Archive for March, 2011

h1

Pirin a Rila na festivalu Kolem světa

Wednesday, March 16th, 2011

K mé velké radosti moje fotky už podruhé zaujaly organizátory skvělého festivalu Kolem světa, takže se na něj opět chystám – pokud byste někdo měli chuť na povídání a obrázky z loñskýho treku po Pirinu a Rile (Bulharsko), jste srdečně zváni v sobotu 19.3. od 13:15 do kulturního domu Ládví na Praze 8 (hned u metra). Zajímavých věcí se tam děje spousta celou sobotu a neděli, ostatně podívejte se do programu.

h1

Keith Richards - Life

Thursday, March 3rd, 2011

Tak jsem konečně dorazil paměti Keithe Richardse, asi nejlepší plod nedávných Vánoc (díky, Jarmilo :)). A ač normálně memoáry moc nečtu a mám radši beletrii, vzpomínky kytaristy Rolling Stones mě dostaly minimálně ze tří důvodů.

Tím nejdůležitějším je pochopitelně muzika. Možná jsem naivní a určitě starej, ale prostě mi přijde skvělý v době počítačů a selektorů číst o tom, jak osmnáctiletej Keith trávil hodiny a hodiny posloucháním chicagskýho blues padesátých let a nekonečným zkoušením, jak napodobit ten či onen kytarovej lauf. Nedal pokoj, dokud na to nepřišel, a pamatuje si to tak dobře, že to dokáže přesně rekonstruovat i po 50 letech a po všem, co k nim patřilo. A víceméně mu to vydrželo dodnes. Člověk, kterej se už půl století živí hraním, stal se legendou a milióny přehazuje vidlema, je i na prahu sedmdesátky schopnej čistýho nadšení z obyčejnýho jam session s nějakým neznámým Jamajčanem, protože se mu prostě líběj jeho kytarový sóla, a tak to protáhne do půlročního turné. V době Superstar neuvěřitelný.

Za druhý je Life samozřejmě výtečným dokumentem o šedesátých a sedmdesátých letech v muzice i ve věcech okolo ní. Trochu jsem čekal, že Keith bude okolo drog a dalších průserů mlžit jako kdysi Bill Wyman ve Stone Alone, ale ne, on na sebe všechno práskne naplno. Mně to popravdě řečeno časem přestalo bavit a pasáže líčící excesy všeho druhu jsem občas přeskočil, ale pokud chcete vědět, kdy a kde Keith poprvé ojel Anitu Pallenberg a jak si v půlce 70. let sháněl čistej koks, dozvíte se to.

A třetí věc – vztahy. Sám už dlouho tvrdím, že bigbítová kapela tvoří společenství vyššího řádu, a jsem rád, že to mám od Keithe potvrzený. Dostala mě jedna pasáž z 80. let – Richards popisuje hádky s Jaggerem a pak se dostane ke stránkovýmu vylíčení všeho, v čem ho Jagger sere. Nenechá na něm suchej chlup od dětství až do současnosti. A celý to zakončí slovy: „Takhle Micka Jaggera vidím já. Nikdo další mu ale nadávat nebude – jak uslyším, že si nějakej kokot na Micka otvírá hubu, podříznu mu krk.“ Jaj…