Tolimati.cz

Skupinu Koa jsme s Jarmilou naposled vidÄ›li ještÄ› se Zuzanou Navarovou na podzim 2004 a moc jsme se těšili na další koncert po vánocĂ­ch. JenĹľe jednoho hnusnĂ©ho prosincovĂ©ho rána pĹ™išla zpráva, Ĺľe uĹľ žádnĂ˝ další vystoupenĂ­ v pĹŻvodnĂ­ sestavÄ› nikdy nebude, a já nÄ›jakou dobu vĹŻbec netušil, Ĺľe kapela smrt svĂ˝ zpÄ›vaÄŤky, autorky a duše pĹ™eĹľila a hraje dál. Nedávno jsem ale zaregistroval docela pochvalnou recenzi na novou desku a tak jsme se vyrazili podĂ­vat, jak to Mario Bihári, Omar Khaouaj, František Raba a Camilo Caller po tÄ›ch letech zvládajĂ­.

Začátek byl docela prima, bÄ›hem prvnĂ­ pĂ­sniÄŤky (názvem podobnÄ› jako u 90% repertoáru nemohu z výše uvedenĂ˝ch dĹŻvodĹŻ slouĹľit) se ve zpÄ›vu vystřídali všichni ÄŤtyĹ™i muzikanti a kdyĹľ zvukaĹ™i po chvĂ­li váhánĂ­ zesĂ­lili i Maria tak, aby byl slyšet, znÄ›lo to skvÄ›le. Muzikantsky celá kapela za ty roky hodnÄ› vyrostla, pánovĂ© jsou sehranĂ­ na jedniÄŤku a v nejlepších momentech jsme si oba s Jarmilou vybavili nedávnej londĂ˝nskej zážitek s kapelou Solenca – o moc vĂ­c uĹľ chválit neumĂ­m. Po instrumentálnĂ­ stránce jsou na tom všichni vĂ˝bornÄ› a bubenĂ­k Camilo asi nejlĂ­p (bez záruky, Ĺ tÄ›pán by moĹľná totĂ©Ĺľ tvrdil o kytaristovi Omarovi :)).

JenĹľe hráčská virtuozita nenĂ­ všechno a Koa dřív stála pĹ™edevším na skvÄ›lĂ˝ch pĂ­sniÄŤkách, coĹľ je dneska bohuĹľel trochu problĂ©m. Ne Ĺľe by Bihári a spol. nedokázali napsat silnou melodii, ale ÄŤas od ÄŤasu hodnÄ› ujĂ­ĹľdÄ›jĂ­ ke kýči – v navarovskĂ˝ch ÄŤasech se pĂ­sniÄŤky typu Amen nebo E drabára zastavily tÄ›snÄ› pĹ™ed jeho hranicĂ­, dneska uĹľ jsou mĂ­sty daleko za nĂ­ a pár vÄ›cĂ­ mi pĹ™ipadalo jako slušná nedvÄ›dovina. A další problĂ©m je zpÄ›v. Mario Bihári samozĹ™ejmÄ› nemá problĂ©m s technikou, ale to jeho plaÄŤtivĂ˝ tremolo mi vadilo uĹľ pĹ™ed lety a kdyĹľ teÄŹ funguje jako hlavnĂ­ frontman, je toho sirupu v hlase trochu moc. DruhĂ˝m zpÄ›vákem je basista Raba, ten s vĂ˝razem problĂ©m nemá, ale s intonacĂ­ obÄŤas bohuĹľel ano. Ve vĂ˝sledku se buÄŹ nyje a muĹľnÄ› trpĂ­, nebo „jasnopákovsky“ deklamuje. ObojĂ­ je dost smutnĂ˝ u kapely, ve kterĂ˝ zpĂ­vala Navarová.

ObecnÄ› lze říct, Ĺľe rytmiÄŤtÄ›jší a tvrdší vÄ›ci znÄ›ly velmi dobĹ™e, jakmile se ovšem kapela ztišila, nastal problĂ©m. V prvnĂ­ pĹŻlce bohuĹľel pĹ™evaĹľovaly pomalejší skladby, po pĹ™estávce se kapela slušnÄ› rozjela a konec normálnĂ­ hracĂ­ doby byl skvÄ›lej. JenĹľe v přídavcĂ­ch Koa zahrála Soske a Taši delĂ© (Caller zpĂ­val docela slušnÄ› part NavarovĂ˝) a mnÄ› došlo, co mi celej koncert pocitovÄ› pĹ™ipomĂ­nal – totiĹľ ty dvÄ› desky, kterĂ˝ udÄ›lali Doors po MorrisonovÄ› smrti. VirtuĂłznĂ­ hráči, špiÄŤkovĂ˝ instrumentálnĂ­ vĂ˝kony, ale chybĂ­ tomu vĹŻdÄŤĂ­ myšlenka, pevnĂ˝ autorstvĂ­ a hlavnÄ› dotek gĂ©nia. Kapela hraje skvÄ›le, ale jakoby nevÄ›dÄ›la, co chce vlastnÄ› hrát – dala se dohromady jako doprovodná skupina geniálnĂ­ autorky a jejĂ­ mĂ­sto nedokáže nikdo ze souÄŤasnĂ˝ch ÄŤlenĹŻ nahradit. Bylo by skvÄ›lĂ˝, kdyby se nakonec prosadila ta tvrdší a rytmiÄŤtÄ›jší podoba, ovšem v tom případÄ› by musel zpĂ­vat nÄ›kdo jinej neĹľ Mario a těžko říct, kdo by na to vlastnÄ› mÄ›l. KaĹľdopádnÄ› jsme se shodli, Ĺľe za dalších pár let vyrazĂ­me na Kou znovu a uvidĂ­me, jestli se to nÄ›kam vyvinulo…

ZimnĂ­ dovolená s Knopy, Trachty, Zachy, Preissy a PÄ›nkavami uĹľ je tĹ™etĂ­m rokem příjemnou tradicĂ­, letos jsme ale vážnÄ› pĹ™emýšleli, zda nemáme nahradit lyĹľaĹ™skou vĂ˝bavu herbářem, košíkem na houby a opalovacĂ­m krĂ©mem. Dva dny pĹ™ed odjezdem se v Praze totiĹľ navzdory ĂşnorovĂ©mu datu dalo chodit v triku a letnĂ­ bundÄ›, zlatĂ˝ déšť kvetl jak o Ĺľivot a snĂ­h na horách vypadal na rychlou kapitulaci. JenĹľe pak pĹ™išel uragán Emma a na ÄŚernĂ© hoĹ™e v Krkonoších, kde jsme se pro letošek upĂ­chli, mohli koneÄŤnÄ› zaÄŤĂ­t zasněžovat z dÄ›l. Do toho obÄŤas sněžilo i z normálnĂ­ch mrakĹŻ, zbytek ÄŤasu svĂ­tilo slunce a vĂ˝sledkem byl fantastickej tĂ˝den. Vše zaÄŤalo dobrodruĹľnĂ˝m vĂ˝stupem na ÄŚernou horu na sněžnicĂ­ch, zbytek tĂ˝dne uĹľ jsme strávili na sjezdovkách, Tomáš se definitivnÄ› etabloval coby regulĂ©rnĂ­ lyĹľaĹ™, na ÄŤervenĂ˝ch sjezdovkách jsem mu stěží staÄŤil, v pohodÄ› jsme zvládli i spoleÄŤnĂ˝ jeĹľdÄ›nĂ­ na kotvÄ›, uĹľ si vážnÄ› mĹŻĹľem dát ty Alpy. Po veÄŤerech jely Aktivity a další zábavy, vypila se spousta vĂ­na, celej pobyt zakonÄŤil Ada úžasnĂ˝m tatarákem… zkrátka všechno jak má bĂ˝t a vypadá to, Ĺľe se do penzionu Ĺ vĂ˝carskĂ˝ dvĹŻr vrátĂ­me i napĹ™esrok.

PoÄŤasĂ­ tentokrát fotkám vcelku přálo, ale mÄ› moc nebavilo tahat stroj na sjezdovku, tudĂ­Ĺľ je snĂ­mkĹŻ málo a vÄ›tšina z nich pocházĂ­ z dÄ›tskĂ˝ho karnevalu veÄŤer pĹ™ed odjezdem. Koho to zajĂ­má, mrknÄ›te sem.

Tomuhle tedy říkám dobrá zpráva – 10. srpna zahraje v Praze na HradÄ› (zatĂ­m netuším kde, ale to je vcelku jedno) sám velkĂ˝ Leonard Cohen. Další komentář snad nenĂ­ zapotĹ™ebĂ­, vĹŻbec jsem nedoufal, Ĺľe bych ho mohl nÄ›kdy vidÄ›t naĹľivo. Ĺ˝e by se zase zablesklo na lepší ÄŤasy a po pĹ™edloñskĂ© famĂłznĂ­ koncertnĂ­ sezĂłnÄ› a loñskĂ©m polomrtvu (s ÄŤestnou vĂ˝jimkou Waterse) sem znovu zaÄŤala jezdit prvnĂ­ liga? V kvÄ›tnu hraje ve VysoÄŤanech Cave (jasnÄ›, ten uĹľ je tu asi podesátĂ˝, ale já ho ještÄ› nevidÄ›l, zatĂ­m mi do toho vĹľdycky nÄ›co vlezlo), teÄŹ tohle, tak ještÄ› tu PJ Harvey a bude to rok jako vĂ­no…

Sakra, nÄ›jak jsem sem zapomnÄ›l povÄ›sit link na fotky z nĂ­Ĺľe popsanĂ©ho londĂ˝nskĂ©ho vĂ­kendu, aÄŤ uĹľ na galerii visĂ­ pĹ™es tĂ˝den. NuĹľe, koho zajĂ­majĂ­, kouknÄ›te sem – odshora aĹľ po fotku The City 3, zbytek jsou zas jinĂ˝ mÄ›sta. Enjoy!