Tolimati.cz

K mĂ© velkĂ© radosti moje fotky uĹľ podruhĂ© zaujaly organizátory skvÄ›lĂ©ho festivalu Kolem svÄ›ta, takĹľe se na nÄ›j opÄ›t chystám – pokud byste nÄ›kdo mÄ›li chuĹĄ na povĂ­dánĂ­ a obrázky z loñskĂ˝ho treku po Pirinu a Rile (Bulharsko), jste srdeÄŤnÄ› zváni v sobotu 19.3. od 13:15 do kulturnĂ­ho domu LádvĂ­ na Praze 8 (hned u metra). ZajĂ­mavĂ˝ch vÄ›cĂ­ se tam dÄ›je spousta celou sobotu a nedÄ›li, ostatnÄ› podĂ­vejte se do programu.

Tak jsem koneÄŤnÄ› dorazil pamÄ›ti Keithe Richardse, asi nejlepší plod nedávnĂ˝ch Vánoc (dĂ­ky, Jarmilo :)). A aÄŤ normálnÄ› memoáry moc neÄŤtu a mám radši beletrii, vzpomĂ­nky kytaristy Rolling Stones mÄ› dostaly minimálnÄ› ze tří dĹŻvodĹŻ.

TĂ­m nejdĹŻleĹľitÄ›jším je pochopitelnÄ› muzika. MoĹľná jsem naivnĂ­ a urÄŤitÄ› starej, ale prostÄ› mi pĹ™ijde skvÄ›lĂ˝ v dobÄ› poÄŤĂ­taÄŤĹŻ a selektorĹŻ ÄŤĂ­st o tom, jak osmnáctiletej Keith trávil hodiny a hodiny poslouchánĂ­m chicagskĂ˝ho blues padesátĂ˝ch let a nekoneÄŤnĂ˝m zkoušenĂ­m, jak napodobit ten ÄŤi onen kytarovej lauf. Nedal pokoj, dokud na to nepĹ™išel, a pamatuje si to tak dobĹ™e, Ĺľe to dokáže pĹ™esnÄ› rekonstruovat i po 50 letech a po všem, co k nim patĹ™ilo. A vĂ­cemĂ©nÄ› mu to vydrĹľelo dodnes. ÄŚlovÄ›k, kterej se uĹľ pĹŻl stoletĂ­ ĹľivĂ­ hranĂ­m, stal se legendou a miliĂłny pĹ™ehazuje vidlema, je i na prahu sedmdesátky schopnej ÄŤistĂ˝ho nadšenĂ­ z obyÄŤejnĂ˝ho jam session s nÄ›jakĂ˝m neznámĂ˝m JamajÄŤanem, protoĹľe se mu prostÄ› lĂ­bÄ›j jeho kytarovĂ˝ sĂłla, a tak to protáhne do pĹŻlroÄŤnĂ­ho turnĂ©. V dobÄ› Superstar neuvěřitelnĂ˝.

Za druhĂ˝ je Life samozĹ™ejmÄ› vĂ˝teÄŤnĂ˝m dokumentem o ĹˇedesátĂ˝ch a sedmdesátĂ˝ch letech v muzice i ve vÄ›cech okolo nĂ­. Trochu jsem ÄŤekal, Ĺľe Keith bude okolo drog a dalších prĹŻserĹŻ mlĹľit jako kdysi Bill Wyman ve Stone Alone, ale ne, on na sebe všechno práskne naplno. MnÄ› to popravdÄ› Ĺ™eÄŤeno ÄŤasem pĹ™estalo bavit a pasáže lĂ­ÄŤĂ­cĂ­ excesy všeho druhu jsem obÄŤas pĹ™eskoÄŤil, ale pokud chcete vÄ›dÄ›t, kdy a kde Keith poprvĂ© ojel Anitu Pallenberg a jak si v pĹŻlce 70. let shánÄ›l ÄŤistej koks, dozvĂ­te se to.

A tĹ™etĂ­ vÄ›c – vztahy. Sám uĹľ dlouho tvrdĂ­m, Ĺľe bigbĂ­tová kapela tvoří spoleÄŤenstvĂ­ vyššího řádu, a jsem rád, Ĺľe to mám od Keithe potvrzenĂ˝. Dostala mÄ› jedna pasáž z 80. let – Richards popisuje hádky s Jaggerem a pak se dostane ke stránkovĂ˝mu vylĂ­ÄŤenĂ­ všeho, v ÄŤem ho Jagger sere. Nenechá na nÄ›m suchej chlup od dÄ›tstvĂ­ aĹľ do souÄŤasnosti. A celĂ˝ to zakonÄŤĂ­ slovy: „Takhle Micka Jaggera vidĂ­m já. Nikdo další mu ale nadávat nebude – jak uslyším, Ĺľe si nÄ›jakej kokot na Micka otvĂ­rá hubu, podříznu mu krk.“ Jaj…