Tolimati.cz

KdyĹľ Jarmila pĹ™išla s nápadem jĂ­t do Roxy na koncert modernÄ›-folklĂłrnĂ­ bulharskĂ˝ muziky, ÄŤekal jsem nÄ›co na zpĹŻsob Bregoviće, zkrátka to, ÄŤemu se říká „balkánská dechovka“ a bejvá to vÄ›tšinou hroznej nářez. Proto mÄ› pĹ™ekvapilo, Ĺľe celej orchestr tvoĹ™ili 2 hráči, harmonikář a… ne dirigent, ale houslista . Harmonikář RalÄŤev ovšem nebyl ledajakej, píše se o nÄ›m jako o jednom z nejlepších akordeonistĹŻ v EvropÄ› a aÄŤkoli tomu nástroji nijak zvlášť nerozumĂ­m, pĹ™išel mi hodnÄ› dobrej. Houslista Janev jakbysmet, akorát by mohl semtam zpomalit, mĂ­sty jeho hra pĹ™ipomĂ­nala bluegrassovĂ˝ pidlikánĂ­. NicmĂ©nÄ› pokud si oba sedli, bylo to fakt zajĂ­mavĂ˝. MĂ­stnĂ­ BulhaĹ™i, kterĂ˝ch se v Roxy sešlo docela dost, si párkrát zatanÄŤili choro, mÄ› vĂ­c bavily mĂ©nÄ› tradiÄŤnĂ­ vÄ›ci – hlavnÄ› jedna Janevova skorobluesovka (hráli ji druhou v poĹ™adĂ­) a pak lidovka z Varny, kterou pánovĂ© rozdÄ›lali asi na 15 minut a nejdelší a nejlepší část tvoĹ™ila hodnÄ› rytmická pasáž ve střídavĂ˝m 5/4 a 7/4 taktu – ze všeho nejvĂ­c mi to pĹ™ipomĂ­nalo Chicka Coreu s Return to Forever, coĹľ je pĹ™i dvou nástrojĂ­ch docela dobrĂ˝ . Tou bohuĹľel konÄŤila dobrá část koncertu – poslednĂ­ cca ÄŤtvrtka padla na takovĂ˝ ty bezpohlavnĂ­ mixy lidovĂ˝ho ÄŤehokoli (dobrej postĹ™eh mÄ›la skorošvagrová Jana, která si v jednu chvĂ­li postěžovala, Ĺľe je to takovĂ˝ Bavorsko – a BulhaĹ™i v tu chvĂ­li zaÄŤali hrát upravenĂ˝ ProÄŤ bychom se netěšili. Sehr gut, Herr Smetana… ). Ale i tak to bylo zajĂ­mavĂ˝.

Znáte to rÄŤenĂ­ o 60. letech? Kdo tvrdĂ­, Ĺľe si je pamatuje, ten je nezaĹľil. NevĂ­m proÄŤ, ale podobnĂ˝ asociace mÄ› napadaj teÄŹ pĹ™i vzpomĂ­nánĂ­ (no, vzpomĂ­nánĂ­… ) na páteÄŤnĂ­ Ĺ kabetu. Takhle natřískáno tam podle slov majitelky Niny dlouho nemÄ›li, Jarmilka s HelÄŤou oslavily svoje doublenarozeniny opravdu velkolepÄ›. NapĹ™ed hrál Rychlej konec, zase jednou jim to šlo vĂ˝bornÄ›, Iggy bubnuje jak pámbu, ostatnĂ­m to taky sedlo, prostÄ› pohoda. Snad nejlepší byla Pod duchnou, Jaro a samosebou opus magnum ÄŚerná. Trochu jsem mÄ›l strach o Honzu, protoĹľe uĹľ v pĹŻlce RK vypadal, Ĺľe vyplivne hlasivky, a to ho ÄŤekalo druhĂ˝ kolo s Peace Frog. Ale ustál to.

Pak jsme na to vlĂ­tli my. DluĹľno říct, Ĺľe v sále byl dĂ­ky bednám a mixáku hradeckĂ˝ho zvukaĹ™e JenĂ­ka zvuk parádnĂ­, o to horší to ale bylo na pĂłdiu, hlavnÄ› vzadu u bicĂ­ch. Odposlechy žádnĂ˝, basová bedna daleko a otoÄŤená na opaÄŤnou stranu, klávesy a zpÄ›v v lajnÄ›. JinĂ˝mi slovy, neslyšel jsem nic, respektive jen šílenej rachot bez jakĂ˝hokoli rozlišenĂ­. Ale jelo to, pochválit se musĂ­ hlavnÄ› publikum, řádili jak pominutĂ˝ (zejmĂ©na mládeĹľ táborová, dorazivší tentokrát v poÄŤtu vÄ›tším neĹľ malĂ©m). KiksĹŻ v tom zvukovĂ˝m bordelu nebylo málo, ale zaplaĹĄpámbu nebyly (prĂ˝) slyšet. PremiĂ©ru mÄ›ly hned 4 songy, Soul Kitchen, The Changeling, Peace Frog a Back Door Man, dvakrát se pĹ™idávalo, zkrátka vše zcela OK. No a po koncertÄ› se ještÄ› dlouho a intenzivnÄ› slavilo, takĹľe ty vzpomĂ­nky jsou nad ránem ponÄ›kud rozmlĹľenÄ›jší neĹľ obvykle.

Jo, a musĂ­m tu veĹ™ejnÄ› pochválit Michala Miskinha, fotil jak o Ĺľivot a to zatracenÄ› dobĹ™e. A protoĹľe se SNAD zase pĹ™iblĂ­Ĺľilo spuštÄ›nĂ­ fotogalerie tady na Tolimatech, mĹŻĹľete se pochopitelnÄ› těšit, fotky tu budou.

Pokud tenhle vstup chápete jako reklamu na koncert Peace Frog 16.12. v ÄŚernĂ˝m Petrovi, chápete správnÄ›…

Je to k nevĂ­Ĺ™e, ale kromÄ› jiĹľ ohlášenĂ˝ch hranĂ­ nás do konce roku ÄŤeká ještÄ› jedna akce – v pátek 16.12. hraje Peace Frog v ÄŚernĂ˝m Petrovi na Ĺ˝iĹľkovÄ› (viz report o koncertu Loco Mosquito). Je to na adrese KonÄ›vova 43 a pĹ™ijÄŹte všichni, asi to pojmu taky jako svoje pÄ›tatĹ™icátiny (fuj, to je hnusnĂ˝ ÄŤĂ­slo…) Mimochodem to bude fakt dobrej vĂ­kend, pátek Petr, sobota Ĺ tÄ›nap… no snad to pĹ™eĹľijem.

Tenhle vĂ­kend se otevĂ­ral příjemnej bar/klub ÄŚernĂ˝ Petr na KonÄ›vce na Ĺ˝iĹľkovÄ›. Patří Radimu Maříkovi, coĹľ je jeden z organizátorĹŻ letošnĂ­ Lhota Trophy (vĂ˝borná hra, kterou jsme pĹ™ednedávnem absolvovali a o kterĂ˝ sem urÄŤitÄ› taky nÄ›co napíšu, aĹľ k tomu uzraju). Prima prostĹ™edĂ­, docela dobrá akustika a tak, ale mnÄ› se hlavnÄ› lĂ­bil koncert Loco Mosquito, coĹľ je momentálnĂ­ název jiĹľ dlouho hrajĂ­cĂ­ kapely švagra Vládi, Jakuba Lepše a tak. UĹľ jsem je vidÄ›l, dokonce jsme kdysi (ještÄ› s RychlĂ˝m koncem) hráli na nÄ›jakĂ˝ akci spoleÄŤnÄ›, ale teÄŹ je to mnohem lepší, Lepši. Klasická mejdanová záleĹľitost, pecky typu Jumpin' Jack Flash, Venus nebo tak, ale hraje to skvÄ›le. Ĺ˝e budu pĹ™i Rockin' in the Free World nadšenej jak pĹ™ed deseti lety pĹ™i koncertu Younga s Pearl Jam ve Sportovce, to jsem fakt neÄŤekal. A ta Are You Gonna Go My Way? na závÄ›r byla taky parádnĂ­. Mám z toho nÄ›jakĂ˝ fotky, tak je sem povÄ›sĂ­m, aĹľ tu koneÄŤnÄ› bude v provozu ta zatracená galerie. Jen škoda, Ĺľe LM budou mĂ­t vzhledem k pokroÄŤilĂ˝mu tÄ›hotenstvĂ­ zpÄ›vaÄŤky Jany asi nÄ›jakou dobu „tvĹŻrÄŤĂ­ pauzu“…

Jak psal onehdy švára Vláďa o svĂ© kapele, dva koncerty za mÄ›sĂ­c, to uĹľ je skoro turnĂ©. A my to taky stihnem! O prsa, ale pĹ™ece.

Nejbližší hranĂ­ se chystá v pátek 18.11. ve Ĺ kabetce, coĹľ je známĂ˝ a oblĂ­benĂ˝ bar na rohu ZborovskĂ© a VodnĂ­. Spolu s náma tam hraje Rychlej konec, zároven je to oslava narozenin Jarmily a HelÄŤi TuÄŤkovĂ˝ – no zkrátka ideálnĂ­ příleĹľitost. Zároveďż˝? to bude prvnĂ­ vĂ˝roÄŤĂ­ koncertnĂ­ kariĂ©ry Peace Frog, neboĹĄ právÄ› na minulĂ˝ch narozkách J&H jsme poprvĂ˝ vylezli pĹ™ed lidi (zhruba 10 dnĂ­ potĂ©, co se ke kapele pĹ™idal zpÄ›vák Honza). TakĹľe to budou vlastnÄ› troje narozky v jednom . A chystáme pár pĹ™ekvápek, tak se těšte.

No a v sobotu 17.12. se hraje opÄ›t u Zdenka ve Ĺ tÄ›napu ve Ĺ tÄ›chovicĂ­ch, kde se cca pĹ™ed mÄ›sĂ­cem konal prvnĂ­ koncert bandu po zmrtvĂ˝chvstánĂ­. V návalu práce jsem tu o nÄ›m ani nenapsal ani řádku, tak to teÄŹ napravĂ­m. NuĹľe – byla to těžká pohoda, hlavnÄ› pro kapelu, neb Ĺ tÄ›nap je skvÄ›le vybaven, takĹľe tĹ™eba já jsem si vez jenom virbl a paliÄŤky. JeštÄ› lĂ­p na tom byl Ĺ tÄ›pán, neb nevezl vĹŻbec nic, protoĹľe na koncertech hraje na Honzovu kytaru. VĂ˝bornej zvuk, odposlechy pro kaĹľdĂ˝ho zvlášť, no paráda. Komická vloĹľka pĹ™išla hned po ĂşvodnĂ­ Love Her Madly, neb TÄ›p trhl strunu. KdyĹľ Doors, tak Doors, Ĺ™ekl si zbytek kapely a zaÄŤal improvizovat nÄ›jakĂ˝ blues, do ÄŤehoĹľ mÄ›l Honza coby Morrison recitovat básnÄ›. Pravda, mĂ­sto American Prayer si vybral poezii Karla PlĂ­hala, ale vĹŻbec to nevadilo.

Zbytek hranĂ­ uĹľ byl OK, je krásnĂ˝ pĹ™i koncertÄ› slyšet sebe i ostatnĂ­ a vÄ›dÄ›t, Ĺľe zvukaĹ™ nedÄ›lá blbosti jako v Rumburku (modří vÄ›dĂ­) . Honza se dokonce natolik odvázal, Ĺľe chvĂ­li pĹ™ed koncem bÄ›hem sĂłla v Light My Fire seskoÄŤil z pĂłdia a jal se s nÄ›kolika fanoušky provozovat morrisonovskĂ© medvÄ›dĂ­ tance na parketu – moĹľná je to jistá pĹ™edzvÄ›st vÄ›cĂ­ příštĂ­ch, nechte se pĹ™ekvapit. Tak se nám akce lĂ­bila, Ĺľe jsme se ji rozhodli zopáknout, tudĂ­Ĺľ 17.12. vzhĹŻru do Ĺ tÄ›chovic. PokusĂ­m se sem ÄŤasem povÄ›sit nÄ›jakou mapku, protoĹľe Ĺ tÄ›nap je v podstatÄ› soukromej barák a dost špatnÄ› se hledá, i kdyĹľ ho mĂ­stnĂ­ vÄ›tšinou znaj. DoraĹľte!

Tak je to za náma. Chvilku mi trvalo, neĹľ jsem uĹľ ÄŤtvrtej koncert jednoho z nejdĹŻleĹľitÄ›jších lidĂ­ v dÄ›jinách muziky strávil, nicmĂ©nÄ› uĹľ jsem schopen se podÄ›lit o zážitky.

Všechno to zaÄŤalo dost hroznÄ›. UĹľ pĹ™edem jsem ventiloval obavy z Hušák arĂ©ny (dále jen HA), ve kterĂ˝ jsem v ĹľivotÄ› nebyl a slyšel jsem o nĂ­ jen to nejhorší. A marnÄ› jsem se utěšoval, Ĺľe kamarádi, co na HA nadávali, pĹ™ehánÄ›li. No, nepĹ™ehánÄ›li. TakĹľe pro zájemce o další koncerty v onom svatostánku: NapĹ™ed se tĂ­snĂ­te asi tak pĹŻl hodiny v davu pĹ™ed vchodem, kterej se zmenšujĂ­cĂ­ se vzdálenostĂ­ ode dveří houstne natolik, Ĺľe klaustrofobici rovnou omdlĂ©vajĂ­ a mÄ› naskakovaly reminiscence z listopadu 89 (podobnÄ› tÄ›sno, tehdy ale vÄ›tší sranda). Příčina je jednoduchá – bobeÄŤci z ochranky otevĹ™eli jen pĹŻlku vchodĹŻ, proÄŤ, vĂ­ asi jenom Hušák. KdyĹľ se koneÄŤnÄ› procedĂ­te ke vchodu, ÄŤeká vás bezpeÄŤnostnĂ­ rám jak na letišti, pĹ™ed a za kterĂ˝m stojej ony vrcholy inteligence ve ĹľlutĂ˝ch bundách a stylem, kterej si fakt pamatuju snad naposled ze Ĺ kolskĂ˝ (poznámka pro mladší: kdysi známá sluĹľebna policie, resp. VB, a ÄŤastá cĂ­lová stanice demonstrantĹŻ z Václaváku), na vás vyštÄ›knou: Dej sem klĂ­ÄŤe mobil! (a posunkem ukážou na nÄ›jakej pás, po kterĂ˝m jmenovanĂ˝ vÄ›ci musej projet, neĹľ si je zase mĹŻĹľete sebrat). PĹ™iznám se, Ĺľe mÄ› to v tu chvĂ­li tak odrovnalo, Ĺľe jsem na nÄ›j ani nezaĹ™val: „KOMU TYKďż˝?Ĺ , LOKAJI?“, coĹľ mÄ› mrzĂ­ doteÄŹ. No, zevnitĹ™ uĹľ se ozĂ˝valy neklamnĂ© známky začátku koncertu (celá vstupnĂ­ procedura trvala minimálnÄ› pĹŻlhodinu), takĹľe jsme se Ĺ tÄ›pánem radši rychle zdrhali na plochu. NicmĂ©nÄ› ten Hušák by se fakt mÄ›l kĹ™estnĂ­m jmĂ©nem jmenovat Guštav.

Do haly jsme dorazili s poslednĂ­mi tĂłny otevĂ­racĂ­ Maggie's Farm a mnÄ›, v tom vzteku z pĹ™edcházejĂ­cĂ­ pakárny, cca 3 pĂ­snÄ› trvalo, neĹľ jsem se dostal do nálady, proÄŤeĹľ jsem mÄ›l pocit, Ĺľe se Dylanovi I'll Be Your Baby Tonight, Lay Lady Lay a pĹ™ed nima ještÄ› jedna, kterou jsme nikdo neidentifikovali, moc nepovedla. Po koncertÄ› mi ale Ondra T. říkal, Ĺľe to bylo dobrĂ˝ uĹľ od začátku, takĹľe za mĂ˝ pocity fakt mĹŻĹľou ty kokoti ĹľlutĂ˝. No, pak kaĹľdopádnÄ› vše nakopla It's Allright Ma (I'm Only Bleeding), stejnÄ› jako pĹ™ed dvÄ›ma lety jeden z vrcholĹŻ koncertu. Dylan to dneska hraje jako takovĂ˝ zemitĂ˝ r'n'b, jako ostatnÄ› spoustu vÄ›cĂ­ (pro nejmladší roÄŤnĂ­ky: rhythm'n'blues je to, co hrál Bo Diddley a Muddy Waters, ne to, co produkuje ten Kásim nebo AzĂ­z nebo Sámer nebo jak se jmenuje, jakkoli to tak k mĂ˝mu zděšenĂ­ nÄ›kdo nazval v MF Dnes). StejnÄ› skvÄ›lá byla následujĂ­cĂ­ I Don't Believe in You (She Acts Like We Have Never Met) a pak uĹľ to jelo.

StejnÄ› jako pĹ™ed dvÄ›ma lety se Dylan prakticky nehnul od piána – tehdy ve Sportovce vzal tuším na 2–3 kusy do ruky kytaru, tady ani jednou. Kapela mi pĹ™išla mĂ­rnÄ› obmÄ›nÄ›ná, zĹŻstal samozĹ™ejmÄ› basák Tony Garnier a myslĂ­m i bubenĂ­k, u kytaristĹŻ si nejsem jistej (byli 2 plus jeden sympatickej dÄ›lnĂ­k střídajĂ­cĂ­ steelku, housle, kytaru a nÄ›jakou mandolĂ­nu nebo co to bylo). KdyĹľtak se to dá urÄŤitÄ› nÄ›kde najĂ­t. CelkovÄ› byl letošnĂ­ koncert o nÄ›co tišší neĹľ ten pĹ™edloďż˝?skej, urÄŤitÄ› i kvĹŻli tomu, Ĺľe ve Sportovce kapela sázela jednu pecku z Love and Theft za druhou, zatĂ­mco tady dali pánovĂ© jen 3 kusy vÄŤetnÄ› ploužáčku Moonlight. (Mimochodem, v rámci pokoncertnĂ­ho chilloutu jsem si vÄŤera sjel pár Ĺ™adovek a Love and Theft z toho vyšla jako opus magnum, nechápu, co proti nĂ­ kdo má…)

Celej ten r'n'b základ zajel tentokrát hodnÄ› ÄŤasto nÄ›kam, odkud je uĹľ na dohled country (opÄ›t prosĂ­m nemást pojmy, country je Jimmie Rogers nebo Hank Williams, taky Merle Haggard a pochopitelnÄ› Johnny Cash, a naposledek klidnÄ› Norah Jones, ale urÄŤitÄ› ne ráčkujĂ­cĂ­ VyÄŤĂ­tal nebo ty dva tlustĂ˝ bráchovĂ©, co kdysi kempovali na StrahovÄ›). HlavnÄ› Stuck Inside of Mobile (Memphis Blues Again) a Simple Twist of Fate se táhly jak med, i kdyĹľ hlavnÄ› v tĂ˝ druhĂ˝ uĹľ by si Dylan moĹľná mohl odpustit do vytahovánĂ­ kaĹľdĂ˝ fráze na konci do vejšky – ale co, aspoďż˝? to má ksicht. Ovšem já si nejvĂ­c uĹľil pecku, kterou jsem absolutnÄ› nedoufal, Ĺľe bych mohl nÄ›kdy slyšet ĹľivÄ› – Visions of Johanna, mou jednoznaÄŤnÄ› nejoblĂ­benÄ›jší vÄ›c z Blonde on Blonde. (Na gymplu jsem s jejĂ­m textem strávil celĂ˝ hodiny, ne Ĺľe bych mu nÄ›kdy porozumÄ›l ĂşplnÄ›, ale stejnÄ› mÄ› dostával – a vĹŻbec, pro mÄ› z mnoha dĹŻvodĹŻ hodnÄ› osobnĂ­ záleĹľitost, navĂ­c na tom koncertÄ› doslova tekla, jeden z kytaristĹŻ ji fantasticky táhl na španÄ›lku, no prostÄ› jsem vylĂ­tl aĹľ nÄ›kam ke stropu, Bobe dĂ­ky…) Taky to ale na pĂłdiu obÄŤas slušnÄ› dunÄ›lo, zejmĂ©na pak pĹ™i Highway 61 Revisited (tak bloomfieldovskej zvuk kytary jsem slyšel naposled v originálnĂ­ verzi) a Summer Days z Love and Theft, která mĂ­sty znÄ›la jak Rock'n'Roll od ZeppelinĹŻ . Tou bohuĹľel základnĂ­ část konÄŤila. Trochu brzo , ale coĹľ, Mistrovi bude 65, hodina a pĹŻl uĹľ mu asi staÄŤĂ­. Dva přídavky byly senzaÄŤnĂ­, Don't Think Twice a hodnÄ›, hodnÄ›, hodnÄ› nabroušená All Along the Watchtower, asi vĹŻbec nejtvrdší kus veÄŤera (inspirace Hendrixem je jasná uĹľ dlouho, ale tady jako bych slyšel i zpĹŻsob, jakĂ˝m to hráli U2 na Rattle and Hum. Nebo Rychlej konec na SlamnĂ­ku .

NuĹľe. NÄ›jakĂ© vĂ˝tky, kdyĹľ pominu HA? JasnÄ›, mohlo to bejt dvojnásob dlouhĂ˝ a mĂ­sto I'll Be Your Baby Tonight bych bral cokoli jinĂ˝ho. A vĹŻbec nechápu, proÄŤ Dylan nehraje nic z geniálnĂ­ desky Time Out of Mind. Ale tĹ™eba si to šetří na příštÄ›. Tak zase za 2 roky? Nebo dřív? KlidnÄ›…