
39 stupñů, Dejvické divadlo
Saturday, November 22nd, 2008
A po týdnu opět Dejvice, tentokrát na jednom z hitů
sezĂłny v reĹľii Davida OndĹ™ĂÄŤka. KomediálnĂ
(mĂsty aĹľ grotesknĂ) adaptace stejnojmennĂ˝ho Hitchcockova
filmu ze 30. let (nevidÄ›l jsem, nemohu slouĹľit srovnánĂm) má
vlastně až překvapivě jednoduchej děj, rozhodně nemá
smysl čekat žádnou detektivku s častýma
pĹ™ekvapenĂma, tĹ™eba to DraÄŤĂ doupÄ› minulej pátek
mÄ›lo svĂ˝m zpĹŻsobem o dost propracovanÄ›jšĂ
pĹ™ĂbÄ›h. JasnÄ›, i 39 stupñů má
zajĂmavou pointu, jeho sĂla je ale podle mÄ› jinde –
v hravosti, s jakou OndĹ™ĂÄŤek suverĂ©nnÄ›
zvládá převod klasických filmových scén na jeviště. Na
tÄ›ch pár metrech se pak odehrává napĹ™Ăklad Ăşprk
z vlaku oknem za jĂzdy a následná honiÄŤka po stĹ™eše
vagĂłnĹŻ zakonÄŤená zachycenĂm hlavnĂ postavy (Jaroslav
Plesl, v trochu podobný poloze jako v Hrdinovi Západu
v Činoheráku, kde vlastně taky furt prchá před
zákonem) na mostÄ› pĹ™es traĹĄ, jĂzda autem
s kolizĂ se stádem ovcĂ, Ăşprk psancĹŻ skotskou
Vysočinou apod., vše naprosto věrně zvládnutý.
A ještě jedna technická lahůdka: hra má postav jak na
orloji, ovšem všechno to v pohodě zvládaj čtyři herci
(kromě Plesla klasicky David Novotný, pak Simona Babčáková a
Václav Neužil, oba jsem viděl poprvý) a
stĹ™ĂdánĂ rolĂ mĂsty vyĹľaduje opravdu
pĹ™esnou koordinaci, nicmĂ©nÄ› probĂhá zcela bezchybnÄ›.
TĂm všĂm mi, asi trochu paradoxnÄ›, StupnÄ›
pĹ™ipomĂnaly ĂşplnÄ› jinej kus, totiĹľ dÄ›tskou Ĺ kolu malĂ©ho stromu Ivety
DuškovĂ© v divadle Lávka. Mám tenhle zpĹŻsob hranĂ
rád.
(Jen jedna věc kazila dojem: poslednà dvě řady, bohužel
hned za náma, obsadila mládež z jakési školy, podle
projevů patrně ze školy pomocné. Asi to měli zadarmo
v rámci vzdÄ›lávánĂ, kaĹľdopádnÄ› bĂ˝t jejich
učitelkou, raději je vezmu do kina na Hele vole kde mám káru
3 nebo Kameñák 7, tohle bylo zjevnÄ› nad jejich sĂly.
V prvnà půlce jen občas převtipně komentovali děj,
v druhý už jim došla vyrovnávacà paměť, takže
museli pořádat semináře na tĂ©ma „co to Ĺ™ek“
nebo „jak to mluvĂ, vole“ /pár postav hovoĹ™Ă
zámÄ›rnÄ› s cizĂm pĹ™Ăzvukem/. JasnÄ›,
puberťáci blbnou a my na gymplu taky vyváděli na výchovných
sovětských filmech o Mladý gardě apod. různý věci,
ale tam nebylo civilnĂ publikum…)
A po tĂ˝dnu opÄ›t Dejvice, tentokrát na jednom z hitĹŻ sezĂłny v reĹľii Davida OndĹ™ĂÄŤka. KomediálnĂ (mĂsty aĹľ grotesknĂ) adaptace stejnojmennĂ˝ho Hitchcockova filmu ze 30. let (nevidÄ›l jsem, nemohu slouĹľit srovnánĂm) má vlastnÄ› aĹľ pĹ™ekvapivÄ› jednoduchej dÄ›j, rozhodnÄ› nemá smysl ÄŤekat žádnou detektivku s ÄŤastĂ˝ma pĹ™ekvapenĂma, tĹ™eba to DraÄŤĂ doupÄ› minulej pátek mÄ›lo svĂ˝m zpĹŻsobem o dost propracovanÄ›jšà pĹ™ĂbÄ›h. JasnÄ›, i 39 stupñů má zajĂmavou pointu, jeho sĂla je ale podle mÄ› jinde – v hravosti, s jakou OndĹ™ĂÄŤek suverĂ©nnÄ› zvládá pĹ™evod klasickĂ˝ch filmovĂ˝ch scĂ©n na jevištÄ›. Na tÄ›ch pár metrech se pak odehrává napĹ™Ăklad Ăşprk z vlaku oknem za jĂzdy a následná honiÄŤka po stĹ™eše vagĂłnĹŻ zakonÄŤená zachycenĂm hlavnĂ postavy (Jaroslav Plesl, v trochu podobnĂ˝ poloze jako v Hrdinovi Západu v ÄŚinoheráku, kde vlastnÄ› taky furt prchá pĹ™ed zákonem) na mostÄ› pĹ™es traĹĄ, jĂzda autem s kolizĂ se stádem ovcĂ, Ăşprk psancĹŻ skotskou VysoÄŤinou apod., vše naprosto vÄ›rnÄ› zvládnutĂ˝. A ještÄ› jedna technická lahĹŻdka: hra má postav jak na orloji, ovšem všechno to v pohodÄ› zvládaj ÄŤtyĹ™i herci (kromÄ› Plesla klasicky David NovotnĂ˝, pak Simona Babčáková a Václav NeuĹľil, oba jsem vidÄ›l poprvĂ˝) a stĹ™ĂdánĂ rolĂ mĂsty vyĹľaduje opravdu pĹ™esnou koordinaci, nicmĂ©nÄ› probĂhá zcela bezchybnÄ›. TĂm všĂm mi, asi trochu paradoxnÄ›, StupnÄ› pĹ™ipomĂnaly ĂşplnÄ› jinej kus, totiĹľ dÄ›tskou Ĺ kolu malĂ©ho stromu Ivety DuškovĂ© v divadle Lávka. Mám tenhle zpĹŻsob hranĂ rád.
(Jen jedna vÄ›c kazila dojem: poslednĂ dvÄ› Ĺ™ady, bohuĹľel hned za náma, obsadila mládeĹľ z jakĂ©si školy, podle projevĹŻ patrnÄ› ze školy pomocnĂ©. Asi to mÄ›li zadarmo v rámci vzdÄ›lávánĂ, kaĹľdopádnÄ› bĂ˝t jejich uÄŤitelkou, radÄ›ji je vezmu do kina na Hele vole kde mám káru 3 nebo Kameñák 7, tohle bylo zjevnÄ› nad jejich sĂly. V prvnĂ pĹŻlce jen obÄŤas pĹ™evtipnÄ› komentovali dÄ›j, v druhĂ˝ uĹľ jim došla vyrovnávacĂ paměť, takĹľe museli pořádat semináře na tĂ©ma „co to Ĺ™ek“ nebo „jak to mluvĂ, vole“ /pár postav hovořà zámÄ›rnÄ› s cizĂm pĹ™Ăzvukem/. JasnÄ›, puberťáci blbnou a my na gymplu taky vyvádÄ›li na vĂ˝chovnĂ˝ch sovÄ›tskĂ˝ch filmech o MladĂ˝ gardÄ› apod. rĹŻznĂ˝ vÄ›ci, ale tam nebylo civilnĂ publikum…)