Peter Gabriel, Warm Up Tour, Drážďany 25.6.
Tuesday, June 26th, 2007
Newslettery jsou dobrá vÄ›c. Kdyby mi jeden nechodil z adresy ?/…rgabriel.com, urÄŤitÄ› by
mi uniklo, že inkriminovaný muzikant dělá trochu utajený
miniturnĂ© po EvropÄ› a zavĂtá i za humna do
Drážďan. Ale informace přišla a tak jsme se
Štěpánem vyrazili zjistit, jak se letošnà verze kapely a
koncertu lišà od famĂłznĂch turnĂ© v letech
2003–2004 – tehdejšà koncerty patĹ™ej k tomu
nejlepšĂmu, co jsem kdy v ĹľivotÄ› vidÄ›l.
Prvnà překvapenà přišlo hned na začátku. Akce
se konala na otevřený scéně v městským parku a
dopředu jsem čekal nějakej středně velkej stadión, ale ono
ne – FreilichtsbĂĽhne je takovej malej amfiteátr
s obyčejným, nikterak velkým pódiem, lavicemi
v Ĺ™adách do kopce a kotlem pro spĂš desĂtky neĹľ
stovky lidĂ. Dohromady pĹ™i plnĂ˝m stavu odhadem tak
tĹ™ĂtisĂcová kapacita. OkamĹľitÄ› mi to
pĹ™ipomnÄ›lo festivalovĂ˝ scĂ©ny ve ChvaleticĂch nebo
v TrutnovÄ›, ten je ale vÄ›tšĂ. PĹ™išli jsme asi
40 minut před plánovaným začátkem a v pohodě
obsadili mĂsta v onom kotĂ˝lku pĹ™ed pĂłdiem, cca tĹ™i
metry od jeho hrany. Už jen tohle výrazně zavánělo
výjimečným zážitkem.
Jak jsme tak zblĂzka obhlĂĹľeli pĂłdium,
pĹ™ekvapenĂ rostlo – scĂ©na byla totiĹľ ĂşplnÄ›
jednoduchá, až spartánská. Na vysvětlenou pro neznalé:
Gabrielovy koncerty jsou uĹľ cca 15 let v podstatÄ›
divadelnà představenàs milióny rekvizit,
projekÄŤnĂch pláten, otoÄŤnĂ˝ch ploch, lešenĂ,
vysouvacĂch konstrukcĂ apod. Tohle pĂłdium vypadalo… no,
jako v tÄ›ch ChvaleticĂch, pár svÄ›tel a dost. Dokonce ani
to projekčnà plátno. Z úvah, jak bude asi koncert vypadat,
nás vytrhl slušnÄ› intenzivnĂ deštĂk a zpráva,
že se kapele někde podělalo auto a začátek se cca
o pĹŻlhodinu opozdĂ. Ovšem krátce pĹ™ed osmou pršet
pĹ™estalo, tÄ›ch pár svÄ›tel se rozsvĂtilo, na pĂłdium
napochodovala skoro stejná kapela jako na pĹ™edchozĂm turnĂ© (jen
klávesistku Rachel Z. nahradila nová tvář jménem Angie) a
koncert zaÄŤal.
Začátek obstarala trojice otvĂrákĹŻ z
„ÄŤĂslovanĂ˝ch“ alb, tj. The Rhythm of the Heat, On the
Air a jasnej prvnĂ vrchol veÄŤera Intruder. A hned bylo jasnĂ˝,
Ĺľe koncert nebude takovou pĹ™ehlĂdkou greatest hits jako
zmĂnÄ›nĂ˝ poslednĂ dva – Gabriel sám hned zkraje
řekl, že dostal chuť zahrát si hlavně starý věci, na
který živě dlouho nedošlo. A to zcela civilně, bez
onÄ›ch obvyklĂ˝ch divadelnĂch prvkĹŻ. CelĂ˝ vystoupenĂ
tak od začátku pĹ™ipomĂnalo klubovej koncert –
žádná show, žádná choreografie, prostě parta
famĂłznĂch muzikantĹŻ, která hraje jak o Ĺľivot a
parádnÄ› se pĹ™itom bavĂ. Pokud nÄ›kdo pod dojmem
nedávnĂ˝ch DVD pĹ™išel na Gabriela skákajĂcĂho
v gumovĂ˝ kouli, chodĂcĂho hlavou dolĹŻ po stropÄ›
nebo jezdĂcĂho kolem pĂłdia na kole, mÄ›l smĹŻlu.
NejvĂ˝raznÄ›jšĂm, ovšem naprosto dokonalĂ˝m efektem byla
duha, která se zhruba ve třetině koncertu objevila na nebi a
vydrĹľela snad pÄ›t pĂsniÄŤek, jako by si ji kapela objednala.
Jinak to byla čistě hudebnà záležitost.
A Ĺľe bylo co poslouchat. MÄ› málem kleplo nadšenĂm
pĹ™i Blood of Eden – mám ji rád i se SinĂ©ad O'Connor nebo
Paulou Cole, ale v souÄŤasnĂ˝ kapele zpĂvá Gabrielova dcera
Melanie a ač jistě nenà lepšà zpěvačka než ony
dvě dámy, funguje mezi nà a PG taková energie, že mi
stály všechny chlupy na zádech. Melanie byla výborná i v
Mother of Violence, kterou odzpĂvala celou sama. Celá kapela hrála
hodně nabroušeně, i westcoastovky typu Humdrum, DIY nebo On the
Air zněly dost hutně, takže si jistě dokážete
představit, jak duněl Intruder, I Don't Remember, Steam nebo Big
Time. PodobnÄ› jako minule v BerlĂnÄ› došlo i na
nÄ›mÄŤinu – Family Snapshot bych si, pravda, dal radÄ›ji
v originále, ovšem No Self Control s tvrdým strojovým
rytmem a refrĂ©nem „Keine Selbstkontrolle“ (zbytek byl
normálnÄ› anglicky) znÄ›l skvÄ›le – Blixa Bargeld by mÄ›l
radost.
Muzikanti? BubenĂk Ged Lynch hrál ještÄ› razantnÄ›ji
neĹľ minule, tj. bicĂ v tom komornĂm prostoru
téměř nebylo potřeba zvučit, ovšem někoho tak
přesnýho aby člověk pohledal. Powerhouse, řekl o něm
Gabriel a měl recht. Multiinstrumentalista Richard Evans si ke
kytaĹ™e, mandolĂnÄ› a flĂ©tnÄ› pĹ™ibral marimbu, hrál na
ni skoro v kaĹľdĂ˝ pĂsni a bylo to vĂ˝bornĂ˝. Klávesistka
Angie sice nebyla tak výrazná jako předchůdkyně Rachel Z., ale
svĂ˝ si odehrála a navĂc vĂ˝bornÄ› zpĂvala.
O Melanii už řeč byla, kytaristu Davida Rhodese a basáka
Tonyho Levina vychvalovat netřeba, v Aténách maj sov dost.
Po dvou hodinách a čtvrthodině navrch končil koncert
vynikajĂcĂ Lay Your Hands on Me a následnĂ˝m
pĹ™ĂdavkovĂ˝m blokem Solsbury Hill, Biko, Sledgehammer a In Your
Eyes (aneb aspon v závěru pár povinných hitovek). In Your Eyes
byla trochu ochuzená oproti verzi z pĹ™edchozĂch turnĂ©,
pĹ™i absenci hostujĂcĂch zpÄ›vákĹŻ to bohuĹľel jinak
nešlo, Melanie se do vokálnĂch divoÄŤin moc nepouštÄ›la.
PĹ™esto jsem byl nadšenĂm bez sebe – vidÄ›l jsem
z pěti metrů, jak funguje muzikantsky nejspÚ
nejnadupanějšà kapela, jakou jsem kdy zažil živě, a jen
mi bylo lĂto, Ĺľe mĂsto dvou hodin netrvalo vystoupenĂ
pĹ™inejmenšĂm dvojnásobek. Jistou nadÄ›ji ovšem
skĂ˝tá samotnĂ˝ jmĂ©no turnĂ© – pokud tohle bylo jen
„zahĹ™ĂvacĂ kolo“, jak bude vypadat hlavnĂ
chod?
Newslettery jsou dobrá vÄ›c. Kdyby mi jeden nechodil z adresy ?/…rgabriel.com, urÄŤitÄ› by mi uniklo, Ĺľe inkriminovanĂ˝ muzikant dÄ›lá trochu utajenĂ˝ miniturnĂ© po EvropÄ› a zavĂtá i za humna do Drážďan. Ale informace pĹ™išla a tak jsme se Ĺ tÄ›pánem vyrazili zjistit, jak se letošnĂ verze kapely a koncertu lišà od famĂłznĂch turnĂ© v letech 2003–2004 – tehdejšà koncerty patĹ™ej k tomu nejlepšĂmu, co jsem kdy v ĹľivotÄ› vidÄ›l.
PrvnĂ pĹ™ekvapenĂ pĹ™išlo hned na začátku. Akce se konala na otevĹ™enĂ˝ scĂ©nÄ› v mÄ›stskĂ˝m parku a dopĹ™edu jsem ÄŤekal nÄ›jakej stĹ™ednÄ› velkej stadiĂłn, ale ono ne – FreilichtsbĂĽhne je takovej malej amfiteátr s obyÄŤejnĂ˝m, nikterak velkĂ˝m pĂłdiem, lavicemi v Ĺ™adách do kopce a kotlem pro spĂš desĂtky neĹľ stovky lidĂ. Dohromady pĹ™i plnĂ˝m stavu odhadem tak tĹ™ĂtisĂcová kapacita. OkamĹľitÄ› mi to pĹ™ipomnÄ›lo festivalovĂ˝ scĂ©ny ve ChvaleticĂch nebo v TrutnovÄ›, ten je ale vÄ›tšĂ. PĹ™išli jsme asi 40 minut pĹ™ed plánovanĂ˝m začátkem a v pohodÄ› obsadili mĂsta v onom kotĂ˝lku pĹ™ed pĂłdiem, cca tĹ™i metry od jeho hrany. UĹľ jen tohle vĂ˝raznÄ› zavánÄ›lo vĂ˝jimeÄŤnĂ˝m zážitkem.
Jak jsme tak zblĂzka obhlĂĹľeli pĂłdium, pĹ™ekvapenĂ rostlo – scĂ©na byla totiĹľ ĂşplnÄ› jednoduchá, aĹľ spartánská. Na vysvÄ›tlenou pro neznalĂ©: Gabrielovy koncerty jsou uĹľ cca 15 let v podstatÄ› divadelnĂ pĹ™edstavenĂ s miliĂłny rekvizit, projekÄŤnĂch pláten, otoÄŤnĂ˝ch ploch, lešenĂ, vysouvacĂch konstrukcĂ apod. Tohle pĂłdium vypadalo… no, jako v tÄ›ch ChvaleticĂch, pár svÄ›tel a dost. Dokonce ani to projekÄŤnĂ plátno. Z Ăşvah, jak bude asi koncert vypadat, nás vytrhl slušnÄ› intenzivnĂ deštĂk a zpráva, Ĺľe se kapele nÄ›kde podÄ›lalo auto a začátek se cca o pĹŻlhodinu opozdĂ. Ovšem krátce pĹ™ed osmou pršet pĹ™estalo, tÄ›ch pár svÄ›tel se rozsvĂtilo, na pĂłdium napochodovala skoro stejná kapela jako na pĹ™edchozĂm turnĂ© (jen klávesistku Rachel Z. nahradila nová tvář jmĂ©nem Angie) a koncert zaÄŤal.
Začátek obstarala trojice otvĂrákĹŻ z „ÄŤĂslovanĂ˝ch“ alb, tj. The Rhythm of the Heat, On the Air a jasnej prvnĂ vrchol veÄŤera Intruder. A hned bylo jasnĂ˝, Ĺľe koncert nebude takovou pĹ™ehlĂdkou greatest hits jako zmĂnÄ›nĂ˝ poslednĂ dva – Gabriel sám hned zkraje Ĺ™ekl, Ĺľe dostal chuĹĄ zahrát si hlavnÄ› starĂ˝ vÄ›ci, na kterĂ˝ ĹľivÄ› dlouho nedošlo. A to zcela civilnÄ›, bez onÄ›ch obvyklĂ˝ch divadelnĂch prvkĹŻ. CelĂ˝ vystoupenĂ tak od začátku pĹ™ipomĂnalo klubovej koncert – žádná show, žádná choreografie, prostÄ› parta famĂłznĂch muzikantĹŻ, která hraje jak o Ĺľivot a parádnÄ› se pĹ™itom bavĂ. Pokud nÄ›kdo pod dojmem nedávnĂ˝ch DVD pĹ™išel na Gabriela skákajĂcĂho v gumovĂ˝ kouli, chodĂcĂho hlavou dolĹŻ po stropÄ› nebo jezdĂcĂho kolem pĂłdia na kole, mÄ›l smĹŻlu. NejvĂ˝raznÄ›jšĂm, ovšem naprosto dokonalĂ˝m efektem byla duha, která se zhruba ve tĹ™etinÄ› koncertu objevila na nebi a vydrĹľela snad pÄ›t pĂsniÄŤek, jako by si ji kapela objednala. Jinak to byla ÄŤistÄ› hudebnĂ záleĹľitost.
A Ĺľe bylo co poslouchat. MÄ› málem kleplo nadšenĂm pĹ™i Blood of Eden – mám ji rád i se SinĂ©ad O'Connor nebo Paulou Cole, ale v souÄŤasnĂ˝ kapele zpĂvá Gabrielova dcera Melanie a aÄŤ jistÄ› nenĂ lepšà zpÄ›vaÄŤka neĹľ ony dvÄ› dámy, funguje mezi nĂ a PG taková energie, Ĺľe mi stály všechny chlupy na zádech. Melanie byla vĂ˝borná i v Mother of Violence, kterou odzpĂvala celou sama. Celá kapela hrála hodnÄ› nabroušenÄ›, i westcoastovky typu Humdrum, DIY nebo On the Air znÄ›ly dost hutnÄ›, takĹľe si jistÄ› dokážete pĹ™edstavit, jak dunÄ›l Intruder, I Don't Remember, Steam nebo Big Time. PodobnÄ› jako minule v BerlĂnÄ› došlo i na nÄ›mÄŤinu – Family Snapshot bych si, pravda, dal radÄ›ji v originále, ovšem No Self Control s tvrdĂ˝m strojovĂ˝m rytmem a refrĂ©nem „Keine Selbstkontrolle“ (zbytek byl normálnÄ› anglicky) znÄ›l skvÄ›le – Blixa Bargeld by mÄ›l radost.
Muzikanti? BubenĂk Ged Lynch hrál ještÄ› razantnÄ›ji neĹľ minule, tj. bicĂ v tom komornĂm prostoru tĂ©měř nebylo potĹ™eba zvuÄŤit, ovšem nÄ›koho tak pĹ™esnĂ˝ho aby ÄŤlovÄ›k pohledal. Powerhouse, Ĺ™ekl o nÄ›m Gabriel a mÄ›l recht. Multiinstrumentalista Richard Evans si ke kytaĹ™e, mandolĂnÄ› a flĂ©tnÄ› pĹ™ibral marimbu, hrál na ni skoro v kaĹľdĂ˝ pĂsni a bylo to vĂ˝bornĂ˝. Klávesistka Angie sice nebyla tak vĂ˝razná jako pĹ™edchĹŻdkynÄ› Rachel Z., ale svĂ˝ si odehrála a navĂc vĂ˝bornÄ› zpĂvala. O Melanii uĹľ Ĺ™eÄŤ byla, kytaristu Davida Rhodese a basáka Tonyho Levina vychvalovat netĹ™eba, v AtĂ©nách maj sov dost.
Po dvou hodinách a ÄŤtvrthodinÄ› navrch konÄŤil koncert vynikajĂcĂ Lay Your Hands on Me a následnĂ˝m pĹ™ĂdavkovĂ˝m blokem Solsbury Hill, Biko, Sledgehammer a In Your Eyes (aneb aspon v závÄ›ru pár povinnĂ˝ch hitovek). In Your Eyes byla trochu ochuzená oproti verzi z pĹ™edchozĂch turnĂ©, pĹ™i absenci hostujĂcĂch zpÄ›vákĹŻ to bohuĹľel jinak nešlo, Melanie se do vokálnĂch divoÄŤin moc nepouštÄ›la. PĹ™esto jsem byl nadšenĂm bez sebe – vidÄ›l jsem z pÄ›ti metrĹŻ, jak funguje muzikantsky nejspĂš nejnadupanÄ›jšà kapela, jakou jsem kdy zaĹľil ĹľivÄ›, a jen mi bylo lĂto, Ĺľe mĂsto dvou hodin netrvalo vystoupenĂ pĹ™inejmenšĂm dvojnásobek. Jistou nadÄ›ji ovšem skĂ˝tá samotnĂ˝ jmĂ©no turnĂ© – pokud tohle bylo jen „zahĹ™ĂvacĂ kolo“, jak bude vypadat hlavnĂ chod?
