Tolimati.cz

Letos jsme to s letními cestami pojali skutečně velkoryse – proč jezdit na jih jen jednou, když to jde dvakrát, že ano . Takže jsme na konci července nevyrazili tradičně do Jizerek nebo tam někam, ale k Jarmilině babičce a dědovi do Razgradu, což je město zvíci cca Berouna na severu Bulharska, cca 120 km od moře. Pravda, zpočátku se tam dalo akorát tak ležet v bazénu (pokud si člověk nechtěl hrát na zvolna grilovaný kuře), ale po pár dnech výhně se tam udělalo velmi příjemně, takže jsme mohli jezdit po okolí, zkoumat místní atrakce (zejména vykopávky starořímskýho města Abritus), sledovat koncerty v rámci místního Festivalu kyselýho mlíka (ano, čtete správně) apod. No a následnej týden u moře ve Varně byl taky prima – za zmínku stojí delfinárium nebo mořský akvárium, výborná zmrzlina (podobně dobrou mají akorát v Itálii – v tomhle mě Bulharsko velice překvapilo), dobrý víno a tak. Hodně zajímavá byla výstava fotek Alexandra Ivanova, kterej fotí Bulharsko z výšky (většinou z paraglidů) podobně jako mnohem slavnější Yann Arthus-Bertrand zbytek světa. Já taky trochu trápil foťák, ale víceméně jen reportážně – koho to zajímá, mrkněte sem.

No a druhá půlka srpna tradičně patřila jihoitalskýmu Garganu. Podobně jako vloni (a na rozdíl od předchozích let) jsme tam letos v podstatě nepotkali mrak, což je ideální pro válení na pláži, relaxování, dobíjení baterek a výrobce zmrzliny, kterou se tam v tomhle počasí člověk musí vážně cpát na kila, jinak se upeče. Méně ideální je takový vedro pro výlety do okolí a focení bouřkovýho nebe, takže jsem se s foťákem tentokrát omezil hlavně na východy a západy slunce. Velmi příjemným zážitkem byl zas po dvou letech výlet na ostrovy Tremiti, kde moře kupodivu nezvykle bouřilo a nedalo se tak potápět na některých oblíbených místech, ale zase se na to krásně koukalo. Tomáše tentokrát (zaplaťpámbu) netrápila žádná nemoc a tak si mohutně užíval moře i další radovánky, Nika se staronovou parťačkou Anežkou podnikaly nájezdy na místní trhy s korálky, kabelkami a dalšími ozdobičkami, jednou se nám ve vlnách málem povedlo převrátit půjčený šlapadlo, prostě tradiční pohoda. Jinak se Rodi docela mění – tamější konšelé se konečně rozhodli dotáhnout konkurenční Peschici a Vieste a postavit pořádný molo s vlnolamem, čímž se tradiční panorama změnilo ve staveniště. Příští rok má být hotovo a zprovozněno, tak uvidíme, co to s atmosférou ve městě udělá…

Vzhledem ke zmíněnýmu výletu na ostrovy si tentokrát fotostroj docela užil a jsou z toho hned dvě galerie, takže pokud chcete, koukněte sem. A tady, resp. tady zase najdete tradičních pár cvaků rodiny a kamarádů. Enjoy!