Tolimati.cz

Klávesista Petr Z. se nám vrátil šťastnĂ˝ a vyrovnanĂ˝ z mÄ›sĂ­ÄŤnĂ­ meditace v buddhistickĂ©m klášteĹ™e kdesi ve Francii, takĹľe se mĹŻĹľe rozjet nová koncertnĂ­ sezĂłna. Na Ăşvod jsme mÄ›li hrát tenhle pátek v naší oblĂ­benĂ© klubohospodÄ› Pohoda v Kadani, ale poÄŤasĂ­ se rozhodlo oslavit státnĂ­ svátek takovou slotou, Ĺľe to nevydrĹľeli ani drsnĂ­ severáci a hranĂ­ odvolali s tĂ­m, Ĺľe nemajĂ­ neopreny pro 200 lidĂ­ a nemĹŻĹľou si vzĂ­t na triko, Ĺľe se jim v tÄ›ch provazech deštÄ› nezaopatĹ™enĂ­ návštÄ›vnĂ­ci utopÄ›j. Tak jsme zahájili sezĂłnu aĹľ o den pozdÄ›ji ve VagĂłnÄ› coby hostĂ© soundmastera Carlose a jeho ÄŤetnĂ˝ch kapel. LidĂ­ pĹ™išlo vcelku dost, nicmĂ©nÄ› Pražáci jsou – jak uĹľ tu píšu asi tak potisĂ­cĂ­ – studenĂ˝ ÄŤumáci, tudĂ­Ĺľ publikum bylo takovĂ˝ vlaĹľnÄ›jší, ale s tĂ­m uĹľ se tak nÄ›jak poÄŤĂ­tá. Ovšem jedna vĂ˝znaÄŤná událost se pĹ™ece jen odehrála – ve VagĂłnÄ› rozjeli vysĂ­lánĂ­ koncertĹŻ po internetu a tak případnĂ­ nedorazivší příznivci (tedy ti, kterĂ˝m jsme o tom stihli dát vÄ›dÄ›t :)) mohli sledovat prvnĂ­ vystoupenĂ­ Peace Frog v přímĂ©m pĹ™enosu. A po koncertÄ› jsme dostali záznam na DVD, takĹľe pokud ho Ĺ tÄ›pán cestou domĹŻ neztratil nebo nepropil, moĹľná máme prvnĂ­ koncertnĂ­ konzervu… Další koncert v Praze plánujeme aĹľ na 1.prosince do Ĺ kabety, pokud by nás nÄ›kdo nutnÄ› potĹ™eboval slyšet v bližší budoucnosti, jste srdeÄŤnÄ› zváni 19. října na festival do Vejprt.

V sobotu probÄ›hl devátĂ˝ roÄŤnĂ­k Lhota Trophy. ZaÄŤĂ­nám se z toho pomalu vzpamatovávat – podobnÄ› jako loni bude asi nejlepší reportáž formou kroniky…

ÄŚervenec - Lhota Trophy IX vyhlášena na 22. září, coĹľ bohuĹľel znamená, Ĺľe z nadÄ›jnĂ©ho tĂ˝mu Outlandos hned zkraje vypadává Jarmila. Má na ten den domluveno cosi pracovnĂ­ho. Mezi Outlandos je vzápÄ›tĂ­ draftována mladá krev Eliška (jinak tĂ©Ĺľ bĂ˝valá avisácká tábornice a vĂ˝znaÄŤná ÄŤlenka volnĂ©ho sdruĹľenĂ­ Ĺ˝ereme si solidnÄ›). Dále tĂ˝m tradiÄŤnÄ› tvoří captain Lukoko, chodĂ­cĂ­ poÄŤĂ­taÄŤ Jana, ÄŚĂ­nan Ĺ tÄ›pán (kdo vidÄ›l libovolnĂ© Dannyho parťáky, chápe) a já coby Ĺ™idiÄŤ Polárky.

Den –7 - Captain Lukoko po lonskĂ˝ch zkušenostech (angĂ­nová redukce tĂ˝mu na 3 lidi) vyhlásil jiĹľ dlouho pĹ™ed akcĂ­ pod strašlivĂ˝mi tresty přísnĂ˝ zákaz nemocĂ­ a antibiotik. Proto v podstatÄ› nikoho nepĹ™ekvapuje, Ĺľe tĂ˝den pĹ™ed závodem zachvátila angĂ­na právÄ› jeho. Jako správnĂ˝ kapitán ale odmĂ­tá pĹ™ipustit neúčast a drtĂ­ bacily kromÄ› antibiotik i dĹŻslednou ignorancĂ­.

Den –6 aĹľ –1 – CelĂ˝ tĂ˝den intenzivnÄ› shánĂ­me doporuÄŤenou vĂ˝bavu (mj. plynovou masku, horolezeckĂ© lano s Ăşvazem ÄŤi ÄŤlun). Jeden ÄŤlen tĂ˝mu má mĂ­t i spoleÄŤenskĂ˝ odÄ›v – celkem ochotnÄ› to na sebe bere Eliška, coby závodnĂ­ taneÄŤnice se patrnÄ› vidĂ­ kdesi na parketu. Ve ÄŤtvrtek absolvujeme tradiÄŤnĂ­ prolog a dĂ­ky nÄ›mu vĂ­me, Ĺľe se závod letos odehraje v OrlickĂ˝ch horách a okolĂ­.

PĹ™edveÄŤer – Po lonskĂ©m stresĂ­ku jsme rozhodnuti zaÄŤĂ­t závod v klidu a veÄŤer máme sraz u Jany a Lukoka, abychom v pohodÄ› dodÄ›lali poslednĂ­ přípravy a šli vÄŤas spát. Naše plány ovšem zhruba ve 21 h bÄ›hem sváženĂ­ materiálu a Elišky kříží hnusnĂ˝ zvuk, kterĂ˝ se ozĂ˝vá od zadnĂ­ch kol Polárky. PrávÄ› odešly brzdovĂ© destiÄŤky. HoreÄŤnÄ› shánĂ­me náhradnĂ­ vozidlo a kdyĹľ uĹľ to vypadá, Ĺľe celou akci budeme muset odpĂ­skat, zasahujĂ­ Aja s Mishkinem se svĂ˝m Picassem. DĂ­ky, dĂ­ky a ještÄ› asi 1000× dĂ­ky. TakĂ© dĂ­ky EliščinĂ˝m rodiÄŤĹŻm, kteří odvážejĂ­ svou dceru a kompletnĂ­ vĂ˝bavu k Lukášovi a JanÄ›, zatĂ­mco já vezu Polárku z LádvĂ­ na BĂ­lou Horu do opravy (uĹľ jste nÄ›kdy ujeli 20 km po Praze bez šlápnutĂ­ na brzdy?). Ke KokĹŻm dorážím po pĹŻlnoci a plány na klidnou noc s dlouhĂ˝m spánkem jsou ve psĂ­.

3:30 Vstáváme tentokrát vÄŤas a suneme se do Lhoty u NahoĹ™an kousek od Náchoda.

6:00 Start! Na sraz dorazilo všech 42 pĹ™ihlášenĂ˝ch posádek. OtevĂ­ráme prvnĂ­ obálky a záhy zjišťujem, Ĺľe nám letos šifry kupodivu jdou – chviliÄŤku po pĹŻl sedmĂ© máme vyĹ™ešenou prvnĂ­ trojici a vyrážíme plnit Ăşkoly.

10:00 Máme za sebou prvnĂ­ patro ze tří, coĹľ je skvÄ›lĂ©, a máme vyĹ™ešenĂ© šifry pro patro ÄŤ.2, coĹľ je ještÄ› lepší. ĂšspěšnÄ› jsme si zahráli na daktyloskopy, já se projel v kajaku po Rozkoši, Ĺ tÄ›pán si popovĂ­dal s BabiÄŤkou v BabiÄŤÄŤinÄ› ĂşdolĂ­ a Lukáš vypadá, Ĺľe chytil luštitelskou slinu – vÄ›tšinu šifer si nestaÄŤĂ­me ani prohlĂ­dnout a má je vyĹ™ešenĂ˝. NavĂ­c je krásnĂ© poÄŤasĂ­ a OrlickĂ© hory jsou rozhodnÄ› krásnÄ›jší neĹľ hnÄ›douhelnĂ© pánve u Sokolova loni. JeštÄ› aby nám to vydrĹľelo. Eliška se pĹ™evlĂ©ká do spoleÄŤenskĂ˝ch šatiÄŤek a taneÄŤnĂ­ch stĹ™evĂ­ÄŤkĹŻ, bÄ›hem následujĂ­cĂ­ho Ăşkolu je bude potĹ™ebovat.

10:30 Ajta krajta. SpoleÄŤenskou událostĂ­ nenĂ­ bál, ale casino. KĂłd k následujĂ­cĂ­mu Ăşkolu je nutno vyhrát v pokeru, kterej Eliška v ĹľivotÄ› nehrála. Já bych si zahrál, ale nemám šanci – bez patĹ™iÄŤnĂ©ho Ăşboru nepouštÄ›jĂ­ (jeden nešťastnĂ­k z konkurenÄŤnĂ­ho tĂ˝mu bláhovÄ› myslel, Ĺľe staÄŤĂ­ kravata na triko, a teÄŹ musĂ­ Ĺľebrat pĹŻjÄŤenĂ­ košile na číšnĂ­kovi z pĹ™ilehlĂ© hospody). Situaci lze Ĺ™ešit jedinĂ˝m moĹľnĂ˝m zpĹŻsobem – do EliščinĂ˝ch šatĹŻ a stĹ™evĂ­ÄŤkĹŻ se navlĂ©ká Jana (rozdĂ­l ve výšce cca 30 cm, ve velikosti bot cca 5 ÄŤĂ­sel). Po pĹŻlminutÄ› je hotovo a Jana ĂşspěšnÄ› opouštĂ­ casino, to ale skoro nevidĂ­me, neb všichni slzĂ­me smĂ­chy – jeden z vrcholĹŻ hry je za námi .

12:00 Další vĂ˝znaÄŤnĂ˝ moment – Ĺ tÄ›pán navlĂ©ká plynovou masku a spouštĂ­ se do armádnĂ­ho bunkru zamoĹ™enĂ©ho dĂ˝movnicĂ­, aby se po ÄŤtvrthodinÄ› vynoĹ™il mĂ­rnÄ› zfetován, leÄŤ s kĂłdem. Lukáš s Eliškou mezitĂ­m rekordnĂ­m tempem luštĂ­ další šifry a pĹ™esouváme se o pár kilákĹŻ dál, kde pĹ™icházĂ­ velká chvĂ­le kapitána – stavba tranzistorovĂ©ho pĹ™ijĂ­maÄŤe mu trvala jenom pár minut a další kĂłd je doma. Ve dvÄ› odpoledne luštĂ­me poslednĂ­ šifru a nevěříme – ÄŤekajĂ­ nás 3 stanovištÄ› 3. patra, jejichĹľ polohu uĹľ známe, a máme hotovo.

17:30 Je to doma! PoslednĂ­ kĂłd nám dal asi nejvĂ­c práce, ale nakonec jsme ho po nÄ›kolika marnĂ˝ch pokusech (ÄŤĂ­tajĂ­cĂ­ch mj. spuštÄ›nĂ­ zavilĂ©ho arachnofoba Ĺ tÄ›pána na lanÄ› do superhnusnĂ© drenážnĂ­ roury obĂ˝vanĂ© asi tak miliĂłnem pavoukĹŻ) našli a jedem do cĂ­le. Bilance: ani jedna trĹľená nápovÄ›da, všechny kĂłdy v kapse a nesmĂ­rnÄ› hĹ™ejivej pocit z toho, Ĺľe jsme to aĹľ na 1 Ĺˇifru (dĂ­ky Vláďo) zvládli vlastnĂ­ silou, dokonce v podstatÄ› bez internetu a dalších technologiĂ­. Pravda, jednou jsme trochu zabloudili, ale i tak oproti loďż˝?sku obrovskej rozdĂ­l – pomalu si zaÄŤĂ­náme říkat, Ĺľe by nám poprvĂ˝ v dÄ›jinách Outlandos prvnĂ­ desĂ­tka nemÄ›la uniknout. A navĂ­c to celĂ˝ bylo mnohem zábavnÄ›jší neĹľ v minulĂ˝ch letech – jak šifry, tak Ăşkoly…

do 23:00 SedĂ­me v restauraci v cĂ­lovĂ© vesnici, jĂ­me, pijem (zvláštÄ› pak nÄ›kteří a Eliška to nenĂ­ :)), kecáme s ostatnĂ­mi a velmi, velmi napjatÄ› ÄŤekáme, aĹľ poĹ™adatelĂ© koneÄŤnÄ› spoÄŤĂ­tajĂ­ vĂ˝sledky. HroznÄ› se to najednou vleÄŤe.

23:30 A je to tady – Outlandos zĂ­skávajĂ­ fantastickĂ˝ druhĂ˝ mĂ­sto! Bouchá sekt, dostáváme dort, kĹ™iÄŤĂ­me nadšenĂ­m a jsme pekelnÄ› šťastnĂ˝. Vyhrály 4 holky jmĂ©nem MobilnĂ­ Ĺľeny, coĹľ je taky unikát, tudĂ­Ĺľ jim samozĹ™ejmÄ› ze srdce blahopĹ™ejem. A hlavnÄ› nevěříme, Ĺľe to fakt dopadlo takhle – pĹ™ed akcĂ­ jsme si sice říkali, Ĺľe by to chtÄ›lo ĂşspÄ›ch, ale to jsme si říkali uĹľ loni a jakĂ˝ jsme byli. No, uĹľ se nemĹŻĹľem doÄŤkat LT10 za rok…

Dlouho se tu nic neobjevilo, coĹľ mÄ›lo podobnÄ› jako kaĹľdĂ© lĂ©to jedinĂ˝ dĹŻvod – tradiÄŤnĂ­ mnoharodinovou vĂ˝pravu na jih Itálie do Gargana. Letos probÄ›hla uĹľ podesátĂ©, ovšem mĂ­sto pokojnĂ© oslavy jubilea zaÄŤala pĹ™inejmenším pro nás ponÄ›kud dramatiÄŤtÄ›ji – vinou svinĂ­ bakteriĂ­ jsme dva dny po plánovanĂ˝m termĂ­nu odjeli jen my s Dominikou a dalo se mluvit o velkĂ˝m štÄ›stĂ­, Ĺľe za náma mohli Jarmila s Tomem dorazit na druhej tĂ˝den. ZatracenĂ˝ malĂ˝ brebery… ale nakonec se zadaĹ™ilo aspon z poloviny, dobĹ™e tak.

SamotnĂ˝ Gargano patĹ™ilo tentokrát k nejlenivÄ›jším v dÄ›jinách, na ÄŤemĹľ se podepsalo pĹ™edevším poÄŤasĂ­ – takovĂ˝ vedro nepamatuju, pokud nepoÄŤĂ­tám cca 17 kapek pĹ™edposlednĂ­ den, tak celou dobu nesprchlo, mraky jsme za tÄ›ch 14 dnĂ­ vidÄ›li asi tak dva. Relaxuje se v tom dobĹ™e, ovšem moje obvyklĂ© okruĹľnĂ­ jĂ­zdy po vnitrozemĂ­ pĹ™išly vĂ˝raznÄ› zkrátka, do auta jsem se dokopal všehovšudy jednou. Po ÄŤtyĹ™ech letech jsem tak vynechal svou oblĂ­benou Ischitellu, za coĹľ se jĂ­ dodateÄŤnÄ› na dálku omlouvám (pro neznalĂ©: klĂ­dek, Ischitella je mÄ›sto, ne osoba :)). Nezdarem skonÄŤil i pokus o pěší zdolánĂ­ nejvyšší garganskĂ© hory Monte Calvo, protoĹľe teplota ve stĂ­nu (kterej tam nikde nebyl) atakovala ÄŤtyĹ™icĂ­tku, nad pekelnÄ› vzdálenĂ˝m vrcholem praĹľilo slunce a pod nĂ­m krouĹľily nÄ›jakĂ˝ okřídlenĂ˝ potvory, asi ne přímo supi, ale vypadaly podobnÄ› a na náladÄ› nepĹ™idaly. TakĹľe jsme se tentokrát intenzivnÄ› vÄ›novali válenĂ­ na pláži a vyžíránĂ­ rodianskĂ˝ch zmrzlináren, na dobrodruĹľstvĂ­ dojde jindy.

ÄŚĂ­mĹľ chci naznaÄŤit, Ĺľe ani fotky tentokrát nedopadly bĹŻhvĂ­jak, nádhernĂ˝ bouĹ™kovĂ˝ mraky poslednĂ­ch let jsem si mohl tak akorát pĹ™edstavovat, slunce pralo a pralo, zkrátka vÄ›tšina pokusĹŻ se omezovala na vĂ˝chody/západy slunce a zkoumánĂ­, jak nejlĂ©pe umĂ­stit stativ do vln, aby to na fotce vypadalo dobĹ™e a pĹ™itom to foťák pĹ™eĹľil . NicmĂ©nÄ› koho to zajĂ­má, mĹŻĹľe se podĂ­vat sem, a pokud byste chtÄ›li vidÄ›t řádÄ›nĂ­ dÄ›tĂ­ na pláži ÄŤi další momentky z natáčenĂ­, kouknÄ›te na pár fotek sem nebo sem.