h1

Cestovní deník Ekvádor a Galapágy 2009 - část 3

(předchozí kapitoly: část 1 – část 2)

Den šestnáctý – pátek 6.11.

No to byla noc. Okno z guayaquilského hotelového pokoje vede do světlíku, z nějž se po celou dobu ozývá a) hukot nějakého příšerného agregátu v intenzitě cca 100 decibelů, b) řev jakýchsi mejdanuchtivých jedinců, snad Irů či Skotů, kteří v půl čtvrtý ráno řáděj jak tygři a k tomu si na plný koule pouštěj starý Stones. Sticky Fingers je skvělá deska, ale ne v téhle situaci :). Ke všemu ráno kleká v celým hotelu proud a denní světlo oknem neprojde, takže si při vstávání svítíme čelovkama. A aby byl prima dojem z hotelu úplnej, mají v cafeterii v přízemí jen jeden typ snídaně nevalné kvality a obsluha se tváří jako v Benešově v roce 1987. Rychle pryč. Berem taxíka na letiště, absolvujem sérii kontrol (Galapágy si zjevně hodně hlídaj, aby k nim nepronikly žádný choroby apod.), trochu prudíme kamarády doma provokativními fotkami a hláškami na Facebooku (v letištní hale je Wi-Fi) a cca v jedenáct lezem do letadla s logem leguána na ocase (společnost AeroGal) a startujem. Okýnkem sleduju modrej Pacifik a po necelých dvou hodinách se na něm objevujou ostrovy povědomých tvarů a uspořádáni. Za pár okamžiků přistáváme na letišti na ostrově Baltra a po nezbytných, leč překvapivě přátelských formalitách si nás přebírá náš dnešní průvodce Cézar. Příští tři dny se o nás bude starat Kurtova cestovka, resp. její zdejší partneři, pak tu máme čtyři dny na vlastní triko. Lezem do autobusu a po cca 5 minutách stavíme u přívozu, kterej nás odveze na vedlejší ostrov Santa Cruz aneb centrum veškerých Galapág. První kratičkou (cca 500 m) plavbu zpestřuje tzv. vítací lachtan, vyvalující se na bójce uprostřed úžiny a líně kynoucí na pozdrav (vypadá, jako že mu za pár minut skončí šichta a těší se, až ho přijde vystřídat parťák). Na Santa Cruz nastupujem do Cézarova auta a průvodce nás veze do přístavu Puerto Ayora, který se za pár dnů stane naším dočasným domovem, ale nepředbíhejme. Po cestě málem vrážíme do obří želvy, jak si tak v klidu relaxuje u cesty. Tak se mi zdá, že pověsti o Galapágách příliš nelhaly. Puerto Ayora se jeví jako velmi příjemný městečko, ale teď máme fakt málo času, za chvilku nám odplouvá loď na největší galapážskej ostrov Isabela. Opět absolvujem pár kontrol a přesně ve dvě se vyplouvá. Ještě se loučíme s Cézarem, domlouváme s ním asistenční a průvodcovský služby po návratu do PA a skládáme se coby sardinky do lodi. Jízda trvá dvě hodiny a je to síla, takhle rychle jsem po moři ještě nejel. Malá skořápka skáče po vlnách jak vržená žabka, takže jsme na konci vskutku řádně vyklepáni. Naším cílem je Puerto Villamil aneb to větší ze dvou městeček na Isabele. Hned v přístavu nás přebírá novej a opět velmi příjemnej průvodce Jimmy, ještě chvíli čekáme na nějaký spolučleny výpravy a rozhlížíme se okolo. Je pod mrakem, ale teplo a dírami v oblacích prosvěcuje sluníčko. Přístavem krouží dva nebo tři cca metroví rejnoci, opodál si ve vodě hrajou tři lachtaní děti, po břehu lezou leguáni a nad vším kroužej ptáci fregatky a co chvíli se střemhlav vrhají do vody pro něco k žrádlu. Naše komentáře lze zredukovat na jedno velké nevěřícné „týýýýjo“ a Jimmy na nás pobaveně kouká. Pickupem se přesouváme do cca půl kilometru vzdáleného hotelu San Vicente, k pláži je to nějakých 200 m. Hotel má restauraci, dvůr, terasy s houpacíma sítěma a příjemně čistý pokoje, nádhera. Hned po ubytování nás Jimmy táhne na jezírko údajně plný plameñáků, ti tu ale zrovna nejsou a stejně mu zdrháme, neb nás volá západovka na pláži. Slunce vylézá zpod mraků na obzoru a vypadá to skvěle. Stavíme stativy na lávovej ostrůvek a Karel boduje, neb na něm objevuje velikýho usínajícího leguána. Přesně o týhle situaci (širokoúhlá plážová západovka s exotickým tvorem v popředí) jsme ráno fantazírovali na letišti, tehdy ovšem s pocitem, že to patří do kategorie nedostižných snů. Nuže, nepatří. Cca po půlhodině se noříme z fotografické extáze a sunem se zpátky do hotelu, večeříme, pak se ještě dlouze procházíme po městě, kecáme a užíváme si. Pořád je krásně teplo a vůbec, Galapágy nás přivítaly úžasně. A je čas spát, budík nařízen na 4:44, snad se do zítřka mraky vyberou a po západovce přijde konečně i pořádnej úsvit.

Den sedmnáctý – sobota 7.11.

Východovka! Je to neuvěřitelné, ale opravdu konečně vyrážíme ven za známého předúsvitového soumračna, přímo nad hlavami nám svítí Orion a obzor se začíná barvit. S Karlem míříme na skaliska, která jsme si včera vyhlídli, a stavíme stativy s pocitem, že jsme konečně na fotovýpravě. Pravda, úplně bez chybičky to není, kousek nad obzorem číhají mraky a samotnej východ tak trvá jen cca minutu, ale připraveným štěstí přeje. A když slunce povyleze nad ten pruh mraků a my pomalu začínáme přemýšlet o přesunu na snídani, odmění nás za trpělivost dokonalá leguání rodinka v čele se starým vrásčitým tátou, za nímž poskakují mraky mláďat (nebo to tak aspoñ působí). A do toho si u břehu hrajou dva babylachtani. Začíná mi docházet jedna věc – moje představy o Galapágách byly úplně mimo. Čekal jsem něco, jako když se jede do Alp pozorovat orly nebo do Tater sviště a kamzíky – jistě, jsou tam, člověk o nich ví a když má kliku, dostane se k nim čas od času na slušnou vzdálenost. Tak přesně tohle jsem čekal od zdejších leguánů, lachtanů, ptáků apod. Jenže ve skutečnosti si spíš musíme dávat bacha, abychom nějakýho nezašlápli. A podle slov průvodců je tohle jen začátek, čeká nás mnohem víc. Fantazie. Ještě chvíli lovím přelétající ptáky (pelikáni, fregatky, modronohý „bubík“ (blue footed boobie, česky to neznám) a pak jsme jsme konečně nabaženi a jdem na tu snídani, ať stíháme dnešní program. Dopoledne nás čeká přesun loďkou na ostrůvek Tintorera, kde se kromě spousty leguánů údajně vyskytují malí žraloci a my si mezi nimi zašnorchlujem. No to jsem na to zvědavej. Nakládáme se do aut a míříme k přístavu (vysvětluju Jimmymu, že to klidně dojdem pěšky, ale nechce o tom ani slyšet, asi prestižní záležitost). Všeobecnou pohodu trochu kalí jen jeden z účastníků výpravy – nerudnej Rus, kterej s sebou má dceru (cca 15–16) a při nasedání do auta jí nadává tak sprostě, že lituju, že nevládnu lepší ruštinou, protože si to vysloveně říká o štěpnou reakci (anglicky ten hulvát samozřejmě neumí ani slovo, o jiných jazycích nemluvě). No nic, proč si kazit den. Během krátké plavby nám kyne další vítací lachtan, tentokrát na lodi zakotvený mezi ostrovy. Samotnej příjezd na Tintoreru pak střeží pro změnu tučñák (toho jsme tu ještě neviděli). Tintorera je fantastická, černej a bílej lávovej rozeklanej terén, nádherný zátoky a ano, spousta malých (cca 1,5 m) a údajně zaručeně neškodných žralůčků. Uctivě si broučky prohlížíme z výšky břehu a přemýšlíme, jak se nám asi bude plavat mezi nimi. Přecházíme ostrov, Jimmy poutavě a velmi dobrou angličtinou vypráví o všem zdejším zajímavém a pak se vracíme do lodí a nasazujeme ráno vypůjčenou šnorchlovací výbavu. Noříme se do nádherně průzračný teplý vody a já vyhlížím žraloky, nacházím však jen několik hejn krásných ryb všech barev, velikostí a tvarů. Chvíli si plavu sám okolo břehu, pak se podívám po ostatních a vidím, že cca o 50 m dál cosi vyvádějí pod vodou. A hele, oni si hrají na babu s lachtanem juniorem. No tak to se rád zapojím taky. Lachtánek je nesmírně hravej a zjevně se dobře baví (oblíbil si hlavně Adu, do kterýho neustále žďuchá ploutví), o nás to pochopitelně platí tak desetinásobně. Jedinej problém spočívá v tom, že se pod vodou nedá smát. Po cca půlhodině to konečně balíme a vracíme se k lodi. Jen co na ni vylezem, začne lachtan nespokojeně plavat okolo a všemožně nám dávat najevo, že jemu to tedy nestačilo a že máme naskákat zpátky do vody a pokračovat ve hře. Ale nedá se nic dělat, mimo jiné už máme pořádnej hlad. Vracíme se na oběd, během následné siesty vyrážím fotit Puerto Villamil a světe div se, vedrem ztuhlé městečko má zajímavou atmosféru i v poledním nesvětle. Pak si nás opět vyzvedává Jimmy a jedem dál, tentokrát do chovné stanice obřích želv. Je to vlastně taková zoo, ale pěkná a Jimmyho výklad opět stojí za to. Bohužel je s námi zas ten přesdržkoidní Rus a tentokrát je tak třeskutě vtipnej, že se mi rychle vracejí dopolední pocity (ani Jimmy zrovna neoceñuje několikrát opakované dotazy, zda je z želvy lepší guláš nebo polívka, doprovázené velikým muhehehehe). Radši fotím. Ještě zavíráme Jitku do želvího krunýře před stanicí a zkoušíme, jak by vypadala jako jeden ze zdejších druhů, a pak nás Jimmy veze dál po pobřeží. Posloucháme půlstoletí starej příběh o vzpouře v místním vězení (dávno nefunguje) a přes dalších pár zastávek u místních pozoruhodností se vracíme na pláž, kde se my čtyři necháváme vyhodit, neb západovka. Nestihli jsme to úplně, slunce už je pod obzorem, ale i tak to stojí za to. Po nějaký době jdem po pláži k městu, procházka trvá cca 20 minut a už je večeře. Po ní a po chvilce na internetu si večer ještě zpestřujeme velepříjemnou noční koupačkou a pomalu je čas zalízt, budíček ve 4:44 se pochopitelně zítra opakuje.

Den osmnáctý – neděle 8.11.

Po ránu to s východovkou nevypadá úplně růžově – nebe je poměrně souvisle zatažený, ale zrovna na východě se pod mraky rýsuje čirej pás a tak do toho s Karlem a Jitkou statečně jdem. A statečnost nese úspěch, fotek sice není moc, ale docela se na ně dá dívat. Po návratu rychle snídáme a v 8 před barákem staví auto, z něj leze novej průvodce Javier a vše je tudíž připraveno k dnešnímu skoro celodennímu treku po místních sopkách. Jediná vada: výpravy se s námi účastní i již včera zmiñovaný hulvát, něžně přezdívaný Ivan Kokotěnko. Už od rána je zase vtipnej, že z něj málem upadly dveře od auta. Jedem cca půlhodinu do kopce, pak auto staví a nás čeká stádo koní, na nichž následně pojedem cca hodinu ke kráteru sopky Sierra Negra. Dostávám pěknýho velkýho hnědáka a můžeme vyrazit. Jediný, co kalí radost, je počasí – je vcelku zima a není vidět na patnáct metrů, takže si připadáme jako v okolí Tungurahuy. Po nějaký době, kdy nás koníci pěkně vytřásají, dorážíme ke kráteru a dozvídáme se, že je druhej až třetí největší na světě – největší je v Tanzanii, o druhý místo se Sierra Negra hádá s Pululahuou (u Mitad del Mundo, viz den třetí). Travnatou cestu střídá prašná pěšina, což znamená, že se chvílemi slušně dusíme. Nejvíc prachu víří Kokotěnko, kterej nerozchodil, že by měl jet jinde než v čele, urval z lesa proutek a svou ubohou zcela neambiciózní kobylku nutí, aby všechny předbíhala. Ještěže po nějaký době stavíme a dál půjdeme pěšky. Nebe se začíná trhat, je tepleji a před námi se otevírá fantastická sopečná krajina. Jejím středobodem je další sopka Volcán Chico, soptivší naposledy v roce 1979. Projdeme se až k ní, bohužel ne hned, neb se Kokotěnko ztratil. Javier vypadává z diplomatické role a pronáší na Ivanovu adresu dosti kousavé poznámky, které zbytek společnosti přijímá s velkým pobavením. Veselí trvá, dokud se inkriminovaný jedinec nevrátí zpátky s jakousi nejapnou výmluvou. Odchod. Krajina okolo sopek vypadá trochu jako Altiplano v Bolívii, střídavě černá a červená láva, vysoký kopce, lávový tunely, kaktusy… Zážitek ovšem nepřekvapivě komplikuje kdo jiný než Kokotěnko, který vytáhl jakési kapesní pižlátko a snaží se upižlat kus suchýho stromu, přičemž ostražitě sleduje, zda ho nevidí Javier. Nevidí, zato já ano a už se neudržím a vyjedu po něm. Chvíli na mě blbě čumí, pak beze slova pižlátko uklízí a až do odpoledne se moc neprojevuje. Hurá. Volcán Chico je úžasnej, takový krátery jsem dlouho neviděl. Je to neuvěřitelný, ale po dvou týdnech mezi ekvádorskými štíty najde člověk nejfotogeničtější horskou krajinu v 1000 metrech na Galapágách. Po nějaké době je vše vyfoceno vracíme se zpět, nejdřív pěšky, pak na koních. Už je zase vedro a plynulá klidná jízda mýho oře mě málem uspává (zato Karel komentuje svůj stav slovy, že by příště koně raději nesl než na něm jel). A pak už jedem zpět do Puerta Villamil, kde dostáváme na vybranou – buď ještě půjdem šnorchlovat, nebo máme do večera (teď jsou tři) volnej program. Jitka volí šnorchlování, my ostatní se chystáme na západovku na Tintoreru, po včerejší zkušenosti věříme v krásu velikou. Vyrážíme do přístavu a domlouváme se s majitelem jedné loďky, že nás na ostrůvek za pár dolarů odveze. Vyplouváme za chvíli a na první pohled je jasný, že to byl dobrej nápad. Nejen krásný krajinářský scenérie, ale taky mraky zvířat, hlavně leguánů, o který tu člověk fakt zakopává. Mou pozornost poutají hlavně lachtani a užívám si do sytosti – jeden se noří z vln a kolébá se po pláží, druhý pískle si na písku staví hrad úplně jako normální dítě. Náš lodní taxikář nás provází, neb po Tintoreře nelze chodit na svý triko, a pomáhá nám velice, když nám ukazuje utajenou okružní cestu, o který jsme nevěděli. No a na ní nacházíme hned několik famózních motivů – několik velkých kolonií leguánů, lachtany, zkrátka ideální způsob pro kombinaci krajinařiny a wildlife. Mě zprvu přitahuje především osamělej větší leguán pozorující o samotě západ slunce, pak si ale všímám velkýho světlýho lachtana, kterej se opodál na písku ukládá ke spánku a vypadá v tu chvíli jako nejkrásnější zvíře na světě. Opatrně si sedám předpisové dva metry od něj, stavím stativ a začínám mu broukat ukolébavku, aby si hezky lehl. Ztrácím pojem o prostoru, čase a okolním světě, je tu jen můj lachtan a nádherný pozápadovkový světlo. I s otevřenýma očima je lachtan už úplně vláčnej, desetivteřinovou expozici zvládá bez sebemenšího pohnutí, po čase usíná úplně. Mám za sebou asi nejintenzivnější zážitek z dosavadního průběhu cesty, byla to tak parádní chvíle, že asi chvíli nejsem schopen normálně komunikovat, probírám se až za nějakou dobu. I ostatní jsou večerem na Tintoreře podobně nadšení, na Karlovy fotky se těším velice. V euforickém stavu se vracíme na večeři, kde se potkáváme s podobně dobře naloženou Jitkou, šnorchlování bylo taky prima (opět lachtan, dvě vodní želvy, žralok etc.). Večeříme a přemýšlíme o zítřku – už v šest ráno se přesouváme do Puerto Ayora, kde zaplacená tour končí a nadále je program už jen na nás. Ale snad to zvládnem a snad nás PA a celej ostrov Santa Cruz přijme tak vlídně jako Isabela.

Den devatenáctý – pondělí 9.11.

Ráno vstáváme opět před pátou, tentokrát nás ovšem místo východovky venku čeká minibus a jedem do přístavu. Tady už stojí známá rychlá skořápka a taky poměrně podrobný kontroly zkoumající, zda někdo něco neodváží z Isabely pryč. Nemám ale vůbec pocit, že by kontroly nějak buzerovaly, prostě dělají svou práci a chovaj se u toho velmi slušně. Na loď s náma nastupuje i Kokotěnko a Karel mi až později během dne prozradí, že jako jedinej měl s kontrolou problém – pochopitelně zkoušel provézt nějakou flašku plnou písku. Koho by to překvapilo… Cesta trvá opět dvě hodiny a my se těšíme, že nás v Puerto Ayora bude čekat podle dohody Cézar, ale povědomá červená čepice nikde. Místo toho nás vítá novej průvodce Juan, ten se nám ovšem bude věnovat jen dnes dopoledne v zoologickém centru Charlese Darwina a pak nás zanechá svému osudu. No, však se nějak zařídíme. Hned v přístavu nás Juan usazuje ke snídani, pak se skládáme do taxíku a jedem se ubytovat do pronajatého apartmá v hotelu nebo spíš rezidenčním domě Casa de Judy. Není to takovej luxus jako hotely v Baños nebo na Isabele, ale dá se, jen chvíli licitujem o počet postelí, neb si vedení představuje Karla a Jitku na jednom dvojlůžku šíře cca 120 cm a to se jim nelíbí. Paní recepční slibuje, že to nějak zařídí, a my s Juanem jdeme do tý Darwinovy stanice. Podobně jako na Isabele tu mají především obří želvy, z nichž nejznámější je Samotář George – navzdory mnohým pověstem se ovšem nejedná o nejstarší želvu na světě, která podle některých pamatuje samotného Darwina, ale o jediného přeživšího zástupce druhu z ostrova Pinta. Samice k němu nikdo neobjevil a George odmítá mít cokoli s cizinkami, takže druh patrně vyhyne. Kromě něj sledujeme spoustu želv různých věků a velikostí, pak nás ale zpražuje dost blbá zpráva – Juanovi volá švagrová z rozjednaný cestovní agentury a sděluje, že všechny jednodenní výlety na okolní ostrovy jsou až do pátku (tedy do našeho odletu do Quita) vyprodaný. No to snad ne – copak budem čtyři dny trčet v Puerto Ayora, jakkoli je tu hezky?! Hučím do Juana horem dolem, ať proboha něco vymyslí, ale veškerá telefonická snaha k ničemu nevede. Opouštíme Darwiniště a míříme do města s jedinou myšlenkou – najít cokoli, co nás dostane aspoñ na jedinej výlet. Ze zoufalství ženu Juana do potápěčské agentury na hlavní ulici, tam nás posílají do hotelu naproti a dozvídáme se dobrou zprávu – je k dispozici loď hned na dva výlety (ostrovy Plazas a Bartolomé, přesně jak jsme chtěli) na zítra a pozítří. Ovšem jde o loď luxusní a tak stojí víc, než jsme čekali (i se slevou 135 USD na osobu). Hm, to není málo, ale po krátký poradě to jednohlasně berem – na Galapágách je člověk jednou za život a když jde o jedinou možnost, jak si je pořádně užít… Příjemná slečna Daniela nám vyplñuje objednávku a přitom zjišťujem, že jsme sousedi, taky bydlí v Casa de Judy. Svět je zase prima a my to jdem oslavit příjemným obědem, ještě předtím ale u stánku s rybami sledujeme scénku pro bohy – prodavač prodává nádherně vyhlížející čerstvý úlovky a za ním ve frontě se batolí lachtan, několik fregatek a dva pelikáni a čekají na zbytky. Dokonalej pohled. Po obědě se Ada marně pokouší vydobýt peníze z místního bankomatu, pak se vracíme do hotelu (do apartmá mezitím mysteriózně přibyla jedna postel), berem plavky a přesouváme se do Bahía Tortuga aneb Želví zátoky cca 2,5 km západně od města. No to je nádhera. Snad nejhezčí pláž, kde jsem kdy byl. Superjemnej písek, oceán teplej a plnej vln, na nebi ani mráček, na pláži ani noha. Je vůbec možný, že je listopad, doma choděj lidi v zimních bundách v hnusný dešťosněhový břečce a my se tu cachtáme v Pacifiku? A aby toho nebylo málo, po pláži si to šine krásnej mořskej leguán. Cca 2 hodiny si užíváme, pak už je bohužel čas na návrat – pobyt zde je omezen zdejšími předpisy, po setmění patří pláž už jen a jen leguánům (kterým to ovšem přeju). Cestou do města potkáváme poněkud nervózně se tvářícího Cézara, hrozně se omlouvá, že ráno nemohl přijít bla bla bla. Narazit na něj ve chvíli, kdy jsme neměli ty výlety, asi by to nepřežil (původně sliboval, že to za našeho pobytu na Isabele zařídí), ale teď už je vše OK a tak ho necháváme žít. A sami míříme na večeři a pak do hotelu. Zde nás čeká vzkaz od Daniely, že cestovka prohodila program obou dnů a zítra vyrážíme už v 6:30 na Bartolomé, a zmíněná slečna nám navíc půjčuje varnou konvici, neb u nás nelze rozchodit plynovou bombu. Píšem deníky, pijem skvělý víno z Argentiny a máme radost, že se opět povedlo zažehnat hrozící problém a máme se nač těšit…

Den dvacátý – úterý 10.11.

V půl sedmé před hotelem staví vcelku luxusní minibus Hyundai a z předního sedadla nám kyne sympatická průvodkyně Sabina, která se o nás bude dnes a zítra starat. Loď nás čeká v průlivu mezi Santa Cruz a Baltrou, celej ostrov tedy přejíždíme autem. O Santa Cruz se traduje, že na něm funguje několik mikroklimat, a dnešní zkušenost to potvrzuje – v Puerto Ayora je teplo a jen zlehka oblačno, na jižních svazích nad městem ovšem sedí mrak, vzduch je citelně chladnější a prší. No a když přejedem hřeben směr sever, déšť coby mávnutím proutku ustává, mraky mizej a už je zase vedro a slunce. Na vrcholu ostrova stavíme u hodně luxusně vypadajícího hotelu a nabíráme dva spolucestující – Kanaďanku Rachel a Australana Bena. A pak už sjíždíme do přístavu a gumovej člun nás veze na loď jménem Eclipse. Byl nám slibován luxus a taky že jo – na šest cestujících je připraven kapitán, kuchař, steward, inženýr a zmíněná Sabina, což, jak tvrdí zkušený přestrojený kapitán Ada, je sakra hodně. K tomu dřevěný obložení, všude čisto, vybavenej bar, tady se nám bude líbit. Čaje a kávy máme k dispozici dle libosti, tak si naléváme a vychutnáváme skvělé ráno. Steward nám neustále podstrojuje něco k zakousnutí (sušenky, olivy, párečky…) a my se po chvíli příjemně naplněni přesouváme na horní palubu a sledujeme, co se děje kolem nás. Cesta trvá cca dvě hodiny a děje se toho hodně – nad lodí lítaj fregatky a pelikáni v občas velmi zajímavých formacích, největší atrakcí jsou ale manty skákající všude okolo nad hladinu jak o život. Okolo jedenáctý dorážíme k dnešnímu cíli, tedy na ostrov Bartolomé. Podle informací nás tu nečeká moc zvířat, zato nádherná krajina. Hned první pohled prozrazuje, že pověsti nelhaly. Sopečnej vrcholek trochu připomíná Volcán Chico na Isabele, ovšem s přidanou hodnotou v podobě moře coby dokonalý kulisy všude okolo. Bartolomé se svými dvěma zátokami a vysokou skálou jménem Pinnacle patří k nejfotogenič­tějším místům na Galapágách, což pochopili i autoři filmu Master and Commander (Russell Crowe apod.) – pokud vám třeba tenhle záběr zmíněnej film připomíná, jste na správné cestě. (A perlička: Sabina vypráví, že ani hollywoodští pracháči neměli na ostrovech žádné extrabuřty, úřady odmítly za jakoukoli cenu omezit běžný turistický provoz a film se tu tudíž mohl točit jen těsně po úsvitu a po soumraku, což do značné míry ovlivnilo jeho atmosféru :).) Stoupáme do cca 150 m výšky, fotíme jak o život a je nám krásně, akorát jeden vážnější problém se vyskytl – Jitce klekl fotoaparát. Po návratu na loď se ho pokouším rozchodit, ale problém je v zasekávající se závěrce a na to nestačím. Bohužel, to se musí vyměnit a tak Jitka asi dofotila :(. No nic, k příjemnějším věcem. Dalším bodem programu je šnorchlování, tedy napřed fotoprocházka po břehu (vydupáno P.T. fotografy) a pak teprve zanoření. Focení si velmi užíváme, pak berem masky, šnorchly a ploutve a skáčem do vody. Dovádějící lachtany tu pravda nemají, jinak ale Bartolomé překonává i samotnou Isabelu. Tolik druhů ryb jako tady se nenajde snad ani v běžným ichtyologickým atlase, do toho hvězdice a dvaceticentimetroví ježci, za břehu na nás pomrkávaj lachtani, tučñáci a zdejší volavka. No a vrchol přichází cca po 20 minutách, kdy přímo proti mě graciézně vyjede půldruhametrovej žralok. Teda řeknu vám, prvním pocitem je takovej dost zvláštní pocit v břiše, ale Sabina i ostatní tvrdili, že to není žralok žrout a člověka nechá na pokoji, tak se uklidñuju a se zájmem ho sleduju. Zájem je nicméně silně jednostrannej, žralok mě přehlíží jak podzimní krajinu a plave si za svým, což mě uklidñuje definitivně a rychle inkriminovaným směrem vleču i Karla, ať si té příšerky taky trochu užije. Po návratu na loď, na který mezitím posádka lapila pořádnýho humra, nás čeká fantastickej oběd, poté vyrážíme nazpátek. Ležím na horní palubě, hřeje mě slunce a chladí čerstvej větřík, sleduju moře, nebe, letící ptáky a opět něco vyskakovacích rejnoků, v náhlém popudu si do sluchátek pouštím Cohenův koncert z poslední šñůry (nic lepšího mě na tu slavnostní náladu nenapadá) a zrovna když si říkám, že už větší pohoda přijít nemůže, sklání se nade mnou steward a podává mi nealkoholický mojito. Nirvána absolutní. Ještě brzdíme u dalšího ostrova Daphne (modronozí bubíci, mraky dalších opeřenců, lachtani) a pak už v totálně povznesený náladě dorážíme do přístavu, loučíme se s kapitánem (mimochodem skvělej týpek, vysmátej pohodovej Brazilec) a minibus nás veze domů do Puerto Ayora. A tam ještě dlouze fotíme, večeříme, chodíme a konstatujem, že za sebou máme jeden z nejlepších dnů celý cesty. Což je v poslední době docela častý konstatování :).

Den dvacátý první – středa 11.11.

Dnes nás Sabina et al vyzvedává až ve tři čtvrtě na osm, takže si v domácí kuchyñce ještě stíháme uvařit čaj a pak už stejně jako včera míříme do kopců. V nich nabíráme Rachel s Benem a v přístavu na severním pobřeží Santa Cruz nasedáme na Eclipse. Krátce po vyplutí nás čeká první bod programu – máme na výběr mezi kajakem a šnorchlováním. Nějak nevím, co z toho si vybrat (Tichý oceán by se mi docela hodil do mého vodáckého portfolia a na šnorchlování se zase velmi těším po včerejšku), tak volím oboje. Na kajacích se s Adou projíždíme podél pobřeží Santa Cruz a konverzujem s přilehlým lachtanem, posléze nasazuju masku a ploutve a obdivuju další stovky nejrůznějších ryb (jen ten rejnok, o kterým nadšeně vypráví Jitka, už na mě nečekal). Po nějaký době lezem z vody a Eclipse míří k dnešnímu cíli na ostrov Plazas Sur. Není velkej, jen asi 2 km na 200 m šířky, ovšem údajně na něm žijou mraky zvířat, zejména lachtani a leguáni. A taky že jo, lachtaní uvítací výbor čeká už na molu a schůdkách v přístavu. Stačí se rozhlídnout a jsou jich tu fakt desítky – mimina u máminých prsů, školní mládež blbnoucí ve vlnách, tátové od rodin, odpočívající důchodci, no prostě lachtani všeho druhu. A leguáni se pochopitelně nechtěj nechat zahanbit, takže tu máme mořský i suchozemský kousky a jako bonus lávový ještěrky. A aby toho nebylo málo, pamatovali designéři ostrova i na atraktivní pozadí – černý lávový kamení pokrývá zeleñ a zejména nesmírně fotogenickej zářivě červenej podrost. Sabina vysvětluje rozdíly mezi mořskými a suchozemskými leguány, ti druzí jsou mj. světlejší a barevnější (a na fotkách tak vypadají snad ještě líp než ti mořští). Dorážíme na vrcholek ostrova, odkud padá strmá skála nějakých 40 metrů dolů do moře a okolo ní lítaj pelikáni, „tropic birds“ (takoví velcí bílí ptáci s dlouhým ocasem), lávoví racci apod. Vše korunují dva lachtani-horolezci, kteří tu čtyřicítku právě vylezli přímo od moře a teď funěj po výkonu a odháněj mouchy. Proplétáme se mezi zvěří dolů a já si jen říkám, jak to tu asi vypadá v jiným než poledním světle, ale to bych asi chtěl moc. No, i takhle je to fotografickej wildlife-orgasmus. Loučíme se s Plazas a nasedáme opět na Eclipse, kde kuchař Sebastian mezitím připravil vynikající krevety s rýží a oranžovej meloun coby zákusek. Jen je škoda, že druhý dnešní šnorchlování odpadá, oceán se totiž mezitím slušně rozbouřil a asi by nás poněkud pocuchal. Cesta do Puerto Ayora (tentokrát jedeme lodí až tam) je tedy hodně houpavá, ale nikomu se naštěstí špatně nedělá. Akorát si přitom uvědomuju, že rozhodnutí vynechat cruise a místo toho pojmout pobyt na Galapágách coby land-based (bydlení na pevnině + výlety) bylo opravdu šťastný – týden na lodi může být fakt moc, navíc bychom přišli o nádherný večery v Puerto Ayora či Puerto Villamil, východovky na plážích apod. Kolem čtvrtý kotvíme kousek od našeho dočasného domova. Loučíme se se Sabinou, posádkou i spolucestujícími a po krátké debatě, co s načatým večerem, míříme na pláž u Darwinova želvího centra, kde s Karlem opět hodláme ulovit něco západovek. Prostředí tu není úplně ideální, ale lepší něco než nic, Jitka se jako vždy a všude vrhá do vody, my ostatní míříme navštívit Osamělého George a jeho kamarády do želvích výběhů. Odsud právě míří davy turistů, takže v klidu nikým nerušeni procházíme a pozorujem. Želvy mám rád odjakživa a tyhle obří kusy mě fascinujou, nemůžu se dočkat, až je zítra uvidíme nadivoko. No a už se blíží šestá a s ní zmíněnej západ slunce, takže s Karlem odcházíme fotit, Ada nabírá na vedlejší pláži vyčvachtanou Jitku, jde se na večeři a pak už na nás čeká Casa de Judy.

Den dvacátý druhý – čtvrtek 12.11.

Po ránu nás cca v 7 budí velmi hlasitý projev některé ze sousedek, která si očividně užívá krásné ráno s drahou polovičkou a nechala se tak unést, že o tom pravděpodobně vědí až v přístavu :). No, budiž jim přáno. Je zataženo a vcelku chladno, takže si říkáme, že jsme výlety na okolní ostrovy absolvovali právě včas, a čekáme, až na devátou dorazí dle domluvy Juan (průvodce z pondělka) a odveze nás do hor za želvami. 9:00 a Juan nikde. 9:15 a Juan stále nikde. V 9:20 mu volám a nebere to. 9:25: vyhlašujeme Juana lopatou dne a odcházíme do města sehnat náhradního průvodce. V první cestovce se ptám na možnost výletu do vnitrozemí a dozvídám se, že cena činí 50 USD na osobu. No to si dělaj srandu, za ty tři hodiny a pár kilometrů autem. Pokračujem směr přístav a já se začínám smiřovat s představou, že želvy mimo zoo/výzkumný stanice neuvidíme. No co, nemůže vyjít všechno, tak chodíme po městě, fotíme a koukáme okolo. Ale nakonec je všechno jinak – v přístavu mávám zkusmo na taxíka a mladej kluk za volantem odpovídá, že s cestou do kopců nemá problém, s prováděním taky ne a celý nás to bude stát 30 USD dohromady. No to je jiná než v tý cestovce. Nasedáme a jedem. Šofér Giovanni je milej a hróóózně povídavej, takže zase po pár dnech s anglicky mluvícími průvodci pořádně provětrávám španělštinu a pusy se nám nezastavěj (Galapážani hrozně polykaj koncovky, komunikace je tudíž těžší a dost často porozumím až napodruhý, ale co). Počasí se vylepšilo, už je zase slunce a teplo. První zastávkou jsou Los Gemelos aneb dva velký vulkanický krátery. Jak říká Karel, je to díra v zemi, tu vám nikdo nevezme. Hezký, ale na Isabele jsme si přece jen užili sopek na jiný úrovni. Rychle na želvy. Technicky vzato je nenacházíme v úplně volný přírodě, spíš v rezervaci, ale to je v zásadě jedno – území zvíci několika fotbalových hřišť je z velký části zcela neudržovaný a pro želvy je skutečně přírodním prostředím. Želv je tu minimálně dvacet, spíš víc, a já na ně nestačím v úžasu zírat a fotit a fotit. Mohl bych tu zůstat dva dny a ani bych to nepostřehl, jak mě fascinujou. Mystický zvíře – vůbec se nedivím, že takovej Pratchett posadil obří želvě na záda čtyři slony nesoucí celej svět, třeba tamhleten macek vzadu by to zvládl hravě. Z vytržení mě probírá až Giovanni, kterej by po třech a půl hodinách už rád zpátky do města. No tak jo. Necháváme se hodit do Casa de Judy a domlouváme se, že nás Giovanni zítra v 9:30 hodí na letiště. To jsem zvědav, jestli aspoñ on dorazí. Berem stativy a plavky a chystáme se k přesunu na starou známou pláž v Bahía Tortuga, ať se s Galapágami rozloučíme trochu stylově. Ještě obědváme v oblíbené restaurační enklávě na ulici Charlese Binforda a už šlapeme mezi kaktusy a palmami k moři. No ano, stejná nádhera jako minule. Po pláži se prohánějí leguáni, bohužel ovšem také velká výprava hlučících německých důchodců, kterým se pokoušíme uniknout úprkem na vzdálenější pláž, ale stíhají nás statečně a tak je přestáváme vnímat. Na lávových kamenech nacházíme kolonii leguánů, nad hlavou nám lítá jeden pelikán za druhým. Zadní pláž ovšem připomíná spíš Mácháč než Pacifik, zanecháváme na ní tedy Němce a sami se vracíme na naše osvědčené místo. A hurá do vln. Ještě pořád nějak nemůžu pochopit, jak je možný, že doma řádí Martin na bílý kobyle, ve vinárnách otevíraj Beaujolais Nouveau a my se cachtáme v oceánu. Ale chápat netřeba, stačí užívat. Po hodině řádění ve vlnách vylézáme a s Karlem se chystáme na poslední mořskou západovku. Daří se vcelku dobře, s posledním záběrem nás z pláže vyhání místní hlídačka a vyžaduje klid pro zvířata, což plníme s lehkým srdcem – co jsme chtěli, to jsme stihli. No a zbývá už jen večerní klasika – večeře a přesun na sedmičku červenýho do Casa de Judy. Nechce se mi odsud. Galapágy jsou nesmírně milý místo – teď nemluvím jen o fascinující přírodě a zvířatech, ale taky o přátelským a veskrze přívětivým prostředí, kde se na vás usmívají i policajti a auta pouštěj na ulicích chodce přejít (obé v Jižní Americe nevídané). Jediný, co je důležitější než vy, jsou právě zvířata a příroda. Je to krásnej svět.

Den dvacátý třetí – pátek 13.11.

Po ránu je až nezvykle krásně a všude modro, jako by se nám Galapágy smály, že už musíme pryč. Jdem na poslední procházku (Ada k želvám k Darwinovi, my ostatní do přístavu) a o půl desátí, přesně podle domluvy, doráží k hotelu Giovanni a veze nás známou cestou přes celej ostrov ke kanálu mezi Santa Cruz a Baltrou. Slunce pálí a já sleduju známá místa: Bartolomé, Santiago, Daphne… a je mi smutno. Zase jedno z míst, kde mě kousek nenávratně zůstal – něco podobnýho se mi stalo předloni na bolivijským Altiplanu, tam měl ale člověk při návratu tak trochu radost, že ten nával drsný přírody ve zdraví přežil, tady si připadám dokonale odpočatej a jak po letní dovolený. S pohledem na ostrovy spřádám fantazie, jaký by to asi bylo, kdyby nám teď AeroGal oznámil, že dva dny z nějakýho důvodu nelítá a jako kompenzaci nám nabízí dva výlety na ostrovy dle našeho výběru… ještě jsme neviděli North Seymour, Santa Fé, to by bylo něco. (U kafe před odletem se o tom svěřím Adovi a dozvím se, že se mu myšlenky ubíraly naprosto stejnou cestou – dobrá telepatie :).) No nic, přívoz čeká a za pár minut už si stoupáme do fronty na letišti na Isla Baltra. Letiště vypadá přesně jako z filmů o tropech, dřevěná bouda, jediná rozjezdová/přis­távací dráha, přímo u ní venkovní kavárnička a na rozdíl od běžný letištní atmosféry vládne všude ospalá pohodička. Po kafi přistává letadlo a tak dáváme Galapágám definitivní sbohem a stoupáme do nebe směr Quito. Přistáváme cca v půl čtvrtý a hned na letišti nás čeká poněkud adrenalinová chvilka – měli bychom potvrdit zpáteční letenky do Prahy, jenže kancelář Delty je zavřená a v okýnku téže společnosti sedí neuvěřitelně neinteligentní a nenápomocná slepice, která patrně spotřebovala veškerou mozkovou kapacitu na ranní hygienu a teď neví, nemůže, nechce, neumí, neporadí a vůbec je tam poněkud zbytečně. Jediný, co z ní vyrážím, je telefonní číslo do jakýsi kanceláře, kde by nám snad měli pomoct. No tak to zkusíme. A hele, tam to funguje bez problémů, let máme potvrzenej. Prima, můžem vzít taxík do hotelu. Quito nás vítá odpolední klasikou – nebe pod mrakem, v ulicích jedna velká dopravní zácpa a spousta smogu a špíny. Předtím mi to až tak nevadilo, ale po Galapágách se těším, jak odtud zítra aspoñ na dva dny ještě vypadnem. V hotelu Interamericano se coby staří známí vítáme s personálem, dostáváme naše staré pokoje a vyrážíme do ulic. V turistické kanceláři zjišťujeme spojení do Minda, pak jdeme na večeři do Texas Chicken, hledáme pro Adu bankomat na karty American Express (konečně úspěšně) a poté dostáváme s Jitkou a Karlem prima nápad konečně vystoupat na kopec se strážným andělem přímo nad naší čtvrtí. Asi jsme z Galapág skutečně poněkud zhýčkaní, protože nikomu nějak nedojde, že vydat se v naprostý tmě do neosvětlený části města typu Quita zcela mimo turistický zóny není úplně dobrej nápad. Dochází mi to až ve chvíli, kdy nás v temných uličkách začínají provázet nepříliš přívětivě působící stíny a vzápětí nás hned dva lidi nezávisle na sobě slušně, ale poměrně naléhavě varujou, ať se radši rychle vrátíme do gringo-zóny, než se přihodí něco nemilýho. Mise se okamžitě ruší a my sestupujeme co nejosvětlenějšími místy zpět do civilizace, sledováni od pouličních ohníčků partičkami mládeže s kapucami a rozkroky u kolen. Jak z filmu o blbých Evropanech. A bodyguard Ada zůstal v hotelu. Cesta dolů je nějak dlouhá, ale ufff, konečně jsme na Calle Ronda, nabité k prasknutí (je pátek). Ještě nikdy jsem ji neviděl raději :). Rozhodujem se pro láhev vína na pokoj, ale nikde ji nemůžem sehnat, tak nakonec kupujem zdejší standard – argentinskej krabicák. No, označení „v nouzi pitné“ to vystihuje asi nejlíp, ale co, hlavně že jsme ten superinteligentní nápad přežili…

Den dvacátý čtvrtý – sobota 14.11.

Tak zas víc než po čtrnácti dnech ráno a snídaně v Interamericanu. Pak se taxíkem necháváme odvézt na již několikrát navštívený terminál Ofelia na severu Quita a za chvíli už svištíme zase jednou pravým ekvádorským busem směr Mindo. Je to město ve stejnojmenným národním parku cca 100 km západně od Quita v mlžném pralese, vyznačuje se neskutečným počtem ptáků i dalších zvířat a celkově atraktivním prostředím, o kterým básní každej druhej návštěvník Ekvádoru. Pokud pověsti nelžou, mohlo by se jednat o prima náplñ na poslední víkend. Cestu ozvláštñuje policejní kontrola hledající zbraně, cca ve 12 nás nicméně autobus po hladkém průběhu vysazuje na křižovatce nějakých 10 km od Minda a vzápětí nás čekající pickup veze až do města. Po vystoupení se nestačíme ani rozhlídnout a už se nás ujímá chlápek z místní cestovky nabízející program všeho druhu a stylovej hotel za 6 USD na osobu. No prima, ušetřit se hodí. Napřed se jdem ubytovat – hotýlek vypadá vskutku stylově, díky konstrukci z bambusu a prken trochu připomíná chatrč v Puyopungu (viz den dvanáctý), jen postele nemají moskytiéry a tak jsme velmi zvědaví, v jakém stavu se budeme nacházet ráno. Teď ale shazujeme bágly, míříme na oběd (tilápie na roštu, mñam) a pak na jednu z nabízených atrakcí, tedy na lanovou dráhu. Pokud něco podobného znáte z Čech, vězte, že tady je to trochu jiný kafe – člověk sviští ve stometrové výšce nad džunglí, celá dráha rozdělená na deset úseků má přes tři kilometry a adrenalin stříká až z uší. Jezdíme ve skupince s partou Němců, z nichž někteří jsou v Ekvádoru na rok na civilce coby dobrovolníci u dětí a tak, takže s Karlem vzpomínáme každý na své promrhané civilkářské časy a závidíme německým odpíračům vojny. Jízdy jsou parádní, největší dojem dělá Jitka v poloze Superwoman. Když už máme vše odjeto, vracíme se procházkou cca 3 km do Minda, dáváme v jedný dřevěnici (je jich tu plno, celý Mindo trochu připomíná westernový městečko) vynikající capuccino (to je v celým Ekvádoru spíš výjimka) a pak se pomalu přesouváme na večerní program – žabí koncert na místním jezeře. Tedy nikdy jsem si nemyslel, že žáby dokážou vytvořit tak dokonalej orchestr, jsou dokonale rytmicky i melodicky sladěný a je to radost poslouchat. Po nějaký době koncert přerušuje sympatickej průvodce a následující hodinu se dozvídáme vše podstatné o zdejší fauně, která opravdu stojí za pozornost (na 500 druhů ptáků, desítky druhů žab a ještě mnohem víc hmyzu, netopýři, vačice apod.). Do toho s průvodcem chodíme po ztemnělém lese, sledujeme ve světle baterek žáby, pavouky i další havěť a je to skvělý (fascinuje mě mj. světélkující rozkládající se dřevo, na první pohled ve tmě trochu připomínající zářivku). Po vcelku dlouhé a nesmírně příjemné prohlídce se suneme do restaurace Dragonfly Inn v centru na večeři a pivo (dojmy zprvu rozpačité, pak vcelku bez chyby), dlouze kecáme a je čas na postel. To jsem zvědav, jestli nás v noci hmyzové sežerou úplně nebo jestli aspoñ kousek nechaj.

Den dvacátý pátý – neděle 15.11.

Světe div se, hmyzáci nás přes noc nechali víceméně úplně na pokoji, takže se ráno budíme vcelku a s plným stavem krve v nádržích. Od obří a hodně pozdní večeře máme ještě plný břicha, takže místo snídaně dáváme (až na hladovýho Karla) jen čaj a nezbytnej čerstvej džus (ach jo, po tom se mi zase bude stýskat) a krátce po půl devátý už sedíme v autě, který nás veze do pralesa. Vůbec konstatujem, že jsme (nepočítám-li Galapágy, i když i občas tam) strávili většinu ekvádorskýho pobytu v pralesích všeho druhu, což původně nebylo v plánu, ale o (ne)dodržování původních plánů tu už byla řeč mnohokrát a skutečně není nač žehrat. Dnešek začíná přejezdem přes hluboký údolí v poměrně chatrně působící lanovce (pocity víceméně shodný se včerejší lanovou dráhou) a pak už šlapem pralesem hore dole v takzvané Svatyni vodopádů. Je jich tu šest a jsou moc pěkný, je horko a tak se i koupem (maskovanej tuleñ Jitka skáče do vody už u druhýho vodopádu v pořadí, my s Karlem ještě chvíli odoláváme, ale ne dlouho a vodopádí sprcha je skutečně příjemná). Procházka trvá asi tři hodiny, pak se opět lanovkou přesouváme na výchozí místo a scházíme nějakých 5 km do Minda, neb už jsme konečně dostali pořádnej hlad. Jedna zdejší atrakce nám ovšem ještě zbývá – místní davy kolibříků, kteří město proslavili. Ptáme se, kde na ně nejlépe narazit, a paní z turistický kanceláře nás posílá do zahrady jednoho hotelu na kraji města. Hotel je momentálně zavřenej, ale hlídací paní proti naší společnosti nic nemá a na zahradě u několika krmítek skutečně lítá kolibříků takový množství, že mezi nima až přechází zrak. Občas je jich tu najednou snad dvacet. Chvíli jen tak koukáme, pak trochu zdráhavě taháme foťáky, ovšem krajinářský návyky a kolibříci, to nejde moc dohromady a moje výsledky nestojej za nic (Karel, ač též krajinář specialista, dopadá podle prvního ohledání podstatně lépe, sláva mu). Po chvíli raději foťák zase uklízím a sleduju ty ďábelsky rychlý potvůrky jen očima, na rozdíl od snah o focení si to aspoñ užiju. Akorát se do nás dávají asi tak tři spojené armády hmyzáků a tak po nějaké době velíme k ústupu, už je stejně dost hodin a ve čtyři jede přímej bus do Quita. Vracíme se do bambusového příbytku, berem věci a hurá na nádraží. Jenže ouha, bus je plnej. No jo, neděle odpoledne a z Minda se vracejí davy Quiteños trávících tu víkend. To nás ovšem nemůže rozhodit, stavíme na ulici pickup a necháváme se odvézt na ze včerejška známou křižovatku cca 10 km od města na hlavním tahu z Quita na pobřeží. Tady nás určitě něco časem nabere, buď autobus, nebo něco stopnem. A hele, za deset minut staví 30 let stará Toyota Landcruiser, v ní kluk zhruba stejnýho věku a že jede do Quita, nudí se a chce si povídat. No super, takže se po nějakých 13 letech vracím k autostopu a to hned na druhý polokouli :). Šofér je nesmírně povídavej, probíráme první poslední (chválí mi dobrou španělštinu, žjóva :)), dozvídám se mj. to, že momentálně panujou v celým Ekvádoru nevídaný sucha a proto občas nefunguje elektřina, neb vodní elektrárny nemají vodu. No, je fakt, že jsme za celej měsíc ani jednou nezmokli, což je na zdejší poměry podle všeho neuvěřitelný. Cesta ubíhá velmi rychle a za cca hodinu a půl nás řidič vysazuje na severu Quita. Do hotelu dojíždíme taxíkem, s personálem i pokojíčky se vítáme jak doma a vyrážíme do města s představou večeře a dobrý láhve vína na pokoj (nemyslím předvčerejší krabičák). Obojí se daří a tak do noci sedíme, kecáme a pořád nám ne a ne dojít, že je to opravdu poslední večer a zítra touhle dobou polezeme do letadla…

Den dvacátý šestý – pondělí 16.11.

A je tu poslední ráno v Quitu. A není ledajaké – slunce pálí pomalu jak na Galapágách a vzduch je zcela neekvádorsky průzračně čistý, takže máme radost, že jsme si zrovna na dnešek nechali focení starýho historickýho centra. Po snídani domlouváme s majitelkou hotelu, že nám nechá jeden pokoj až do večera, a vyrážíme s foťáky do ulic. Bílý katedrály krásně svítěj proti modrýmu nebi a Andy se s námi škodolibě loučí nádherným výhledem na Cotopaxi, Cayambe a další hory v okolí. Ještě týden a nikdo by nám v cestě na Cotopaxi nezabránil… no nic, nelze mít všechno. Chodíme a loučíme se známými místy, okolo poledního se vracíme do hotelu, stěhujeme všechny věci do našeho pokoje a vyrážíme opět do města, tentokrát do novýho centra na trh. Utrácíme poslední zbytky peněz za dárky pro všechny doma, dáváme skvělej oběd v ekvádorsko-čínský restauraci, s Karlem se na chvíli stavujem za Diegem v Nomadtours a děkujem mu za skvělej program na Galapágách (Kurt v kanceláři není, tak mu též vzkazujeme díky a zároveñ doporučujeme, aby už nedoporučoval Rainforestur v Baños :)). No a taky nám vůbec poprvé v Quitu (a ostatně i poprvé za celou cestu, nepočítám-li džungli) začíná pořádně lejt, takže loučení se vším všudy (třeba s naším odletem skončí nečekané období sucha). No a to už je pomalu čas na návrat do hotelu, dobalení, poslední sprchy apod. a přesun na letiště. Do váhového dvacetikilového limitu se tentokrát vcházíme s hodně odřenýma ušima, ale vcházíme. Platíme nehoráznou odletovou taxu 41 USD, večeříme a pak už lezem do letadla. Už je

Den dvacátý sedmý – úterý 17.11.,

doma se slaví dvacet let svobody a my nostalgicky sledujeme mizející světla Quita hluboko pod námi. Po pěti hodinách a krátkém spánku přistáváme v Atlantě, bez problémů absolvujeme imigrační kolečko, vyzvedáváme bágly a hned je zase odevzdáváme – zatím jde všechno snáz, než jsme čekali. Čtyřhodinové čekání v Atlantě ubíhá vcelku rychle a následuje přesun do New Yorku, tam další tři čtyři hodinky a okolo pátý odpoledne lezem do posledního letadla celý cesty, příští stanice Praha. Díky časovýmu posunu při letu na východ je noc krátká a při příletu zrovna symbolicky vychází slunce, Boeing 767 s námi opíše několik kruhů nad městem a dosedáme na Ruzyni. Je skvělé být po čtyřech týdnech zase doma. Cesta končí… ale ne. Cesta nikdy nekončí.

Poděkování

Na závěr bych rád jako vždy rozdal pár díků. Zaslouží si je především:

  • Jitka Spoustová Stañková z českého zastoupení Nikonu za laskavé zapůjčení zrcadlovky D300, takže jsem mohl fotit beze strachu, že mi můj veterán D70 během cesty vypoví službu.
  • Jarda Jarolím, Míša Sýkorová a její kamarádi z fotoklubu PCW za půjčení paměťových karet a baterky ke zmíněnému Nikonu D300.
  • Daniela Stratilová za to, že do mě už dva a půl roku pumpuje španělštinu, co to jde (někdy to moc nejde, já vím :)). Předloni v Peru a Bolívii jsme měli hispanofonního Marka, teď byla konverzace na mně, tak jsem byl zvědavej, jestli to vůbec půjde. Šlo.
  • Kurt Beate a Diego Bettencourt z cestovní kanceláře NomadTours v Quitu za prima služby a výbornou nabídku island hoppingu, díky němuž jsme si Galapágy užili opravdu na jedničku. Všichni galapážští průvodci, s nimiž jsme měli tu čest – byli bez diskuse vynikající.
  • Ostatní účastníci expedice, tedy Jitka, Karel a Ada, za pohodu a dobrou náladu, díky níž byla cesta nejen plná zážitků, ale taky zábavná a veselá. Samozřejmě speciální poděkování náleží Adovi za skvělé obstarání sponzorského příspěvku, bez kterého bychom viděli Galapágy tak na fotce a na mapě, ale rozhodně ne ve skutečnosti.
  • No a klasicky Jarmila, Dominika a Tomáš za tu spoustu pochopení a tolerance, díky níž se můžu prostě sebrat a na měsíc zmizet na druhou stranu světa. Bez vás by žádný cesty nebyly…