĂ­cĂ­m si „kulturnĂ­ bar“ odmĂ­tá bÄ›hem veÄŤera obslouĹľit cizince, protoĹľe neumĂ­ ÄŤĂ©Ă©Ă©Ă©sky?!) o pár kaÄŤek za kapelnĂ­ pivo, coĹľ osobnÄ› povaĹľuju za trochu smutnou teÄŤku. No, nic nenĂ­ definitivnĂ­, aĹľ jmenovanĂ˝ problĂ©my pominou, tĹ™eba se ještÄ› Peace Frog s ÄŚernĂ˝m Petrem potkaj… ale chce to zmÄ›nu.

Další roÄŤnĂ­k tradiÄŤnĂ­ hry Brány se odehrával v sobotu 22. dubna v TáboĹ™e. Byli bychom se tak jako loni účastnili, ale Jarmila mÄ›la pĹ™es vĂ­kend práci, tak jsem se poĹ™adateli Vláďovi nabĂ­d coby spolupoĹ™adatel. ZadaĹ™ilo se, na rozdĂ­l od loďż˝?ska bylo nádhernĂ˝ poÄŤasĂ­, Tábor je prima mÄ›sto, účastnĂ­ci si uĹľili mnoha šifer a ĂşkolĹŻ od stavÄ›nĂ­ horkovzdušnĂ˝ch balĂłnĹŻ pĹ™es tvorbu origami s pravĂ˝m ĹľivĂ˝m Japoncem aĹľ tĹ™eba po skládánĂ­ psĂ­ch vnitĹ™nostĂ­ správnĂ˝m zpĹŻsobem do Ăştrob nešťastnĂ©ho ÄŤtvernoĹľce (pravda, jen na papĂ­Ĺ™e). Pár fotek zde.

Letos je vážnÄ› dobrej rok. JeštÄ› nenĂ­ konec dubna a uĹľ probÄ›hly minimálnÄ› dva vĂ˝teÄŤnĂ˝ koncerty – v bĹ™eznu Lou Reed, teÄŹ Värttinä.

OK, vezmeme to od začátku. Na rozdĂ­l od loďż˝?skĂ˝ho kvÄ›tna mÄ›li FinovĂ© a Finky v Akropoli pĹ™edkapelu. Vzal to na sebe Njorek, tj. nová kapela okolo Olina Nejezchleby. HodnÄ› jsem o nich ÄŤetl a byl jsem na nÄ› proto patĹ™iÄŤnÄ› zvÄ›davej – a bohuĹľel i adekvátnÄ› zklamanej. VÄ›dÄ›l jsem, Ĺľe jde v podstatÄ› o moravskej folklĂłr, ale nevimproÄŤ jsem ÄŤekal nÄ›jakej hudebnĂ­ pĹ™esah podobnej tĹ™eba tomu, co pĹ™edvedl RalÄŤev s Janevem tuhle v Roxy s lidovkama s Bulharska. Oproti tomu je ale Olinovo pojetĂ­ takovĂ˝ bezkonfliktnĂ­ a ve sloĹľenĂ­ kytara-citera-cello ty pĂ­sniÄŤky znÄ›j bohuĹľel hodnÄ› banálnÄ› – Jarmila to nazvala nedvÄ›dovinou a mÄ›la recht.

Zato Värttinä zatloukla publikum do zemÄ› od prvnĂ­ pĂ­snÄ›. Oproti loďż˝?sku kapela vĂ˝raznÄ› promÄ›nila repertoár – loni šlo v podstatÄ› o Greatest Hits Tour, letos se pĹ™edstavovala hlavnÄ› nová deska Miero a na starší kusy došlo ve vÄ›tším mnoĹľstvĂ­ aĹľ v závÄ›ru. Nová muzika je mnohem tvrdší, folklĂłrnĂ­ motivy se mĂ­sty zcela vytrácej, mĂ­t kapela elektrickou kytaru, asi by ji mnozĂ­ povaĹľovali za hardrock. Holky se svĂ˝m fantastickĂ˝m trojhlasem zpĂ­valy naprosto senzaÄŤnÄ›, celá kapela vypadala, Ĺľe ji hranĂ­ hodnÄ› bavĂ­, známÄ›jší vÄ›ci mÄ›ly podstatnÄ› vÄ›tší odpich neĹľ na studiovĂ˝ch verzĂ­ch. Jen jednou hrozilo, Ĺľe koncertu spadne Ĺ™emen – to kdyĹľ se bubenĂ­k rozhodl pĹ™edvĂ­st, co se nauÄŤil ve zkušebnÄ› s nohama a rukama, a cca 5 minut hrál zcela zbyteÄŤnĂ˝ sĂłlo na tĂ©ma „uĹľ jsem zkoušel i septoly“. NaštÄ›stĂ­ ho z toho holky rychle dostaly a bubenĂ­k patĹ™il aĹľ na tenhle exces k nejlepším hráčům celĂ˝ kapely.

Asi nejvĂ­c mÄ› dostala Aitara – pĹŻvodnĂ­ lidovou halekaÄŤku upravila Värttinä do elektronickĂ˝ podoby, se strojovĂ˝m rytmem a samply a vším potĹ™ebnĂ˝m. JenĹľe to nehrála elektronika, ale hudebnĂ­ci naĹľivo. V přídavkách se hrály uĹľ jen známĂ˝ pecky (neumĂ­m finsky, tak nemĹŻĹľu slouĹľit názvy) a bylo vidÄ›t, Ĺľe si koncert užívaj návštÄ›vnĂ­ci i ĂşÄŤinkujĂ­cĂ­. Zkrátka aĹľ na zmĂ­nÄ›nou drum-masturbaci skvÄ›lá vÄ›c. IdeálnĂ­ dobĂ­jeÄŤka energie. Dneska zaÄŤlo jaro definitivnÄ›.

Z tÄ›ch nÄ›kolika velikonoÄŤnĂ­ch přánĂ­, co se u nás letos sešly, se mi nejvĂ­c lĂ­bilo tohle. Tak si to uĹľijte .

KdyĹľ zaÄŤal pĹ™ed rokem po vĂ­c neĹľ dvouletĂ˝ vynucenĂ˝ pauze (ty pokusy mezi tĂ­m se nedaj brát vážnÄ›) vycházet znova Rock & Pop, radoval jsem se jak malej – koneÄŤnÄ› budu mĂ­t zase co ÄŤĂ­st o muzice, říkal jsem si, oprašovaje kompletnĂ­ kolekci R&P od roku 1996 (starší kusy bohuĹľel seĹľrala lokálnĂ­ povodeďż˝? v butovickĂ˝m sklepÄ›). Po roce je mi spíš smutno.

Upoutávka na obalu jednoho z minulĂ˝ch ÄŤĂ­sel láká k pĹ™eÄŤtenĂ­ velkĂ˝ho rozhovoru se Sámerem Issou, ve Volbách ro©ku máme na druhĂ˝m mĂ­stÄ› Petra Koláře, vĂ­tÄ›zĂ­ Chinaski a Aneta Langerová – ÄŤlovÄ›k by Ĺ™ekl, Ĺľe by se ÄŤasopis mohl z Rock&Popu rovnou pĹ™ejmenovat na Show&Biz. Ale to by se ještÄ› dalo pĹ™ežít, nÄ›kdo to vydávánĂ­ zaplatit musĂ­. Horší je, Ĺľe se do dříve preciznĂ­ho ÄŤasopisu zaÄŤĂ­ná dostávat chyba za chybou v mnoĹľstvĂ­ rozhodnÄ› vÄ›tším neĹľ malĂ©m – kdyĹľ dřív nÄ›kde v bulváru udÄ›lali z Alice Coopera holku, vÄ›tšinou si na tom R&P smlsnul nÄ›jakou jĂ­zlivou poznámkou, teÄŹ se v nÄ›m lze doÄŤĂ­st o „slavnĂ© zpÄ›vaÄŤce Merle HaggardovĂ©“. JeštÄ› Ĺľe to Haggard nevĂ­, jak jsem o nÄ›m tak rĹŻznÄ› ÄŤetl, asi by se ho to dost dotklo. A našlo by se toho mnohem vĂ­c…

A ke všemu se nová parta redaktorĹŻ vyznaÄŤuje dost divnĂ˝m přístupem k psanĂ­, coĹľ se tĂ˝ká faktĹŻ, stylistiky i tĹ™eba pravopisu. NejslavnÄ›jší deska Beach Boys se jmenuje Pet Sounds a ne Sound, taky název pĂ­snÄ› Be My Bayb by asi nemÄ›l projĂ­t korekturou – slovo Baby umĂ­ dnes správnÄ› napsat i prvďż˝?ák. NavĂ­c to zpĂ­valy holky ve skupinÄ› Ronnettes, ne Ronnets. Vše pocházĂ­ z ÄŤlánku o Philu Spectorovi z aktuálnĂ­ho ÄŤĂ­sla, v nÄ›mĹľ se ÄŤlovÄ›k mj. dozvĂ­, Ĺľe „práce na (beatlovskĂ©m) albu Let It Be znamenala mravenÄŤĂ­, Ăşnavnou práci poslouchat a editovat desĂ­tky hodin prĹŻmÄ›rnĂ© hudby.“ No, historie natáčenĂ­ tĂ˝hle desky je známá dost a podobnej názor jsem ještÄ› neÄŤetl. Vrcholem ÄŤĂ­sla je ale ÄŤlánek o Davidu Gilmourovi, autor Peter SládeÄŤek. Dvoustránka nepĹ™ináší nic, co by prĹŻmÄ›rnej posluchaÄŤ Pink Floyd dávno nevÄ›dÄ›l, zato se vyznaÄŤuje skuteÄŤnĂ˝mi perlami stylistiky. Co tĹ™eba tohle: „Závazek, kterĂ˝ na sebe vstupem do kapely pĹ™ebral, však šlo uspokojit jedinÄ› neustálĂ˝m hledánĂ­m a experimentem. Tak vznikl typickĂ˝ teplĂ˝ kulatĂ˝ zvuk, kterĂ˝ Gilmour dokázal ze svĂ©ho stratocastru vyĹľdĂ­mat asi jako jedinĂ˝, a plochy zvukĹŻ, kterĂ© mnozĂ­ dodnes asi nepĹ™ipisujĂ­ na vrub kytaĹ™e.“ Anebo malĂ© cviÄŤenĂ­ v logice: „S Wrightem utonulĂ˝m v depresĂ­ch a oficiálnÄ› odejitĂ˝m z kapely po nahrávánĂ­ The Wall, Masonem bez jakĂ©hokoli hráčskĂ©ho sebevÄ›domĂ­ (ehmmmm… pozn. RT) a Gilmourem v naprostĂ© názorovĂ© opozici, rozhodl se Waters, Ĺľe všichni z kapely odejdou a Pink Floyd zĹŻstane on sám. David se však nevzdal, a kdyĹľ Waters odešel, ÄŤĂ­mĹľ kapela fakticky pĹ™estala existovat, pustil se do práce na novĂ© desce.“

Dál uĹľ se mi o tom nechce rozepisovat, ale do příštĂ­ho ÄŤĂ­sla uĹľ tÄ›ch 69 KÄŤ asi nevrazĂ­m. Ĺ koda. Velká.

PrávÄ› jsme se vrátili z Hra…. ehh, z Chomutova, máme za sebou vystoupenĂ­ odehranĂ˝ v tamÄ›jším HuHu Baru. ProkletĂ­ prolomeno, nikdo nás nezakázal ani nám nevypnuli proud, koncert se naopak velmi podaĹ™il. K pozoruhodnostem patĹ™ila Love Her Madly odehraná dĂ­ky Ĺ tÄ›pánovÄ› nástupu skuteÄŤnÄ› madly, tj. v tempu, kterĂ© by ocenil zbÄ›silĂ˝ pankáč ÄŤerstvÄ› bodnutĂ˝ sršnÄ›m, já se zase (naštÄ›stĂ­ bezĂşspěšnÄ›) pokusil skalpovat Petra M. letĂ­cĂ­m ÄŤinelem (křídlová matiÄŤka se odebrala do paÄŹous bÄ›hem druhĂ© skladby). NejpopulárnÄ›jší byl jako uĹľ tolikrát velkĂ˝ Petr Z., pod nĂ­mĹľ se hned zkraje koncertu zformoval houf nadšenĂ˝ch fanouškĹŻ a prokĹ™iÄŤel se aĹľ k závÄ›reÄŤnĂ˝ AlabamÄ›. PrĂ˝ se do Chomoutova ještÄ› vrátĂ­me…

Komu se lĂ­bĂ­ filmy jako DveĹ™e v podlaze, V loĹľnici nebo tĹ™eba Ledová bouĹ™e, ten by mÄ›l Malou rybu vyzkoušet. ŽánrovÄ› nejde o nic zas tak originálnĂ­ho – pomalĂ˝ a hodnÄ› atmosfĂ©rickĂ˝ drama jednĂ˝ rodiny, trauma z minulosti, flashbacky, propletenĂ˝ osudy postav, vyhrocenĂ­ a katarze na závÄ›r, to všechno uĹľ tu bylo mockrát. NicmĂ©nÄ› Ryba vyniká ve dvou ohledech – jednak hodnÄ› netypickĂ˝m prostĹ™edĂ­m (australsko-vietnamská komunita v Sydney) a za druhĂ˝ naprosto dokonalĂ˝m castingem. Jeff Bridges a Kim Basinger ve Dveřích v podlaze hráli skvÄ›le, ten houf tehdy dÄ›tskĂ˝ch a dneska souÄŤasnĂ˝ch hvÄ›zd v LedovĂ˝ bouĹ™i taky, ale tohle… TĹ™i hlavnĂ­ postavy jsou obsazenĂ˝, jak se říká, proti typu: jako vĹľdy úžasná Cate Blanchett hraje sotva vylĂ©ÄŤenou a hodnÄ› nezakotvenou narkomanku snažícĂ­ se takříkajĂ­c zaĹ™adit, ze Sama Neilla se stal hnusnej slizkej mafiánskej hajzl a nejlepší je Hugo Weaving – kdo ho má zapsanĂ˝ho jako Elronda nebo agenta Smithe, bude se asi hodnÄ› bavit.