Tolimati.cz

PĹ™iznám se, Ĺľe jsem Pavlu Milcovou nikdy moc vĂ˝raznÄ› nesledoval – pĹ™ed lety jsme párkrát byli na koncertÄ›, nÄ›kolikrát jsem slyšel desku Tarzan PepĂ© a to je vĂ­cemĂ©nÄ› všechno, ale pokaĹľdĂ˝ se mi to docela lĂ­bilo. VánoÄŤnĂ­ dárek od Jarmily v podobÄ› lĂ­stkĹŻ na koncert kapely Voices (P.M., tradiÄŤnÄ› Peter Binder na kytaru, JaromĂ­r Honzák na basu a Martin ZbroĹľek na všechno moĹľnĂ˝) do Ĺ vandova divadla proto vĂ˝raznÄ› potěšil. Začátek byl takovej folko-jazzo-latinskej, mĂ­sty to pĹ™ipomĂ­nalo tĹ™eba i starĂ˝ Nerez, Milcová se ZbroĹľkem hodnÄ› a vĂ˝bornÄ› scatovali a vĂ˝borná byla pochopitelnÄ› i Binderova kytara – slovenskej Knopfler, Ĺ™ekla o nÄ›m Jarmila a velice to sedÄ›lo. Taky ZbroĹľek se mi moc lĂ­bil – kaĹľdej ho zná jako lehce stĹ™elenĂ˝ho moderátora a herce, ovšem coby houslista, pianista ÄŤi kytarista neexhibuje vĹŻbec, hraje dĹŻslednÄ› „do kapely“ a mimo jinĂ© velmi dobĹ™e zpĂ­vá. MĂ­sty jsem trochu bojoval s texty, obÄŤas mi pĹ™ipadaly takovĂ˝ chtÄ›nÄ› ulĂ­tlĂ˝ (ne tak hroznÄ› jako u Buty, ale trochu tĂ­m smÄ›rem), ale muzika je vÄ›tšinou pĹ™ehlušila, takĹľe se ĂşspěšnÄ› daly neposlouchat. V druhĂ˝ pĹŻlce se trochu pĹ™itvrdilo, moc se mi lĂ­bila Rosemary s citacĂ­ Bachova Preludia v D-dur (nebo chcete-li Whiter Shade of Pale od Procol Harum), nakonec došlo i na starĂ˝ hitovky (OtÄŤe!), celkovÄ› moc dobrej klubovej koncert. Takhle nÄ›jak bych si pĹ™edstavoval ideálnĂ­ stĹ™ednĂ­ proud…

To se mi takhle obÄŤas v lednu pĹ™ihodĂ­, Ĺľe kolem sebe vidĂ­m divnĂ˝ racky. Loni mi k nim pomohla poslednĂ­ deska Kate Bush a vznikla z toho Aerial Series, letos si tak jdu nocĂ­, poslouchám pro zmÄ›nu Still Life od Van der Graaf Generator (poprvĂ© asi tak po 15 letech :)) a najednou vidĂ­m snÄ›m duchoptákĹŻ. Tak jsem je párkrát cvaknul, pokud vás zajĂ­majĂ­, kuk sem.

Hospoda na SlamnĂ­ku patří k tÄ›m málo lokálĹŻm v Praze, kam lidi pĹ™ijdou i ve všednĂ­ den a navĂ­c oÄŤividnÄ› pĹ™ekypujou chutĂ­ se bavit, proÄŤeĹľ tu hrajeme velmi rádi. A na vÄŤerejší koncert jsme si navĂ­c nachystali hned dvÄ› pĹ™ekvápka (a dokonce jsme proto bÄ›hem 10 dnĹŻ 3× zkoušeli, coĹľ se nám naposledy povedlo nÄ›kdy pĹ™edloni :)). Vše zaÄŤali X-Files a rád prohlašuju, Ĺľe jsem je v takovĂ˝hle formÄ› ještÄ› nevidÄ›l, aÄŤ spolu hrajeme vcelku ÄŤasto – hrálo jim to fantasticky a Ĺľe uvidĂ­m Carlose, an skáče bÄ›hem sĂłla z pĂłdia do lidĂ­ a pĹ™edvádĂ­ kreace aĹľ springsteenovskĂ˝, toho bych se vÄ›ru nenadál. KlidnÄ› bych si je dal dvakrát delší, ale zaÄŤalo se pozdÄ›ji neĹľ plánováno a ke strojĹŻm jsme záhy museli my. PrvnĂ­m nestandardnĂ­m momentem byly oslavy 40 let pobytu Petra Z. v pozemskĂ©m tÄ›le (zámÄ›rnÄ› nepíšu nic o narozeninách, neboĹĄ u mimozemšťanĹŻ to majĂ­ jinak), dort a Bohemia Sekt na pĂłdiu hned po oslavencovÄ› boĹľskĂ©m sĂłle v Riders, mnÄ› se to moc lĂ­bilo, snad i publiku. A vzápÄ›tĂ­ pĹ™išel moment M, jehoĹľ koĹ™eny leží kdesi na dávnĂ©m koncertÄ› tuším v Jet Clubu. Naše nehrajĂ­cĂ­ kapitánka Daniela tehdy prohlásila, Ĺľe má od Doors nejradÄ›ji Touch Me a jestli ji náhodou nechceme hrát. Odbyli jsme ji s tĂ­m, Ĺľe je tam dĹŻleĹľitej part na saxofon vrcholĂ­cĂ­ závÄ›reÄŤnĂ˝m sĂłlem a Ĺľe to tudĂ­Ĺľ, nemajĂ­c saxofonistu, hrát nemĹŻĹľem (ani jsme nechtÄ›li, ta skladba je dost těžká a my staří a lĂ­nĂ­). OdpovÄ›dÄ›la, Ĺľe se na saxofon nauÄŤĂ­. My se zasmáli dobrĂ©mu vtipu a na celou vÄ›c na nÄ›jakou dobu zapomnÄ›li. NicmĂ©nÄ› Daniela saxofon skuteÄŤnÄ› zakoupila, zaÄŤala chodit do hudebky a… zbytek uĹľ asi kaĹľdĂ˝mu došel, zkrátka vÄŤera mÄ›la Touch Me premiĂ©ru i s nĂ­. MusĂ­m říct, Ĺľe mÄ› fakt dostala… takĹľe Peace Frog má nynĂ­ 6 ÄŤlenĹŻ a pĂ­snĂ­ se saxofonem bude vĂ­c, uvidĂ­te příštÄ› . Zbytek koncertu probÄ›hl ve veselĂ© náladÄ›, jen škoda, Ĺľe se hospoda ve finále vyprázdnila jak mávnutĂ­m proutku – poslednĂ­ metro je v Praze bohuĹľel nepĹ™ekonatelnou pĹ™ekážkou. UĹľ se těším na příštÄ›…

Kde jinde otevřít koncertnĂ­ rok 2008 neĹľ v našem patrnÄ› nejoblĂ­benÄ›jším praĹľskĂ©m pĹŻsobišti, tedy na SlamnĂ­ku. Dojde k tomu ve ÄŤtvrtek 17.1., začátek 20 h, moĹľná si s námi zahraje Carlos s nÄ›kterĂ˝m ze svĂ˝ch ÄŤetnĂ˝ch uskupenĂ­. A pozor – koncert nebude ledajakĂ˝, pokud se vše podaří jak má, doÄŤkáte se malĂ©ho pĹ™ekvapenĂ­. TudĂ­Ĺľ doporuÄŤuju dorazit (a taky proto, Ĺľe na SlamnĂ­ku je prima a kdovĂ­, kdy zase bude nÄ›jakĂ˝ hranĂ­ v Praze… :))

DvÄ› z našich nejlepších zpÄ›vaÄŤek na unikátnĂ­m sesterskĂ˝m koncertÄ› s jazzovĂ˝m programem, k tomu superkapela s lidmi jako George Mraz, David DorĹŻĹľka nebo Marian Ĺ evÄŤĂ­k, to nemĹŻĹľe dopadnout jinak neĹľ skvÄ›le, říkal jsem si cestou do Lucerny, kam mÄ› na poslednĂ­ chvĂ­li vytáhla Stána K. se svou suitou. A teÄŹ sedĂ­m doma pár hodin po koncertÄ› a pĹ™emýšlĂ­m, jak nejlĂ­p dostat do slov ty rozpaky, kterĂ˝ ve mnÄ› akce zanechala. NeboĹĄ lepší ilustraci slavnĂ© Cimrmanovy teorie o střídajĂ­cĂ­ch se momentech oÄŤekávánĂ­ a zklamánĂ­ aby ÄŤlovÄ›k pohledal.

PĹ™edesĂ­lám: tradiÄŤnĂ­ jazz rozhodnÄ› nenĂ­ moje parketa. AÄŤkoli mi ani v nejmenším nevadĂ­, moc se v nÄ›m nevyznám a tak nemohu slouĹľit porovnánĂ­m známĂ˝ch pĂ­snĂ­ v podánĂ­ obou zpÄ›vaÄŤek s verzemi odjinud, neb je skuteÄŤnÄ› nemám příliš naposlouchanĂ˝. ÄŚĂ­mĹľ zároven pĹ™iznávám, Ĺľe mi mohla uniknout spousta internĂ­ch muzikantskĂ˝ch vtĂ­pkĹŻ, kterĂ˝ bych na koncertÄ› takovĂ˝ho Dylana ÄŤi Gabriela vnĂ­mal bez problĂ©mĹŻ, a tudĂ­Ĺľ mĹŻj zážitek mĹŻĹľe bĂ˝t oproti odbornĂ­kĹŻm vĂ˝raznÄ› ochuzen. Ale co snad vnĂ­mat umĂ­m, je atmosfĂ©ra. A tady byl hlavnĂ­ zakopanej pes.

Ona se totiĹľ hudebnĂ­ dramaturgie koncertu zásadnÄ› nepotkala s jeho celkovou image. PĹ™eloĹľeno do ÄŤeštiny: hudba byla ladÄ›ná silnÄ› do klubova, koncert se ovšem odbĂ˝val ve velikĂ˝, naÄŤanÄŤanĂ˝ a pĹ™esvĂ­cenĂ˝ LucernÄ› a jeho nehudebnĂ­ sloĹľka byla tak pompĂ©znĂ­, aĹľ to bolelo. Všichni na pĂłdiu byli ve veÄŤernĂ­m jak na Plese v OpeĹ™e, celou show konferoval příšernÄ› koĹľenĂ˝m zpĹŻsobem Mr. Ladislav Ĺ paÄŤek a tĹ™eba pauzy mezi skladbama byly tak dlouhĂ˝, Ĺľe koncertu spolehlivÄ› padal Ĺ™emen. Ale hlavnÄ›: muzikanti na pĂłdiu hráli opravdu jako v klubu, tj. potichu a soustĹ™edÄ›nÄ›, ovšem v tĂ˝ ratejnÄ› to (pĹ™inejmenším vzadu, kde jsme stáli) vĹŻbec nevyznÄ›lo tak jak mÄ›lo. Do Lucerny by se mnohem vĂ­c hodil pořádnej swingovej bigband s nabroušenou dechovou sekcĂ­, kterej by to tam rozpálil naplno a zaplnil ten prostor. Tenhle koncert patĹ™il do Reduty a tam by byl fantastickej.

Muzikantsky to ovšem bylo Ĺľrádlo. O kvalitách Mraze, Ĺ evÄŤĂ­ka etc. netĹ™eba psát, nicmĂ©nÄ› Davida DorĹŻĹľku jsem vidÄ›l poprvĂ˝ a šel jsem z nÄ›j do kolen – takhle zpĂ­vajĂ­cĂ­ kytaru jsem dlouho neslyšel. VĂ˝bornĂ˝ byly i cikánsky znÄ›jĂ­cĂ­ housle Ivana Heráka. I sestry zpĂ­valy skvÄ›le, Kelarová znÄ›la Ĺ™eknÄ›me standardnÄ›ji jazzovÄ› a byla fantastická tĹ™eba v I Got the World on a String nebo Georgia on My Mind, ještÄ› zajĂ­mavÄ›jší mi ale pĹ™išla Bittová – nikdy bych neĹ™ekl, jak skvÄ›le mĹŻĹľe jejĂ­ typickej expresivnĂ­ zpÄ›v ladit s takovou My Funny Valentine (a dalšími standardy, jejichĹľ jmĂ©ny bohuĹľel nemĹŻĹľu z výše popsanĂ˝ch dĹŻvodĹŻ slouĹľit). Jen škoda, Ĺľe velkou vÄ›tšinu koncertu tvoĹ™ila v podstatÄ› sĂłlová ÄŤĂ­sla jednĂ˝ nebo druhĂ˝ zpÄ›vaÄŤky – spoleÄŤnÄ› se sešly aĹľ na poslednĂ­ tĹ™i pĂ­snÄ›. Ovšem ani pĹ™i nich, aÄŤkoli jim to ladilo fantasticky, se jim ani kapele nepovedlo to hlavnĂ­ – dostat do studenĂ˝ho sálu nÄ›co vĂ­c neĹľ jenom skvÄ›lou techniku a vĂ˝raz. Jako kabinetnĂ­ ukázka zajĂ­mavĂ˝ho pojetĂ­ jazzovĂ˝ch standardĹŻ to nemÄ›lo chybu, leÄŤ emocionálnĂ­ zážitek se jaksi nedostavil. V libovolnĂ˝m slušnĂ˝m klubu s dobrĂ˝m zvukem by ÄŤlovÄ›ku patrnÄ› bÄ›hali mravenci po zádech od prvnĂ­ do poslednĂ­ skladby, nicmĂ©nÄ› vyfintÄ›ná Lucerna a zbyteÄŤnÄ› bombastická podoba celĂ˝ akce to trochu zazdily. Ĺ koda…