Tolimati.cz

DesátĂ˝ roÄŤnĂ­k oblĂ­benĂ© hry Lhota Trophy (o dvou pĹ™edchozĂ­ch si mĹŻĹľete pĹ™eÄŤĂ­st tady a tady) se odehrál v sobotu 20.9. Tradice si žádá zápis formou kroniky…

PĹ™ed akcĂ­: ZnĂ­ to skoro neuvěřitelnÄ›, ale letos snad ĂşplnÄ› poprvĂ© nedošlo bÄ›hem příprav k ĹľĂˇdnĂ˝m zádrhelĹŻm, nikdo neonemocnÄ›l, nerozbilo se nám auto, dokonce jsme v den akce ani nezaspali. Po tĹ™ech letech se tak Outlandos účastnĂ­ v kompletnĂ­m pĹŻvodnĂ­m sloĹľenĂ­ – captain Lukoko, chodĂ­cĂ­ poÄŤĂ­taÄŤ Jana, teamovĂ˝ psycholog Jarmila, gumovĂ˝ muĹľ Ĺ tÄ›pán a volant já. Letos vypadá Lhota velmi slibnÄ›, poprvĂ© v dÄ›jinách ji pĹ™ipravujou samĂ˝ holky (loñskĂ˝ roÄŤnĂ­k vyhrála posádka MobilnĂ­ Ĺľeny), moc se nám lĂ­bily originálnĂ­ webovĂ˝ stránky, tradiÄŤnĂ­ prolog (ukrytĂ­ informace o mĂ­stu startu do vzdÄ›lávacĂ­ho poĹ™adu na ÄŚT2 bylo fakt vtipnĂ˝ :)) i minimalisticky pojatá povinná vĂ˝bava, dĂ­ky nĂ­Ĺľ jsme na rozdĂ­l od loñska nemuseli tĂ˝den dopĹ™edu tahat z kamarádĹŻ nezbytnosti typu nafukovacĂ­ho ÄŤlunu, plynovĂ© masky apod. :) V pĹ™edveÄŤer akce se v pohodÄ› scházĂ­me u nás doma a vesele ladĂ­me formu.

4:00 Je tma jako v pytli, z autorádia dunĂ­ Get a Grip od Aerosmith (tradice je tradice) a Outlandos směřujĂ­ v Polárce po dálnici na Plzeñ a následnÄ› do Lhoty k Boru u Tachova. Dobrou náladu lehce kalĂ­ snad jen zima jak v psĂ­rnÄ› – loñská opalovaÄŤka se letos patrnÄ› konat nebude.

6:00 Na startu je 50 posádek, coĹľ je rekord Lhoty, zároveñ to ale pĹŻsobĂ­ aĹľ hrozivÄ› – pokud se holkám tohle podaří organizaÄŤnÄ› zvládnout bez zádrhelĹŻ na jednotlivĂ˝ch stanovištĂ­ch, bude to opravdu Ăşctyhodnej vĂ˝kon. Pár minut po šestĂ˝ trháme prvnĂ­ obálky a vrháme se na šifry. BuÄŹ jsou oproti loñsku o hodnÄ› nároÄŤnÄ›jší, nebo jsme my o hodnÄ› tupÄ›jší, kaĹľdopádnÄ› tehdejší drtivej počáteÄŤnĂ­ nástup se tentokrát nekonýá, ještÄ› po pĹŻlhodinÄ› ÄŤuÄŤĂ­me do vÄ›tšiny papĂ­rĹŻ jako husy do flašek a chytá se jen Jarmila se Ĺ tÄ›pánem, ĂşspěšnÄ› skládajĂ­cĂ­ fotku prošlou skartovaÄŤkou. Okolo pĹŻl osmĂ˝ tedy vyrážíme za stálĂ©ho lámánĂ­ hlav na prvnĂ­ stanovištÄ›.

10:00 Pomalu, ale jistÄ› se za obÄŤasnĂ© vĂ˝pomoci kamarádĹŻ na telefonu (dĂ­ky KarolĂ­no, Stáño, PetĹ™e, Danielo, Báro, Míšo, Zdeñku, Ajo… zapomnÄ›l jsem na nÄ›koho?) a bohuĹľel i prvnĂ­ trĹľenĂ© nápovÄ›dy zaÄŤĂ­najĂ­ rĂ˝sovat obrysy trasy. Ve chvĂ­li, kdy jakĹľ takĹľ stanovujeme plán cesty a vyrážíme, ovšem docházĂ­ k nepříjemnĂ© patálii – Janina Nokia N95 zĹŻstala na stĹ™eše auta, odkud se bÄ›hem jĂ­zdy odebrala do příkopu. NaštÄ›stĂ­ to zjišťujeme záhy, nicmĂ©nÄ› mĂ­sto odjezdu na stanovištÄ› bÄ›háme mezi poli a hledáme telefon. Jarmila s Lukášem ho po nÄ›jakĂ© dobÄ› kupodivu (bez krytu baterky, ale aspon tak) nacházejĂ­, pĹ™esto musĂ­me zmÄ›nit plán – pĹŻlka tĂ˝mu sleduje Ĺ tÄ›pána skotaÄŤĂ­cĂ­ho na lanovĂ© stezce, já s Janou vyrážíme na další stanovištÄ›, kterĂ˝ je ÄŤasovÄ› omezenĂ˝ a pak uĹľ bychom to nestihli. MusĂ­me se tedy pro zbytek party vrátit, coĹľ znamená nepříjemnĂ˝ zdrĹľenĂ­ a spoustu kilometrĹŻ navĂ­c. Ugh.

14:00 NenĂ­ to ĂşplnÄ› ideálnĂ­, ale vcelku to jde. Ĺ tÄ›pán si užívá svou kaskadĂ©rskou roli – po sjezdu na lanÄ› se na hradÄ› Gutštejn noří do temnĂ˝ sklepnĂ­ kobky zn. klaustrofobĹŻv sen a ĂşspěšnÄ› zde zjišťuje kĂłd umĂ­stÄ›nĂ˝ na bĹ™iše ĹľivĂ©ho švába. Jarmila zase oprašuje svĂ© dávnĂ© přírodovÄ›deckĂ© znalosti a s pomocĂ­ doc. Petra Z. na telefonu se Ĺ tÄ›pánem dolujĂ­ kĂłd z levĂ© komory pĹŻvodnÄ› mraĹľenĂ©ho kuĹ™ecĂ­ho srdce. OÄŤ vĂ­c se nám lĂ­bĂ­ aĹľ pĹ™ekvapivÄ› stylová atmosfĂ©ra šifer i ĂşkolĹŻ, o to vĂ­c nás mrzĂ­, Ĺľe dÄ›láme zbyteÄŤnĂ˝ chyby – trhli jsme zatĂ­m dvÄ› nápovÄ›dy a poobakrát zjistili, Ĺľe jsme byli na správnĂ˝ cestÄ›, ale nÄ›kde jsme to popletli. No nic, jedem dál.

16:00 Další kiks – vinou numerickĂ˝ chyby v jednom vĂ˝poÄŤtu jsme se pĹ™i zadánĂ­ GPS souĹ™adnic sekli o nÄ›jakĂ˝ch 30 km, coĹľ znamená jedinĂ˝ – musĂ­me objet, co se dá, a kašlat na Ăşkoly (za prošvihnutĂ­ celĂ˝ho stanovištÄ› je mnohem horší penalizace neĹľ za nesplnÄ›nĂ­ Ăşkolu na nÄ›m). CoĹľ je strašná škoda, protoĹľe tĂ­m zkracujeme na nezbytnĂ˝ minimum posezenĂ­ v nádhernĂ˝ pivovarskĂ˝ hospodÄ› v ChodovĂ˝ PlanĂ˝ a ĂşplnÄ› pĹ™icházĂ­me o cachtánĂ­ v bazĂ©nu v KynĹľvartu – to se mi snad zdá, poprvĂ˝ v ĹľivotÄ› se na LhotÄ› mĂ­sto boje o Ĺľivot v peĹ™ejĂ­ch nebo na skále mĹŻĹľem válet v saunÄ› a my to nestihnem. HlavnÄ› Ĺľe Ĺ tÄ›pán mohl obcovat se šváby . Carramba. Na poslednĂ­ chvĂ­li dorážíme aspoñ na okraj MariánskĂ˝ch LáznĂ­, v tamÄ›jší aleji je poslednĂ­ stanovištÄ›, kterĂ˝ máme šanci stĂ­hat. Příjezd po limitu znamená diskvalifikaci.

18:30 ZmĂ­nÄ›nĂ˝ stanovištÄ› se nacházelo v mĂ­stÄ› nazvanĂ©m „Alej svobody“ kousek od hotelovĂ˝ho komplexu. NevĂ­m jak vám, ale mnÄ› tahle pĹ™edstava evokuje lehkou odpolednĂ­ procházku mezi babiÄŤkami s kočárky. ZlatĂ˝ voÄŤi. „Alej“ je ve skuteÄŤnosti 2 km dlouhá lesnĂ­ cesta vedoucĂ­ nahoru dolĹŻ jak na horskĂ˝ dráze (na mapÄ› dĂ˝lka vypadala poloviÄŤnĂ­, neb mÄ› nenapadlo se kouknout na vrstevnice). Jedinej zpĹŻsob, jak to stĂ­hat, je permanentnĂ­ ÄŤtyĹ™kilometrovej terĂ©nnĂ­ bÄ›h – zlatej trĂ©nink ze smĂ­chovskejch kopcĹŻ. PĹ™esto málem se Ĺ tÄ›pánem vypouštĂ­me duši. Jana s Jarmilou mezitĂ­m zjišťujou cĂ­l a kdyĹľ na pokraji chcĂ­pnutĂ­ dorážíme s kĂłdem k autu, zjišťujem, Ĺľe podle navigace pĹ™ijedeme cca 10 minut po limitu. NEVER! Události následujĂ­cĂ­ pĹŻlhodiny nechci blĂ­Ĺľe komentovat (nevĂ­m, zda tenhle denĂ­k neÄŤte dopravnĂ­ policie, a pokud ano, pak pĹ™edesĂ­lám, Ĺľe řídila osoba blĂ­zká, nebo osoba ĂşplnÄ› jiná, nebo mĂ© horší já, případnÄ› auto jelo tou stoÄŤtyĹ™icĂ­tkou po okresce samo hnáno vĹŻlĂ­ po vĂ­tÄ›zstvĂ­), nicmĂ©nÄ› minutu po minutÄ› stahujeme. TotálnĂ­ krize pĹ™icházĂ­ cca 500 m pĹ™ed cĂ­lem, neb najednou na poslednĂ­ kĹ™iĹľovatce nevĂ­me kudy. ZbĂ˝vá snad minuta. Nakonec na kapitánĹŻv rozkaz riskujem jeden smÄ›r a je to tam, cĂ­l se noří ze soumraku a tÄ›snÄ› pĹ™ed diskvalifikacĂ­ odevzdáváme cĂ­lovou kartu. UGH!

20:30 SedĂ­me v hospodÄ›, veÄŤeříme (furt se mi klepou ruce a adrenalin stále stříká z uší po tom závÄ›ru) a bilancujem. Organizace: podtrĹľená jedniÄŤka s Ĺˇesti hvÄ›zdiÄŤkama, best Lhota ever, jednoznaÄŤnÄ›. StylovĂ˝, nepĹ™ekompliko­vanĂ˝, dokonce i vĂ­cemĂ©nÄ› s tematickou atmosfĂ©rou, žádnĂ˝ prostoje, žádnĂ˝ chyby, žádnĂ˝ zádrhele, byĹĄ to celĂ˝ bylo o dost nároÄŤnÄ›jší neĹľ loni. I cĂ­lovĂ˝ mĂ­sto je pÄ›knĂ˝, navĂ­c v sále zaÄŤĂ­ná hrát Ĺľivá kapela (The Showers, příjemnej revival 60's všeho druhu). Náš vĂ˝kon: to uĹľ je slabší, viz výše. Na druhou stranu jsme nakonec fakt leccos nahnali. Tak uvidĂ­me – teÄŹ záleží hodnÄ› na tom, co ostatnĂ­. Podle prvnĂ­ch prĹŻzkumĹŻ mÄ›l skoro kaĹľdej svĂ˝ problĂ©my, tak si poÄŤkáme…

22:30 ZaÄŤĂ­ná vyhlašovánĂ­. 12 posádek dojelo po limitu, maj smĹŻlu. Držíme si palce na prvnĂ­ dvacĂ­tku. Jo! Sedmnáct… patnáct… tĹ™ináct… pořád ani stopa po Outlandos. Adrenalin stoupá jak v serpentinách pĹ™ed cĂ­lem. Deset! Pořád nic. 9… 8… 7… to uĹľ je divnĂ˝, zaÄŤĂ­náme po sobÄ› vyděšenÄ› koukat, jestli jsme nevypadli z poĹ™adĂ­. JOOO! Jsme pátĂ˝!!! Teda to by nás nenapadlo ani ve snu. TotálnĂ­ vĂ˝buch nadšenĂ­, snad ještÄ› vÄ›tší neĹľ po loñskĂ˝m stříbru. Tam jsme vÄ›dÄ›li, Ĺľe jsme na tom hodnÄ› dobĹ™e, tady to taky mohla bĂ˝t tĹ™icĂ­tka. Fantazie!!! Vyhrává tradiÄŤnÄ› Aurora Petra HalĂ­ka (ten byl mimochodem jmenován jako prvnĂ­ ÄŤlovÄ›k do novÄ› zřízenĂ© SĂ­nÄ› slávy LT) s obrovskĂ˝m náskokem pĹ™ed druhou posádkou, ale to vnĂ­mám skrz závoj euforie. Panáky, tanec, divokĂ˝ oslavy. A po ÄŤase pĹ™esun do zaslouĹľenĂ˝ho pelechu, byla to fakt sĂ­la. Ne Ĺľe bychom nemÄ›li napříštÄ› co zlepšovat, ale na druhou stranu – aĹľ se tak stane, těš se, Lhoto ÄŤ. 11… Outlandos tam pochopitelnÄ› budou.

Havlovo OdcházenĂ­ patří k mediálnÄ› nejsledovanÄ›jším událostem sezĂłny a pokud vás podobnĂ˝ vÄ›ci aspoñ okrajovÄ› zajĂ­maj, ÄŤetli jste uĹľ urÄŤitÄ› pár recenzĂ­ od mnohem povolanÄ›jších lidĂ­, takĹľe jen telegraficky: opravdu to událost je a pĹ™edstavenĂ­ v Arše urÄŤitÄ› stojĂ­ za vidÄ›nĂ­, byĹĄ bĂ˝vá vÄ›tšinou vyprodáno (lze mĂ­t ale štÄ›stĂ­ – my sehnali lĂ­stky na poslednĂ­ chvĂ­li ze dne na den na telefonickej dotaz, patrnÄ› nÄ›kdo zrušil rezervaci). PříbÄ›h vycházĂ­ tu z VišñovĂ˝ho sadu, tu z Leara a najmÄ› pak z patrnÄ› zcela osobnĂ­ zkušenosti vyslouĹľilĂ˝ho, vyhoĹ™elĂ˝ho a okolnĂ­m svÄ›tem ponÄ›kud pĹ™eválcovanĂ˝ho politika (byĹĄ pĹŻvodnĂ­ verze vznikla uĹľ v roce 1989). CelĂ˝ je to vĂ­cemĂ©nÄ› o tom, Ĺľe ztráta moci a vlivu mĂ­vá dost destruktivnĂ­ vliv i na psychiku – odstupujĂ­cĂ­ kanclĂ©Ĺ™ Rieger (vĂ˝bornej Tříska, letos v lĂ©tÄ› máme vĹŻbec nÄ›jak natřískáno, napĹ™ed Kaliban v BouĹ™i a teÄŹ tohle) je na začátku hry ještÄ› pořád okouzlujĂ­cĂ­ svÄ›ták obklopenej druĹľinou pĹ™ipomĂ­najĂ­cĂ­ starĂ˝ královskĂ˝ dvory, aby o dvÄ› hodiny pozdÄ›ji skonÄŤil jako bezmocná, směšná, opuštÄ›ná a blekotajĂ­cĂ­ troska tĂ©měř neschopná samostatnĂ˝ho Ĺľivota. Nekonaj se žádnĂ˝ dÄ›jovĂ˝ zvraty ani dramatickej vĂ˝voj postav, celĂ˝ je to v podstatÄ› hodnÄ› jednoduchĂ˝, kouzlo je spíš v oblĂ­benejch havlovskejch kudrlinkách (tradiÄŤnĂ­ hry s frázema jak z VyrozumÄ›nĂ­, periodicky se opakujĂ­cĂ­ situace, citace všeho moĹľnĂ˝ho, pĹ™edzávÄ›reÄŤnĂ© „balábile“ aneb chaotickej rej postav hláškujĂ­cĂ­ch rĹŻznĂ˝ repliky ze hry…), v bezchybnĂ˝m hranĂ­ (kromÄ› Třísky tĹ™eba Zuzana StivĂ­nová, Petra Lustigová, Jan SkopeÄŤek a spousta dalších, postav tam opravdu nenĂ­ málo) nebo v zajĂ­mavĂ˝ a hodnÄ› vĂ˝pravnĂ˝ scĂ©nografii (déšť na pĂłdiu, moc hezkĂ˝ nasvĂ­cenĂ­ nebo tĹ™eba závÄ›reÄŤnej fĂłr s odcházenĂ­m ze scĂ©ny – nechte se pĹ™ekvapit). HodnÄ› odvážnej je nápad s obÄŤasnĂ˝ma scĂ©nickĂ˝ma poznámkama nebo Ăşvahama o hĹ™e, kterĂ˝ ze záznamu pronáší hlas samotnĂ˝ho Havla – obÄŤas mi to pĹ™ipadalo hodnÄ› na hranÄ› samoúčelnosti nebo dokonce samoĹľerstvĂ­, ale nikdy ji to podle mÄ› nepĹ™ekroÄŤilo, takĹľe to nakonec pĹŻsobilo velmi dobĹ™e. A kdo chce, mĹŻĹľe si tam najĂ­t i vcelku sžíravou kritiku jistĂ˝ch pomÄ›rĹŻ/osob v souÄŤasnĂ˝ politice (jistÄ›, o slizkĂ˝m nástupci Kleinovi podepisujĂ­cĂ­m svou knihu „Demokracie, svoboda, trh a já“ se psalo povinnÄ› v kaĹľdĂ˝ recenzi a nÄ›komu to mĹŻĹľe pĹ™ipadat dost lacinĂ˝, ale to nemÄ›nĂ­ nic na tom, Ĺľe v danĂ˝ situaci celĂ˝ divadlo smĂ­chy jen heklo, nás nevyjĂ­maje). AbsolutnÄ› ale nejde o ĹľĂˇdnou povrchnĂ­ satiru svázanou s konkrĂ©tnĂ­ dobou – tĂ©ma OdcházenĂ­ je dokonale nadÄŤasovĂ˝ a hra bude srozumitelná i v dobÄ›, kdy po reáliĂ­ch z ÄŤasĹŻ jejĂ­ho vzniku neštÄ›kne pes. Teda aspoñ doufám (Ĺľe neštÄ›kne).

P.S. Ale jednĂ­m ryze privátnĂ­m vtipem nás Havel dostal – do Archy jsme vyrazili za účelem oslavy jistĂ©ho (skoro) kulatĂ©ho vĂ˝roÄŤĂ­ jistĂ© dávnĂ©, pro nás s Jarmilou vcelku vĂ˝znamnĂ© události, a Ĺľe se nämlich ta samá situace objevĂ­ (pravda, v ponÄ›kud jinĂ©m kontextu) i na pĂłdiu, to jsme teda neÄŤekali… :)

Letos jsme to s letnĂ­mi cestami pojali skuteÄŤnÄ› velkoryse – proÄŤ jezdit na jih jen jednou, kdyĹľ to jde dvakrát, Ĺľe ano . TakĹľe jsme na konci ÄŤervence nevyrazili tradiÄŤnÄ› do Jizerek nebo tam nÄ›kam, ale k JarmilinÄ› babiÄŤce a dÄ›dovi do Razgradu, coĹľ je mÄ›sto zvĂ­ci cca Berouna na severu Bulharska, cca 120 km od moĹ™e. Pravda, zpočátku se tam dalo akorát tak leĹľet v bazĂ©nu (pokud si ÄŤlovÄ›k nechtÄ›l hrát na zvolna grilovanĂ˝ kuĹ™e), ale po pár dnech vĂ˝hnÄ› se tam udÄ›lalo velmi příjemnÄ›, takĹľe jsme mohli jezdit po okolĂ­, zkoumat mĂ­stnĂ­ atrakce (zejmĂ©na vykopávky starořímskĂ˝ho mÄ›sta Abritus), sledovat koncerty v rámci mĂ­stnĂ­ho Festivalu kyselĂ˝ho mlĂ­ka (ano, ÄŤtete správnÄ›) apod. No a následnej tĂ˝den u moĹ™e ve VarnÄ› byl taky prima – za zmĂ­nku stojĂ­ delfinárium nebo moĹ™skĂ˝ akvárium, vĂ˝borná zmrzlina (podobnÄ› dobrou majĂ­ akorát v Itálii – v tomhle mÄ› Bulharsko velice pĹ™ekvapilo), dobrĂ˝ vĂ­no a tak. HodnÄ› zajĂ­mavá byla vĂ˝stava fotek Alexandra Ivanova, kterej fotĂ­ Bulharsko z výšky (vÄ›tšinou z paraglidĹŻ) podobnÄ› jako mnohem slavnÄ›jší Yann Arthus-Bertrand zbytek svÄ›ta. Já taky trochu trápil foťák, ale vĂ­cemĂ©nÄ› jen reportážnÄ› – koho to zajĂ­má, mrknÄ›te sem.

No a druhá pĹŻlka srpna tradiÄŤnÄ› patĹ™ila jihoitalskĂ˝mu Garganu. PodobnÄ› jako vloni (a na rozdĂ­l od pĹ™edchozĂ­ch let) jsme tam letos v podstatÄ› nepotkali mrak, coĹľ je ideálnĂ­ pro válenĂ­ na pláži, relaxovánĂ­, dobĂ­jenĂ­ baterek a vĂ˝robce zmrzliny, kterou se tam v tomhle poÄŤasĂ­ ÄŤlovÄ›k musĂ­ vážnÄ› cpát na kila, jinak se upeÄŤe. MĂ©nÄ› ideálnĂ­ je takovĂ˝ vedro pro vĂ˝lety do okolĂ­ a focenĂ­ bouĹ™kovĂ˝ho nebe, takĹľe jsem se s foťákem tentokrát omezil hlavnÄ› na vĂ˝chody a západy slunce. Velmi příjemnĂ˝m zážitkem byl zas po dvou letech vĂ˝let na ostrovy Tremiti, kde moĹ™e kupodivu nezvykle bouĹ™ilo a nedalo se tak potápÄ›t na nÄ›kterĂ˝ch oblĂ­benĂ˝ch mĂ­stech, ale zase se na to krásnÄ› koukalo. Tomáše tentokrát (zaplaĹĄpámbu) netrápila žádná nemoc a tak si mohutnÄ› užíval moĹ™e i další radovánky, Nika se staronovou parĹĄaÄŤkou AneĹľkou podnikaly nájezdy na mĂ­stnĂ­ trhy s korálky, kabelkami a dalšími ozdobiÄŤkami, jednou se nám ve vlnách málem povedlo pĹ™evrátit pĹŻjÄŤenĂ˝ šlapadlo, prostÄ› tradiÄŤnĂ­ pohoda. Jinak se Rodi docela mÄ›nĂ­ – tamÄ›jší konšelĂ© se koneÄŤnÄ› rozhodli dotáhnout konkurenÄŤnĂ­ Peschici a Vieste a postavit pořádnĂ˝ molo s vlnolamem, ÄŤĂ­mĹľ se tradiÄŤnĂ­ panorama zmÄ›nilo ve staveništÄ›. PříštĂ­ rok má bĂ˝t hotovo a zprovoznÄ›no, tak uvidĂ­me, co to s atmosfĂ©rou ve mÄ›stÄ› udÄ›lá…

Vzhledem ke zmĂ­nÄ›nĂ˝mu vĂ˝letu na ostrovy si tentokrát fotostroj docela uĹľil a jsou z toho hned dvÄ› galerie, takĹľe pokud chcete, kouknÄ›te sem. A tady, resp. tady zase najdete tradiÄŤnĂ­ch pár cvakĹŻ rodiny a kamarádĹŻ. Enjoy!