Archive for September, 2006

h1

Další fotoexpedice - Krušné hory

Wednesday, September 27th, 2006

MinulĂ˝ vĂ­kend se odehrál další fotosraz lidĂ­ z fotografovani.cz, tentokrát na HoĹ™e svatĂ© KateĹ™iny v KrušnĂ˝ch horách. Dlouho jsem tam nebyl a potěšilo mÄ›, Ĺľe kdysi mÄ›sĂ­ÄŤnĂ­ krajina vypadá dnes velmi k svÄ›tu, po nÄ›kdejších holinách ani památky a rašeliništÄ› na náhornĂ­ch plošinách jsou moc pÄ›knĂ˝. Ăšderná jednotka Action 5 se bohuĹľel sešla jen ze 2/5, Milan je nadlouho v Americe a Marek s Litou nemohli pĹ™ijet, ale s Radimem jsme stateÄŤnÄ› drĹľeli tradici, v ÄŤemĹľ nám mimo jinĂ© velmi účinnÄ› dopomohl pÄ›tilitrovĂ˝ demižónek skvÄ›lĂ©ho tokaje dovezenĂ©ho Martinem Ĺ . (dÄ›kujeme!!!). A já jsem si pĹ™i nakouknutĂ­ do NÄ›mec zcela soukromÄ› uĹľil cestu z Marienbergu na Horu sv. Ĺ ebestiána, kde jsme pĹ™ed necelĂ˝ma 2 lety absolvovali horrorovou jĂ­zdu s Jarmilou na Stinga (prvnĂ­, zato příšerná listopadová vánice, 50 cm snÄ›hu za 2 h, silničáři zaskoÄŤenĂ­ nejen v ÄŚechách, ale i v NÄ›mecku, okolnĂ­ hraniÄŤnĂ­ pĹ™echody zavĹ™enĂ˝, viditelnost 5 m, šířka silnice mezi závÄ›jema 2 m, 60 km Chomutov – Chemnitz za 2 h, to vše na letnĂ­ch gumách…) V zapadajĂ­cĂ­m slunci babĂ­ho lĂ©ta to vypadalo ĂşplnÄ› jinak…. Po fotografickĂ˝ stránce to nebyl takovej nářez jako v Ăşnoru v Tatrách, ale pár fotek se snad zdaĹ™ilo, tak je najdete v galerii. BohuĹľel aĹľ po vĂ­kendu – zatĂ­m nejsou ĂşplnÄ› vyĹ™ešenĂ˝ technickĂ˝ problĂ©my, kterĂ˝ galerku nedávno na ÄŤas ĂşplnÄ› shodily, a nelze uploadovat. ZatĂ­m tedy ochutnávka tady a tady.

h1

Budeme hrát na Václavce

Friday, September 22nd, 2006

Peace Frog v poslednĂ­ dobÄ› koncertovala hlavnÄ› mimo Prahu, ale to se brzo napravĂ­. V pátek 13. 10. hrajem v hospodÄ› Na Václavce, coĹľ je na SmĂ­chovÄ› ve stejnojmennĂ˝ ulici (ta hlavnĂ­ z KnĂ­ĹľecĂ­ nahoru na Malvazinky, bus 137, 2. zastávka – Václavka). Začátek ve 20.00 (pĹ™esnÄ›, protoĹľe v 10 je policejnĂ­ hodina), pokud vše dobĹ™e vyjde, máme na vás 2–3 dosud nehranĂ˝ vÄ›ci, tak se těšte. My se taky těšíme :-).

h1

Koncerty - místo Pearl Jam ještě jednou Suzanne Vega

Friday, September 22nd, 2006

Tak jsem ještÄ› ráno zvaĹľoval, jestli jĂ­t ÄŤi nejĂ­t na Pearl Jam, a nakonec zvĂ­tÄ›zila druhá varianta. KromÄ› toho, Ĺľe mÄ› jejich poslednĂ­ desky (Riot Act a letošnĂ­ eponymka) ve srovnánĂ­ s tÄ›mi staršími zas tak neberou, se mi prostÄ› strašnÄ› nechce do toho deklu ve VysoÄŤanech, co se oficiálnÄ› jmenuje Sazka Arena a neoficiálnÄ› Hušákovo ticho. Po RedHotech a Claptonovi uĹľ je to potĹ™etĂ­, co tam nejdu, aÄŤ jsem to pĹŻvodnÄ› plánoval – nešlo by zase aspoďż˝? nÄ›jakej vÄ›tší koncert udÄ›lat nÄ›kde jinde? Asi nešlo, já vim. Ach jo.

No ale ty nejlepší vÄ›ci se neodehrávaj na velkejch koncertech – kromÄ› Stinga v BlavÄ› v mĂ˝ soukromĂ˝ live-parádÄ› za letošek vedou Värtinnä v Akropoli, Reed v Pakulu a naposled Suzanne Vega v OpeĹ™e. A právÄ› ta se dosti utajenÄ› vracĂ­ za dva tĂ˝dny ještÄ› jednou, v pátek 6.10., tentokrát do Ĺ vandova divadla. NevĂ­m jak vy, ale my s Jarmilou si ji po úžasnĂ˝m zážitku ze zmĂ­nÄ›nĂ˝ Opery ujĂ­t rozhodnÄ› nenecháme. LĂ­stky jsou za 800, coĹľ je v tomhle případÄ› královská cena.

h1

Olihen a velryba

Thursday, September 14th, 2006

VĂ˝jimeÄŤnÄ› uvádĂ­m název filmu v ÄŤeskĂ˝ verzi, protoĹľe znĂ­ libozvuÄŤnÄ›ji neĹľ pĹŻvodnĂ­ „The Squid and the Whale“ – oliheĹ? je vĹŻbec skvÄ›lĂ˝ slovo. OliheĹ? a velryba, obÄ› vycpanĂ˝, spolu bojujou kdesi v brooklynskĂ˝m muzeu a autoĹ™i filmu jejich oboustrannÄ› zniÄŤujĂ­cĂ­ souboj berou jako metaforu rozpadajĂ­cĂ­ho se manĹľelstvĂ­, nebo to tak aspoĹ? lze chápat. Z ÄŤehoĹľ vĂ­cemĂ©nÄ› vyplĂ˝vá, Ĺľe jde o tradiÄŤnĂ­ americkĂ˝ rodinnĂ˝ drama ve stylu ObyÄŤejnĂ˝ch lidĂ­, LedovĂ˝ bouĹ™e, Dveří v podlaze a kdovĂ­ÄŤeho ještÄ›. Příjemnej film, žádná zbyteÄŤná sentimentalita, vĂ˝borná Laura Linney, parádnĂ­ muzika, nepříliš dlouhá stopáž etc. … zkrátka ideálnĂ­ vÄ›c z pĹŻjÄŤovny pro veÄŤer v polovinÄ› pracovnĂ­ho tĂ˝dne.

ProÄŤ o tom ale píšu, kdyĹľ je podobnĂ˝ch filmĹŻ mnohem vĂ­c? ProtoĹľe se to celĂ˝ odehrává nÄ›kdy v polovinÄ› 80. let, jeden ze synĹŻ rodiny chodĂ­ na gympl a mÄ› aĹľ pĹ™ekvapilo, jak nápadnÄ› se ona fiktivnĂ­ škola podobá gymplĹŻm z Prahy, resp. ÄŚeska tÄ›ch let. A to jsme si v tĂ˝ dobÄ› mysleli, Ĺľe je Ĺľivot v Americe nÄ›kde ĂşplnÄ› jinde. No Ĺ™eknÄ›te: tĂ©měř všichni spolužáci jsou z rozvedenejch rodin a pĹ™ou se, jaká Ăşprava porozvodovejch vztahĹŻ je horší (protoĹľe dobrá nenĂ­ žádná), nejlepším dárkem pro adolescenta v rodinÄ› humanitnĂ­ch intelektuálĹŻ je prvnĂ­ vydánĂ­ NahĂ˝ch a mrtvĂ˝ch od Mailera, holky se balej na Kafku a Fitzgeralda (známe – ÄŤtyĹ™ky na vysvÄ›dÄŤenĂ­ nehrajou roli, ale pokud neznáš nazpaměť prvnĂ­ vÄ›tu PromÄ›ny a nevíš, kdo je Amory Blaine, nesmíš do hospody), a kdyĹľ uĹľ nÄ›kdo umĂ­ pár akordĹŻ na kytaru, dĹ™e floydĂ­ Hey You jak o Ĺľivot. Jen jednu vÄ›c jsem nepochopil – onen ÄŤlovÄ›k uvedl zmĂ­nÄ›nou pĂ­sniÄŤku na školnĂ­m koncertÄ› jako svou vlastnĂ­ a v celĂ˝m sále se nenašel nikdo, slovy nikdo, kdo by na to v tu chvĂ­li pĹ™išel. Stát se to v r. 1986 u nás, publikum by ho hromadnÄ› doĹ™valo dřív, neĹľ by zazpĂ­val „Don’t Give In Without a Fight“.

h1

Neil Gaiman - Sandman

Sunday, September 10th, 2006

Pominu-li ÄŚtyĹ™lĂ­stky a RychlĂ˝ šípy nÄ›kdy v dávnovÄ›ku, tak mÄ› comics nikdy nijak zvlášť netáhly. Z mraÄŤna filmĹŻ, kterĂ˝ se v poslednĂ­ch letech podle comics toÄŤej, se mi opravdu lĂ­bil asi jenom Constantine, V for Vendetta a Batman Begins, ani knĂ­Ĺľky mnÄ› v tomhle žánru vÄ›tšinou moc neříkaj. Ovšem desetidĂ­lná sĂ©rie Sandman od Neila Gaimana (jinak tĹ™eba HvÄ›zdnĂ˝ prach, Nikdykde nebo scĂ©nář k nádhernĂ˝mu filmu Mirror Mask – pokud neznáte, utĂ­kejte do nejbližší videopĹŻjÄŤovny), to je jinĂ˝ kafe.

Celá sĂ©rie je v podstatÄ› o tom, Ĺľe svÄ›t a lidskĂ˝ osudy jsou do znaÄŤnĂ˝ mĂ­ry v rukou sedmi „nekoneÄŤnĂ˝ch“ (Endless) mocnostĂ­, tvořícĂ­ch dohromady pomÄ›rnÄ› vypeÄŤenou rodinku. Onou sedmiÄŤkou je Osud, Smrt, Sen, Touha, Destrukce, ZoufalstvĂ­ a Delirium, coĹľ byla pĹŻvodnÄ› Radost, ale v prĹŻbÄ›hu tisĂ­cĹŻ let se jaksi nÄ›co zvrtlo (v originále je vše zajĂ­mavÄ›jší tĂ­m, Ĺľe všechna jmĂ©na zaÄŤĂ­najĂ­ na pĂ­smeno D). ŽádnĂ˝ abstraktnĂ­ sĂ­ly neÄŤekejte, všechny mocnosti jsou sakra ĹľivoÄŤišnĂ˝, tĹ™eba Osud je ponÄ›kud koĹľenej a komisnĂ­ Dušín beze smyslu pro humor, Touha androgynnĂ­ zmetek pĹ™ipomĂ­najĂ­cĂ­ mladĂ˝ho Bowieho, Smrt krásná mladá punkerka a snad nejlepší je Delirium, holka neuvěřitelnĂ˝m zpĹŻsobem podobná jednĂ˝ dávnĂ˝ kamarádce, o nĂ­Ĺľ zlĂ© jazyky tvrdily, Ĺľe se „nenarodila, ale vyskytla“ (modří vÄ›dĂ­). No a titulnĂ­ Sandman je jen jinĂ˝ jmĂ©no pro Sen. Vtip je v tom, Ĺľe prostĂ­ smrtelnĂ­ci neustále procházejĂ­ „domĂ©nami“ jednotlivĂ˝ch mocnostĂ­ – kdyĹľ spĂ­te, jste v Ĺ™Ă­Ĺˇi Snu, jakmile nÄ›co hodnÄ› chcete, vstoupili jste do svÄ›ta Touhy, v depresi jste v královstvĂ­ ZoufalstvĂ­ atd., No a ta která mocnost si nás v tÄ›ch chvĂ­lĂ­ch opracovává dle vlastnĂ­ho uváženĂ­, neĹľ nás nakonec všechny ÄŤeká nevyhnutelnĂ˝ rande s punkerkou (mimochodem by to snad podle všeho nemuselo bejt tak nepříjemnĂ˝).

V deseti knihách se vĂ­cemĂ©nÄ› popisujou rĹŻznĂ˝ příbÄ›hy „nekoneÄŤnĂ˝ch“ a z toho pramenĂ­cĂ­ dopady na normálnĂ­ svÄ›t. Pomalu na kaĹľdĂ˝ stránce ale najdem odkazy na všechno moĹľnĂ˝ od mytologie pĹ™es historii a literaturu aĹľ po souÄŤasnou popkulturu, nÄ›kdy je to hodnÄ› vtipnĂ˝, jindy ĂşsmÄ›v znenadánĂ­ zamrzne na rtech. VsadĂ­m se, Ĺľe jste doteÄŹ netušili, jak komickou dvojkou dokážou bĂ˝t takovĂ­ Kain a Abel, kteří fakt mĂ­sty pĹ™ipomĂ­naj podobnĂ˝ tĂ˝pky z Disneyho animákĹŻ, za shovĂ­vavĂ˝ho dohledu mámy Evy. Taky příbÄ›h Orfea a Euridiky je tu podán ponÄ›kud jinak neĹľ v PetiškovÄ› verzi Ĺ™eckĂ˝ mytologie. Lucifer pĹ™edal řízenĂ­ pekla andÄ›lĹŻm a provozuje v Los Angeles (ano, ve mÄ›stÄ› andÄ›lĹŻ) noÄŤnĂ­ klub, starovÄ›kĂ˝ bohovĂ©, kterĂ˝ uĹľ jejich práce nebavila, řídÄ›j dopravnĂ­ spoleÄŤnosti nebo tĹ™eba pracujou jako striptĂ©rky v baru. KoneÄŤnÄ› se dozvĂ­me, jak je moĹľnĂ˝, Ĺľe toho Shakespeare dokázal za jeden jedinej Ĺľivot napsat tolik. Málokdo taky vĂ­, Ĺľe USA byly v jistĂ˝m obdobĂ­ absolutistickou monarchiĂ­ v ÄŤele s cĂ­saĹ™em. A koneckoncĹŻ i samotná rodinka NekoneÄŤnĂ˝ch má svou ÄŤernou ovci – totiĹľ veselĂ˝ho chlapĂ­ka jmĂ©nem Destrukce, kterej svou práci zabalil uĹľ nÄ›kdy počátkem novovÄ›ku s tĂ­m, Ĺľe lidi dokážou docela dobĹ™e niÄŤit sami, a od tĂ© doby se v ĂşstranĂ­ na Ĺ™eckĂ˝m ostrovÄ› vÄ›nuje umÄ›leckĂ˝ tvorbÄ› všeho druhu (to mi osobnÄ› pĹ™ijde jako jeden z nejlepších motivĹŻ celĂ˝ sĂ©rie). A pokud vás doteÄŹ pĹ™i ÄŤtenĂ­/sledovánĂ­ napĹ™. Snu noci svatojánskĂ© bavily kousky rošťáka Puka, patrnÄ› zmÄ›nĂ­te názor…

JenĹľe ne všechno je taková zábava, jak se z prvnĂ­ch cca 5 dĂ­lĹŻ (v nichĹľ se zdánlivÄ› skáče z tĂ©matu na tĂ©ma a jednotlivĂ˝ příbÄ›hy spolu moc nesouvisejĂ­) zdá. PĹ™inejmenším od sedmiÄŤky se všechny motivy zaÄŤĂ­najĂ­ spojovat a vĂ˝sledkem je temnĂ˝ a tragickĂ˝ finále, proti kterĂ˝mu konec takovĂ˝ho Matrixu vypadá jako letnĂ­ idylka. I samotnĂ˝ supermocnosti řídĂ­cĂ­ svÄ›t jsou nakonec pevnÄ› v rukou osudu (a ani Osud sám s tĂ­m nemĹŻĹľe nic udÄ›lat), navĂ­c si ho sami pĹ™edurÄŤujou. CoĹľ pro smrtelnĂ­ky asi nenĂ­ zrovna dĹŻvod k optimismu a pĹ™iznám se, Ĺľe jsem mÄ›l po doÄŤtenĂ­ kataklyzmatickĂ˝ho závÄ›ru pořádnÄ› divokĂ˝ sny (ehm… radši nedomýšlet, co se se mnou v tu chvĂ­li asi v Sandmanovo říši dÄ›lo). No ale co – ta punkerka je fakt sexy…

ÄŚesky zatĂ­m vyšly tuším jen prvnĂ­ ÄŤtyĹ™i dĂ­ly, pĹ™eklad jsem nevidÄ›l, ale dÄ›lá ho Viktor Janiš, tak by snad mÄ›l bejt dobrej, aÄŤ je to vzhledem k výše Ĺ™eÄŤenĂ©mu urÄŤitÄ› pořádná rachota. Pokud ale umĂ­te anglicky, doporuÄŤuju spíš zabrousit na Amazon a vzĂ­t všechny dĂ­ly najednou – sám jsem silnÄ›jší příbÄ›h hodnÄ› dlouho neÄŤetl, a Ĺľe jde o pouhĂ˝ „grafickĂ˝ román“ (autoĹ™i se sami termĂ­nu comics dost peÄŤlivÄ› vyhĂ˝bajĂ­), na vÄ›ci vĹŻbec nic nemÄ›nĂ­.

h1

Peace Frog a Basement @ Vlkstock 2006

Sunday, September 10th, 2006

Nová koncertnĂ­ sezĂłna pro Ĺ˝abiÄŤku zaÄŤala hranĂ­m na Vlkstocku aneb soukromĂ©, nicmĂ©nÄ› velmi hojnÄ› navštĂ­venĂ© akci u VeselĂ­ nad LuĹľnicĂ­. PříjemnÄ›jší prostĹ™edĂ­ jen tak nevidÄ›t – krásnej opravenej statek, velká zahrada, rybnĂ­k, les, sud piva, prase na roĹľni nad ohnÄ›m, hromady dÄ›tĂ­, k tomu krásnĂ˝ poÄŤasĂ­, prostÄ› název sedÄ›l. CelĂ˝ to organizovali bĂ˝valĂ­ gymnaziálnĂ­ spolužáci basáka Petra M. a tudĂ­Ĺľ i Jarmily, ale protoĹľe je svÄ›t malej, tak jsme se potkali i se známĂ˝mi ĂşplnÄ› odjinud (sem patří tĹ™eba obÄ› KnopĂ­ rodiny, s nimiĹľ jsme si letos uĹľili prima zimnĂ­ lyĹľovaÄŤku). PĹ™ed námi i po nás hrála kapela Basement Jirky Ĺ varce, coĹľ je velmi pohodová mejdanová záleĹľitost hrajĂ­cĂ­ všechno moĹľnĂ˝ od Ivana Hlase pĹ™es Stones (velmi mÄ› potěšili s parádnĂ­m podánĂ­m Wild Horses), Younga nebo Iggyho Popa (hlavnÄ› Lust for Life byla skvÄ›lá) aĹľ po Sex Pistols, na kterĂ© bohuĹľel podle oÄŤitĂ˝ch svÄ›dectvĂ­ došlo aĹľ po našem odjezdu. Zkrátka a dobĹ™e ideálnĂ­ start do novĂ˝ho roku. DĂ­ky!

h1

Gargano Revisited

Saturday, September 9th, 2006

Skoro mÄ›sĂ­c tu bylo mrtvo, coĹľ mÄ›lo hlavnÄ› jeden dĹŻvod – vyjeli jsme na tradiÄŤnĂ­ srpnovej vĂ˝let do Gargana v jiĹľnĂ­ Itálii. Od ÄŤasĹŻ loďż˝?skĂ˝ vĂ˝pravy se toho mnoho nezmÄ›nilo, dokonce i obsazenĂ­ bylo naprosto stejnĂ˝ (Libiši, FoltĂ˝ni, Martina s holkama a my), jen Jarmila nás opustila v pĹŻlce pobytu a jela dokonÄŤit psychoterapeutickej vĂ˝cvik do Brna. PoÄŤasĂ­ na rozdĂ­l od bouĹ™livĂ˝ho loďż˝?ska vĂ­cemĂ©nÄ› (aĹľ na jednu bouĹ™ku, která ale stála za to) odpovĂ­dalo běžnĂ˝mu jihoitalskĂ˝mu standardu, tj. sucho a vedro. To nám mimo jinĂ© umoĹľnilo podniknout tradiÄŤnĂ­ vĂ˝let do potápěčskĂ­©ho/šnorchla­Ĺ™skĂ©ho ráje na ostrovy Tremiti, coĹľ byl zážitek zejmĂ©na pro Toma – tolik ryb v ĹľivotÄ› nevidÄ›l, o moĹ™skĂ˝ch jeĹľcĂ­ch ani nemluvÄ› (ze začátku z nich mÄ›l trochu strach a tak jsem radši takticky pomlÄŤel o tom, Ĺľe ta vÄ›c o 50 m dál pĹ™i hladinÄ›, kterou jsem nejdřív povaĹľoval za odhozenou igelitku, byla ve skuteÄŤnosti medĂşza velikosti zmĂ­nÄ›nĂ˝ igelitky a pĹ™išel jsem na to cca 10 cm od prvnĂ­ho chapadla :-) ).

Jinak o Garganu stále (naštÄ›stĂ­) platĂ­ vÄ›tšina z toho, co jsem psal loni, jen bych snad pĹ™idal ještÄ› pár vÄ›cĂ­, na kterĂ˝ tehdy nedošlo a kterĂ˝ mÄ› teÄŹ pĹ™i toulánĂ­ po okolĂ­ zaujaly:

# Na to, jak je to malej kus zemÄ›, je v nÄ›m aĹľ pĹ™ekvapivĂ˝ mnoĹľstvĂ­ liduprázdnĂ˝ krajiny. Kdo je zvyklej na stĹ™ednĂ­ Evropu nebo tĹ™eba Pádskou nĂ­Ĺľinu, kde jedna vesnice málem plynule pĹ™echázĂ­ v druhou, tomu to pĹ™ijde hodnÄ› zvláštnĂ­ – jedete tĹ™eba 40 km a nepotkáte fakt ani jedinej obydlenej barák.

# ZvláštnĂ­ je taky vĂ˝razná uzavĹ™enost mÄ›st, myšleno z hlediska ĂşzemĂ­. KdyĹľ se na typickĂ˝ garganskĂ˝ mÄ›sto dĂ­váte seshora s kopcĹŻ, vypadá jak jasnÄ› ohraniÄŤenej bĂ­lej flek (mĂ­stnĂ­ obyvatelĂ© hovoří o ptaÄŤĂ­ch cákancĂ­ch, sám bych si coby host podobnĂ˝ pĹ™irovnánĂ­ nedovolil, ale sedĂ­ :-) ). Neexistuje, Ĺľe by se na krajĂ­ch rozlejzaly prĹŻmyslovĂ˝ nebo obchodnĂ­ zĂłny velkĂ˝ jak pĹŻlka samotnĂ˝ho mÄ›sta, coĹľ je u nás běžnĂ˝ i u mÄ›steÄŤek velikosti takovĂ˝ho Rumburku (garganskĂ˝ mÄ›sta jsou zpravidla o nÄ›co vÄ›tší). Myslel jsem si, Ĺľe za to mĹŻĹľe národnĂ­ park, ale mĂ­stnĂ­ mÄ› vyvedli z omylu na názornĂ˝m příkladu Cagnana, kterĂ˝ v NP nenĂ­ a je na tom stejnÄ›. Jedinou vĂ˝jimkou je San Giovanni Rotondo, do kterĂ˝ho ale stejnÄ› nemá vzhledem k turistickĂ˝ pĹ™eplácanosti moc smysl jezdit, pokud tedy nepotĹ™ebujete nutnÄ› vidÄ›t hrob Padre Pia nebo se vám nestĂ˝ská po hypermarketech.

# Jedna z vÄ›cĂ­, kterĂ˝ na jihu Itálie miluju, je schopnost dostat vynikajĂ­cĂ­ kafe na nejneuvěřitel­nÄ›jších mĂ­stech. Kavárny/bary jsou jasnĂ˝, tak jsem letos zkoušel mĂ­sta, kde u nás vÄ›tšinou maj sotva turka – namátkou kiosek u jeskynÄ› San Michele nad jezerem Varano, minipumpu kdesi u Apriceny (jeden stojan s benzĂ­nem a plechová budka, dieslaĹ™i majĂ­ smĹŻlu) a dokonce veĹ™ejnou prádelnu v Ischitelle. Všude mÄ›li vĂ˝teÄŤnĂ˝ presso, nad vším ale asi ÄŤnĂ­ loÄŹ na zmĂ­nÄ›nĂ˝ Isole Tremiti, na kterĂ˝ dÄ›laj boĹľskĂ˝ cappucino za 90 centĹŻ – co na tom, Ĺľe do plastovĂ˝ho kelĂ­mku.

Jinak foťák samozĹ™ejmÄ› makal, potěšilo mÄ›, Ĺľe focenĂ­ a vÄ›ci okolo zaÄŤĂ­ná bavit i dÄ›ti – je prima, kdyĹľ se okolo vás hned dva lidi perou, kdo vám složí stativ nebo podrží objektiv pĹ™i vĂ˝mÄ›nÄ› :-) (tĂ­mto dÄ›kuji). Koho by fotky zajĂ­maly, vÄ›tšina jich je tady , případnÄ› tady a tady.

No, hned bych se tam vrátil…