CestovnĂ denĂk Peru a BolĂvie 2007 - část 1
PHOTOLOCOS TOUR 2007
Nějakou dobu jsem přemýšlel, jak zprávu
o ÄŤtyĹ™tĂ˝dennĂm putovánĂ na blogu pojmout.
SamozĹ™ejmÄ› by šlo napsat nÄ›jakĂ˝ kratšĂ
povĂdánĂ ex-post, jenĹľe takovĂ˝ psanĂ je
nevyhnutelně trochu stylizovaný (paměť je selektivnà a
nÄ›kterĂ˝ vÄ›ci pro jistotu vypouštĂ) a navĂc
zpětnej pohled měnà optiku – věci, který se při
cestě jevily jako důležitý a pak na významu ztratily, se do
lĂÄŤenĂ zpravidla nedostanou a vyprávÄ›nĂ tak
ztrácà na autentičnosti. Ale co, řekl jsem si nakonec, celou
dobu jsem si psal podrobnej a aktuálnĂ denĂk, tak ho sem bez
jakĂ˝chkoli Ăşprav pĹ™epĂšu a bude… SamozĹ™ejmÄ›
i tohle má svĂ˝ nevĂ˝hody, pĹ™edevšĂm je to dost
dlouhĂ˝ a pro nÄ›koho nudnĂ˝, ale věřĂm, Ĺľe je ta
autentická forma ze všech nejlepšĂ, byĹĄ na nÄ›jakou
stylistiku často… ehm… kašlal pes a kostrbatý formulace by
taky ve slohovce neobstály. Takže pokud vás to nebude bavit, tak to
ÄŤtÄ›te ob-řádek nebo si jenom prohlĂĹľejte fotky
v galerii anebo se na to vykašlete úplně… 
Den prvnĂ – stĹ™eda 24.10.
Je 5:00, venku je kosa jak v ruskĂ˝m filmu, tma jak v ranci a my s Radimem vylĂ©záme do brnÄ›nskĂ˝ch ulic smÄ›r autobusovĂ© nádražà – VĂdeďż˝? – Madrid – Peru & BolĂvie. Cca rok pĹ™ipravovanĂ˝ den D je tu.
Na nÄ›jakou slavnostnĂ náladu ovšem nenĂ zrovna ÄŤas, musĂme makat na autobus a po nÄ›kolika tĂ©měř probdÄ›lĂ˝ch nocĂch nad vánoÄŤnĂmi ÄŤĂsly T3 a DigitálnĂho Fota funguju v tuhle hodinu vážnÄ› sotva na pĹŻl plynu. NicmĂ©nÄ› dorážĂme vÄŤas, vĂtáme se s Martinem a za chvĂli uĹľ za stálĂ©ho sledovánĂ Brada s Angelinou coby Mr. & Mrs. Smith dorážĂme do VĂdnÄ›. Je ponÄ›kud ucpaná, leÄŤ máme ÄŤasovou rezervu a na letišti jsme dávnou pĹ™ed termĂnem odbavenĂ. ChvĂli ÄŤekáme na Marka, pak ale vĂtÄ›zĂ touha zbavit se báglĹŻ & tak je jdeme svěřit Iberii. A jak to tak bĂ˝vá, asi tak minutu po odbavenĂ se Infrastellar koneÄŤnÄ› zjevuje a tak si mĹŻĹľe celou frontu vystát znova sám ďż˝?ďż˝. JeštÄ› dáváme kafe, prohlĂĹľĂme MarkĹŻv novej stroj Sony A700 a nastupujem do letadla.
Cesta probĂhá v pohodÄ›, já se na ni po 20 letech leteckĂ˝ho okna (nepoÄŤĂtám-li pĹ™edloďż˝?skĂ˝ vznesenĂ s Andulou do 4000 m & následnĂ˝ seskoÄŤenĂ padákem) vcelku těšĂm, ale jsou mraky, vidÄ›t je tudĂĹľ aĹľ na chvilkovĂ˝ okna (nÄ›jakej pĹ™Ăstav v jiĹľnĂ Francii, moĹľná Marseille) ĂşplnĂ˝ kulovĂ˝ a tak si v Herald Tribune a El PaĂs ÄŤtu o tom, jak bolivijštĂ povstalci zablokovali letištÄ› v Santa Cruz. Hm. Na cestÄ› domĹŻ tam máme mezipĹ™istánĂ, to jsem na to zvÄ›davej.
Z ÄŤetby mÄ› vytrhuje hlášenĂ kapitána a za chvĂli uĹľ vystupujem na madridskĂ˝m letišti Barajas. Je šĂlenÄ› velikĂ˝ a my tu musĂme najĂt kancelář, kde nám vystavÄ›j voucher na ubytovánĂ, neb cesta pokraÄŤuje aĹľ zĂtra. Marek se toho stateÄŤnÄ› ujĂmá a za necelou hodinu je hotovo. Já mezitĂm stihl zjistit, Ĺľe se ve Ĺ panÄ›lsku opravdu mluvĂ tou Ĺ™eÄŤĂ, kterou do mÄ› Dana tlaÄŤila minulej pĹŻlrok, a Ĺľe se docela chytám – Dano dĂky! Za chvĂli uĹľ sedĂme v mikrobusu a jedem do hotelu Senator España pĹ™Ămo v centru. Zahazujem do nÄ›j bágly a vyrážĂme do ulic. Madrid je pÄ›knej a Ĺľivej, byĹĄ mi paradoxnÄ› ve srovnánĂ tĹ™eba s Pamplonou nebo Barcelonou ani nepĹ™ipadá zrovna stylovÄ› španÄ›lskej – spousta ulic a domĹŻ by mohla stát tĹ™eba v MnichovÄ› nebo v jinĂ˝m podobnĂ˝m (tj. hodnÄ› zelenĂ˝m) vÄ›tšĂm mÄ›stÄ›. VeÄŤeĹ™Ăme kebab, dáváme kafe a poslĂ©ze v jednĂ˝ hospodÄ› párek piv, coĹľ je skvÄ›lá pĹ™ĂleĹľitost nauÄŤit Radima s Martinem pár základnĂch frázĂ ve španÄ›lštinÄ›, napĹ™. „Soy soltero y rico, tengo una casa grande y busco a una chica caliente.“ V Cuscu ÄŤi La Paz je jistÄ› uĹľijĂ. No a poslĂ©ze balĂme a suneme se zpátky do hotelu, zĂtra nás ÄŤeká dlouhĂ˝ let & Marek slibuje ponor do noÄŤnĂho Ĺľivota v LimÄ›.
Den druhĂ˝ – ÄŤtvrtek 25.10.
Po ránu se pĹ™esouváme na patrnÄ› nejluxusnÄ›jšà snĂdani, kterou jsem kdy mÄ›l, a v deset nás hotelovej bus veze na letištÄ›. Barajas je obřà komplex, vĂdeďż˝?skej Schwechat je proti nÄ›mu malinkatej – od odbavovacĂch pĹ™epážek do odletovĂ˝ haly se jezdĂ speciálnĂm metrem. Taky letadlo (Airbus 340 tušĂm) je proti vÄŤerejšĂmu obrovskĂ˝ – Martin tvrdĂ, Ĺľe je to nejvÄ›tšà stroj na svÄ›tÄ›, kaĹľdopádnÄ› je v nÄ›m lidĂ jak psĹŻ. NicmĂ©nÄ› Marek uĹľ vÄŤera zaĹ™Ădil, Ĺľe sedĂme na jedinĂ˝ch mĂstech z celĂ˝ turistickĂ˝ tĹ™Ădy, kde se daj natáhnout nohy, tj. pĹ™ed nouzovĂ˝m vĂ˝chodem. Cestovat s Markem má vĹŻbec spoustu vĂ˝hod – bÄ›hem chvilky stihl mj. obloudit letušku natolik, Ĺľe nás všechny 4 zve dozadu do baru na whisky. I jinak ubĂhá cesta vcelku pĹ™ĂjemnÄ›, sledujem Bruce Willise v Die Hard 4 a potĂ© ještÄ› mnohem lepšà kino v podobÄ› nekoneÄŤnĂ˝ch brazilskĂ˝ch deštnĂ˝ch pralesĹŻ, mezi kterĂ˝ma se vine neuvěřitelnÄ›, ale fakt neuvěřitelnÄ› mohutná Amazonka, široká mĂsty jak stĹ™ednÄ› velkĂ˝ mÄ›sto. A po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› uĹľ pĹ™istáváme v LimÄ›. Jsme trochu nervĂłznĂ, zda dorazej bágly – zejmĂ©na Marek, kterej na ten svĹŻj ÄŤeká snad 20 minut, ale nakonec je máme všichni. Lima je hustĂ˝ mÄ›sto. Tolik aut v ulicĂch jsem ještÄ› nevidÄ›l a takovej smrad dlouho necĂtil – tolik prvnĂ dojem. Na letišti nás ÄŤeká Litin bratranec Werner s pĹ™ĂtelkynĂ Wendy a telefonicky objednávajĂ hotel, do kterĂ˝ho následnÄ› jedem taxĂkem skoro hodinu. Werner s Wendy jedou s náma, v hotelu zahazujeme batoĹľinu a berem taxĂk do centra. Centrum vypadá mnohem lĂp neĹľ perifĂ©rie, je na nÄ›m poznat, Ĺľe Limu stavÄ›li Ĺ panÄ›lĂ© v dobÄ›, kdy byli svÄ›tová velmoc No.1 – takovou imperiálnĂ nádheru nemajĂ ani ve VĂdni. Na druhou stranu ale nenĂ zajĂmavĂ˝ centrum nijak velkĂ˝ a já jsem rád, Ĺľe uĹľ zĂtra ráno odlĂtáme, jeden veÄŤer mi bohatÄ› staÄŤĂ. V jednom baru si sedáme na nÄ›co k pitĂ a hroznÄ› se bavĂme, neb tu majĂ zrovna tĂ˝den v duchu bavorskĂ˝ho Oktoberfestu a tak si pĹ™ipadáme, prvnĂ veÄŤer v Americe, jako 350 km od Prahy. Dáváme Pisco Sour (takovej dobrej kyselejšà drink z mĂstnĂho brandy), já v nÄ›jakĂ˝ stuposoutěži vyhrávám kelĂmek s hracĂma kostkama, Werner přÚernou bavorskou huÄŤku a je ÄŤas k návratu do hotelu, neb jsme uĹľ asi 24 hodin nespali. Na pokoji ještÄ› dopĂjĂme Radimovu slivovici a Werner s Wendy se s nĂ slušnÄ› oĹľĂrajà – on se kamsi ztrácĂ, ona se dost vlezle a zcela bez šance na ĂşspÄ›ch pokoušà sbalit Radima. Nakonec Marek Wernera kdesi objevuje a oba koneÄŤnÄ› mizĂ, z ÄŤehoĹľ máme radost, protoĹľe uĹľ je fakt nejvyššà čas spát – Cusco ÄŤeká.
Den tĹ™etĂ – pátek 26.10.
Na rozdĂl od Marka, kterĂ˝ho nÄ›jak zmohl jet-lag a tak se pĹ™Ăliš nevyspal, a Radima, jehoĹľ tÄ›lo nepĹ™Ăliš ĂşspěšnÄ› zpracovalo kombinaci sedmihodinovĂ˝ho ÄŤasovĂ˝ho posunu se slivovicĂ & problilo pĹŻlku noci, se budĂm aĹľ v 8 odpoÄŤatej jako rybiÄŤka. Na letišti mi odmĂtajĂ vzĂt stativ pĹ™ivázanej na báglu do zavazadlovĂ˝ho prostoru, takĹľe si ho musĂm vzĂt s sebou do letadla – nic moc, bojĂm se, Ĺľe mÄ› tam s nĂm nepustÄ›j, ale Peruánci jsou benevolentnĂ a Velbon letĂ se mnou. Cesta je zajĂmavá (fotĂme Andy seshora jak o Ĺľivot), ale taky pomÄ›rnÄ› dobrodruĹľná, to kdyĹľ se v mracĂch dostanem do turbulence a najednou na nás vykoukne zasněženej štĂt ve výši letadla (a mnÄ› v tu nejmĂ©nÄ› vhodnou chvĂli naskoÄŤĂ hláška z filmu Alive neboli PĹ™eĹľĂt: Are we supposed to fly this close to the mountains?). NicmĂ©nÄ› za hodinu jsme v Cuscu. Seshora vypadá skoro ztracenĂ˝ v andskĂ˝m ĂşdolĂ, ovšem záhy po pĹ™istánĂ se ukazuje, Ĺľe Markova slova o nejkrásnÄ›jšĂm mÄ›stÄ› na svÄ›tÄ› nemusĂ vypadat ĂşplnÄ› pĹ™ehnanÄ›. Na letišti nás ÄŤeká Lita (pro neznalĂ©: Markova manĹľelka, rodem odtud z Cusca) se sestrou a autem a spoleÄŤnÄ› mĂĹ™Ăme do mÄ›sta. PodobnÄ› jako LimÄ› i Cuscu vĂ©vodĂ velkolepÄ› pĹŻsobĂcĂ katedrály a dalšà stavby španÄ›lskĂ˝ Ă©ry, mnohĂ˝ z nich ovšem stojĂ na starĂ˝ch inckĂ˝ch základech a zdech. Oproti LimÄ› je Cusco mnohem menšĂ, vĂ˝raznÄ› ÄŤistšĂ, klidnÄ›jšà a pĹ™ĂjemnÄ›jšĂ. Pravda, turisti jsou tu tak trochu lovná zvěř a stroj na penĂze, coĹľ zjišťujem uĹľ pĹ™i pĹ™esunu z letištnĂ haly do auta, ale na to jsme byli koneckoncĹŻ pĹ™ipravenĂ. HázĂme bágly do hotelu Hostal Rojas, kterej pro nás Lita našla uĹľ pĹ™edem, a cca v poledne vyrážĂme do ulic. To ale nenĂ jen tak – Cusco je asi 3500 m vysoko uprostĹ™ed pouštÄ›, coĹľ znamená málo kyslĂku a suchej vzduch a je to hodnÄ› znát. Zkušenej Marek kupuje pytlĂk plnej kokovejch lĂstkĹŻ, coĹľ je zdejšà univerzálnĂ lĂ©k na problĂ©my s výškou. UsilovnÄ› ĹľvĂ˝káme a vida – dĂ˝chá se lĂp, srdce tolik nebušà a hlava nebolĂ. Teda aspoñ u vÄ›tšiny z nás to tak funguje, bohuĹľel ne u Radima. ZatĂm se ale stateÄŤnÄ› držà a všichni dohromady mĂĹ™Ăme do trĹľnice, coĹľ je asi 100×100 m2 velkej prostor pod stĹ™echou, kde prodávaj vše vÄŤetnÄ› mescalinu a ayahuasky. No, my radÄ›ji dáváme famĂłznĂ dĹľus z ananasu a kupujem stejnÄ› vĂ˝bornĂ˝ manga, kterĂ˝ následnÄ› jĂme v kavárnÄ› Litiny tety (tady je kaĹľdej Litin pĹ™Ăbuznej nebo aspoñ kamarád) a k tomu pijem ÄŤaj, z ÄŤeho jinĂ˝ho neĹľ z koky. Ale s Radimem ani tohle nic nedÄ›lá a tak ho doprovázĂme do hotelu, aby se z aklimatizaÄŤnĂch problĂ©mĹŻ vyspal. OstatnĂ následnÄ› mĂĹ™Ăme k LitÄ› domĹŻ, kde se seznamujeme s panĂ Paz, pijem vĂ˝bornĂ˝ mĂstnĂ vĂno (po 1 dl mám, pravda, pro dnešek dost), já z blĂzkĂ˝ internetovĂ˝ kavárny pĂšu maily rodinÄ› a kamarádĹŻm a celá návštÄ›va konÄŤĂ hádejte ÄŤĂm – no pĹ™ece ÄŤajem z koky. Ovšem tenhle je jednoznaÄŤnÄ› nejlepšà a opÄ›t nás nakopává. Jdeme na veÄŤeĹ™i (vĂ˝bornej kuĹ™ecĂ steak se sĂ˝rem a slaninou v housce) a pak fotĂme veÄŤernĂ Cusco, neb ty krásnÄ› nasvĂcenĂ˝ kostely, baráky, fontány apod. za to stojej. Jen kdyby se nás na kaĹľdĂ˝m kroku nÄ›kdo nesnaĹľil stáhnout o prachy za cokoli. Okolo sedmĂ˝ balĂme a s Martinem jdem do hotelu, zatĂmco Marek pokraÄŤuje do svĂ© postĂ˝lky u PazĹŻ. ZĂtra v 5 nás ÄŤeká rannĂ focenĂ, pak vĂ˝let do hor a pĹ™esun do Aguas Calientes u Machu Picchu.
Den ÄŤtvrtĂ˝ – sobota 27.10.
VÄŤera jsem si liboval, jak jsem aĹľ na lehkou mimĂłzu a neschopnost pohybu hezky zvládl pĹ™esun pĹ™es 7 ÄŤasovĂ˝ch pásem a následnÄ› do 3500 mnm. Já vĹŻl naivnĂ. Po dopsánĂ denĂku jsem sebou v Hostal Rojas Ĺ™achl cca v 10, v klidu okamĹľitÄ› usnul… a následnÄ› se vzbudil za 10 pĹŻlnoc, ĂşplnÄ› mrtvej, nicmĂ©nÄ› neschopnej usnout aĹľ do 4:44, kdy zazvonily budĂky a vstávali jsme na rannĂ focenĂ Cusca. Tak blbÄ› mi nebylo ani nepamatuju. ÄŚili: je 5 ráno, stojĂme u moc hezkĂ˝ katedrály nad mÄ›stem, vycházĂ slunce a já jsem totálnÄ› na odpis. Po chvĂli procházĂme mÄ›stem (naštÄ›stĂ jen dolĹŻ, mĂt za Ăşkol vyjĂt 1 blok do kopce, asi si beru taxĂka), jdem na snĂdani, ze kterĂ˝ do sebe stěžà nasoukám ÄŤtvrtinu, a pĹ™emýšlĂm zda si vzĂt Ibalgin pĹ™esto, Ĺľe mÄ› nic konkrĂ©tnĂho nebolĂ, ale tĹ™eba by mohl zafungovat jako antidepresivum. Nakonec na nÄ›j kašlu, jdem do hotelu a balĂme na cestu do Aguas Calientes. Nejsem schopnej se soustĹ™edit, takĹľe zapomĂnám na rezervnĂ triko, ale to zjistĂm aĹľ zĂtra. ZbylĂ˝ vÄ›ci házĂme k LitÄ› a nasedáme do Pazovic 7mĂstnĂ˝ Toyoty, kterou hodláme celĂ˝ den jezdit po okolĂ. Z hotelu do Litina domu Ĺ™ĂdĂ Marek a je to docela nároÄŤnĂ˝, autu blbne plyn a mĂsty odmĂtá jet. U Lity ho pĹ™ebĂrá señor Paz, auto blbne furt, ale on mu nÄ›jak dokáže domluvit a jedem. Na hornĂm okraji ĂşdolĂ, v nÄ›mĹľ ležà Cusco, ÄŤeká prvnĂ velkej kulturnà šok vĂ˝pravy – favela. VidÄ›l jsem chudinskĂ˝ ÄŤtvrti v Rumunsku i SĂ˝rii, ale tohle se totálnÄ› vymyká – vrchol je cca 10 m vysoká hromada odpadkĹŻ, po kterĂ˝ leze asi 5 psĹŻ a mezi nima ležà rodina s dÄ›tma. Ty vole. PokraÄŤujem do archeologickĂ˝ho nalezištÄ› Chinchero a mÄ› koneÄŤnÄ› po pĹŻldni pĹ™echázĂ těžká chmura – je tu hezky, aÄŤ jsme pekelnÄ› (3800 m) vysoko, tak se mi dÄ›lá lĂp, od mĂstnĂch dÄ›tĂ kupuju za pár šupĹŻ hezkĂ˝ vlnÄ›nĂ˝ zvĂřátka pro dÄ›ti doma, povĂdáme si s mĂstnĂma Indiánkama a vĹŻbec se daĹ™Ă. Mimochodem základnĂ architektonickej princip Chinchera (ale i části Cusca a zjevnÄ› i dalšĂch mÄ›st v okolĂ) je prostej – základy a podezdĂvky tvořà zbytky pĹŻvodnĂch staveb InkĹŻ z 15./16. stoletĂ. Ty pak Ĺ panÄ›lĂ© s typicky dobyvatelskĂ˝m citem pro pĹŻvodnĂ prostĹ™edĂ zboĹ™ili a na zmĂnÄ›nĂ˝ch základech/podezdĂvkách postavili kostely, domy atd. Dost brutálnĂ pĹ™Ăstup, ale dneska uĹľ ta kombinace vypadá zcela organicky – jen si Ĺ™Ăkám, co by na to Ĺ™ekli tĹ™eba lidi z takovĂ˝ho Klubu za starou Prahu :). Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› pokraÄŤujem za obÄŤasnĂ˝ho focenĂ k solnĂ˝m plantážĂm Salineras, coĹľ je ještÄ› vÄ›tšà zážitek – InkovĂ© pĹ™ed 600 lety našli slanou Ĺ™ĂÄŤku, postavili na nĂ nádrĹľky na zachytávánĂ soli a funguje to dodnes, akorát se celá plantáž rozrostla na cca 100×500 m. UĹľ je mi docela dobĹ™e, takĹľe si dokážu pĹ™edstavit dokonce i veÄŤeĹ™i, kterou dáváme ve mÄ›stÄ› Urubamba. JenĹľe zase pro zmÄ›nu pĹ™icházĂ zle na Marka, blije jak o Ĺľivot a cestu vlakem do Aguas Calientes (se señorem Pazem jsme se s tisĂcerĂ˝mi dĂky rozlouÄŤili po zmĂnÄ›nĂ˝ veÄŤeĹ™i) zvládá jen s velkĂ˝mi obtĂĹľemi a za stálĂ©ho odbĂhánĂ, jak Ĺ™Ăká, grcaĹĄ.V Aguas Calientes nás ÄŤeká Litin bratr Tito, prĹŻvodce po mĂstnĂch pamÄ›tihodnostech a zejmĂ©na po Machu Picchu, kam s nĂm hodláme vyrazit hned prvnĂm autobusem v 5:30 ráno. TeÄŹ ještÄ› aby byl Marek dobrej. A spát!
Den pátĂ˝ – nedÄ›le 28.10.
Marek dobrej nenà – v 5 ráno otvĂrá jedno oko v zelenĂ© tváři a posĂlá nás na Machu Picchu samotnĂ˝. Ovšem ani Martin na tom nenĂ zrovna nejlĂp. NicmĂ©nÄ› vyrážà s náma, tj. s Titem, Litou, Radimem a mnou. PlatĂme 6 USD za bus, kterej by podle všeho mÄ›l bejt v tuhle hodinu prázdnej, ale nenà – resp. jsou tu asi 4 busy a všechny narvanĂ˝. No, tak na liduprázdnĂ˝ Machu Picchu mĹŻĹľeme zapomenout. NavĂc v mlze nenĂ vidÄ›t na krok, coĹľ na náladÄ› tak ĂşplnÄ› nepĹ™idává. NicmĂ©nÄ› samozĹ™ejmÄ› jedem, poslĂ©ze platĂme 120 soles za vstup (cca 40 USD, leÄŤ dolary nepochopitelnÄ› neberou, takĹľe se vydáváme z poslednĂch peruánskĂ˝ch penÄ›z), stojĂme dlouhou frontu a koneÄŤnÄ› se dostáváme dovnitĹ™, stále nevidĂc na krok. Tito nás ale uklidďż˝?uje, Ĺľe se mraky urÄŤitÄ› vyberou a taky Ĺľe jo – najednou se mezi nimi objevuje krajina známá z fotek a do cárĹŻ mlhy navĂc fantasticky svĂtĂ rannĂ slunce. Já vĂm, okolo je lidĂ jak psĹŻ a asi bych tu mÄ›l trousit pohrdavĂ˝ Ĺ™eÄŤi o Václaváku, ale sorry, to nejde – prvnĂ spatĹ™enĂ Machu Picchu je pĹ™es veškerou turistiÄŤnost famĂłznĂ zážitek a to mrakovĂ˝ entrĂ©e to jenom umocďż˝?uje. Nejde jen o samotnĂ˝ mÄ›sto (je skvÄ›lĂ˝, ale takovĂ˝ch je vĂc), ale hlavnÄ› o jeho okolà – vysokĂ˝ homole porostlĂ˝ zelenĂ, okolo ještÄ› vyššà hory uĹľ v pásmu mlĹľnĂ˝ho pralesa, to prostÄ› nemá chybu. SkvÄ›lej dojem umocďż˝?uje vĂ˝bornej komentář Tita, jako prĹŻvodce je dokonalej, struÄŤnej, zajĂmavej, vševÄ›doucĂ. InkovĂ© byli neskuteÄŤnĂ machĹ™i, aĹĄ uĹľ jde o práci s kamenem, komunikaÄŤnĂ schopnosti nebo tĹ™eba symboliku staveb. Vysoko nad Machu Picchu kupĹ™Ăkladu ležà horskĂ˝ sedlo, ve kterĂ˝m postavili Bránu slunce – kameny, skrz něž za Ăşsvitu o slunovratu dopadá prvnĂ sluneÄŤnĂ paprsek pĹ™Ămo do srdce mÄ›sta, tedy do Chrámu slunce. A perliÄŤka: uĹľ je mi koneÄŤnÄ› jasnĂ˝, kde vzal Peter Jackson inspiraci pro design Minas Tirith v LotRovi. Podoba je zĹ™ejmá, vÄŤetnÄ› hor s věčnĂ˝mi mraky v pozadĂ, pozoruhodnĂ˝m štafetovĂ˝m systĂ©mem dorozumĂvánĂ aĹľ do Cusca (hele, GondorskĂ˝ ohnÄ›) a nádhernĂ˝m košatĂ˝m stromem uprostĹ™ed jednoho z hlavnĂch námÄ›stĂ. ďż˝?Ăkám to Titovi a ten se uchechtne – strom je náletovej a na svĂ˝m mĂstÄ› roste ÄŤirou náhodou. No, jestli je to tak, tak asi inckej bĹŻh slunce Inti dobĹ™e vÄ›dÄ›l, kam inkriminovanĂ˝ semĂnko posĂlá…
Po cca 3 hodinách máme mÄ›sto projitĂ˝ a uĹľ bez Tita mĂĹ™Ăme na Waynapicchu, coĹľ je ta vysoká hora tvoĹ™ĂcĂ pozadĂ vlastnĂho mÄ›sta (znáte z fotek). Výšlap pĹ™ipomĂná tak polovinu cesty z Watzmannhausu na Hocheck (pĹ™ĂkrĂ˝ stoupánĂ, pĹ™evýšenĂ cca 400 mm). Jde se mi skvÄ›le (zapomnÄ›l jsem na dĹŻleĹľitou vÄ›c: celĂ˝ Machu Picchu je docela nĂzko, Waynapicchu má asi jen 2650 m a výšková nemoc tu nehrozĂ), zato Radim s Martinem majĂ nÄ›jak dost. NicmĂ©nÄ› nahoru nakonec dorážĂme všichni. Rozhled je krásnej, za chvĂli ale berem dráhu dolĹŻ – z Mordoru jdou hodnÄ› ÄŤernĂ˝ mraky a pĹ™Ăkrá cesta by za deštÄ› mohla dÄ›lat problĂ©my. Dole se potkáváme s Titem, v bufáči kecáme s nÄ›jakĂ˝mi NÄ›mkami a poslĂ©ze vĂtÄ›zĂ varianta pĹ™esunout se busem do Aguas Calientes, vyzvednout Marka, zajĂt na veÄŤeĹ™i a následnÄ› do horkĂ˝ch láznĂ, po nichĹľ mÄ›sto dostalo jmĂ©no. Po cestÄ› nám vyrážà dech mladej chaski neboli inckej běžec, kterej běžà z kopce aĹľ do Aguas Calientes spolu s busem (pravda, bus jel serpentinou a chaski běžel pĹ™Ămo, ale to jeho vĂ˝kon nijak nesniĹľuje). Bylo mu tak 10, celĂ˝ cca 2 km běžel v tradiÄŤnĂm kroji a v sandálech a celĂ˝ to zakonÄŤil skokem do busu a následnĂ˝m provolánĂm slávy v inÄŤtinÄ›, coĹľ mu po zásluze vyneslo mnoho soles. V Aguas Calientes nás ÄŤeká jiĹľ podstatnÄ› lĂ©pe vypadajĂcĂ Marek, dáváme sprchu a suneme se na skvÄ›lou veÄŤeĹ™i do prima restaurace El Toldo (všem travellerĹŻm vĹ™ele doporuÄŤuju). Pak se louÄŤĂme s Titem, kterej jede provádÄ›t na jezero Titicaca, kam máme namĂĹ™eno pozĂtĹ™Ă, a chystáme se na koupaÄŤku. JenĹľe ono zaÄŤĂná pršet a prameny jsou outdoor, do ÄŤehoĹľ se nám nechce a tak mĂsto koupánĂ dáváme v jednĂ˝ hospodÄ› lehce pĹ™edraĹľenou sedmiÄŤku vĂna. No a pak uĹľ jdeme bydlet, pĂšem denĂky a poslĂ©ze usĂnáme, zĂtra vstáváme pro zmÄ›nu pĹ™ed pátou a chytáme vlak do Cusca.
Den šestĂ˝ – pondÄ›lĂ 29.10.
PĹ™ed šestou skuteÄŤnÄ› odjĂĹľdĂme vlakem do Ollantatayamba, kde jen tak na dálku prohlĂĹľĂme mĂstnĂ inckĂ˝ ruiny a musĂme se rychle rozhodnout, zda do Cusca pojedeme taxĂkem nebo autobusem. V rámci šetĹ™enĂ vĂtÄ›zĂ bus, ÄŤehoĹľ záhy ponÄ›kud litujeme – na sedadlech i pod nimi je hodnÄ› málo mĂsta a ze všech stran na nás padajĂ spĂcĂ Peruánci. Stoupáme do výšek, mnÄ› zaÄŤĂná bušit ve spáncĂch a pĹ™epadá mÄ› lehká chmura, neb se mi rozhodnÄ› nechce zaĹľĂt pĹ™edvÄŤerejšà problĂ©my. LeÄŤ sláva – známá rána do palice se po vystoupenĂ z busu tĂ©měř nekoná, po chvĂli divnej pocit ustupuje zcela a vypadá to, Ĺľe 3400 m uĹľ zvládáme v pohodÄ›. Ale nechci to zakĹ™iknout – uvidĂme v noci. ZatĂm dorážĂme k PazĹŻm, berem bágly a pak taxĂk do známĂ˝ho hotelu Hostal Rojas, tam bágly shazujem a po chvĂli válenĂ (zrovna pršĂ, coĹľ je tu zjevnÄ› v souÄŤasnĂ˝m roÄŤnĂm obdobĂ kaĹľdodennĂ záleĹľitost, ovšem vĹľdy tak na 20 minut) mĂĹ™Ăme na trĹľištÄ› nakoupit nÄ›jakĂ˝ dárky domĹŻ. Je to jinĂ˝ trĹľištÄ› neĹľ s jĂdlem (viz páteÄŤnĂ zápis) a je tu vÄ›cĂ, aĹľ oÄŤi pĹ™echázej. FantastickĂ˝ je zejmĂ©na zimnĂ obleÄŤenĂ z alpak, jemnĂ˝ a pĹ™itom teplejšà neĹľ pĂ©Ĺ™ovka. Nakonec kaĹľdej nÄ›co kupujem a pomalu se pĹ™esouváme k PazĹŻm, neb nás Litina maminka dneska pozvala na obÄ›d. ZmĂnÄ›ná señora se nás patrnÄ› rozhodla zniÄŤit, protoĹľe fasujem obřà porce vepĹ™ovĂ˝ krkovice, pĹ™edtĂm polĂvku a navrch broskvovej kompot a jestli jsem tu doteÄŹ moc nejedl, tak takhle pĹ™eĹľranej jsem nebyl ani nepamatuju. Ale o zdaru klimatizace svÄ›dÄŤĂ nejlĂp to, Ĺľe poprvĂ˝ od letištÄ› v LimÄ› dávám kafe (jo, nekecám, 3 a pĹŻl dne bez kafe, to se mi povedlo naposled nÄ›kdy na základnà škole). Naprosto pĹ™esyceni odcházĂme do internetovĂ˝ kavárny, pĂšu mail domĹŻ a ÄŤtu milĂ˝ zprávy od Jarmily a dalšĂch, pak trochu zlobĂme kolegy na ?/…grafovani.cz a pak berem za tradiÄŤnĂ cenu 2,50 (nÄ›co jako 17–18 KÄŤ) taxĂka a jedem do hotelu, abychom byli ÄŤerstvĂ˝ na veÄŤer. Lita s kamarády na nás totiĹľ upekli nÄ›jakĂ˝ tanÄŤenĂ, z ÄŤehoĹľ jde trochu strach, uvidĂme…
Den sedmĂ˝ – ĂşterĂ˝ 30.10.
TanÄŤenĂ se nakonec nekonalo – naštÄ›stĂ, neb jsme se na nÄ›j skuteÄŤnÄ› nikdo necĂtili. MĂsto toho jsme se veÄŤer prošli po hlavnĂ, hezkĂ˝ a ĹľivĂ˝ tĹ™ĂdÄ› Avenida del Sol a pak jsme posedÄ›li v hospodÄ› s LitinĂ˝mi kamarády, dali pizzu a Pisco Sour, popřáli jednĂ© z kamarádek k narozeninám a pak se nechali trochu (no dobĹ™e, já docela hodnÄ›) znervĂłznit jednĂm ze spolustolovnĂkĹŻ, kterĂ˝ nás zaÄŤal krmit historkami o tom, jak je v BolĂvii na spadnutĂ pĹ™evrat, všude jsou blokády, nic nefunguje a aĹĄ tam nejezdĂme, Ĺľe to bude jeden velkej opruz a nakonec se nedostanem domĹŻ, neb nepoletĂ letadlo. Ĺ li jsme se podĂvat na zprávy na internet a nic o problĂ©mech tam nenašli, ale nervozita nezmizela. Ráno se proto budĂm s mĂrnÄ› paranoidnĂm pocitem a pĹ™emýšlĂm, zda by nestálo za to pĹ™ehodit plán a letenky, zajistit odlet z Limy mĂsto z La Paz a zbytek ÄŤasu vyplnit programem v Peru, kde problĂ©my podle všeho nehrozej žádnĂ˝. Svěřuju se s tĂm Markovi a kupodivu ani jemu to nepĹ™ijde jako Ăşplná blbost, asi je taky ponÄ›kud nahlodán. JenĹľe záhy telefonicky zjišťujeme, Ĺľe zmÄ›na letenek by byla obtĂĹľná, do toho pĂše mnou kontaktovanej otÄŤĂm Bonny (takto vysokĂ˝ úřednĂk MZV), Ĺľe spĂš neĹľ pĹ™evrat hrozĂ okradenĂ (to vĂme) a nakonec se jednohlasnÄ› vracĂme k pĹŻvodnĂmu plánu, budiĹľ nám incká i dalšà boĹľstva milostiva. Zakupujeme tedy jĂzdenky na noÄŤnĂ bus do Copacabany, coĹľ je mÄ›sto na bolivijskĂ˝m bĹ™ehu jezera Titicaca.
Zbytek dne vyplďż˝?ujeme procházkou po moc pÄ›knĂ˝ části Cusca jmĂ©nem Qorichanka (okamĹľitÄ› pĹ™ekĹ™tÄ›no na KorytnaÄŤku), marnĂ˝m hledánĂm vhodnĂ© kšiltovky pro Radima (na trĹľišti asistuje Litina sestra Nancy s šestnáctiletou dcerou Gabrielou a všichni dohromady se Radimovi velmi smÄ›jeme, neb si vybĂrá tak dlouho, aĹľ zavĹ™ou) a zejmĂ©na pak fotovĂ˝pravou do bĂ˝valĂ© inckĂ© pevnosti Sacsayhuaman (stejnÄ› jĂ všichni Ĺ™Ăkáme Sexy Woman). StojĂ na kopci nad mÄ›stem a pĹŻsobĂ monumentálnÄ›, má ale jednu chybu – drahĂ˝ vstupnĂ˝, kterĂ˝ se nám nechce platit. Sice bychom lĂstek mohli vyuĹľĂt i na jinĂ˝ památky v Cuscu a okolĂ a pak by cena byla OK, ale to uĹľ nestĂháme. Nakonec nás dovnitĹ™ se slevou dostává jakĂ˝si mlaÄŹas, kterĂ˝ se zakecává s Litou, nacházĂ s nĂ nÄ›kolik spoleÄŤnĂ˝ch známĂ˝ch a je vymalováno. FotĂme, radujem se z duhy nad Cuscem a pak se do mÄ›, Lity a Radima dává zima, proÄŤeĹľ táhneme procházkou do mÄ›sta na matĂ© de coca. Pijeme ho ve stĹ™ĂbraĹ™skĂ©m krámku dnes jiĹľ zmĂnÄ›nĂ© Nancy, potĂ© se všichni dohromady scházĂme na veÄŤeĹ™i v Bembosu (kuĹ™ecĂ steak v housce, viz den tĹ™etĂ) a pak se dĂlem pěšky, dĂlem taxĂkem naposledy sunem k PazĹŻm, pokoušejĂc se mezitĂm Radima oĹľenit s jednou fešnou krasavicĂ s mĂstnĂho hotelu. Vyfotit se s nĂ nechá milerád, ale nic dalšĂho z nÄ›j neleze. U PazĹŻ pijem ÄŤokoládu, kecáme o všem moĹľnĂ˝m, zábavu oĹľivuje dalšà Litin kamarád Marco aneb prĹŻvodce deštnĂ˝mi pralesy, no a po desátĂ˝ jedem na autobusovĂ˝ nádražà na bus do Copacabany. Je vcelku pohodlnej – sklápÄ›cĂ opÄ›radla a podnoĹľky potěšej, akorát zrovna moje opÄ›radlo se sklápĂ i v zajištÄ›nĂ˝ poloze, coĹľ asi moc netěšà za mnou sedĂcĂho Martina, neb mu kaĹľdou chvĂli spoÄŤinu zády na stehnech. Co nadÄ›láš – jsme ztahanĂ a já rychle usĂnám, i kdyĹľ se mi v tom snažà bránit španÄ›lsky Ĺ™voucĂ Arnold Sch. v Collateral Damage. Má smĹŻlu.
