Tolimati.cz

Newslettery jsou dobrá vÄ›c. Kdyby mi jeden nechodil z adresy ?/…rgabriel.com, urÄŤitÄ› by mi uniklo, Ĺľe inkriminovanĂ˝ muzikant dÄ›lá trochu utajenĂ˝ miniturnĂ© po EvropÄ› a zavĂ­tá i za humna do Drážďan. Ale informace pĹ™išla a tak jsme se Ĺ tÄ›pánem vyrazili zjistit, jak se letošnĂ­ verze kapely a koncertu liší od famĂłznĂ­ch turnĂ© v letech 2003–2004 – tehdejší koncerty patĹ™ej k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v ĹľivotÄ› vidÄ›l.

PrvnĂ­ pĹ™ekvapenĂ­ pĹ™išlo hned na začátku. Akce se konala na otevĹ™enĂ˝ scĂ©nÄ› v mÄ›stskĂ˝m parku a dopĹ™edu jsem ÄŤekal nÄ›jakej stĹ™ednÄ› velkej stadiĂłn, ale ono ne – FreilichtsbĂĽhne je takovej malej amfiteátr s obyÄŤejnĂ˝m, nikterak velkĂ˝m pĂłdiem, lavicemi v Ĺ™adách do kopce a kotlem pro spíš desĂ­tky neĹľ stovky lidĂ­. Dohromady pĹ™i plnĂ˝m stavu odhadem tak třítisĂ­cová kapacita. OkamĹľitÄ› mi to pĹ™ipomnÄ›lo festivalovĂ˝ scĂ©ny ve ChvaleticĂ­ch nebo v TrutnovÄ›, ten je ale vÄ›tší. PĹ™išli jsme asi 40 minut pĹ™ed plánovanĂ˝m začátkem a v pohodÄ› obsadili mĂ­sta v onom kotĂ˝lku pĹ™ed pĂłdiem, cca tĹ™i metry od jeho hrany. UĹľ jen tohle vĂ˝raznÄ› zavánÄ›lo vĂ˝jimeÄŤnĂ˝m zážitkem.

Jak jsme tak zblĂ­zka obhlĂ­Ĺľeli pĂłdium, pĹ™ekvapenĂ­ rostlo – scĂ©na byla totiĹľ ĂşplnÄ› jednoduchá, aĹľ spartánská. Na vysvÄ›tlenou pro neznalĂ©: Gabrielovy koncerty jsou uĹľ cca 15 let v podstatÄ› divadelnĂ­ pĹ™edstavenĂ­ s miliĂłny rekvizit, projekÄŤnĂ­ch pláten, otoÄŤnĂ˝ch ploch, lešenĂ­, vysouvacĂ­ch konstrukcĂ­ apod. Tohle pĂłdium vypadalo… no, jako v tÄ›ch ChvaleticĂ­ch, pár svÄ›tel a dost. Dokonce ani to projekÄŤnĂ­ plátno. Z Ăşvah, jak bude asi koncert vypadat, nás vytrhl slušnÄ› intenzivnĂ­ deštĂ­k a zpráva, Ĺľe se kapele nÄ›kde podÄ›lalo auto a začátek se cca o pĹŻlhodinu opozdĂ­. Ovšem krátce pĹ™ed osmou pršet pĹ™estalo, tÄ›ch pár svÄ›tel se rozsvĂ­tilo, na pĂłdium napochodovala skoro stejná kapela jako na pĹ™edchozĂ­m turnĂ© (jen klávesistku Rachel Z. nahradila nová tvář jmĂ©nem Angie) a koncert zaÄŤal.

Začátek obstarala trojice otvĂ­rákĹŻ z „ÄŤĂ­slovanĂ˝ch“ alb, tj. The Rhythm of the Heat, On the Air a jasnej prvnĂ­ vrchol veÄŤera Intruder. A hned bylo jasnĂ˝, Ĺľe koncert nebude takovou pĹ™ehlĂ­dkou greatest hits jako zmĂ­nÄ›nĂ˝ poslednĂ­ dva – Gabriel sám hned zkraje Ĺ™ekl, Ĺľe dostal chuĹĄ zahrát si hlavnÄ› starĂ˝ vÄ›ci, na kterĂ˝ ĹľivÄ› dlouho nedošlo. A to zcela civilnÄ›, bez onÄ›ch obvyklĂ˝ch divadelnĂ­ch prvkĹŻ. CelĂ˝ vystoupenĂ­ tak od začátku pĹ™ipomĂ­nalo klubovej koncert – žádná show, žádná choreografie, prostÄ› parta famĂłznĂ­ch muzikantĹŻ, která hraje jak o Ĺľivot a parádnÄ› se pĹ™itom bavĂ­. Pokud nÄ›kdo pod dojmem nedávnĂ˝ch DVD pĹ™išel na Gabriela skákajĂ­cĂ­ho v gumovĂ˝ kouli, chodĂ­cĂ­ho hlavou dolĹŻ po stropÄ› nebo jezdĂ­cĂ­ho kolem pĂłdia na kole, mÄ›l smĹŻlu. NejvĂ˝raznÄ›jším, ovšem naprosto dokonalĂ˝m efektem byla duha, která se zhruba ve tĹ™etinÄ› koncertu objevila na nebi a vydrĹľela snad pÄ›t pĂ­sniÄŤek, jako by si ji kapela objednala. Jinak to byla ÄŤistÄ› hudebnĂ­ záleĹľitost.

A Ĺľe bylo co poslouchat. MÄ› málem kleplo nadšenĂ­m pĹ™i Blood of Eden – mám ji rád i se SinĂ©ad O'Connor nebo Paulou Cole, ale v souÄŤasnĂ˝ kapele zpĂ­vá Gabrielova dcera Melanie a aÄŤ jistÄ› nenĂ­ lepší zpÄ›vaÄŤka neĹľ ony dvÄ› dámy, funguje mezi nĂ­ a PG taková energie, Ĺľe mi stály všechny chlupy na zádech. Melanie byla vĂ˝borná i v Mother of Violence, kterou odzpĂ­vala celou sama. Celá kapela hrála hodnÄ› nabroušenÄ›, i westcoastovky typu Humdrum, DIY nebo On the Air znÄ›ly dost hutnÄ›, takĹľe si jistÄ› dokážete pĹ™edstavit, jak dunÄ›l Intruder, I Don't Remember, Steam nebo Big Time. PodobnÄ› jako minule v BerlĂ­nÄ› došlo i na nÄ›mÄŤinu – Family Snapshot bych si, pravda, dal radÄ›ji v originále, ovšem No Self Control s tvrdĂ˝m strojovĂ˝m rytmem a refrĂ©nem „Keine Selbstkontrolle“ (zbytek byl normálnÄ› anglicky) znÄ›l skvÄ›le – Blixa Bargeld by mÄ›l radost.

Muzikanti? BubenĂ­k Ged Lynch hrál ještÄ› razantnÄ›ji neĹľ minule, tj. bicĂ­ v tom komornĂ­m prostoru tĂ©měř nebylo potĹ™eba zvuÄŤit, ovšem nÄ›koho tak pĹ™esnĂ˝ho aby ÄŤlovÄ›k pohledal. Powerhouse, Ĺ™ekl o nÄ›m Gabriel a mÄ›l recht. Multiinstrumen­talista Richard Evans si ke kytaĹ™e, mandolĂ­nÄ› a flĂ©tnÄ› pĹ™ibral marimbu, hrál na ni skoro v kaĹľdĂ˝ pĂ­sni a bylo to vĂ˝bornĂ˝. Klávesistka Angie sice nebyla tak vĂ˝razná jako pĹ™edchĹŻdkynÄ› Rachel Z., ale svĂ˝ si odehrála a navĂ­c vĂ˝bornÄ› zpĂ­vala. O Melanii uĹľ Ĺ™eÄŤ byla, kytaristu Davida Rhodese a basáka Tonyho Levina vychvalovat netĹ™eba, v AtĂ©nách maj sov dost.

Po dvou hodinách a ÄŤtvrthodinÄ› navrch konÄŤil koncert vynikajĂ­cĂ­ Lay Your Hands on Me a následnĂ˝m přídavkovĂ˝m blokem Solsbury Hill, Biko, Sledgehammer a In Your Eyes (aneb aspon v závÄ›ru pár povinnĂ˝ch hitovek). In Your Eyes byla trochu ochuzená oproti verzi z pĹ™edchozĂ­ch turnĂ©, pĹ™i absenci hostujĂ­cĂ­ch zpÄ›vákĹŻ to bohuĹľel jinak nešlo, Melanie se do vokálnĂ­ch divoÄŤin moc nepouštÄ›la. PĹ™esto jsem byl nadšenĂ­m bez sebe – vidÄ›l jsem z pÄ›ti metrĹŻ, jak funguje muzikantsky nejspíš nejnadupanÄ›jší kapela, jakou jsem kdy zaĹľil ĹľivÄ›, a jen mi bylo lĂ­to, Ĺľe mĂ­sto dvou hodin netrvalo vystoupenĂ­ pĹ™inejmenším dvojnásobek. Jistou nadÄ›ji ovšem skĂ˝tá samotnĂ˝ jmĂ©no turnĂ© – pokud tohle bylo jen „zahřívacĂ­ kolo“, jak bude vypadat hlavnĂ­ chod?