Tolimati.cz

VĂ­kend v LondĂ˝nÄ› byl Jarmilin nápad, bez diskuse vynikajĂ­cĂ­. Letadlo nám z RuzynÄ› letÄ›lo v pátek pĹ™ed sedmou ráno, vraceli jsme se v nedÄ›li veÄŤer, coĹľ znamenalo nÄ›co pĹ™es dva dny v tom fantasticky ĹľivĂ˝m, barevnĂ˝m a příjemnĂ˝m mÄ›stÄ› – jasnÄ›, nenĂ­ to moc, ale kdyĹľ se ÄŤlovÄ›k snaží, vidĂ­ toho spoustu. Dobrá rada pro podobnĂ© situace: vykašlete se na hromadnou dopravu (stejnÄ› je drahá, jako ostatnÄ› v LondĂ˝nÄ› všechno) a choÄŹte pěšky, uvidĂ­te toho mnohem vĂ­c a dostanete se k vÄ›cem, kterĂ˝ byste jinak pĹ™ehlĂ­dli.

Příklad: kdybychom nebyli v jednu chvĂ­li v pátek po poledni celĂ­ uchozenĂ­, nesedli bychom si na laviÄŤku na nábĹ™eží naproti Parlamentu a urÄŤitÄ› bychom tak pĹ™ehlĂ­dli nenápadnej plakát zvoucĂ­ na stejnej den v podveÄŤer do Queen Elisabeth Hall na koncert kapely Solenca, ĂşdajnÄ› hrajĂ­cĂ­ fusion soulu a world music. Nic nám to neříkalo, ta charakteristika dnes platĂ­ na kaĹľdou druhou kapelu, ale pĹ™išlo nám to jako zajĂ­mavá moĹľnost, jak strávit kus dne, tak jsme zašli. A rovnou Ĺ™eknu, Ĺľe tak dobrej koncert jsem nevidÄ›l od loďż˝?skĂ˝ho letnĂ­ho Gabriela v Drážďanech. Plakát nelhal, soulu tam znÄ›lo hodnÄ› a severoafrickĂ˝ch rytmĹŻ taky, ale hlavnÄ› to byla úžasnÄ› svobodná a barevná muzika, nesvázaná žádnĂ˝mi rockovĂ˝mi, popovĂ˝mi ani žádnĂ˝mi jinĂ˝mi klišé, hravá, krásnÄ› dynamická a pĹ™itom skvÄ›le zahraná. HodnÄ› se sĂłlovalo (hlavnÄ› kytarista a dechaĹ™ střídajĂ­cĂ­ saxofon s klarinetem), ale pĹ™itom nikdo zbyteÄŤnÄ› neexhiboval, sĂłla byly relativnÄ› krátkĂ˝ a hlavnÄ› chytĹ™e vystavÄ›nĂ˝, žádnĂ˝ pidlikánĂ­ ve stupnicĂ­ch odshora dolĹŻ. Bubny a basa šlapaly jak vlak a nad vším poletovala vynikajĂ­cĂ­ zpÄ›vaÄŤka Claudia Kennaugh, která (jak jsem se po návratu doÄŤetl) zpĂ­vala tĹ™eba s Dominikem Millerem (Stingovo kytarista). VynikajĂ­cĂ­, pĹ™esnÄ› takhle si pĹ™edstavuju ideálnĂ­ modernĂ­ muziku. Pokud sem nÄ›kdy pĹ™ijedou, neváhejte.

TĂ­m londĂ˝nskĂ˝ zážitky samozĹ™ejmÄ› nekonÄŤily. K tÄ›m dalším vĂ˝raznĂ˝m patĹ™ila tĹ™eba instalace Shibboleth v galerii Tate Modern, kterou tam pořídila kolumbijská sochaĹ™ka Doris Salcedo. NÄ›co takovĂ˝ho jsem ještÄ› nevidÄ›l – je to prasklina vyfrĂ©zovaná do betonovĂ˝ podlahy po celĂ˝ dĂ˝lce velkĂ˝ho sálu Turbine Hall (Tate Modern je bĂ˝valá elektrárna a ta hala má snad 100 metrĹŻ na dĂ˝lku). Prasklina se sálem táhne jak miniaturnĂ­ Ĺ™eka, zpočátku nepatrná, na konci tak 30 ÄŤĂ­sel široká a metr hluboká. NenĂ­ nijak ohraniÄŤená, lidi jĂ­ pĹ™eskakujou nebo do nĂ­ stoupaj, malĂ˝ dÄ›ti se v nĂ­ zkoušej schovat, zblĂ­zka vypadá ĂşplnÄ› jinak neĹľ tĹ™eba z balkĂłnu. VĂ˝znam si v tom mĹŻĹľe najĂ­t kaĹľdej sám, autorÄŤin „návod k pouĹľitĂ­“ je tĹ™eba tady, my tam strávili snad hodinu a tak nás to naplnilo dojmy, Ĺľe uĹľ se do nás pak nevešla ani vĂ˝stava surrealistĹŻ v hoĹ™ejším patĹ™e, jinak jistÄ› zajĂ­mavá. Ani tohle samozĹ™ejmÄ› nebylo všechno – vĂ˝bornĂ˝ byli i performeĹ™i na nábĹ™eží u obřího kola London Eye, vĂ˝stava fotek mĂ˝ch oblĂ­benĂ˝ch anglickĂ˝ch krajinářů (Guy Edwardes, Joe Cornish, David Ward etc.) v galerii Oxo, noÄŤnĂ­ pohled na mosty pĹ™es TemĹľi, procházka v City aneb od stĹ™edovÄ›ku k hypermodernĂ­ architektuĹ™e bÄ›hem deseti metrĹŻ, slavnostnĂ­ vĂ˝zdoba k ÄŤĂ­nskĂ˝mu novĂ˝mu roku v Soho – byla toho spousta.

Foťák byl samozĹ™ejmÄ› celou dobu v pohotovosti, byĹĄ tedy poÄŤasĂ­ nebylo zrovna ideálnĂ­ – slunce za celou dobu svĂ­tilo asi tak hodinu v nedÄ›li dopoledne, jinak bylo klasicky olovÄ›nĂ˝ nebe (zas ale naštÄ›stĂ­ nepršelo). Vzhledem k momentálnĂ­mu návalu práce asi fotky nebudou ĂşplnÄ› hned, ale aĹľ je zpracuju, urÄŤitÄ› nÄ›jakĂ˝ povÄ›sĂ­m do galerie a tady dám vÄ›dÄ›t. KaĹľdopádnÄ› LondĂ˝n vĹ™ele doporuÄŤuju – ten vĂ­kend vydal za dva běžnĂ˝ tĂ˝dny, co se zážitkĹŻ týče. UĹľ se tam těším znova.

Pokud vám psanĂ­ o rok a pĹŻl starĂ˝m filmu pĹ™ipadá jako objevovánĂ­ Ameriky, máte asi pravdu, ale on se po ĂşspÄ›chu ve Varech 2006 tuším vĹŻbec nedostal do normálnĂ­ distribuce, pak najednou běžel asi tak 3 tĂ˝dny v kinech a teprve pĹ™ednedávnem ho zaÄŤali pĹŻjÄŤovat, takĹľe jsme se k nÄ›mu zkrátka dřív nedostali. NicmĂ©nÄ› lepší pozdÄ› neĹľ vĹŻbec. DÄ›j je jednoduchej – bĂ˝valá zlodÄ›jka a narkomanka Sherry se vracĂ­ na podmĂ­nku z vÄ›zenĂ­, nÄ›jak si potĹ™ebuje srovnat Ĺľivot a dát se dohromady se svou cca ÄŤtyĹ™letou dcerou. To ale samozĹ™ejmÄ› nenĂ­ snadnĂ˝, reĹľim podmĂ­neÄŤnĂ˝ho propuštÄ›nĂ­ je vcelku přísnej, práce se se škraloupem shánĂ­ hodnÄ› těžko a dceĹ™ina náhradnĂ­ rodina (Sherryin bratr s manĹľelkou) nejsou zrovna nadšenĂ˝ z toho, Ĺľe by se o holku mÄ›l zase zaÄŤĂ­t starat nÄ›kdo, kdo má za sebou tolik průšvihĹŻ. V tuhle chvĂ­li by se to mohlo zhoupnout do melodramatu o tom, jak napravená hříšnice bojuje se zlĂ˝m svÄ›tem, ale k tomu naštÄ›stĂ­ nedojde – naopak se postupnÄ› ukazuje, Ĺľe kolem Sherry žádnĂ­ vyloĹľenĂ­ záporáci nejsou a jejĂ­m hlavnĂ­m problĂ©mem je v podstatÄ› jen ona sama, resp. jejĂ­ asi dost ulĂ­tlá rodina (viz silná scĂ©na, ve kterĂ˝ rodiÄŤe nutÄ›j dospÄ›lou Sherry zpĂ­vat na rodinnĂ˝ oslavÄ› jako malou holku, naÄŤeĹľ dojde i na horší vÄ›ci – nebudu prozrazovat, to bych to mohl rovnou odvyprávÄ›t celĂ˝). V poslednĂ­ tĹ™etinÄ› mi film trochu pĹ™ipomĂ­nal vĂ˝bornou a podobnÄ› nedocenÄ›nou 25. hodinu s Edwardem Nortonem, nakonec to konÄŤĂ­ aspon částeÄŤnÄ› dobĹ™e, byĹĄ tedy na šťastnou budoucnost všech zúčastnÄ›nĂ˝ch bych si fakt nevsadil. KaĹľdopádnÄ› pokud vám podobnĂ˝ filmy vyhovujou a máte tak jako já slabost pro Maggie Gyllenhall (90 minut nesleze z plátna a je úžasná), resp. Dannyho Treja (strávĂ­ na plátnÄ› asi 10 minut, ale je snad ještÄ› úžasnÄ›jší :)), urÄŤitÄ› si to pĹŻjÄŤte.