h1

Cestovní deník Ekvádor a Galapágy 2009 - část 3

(pĹ™edchozĂ­ kapitoly: část 1 â€“ část 2)

Den šestnáctý – pátek 6.11.

No to byla noc. Okno z guayaquilskĂ©ho hotelovĂ©ho pokoje vede do svÄ›tlĂ­ku, z nÄ›jĹľ se po celou dobu ozĂ˝vá a) hukot nÄ›jakĂ©ho příšernĂ©ho agregátu v intenzitÄ› cca 100 decibelĹŻ, b) Ĺ™ev jakĂ˝chsi mejdanuchtivĂ˝ch jedincĹŻ, snad IrĹŻ ÄŤi SkotĹŻ, kteří v pĹŻl ÄŤtvrtĂ˝ ráno řádÄ›j jak tygĹ™i a k tomu si na plnĂ˝ koule pouštÄ›j starĂ˝ Stones. Sticky Fingers je skvÄ›lá deska, ale ne v tĂ©hle situaci :). Ke všemu ráno kleká v celĂ˝m hotelu proud a dennĂ­ svÄ›tlo oknem neprojde, takĹľe si pĹ™i vstávánĂ­ svĂ­tĂ­me ÄŤelovkama. A aby byl prima dojem z hotelu Ăşplnej, majĂ­ v cafeterii v přízemĂ­ jen jeden typ snĂ­danÄ› nevalnĂ© kvality a obsluha se tváří jako v BenešovÄ› v roce 1987. Rychle pryÄŤ. Berem taxĂ­ka na letištÄ›, absolvujem sĂ©rii kontrol (Galapágy si zjevnÄ› hodnÄ› hlĂ­daj, aby k nim nepronikly žádnĂ˝ choroby apod.), trochu prudĂ­me kamarády doma provokativnĂ­mi fotkami a hláškami na Facebooku (v letištnĂ­ hale je Wi-Fi) a cca v jedenáct lezem do letadla s logem leguána na ocase (spoleÄŤnost AeroGal) a startujem. OkĂ˝nkem sleduju modrej Pacifik a po necelĂ˝ch dvou hodinách se na nÄ›m objevujou ostrovy povÄ›domĂ˝ch tvarĹŻ a uspořádáni. Za pár okamĹľikĹŻ pĹ™istáváme na letišti na ostrovÄ› Baltra a po nezbytnĂ˝ch, leÄŤ pĹ™ekvapivÄ› přátelskĂ˝ch formalitách si nás pĹ™ebĂ­rá náš dnešnĂ­ prĹŻvodce CĂ©zar. PříštĂ­ tĹ™i dny se o nás bude starat Kurtova cestovka, resp. jejĂ­ zdejší partneĹ™i, pak tu máme ÄŤtyĹ™i dny na vlastnĂ­ triko. Lezem do autobusu a po cca 5 minutách stavĂ­me u přívozu, kterej nás odveze na vedlejší ostrov Santa Cruz aneb centrum veškerĂ˝ch Galapág. PrvnĂ­ kratiÄŤkou (cca 500 m) plavbu zpestĹ™uje tzv. vĂ­tacĂ­ lachtan, vyvalujĂ­cĂ­ se na bĂłjce uprostĹ™ed úžiny a lĂ­nÄ› kynoucĂ­ na pozdrav (vypadá, jako Ĺľe mu za pár minut skonÄŤĂ­ šichta a těší se, aĹľ ho pĹ™ijde vystřídat parťák). Na Santa Cruz nastupujem do CĂ©zarova auta a prĹŻvodce nás veze do přístavu Puerto Ayora, kterĂ˝ se za pár dnĹŻ stane naším doÄŤasnĂ˝m domovem, ale nepĹ™edbĂ­hejme. Po cestÄ› málem vrážíme do obří Ĺľelvy, jak si tak v klidu relaxuje u cesty. Tak se mi zdá, Ĺľe povÄ›sti o Galapágách příliš nelhaly. Puerto Ayora se jevĂ­ jako velmi příjemnĂ˝ mÄ›steÄŤko, ale teÄŹ máme fakt málo ÄŤasu, za chvilku nám odplouvá loÄŹ na nejvÄ›tší galapážskej ostrov Isabela. OpÄ›t absolvujem pár kontrol a pĹ™esnÄ› ve dvÄ› se vyplouvá. JeštÄ› se louÄŤĂ­me s CĂ©zarem, domlouváme s nĂ­m asistenÄŤnĂ­ a prĹŻvodcovskĂ˝ sluĹľby po návratu do PA a skládáme se coby sardinky do lodi. JĂ­zda trvá dvÄ› hodiny a je to sĂ­la, takhle rychle jsem po moĹ™i ještÄ› nejel. Malá skořápka skáče po vlnách jak vrĹľená Ĺľabka, takĹľe jsme na konci vskutku řádnÄ› vyklepáni. Naším cĂ­lem je Puerto Villamil aneb to vÄ›tší ze dvou mÄ›steÄŤek na Isabele. Hned v přístavu nás pĹ™ebĂ­rá novej a opÄ›t velmi příjemnej prĹŻvodce Jimmy, ještÄ› chvĂ­li ÄŤekáme na nÄ›jakĂ˝ spoluÄŤleny vĂ˝pravy a rozhlížíme se okolo. Je pod mrakem, ale teplo a dĂ­rami v oblacĂ­ch prosvÄ›cuje slunĂ­ÄŤko. Přístavem krouží dva nebo tĹ™i cca metrovĂ­ rejnoci, opodál si ve vodÄ› hrajou tĹ™i lachtanĂ­ dÄ›ti, po bĹ™ehu lezou leguáni a nad vším krouĹľej ptáci fregatky a co chvĂ­li se stĹ™emhlav vrhajĂ­ do vody pro nÄ›co k Ĺľrádlu. Naše komentáře lze zredukovat na jedno velkĂ© nevěřícnĂ© „týýýýjo“ a Jimmy na nás pobavenÄ› kouká. Pickupem se pĹ™esouváme do cca pĹŻl kilometru vzdálenĂ©ho hotelu San Vicente, k pláži je to nÄ›jakĂ˝ch 200 m. Hotel má restauraci, dvĹŻr, terasy s houpacĂ­ma sĂ­tÄ›ma a příjemnÄ› ÄŤistĂ˝ pokoje, nádhera. Hned po ubytovánĂ­ nás Jimmy táhne na jezĂ­rko ĂşdajnÄ› plnĂ˝ plameñákĹŻ, ti tu ale zrovna nejsou a stejnÄ› mu zdrháme, neb nás volá západovka na pláži. Slunce vylĂ©zá zpod mrakĹŻ na obzoru a vypadá to skvÄ›le. StavĂ­me stativy na lávovej ostrĹŻvek a Karel boduje, neb na nÄ›m objevuje velikĂ˝ho usĂ­najĂ­cĂ­ho leguána. PĹ™esnÄ› o tĂ˝hle situaci (širokoĂşhlá plážová západovka s exotickĂ˝m tvorem v popĹ™edĂ­) jsme ráno fantazĂ­rovali na letišti, tehdy ovšem s pocitem, Ĺľe to patří do kategorie nedostiĹľnĂ˝ch snĹŻ. NuĹľe, nepatří. Cca po pĹŻlhodinÄ› se noříme z fotografickĂ© extáze a sunem se zpátky do hotelu, veÄŤeříme, pak se ještÄ› dlouze procházĂ­me po mÄ›stÄ›, kecáme a užíváme si. Pořád je krásnÄ› teplo a vĹŻbec, Galapágy nás pĹ™ivĂ­taly úžasnÄ›. A je ÄŤas spát, budĂ­k nařízen na 4:44, snad se do zĂ­tĹ™ka mraky vyberou a po západovce pĹ™ijde koneÄŤnÄ› i pořádnej Ăşsvit.

Den sedmnáctý – sobota 7.11.

VĂ˝chodovka! Je to neuvěřitelnĂ©, ale opravdu koneÄŤnÄ› vyrážíme ven za známĂ©ho pĹ™edĂşsvitovĂ©ho soumraÄŤna, přímo nad hlavami nám svĂ­tĂ­ Orion a obzor se zaÄŤĂ­ná barvit. S Karlem míříme na skaliska, která jsme si vÄŤera vyhlĂ­dli, a stavĂ­me stativy s pocitem, Ĺľe jsme koneÄŤnÄ› na fotovĂ˝pravÄ›. Pravda, ĂşplnÄ› bez chybiÄŤky to nenĂ­, kousek nad obzorem ÄŤĂ­hajĂ­ mraky a samotnej vĂ˝chod tak trvá jen cca minutu, ale pĹ™ipravenĂ˝m štÄ›stĂ­ pĹ™eje. A kdyĹľ slunce povyleze nad ten pruh mrakĹŻ a my pomalu zaÄŤĂ­náme pĹ™emýšlet o pĹ™esunu na snĂ­dani, odmÄ›nĂ­ nás za trpÄ›livost dokonalá leguánĂ­ rodinka v ÄŤele se starĂ˝m vrásÄŤitĂ˝m tátou, za nĂ­mĹľ poskakujĂ­ mraky mláďat (nebo to tak aspoñ pĹŻsobĂ­). A do toho si u bĹ™ehu hrajou dva babylachtani. ZaÄŤĂ­ná mi docházet jedna vÄ›c – moje pĹ™edstavy o Galapágách byly ĂşplnÄ› mimo. ÄŚekal jsem nÄ›co, jako kdyĹľ se jede do Alp pozorovat orly nebo do Tater svištÄ› a kamzĂ­ky – jistÄ›, jsou tam, ÄŤlovÄ›k o nich vĂ­ a kdyĹľ má kliku, dostane se k nim ÄŤas od ÄŤasu na slušnou vzdálenost. Tak pĹ™esnÄ› tohle jsem ÄŤekal od zdejších leguánĹŻ, lachtanĹŻ, ptákĹŻ apod. JenĹľe ve skuteÄŤnosti si spíš musĂ­me dávat bacha, abychom nÄ›jakĂ˝ho nezašlápli. A podle slov prĹŻvodcĹŻ je tohle jen začátek, ÄŤeká nás mnohem vĂ­c. Fantazie. JeštÄ› chvĂ­li lovĂ­m pĹ™elĂ©tajĂ­cĂ­ ptáky (pelikáni, fregatky, modronohĂ˝ „bubĂ­k“ (blue footed boobie, ÄŤesky to neznám) a pak jsme jsme koneÄŤnÄ› nabaĹľeni a jdem na tu snĂ­dani, aĹĄ stĂ­háme dnešnĂ­ program. Dopoledne nás ÄŤeká pĹ™esun loÄŹkou na ostrĹŻvek Tintorera, kde se kromÄ› spousty leguánĹŻ ĂşdajnÄ› vyskytujĂ­ malĂ­ Ĺľraloci a my si mezi nimi zašnorchlujem. No to jsem na to zvÄ›davej. Nakládáme se do aut a míříme k přístavu (vysvÄ›tluju Jimmymu, Ĺľe to klidnÄ› dojdem pěšky, ale nechce o tom ani slyšet, asi prestiĹľnĂ­ záleĹľitost). Všeobecnou pohodu trochu kalĂ­ jen jeden z ĂşÄŤastnĂ­kĹŻ vĂ˝pravy – nerudnej Rus, kterej s sebou má dceru (cca 15–16) a pĹ™i nasedánĂ­ do auta jĂ­ nadává tak sprostÄ›, Ĺľe lituju, Ĺľe nevládnu lepší ruštinou, protoĹľe si to vyslovenÄ› říká o ĹˇtÄ›pnou reakci (anglicky ten hulvát samozĹ™ejmÄ› neumĂ­ ani slovo, o jinĂ˝ch jazycĂ­ch nemluvÄ›). No nic, proÄŤ si kazit den. BÄ›hem krátkĂ© plavby nám kyne další vĂ­tacĂ­ lachtan, tentokrát na lodi zakotvenĂ˝ mezi ostrovy. Samotnej příjezd na Tintoreru pak stĹ™eží pro zmÄ›nu tučñák (toho jsme tu ještÄ› nevidÄ›li). Tintorera je fantastická, ÄŤernej a bĂ­lej lávovej rozeklanej terĂ©n, nádhernĂ˝ zátoky a ano, spousta malĂ˝ch (cca 1,5 m) a ĂşdajnÄ› zaruÄŤenÄ› neškodnĂ˝ch ĹľralĹŻÄŤkĹŻ. UctivÄ› si brouÄŤky prohlížíme z výšky bĹ™ehu a pĹ™emýšlĂ­me, jak se nám asi bude plavat mezi nimi. PĹ™echázĂ­me ostrov, Jimmy poutavÄ› a velmi dobrou angliÄŤtinou vyprávĂ­ o všem zdejším zajĂ­mavĂ©m a pak se vracĂ­me do lodĂ­ a nasazujeme ráno vypĹŻjÄŤenou šnorchlovacĂ­ vĂ˝bavu. Noříme se do nádhernÄ› prĹŻzraÄŤnĂ˝ teplĂ˝ vody a já vyhlížím Ĺľraloky, nacházĂ­m však jen nÄ›kolik hejn krásnĂ˝ch ryb všech barev, velikostĂ­ a tvarĹŻ. ChvĂ­li si plavu sám okolo bĹ™ehu, pak se podĂ­vám po ostatnĂ­ch a vidĂ­m, Ĺľe cca o 50 m dál cosi vyvádÄ›jĂ­ pod vodou. A hele, oni si hrajĂ­ na babu s lachtanem juniorem. No tak to se rád zapojĂ­m taky. Lachtánek je nesmĂ­rnÄ› hravej a zjevnÄ› se dobĹ™e bavĂ­ (oblĂ­bil si hlavnÄ› Adu, do kterĂ˝ho neustále žďuchá ploutvĂ­), o nás to pochopitelnÄ› platĂ­ tak desetinásobnÄ›. Jedinej problĂ©m spoÄŤĂ­vá v tom, Ĺľe se pod vodou nedá smát. Po cca pĹŻlhodinÄ› to koneÄŤnÄ› balĂ­me a vracĂ­me se k lodi. Jen co na ni vylezem, zaÄŤne lachtan nespokojenÄ› plavat okolo a všemoĹľnÄ› nám dávat najevo, Ĺľe jemu to tedy nestaÄŤilo a Ĺľe máme naskákat zpátky do vody a pokraÄŤovat ve hĹ™e. Ale nedá se nic dÄ›lat, mimo jinĂ© uĹľ máme pořádnej hlad. VracĂ­me se na obÄ›d, bÄ›hem následnĂ© siesty vyrážím fotit Puerto Villamil a svÄ›te div se, vedrem ztuhlĂ© mÄ›steÄŤko má zajĂ­mavou atmosfĂ©ru i v polednĂ­m nesvÄ›tle. Pak si nás opÄ›t vyzvedává Jimmy a jedem dál, tentokrát do chovnĂ© stanice obřích Ĺľelv. Je to vlastnÄ› taková zoo, ale pÄ›kná a Jimmyho vĂ˝klad opÄ›t stojĂ­ za to. BohuĹľel je s námi zas ten pĹ™esdrĹľkoidnĂ­ Rus a tentokrát je tak tĹ™eskutÄ› vtipnej, Ĺľe se mi rychle vracejĂ­ dopolednĂ­ pocity (ani Jimmy zrovna neoceñuje nÄ›kolikrát opakovanĂ© dotazy, zda je z Ĺľelvy lepší guláš nebo polĂ­vka, doprovázenĂ© velikĂ˝m muhehehehe). Radši fotĂ­m. JeštÄ› zavĂ­ráme Jitku do ĹľelvĂ­ho krunýře pĹ™ed stanicĂ­ a zkoušíme, jak by vypadala jako jeden ze zdejších druhĹŻ, a pak nás Jimmy veze dál po pobĹ™eží. Posloucháme pĹŻlstoletĂ­ starej příbÄ›h o vzpouĹ™e v mĂ­stnĂ­m vÄ›zenĂ­ (dávno nefunguje) a pĹ™es dalších pár zastávek u mĂ­stnĂ­ch pozoruhodnostĂ­ se vracĂ­me na pláž, kde se my ÄŤtyĹ™i necháváme vyhodit, neb západovka. Nestihli jsme to ĂşplnÄ›, slunce uĹľ je pod obzorem, ale i tak to stojĂ­ za to. Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› jdem po pláži k mÄ›stu, procházka trvá cca 20 minut a uĹľ je veÄŤeĹ™e. Po nĂ­ a po chvilce na internetu si veÄŤer ještÄ› zpestĹ™ujeme velepříjemnou noÄŤnĂ­ koupaÄŤkou a pomalu je ÄŤas zalĂ­zt, budĂ­ÄŤek ve 4:44 se pochopitelnÄ› zĂ­tra opakuje.

Den osmnáctý – neděle 8.11.

Po ránu to s vĂ˝chodovkou nevypadá ĂşplnÄ› rĹŻĹľovÄ› – nebe je pomÄ›rnÄ› souvisle zataĹľenĂ˝, ale zrovna na vĂ˝chodÄ› se pod mraky rĂ˝suje ÄŤirej pás a tak do toho s Karlem a Jitkou stateÄŤnÄ› jdem. A stateÄŤnost nese ĂşspÄ›ch, fotek sice nenĂ­ moc, ale docela se na nÄ› dá dĂ­vat. Po návratu rychle snĂ­dáme a v 8 pĹ™ed barákem stavĂ­ auto, z nÄ›j leze novej prĹŻvodce Javier a vše je tudĂ­Ĺľ pĹ™ipraveno k dnešnĂ­mu skoro celodennĂ­mu treku po mĂ­stnĂ­ch sopkách. Jediná vada: vĂ˝pravy se s námi účastnĂ­ i jiĹľ vÄŤera zmiñovanĂ˝ hulvát, něžnÄ› pĹ™ezdĂ­vanĂ˝ Ivan KokotÄ›nko. UĹľ od rána je zase vtipnej, Ĺľe z nÄ›j málem upadly dveĹ™e od auta. Jedem cca pĹŻlhodinu do kopce, pak auto stavĂ­ a nás ÄŤeká stádo konĂ­, na nichĹľ následnÄ› pojedem cca hodinu ke kráteru sopky Sierra Negra. Dostávám pÄ›knĂ˝ho velkĂ˝ho hnÄ›dáka a mĹŻĹľeme vyrazit. JedinĂ˝, co kalĂ­ radost, je poÄŤasĂ­ – je vcelku zima a nenĂ­ vidÄ›t na patnáct metrĹŻ, takĹľe si pĹ™ipadáme jako v okolĂ­ Tungurahuy. Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ›, kdy nás konĂ­ci pÄ›knÄ› vytřásajĂ­, dorážíme ke kráteru a dozvĂ­dáme se, Ĺľe je druhej aĹľ tĹ™etĂ­ nejvÄ›tší na svÄ›tÄ› – nejvÄ›tší je v Tanzanii, o druhĂ˝ mĂ­sto se Sierra Negra hádá s Pululahuou (u Mitad del Mundo, viz den tĹ™etĂ­). Travnatou cestu střídá prašná pěšina, coĹľ znamená, Ĺľe se chvĂ­lemi slušnÄ› dusĂ­me. NejvĂ­c prachu víří KokotÄ›nko, kterej nerozchodil, Ĺľe by mÄ›l jet jinde neĹľ v ÄŤele, urval z lesa proutek a svou ubohou zcela neambiciĂłznĂ­ kobylku nutĂ­, aby všechny pĹ™edbĂ­hala. Ještěže po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› stavĂ­me a dál pĹŻjdeme pěšky. Nebe se zaÄŤĂ­ná trhat, je tepleji a pĹ™ed námi se otevĂ­rá fantastická sopeÄŤná krajina. JejĂ­m stĹ™edobodem je další sopka Volcán Chico, soptivší naposledy v roce 1979. Projdeme se aĹľ k nĂ­, bohuĹľel ne hned, neb se KokotÄ›nko ztratil. Javier vypadává z diplomatickĂ© role a pronáší na Ivanovu adresu dosti kousavĂ© poznámky, kterĂ© zbytek spoleÄŤnosti pĹ™ijĂ­má s velkĂ˝m pobavenĂ­m. VeselĂ­ trvá, dokud se inkriminovanĂ˝ jedinec nevrátĂ­ zpátky s jakousi nejapnou vĂ˝mluvou. Odchod. Krajina okolo sopek vypadá trochu jako Altiplano v BolĂ­vii, střídavÄ› ÄŤerná a ÄŤervená láva, vysokĂ˝ kopce, lávovĂ˝ tunely, kaktusy… Zážitek ovšem nepĹ™ekvapivÄ› komplikuje kdo jinĂ˝ neĹľ KokotÄ›nko, kterĂ˝ vytáhl jakĂ©si kapesnĂ­ piĹľlátko a snaží se upiĹľlat kus suchĂ˝ho stromu, pĹ™iÄŤemĹľ ostraĹľitÄ› sleduje, zda ho nevidĂ­ Javier. NevidĂ­, zato já ano a uĹľ se neudržím a vyjedu po nÄ›m. ChvĂ­li na mÄ› blbÄ› ÄŤumĂ­, pak beze slova piĹľlátko uklĂ­zĂ­ a aĹľ do odpoledne se moc neprojevuje. Hurá. Volcán Chico je úžasnej, takovĂ˝ krátery jsem dlouho nevidÄ›l. Je to neuvěřitelnĂ˝, ale po dvou tĂ˝dnech mezi ekvádorskĂ˝mi štĂ­ty najde ÄŤlovÄ›k nejfotogeniÄŤtÄ›jší horskou krajinu v 1000 metrech na Galapágách. Po nÄ›jakĂ© dobÄ› je vše vyfoceno vracĂ­me se zpÄ›t, nejdřív pěšky, pak na konĂ­ch. UĹľ je zase vedro a plynulá klidná jĂ­zda mĂ˝ho oĹ™e mÄ› málem uspává (zato Karel komentuje svĹŻj stav slovy, Ĺľe by příštÄ› konÄ› radÄ›ji nesl neĹľ na nÄ›m jel). A pak uĹľ jedem zpÄ›t do Puerta Villamil, kde dostáváme na vybranou – buÄŹ ještÄ› pĹŻjdem šnorchlovat, nebo máme do veÄŤera (teÄŹ jsou tĹ™i) volnej program. Jitka volĂ­ šnorchlovánĂ­, my ostatnĂ­ se chystáme na západovku na Tintoreru, po vÄŤerejší zkušenosti věříme v krásu velikou. Vyrážíme do přístavu a domlouváme se s majitelem jednĂ© loÄŹky, Ĺľe nás na ostrĹŻvek za pár dolarĹŻ odveze. Vyplouváme za chvĂ­li a na prvnĂ­ pohled je jasnĂ˝, Ĺľe to byl dobrej nápad. Nejen krásnĂ˝ krajinářskĂ˝ scenĂ©rie, ale taky mraky zvĂ­Ĺ™at, hlavnÄ› leguánĹŻ, o kterĂ˝ tu ÄŤlovÄ›k fakt zakopává. Mou pozornost poutajĂ­ hlavnÄ› lachtani a užívám si do sytosti – jeden se noří z vln a kolĂ©bá se po pláží, druhĂ˝ pĂ­skle si na pĂ­sku stavĂ­ hrad ĂşplnÄ› jako normálnĂ­ dĂ­tÄ›. Náš lodnĂ­ taxikář nás provázĂ­, neb po TintoreĹ™e nelze chodit na svĂ˝ triko, a pomáhá nám velice, kdyĹľ nám ukazuje utajenou okruĹľnĂ­ cestu, o kterĂ˝ jsme nevÄ›dÄ›li. No a na nĂ­ nacházĂ­me hned nÄ›kolik famĂłznĂ­ch motivĹŻ – nÄ›kolik velkĂ˝ch koloniĂ­ leguánĹŻ, lachtany, zkrátka ideálnĂ­ zpĹŻsob pro kombinaci krajinaĹ™iny a wildlife. MÄ› zprvu pĹ™itahuje pĹ™edevším osamÄ›lej vÄ›tší leguán pozorujĂ­cĂ­ o samotÄ› západ slunce, pak si ale všímám velkĂ˝ho svÄ›tlĂ˝ho lachtana, kterej se opodál na pĂ­sku ukládá ke spánku a vypadá v tu chvĂ­li jako nejkrásnÄ›jší zvĂ­Ĺ™e na svÄ›tÄ›. OpatrnÄ› si sedám pĹ™edpisovĂ© dva metry od nÄ›j, stavĂ­m stativ a zaÄŤĂ­nám mu broukat ukolĂ©bavku, aby si hezky lehl. ZtrácĂ­m pojem o prostoru, ÄŤase a okolnĂ­m svÄ›tÄ›, je tu jen mĹŻj lachtan a nádhernĂ˝ pozápadovkovĂ˝ svÄ›tlo. I s otevĹ™enĂ˝ma oÄŤima je lachtan uĹľ ĂşplnÄ› vláčnej, desetivteĹ™inovou expozici zvládá bez sebemenšího pohnutĂ­, po ÄŤase usĂ­ná ĂşplnÄ›. Mám za sebou asi nejintenzivnÄ›jší zážitek z dosavadnĂ­ho prĹŻbÄ›hu cesty, byla to tak parádnĂ­ chvĂ­le, Ĺľe asi chvĂ­li nejsem schopen normálnÄ› komunikovat, probĂ­rám se aĹľ za nÄ›jakou dobu. I ostatnĂ­ jsou veÄŤerem na TintoreĹ™e podobnÄ› nadšenĂ­, na Karlovy fotky se těším velice. V euforickĂ©m stavu se vracĂ­me na veÄŤeĹ™i, kde se potkáváme s podobnÄ› dobĹ™e naloĹľenou Jitkou, šnorchlovánĂ­ bylo taky prima (opÄ›t lachtan, dvÄ› vodnĂ­ Ĺľelvy, Ĺľralok etc.). VeÄŤeříme a pĹ™emýšlĂ­me o zĂ­tĹ™ku – uĹľ v Ĺˇest ráno se pĹ™esouváme do Puerto Ayora, kde zaplacená tour konÄŤĂ­ a nadále je program uĹľ jen na nás. Ale snad to zvládnem a snad nás PA a celej ostrov Santa Cruz pĹ™ijme tak vlĂ­dnÄ› jako Isabela.

Den devatenáctý – pondělí 9.11.

Ráno vstáváme opÄ›t pĹ™ed pátou, tentokrát nás ovšem mĂ­sto vĂ˝chodovky venku ÄŤeká minibus a jedem do přístavu. Tady uĹľ stojĂ­ známá rychlá skořápka a taky pomÄ›rnÄ› podrobnĂ˝ kontroly zkoumajĂ­cĂ­, zda nÄ›kdo nÄ›co neodváží z Isabely pryÄŤ. Nemám ale vĹŻbec pocit, Ĺľe by kontroly nÄ›jak buzerovaly, prostÄ› dÄ›lajĂ­ svou práci a chovaj se u toho velmi slušnÄ›. Na loÄŹ s náma nastupuje i KokotÄ›nko a Karel mi aĹľ pozdÄ›ji bÄ›hem dne prozradĂ­, Ĺľe jako jedinej mÄ›l s kontrolou problĂ©m – pochopitelnÄ› zkoušel provĂ©zt nÄ›jakou flašku plnou pĂ­sku. Koho by to pĹ™ekvapilo… Cesta trvá opÄ›t dvÄ› hodiny a my se těšíme, Ĺľe nás v Puerto Ayora bude ÄŤekat podle dohody CĂ©zar, ale povÄ›domá ÄŤervená ÄŤepice nikde. MĂ­sto toho nás vĂ­tá novej prĹŻvodce Juan, ten se nám ovšem bude vÄ›novat jen dnes dopoledne v zoologickĂ©m centru Charlese Darwina a pak nás zanechá svĂ©mu osudu. No, však se nÄ›jak zařídĂ­me. Hned v přístavu nás Juan usazuje ke snĂ­dani, pak se skládáme do taxĂ­ku a jedem se ubytovat do pronajatĂ©ho apartmá v hotelu nebo spíš rezidenÄŤnĂ­m domÄ› Casa de Judy. NenĂ­ to takovej luxus jako hotely v Baños nebo na Isabele, ale dá se, jen chvĂ­li licitujem o poÄŤet postelĂ­, neb si vedenĂ­ pĹ™edstavuje Karla a Jitku na jednom dvojlĹŻĹľku šíře cca 120 cm a to se jim nelĂ­bĂ­. PanĂ­ recepÄŤnĂ­ slibuje, Ĺľe to nÄ›jak zařídĂ­, a my s Juanem jdeme do tĂ˝ Darwinovy stanice. PodobnÄ› jako na Isabele tu majĂ­ pĹ™edevším obří Ĺľelvy, z nichĹľ nejznámÄ›jší je Samotář George – navzdory mnohĂ˝m povÄ›stem se ovšem nejedná o nejstarší Ĺľelvu na svÄ›tÄ›, která podle nÄ›kterĂ˝ch pamatuje samotnĂ©ho Darwina, ale o jedinĂ©ho pĹ™eĹľivšího zástupce druhu z ostrova Pinta. Samice k nÄ›mu nikdo neobjevil a George odmĂ­tá mĂ­t cokoli s cizinkami, takĹľe druh patrnÄ› vyhyne. KromÄ› nÄ›j sledujeme spoustu Ĺľelv rĹŻznĂ˝ch vÄ›kĹŻ a velikostĂ­, pak nás ale zpraĹľuje dost blbá zpráva – Juanovi volá švagrová z rozjednanĂ˝ cestovnĂ­ agentury a sdÄ›luje, Ĺľe všechny jednodennĂ­ vĂ˝lety na okolnĂ­ ostrovy jsou aĹľ do pátku (tedy do našeho odletu do Quita) vyprodanĂ˝. No to snad ne – copak budem ÄŤtyĹ™i dny trÄŤet v Puerto Ayora, jakkoli je tu hezky?! HuÄŤĂ­m do Juana horem dolem, aĹĄ proboha nÄ›co vymyslĂ­, ale veškerá telefonická snaha k niÄŤemu nevede. OpouštĂ­me DarwiništÄ› a míříme do mÄ›sta s jedinou myšlenkou – najĂ­t cokoli, co nás dostane aspoñ na jedinej vĂ˝let. Ze zoufalstvĂ­ Ĺľenu Juana do potápěčskĂ© agentury na hlavnĂ­ ulici, tam nás posĂ­lajĂ­ do hotelu naproti a dozvĂ­dáme se dobrou zprávu – je k dispozici loÄŹ hned na dva vĂ˝lety (ostrovy Plazas a BartolomĂ©, pĹ™esnÄ› jak jsme chtÄ›li) na zĂ­tra a pozĂ­tří. Ovšem jde o loÄŹ luxusnĂ­ a tak stojĂ­ vĂ­c, neĹľ jsme ÄŤekali (i se slevou 135 USD na osobu). Hm, to nenĂ­ málo, ale po krátkĂ˝ poradÄ› to jednohlasnÄ› berem – na Galapágách je ÄŤlovÄ›k jednou za Ĺľivot a kdyĹľ jde o jedinou moĹľnost, jak si je pořádnÄ› užít… Příjemná sleÄŤna Daniela nám vyplñuje objednávku a pĹ™itom zjišťujem, Ĺľe jsme sousedi, taky bydlĂ­ v Casa de Judy. SvÄ›t je zase prima a my to jdem oslavit příjemnĂ˝m obÄ›dem, ještÄ› pĹ™edtĂ­m ale u stánku s rybami sledujeme scĂ©nku pro bohy – prodavaÄŤ prodává nádhernÄ› vyhlĂ­ĹľejĂ­cĂ­ ÄŤerstvĂ˝ Ăşlovky a za nĂ­m ve frontÄ› se batolĂ­ lachtan, nÄ›kolik fregatek a dva pelikáni a ÄŤekajĂ­ na zbytky. Dokonalej pohled. Po obÄ›dÄ› se Ada marnÄ› pokouší vydobĂ˝t penĂ­ze z mĂ­stnĂ­ho bankomatu, pak se vracĂ­me do hotelu (do apartmá mezitĂ­m mysteriĂłznÄ› pĹ™ibyla jedna postel), berem plavky a pĹ™esouváme se do BahĂ­a Tortuga aneb Ĺ˝elvĂ­ zátoky cca 2,5 km západnÄ› od mÄ›sta. No to je nádhera. Snad nejhezÄŤĂ­ pláž, kde jsem kdy byl. Superjemnej pĂ­sek, oceán teplej a plnej vln, na nebi ani mráček, na pláži ani noha. Je vĹŻbec moĹľnĂ˝, Ĺľe je listopad, doma chodÄ›j lidi v zimnĂ­ch bundách v hnusnĂ˝ dešťosnÄ›hovĂ˝ bĹ™eÄŤce a my se tu cachtáme v Pacifiku? A aby toho nebylo málo, po pláži si to šine krásnej moĹ™skej leguán. Cca 2 hodiny si užíváme, pak uĹľ je bohuĹľel ÄŤas na návrat – pobyt zde je omezen zdejšími pĹ™edpisy, po setmÄ›nĂ­ patří pláž uĹľ jen a jen leguánĹŻm (kterĂ˝m to ovšem pĹ™eju). Cestou do mÄ›sta potkáváme ponÄ›kud nervĂłznÄ› se tvářícĂ­ho CĂ©zara, hroznÄ› se omlouvá, Ĺľe ráno nemohl pĹ™ijĂ­t bla bla bla. Narazit na nÄ›j ve chvĂ­li, kdy jsme nemÄ›li ty vĂ˝lety, asi by to nepĹ™eĹľil (pĹŻvodnÄ› sliboval, Ĺľe to za našeho pobytu na Isabele zařídĂ­), ale teÄŹ uĹľ je vše OK a tak ho necháváme žít. A sami míříme na veÄŤeĹ™i a pak do hotelu. Zde nás ÄŤeká vzkaz od Daniely, Ĺľe cestovka prohodila program obou dnĹŻ a zĂ­tra vyrážíme uĹľ v 6:30 na BartolomĂ©, a zmĂ­nÄ›ná sleÄŤna nám navĂ­c pĹŻjÄŤuje varnou konvici, neb u nás nelze rozchodit plynovou bombu. Píšem denĂ­ky, pijem skvÄ›lĂ˝ vĂ­no z Argentiny a máme radost, Ĺľe se opÄ›t povedlo zaĹľehnat hrozĂ­cĂ­ problĂ©m a máme se naÄŤ těšit…

Den dvacátý – úterý 10.11.

V pĹŻl sedmĂ© pĹ™ed hotelem stavĂ­ vcelku luxusnĂ­ minibus Hyundai a z pĹ™ednĂ­ho sedadla nám kyne sympatická prĹŻvodkynÄ› Sabina, která se o nás bude dnes a zĂ­tra starat. LoÄŹ nás ÄŤeká v prĹŻlivu mezi Santa Cruz a Baltrou, celej ostrov tedy pĹ™ejĂ­ĹľdĂ­me autem. O Santa Cruz se traduje, Ĺľe na nÄ›m funguje nÄ›kolik mikroklimat, a dnešnĂ­ zkušenost to potvrzuje – v Puerto Ayora je teplo a jen zlehka oblaÄŤno, na jiĹľnĂ­ch svazĂ­ch nad mÄ›stem ovšem sedĂ­ mrak, vzduch je citelnÄ› chladnÄ›jší a prší. No a kdyĹľ pĹ™ejedem hĹ™eben smÄ›r sever, déšť coby mávnutĂ­m proutku ustává, mraky mizej a uĹľ je zase vedro a slunce. Na vrcholu ostrova stavĂ­me u hodnÄ› luxusnÄ› vypadajĂ­cĂ­ho hotelu a nabĂ­ráme dva spolucestujĂ­cĂ­ – KanaÄŹanku Rachel a Australana Bena. A pak uĹľ sjĂ­ĹľdĂ­me do přístavu a gumovej ÄŤlun nás veze na loÄŹ jmĂ©nem Eclipse. Byl nám slibován luxus a taky Ĺľe jo – na šest cestujĂ­cĂ­ch je pĹ™ipraven kapitán, kuchaĹ™, steward, inĹľenĂ˝r a zmĂ­nÄ›ná Sabina, coĹľ, jak tvrdĂ­ zkušenĂ˝ pĹ™estrojenĂ˝ kapitán Ada, je sakra hodnÄ›. K tomu dĹ™evÄ›nĂ˝ obloĹľenĂ­, všude ÄŤisto, vybavenej bar, tady se nám bude lĂ­bit. ÄŚaje a kávy máme k dispozici dle libosti, tak si nalĂ©váme a vychutnáváme skvÄ›lĂ© ráno. Steward nám neustále podstrojuje nÄ›co k zakousnutĂ­ (sušenky, olivy, páreÄŤky…) a my se po chvĂ­li příjemnÄ› naplnÄ›ni pĹ™esouváme na hornĂ­ palubu a sledujeme, co se dÄ›je kolem nás. Cesta trvá cca dvÄ› hodiny a dÄ›je se toho hodnÄ› – nad lodĂ­ lĂ­taj fregatky a pelikáni v obÄŤas velmi zajĂ­mavĂ˝ch formacĂ­ch, nejvÄ›tší atrakcĂ­ jsou ale manty skákajĂ­cĂ­ všude okolo nad hladinu jak o Ĺľivot. Okolo jedenáctĂ˝ dorážíme k dnešnĂ­mu cĂ­li, tedy na ostrov BartolomĂ©. Podle informacĂ­ nás tu neÄŤeká moc zvĂ­Ĺ™at, zato nádherná krajina. Hned prvnĂ­ pohled prozrazuje, Ĺľe povÄ›sti nelhaly. SopeÄŤnej vrcholek trochu pĹ™ipomĂ­ná Volcán Chico na Isabele, ovšem s pĹ™idanou hodnotou v podobÄ› moĹ™e coby dokonalĂ˝ kulisy všude okolo. BartolomĂ© se svĂ˝mi dvÄ›ma zátokami a vysokou skálou jmĂ©nem Pinnacle patří k nejfotogeni­ÄŤtÄ›jším mĂ­stĹŻm na Galapágách, coĹľ pochopili i autoĹ™i filmu Master and Commander (Russell Crowe apod.) – pokud vám tĹ™eba tenhle zábÄ›r zmĂ­nÄ›nej film pĹ™ipomĂ­ná, jste na správnĂ© cestÄ›. (A perliÄŤka: Sabina vyprávĂ­, Ĺľe ani hollywoodštĂ­ pracháči nemÄ›li na ostrovech žádnĂ© extrabuĹ™ty, úřady odmĂ­tly za jakoukoli cenu omezit běžnĂ˝ turistickĂ˝ provoz a film se tu tudĂ­Ĺľ mohl toÄŤit jen tÄ›snÄ› po Ăşsvitu a po soumraku, coĹľ do znaÄŤnĂ© mĂ­ry ovlivnilo jeho atmosfĂ©ru :).) Stoupáme do cca 150 m výšky, fotĂ­me jak o Ĺľivot a je nám krásnÄ›, akorát jeden vážnÄ›jší problĂ©m se vyskytl – Jitce klekl fotoaparát. Po návratu na loÄŹ se ho pokouším rozchodit, ale problĂ©m je v zasekávajĂ­cĂ­ se závÄ›rce a na to nestaÄŤĂ­m. BohuĹľel, to se musĂ­ vymÄ›nit a tak Jitka asi dofotila :(. No nic, k příjemnÄ›jším vÄ›cem. Dalším bodem programu je šnorchlovánĂ­, tedy napĹ™ed fotoprocházka po bĹ™ehu (vydupáno P.T. fotografy) a pak teprve zanoĹ™enĂ­. FocenĂ­ si velmi užíváme, pak berem masky, šnorchly a ploutve a skáčem do vody. DovádÄ›jĂ­cĂ­ lachtany tu pravda nemajĂ­, jinak ale BartolomĂ© pĹ™ekonává i samotnou Isabelu. Tolik druhĹŻ ryb jako tady se nenajde snad ani v běžnĂ˝m ichtyologickĂ˝m atlase, do toho hvÄ›zdice a dvaceticentimetrovĂ­ jeĹľci, za bĹ™ehu na nás pomrkávaj lachtani, tučñáci a zdejší volavka. No a vrchol pĹ™icházĂ­ cca po 20 minutách, kdy přímo proti mÄ› graciĂ©znÄ› vyjede pĹŻldruhametrovej Ĺľralok. Teda Ĺ™eknu vám, prvnĂ­m pocitem je takovej dost zvláštnĂ­ pocit v bĹ™iše, ale Sabina i ostatnĂ­ tvrdili, Ĺľe to nenĂ­ Ĺľralok Ĺľrout a ÄŤlovÄ›ka nechá na pokoji, tak se uklidñuju a se zájmem ho sleduju. Zájem je nicmĂ©nÄ› silnÄ› jednostrannej, Ĺľralok mÄ› pĹ™ehlíží jak podzimnĂ­ krajinu a plave si za svĂ˝m, coĹľ mÄ› uklidñuje definitivnÄ› a rychle inkriminovanĂ˝m smÄ›rem vleÄŤu i Karla, aĹĄ si tĂ© příšerky taky trochu uĹľije. Po návratu na loÄŹ, na kterĂ˝ mezitĂ­m posádka lapila pořádnĂ˝ho humra, nás ÄŤeká fantastickej obÄ›d, potĂ© vyrážíme nazpátek. Ležím na hornĂ­ palubÄ›, hĹ™eje mÄ› slunce a chladĂ­ ÄŤerstvej vÄ›třík, sleduju moĹ™e, nebe, letĂ­cĂ­ ptáky a opÄ›t nÄ›co vyskakovacĂ­ch rejnokĹŻ, v náhlĂ©m popudu si do sluchátek pouštĂ­m CohenĹŻv koncert z poslednĂ­ šñůry (nic lepšího mÄ› na tu slavnostnĂ­ náladu nenapadá) a zrovna kdyĹľ si říkám, Ĺľe uĹľ vÄ›tší pohoda pĹ™ijĂ­t nemĹŻĹľe, sklánĂ­ se nade mnou steward a podává mi nealkoholickĂ˝ mojito. Nirvána absolutnĂ­. JeštÄ› brzdĂ­me u dalšího ostrova Daphne (modronozĂ­ bubĂ­ci, mraky dalších opeĹ™encĹŻ, lachtani) a pak uĹľ v totálnÄ› povznesenĂ˝ náladÄ› dorážíme do přístavu, louÄŤĂ­me se s kapitánem (mimochodem skvÄ›lej tĂ˝pek, vysmátej pohodovej Brazilec) a minibus nás veze domĹŻ do Puerto Ayora. A tam ještÄ› dlouze fotĂ­me, veÄŤeříme, chodĂ­me a konstatujem, Ĺľe za sebou máme jeden z nejlepších dnĹŻ celĂ˝ cesty. CoĹľ je v poslednĂ­ dobÄ› docela ÄŤastĂ˝ konstatovánĂ­ :).

Den dvacátý první – středa 11.11.

Dnes nás Sabina et al vyzvedává aĹľ ve tĹ™i ÄŤtvrtÄ› na osm, takĹľe si v domácĂ­ kuchyñce ještÄ› stĂ­háme uvaĹ™it ÄŤaj a pak uĹľ stejnÄ› jako vÄŤera míříme do kopcĹŻ. V nich nabĂ­ráme Rachel s Benem a v přístavu na severnĂ­m pobĹ™eží Santa Cruz nasedáme na Eclipse. Krátce po vyplutĂ­ nás ÄŤeká prvnĂ­ bod programu – máme na vĂ˝bÄ›r mezi kajakem a šnorchlovánĂ­m. NÄ›jak nevĂ­m, co z toho si vybrat (TichĂ˝ oceán by se mi docela hodil do mĂ©ho vodáckĂ©ho portfolia a na šnorchlovánĂ­ se zase velmi těším po vÄŤerejšku), tak volĂ­m oboje. Na kajacĂ­ch se s Adou projĂ­ĹľdĂ­me podĂ©l pobĹ™eží Santa Cruz a konverzujem s pĹ™ilehlĂ˝m lachtanem, poslĂ©ze nasazuju masku a ploutve a obdivuju další stovky nejrĹŻznÄ›jších ryb (jen ten rejnok, o kterĂ˝m nadšenÄ› vyprávĂ­ Jitka, uĹľ na mÄ› neÄŤekal). Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› lezem z vody a Eclipse míří k dnešnĂ­mu cĂ­li na ostrov Plazas Sur. NenĂ­ velkej, jen asi 2 km na 200 m šířky, ovšem ĂşdajnÄ› na nÄ›m Ĺľijou mraky zvĂ­Ĺ™at, zejmĂ©na lachtani a leguáni. A taky Ĺľe jo, lachtanĂ­ uvĂ­tacĂ­ vĂ˝bor ÄŤeká uĹľ na molu a schĹŻdkách v přístavu. StaÄŤĂ­ se rozhlĂ­dnout a jsou jich tu fakt desĂ­tky – mimina u máminĂ˝ch prsĹŻ, školnĂ­ mládeĹľ blbnoucĂ­ ve vlnách, tátovĂ© od rodin, odpoÄŤĂ­vajĂ­cĂ­ dĹŻchodci, no prostÄ› lachtani všeho druhu. A leguáni se pochopitelnÄ› nechtÄ›j nechat zahanbit, takĹľe tu máme moĹ™skĂ˝ i suchozemskĂ˝ kousky a jako bonus lávovĂ˝ ještÄ›rky. A aby toho nebylo málo, pamatovali designĂ©Ĺ™i ostrova i na atraktivnĂ­ pozadĂ­ – ÄŤernĂ˝ lávovĂ˝ kamenĂ­ pokrĂ˝vá zeleñ a zejmĂ©na nesmĂ­rnÄ› fotogenickej zářivÄ› ÄŤervenej podrost. Sabina vysvÄ›tluje rozdĂ­ly mezi moĹ™skĂ˝mi a suchozemskĂ˝mi leguány, ti druzĂ­ jsou mj. svÄ›tlejší a barevnÄ›jší (a na fotkách tak vypadajĂ­ snad ještÄ› lĂ­p neĹľ ti mořštĂ­). Dorážíme na vrcholek ostrova, odkud padá strmá skála nÄ›jakĂ˝ch 40 metrĹŻ dolĹŻ do moĹ™e a okolo nĂ­ lĂ­taj pelikáni, „tropic birds“ (takovĂ­ velcĂ­ bĂ­lĂ­ ptáci s dlouhĂ˝m ocasem), lávovĂ­ racci apod. Vše korunujĂ­ dva lachtani-horolezci, kteří tu ÄŤtyĹ™icĂ­tku právÄ› vylezli přímo od moĹ™e a teÄŹ funÄ›j po vĂ˝konu a odhánÄ›j mouchy. ProplĂ©táme se mezi zvěří dolĹŻ a já si jen říkám, jak to tu asi vypadá v jinĂ˝m neĹľ polednĂ­m svÄ›tle, ale to bych asi chtÄ›l moc. No, i takhle je to fotografickej wildlife-orgasmus. LouÄŤĂ­me se s Plazas a nasedáme opÄ›t na Eclipse, kde kuchaĹ™ Sebastian mezitĂ­m pĹ™ipravil vynikajĂ­cĂ­ krevety s rýží a oranĹľovej meloun coby zákusek. Jen je škoda, Ĺľe druhĂ˝ dnešnĂ­ šnorchlovánĂ­ odpadá, oceán se totiĹľ mezitĂ­m slušnÄ› rozbouĹ™il a asi by nás ponÄ›kud pocuchal. Cesta do Puerto Ayora (tentokrát jedeme lodĂ­ aĹľ tam) je tedy hodnÄ› houpavá, ale nikomu se naštÄ›stĂ­ špatnÄ› nedÄ›lá. Akorát si pĹ™itom uvÄ›domuju, Ĺľe rozhodnutĂ­ vynechat cruise a mĂ­sto toho pojmout pobyt na Galapágách coby land-based (bydlenĂ­ na pevninÄ› + vĂ˝lety) bylo opravdu šťastnĂ˝ – tĂ˝den na lodi mĹŻĹľe bĂ˝t fakt moc, navĂ­c bychom pĹ™išli o nádhernĂ˝ veÄŤery v Puerto Ayora ÄŤi Puerto Villamil, vĂ˝chodovky na plážích apod. Kolem ÄŤtvrtĂ˝ kotvĂ­me kousek od našeho doÄŤasnĂ©ho domova. LouÄŤĂ­me se se Sabinou, posádkou i spolucestujĂ­cĂ­mi a po krátkĂ© debatÄ›, co s naÄŤatĂ˝m veÄŤerem, míříme na pláž u Darwinova ĹľelvĂ­ho centra, kde s Karlem opÄ›t hodláme ulovit nÄ›co západovek. ProstĹ™edĂ­ tu nenĂ­ ĂşplnÄ› ideálnĂ­, ale lepší nÄ›co neĹľ nic, Jitka se jako vĹľdy a všude vrhá do vody, my ostatnĂ­ míříme navštĂ­vit OsamÄ›lĂ©ho George a jeho kamarády do ĹľelvĂ­ch vĂ˝bÄ›hĹŻ. Odsud právÄ› míří davy turistĹŻ, takĹľe v klidu nikĂ˝m nerušeni procházĂ­me a pozorujem. Ĺ˝elvy mám rád odjakĹľiva a tyhle obří kusy mÄ› fascinujou, nemĹŻĹľu se doÄŤkat, aĹľ je zĂ­tra uvidĂ­me nadivoko. No a uĹľ se blíží šestá a s nĂ­ zmĂ­nÄ›nej západ slunce, takĹľe s Karlem odcházĂ­me fotit, Ada nabĂ­rá na vedlejší pláži vyÄŤvachtanou Jitku, jde se na veÄŤeĹ™i a pak uĹľ na nás ÄŤeká Casa de Judy.

Den dvacátý druhý – čtvrtek 12.11.

Po ránu nás cca v 7 budĂ­ velmi hlasitĂ˝ projev nÄ›kterĂ© ze sousedek, která si oÄŤividnÄ› užívá krásnĂ© ráno s drahou poloviÄŤkou a nechala se tak unĂ©st, Ĺľe o tom pravdÄ›podobnÄ› vÄ›dĂ­ aĹľ v přístavu :). No, budiĹľ jim přáno. Je zataĹľeno a vcelku chladno, takĹľe si říkáme, Ĺľe jsme vĂ˝lety na okolnĂ­ ostrovy absolvovali právÄ› vÄŤas, a ÄŤekáme, aĹľ na devátou dorazĂ­ dle domluvy Juan (prĹŻvodce z pondÄ›lka) a odveze nás do hor za Ĺľelvami. 9:00 a Juan nikde. 9:15 a Juan stále nikde. V 9:20 mu volám a nebere to. 9:25: vyhlašujeme Juana lopatou dne a odcházĂ­me do mÄ›sta sehnat náhradnĂ­ho prĹŻvodce. V prvnĂ­ cestovce se ptám na moĹľnost vĂ˝letu do vnitrozemĂ­ a dozvĂ­dám se, Ĺľe cena ÄŤinĂ­ 50 USD na osobu. No to si dÄ›laj srandu, za ty tĹ™i hodiny a pár kilometrĹŻ autem. PokraÄŤujem smÄ›r přístav a já se zaÄŤĂ­nám smiĹ™ovat s pĹ™edstavou, Ĺľe Ĺľelvy mimo zoo/vĂ˝zkumnĂ˝ stanice neuvidĂ­me. No co, nemĹŻĹľe vyjĂ­t všechno, tak chodĂ­me po mÄ›stÄ›, fotĂ­me a koukáme okolo. Ale nakonec je všechno jinak – v přístavu mávám zkusmo na taxĂ­ka a mladej kluk za volantem odpovĂ­dá, Ĺľe s cestou do kopcĹŻ nemá problĂ©m, s provádÄ›nĂ­m taky ne a celĂ˝ nás to bude stát 30 USD dohromady. No to je jiná neĹľ v tĂ˝ cestovce. Nasedáme a jedem. Ĺ ofĂ©r Giovanni je milej a hróóóznÄ› povĂ­davej, takĹľe zase po pár dnech s anglicky mluvĂ­cĂ­mi prĹŻvodci pořádnÄ› provÄ›trávám španÄ›lštinu a pusy se nám nezastavÄ›j (Galapážani hroznÄ› polykaj koncovky, komunikace je tudĂ­Ĺľ těžší a dost ÄŤasto porozumĂ­m aĹľ napodruhĂ˝, ale co). PoÄŤasĂ­ se vylepšilo, uĹľ je zase slunce a teplo. PrvnĂ­ zastávkou jsou Los Gemelos aneb dva velkĂ˝ vulkanickĂ˝ krátery. Jak říká Karel, je to dĂ­ra v zemi, tu vám nikdo nevezme. HezkĂ˝, ale na Isabele jsme si pĹ™ece jen uĹľili sopek na jinĂ˝ Ăşrovni. Rychle na Ĺľelvy. Technicky vzato je nenacházĂ­me v ĂşplnÄ› volnĂ˝ přírodÄ›, spíš v rezervaci, ale to je v zásadÄ› jedno – ĂşzemĂ­ zvĂ­ci nÄ›kolika fotbalovĂ˝ch hĹ™išť je z velkĂ˝ části zcela neudrĹľovanĂ˝ a pro Ĺľelvy je skuteÄŤnÄ› přírodnĂ­m prostĹ™edĂ­m. Ĺ˝elv je tu minimálnÄ› dvacet, spíš vĂ­c, a já na nÄ› nestaÄŤĂ­m v ĂşĹľasu zĂ­rat a fotit a fotit. Mohl bych tu zĹŻstat dva dny a ani bych to nepostĹ™ehl, jak mÄ› fascinujou. MystickĂ˝ zvĂ­Ĺ™e – vĹŻbec se nedivĂ­m, Ĺľe takovej Pratchett posadil obří ĹľelvÄ› na záda ÄŤtyĹ™i slony nesoucĂ­ celej svÄ›t, tĹ™eba tamhleten macek vzadu by to zvládl hravÄ›. Z vytrĹľenĂ­ mÄ› probĂ­rá aĹľ Giovanni, kterej by po tĹ™ech a pĹŻl hodinách uĹľ rád zpátky do mÄ›sta. No tak jo. Necháváme se hodit do Casa de Judy a domlouváme se, Ĺľe nás Giovanni zĂ­tra v 9:30 hodĂ­ na letištÄ›. To jsem zvÄ›dav, jestli aspoñ on dorazĂ­. Berem stativy a plavky a chystáme se k pĹ™esunu na starou známou pláž v BahĂ­a Tortuga, aĹĄ se s Galapágami rozlouÄŤĂ­me trochu stylovÄ›. JeštÄ› obÄ›dváme v oblĂ­benĂ© restauraÄŤnĂ­ enklávÄ› na ulici Charlese Binforda a uĹľ šlapeme mezi kaktusy a palmami k moĹ™i. No ano, stejná nádhera jako minule. Po pláži se prohánÄ›jĂ­ leguáni, bohuĹľel ovšem takĂ© velká vĂ˝prava hluÄŤĂ­cĂ­ch nÄ›meckĂ˝ch dĹŻchodcĹŻ, kterĂ˝m se pokoušíme uniknout Ăşprkem na vzdálenÄ›jší pláž, ale stĂ­hajĂ­ nás stateÄŤnÄ› a tak je pĹ™estáváme vnĂ­mat. Na lávovĂ˝ch kamenech nacházĂ­me kolonii leguánĹŻ, nad hlavou nám lĂ­tá jeden pelikán za druhĂ˝m. ZadnĂ­ pláž ovšem pĹ™ipomĂ­ná spíš Mácháč neĹľ Pacifik, zanecháváme na nĂ­ tedy NÄ›mce a sami se vracĂ­me na naše osvÄ›dÄŤenĂ© mĂ­sto. A hurá do vln. JeštÄ› pořád nÄ›jak nemĹŻĹľu pochopit, jak je moĹľnĂ˝, Ĺľe doma řádĂ­ Martin na bĂ­lĂ˝ kobyle, ve vinárnách otevĂ­raj Beaujolais Nouveau a my se cachtáme v oceánu. Ale chápat netĹ™eba, staÄŤĂ­ užívat. Po hodinÄ› řádÄ›nĂ­ ve vlnách vylĂ©záme a s Karlem se chystáme na poslednĂ­ moĹ™skou západovku. Daří se vcelku dobĹ™e, s poslednĂ­m zábÄ›rem nás z pláže vyhánĂ­ mĂ­stnĂ­ hlĂ­daÄŤka a vyĹľaduje klid pro zvĂ­Ĺ™ata, coĹľ plnĂ­me s lehkĂ˝m srdcem – co jsme chtÄ›li, to jsme stihli. No a zbĂ˝vá uĹľ jen veÄŤernĂ­ klasika – veÄŤeĹ™e a pĹ™esun na sedmiÄŤku ÄŤervenĂ˝ho do Casa de Judy. Nechce se mi odsud. Galapágy jsou nesmĂ­rnÄ› milĂ˝ mĂ­sto – teÄŹ nemluvĂ­m jen o fascinujĂ­cĂ­ přírodÄ› a zvĂ­Ĺ™atech, ale taky o přátelskĂ˝m a veskrze přívÄ›tivĂ˝m prostĹ™edĂ­, kde se na vás usmĂ­vajĂ­ i policajti a auta pouštÄ›j na ulicĂ­ch chodce pĹ™ejĂ­t (obĂ© v JiĹľnĂ­ Americe nevĂ­danĂ©). JedinĂ˝, co je dĹŻleĹľitÄ›jší neĹľ vy, jsou právÄ› zvĂ­Ĺ™ata a příroda. Je to krásnej svÄ›t.

Den dvacátý třetí – pátek 13.11.

Po ránu je aĹľ nezvykle krásnÄ› a všude modro, jako by se nám Galapágy smály, Ĺľe uĹľ musĂ­me pryÄŤ. Jdem na poslednĂ­ procházku (Ada k Ĺľelvám k Darwinovi, my ostatnĂ­ do přístavu) a o pĹŻl desátĂ­, pĹ™esnÄ› podle domluvy, doráží k hotelu Giovanni a veze nás známou cestou pĹ™es celej ostrov ke kanálu mezi Santa Cruz a Baltrou. Slunce pálĂ­ a já sleduju známá mĂ­sta: BartolomĂ©, Santiago, Daphne… a je mi smutno. Zase jedno z mĂ­st, kde mÄ› kousek nenávratnÄ› zĹŻstal – nÄ›co podobnĂ˝ho se mi stalo pĹ™edloni na bolivijskĂ˝m Altiplanu, tam mÄ›l ale ÄŤlovÄ›k pĹ™i návratu tak trochu radost, Ĺľe ten nával drsnĂ˝ přírody ve zdravĂ­ pĹ™eĹľil, tady si pĹ™ipadám dokonale odpoÄŤatej a jak po letnĂ­ dovolenĂ˝. S pohledem na ostrovy spřádám fantazie, jakĂ˝ by to asi bylo, kdyby nám teÄŹ AeroGal oznámil, Ĺľe dva dny z nÄ›jakĂ˝ho dĹŻvodu nelĂ­tá a jako kompenzaci nám nabĂ­zĂ­ dva vĂ˝lety na ostrovy dle našeho vĂ˝bÄ›ru… ještÄ› jsme nevidÄ›li North Seymour, Santa FĂ©, to by bylo nÄ›co. (U kafe pĹ™ed odletem se o tom svěřím Adovi a dozvĂ­m se, Ĺľe se mu myšlenky ubĂ­raly naprosto stejnou cestou – dobrá telepatie :).) No nic, přívoz ÄŤeká a za pár minut uĹľ si stoupáme do fronty na letišti na Isla Baltra. LetištÄ› vypadá pĹ™esnÄ› jako z filmĹŻ o tropech, dĹ™evÄ›ná bouda, jediná rozjezdová/pĹ™is­távacĂ­ dráha, přímo u nĂ­ venkovnĂ­ kavárniÄŤka a na rozdĂ­l od běžnĂ˝ letištnĂ­ atmosfĂ©ry vládne všude ospalá pohodiÄŤka. Po kafi pĹ™istává letadlo a tak dáváme Galapágám definitivnĂ­ sbohem a stoupáme do nebe smÄ›r Quito. PĹ™istáváme cca v pĹŻl ÄŤtvrtĂ˝ a hned na letišti nás ÄŤeká ponÄ›kud adrenalinová chvilka – mÄ›li bychom potvrdit zpáteÄŤnĂ­ letenky do Prahy, jenĹľe kancelář Delty je zavĹ™ená a v okĂ˝nku tĂ©Ĺľe spoleÄŤnosti sedĂ­ neuvěřitelnÄ› neinteligentnĂ­ a nenápomocná slepice, která patrnÄ› spotĹ™ebovala veškerou mozkovou kapacitu na rannĂ­ hygienu a teÄŹ nevĂ­, nemĹŻĹľe, nechce, neumĂ­, neporadĂ­ a vĹŻbec je tam ponÄ›kud zbyteÄŤnÄ›. JedinĂ˝, co z nĂ­ vyrážím, je telefonnĂ­ ÄŤĂ­slo do jakĂ˝si kanceláře, kde by nám snad mÄ›li pomoct. No tak to zkusĂ­me. A hele, tam to funguje bez problĂ©mĹŻ, let máme potvrzenej. Prima, mĹŻĹľem vzĂ­t taxĂ­k do hotelu. Quito nás vĂ­tá odpolednĂ­ klasikou – nebe pod mrakem, v ulicĂ­ch jedna velká dopravnĂ­ zácpa a spousta smogu a špĂ­ny. PĹ™edtĂ­m mi to aĹľ tak nevadilo, ale po Galapágách se těším, jak odtud zĂ­tra aspoñ na dva dny ještÄ› vypadnem. V hotelu Interamericano se coby staří známĂ­ vĂ­táme s personálem, dostáváme naše starĂ© pokoje a vyrážíme do ulic. V turistickĂ© kanceláři zjišťujeme spojenĂ­ do Minda, pak jdeme na veÄŤeĹ™i do Texas Chicken, hledáme pro Adu bankomat na karty American Express (koneÄŤnÄ› ĂşspěšnÄ›) a potĂ© dostáváme s Jitkou a Karlem prima nápad koneÄŤnÄ› vystoupat na kopec se strážnĂ˝m andÄ›lem přímo nad naší ÄŤtvrtĂ­. Asi jsme z Galapág skuteÄŤnÄ› ponÄ›kud zhýčkanĂ­, protoĹľe nikomu nÄ›jak nedojde, Ĺľe vydat se v naprostĂ˝ tmÄ› do neosvÄ›tlenĂ˝ části mÄ›sta typu Quita zcela mimo turistickĂ˝ zĂłny nenĂ­ ĂşplnÄ› dobrej nápad. DocházĂ­ mi to aĹľ ve chvĂ­li, kdy nás v temnĂ˝ch uliÄŤkách zaÄŤĂ­najĂ­ provázet nepříliš přívÄ›tivÄ› pĹŻsobĂ­cĂ­ stĂ­ny a vzápÄ›tĂ­ nás hned dva lidi nezávisle na sobÄ› slušnÄ›, ale pomÄ›rnÄ› nalĂ©havÄ› varujou, aĹĄ se radši rychle vrátĂ­me do gringo-zĂłny, neĹľ se pĹ™ihodĂ­ nÄ›co nemilĂ˝ho. Mise se okamĹľitÄ› ruší a my sestupujeme co nejosvÄ›tlenÄ›jšími mĂ­sty zpÄ›t do civilizace, sledováni od pouliÄŤnĂ­ch ohnĂ­ÄŤkĹŻ partiÄŤkami mládeĹľe s kapucami a rozkroky u kolen. Jak z filmu o blbĂ˝ch Evropanech. A bodyguard Ada zĹŻstal v hotelu. Cesta dolĹŻ je nÄ›jak dlouhá, ale ufff, koneÄŤnÄ› jsme na Calle Ronda, nabitĂ© k prasknutĂ­ (je pátek). JeštÄ› nikdy jsem ji nevidÄ›l radÄ›ji :). Rozhodujem se pro láhev vĂ­na na pokoj, ale nikde ji nemĹŻĹľem sehnat, tak nakonec kupujem zdejší standard – argentinskej krabicák. No, oznaÄŤenĂ­ „v nouzi pitné“ to vystihuje asi nejlĂ­p, ale co, hlavnÄ› Ĺľe jsme ten superinteligentnĂ­ nápad pĹ™eĹľili…

Den dvacátý čtvrtý – sobota 14.11.

Tak zas vĂ­c neĹľ po ÄŤtrnácti dnech ráno a snĂ­danÄ› v Interamericanu. Pak se taxĂ­kem necháváme odvĂ©zt na jiĹľ nÄ›kolikrát navštĂ­venĂ˝ terminál Ofelia na severu Quita a za chvĂ­li uĹľ svištĂ­me zase jednou pravĂ˝m ekvádorskĂ˝m busem smÄ›r Mindo. Je to mÄ›sto ve stejnojmennĂ˝m národnĂ­m parku cca 100 km západnÄ› od Quita v mlĹľnĂ©m pralese, vyznaÄŤuje se neskuteÄŤnĂ˝m poÄŤtem ptákĹŻ i dalších zvĂ­Ĺ™at a celkovÄ› atraktivnĂ­m prostĹ™edĂ­m, o kterĂ˝m básnĂ­ kaĹľdej druhej návštÄ›vnĂ­k Ekvádoru. Pokud povÄ›sti nelĹľou, mohlo by se jednat o prima náplñ na poslednĂ­ vĂ­kend. Cestu ozvláštñuje policejnĂ­ kontrola hledajĂ­cĂ­ zbranÄ›, cca ve 12 nás nicmĂ©nÄ› autobus po hladkĂ©m prĹŻbÄ›hu vysazuje na kĹ™iĹľovatce nÄ›jakĂ˝ch 10 km od Minda a vzápÄ›tĂ­ nás ÄŤekajĂ­cĂ­ pickup veze aĹľ do mÄ›sta. Po vystoupenĂ­ se nestaÄŤĂ­me ani rozhlĂ­dnout a uĹľ se nás ujĂ­má chlápek z mĂ­stnĂ­ cestovky nabĂ­zejĂ­cĂ­ program všeho druhu a stylovej hotel za 6 USD na osobu. No prima, ušetĹ™it se hodĂ­. NapĹ™ed se jdem ubytovat – hotĂ˝lek vypadá vskutku stylovÄ›, dĂ­ky konstrukci z bambusu a prken trochu pĹ™ipomĂ­ná chatrÄŤ v Puyopungu (viz den dvanáctĂ˝), jen postele nemajĂ­ moskytiĂ©ry a tak jsme velmi zvÄ›davĂ­, v jakĂ©m stavu se budeme nacházet ráno. TeÄŹ ale shazujeme bágly, míříme na obÄ›d (tilápie na roštu, mñam) a pak na jednu z nabĂ­zenĂ˝ch atrakcĂ­, tedy na lanovou dráhu. Pokud nÄ›co podobnĂ©ho znáte z ÄŚech, vÄ›zte, Ĺľe tady je to trochu jinĂ˝ kafe – ÄŤlovÄ›k svištĂ­ ve stometrovĂ© výšce nad dĹľunglĂ­, celá dráha rozdÄ›lená na deset ĂşsekĹŻ má pĹ™es tĹ™i kilometry a adrenalin stříká aĹľ z uší. JezdĂ­me ve skupince s partou NÄ›mcĹŻ, z nichĹľ nÄ›kteří jsou v Ekvádoru na rok na civilce coby dobrovolnĂ­ci u dÄ›tĂ­ a tak, takĹľe s Karlem vzpomĂ­náme kaĹľdĂ˝ na svĂ© promrhanĂ© civilkářskĂ© ÄŤasy a závidĂ­me nÄ›meckĂ˝m odpĂ­raÄŤĹŻm vojny. JĂ­zdy jsou parádnĂ­, nejvÄ›tší dojem dÄ›lá Jitka v poloze Superwoman. KdyĹľ uĹľ máme vše odjeto, vracĂ­me se procházkou cca 3 km do Minda, dáváme v jednĂ˝ dĹ™evÄ›nici (je jich tu plno, celĂ˝ Mindo trochu pĹ™ipomĂ­ná westernovĂ˝ mÄ›steÄŤko) vynikajĂ­cĂ­ capuccino (to je v celĂ˝m Ekvádoru spíš vĂ˝jimka) a pak se pomalu pĹ™esouváme na veÄŤernĂ­ program – ĹľabĂ­ koncert na mĂ­stnĂ­m jezeĹ™e. Tedy nikdy jsem si nemyslel, Ĺľe žáby dokážou vytvoĹ™it tak dokonalej orchestr, jsou dokonale rytmicky i melodicky sladÄ›nĂ˝ a je to radost poslouchat. Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› koncert pĹ™erušuje sympatickej prĹŻvodce a následujĂ­cĂ­ hodinu se dozvĂ­dáme vše podstatnĂ© o zdejší faunÄ›, která opravdu stojĂ­ za pozornost (na 500 druhĹŻ ptákĹŻ, desĂ­tky druhĹŻ Ĺľab a ještÄ› mnohem vĂ­c hmyzu, netopýři, vaÄŤice apod.). Do toho s prĹŻvodcem chodĂ­me po ztemnÄ›lĂ©m lese, sledujeme ve svÄ›tle baterek žáby, pavouky i další havěť a je to skvÄ›lĂ˝ (fascinuje mÄ› mj. svÄ›tĂ©lkujĂ­cĂ­ rozkládajĂ­cĂ­ se dĹ™evo, na prvnĂ­ pohled ve tmÄ› trochu pĹ™ipomĂ­najĂ­cĂ­ zářivku). Po vcelku dlouhĂ© a nesmĂ­rnÄ› příjemnĂ© prohlĂ­dce se suneme do restaurace Dragonfly Inn v centru na veÄŤeĹ™i a pivo (dojmy zprvu rozpaÄŤitĂ©, pak vcelku bez chyby), dlouze kecáme a je ÄŤas na postel. To jsem zvÄ›dav, jestli nás v noci hmyzovĂ© seĹľerou ĂşplnÄ› nebo jestli aspoñ kousek nechaj.

Den dvacátý pátý – neděle 15.11.

SvÄ›te div se, hmyzáci nás pĹ™es noc nechali vĂ­cemĂ©nÄ› ĂşplnÄ› na pokoji, takĹľe se ráno budĂ­me vcelku a s plnĂ˝m stavem krve v nádržích. Od obří a hodnÄ› pozdnĂ­ veÄŤeĹ™e máme ještÄ› plnĂ˝ bĹ™icha, takĹľe mĂ­sto snĂ­danÄ› dáváme (aĹľ na hladovĂ˝ho Karla) jen ÄŤaj a nezbytnej ÄŤerstvej dĹľus (ach jo, po tom se mi zase bude stĂ˝skat) a krátce po pĹŻl devátĂ˝ uĹľ sedĂ­me v autÄ›, kterĂ˝ nás veze do pralesa. VĹŻbec konstatujem, Ĺľe jsme (nepoÄŤĂ­tám-li Galapágy, i kdyĹľ i obÄŤas tam) strávili vÄ›tšinu ekvádorskĂ˝ho pobytu v pralesĂ­ch všeho druhu, coĹľ pĹŻvodnÄ› nebylo v plánu, ale o (ne)dodrĹľovánĂ­ pĹŻvodnĂ­ch plánĹŻ tu uĹľ byla Ĺ™eÄŤ mnohokrát a skuteÄŤnÄ› nenĂ­ naÄŤ Ĺľehrat. Dnešek zaÄŤĂ­ná pĹ™ejezdem pĹ™es hlubokĂ˝ ĂşdolĂ­ v pomÄ›rnÄ› chatrnÄ› pĹŻsobĂ­cĂ­ lanovce (pocity vĂ­cemĂ©nÄ› shodnĂ˝ se vÄŤerejší lanovou dráhou) a pak uĹľ šlapem pralesem hore dole v takzvanĂ© Svatyni vodopádĹŻ. Je jich tu šest a jsou moc pÄ›knĂ˝, je horko a tak se i koupem (maskovanej tuleñ Jitka skáče do vody uĹľ u druhĂ˝ho vodopádu v poĹ™adĂ­, my s Karlem ještÄ› chvĂ­li odoláváme, ale ne dlouho a vodopádĂ­ sprcha je skuteÄŤnÄ› příjemná). Procházka trvá asi tĹ™i hodiny, pak se opÄ›t lanovkou pĹ™esouváme na vĂ˝chozĂ­ mĂ­sto a scházĂ­me nÄ›jakĂ˝ch 5 km do Minda, neb uĹľ jsme koneÄŤnÄ› dostali pořádnej hlad. Jedna zdejší atrakce nám ovšem ještÄ› zbĂ˝vá – mĂ­stnĂ­ davy kolibříkĹŻ, kteří mÄ›sto proslavili. Ptáme se, kde na nÄ› nejlĂ©pe narazit, a panĂ­ z turistickĂ˝ kanceláře nás posĂ­lá do zahrady jednoho hotelu na kraji mÄ›sta. Hotel je momentálnÄ› zavĹ™enej, ale hlĂ­dacĂ­ panĂ­ proti naší spoleÄŤnosti nic nemá a na zahradÄ› u nÄ›kolika krmĂ­tek skuteÄŤnÄ› lĂ­tá kolibříkĹŻ takovĂ˝ mnoĹľstvĂ­, Ĺľe mezi nima aĹľ pĹ™echázĂ­ zrak. ObÄŤas je jich tu najednou snad dvacet. ChvĂ­li jen tak koukáme, pak trochu zdráhavÄ› taháme foťáky, ovšem krajinářskĂ˝ návyky a kolibříci, to nejde moc dohromady a moje vĂ˝sledky nestojej za nic (Karel, aÄŤ tĂ©Ĺľ krajinář specialista, dopadá podle prvnĂ­ho ohledánĂ­ podstatnÄ› lĂ©pe, sláva mu). Po chvĂ­li radÄ›ji foťák zase uklĂ­zĂ­m a sleduju ty ďábelsky rychlĂ˝ potvĹŻrky jen oÄŤima, na rozdĂ­l od snah o focenĂ­ si to aspoñ uĹľiju. Akorát se do nás dávajĂ­ asi tak tĹ™i spojenĂ© armády hmyzákĹŻ a tak po nÄ›jakĂ© dobÄ› velĂ­me k Ăşstupu, uĹľ je stejnÄ› dost hodin a ve ÄŤtyĹ™i jede přímej bus do Quita. VracĂ­me se do bambusovĂ©ho příbytku, berem vÄ›ci a hurá na nádraží. JenĹľe ouha, bus je plnej. No jo, nedÄ›le odpoledne a z Minda se vracejĂ­ davy Quiteños trávĂ­cĂ­ch tu vĂ­kend. To nás ovšem nemĹŻĹľe rozhodit, stavĂ­me na ulici pickup a necháváme se odvĂ©zt na ze vÄŤerejška známou kĹ™iĹľovatku cca 10 km od mÄ›sta na hlavnĂ­m tahu z Quita na pobĹ™eží. Tady nás urÄŤitÄ› nÄ›co ÄŤasem nabere, buÄŹ autobus, nebo nÄ›co stopnem. A hele, za deset minut stavĂ­ 30 let stará Toyota Landcruiser, v nĂ­ kluk zhruba stejnĂ˝ho vÄ›ku a Ĺľe jede do Quita, nudĂ­ se a chce si povĂ­dat. No super, takĹľe se po nÄ›jakĂ˝ch 13 letech vracĂ­m k autostopu a to hned na druhĂ˝ polokouli :). Ĺ ofĂ©r je nesmĂ­rnÄ› povĂ­davej, probĂ­ráme prvnĂ­ poslednĂ­ (chválĂ­ mi dobrou španÄ›lštinu, ĹľjĂłva :)), dozvĂ­dám se mj. to, Ĺľe momentálnÄ› panujou v celĂ˝m Ekvádoru nevĂ­danĂ˝ sucha a proto obÄŤas nefunguje elektĹ™ina, neb vodnĂ­ elektrárny nemajĂ­ vodu. No, je fakt, Ĺľe jsme za celej mÄ›sĂ­c ani jednou nezmokli, coĹľ je na zdejší pomÄ›ry podle všeho neuvěřitelnĂ˝. Cesta ubĂ­há velmi rychle a za cca hodinu a pĹŻl nás Ĺ™idiÄŤ vysazuje na severu Quita. Do hotelu dojĂ­ĹľdĂ­me taxĂ­kem, s personálem i pokojĂ­ÄŤky se vĂ­táme jak doma a vyrážíme do mÄ›sta s pĹ™edstavou veÄŤeĹ™e a dobrĂ˝ láhve vĂ­na na pokoj (nemyslĂ­m pĹ™edvÄŤerejší krabičák). ObojĂ­ se daří a tak do noci sedĂ­me, kecáme a pořád nám ne a ne dojĂ­t, Ĺľe je to opravdu poslednĂ­ veÄŤer a zĂ­tra touhle dobou polezeme do letadla…

Den dvacátý šestý – pondělí 16.11.

A je tu poslednĂ­ ráno v Quitu. A nenĂ­ ledajakĂ© – slunce pálĂ­ pomalu jak na Galapágách a vzduch je zcela neekvádorsky prĹŻzraÄŤnÄ› ÄŤistĂ˝, takĹľe máme radost, Ĺľe jsme si zrovna na dnešek nechali focenĂ­ starĂ˝ho historickĂ˝ho centra. Po snĂ­dani domlouváme s majitelkou hotelu, Ĺľe nám nechá jeden pokoj aĹľ do veÄŤera, a vyrážíme s foťáky do ulic. BĂ­lĂ˝ katedrály krásnÄ› svĂ­tÄ›j proti modrĂ˝mu nebi a Andy se s námi škodolibÄ› louÄŤĂ­ nádhernĂ˝m vĂ˝hledem na Cotopaxi, Cayambe a další hory v okolĂ­. JeštÄ› tĂ˝den a nikdo by nám v cestÄ› na Cotopaxi nezabránil… no nic, nelze mĂ­t všechno. ChodĂ­me a louÄŤĂ­me se známĂ˝mi mĂ­sty, okolo polednĂ­ho se vracĂ­me do hotelu, stÄ›hujeme všechny vÄ›ci do našeho pokoje a vyrážíme opÄ›t do mÄ›sta, tentokrát do novĂ˝ho centra na trh. UtrácĂ­me poslednĂ­ zbytky penÄ›z za dárky pro všechny doma, dáváme skvÄ›lej obÄ›d v ekvádorsko-ÄŤĂ­nskĂ˝ restauraci, s Karlem se na chvĂ­li stavujem za Diegem v Nomadtours a dÄ›kujem mu za skvÄ›lej program na Galapágách (Kurt v kanceláři nenĂ­, tak mu tĂ©Ĺľ vzkazujeme dĂ­ky a zároveñ doporuÄŤujeme, aby uĹľ nedoporuÄŤoval Rainforestur v Baños :)). No a taky nám vĹŻbec poprvĂ© v Quitu (a ostatnÄ› i poprvĂ© za celou cestu, nepoÄŤĂ­tám-li dĹľungli) zaÄŤĂ­ná pořádnÄ› lejt, takĹľe louÄŤenĂ­ se vším všudy (tĹ™eba s naším odletem skonÄŤĂ­ neÄŤekanĂ© obdobĂ­ sucha). No a to uĹľ je pomalu ÄŤas na návrat do hotelu, dobalenĂ­, poslednĂ­ sprchy apod. a pĹ™esun na letištÄ›. Do váhovĂ©ho dvacetikilovĂ©ho limitu se tentokrát vcházĂ­me s hodnÄ› odĹ™enĂ˝ma ušima, ale vcházĂ­me. PlatĂ­me nehoráznou odletovou taxu 41 USD, veÄŤeříme a pak uĹľ lezem do letadla. UĹľ je

Den dvacátý sedmý – úterý 17.11.,

doma se slavĂ­ dvacet let svobody a my nostalgicky sledujeme mizejĂ­cĂ­ svÄ›tla Quita hluboko pod námi. Po pÄ›ti hodinách a krátkĂ©m spánku pĹ™istáváme v AtlantÄ›, bez problĂ©mĹŻ absolvujeme imigraÄŤnĂ­ koleÄŤko, vyzvedáváme bágly a hned je zase odevzdáváme – zatĂ­m jde všechno snáz, neĹľ jsme ÄŤekali. ÄŚtyĹ™hodinovĂ© ÄŤekánĂ­ v AtlantÄ› ubĂ­há vcelku rychle a následuje pĹ™esun do New Yorku, tam další tĹ™i ÄŤtyĹ™i hodinky a okolo pátĂ˝ odpoledne lezem do poslednĂ­ho letadla celĂ˝ cesty, příštĂ­ stanice Praha. DĂ­ky ÄŤasovĂ˝mu posunu pĹ™i letu na vĂ˝chod je noc krátká a pĹ™i příletu zrovna symbolicky vycházĂ­ slunce, Boeing 767 s námi opíše nÄ›kolik kruhĹŻ nad mÄ›stem a dosedáme na Ruzyni. Je skvÄ›lĂ© bĂ˝t po ÄŤtyĹ™ech tĂ˝dnech zase doma. Cesta konÄŤĂ­… ale ne. Cesta nikdy nekonÄŤĂ­.

Poděkování

Na závěr bych rád jako vždy rozdal pár díků. Zaslouží si je především:

  • Jitka Spoustová Stañková z ÄŤeskĂ©ho zastoupenĂ­ Nikonu za laskavĂ© zapĹŻjÄŤenĂ­ zrcadlovky D300, takĹľe jsem mohl fotit beze strachu, Ĺľe mi mĹŻj veterán D70 bÄ›hem cesty vypovĂ­ sluĹľbu.
  • Jarda JarolĂ­m, Míša SĂ˝korová a jejĂ­ kamarádi z fotoklubu PCW za pĹŻjÄŤenĂ­ paměťovĂ˝ch karet a baterky ke zmĂ­nÄ›nĂ©mu Nikonu D300.
  • Daniela Stratilová za to, Ĺľe do mÄ› uĹľ dva a pĹŻl roku pumpuje španÄ›lštinu, co to jde (nÄ›kdy to moc nejde, já vĂ­m :)). PĹ™edloni v Peru a BolĂ­vii jsme mÄ›li hispanofonnĂ­ho Marka, teÄŹ byla konverzace na mnÄ›, tak jsem byl zvÄ›davej, jestli to vĹŻbec pĹŻjde. Ĺ lo.
  • Kurt Beate a Diego Bettencourt z cestovnĂ­ kanceláře NomadTours v Quitu za prima sluĹľby a vĂ˝bornou nabĂ­dku island hoppingu, dĂ­ky nÄ›muĹľ jsme si Galapágy uĹľili opravdu na jedniÄŤku. Všichni galapážštĂ­ prĹŻvodci, s nimiĹľ jsme mÄ›li tu ÄŤest – byli bez diskuse vynikajĂ­cĂ­.
  • OstatnĂ­ účastnĂ­ci expedice, tedy Jitka, Karel a Ada, za pohodu a dobrou náladu, dĂ­ky nĂ­Ĺľ byla cesta nejen plná zážitkĹŻ, ale taky zábavná a veselá. SamozĹ™ejmÄ› speciálnĂ­ podÄ›kovánĂ­ náleží Adovi za skvÄ›lĂ© obstaránĂ­ sponzorskĂ©ho příspÄ›vku, bez kterĂ©ho bychom vidÄ›li Galapágy tak na fotce a na mapÄ›, ale rozhodnÄ› ne ve skuteÄŤnosti.
  • No a klasicky Jarmila, Dominika a Tomáš za tu spoustu pochopenĂ­ a tolerance, dĂ­ky nĂ­Ĺľ se mĹŻĹľu prostÄ› sebrat a na mÄ›sĂ­c zmizet na druhou stranu svÄ›ta. Bez vás by žádnĂ˝ cesty nebyly…