
CestovnĂ denĂk Ekvádor a Galapágy 2009 - část 3
(předchozà kapitoly: část 1 – část 2)
Den šestnáctý – pátek 6.11.
No to byla noc. Okno z guayaquilskĂ©ho hotelovĂ©ho pokoje vede do svÄ›tlĂku, z nÄ›jĹľ se po celou dobu ozĂ˝vá a) hukot nÄ›jakĂ©ho přÚernĂ©ho agregátu v intenzitÄ› cca 100 decibelĹŻ, b) Ĺ™ev jakĂ˝chsi mejdanuchtivĂ˝ch jedincĹŻ, snad IrĹŻ ÄŤi SkotĹŻ, kteřà v pĹŻl ÄŤtvrtĂ˝ ráno řádÄ›j jak tygĹ™i a k tomu si na plnĂ˝ koule pouštÄ›j starĂ˝ Stones. Sticky Fingers je skvÄ›lá deska, ale ne v tĂ©hle situaci :). Ke všemu ráno kleká v celĂ˝m hotelu proud a dennĂ svÄ›tlo oknem neprojde, takĹľe si pĹ™i vstávánĂ svĂtĂme ÄŤelovkama. A aby byl prima dojem z hotelu Ăşplnej, majĂ v cafeterii v pĹ™ĂzemĂ jen jeden typ snĂdanÄ› nevalnĂ© kvality a obsluha se tvářà jako v BenešovÄ› v roce 1987. Rychle pryÄŤ. Berem taxĂka na letištÄ›, absolvujem sĂ©rii kontrol (Galapágy si zjevnÄ› hodnÄ› hlĂdaj, aby k nim nepronikly žádnĂ˝ choroby apod.), trochu prudĂme kamarády doma provokativnĂmi fotkami a hláškami na Facebooku (v letištnĂ hale je Wi-Fi) a cca v jedenáct lezem do letadla s logem leguána na ocase (spoleÄŤnost AeroGal) a startujem. OkĂ˝nkem sleduju modrej Pacifik a po necelĂ˝ch dvou hodinách se na nÄ›m objevujou ostrovy povÄ›domĂ˝ch tvarĹŻ a uspořádáni. Za pár okamĹľikĹŻ pĹ™istáváme na letišti na ostrovÄ› Baltra a po nezbytnĂ˝ch, leÄŤ pĹ™ekvapivÄ› přátelskĂ˝ch formalitách si nás pĹ™ebĂrá náš dnešnĂ prĹŻvodce CĂ©zar. PřÚtĂ tĹ™i dny se o nás bude starat Kurtova cestovka, resp. jejĂ zdejšà partneĹ™i, pak tu máme ÄŤtyĹ™i dny na vlastnĂ triko. Lezem do autobusu a po cca 5 minutách stavĂme u pĹ™Ăvozu, kterej nás odveze na vedlejšà ostrov Santa Cruz aneb centrum veškerĂ˝ch Galapág. PrvnĂ kratiÄŤkou (cca 500 m) plavbu zpestĹ™uje tzv. vĂtacĂ lachtan, vyvalujĂcĂ se na bĂłjce uprostĹ™ed úžiny a lĂnÄ› kynoucĂ na pozdrav (vypadá, jako Ĺľe mu za pár minut skončà šichta a těšà se, aĹľ ho pĹ™ijde vystĹ™Ădat parťák). Na Santa Cruz nastupujem do CĂ©zarova auta a prĹŻvodce nás veze do pĹ™Ăstavu Puerto Ayora, kterĂ˝ se za pár dnĹŻ stane našĂm doÄŤasnĂ˝m domovem, ale nepĹ™edbĂhejme. Po cestÄ› málem vrážĂme do obřà želvy, jak si tak v klidu relaxuje u cesty. Tak se mi zdá, Ĺľe povÄ›sti o Galapágách pĹ™Ăliš nelhaly. Puerto Ayora se jevĂ jako velmi pĹ™ĂjemnĂ˝ mÄ›steÄŤko, ale teÄŹ máme fakt málo ÄŤasu, za chvilku nám odplouvá loÄŹ na nejvÄ›tšà galapážskej ostrov Isabela. OpÄ›t absolvujem pár kontrol a pĹ™esnÄ› ve dvÄ› se vyplouvá. JeštÄ› se louÄŤĂme s CĂ©zarem, domlouváme s nĂm asistenÄŤnĂ a prĹŻvodcovskĂ˝ sluĹľby po návratu do PA a skládáme se coby sardinky do lodi. JĂzda trvá dvÄ› hodiny a je to sĂla, takhle rychle jsem po moĹ™i ještÄ› nejel. Malá skořápka skáče po vlnách jak vrĹľená Ĺľabka, takĹľe jsme na konci vskutku řádnÄ› vyklepáni. NašĂm cĂlem je Puerto Villamil aneb to vÄ›tšà ze dvou mÄ›steÄŤek na Isabele. Hned v pĹ™Ăstavu nás pĹ™ebĂrá novej a opÄ›t velmi pĹ™Ăjemnej prĹŻvodce Jimmy, ještÄ› chvĂli ÄŤekáme na nÄ›jakĂ˝ spoluÄŤleny vĂ˝pravy a rozhlĂĹľĂme se okolo. Je pod mrakem, ale teplo a dĂrami v oblacĂch prosvÄ›cuje slunĂÄŤko. PĹ™Ăstavem kroužà dva nebo tĹ™i cca metrovĂ rejnoci, opodál si ve vodÄ› hrajou tĹ™i lachtanĂ dÄ›ti, po bĹ™ehu lezou leguáni a nad všĂm krouĹľej ptáci fregatky a co chvĂli se stĹ™emhlav vrhajĂ do vody pro nÄ›co k Ĺľrádlu. Naše komentáře lze zredukovat na jedno velkĂ© nevěřĂcnĂ© „týýýýjo“ a Jimmy na nás pobavenÄ› kouká. Pickupem se pĹ™esouváme do cca pĹŻl kilometru vzdálenĂ©ho hotelu San Vicente, k pláži je to nÄ›jakĂ˝ch 200 m. Hotel má restauraci, dvĹŻr, terasy s houpacĂma sĂtÄ›ma a pĹ™ĂjemnÄ› ÄŤistĂ˝ pokoje, nádhera. Hned po ubytovánĂ nás Jimmy táhne na jezĂrko ĂşdajnÄ› plnĂ˝ plameñákĹŻ, ti tu ale zrovna nejsou a stejnÄ› mu zdrháme, neb nás volá západovka na pláži. Slunce vylĂ©zá zpod mrakĹŻ na obzoru a vypadá to skvÄ›le. StavĂme stativy na lávovej ostrĹŻvek a Karel boduje, neb na nÄ›m objevuje velikĂ˝ho usĂnajĂcĂho leguána. PĹ™esnÄ› o tĂ˝hle situaci (širokoĂşhlá plážová západovka s exotickĂ˝m tvorem v popĹ™edĂ) jsme ráno fantazĂrovali na letišti, tehdy ovšem s pocitem, Ĺľe to patřà do kategorie nedostiĹľnĂ˝ch snĹŻ. NuĹľe, nepatĹ™Ă. Cca po pĹŻlhodinÄ› se noĹ™Ăme z fotografickĂ© extáze a sunem se zpátky do hotelu, veÄŤeĹ™Ăme, pak se ještÄ› dlouze procházĂme po mÄ›stÄ›, kecáme a uĹľĂváme si. Pořád je krásnÄ› teplo a vĹŻbec, Galapágy nás pĹ™ivĂtaly úžasnÄ›. A je ÄŤas spát, budĂk naĹ™Ăzen na 4:44, snad se do zĂtĹ™ka mraky vyberou a po západovce pĹ™ijde koneÄŤnÄ› i pořádnej Ăşsvit.
Den sedmnáctý – sobota 7.11.
VĂ˝chodovka! Je to neuvěřitelnĂ©, ale opravdu koneÄŤnÄ› vyrážĂme ven za známĂ©ho pĹ™edĂşsvitovĂ©ho soumraÄŤna, pĹ™Ămo nad hlavami nám svĂtĂ Orion a obzor se zaÄŤĂná barvit. S Karlem mĂĹ™Ăme na skaliska, která jsme si vÄŤera vyhlĂdli, a stavĂme stativy s pocitem, Ĺľe jsme koneÄŤnÄ› na fotovĂ˝pravÄ›. Pravda, ĂşplnÄ› bez chybiÄŤky to nenĂ, kousek nad obzorem ÄŤĂhajĂ mraky a samotnej vĂ˝chod tak trvá jen cca minutu, ale pĹ™ipravenĂ˝m štÄ›stĂ pĹ™eje. A kdyĹľ slunce povyleze nad ten pruh mrakĹŻ a my pomalu zaÄŤĂnáme pĹ™emýšlet o pĹ™esunu na snĂdani, odmÄ›nĂ nás za trpÄ›livost dokonalá leguánĂ rodinka v ÄŤele se starĂ˝m vrásÄŤitĂ˝m tátou, za nĂmĹľ poskakujĂ mraky mláďat (nebo to tak aspoñ pĹŻsobĂ). A do toho si u bĹ™ehu hrajou dva babylachtani. ZaÄŤĂná mi docházet jedna vÄ›c – moje pĹ™edstavy o Galapágách byly ĂşplnÄ› mimo. ÄŚekal jsem nÄ›co, jako kdyĹľ se jede do Alp pozorovat orly nebo do Tater svištÄ› a kamzĂky – jistÄ›, jsou tam, ÄŤlovÄ›k o nich vĂ a kdyĹľ má kliku, dostane se k nim ÄŤas od ÄŤasu na slušnou vzdálenost. Tak pĹ™esnÄ› tohle jsem ÄŤekal od zdejšĂch leguánĹŻ, lachtanĹŻ, ptákĹŻ apod. JenĹľe ve skuteÄŤnosti si spĂš musĂme dávat bacha, abychom nÄ›jakĂ˝ho nezašlápli. A podle slov prĹŻvodcĹŻ je tohle jen začátek, ÄŤeká nás mnohem vĂc. Fantazie. JeštÄ› chvĂli lovĂm pĹ™elĂ©tajĂcĂ ptáky (pelikáni, fregatky, modronohĂ˝ „bubĂk“ (blue footed boobie, ÄŤesky to neznám) a pak jsme jsme koneÄŤnÄ› nabaĹľeni a jdem na tu snĂdani, aĹĄ stĂháme dnešnĂ program. Dopoledne nás ÄŤeká pĹ™esun loÄŹkou na ostrĹŻvek Tintorera, kde se kromÄ› spousty leguánĹŻ ĂşdajnÄ› vyskytujĂ malĂ Ĺľraloci a my si mezi nimi zašnorchlujem. No to jsem na to zvÄ›davej. Nakládáme se do aut a mĂĹ™Ăme k pĹ™Ăstavu (vysvÄ›tluju Jimmymu, Ĺľe to klidnÄ› dojdem pěšky, ale nechce o tom ani slyšet, asi prestiĹľnĂ záleĹľitost). Všeobecnou pohodu trochu kalĂ jen jeden z účastnĂkĹŻ vĂ˝pravy – nerudnej Rus, kterej s sebou má dceru (cca 15–16) a pĹ™i nasedánĂ do auta jĂ nadává tak sprostÄ›, Ĺľe lituju, Ĺľe nevládnu lepšà ruštinou, protoĹľe si to vyslovenÄ› Ĺ™Ăká o štÄ›pnou reakci (anglicky ten hulvát samozĹ™ejmÄ› neumĂ ani slovo, o jinĂ˝ch jazycĂch nemluvÄ›). No nic, proÄŤ si kazit den. BÄ›hem krátkĂ© plavby nám kyne dalšà vĂtacĂ lachtan, tentokrát na lodi zakotvenĂ˝ mezi ostrovy. Samotnej pĹ™Ăjezd na Tintoreru pak stĹ™ežà pro zmÄ›nu tučñák (toho jsme tu ještÄ› nevidÄ›li). Tintorera je fantastická, ÄŤernej a bĂlej lávovej rozeklanej terĂ©n, nádhernĂ˝ zátoky a ano, spousta malĂ˝ch (cca 1,5 m) a ĂşdajnÄ› zaruÄŤenÄ› neškodnĂ˝ch ĹľralĹŻÄŤkĹŻ. UctivÄ› si brouÄŤky prohlĂĹľĂme z výšky bĹ™ehu a pĹ™emýšlĂme, jak se nám asi bude plavat mezi nimi. PĹ™echázĂme ostrov, Jimmy poutavÄ› a velmi dobrou angliÄŤtinou vyprávĂ o všem zdejšĂm zajĂmavĂ©m a pak se vracĂme do lodĂ a nasazujeme ráno vypĹŻjÄŤenou šnorchlovacĂ vĂ˝bavu. NoĹ™Ăme se do nádhernÄ› prĹŻzraÄŤnĂ˝ teplĂ˝ vody a já vyhlĂĹľĂm Ĺľraloky, nacházĂm však jen nÄ›kolik hejn krásnĂ˝ch ryb všech barev, velikostĂ a tvarĹŻ. ChvĂli si plavu sám okolo bĹ™ehu, pak se podĂvám po ostatnĂch a vidĂm, Ĺľe cca o 50 m dál cosi vyvádÄ›jĂ pod vodou. A hele, oni si hrajĂ na babu s lachtanem juniorem. No tak to se rád zapojĂm taky. Lachtánek je nesmĂrnÄ› hravej a zjevnÄ› se dobĹ™e bavĂ (oblĂbil si hlavnÄ› Adu, do kterĂ˝ho neustále žďuchá ploutvĂ), o nás to pochopitelnÄ› platĂ tak desetinásobnÄ›. Jedinej problĂ©m spoÄŤĂvá v tom, Ĺľe se pod vodou nedá smát. Po cca pĹŻlhodinÄ› to koneÄŤnÄ› balĂme a vracĂme se k lodi. Jen co na ni vylezem, zaÄŤne lachtan nespokojenÄ› plavat okolo a všemoĹľnÄ› nám dávat najevo, Ĺľe jemu to tedy nestaÄŤilo a Ĺľe máme naskákat zpátky do vody a pokraÄŤovat ve hĹ™e. Ale nedá se nic dÄ›lat, mimo jinĂ© uĹľ máme pořádnej hlad. VracĂme se na obÄ›d, bÄ›hem následnĂ© siesty vyrážĂm fotit Puerto Villamil a svÄ›te div se, vedrem ztuhlĂ© mÄ›steÄŤko má zajĂmavou atmosfĂ©ru i v polednĂm nesvÄ›tle. Pak si nás opÄ›t vyzvedává Jimmy a jedem dál, tentokrát do chovnĂ© stanice obĹ™Ăch Ĺľelv. Je to vlastnÄ› taková zoo, ale pÄ›kná a Jimmyho vĂ˝klad opÄ›t stojĂ za to. BohuĹľel je s námi zas ten pĹ™esdrĹľkoidnĂ Rus a tentokrát je tak tĹ™eskutÄ› vtipnej, Ĺľe se mi rychle vracejĂ dopolednĂ pocity (ani Jimmy zrovna neoceñuje nÄ›kolikrát opakovanĂ© dotazy, zda je z Ĺľelvy lepšà guláš nebo polĂvka, doprovázenĂ© velikĂ˝m muhehehehe). Radši fotĂm. JeštÄ› zavĂráme Jitku do ĹľelvĂho krunýře pĹ™ed stanicĂ a zkoušĂme, jak by vypadala jako jeden ze zdejšĂch druhĹŻ, a pak nás Jimmy veze dál po pobĹ™eĹľĂ. Posloucháme pĹŻlstoletĂ starej pĹ™ĂbÄ›h o vzpouĹ™e v mĂstnĂm vÄ›zenĂ (dávno nefunguje) a pĹ™es dalšĂch pár zastávek u mĂstnĂch pozoruhodnostĂ se vracĂme na pláž, kde se my ÄŤtyĹ™i necháváme vyhodit, neb západovka. Nestihli jsme to ĂşplnÄ›, slunce uĹľ je pod obzorem, ale i tak to stojĂ za to. Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› jdem po pláži k mÄ›stu, procházka trvá cca 20 minut a uĹľ je veÄŤeĹ™e. Po nĂ a po chvilce na internetu si veÄŤer ještÄ› zpestĹ™ujeme velepĹ™Ăjemnou noÄŤnĂ koupaÄŤkou a pomalu je ÄŤas zalĂzt, budĂÄŤek ve 4:44 se pochopitelnÄ› zĂtra opakuje.
Den osmnáctý – neděle 8.11.
Po ránu to s vĂ˝chodovkou nevypadá ĂşplnÄ› rĹŻĹľovÄ› – nebe je pomÄ›rnÄ› souvisle zataĹľenĂ˝, ale zrovna na vĂ˝chodÄ› se pod mraky rĂ˝suje ÄŤirej pás a tak do toho s Karlem a Jitkou stateÄŤnÄ› jdem. A stateÄŤnost nese ĂşspÄ›ch, fotek sice nenĂ moc, ale docela se na nÄ› dá dĂvat. Po návratu rychle snĂdáme a v 8 pĹ™ed barákem stavĂ auto, z nÄ›j leze novej prĹŻvodce Javier a vše je tudĂĹľ pĹ™ipraveno k dnešnĂmu skoro celodennĂmu treku po mĂstnĂch sopkách. Jediná vada: vĂ˝pravy se s námi účastnĂ i jiĹľ vÄŤera zmiñovanĂ˝ hulvát, něžnÄ› pĹ™ezdĂvanĂ˝ Ivan KokotÄ›nko. UĹľ od rána je zase vtipnej, Ĺľe z nÄ›j málem upadly dveĹ™e od auta. Jedem cca pĹŻlhodinu do kopce, pak auto stavĂ a nás ÄŤeká stádo konĂ, na nichĹľ následnÄ› pojedem cca hodinu ke kráteru sopky Sierra Negra. Dostávám pÄ›knĂ˝ho velkĂ˝ho hnÄ›dáka a mĹŻĹľeme vyrazit. JedinĂ˝, co kalĂ radost, je poÄŤasà – je vcelku zima a nenĂ vidÄ›t na patnáct metrĹŻ, takĹľe si pĹ™ipadáme jako v okolĂ Tungurahuy. Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ›, kdy nás konĂci pÄ›knÄ› vytřásajĂ, dorážĂme ke kráteru a dozvĂdáme se, Ĺľe je druhej aĹľ tĹ™etĂ nejvÄ›tšà na svÄ›tÄ› – nejvÄ›tšà je v Tanzanii, o druhĂ˝ mĂsto se Sierra Negra hádá s Pululahuou (u Mitad del Mundo, viz den tĹ™etĂ). Travnatou cestu stĹ™Ădá prašná pěšina, coĹľ znamená, Ĺľe se chvĂlemi slušnÄ› dusĂme. NejvĂc prachu vĂřà KokotÄ›nko, kterej nerozchodil, Ĺľe by mÄ›l jet jinde neĹľ v ÄŤele, urval z lesa proutek a svou ubohou zcela neambiciĂłznĂ kobylku nutĂ, aby všechny pĹ™edbĂhala. Ještěže po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› stavĂme a dál pĹŻjdeme pěšky. Nebe se zaÄŤĂná trhat, je tepleji a pĹ™ed námi se otevĂrá fantastická sopeÄŤná krajina. JejĂm stĹ™edobodem je dalšà sopka Volcán Chico, soptivšà naposledy v roce 1979. Projdeme se aĹľ k nĂ, bohuĹľel ne hned, neb se KokotÄ›nko ztratil. Javier vypadává z diplomatickĂ© role a pronášà na Ivanovu adresu dosti kousavĂ© poznámky, kterĂ© zbytek spoleÄŤnosti pĹ™ijĂmá s velkĂ˝m pobavenĂm. VeselĂ trvá, dokud se inkriminovanĂ˝ jedinec nevrátĂ zpátky s jakousi nejapnou vĂ˝mluvou. Odchod. Krajina okolo sopek vypadá trochu jako Altiplano v BolĂvii, stĹ™ĂdavÄ› ÄŤerná a ÄŤervená láva, vysokĂ˝ kopce, lávovĂ˝ tunely, kaktusy… Zážitek ovšem nepĹ™ekvapivÄ› komplikuje kdo jinĂ˝ neĹľ KokotÄ›nko, kterĂ˝ vytáhl jakĂ©si kapesnĂ piĹľlátko a snažà se upiĹľlat kus suchĂ˝ho stromu, pĹ™iÄŤemĹľ ostraĹľitÄ› sleduje, zda ho nevidĂ Javier. NevidĂ, zato já ano a uĹľ se neudrĹľĂm a vyjedu po nÄ›m. ChvĂli na mÄ› blbÄ› ÄŤumĂ, pak beze slova piĹľlátko uklĂzĂ a aĹľ do odpoledne se moc neprojevuje. Hurá. Volcán Chico je úžasnej, takovĂ˝ krátery jsem dlouho nevidÄ›l. Je to neuvěřitelnĂ˝, ale po dvou tĂ˝dnech mezi ekvádorskĂ˝mi štĂty najde ÄŤlovÄ›k nejfotogeniÄŤtÄ›jšà horskou krajinu v 1000 metrech na Galapágách. Po nÄ›jakĂ© dobÄ› je vše vyfoceno vracĂme se zpÄ›t, nejdĹ™Ăv pěšky, pak na konĂch. UĹľ je zase vedro a plynulá klidná jĂzda mĂ˝ho oĹ™e mÄ› málem uspává (zato Karel komentuje svĹŻj stav slovy, Ĺľe by přÚtÄ› konÄ› radÄ›ji nesl neĹľ na nÄ›m jel). A pak uĹľ jedem zpÄ›t do Puerta Villamil, kde dostáváme na vybranou – buÄŹ ještÄ› pĹŻjdem šnorchlovat, nebo máme do veÄŤera (teÄŹ jsou tĹ™i) volnej program. Jitka volà šnorchlovánĂ, my ostatnĂ se chystáme na západovku na Tintoreru, po vÄŤerejšà zkušenosti věřĂme v krásu velikou. VyrážĂme do pĹ™Ăstavu a domlouváme se s majitelem jednĂ© loÄŹky, Ĺľe nás na ostrĹŻvek za pár dolarĹŻ odveze. Vyplouváme za chvĂli a na prvnĂ pohled je jasnĂ˝, Ĺľe to byl dobrej nápad. Nejen krásnĂ˝ krajinářskĂ˝ scenĂ©rie, ale taky mraky zvĂĹ™at, hlavnÄ› leguánĹŻ, o kterĂ˝ tu ÄŤlovÄ›k fakt zakopává. Mou pozornost poutajĂ hlavnÄ› lachtani a uĹľĂvám si do sytosti – jeden se nořà z vln a kolĂ©bá se po plážĂ, druhĂ˝ pĂskle si na pĂsku stavĂ hrad ĂşplnÄ› jako normálnĂ dĂtÄ›. Náš lodnĂ taxikář nás provázĂ, neb po TintoreĹ™e nelze chodit na svĂ˝ triko, a pomáhá nám velice, kdyĹľ nám ukazuje utajenou okruĹľnĂ cestu, o kterĂ˝ jsme nevÄ›dÄ›li. No a na nĂ nacházĂme hned nÄ›kolik famĂłznĂch motivĹŻ – nÄ›kolik velkĂ˝ch koloniĂ leguánĹŻ, lachtany, zkrátka ideálnĂ zpĹŻsob pro kombinaci krajinaĹ™iny a wildlife. MÄ› zprvu pĹ™itahuje pĹ™edevšĂm osamÄ›lej vÄ›tšà leguán pozorujĂcĂ o samotÄ› západ slunce, pak si ale všĂmám velkĂ˝ho svÄ›tlĂ˝ho lachtana, kterej se opodál na pĂsku ukládá ke spánku a vypadá v tu chvĂli jako nejkrásnÄ›jšà zvĂĹ™e na svÄ›tÄ›. OpatrnÄ› si sedám pĹ™edpisovĂ© dva metry od nÄ›j, stavĂm stativ a zaÄŤĂnám mu broukat ukolĂ©bavku, aby si hezky lehl. ZtrácĂm pojem o prostoru, ÄŤase a okolnĂm svÄ›tÄ›, je tu jen mĹŻj lachtan a nádhernĂ˝ pozápadovkovĂ˝ svÄ›tlo. I s otevĹ™enĂ˝ma oÄŤima je lachtan uĹľ ĂşplnÄ› vláčnej, desetivteĹ™inovou expozici zvládá bez sebemenšĂho pohnutĂ, po ÄŤase usĂná ĂşplnÄ›. Mám za sebou asi nejintenzivnÄ›jšà zážitek z dosavadnĂho prĹŻbÄ›hu cesty, byla to tak parádnĂ chvĂle, Ĺľe asi chvĂli nejsem schopen normálnÄ› komunikovat, probĂrám se aĹľ za nÄ›jakou dobu. I ostatnĂ jsou veÄŤerem na TintoreĹ™e podobnÄ› nadšenĂ, na Karlovy fotky se těšĂm velice. V euforickĂ©m stavu se vracĂme na veÄŤeĹ™i, kde se potkáváme s podobnÄ› dobĹ™e naloĹľenou Jitkou, šnorchlovánĂ bylo taky prima (opÄ›t lachtan, dvÄ› vodnĂ Ĺľelvy, Ĺľralok etc.). VeÄŤeĹ™Ăme a pĹ™emýšlĂme o zĂtĹ™ku – uĹľ v šest ráno se pĹ™esouváme do Puerto Ayora, kde zaplacená tour konÄŤĂ a nadále je program uĹľ jen na nás. Ale snad to zvládnem a snad nás PA a celej ostrov Santa Cruz pĹ™ijme tak vlĂdnÄ› jako Isabela.
Den devatenáctý – pondělà 9.11.
Ráno vstáváme opÄ›t pĹ™ed pátou, tentokrát nás ovšem mĂsto vĂ˝chodovky venku ÄŤeká minibus a jedem do pĹ™Ăstavu. Tady uĹľ stojĂ známá rychlá skořápka a taky pomÄ›rnÄ› podrobnĂ˝ kontroly zkoumajĂcĂ, zda nÄ›kdo nÄ›co neodvážà z Isabely pryÄŤ. Nemám ale vĹŻbec pocit, Ĺľe by kontroly nÄ›jak buzerovaly, prostÄ› dÄ›lajĂ svou práci a chovaj se u toho velmi slušnÄ›. Na loÄŹ s náma nastupuje i KokotÄ›nko a Karel mi aĹľ pozdÄ›ji bÄ›hem dne prozradĂ, Ĺľe jako jedinej mÄ›l s kontrolou problĂ©m – pochopitelnÄ› zkoušel provĂ©zt nÄ›jakou flašku plnou pĂsku. Koho by to pĹ™ekvapilo… Cesta trvá opÄ›t dvÄ› hodiny a my se těšĂme, Ĺľe nás v Puerto Ayora bude ÄŤekat podle dohody CĂ©zar, ale povÄ›domá ÄŤervená ÄŤepice nikde. MĂsto toho nás vĂtá novej prĹŻvodce Juan, ten se nám ovšem bude vÄ›novat jen dnes dopoledne v zoologickĂ©m centru Charlese Darwina a pak nás zanechá svĂ©mu osudu. No, však se nÄ›jak zaĹ™ĂdĂme. Hned v pĹ™Ăstavu nás Juan usazuje ke snĂdani, pak se skládáme do taxĂku a jedem se ubytovat do pronajatĂ©ho apartmá v hotelu nebo spĂš rezidenÄŤnĂm domÄ› Casa de Judy. NenĂ to takovej luxus jako hotely v Baños nebo na Isabele, ale dá se, jen chvĂli licitujem o poÄŤet postelĂ, neb si vedenĂ pĹ™edstavuje Karla a Jitku na jednom dvojlĹŻĹľku šĂĹ™e cca 120 cm a to se jim nelĂbĂ. PanĂ recepÄŤnĂ slibuje, Ĺľe to nÄ›jak zaĹ™ĂdĂ, a my s Juanem jdeme do tĂ˝ Darwinovy stanice. PodobnÄ› jako na Isabele tu majĂ pĹ™edevšĂm obřà želvy, z nichĹľ nejznámÄ›jšà je Samotář George – navzdory mnohĂ˝m povÄ›stem se ovšem nejedná o nejstaršà želvu na svÄ›tÄ›, která podle nÄ›kterĂ˝ch pamatuje samotnĂ©ho Darwina, ale o jedinĂ©ho pĹ™eĹľivšĂho zástupce druhu z ostrova Pinta. Samice k nÄ›mu nikdo neobjevil a George odmĂtá mĂt cokoli s cizinkami, takĹľe druh patrnÄ› vyhyne. KromÄ› nÄ›j sledujeme spoustu Ĺľelv rĹŻznĂ˝ch vÄ›kĹŻ a velikostĂ, pak nás ale zpraĹľuje dost blbá zpráva – Juanovi volá švagrová z rozjednanĂ˝ cestovnĂ agentury a sdÄ›luje, Ĺľe všechny jednodennĂ vĂ˝lety na okolnĂ ostrovy jsou aĹľ do pátku (tedy do našeho odletu do Quita) vyprodanĂ˝. No to snad ne – copak budem ÄŤtyĹ™i dny trÄŤet v Puerto Ayora, jakkoli je tu hezky?! HuÄŤĂm do Juana horem dolem, aĹĄ proboha nÄ›co vymyslĂ, ale veškerá telefonická snaha k niÄŤemu nevede. OpouštĂme DarwiništÄ› a mĂĹ™Ăme do mÄ›sta s jedinou myšlenkou – najĂt cokoli, co nás dostane aspoñ na jedinej vĂ˝let. Ze zoufalstvĂ Ĺľenu Juana do potápěčskĂ© agentury na hlavnĂ ulici, tam nás posĂlajĂ do hotelu naproti a dozvĂdáme se dobrou zprávu – je k dispozici loÄŹ hned na dva vĂ˝lety (ostrovy Plazas a BartolomĂ©, pĹ™esnÄ› jak jsme chtÄ›li) na zĂtra a pozĂtĹ™Ă. Ovšem jde o loÄŹ luxusnĂ a tak stojĂ vĂc, neĹľ jsme ÄŤekali (i se slevou 135 USD na osobu). Hm, to nenĂ málo, ale po krátkĂ˝ poradÄ› to jednohlasnÄ› berem – na Galapágách je ÄŤlovÄ›k jednou za Ĺľivot a kdyĹľ jde o jedinou moĹľnost, jak si je pořádnÄ› uĹľĂt… PĹ™Ăjemná sleÄŤna Daniela nám vyplñuje objednávku a pĹ™itom zjišťujem, Ĺľe jsme sousedi, taky bydlĂ v Casa de Judy. SvÄ›t je zase prima a my to jdem oslavit pĹ™ĂjemnĂ˝m obÄ›dem, ještÄ› pĹ™edtĂm ale u stánku s rybami sledujeme scĂ©nku pro bohy – prodavaÄŤ prodává nádhernÄ› vyhlĂĹľejĂcĂ ÄŤerstvĂ˝ Ăşlovky a za nĂm ve frontÄ› se batolĂ lachtan, nÄ›kolik fregatek a dva pelikáni a ÄŤekajĂ na zbytky. Dokonalej pohled. Po obÄ›dÄ› se Ada marnÄ› pokoušà vydobĂ˝t penĂze z mĂstnĂho bankomatu, pak se vracĂme do hotelu (do apartmá mezitĂm mysteriĂłznÄ› pĹ™ibyla jedna postel), berem plavky a pĹ™esouváme se do BahĂa Tortuga aneb Ĺ˝elvĂ zátoky cca 2,5 km západnÄ› od mÄ›sta. No to je nádhera. Snad nejhezÄŤĂ pláž, kde jsem kdy byl. Superjemnej pĂsek, oceán teplej a plnej vln, na nebi ani mráček, na pláži ani noha. Je vĹŻbec moĹľnĂ˝, Ĺľe je listopad, doma chodÄ›j lidi v zimnĂch bundách v hnusnĂ˝ dešťosnÄ›hovĂ˝ bĹ™eÄŤce a my se tu cachtáme v Pacifiku? A aby toho nebylo málo, po pláži si to šine krásnej moĹ™skej leguán. Cca 2 hodiny si uĹľĂváme, pak uĹľ je bohuĹľel ÄŤas na návrat – pobyt zde je omezen zdejšĂmi pĹ™edpisy, po setmÄ›nĂ patřà pláž uĹľ jen a jen leguánĹŻm (kterĂ˝m to ovšem pĹ™eju). Cestou do mÄ›sta potkáváme ponÄ›kud nervĂłznÄ› se tvářĂcĂho CĂ©zara, hroznÄ› se omlouvá, Ĺľe ráno nemohl pĹ™ijĂt bla bla bla. Narazit na nÄ›j ve chvĂli, kdy jsme nemÄ›li ty vĂ˝lety, asi by to nepĹ™eĹľil (pĹŻvodnÄ› sliboval, Ĺľe to za našeho pobytu na Isabele zaĹ™ĂdĂ), ale teÄŹ uĹľ je vše OK a tak ho necháváme ĹľĂt. A sami mĂĹ™Ăme na veÄŤeĹ™i a pak do hotelu. Zde nás ÄŤeká vzkaz od Daniely, Ĺľe cestovka prohodila program obou dnĹŻ a zĂtra vyrážĂme uĹľ v 6:30 na BartolomĂ©, a zmĂnÄ›ná sleÄŤna nám navĂc pĹŻjÄŤuje varnou konvici, neb u nás nelze rozchodit plynovou bombu. PĂšem denĂky, pijem skvÄ›lĂ˝ vĂno z Argentiny a máme radost, Ĺľe se opÄ›t povedlo zaĹľehnat hrozĂcĂ problĂ©m a máme se naÄŤ těšit…
Den dvacátý – úterý 10.11.
V pĹŻl sedmĂ© pĹ™ed hotelem stavĂ vcelku luxusnĂ minibus Hyundai a z pĹ™ednĂho sedadla nám kyne sympatická prĹŻvodkynÄ› Sabina, která se o nás bude dnes a zĂtra starat. LoÄŹ nás ÄŤeká v prĹŻlivu mezi Santa Cruz a Baltrou, celej ostrov tedy pĹ™ejĂĹľdĂme autem. O Santa Cruz se traduje, Ĺľe na nÄ›m funguje nÄ›kolik mikroklimat, a dnešnĂ zkušenost to potvrzuje – v Puerto Ayora je teplo a jen zlehka oblaÄŤno, na jiĹľnĂch svazĂch nad mÄ›stem ovšem sedĂ mrak, vzduch je citelnÄ› chladnÄ›jšà a pršĂ. No a kdyĹľ pĹ™ejedem hĹ™eben smÄ›r sever, déšť coby mávnutĂm proutku ustává, mraky mizej a uĹľ je zase vedro a slunce. Na vrcholu ostrova stavĂme u hodnÄ› luxusnÄ› vypadajĂcĂho hotelu a nabĂráme dva spolucestujĂcà – KanaÄŹanku Rachel a Australana Bena. A pak uĹľ sjĂĹľdĂme do pĹ™Ăstavu a gumovej ÄŤlun nás veze na loÄŹ jmĂ©nem Eclipse. Byl nám slibován luxus a taky Ĺľe jo – na šest cestujĂcĂch je pĹ™ipraven kapitán, kuchaĹ™, steward, inĹľenĂ˝r a zmĂnÄ›ná Sabina, coĹľ, jak tvrdĂ zkušenĂ˝ pĹ™estrojenĂ˝ kapitán Ada, je sakra hodnÄ›. K tomu dĹ™evÄ›nĂ˝ obloĹľenĂ, všude ÄŤisto, vybavenej bar, tady se nám bude lĂbit. ÄŚaje a kávy máme k dispozici dle libosti, tak si nalĂ©váme a vychutnáváme skvÄ›lĂ© ráno. Steward nám neustále podstrojuje nÄ›co k zakousnutĂ (sušenky, olivy, páreÄŤky…) a my se po chvĂli pĹ™ĂjemnÄ› naplnÄ›ni pĹ™esouváme na hornĂ palubu a sledujeme, co se dÄ›je kolem nás. Cesta trvá cca dvÄ› hodiny a dÄ›je se toho hodnÄ› – nad lodĂ lĂtaj fregatky a pelikáni v obÄŤas velmi zajĂmavĂ˝ch formacĂch, nejvÄ›tšà atrakcĂ jsou ale manty skákajĂcĂ všude okolo nad hladinu jak o Ĺľivot. Okolo jedenáctĂ˝ dorážĂme k dnešnĂmu cĂli, tedy na ostrov BartolomĂ©. Podle informacĂ nás tu neÄŤeká moc zvĂĹ™at, zato nádherná krajina. Hned prvnĂ pohled prozrazuje, Ĺľe povÄ›sti nelhaly. SopeÄŤnej vrcholek trochu pĹ™ipomĂná Volcán Chico na Isabele, ovšem s pĹ™idanou hodnotou v podobÄ› moĹ™e coby dokonalĂ˝ kulisy všude okolo. BartolomĂ© se svĂ˝mi dvÄ›ma zátokami a vysokou skálou jmĂ©nem Pinnacle patřà k nejfotogeniÄŤtÄ›jšĂm mĂstĹŻm na Galapágách, coĹľ pochopili i autoĹ™i filmu Master and Commander (Russell Crowe apod.) – pokud vám tĹ™eba tenhle zábÄ›r zmĂnÄ›nej film pĹ™ipomĂná, jste na správnĂ© cestÄ›. (A perliÄŤka: Sabina vyprávĂ, Ĺľe ani hollywoodštĂ pracháči nemÄ›li na ostrovech žádnĂ© extrabuĹ™ty, úřady odmĂtly za jakoukoli cenu omezit běžnĂ˝ turistickĂ˝ provoz a film se tu tudĂĹľ mohl toÄŤit jen tÄ›snÄ› po Ăşsvitu a po soumraku, coĹľ do znaÄŤnĂ© mĂry ovlivnilo jeho atmosfĂ©ru :).) Stoupáme do cca 150 m výšky, fotĂme jak o Ĺľivot a je nám krásnÄ›, akorát jeden vážnÄ›jšà problĂ©m se vyskytl – Jitce klekl fotoaparát. Po návratu na loÄŹ se ho pokoušĂm rozchodit, ale problĂ©m je v zasekávajĂcĂ se závÄ›rce a na to nestaÄŤĂm. BohuĹľel, to se musĂ vymÄ›nit a tak Jitka asi dofotila :(. No nic, k pĹ™ĂjemnÄ›jšĂm vÄ›cem. DalšĂm bodem programu je šnorchlovánĂ, tedy napĹ™ed fotoprocházka po bĹ™ehu (vydupáno P.T. fotografy) a pak teprve zanoĹ™enĂ. FocenĂ si velmi uĹľĂváme, pak berem masky, šnorchly a ploutve a skáčem do vody. DovádÄ›jĂcĂ lachtany tu pravda nemajĂ, jinak ale BartolomĂ© pĹ™ekonává i samotnou Isabelu. Tolik druhĹŻ ryb jako tady se nenajde snad ani v běžnĂ˝m ichtyologickĂ˝m atlase, do toho hvÄ›zdice a dvaceticentimetrovĂ jeĹľci, za bĹ™ehu na nás pomrkávaj lachtani, tučñáci a zdejšà volavka. No a vrchol pĹ™icházĂ cca po 20 minutách, kdy pĹ™Ămo proti mÄ› graciĂ©znÄ› vyjede pĹŻldruhametrovej Ĺľralok. Teda Ĺ™eknu vám, prvnĂm pocitem je takovej dost zvláštnĂ pocit v bĹ™iše, ale Sabina i ostatnĂ tvrdili, Ĺľe to nenĂ Ĺľralok Ĺľrout a ÄŤlovÄ›ka nechá na pokoji, tak se uklidñuju a se zájmem ho sleduju. Zájem je nicmĂ©nÄ› silnÄ› jednostrannej, Ĺľralok mÄ› pĹ™ehlĂžà jak podzimnĂ krajinu a plave si za svĂ˝m, coĹľ mÄ› uklidñuje definitivnÄ› a rychle inkriminovanĂ˝m smÄ›rem vleÄŤu i Karla, aĹĄ si tĂ© přÚerky taky trochu uĹľije. Po návratu na loÄŹ, na kterĂ˝ mezitĂm posádka lapila pořádnĂ˝ho humra, nás ÄŤeká fantastickej obÄ›d, potĂ© vyrážĂme nazpátek. LeĹľĂm na hornĂ palubÄ›, hĹ™eje mÄ› slunce a chladĂ ÄŤerstvej vÄ›tĹ™Ăk, sleduju moĹ™e, nebe, letĂcĂ ptáky a opÄ›t nÄ›co vyskakovacĂch rejnokĹŻ, v náhlĂ©m popudu si do sluchátek pouštĂm CohenĹŻv koncert z poslednà šñůry (nic lepšĂho mÄ› na tu slavnostnĂ náladu nenapadá) a zrovna kdyĹľ si Ĺ™Ăkám, Ĺľe uĹľ vÄ›tšà pohoda pĹ™ijĂt nemĹŻĹľe, sklánĂ se nade mnou steward a podává mi nealkoholickĂ˝ mojito. Nirvána absolutnĂ. JeštÄ› brzdĂme u dalšĂho ostrova Daphne (modronozĂ bubĂci, mraky dalšĂch opeĹ™encĹŻ, lachtani) a pak uĹľ v totálnÄ› povznesenĂ˝ náladÄ› dorážĂme do pĹ™Ăstavu, louÄŤĂme se s kapitánem (mimochodem skvÄ›lej tĂ˝pek, vysmátej pohodovej Brazilec) a minibus nás veze domĹŻ do Puerto Ayora. A tam ještÄ› dlouze fotĂme, veÄŤeĹ™Ăme, chodĂme a konstatujem, Ĺľe za sebou máme jeden z nejlepšĂch dnĹŻ celĂ˝ cesty. CoĹľ je v poslednĂ dobÄ› docela ÄŤastĂ˝ konstatovánĂ :).
Den dvacátý prvnà – středa 11.11.
Dnes nás Sabina et al vyzvedává aĹľ ve tĹ™i ÄŤtvrtÄ› na osm, takĹľe si v domácĂ kuchyñce ještÄ› stĂháme uvaĹ™it ÄŤaj a pak uĹľ stejnÄ› jako vÄŤera mĂĹ™Ăme do kopcĹŻ. V nich nabĂráme Rachel s Benem a v pĹ™Ăstavu na severnĂm pobĹ™ežà Santa Cruz nasedáme na Eclipse. Krátce po vyplutĂ nás ÄŤeká prvnĂ bod programu – máme na vĂ˝bÄ›r mezi kajakem a šnorchlovánĂm. NÄ›jak nevĂm, co z toho si vybrat (TichĂ˝ oceán by se mi docela hodil do mĂ©ho vodáckĂ©ho portfolia a na šnorchlovánĂ se zase velmi těšĂm po vÄŤerejšku), tak volĂm oboje. Na kajacĂch se s Adou projĂĹľdĂme podĂ©l pobĹ™ežà Santa Cruz a konverzujem s pĹ™ilehlĂ˝m lachtanem, poslĂ©ze nasazuju masku a ploutve a obdivuju dalšà stovky nejrĹŻznÄ›jšĂch ryb (jen ten rejnok, o kterĂ˝m nadšenÄ› vyprávĂ Jitka, uĹľ na mÄ› neÄŤekal). Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› lezem z vody a Eclipse mĂřà k dnešnĂmu cĂli na ostrov Plazas Sur. NenĂ velkej, jen asi 2 km na 200 m šĂĹ™ky, ovšem ĂşdajnÄ› na nÄ›m Ĺľijou mraky zvĂĹ™at, zejmĂ©na lachtani a leguáni. A taky Ĺľe jo, lachtanĂ uvĂtacĂ vĂ˝bor ÄŤeká uĹľ na molu a schĹŻdkách v pĹ™Ăstavu. StaÄŤĂ se rozhlĂdnout a jsou jich tu fakt desĂtky – mimina u máminĂ˝ch prsĹŻ, školnĂ mládeĹľ blbnoucĂ ve vlnách, tátovĂ© od rodin, odpoÄŤĂvajĂcĂ dĹŻchodci, no prostÄ› lachtani všeho druhu. A leguáni se pochopitelnÄ› nechtÄ›j nechat zahanbit, takĹľe tu máme moĹ™skĂ˝ i suchozemskĂ˝ kousky a jako bonus lávovĂ˝ ještÄ›rky. A aby toho nebylo málo, pamatovali designĂ©Ĺ™i ostrova i na atraktivnĂ pozadà – ÄŤernĂ˝ lávovĂ˝ kamenĂ pokrĂ˝vá zeleñ a zejmĂ©na nesmĂrnÄ› fotogenickej zářivÄ› ÄŤervenej podrost. Sabina vysvÄ›tluje rozdĂly mezi moĹ™skĂ˝mi a suchozemskĂ˝mi leguány, ti druzĂ jsou mj. svÄ›tlejšà a barevnÄ›jšà (a na fotkách tak vypadajĂ snad ještÄ› lĂp neĹľ ti mořštĂ). DorážĂme na vrcholek ostrova, odkud padá strmá skála nÄ›jakĂ˝ch 40 metrĹŻ dolĹŻ do moĹ™e a okolo nĂ lĂtaj pelikáni, „tropic birds“ (takovĂ velcĂ bĂlĂ ptáci s dlouhĂ˝m ocasem), lávovĂ racci apod. Vše korunujĂ dva lachtani-horolezci, kteřà tu ÄŤtyĹ™icĂtku právÄ› vylezli pĹ™Ămo od moĹ™e a teÄŹ funÄ›j po vĂ˝konu a odhánÄ›j mouchy. ProplĂ©táme se mezi zvěřà dolĹŻ a já si jen Ĺ™Ăkám, jak to tu asi vypadá v jinĂ˝m neĹľ polednĂm svÄ›tle, ale to bych asi chtÄ›l moc. No, i takhle je to fotografickej wildlife-orgasmus. LouÄŤĂme se s Plazas a nasedáme opÄ›t na Eclipse, kde kuchaĹ™ Sebastian mezitĂm pĹ™ipravil vynikajĂcĂ krevety s rýžà a oranĹľovej meloun coby zákusek. Jen je škoda, Ĺľe druhĂ˝ dnešnà šnorchlovánĂ odpadá, oceán se totiĹľ mezitĂm slušnÄ› rozbouĹ™il a asi by nás ponÄ›kud pocuchal. Cesta do Puerto Ayora (tentokrát jedeme lodĂ aĹľ tam) je tedy hodnÄ› houpavá, ale nikomu se naštÄ›stà špatnÄ› nedÄ›lá. Akorát si pĹ™itom uvÄ›domuju, Ĺľe rozhodnutĂ vynechat cruise a mĂsto toho pojmout pobyt na Galapágách coby land-based (bydlenĂ na pevninÄ› + vĂ˝lety) bylo opravdu šťastnĂ˝ – tĂ˝den na lodi mĹŻĹľe bĂ˝t fakt moc, navĂc bychom pĹ™išli o nádhernĂ˝ veÄŤery v Puerto Ayora ÄŤi Puerto Villamil, vĂ˝chodovky na plážĂch apod. Kolem ÄŤtvrtĂ˝ kotvĂme kousek od našeho doÄŤasnĂ©ho domova. LouÄŤĂme se se Sabinou, posádkou i spolucestujĂcĂmi a po krátkĂ© debatÄ›, co s naÄŤatĂ˝m veÄŤerem, mĂĹ™Ăme na pláž u Darwinova ĹľelvĂho centra, kde s Karlem opÄ›t hodláme ulovit nÄ›co západovek. ProstĹ™edĂ tu nenĂ ĂşplnÄ› ideálnĂ, ale lepšà nÄ›co neĹľ nic, Jitka se jako vĹľdy a všude vrhá do vody, my ostatnĂ mĂĹ™Ăme navštĂvit OsamÄ›lĂ©ho George a jeho kamarády do ĹľelvĂch vĂ˝bÄ›hĹŻ. Odsud právÄ› mĂřà davy turistĹŻ, takĹľe v klidu nikĂ˝m nerušeni procházĂme a pozorujem. Ĺ˝elvy mám rád odjakĹľiva a tyhle obřà kusy mÄ› fascinujou, nemĹŻĹľu se doÄŤkat, aĹľ je zĂtra uvidĂme nadivoko. No a uĹľ se blĂžà šestá a s nĂ zmĂnÄ›nej západ slunce, takĹľe s Karlem odcházĂme fotit, Ada nabĂrá na vedlejšà pláži vyÄŤvachtanou Jitku, jde se na veÄŤeĹ™i a pak uĹľ na nás ÄŤeká Casa de Judy.
Den dvacátý druhý – čtvrtek 12.11.
Po ránu nás cca v 7 budĂ velmi hlasitĂ˝ projev nÄ›kterĂ© ze sousedek, která si oÄŤividnÄ› uĹľĂvá krásnĂ© ráno s drahou poloviÄŤkou a nechala se tak unĂ©st, Ĺľe o tom pravdÄ›podobnÄ› vÄ›dĂ aĹľ v pĹ™Ăstavu :). No, budiĹľ jim přáno. Je zataĹľeno a vcelku chladno, takĹľe si Ĺ™Ăkáme, Ĺľe jsme vĂ˝lety na okolnĂ ostrovy absolvovali právÄ› vÄŤas, a ÄŤekáme, aĹľ na devátou dorazĂ dle domluvy Juan (prĹŻvodce z pondÄ›lka) a odveze nás do hor za Ĺľelvami. 9:00 a Juan nikde. 9:15 a Juan stále nikde. V 9:20 mu volám a nebere to. 9:25: vyhlašujeme Juana lopatou dne a odcházĂme do mÄ›sta sehnat náhradnĂho prĹŻvodce. V prvnĂ cestovce se ptám na moĹľnost vĂ˝letu do vnitrozemĂ a dozvĂdám se, Ĺľe cena ÄŤinĂ 50 USD na osobu. No to si dÄ›laj srandu, za ty tĹ™i hodiny a pár kilometrĹŻ autem. PokraÄŤujem smÄ›r pĹ™Ăstav a já se zaÄŤĂnám smiĹ™ovat s pĹ™edstavou, Ĺľe Ĺľelvy mimo zoo/vĂ˝zkumnĂ˝ stanice neuvidĂme. No co, nemĹŻĹľe vyjĂt všechno, tak chodĂme po mÄ›stÄ›, fotĂme a koukáme okolo. Ale nakonec je všechno jinak – v pĹ™Ăstavu mávám zkusmo na taxĂka a mladej kluk za volantem odpovĂdá, Ĺľe s cestou do kopcĹŻ nemá problĂ©m, s provádÄ›nĂm taky ne a celĂ˝ nás to bude stát 30 USD dohromady. No to je jiná neĹľ v tĂ˝ cestovce. Nasedáme a jedem. Ĺ ofĂ©r Giovanni je milej a hróóóznÄ› povĂdavej, takĹľe zase po pár dnech s anglicky mluvĂcĂmi prĹŻvodci pořádnÄ› provÄ›trávám španÄ›lštinu a pusy se nám nezastavÄ›j (Galapážani hroznÄ› polykaj koncovky, komunikace je tudĂĹľ těžšà a dost ÄŤasto porozumĂm aĹľ napodruhĂ˝, ale co). PoÄŤasĂ se vylepšilo, uĹľ je zase slunce a teplo. PrvnĂ zastávkou jsou Los Gemelos aneb dva velkĂ˝ vulkanickĂ˝ krátery. Jak Ĺ™Ăká Karel, je to dĂra v zemi, tu vám nikdo nevezme. HezkĂ˝, ale na Isabele jsme si pĹ™ece jen uĹľili sopek na jinĂ˝ Ăşrovni. Rychle na Ĺľelvy. Technicky vzato je nenacházĂme v ĂşplnÄ› volnĂ˝ pĹ™ĂrodÄ›, spĂš v rezervaci, ale to je v zásadÄ› jedno – ĂşzemĂ zvĂci nÄ›kolika fotbalovĂ˝ch hĹ™išť je z velkĂ˝ části zcela neudrĹľovanĂ˝ a pro Ĺľelvy je skuteÄŤnÄ› pĹ™ĂrodnĂm prostĹ™edĂm. Ĺ˝elv je tu minimálnÄ› dvacet, spĂš vĂc, a já na nÄ› nestaÄŤĂm v úžasu zĂrat a fotit a fotit. Mohl bych tu zĹŻstat dva dny a ani bych to nepostĹ™ehl, jak mÄ› fascinujou. MystickĂ˝ zvĂĹ™e – vĹŻbec se nedivĂm, Ĺľe takovej Pratchett posadil obřà želvÄ› na záda ÄŤtyĹ™i slony nesoucĂ celej svÄ›t, tĹ™eba tamhleten macek vzadu by to zvládl hravÄ›. Z vytrĹľenĂ mÄ› probĂrá aĹľ Giovanni, kterej by po tĹ™ech a pĹŻl hodinách uĹľ rád zpátky do mÄ›sta. No tak jo. Necháváme se hodit do Casa de Judy a domlouváme se, Ĺľe nás Giovanni zĂtra v 9:30 hodĂ na letištÄ›. To jsem zvÄ›dav, jestli aspoñ on dorazĂ. Berem stativy a plavky a chystáme se k pĹ™esunu na starou známou pláž v BahĂa Tortuga, aĹĄ se s Galapágami rozlouÄŤĂme trochu stylovÄ›. JeštÄ› obÄ›dváme v oblĂbenĂ© restauraÄŤnĂ enklávÄ› na ulici Charlese Binforda a uĹľ šlapeme mezi kaktusy a palmami k moĹ™i. No ano, stejná nádhera jako minule. Po pláži se prohánÄ›jĂ leguáni, bohuĹľel ovšem takĂ© velká vĂ˝prava hluÄŤĂcĂch nÄ›meckĂ˝ch dĹŻchodcĹŻ, kterĂ˝m se pokoušĂme uniknout Ăşprkem na vzdálenÄ›jšà pláž, ale stĂhajĂ nás stateÄŤnÄ› a tak je pĹ™estáváme vnĂmat. Na lávovĂ˝ch kamenech nacházĂme kolonii leguánĹŻ, nad hlavou nám lĂtá jeden pelikán za druhĂ˝m. ZadnĂ pláž ovšem pĹ™ipomĂná spĂš Mácháč neĹľ Pacifik, zanecháváme na nĂ tedy NÄ›mce a sami se vracĂme na naše osvÄ›dÄŤenĂ© mĂsto. A hurá do vln. JeštÄ› pořád nÄ›jak nemĹŻĹľu pochopit, jak je moĹľnĂ˝, Ĺľe doma řádĂ Martin na bĂlĂ˝ kobyle, ve vinárnách otevĂraj Beaujolais Nouveau a my se cachtáme v oceánu. Ale chápat netĹ™eba, staÄŤĂ uĹľĂvat. Po hodinÄ› řádÄ›nĂ ve vlnách vylĂ©záme a s Karlem se chystáme na poslednĂ moĹ™skou západovku. Dařà se vcelku dobĹ™e, s poslednĂm zábÄ›rem nás z pláže vyhánĂ mĂstnĂ hlĂdaÄŤka a vyĹľaduje klid pro zvĂĹ™ata, coĹľ plnĂme s lehkĂ˝m srdcem – co jsme chtÄ›li, to jsme stihli. No a zbĂ˝vá uĹľ jen veÄŤernĂ klasika – veÄŤeĹ™e a pĹ™esun na sedmiÄŤku ÄŤervenĂ˝ho do Casa de Judy. Nechce se mi odsud. Galapágy jsou nesmĂrnÄ› milĂ˝ mĂsto – teÄŹ nemluvĂm jen o fascinujĂcĂ pĹ™ĂrodÄ› a zvĂĹ™atech, ale taky o přátelskĂ˝m a veskrze pĹ™ĂvÄ›tivĂ˝m prostĹ™edĂ, kde se na vás usmĂvajĂ i policajti a auta pouštÄ›j na ulicĂch chodce pĹ™ejĂt (obĂ© v JiĹľnĂ Americe nevĂdanĂ©). JedinĂ˝, co je dĹŻleĹľitÄ›jšà neĹľ vy, jsou právÄ› zvĂĹ™ata a pĹ™Ăroda. Je to krásnej svÄ›t.
Den dvacátý třetà – pátek 13.11.
Po ránu je aĹľ nezvykle krásnÄ› a všude modro, jako by se nám Galapágy smály, Ĺľe uĹľ musĂme pryÄŤ. Jdem na poslednĂ procházku (Ada k Ĺľelvám k Darwinovi, my ostatnĂ do pĹ™Ăstavu) a o pĹŻl desátĂ, pĹ™esnÄ› podle domluvy, dorážà k hotelu Giovanni a veze nás známou cestou pĹ™es celej ostrov ke kanálu mezi Santa Cruz a Baltrou. Slunce pálĂ a já sleduju známá mĂsta: BartolomĂ©, Santiago, Daphne… a je mi smutno. Zase jedno z mĂst, kde mÄ› kousek nenávratnÄ› zĹŻstal – nÄ›co podobnĂ˝ho se mi stalo pĹ™edloni na bolivijskĂ˝m Altiplanu, tam mÄ›l ale ÄŤlovÄ›k pĹ™i návratu tak trochu radost, Ĺľe ten nával drsnĂ˝ pĹ™Ărody ve zdravĂ pĹ™eĹľil, tady si pĹ™ipadám dokonale odpoÄŤatej a jak po letnĂ dovolenĂ˝. S pohledem na ostrovy spřádám fantazie, jakĂ˝ by to asi bylo, kdyby nám teÄŹ AeroGal oznámil, Ĺľe dva dny z nÄ›jakĂ˝ho dĹŻvodu nelĂtá a jako kompenzaci nám nabĂzĂ dva vĂ˝lety na ostrovy dle našeho vĂ˝bÄ›ru… ještÄ› jsme nevidÄ›li North Seymour, Santa FĂ©, to by bylo nÄ›co. (U kafe pĹ™ed odletem se o tom svěřĂm Adovi a dozvĂm se, Ĺľe se mu myšlenky ubĂraly naprosto stejnou cestou – dobrá telepatie :).) No nic, pĹ™Ăvoz ÄŤeká a za pár minut uĹľ si stoupáme do fronty na letišti na Isla Baltra. LetištÄ› vypadá pĹ™esnÄ› jako z filmĹŻ o tropech, dĹ™evÄ›ná bouda, jediná rozjezdová/pĹ™istávacĂ dráha, pĹ™Ămo u nĂ venkovnĂ kavárniÄŤka a na rozdĂl od běžnĂ˝ letištnĂ atmosfĂ©ry vládne všude ospalá pohodiÄŤka. Po kafi pĹ™istává letadlo a tak dáváme Galapágám definitivnĂ sbohem a stoupáme do nebe smÄ›r Quito. PĹ™istáváme cca v pĹŻl ÄŤtvrtĂ˝ a hned na letišti nás ÄŤeká ponÄ›kud adrenalinová chvilka – mÄ›li bychom potvrdit zpáteÄŤnĂ letenky do Prahy, jenĹľe kancelář Delty je zavĹ™ená a v okĂ˝nku tĂ©Ĺľe spoleÄŤnosti sedĂ neuvěřitelnÄ› neinteligentnĂ a nenápomocná slepice, která patrnÄ› spotĹ™ebovala veškerou mozkovou kapacitu na rannĂ hygienu a teÄŹ nevĂ, nemĹŻĹľe, nechce, neumĂ, neporadĂ a vĹŻbec je tam ponÄ›kud zbyteÄŤnÄ›. JedinĂ˝, co z nĂ vyrážĂm, je telefonnĂ ÄŤĂslo do jakĂ˝si kanceláře, kde by nám snad mÄ›li pomoct. No tak to zkusĂme. A hele, tam to funguje bez problĂ©mĹŻ, let máme potvrzenej. Prima, mĹŻĹľem vzĂt taxĂk do hotelu. Quito nás vĂtá odpolednĂ klasikou – nebe pod mrakem, v ulicĂch jedna velká dopravnĂ zácpa a spousta smogu a špĂny. PĹ™edtĂm mi to aĹľ tak nevadilo, ale po Galapágách se těšĂm, jak odtud zĂtra aspoñ na dva dny ještÄ› vypadnem. V hotelu Interamericano se coby stařà známĂ vĂtáme s personálem, dostáváme naše starĂ© pokoje a vyrážĂme do ulic. V turistickĂ© kanceláři zjišťujeme spojenĂ do Minda, pak jdeme na veÄŤeĹ™i do Texas Chicken, hledáme pro Adu bankomat na karty American Express (koneÄŤnÄ› ĂşspěšnÄ›) a potĂ© dostáváme s Jitkou a Karlem prima nápad koneÄŤnÄ› vystoupat na kopec se strážnĂ˝m andÄ›lem pĹ™Ămo nad našà čtvrtĂ. Asi jsme z Galapág skuteÄŤnÄ› ponÄ›kud zhýčkanĂ, protoĹľe nikomu nÄ›jak nedojde, Ĺľe vydat se v naprostĂ˝ tmÄ› do neosvÄ›tlenĂ˝ části mÄ›sta typu Quita zcela mimo turistickĂ˝ zĂłny nenĂ ĂşplnÄ› dobrej nápad. DocházĂ mi to aĹľ ve chvĂli, kdy nás v temnĂ˝ch uliÄŤkách zaÄŤĂnajĂ provázet nepĹ™Ăliš pĹ™ĂvÄ›tivÄ› pĹŻsobĂcĂ stĂny a vzápÄ›tĂ nás hned dva lidi nezávisle na sobÄ› slušnÄ›, ale pomÄ›rnÄ› nalĂ©havÄ› varujou, aĹĄ se radši rychle vrátĂme do gringo-zĂłny, neĹľ se pĹ™ihodĂ nÄ›co nemilĂ˝ho. Mise se okamĹľitÄ› rušà a my sestupujeme co nejosvÄ›tlenÄ›jšĂmi mĂsty zpÄ›t do civilizace, sledováni od pouliÄŤnĂch ohnĂÄŤkĹŻ partiÄŤkami mládeĹľe s kapucami a rozkroky u kolen. Jak z filmu o blbĂ˝ch Evropanech. A bodyguard Ada zĹŻstal v hotelu. Cesta dolĹŻ je nÄ›jak dlouhá, ale ufff, koneÄŤnÄ› jsme na Calle Ronda, nabitĂ© k prasknutĂ (je pátek). JeštÄ› nikdy jsem ji nevidÄ›l radÄ›ji :). Rozhodujem se pro láhev vĂna na pokoj, ale nikde ji nemĹŻĹľem sehnat, tak nakonec kupujem zdejšà standard – argentinskej krabicák. No, oznaÄŤenà „v nouzi pitné“ to vystihuje asi nejlĂp, ale co, hlavnÄ› Ĺľe jsme ten superinteligentnĂ nápad pĹ™eĹľili…
Den dvacátý čtvrtý – sobota 14.11.
Tak zas vĂc neĹľ po ÄŤtrnácti dnech ráno a snĂdanÄ› v Interamericanu. Pak se taxĂkem necháváme odvĂ©zt na jiĹľ nÄ›kolikrát navštĂvenĂ˝ terminál Ofelia na severu Quita a za chvĂli uĹľ svištĂme zase jednou pravĂ˝m ekvádorskĂ˝m busem smÄ›r Mindo. Je to mÄ›sto ve stejnojmennĂ˝m národnĂm parku cca 100 km západnÄ› od Quita v mlĹľnĂ©m pralese, vyznaÄŤuje se neskuteÄŤnĂ˝m poÄŤtem ptákĹŻ i dalšĂch zvĂĹ™at a celkovÄ› atraktivnĂm prostĹ™edĂm, o kterĂ˝m básnĂ kaĹľdej druhej návštÄ›vnĂk Ekvádoru. Pokud povÄ›sti nelĹľou, mohlo by se jednat o prima náplñ na poslednĂ vĂkend. Cestu ozvláštñuje policejnĂ kontrola hledajĂcĂ zbranÄ›, cca ve 12 nás nicmĂ©nÄ› autobus po hladkĂ©m prĹŻbÄ›hu vysazuje na kĹ™iĹľovatce nÄ›jakĂ˝ch 10 km od Minda a vzápÄ›tĂ nás ÄŤekajĂcĂ pickup veze aĹľ do mÄ›sta. Po vystoupenĂ se nestaÄŤĂme ani rozhlĂdnout a uĹľ se nás ujĂmá chlápek z mĂstnĂ cestovky nabĂzejĂcĂ program všeho druhu a stylovej hotel za 6 USD na osobu. No prima, ušetĹ™it se hodĂ. NapĹ™ed se jdem ubytovat – hotĂ˝lek vypadá vskutku stylovÄ›, dĂky konstrukci z bambusu a prken trochu pĹ™ipomĂná chatrÄŤ v Puyopungu (viz den dvanáctĂ˝), jen postele nemajĂ moskytiĂ©ry a tak jsme velmi zvÄ›davĂ, v jakĂ©m stavu se budeme nacházet ráno. TeÄŹ ale shazujeme bágly, mĂĹ™Ăme na obÄ›d (tilápie na roštu, mñam) a pak na jednu z nabĂzenĂ˝ch atrakcĂ, tedy na lanovou dráhu. Pokud nÄ›co podobnĂ©ho znáte z ÄŚech, vÄ›zte, Ĺľe tady je to trochu jinĂ˝ kafe – ÄŤlovÄ›k svištĂ ve stometrovĂ© výšce nad dĹľunglĂ, celá dráha rozdÄ›lená na deset ĂşsekĹŻ má pĹ™es tĹ™i kilometry a adrenalin stĹ™Ăká aĹľ z ušĂ. JezdĂme ve skupince s partou NÄ›mcĹŻ, z nichĹľ nÄ›kteřà jsou v Ekvádoru na rok na civilce coby dobrovolnĂci u dÄ›tĂ a tak, takĹľe s Karlem vzpomĂnáme kaĹľdĂ˝ na svĂ© promrhanĂ© civilkářskĂ© ÄŤasy a závidĂme nÄ›meckĂ˝m odpĂraÄŤĹŻm vojny. JĂzdy jsou parádnĂ, nejvÄ›tšà dojem dÄ›lá Jitka v poloze Superwoman. KdyĹľ uĹľ máme vše odjeto, vracĂme se procházkou cca 3 km do Minda, dáváme v jednĂ˝ dĹ™evÄ›nici (je jich tu plno, celĂ˝ Mindo trochu pĹ™ipomĂná westernovĂ˝ mÄ›steÄŤko) vynikajĂcĂ capuccino (to je v celĂ˝m Ekvádoru spĂš vĂ˝jimka) a pak se pomalu pĹ™esouváme na veÄŤernĂ program – ĹľabĂ koncert na mĂstnĂm jezeĹ™e. Tedy nikdy jsem si nemyslel, Ĺľe žáby dokážou vytvoĹ™it tak dokonalej orchestr, jsou dokonale rytmicky i melodicky sladÄ›nĂ˝ a je to radost poslouchat. Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› koncert pĹ™erušuje sympatickej prĹŻvodce a následujĂcĂ hodinu se dozvĂdáme vše podstatnĂ© o zdejšà faunÄ›, která opravdu stojĂ za pozornost (na 500 druhĹŻ ptákĹŻ, desĂtky druhĹŻ Ĺľab a ještÄ› mnohem vĂc hmyzu, netopýři, vaÄŤice apod.). Do toho s prĹŻvodcem chodĂme po ztemnÄ›lĂ©m lese, sledujeme ve svÄ›tle baterek žáby, pavouky i dalšà havěť a je to skvÄ›lĂ˝ (fascinuje mÄ› mj. svÄ›tĂ©lkujĂcĂ rozkládajĂcĂ se dĹ™evo, na prvnĂ pohled ve tmÄ› trochu pĹ™ipomĂnajĂcĂ zářivku). Po vcelku dlouhĂ© a nesmĂrnÄ› pĹ™ĂjemnĂ© prohlĂdce se suneme do restaurace Dragonfly Inn v centru na veÄŤeĹ™i a pivo (dojmy zprvu rozpaÄŤitĂ©, pak vcelku bez chyby), dlouze kecáme a je ÄŤas na postel. To jsem zvÄ›dav, jestli nás v noci hmyzovĂ© seĹľerou ĂşplnÄ› nebo jestli aspoñ kousek nechaj.
Den dvacátý pátý – neděle 15.11.
SvÄ›te div se, hmyzáci nás pĹ™es noc nechali vĂcemĂ©nÄ› ĂşplnÄ› na pokoji, takĹľe se ráno budĂme vcelku a s plnĂ˝m stavem krve v nádrĹľĂch. Od obřà a hodnÄ› pozdnĂ veÄŤeĹ™e máme ještÄ› plnĂ˝ bĹ™icha, takĹľe mĂsto snĂdanÄ› dáváme (aĹľ na hladovĂ˝ho Karla) jen ÄŤaj a nezbytnej ÄŤerstvej dĹľus (ach jo, po tom se mi zase bude stĂ˝skat) a krátce po pĹŻl devátĂ˝ uĹľ sedĂme v autÄ›, kterĂ˝ nás veze do pralesa. VĹŻbec konstatujem, Ĺľe jsme (nepoÄŤĂtám-li Galapágy, i kdyĹľ i obÄŤas tam) strávili vÄ›tšinu ekvádorskĂ˝ho pobytu v pralesĂch všeho druhu, coĹľ pĹŻvodnÄ› nebylo v plánu, ale o (ne)dodrĹľovánĂ pĹŻvodnĂch plánĹŻ tu uĹľ byla Ĺ™eÄŤ mnohokrát a skuteÄŤnÄ› nenĂ naÄŤ Ĺľehrat. Dnešek zaÄŤĂná pĹ™ejezdem pĹ™es hlubokĂ˝ ĂşdolĂ v pomÄ›rnÄ› chatrnÄ› pĹŻsobĂcĂ lanovce (pocity vĂcemĂ©nÄ› shodnĂ˝ se vÄŤerejšà lanovou dráhou) a pak uĹľ šlapem pralesem hore dole v takzvanĂ© Svatyni vodopádĹŻ. Je jich tu šest a jsou moc pÄ›knĂ˝, je horko a tak se i koupem (maskovanej tuleñ Jitka skáče do vody uĹľ u druhĂ˝ho vodopádu v poĹ™adĂ, my s Karlem ještÄ› chvĂli odoláváme, ale ne dlouho a vodopádĂ sprcha je skuteÄŤnÄ› pĹ™Ăjemná). Procházka trvá asi tĹ™i hodiny, pak se opÄ›t lanovkou pĹ™esouváme na vĂ˝chozĂ mĂsto a scházĂme nÄ›jakĂ˝ch 5 km do Minda, neb uĹľ jsme koneÄŤnÄ› dostali pořádnej hlad. Jedna zdejšà atrakce nám ovšem ještÄ› zbĂ˝vá – mĂstnĂ davy kolibĹ™ĂkĹŻ, kteřà mÄ›sto proslavili. Ptáme se, kde na nÄ› nejlĂ©pe narazit, a panĂ z turistickĂ˝ kanceláře nás posĂlá do zahrady jednoho hotelu na kraji mÄ›sta. Hotel je momentálnÄ› zavĹ™enej, ale hlĂdacĂ panĂ proti našà spoleÄŤnosti nic nemá a na zahradÄ› u nÄ›kolika krmĂtek skuteÄŤnÄ› lĂtá kolibĹ™ĂkĹŻ takovĂ˝ mnoĹľstvĂ, Ĺľe mezi nima aĹľ pĹ™echázĂ zrak. ObÄŤas je jich tu najednou snad dvacet. ChvĂli jen tak koukáme, pak trochu zdráhavÄ› taháme foťáky, ovšem krajinářskĂ˝ návyky a kolibĹ™Ăci, to nejde moc dohromady a moje vĂ˝sledky nestojej za nic (Karel, aÄŤ tĂ©Ĺľ krajinář specialista, dopadá podle prvnĂho ohledánĂ podstatnÄ› lĂ©pe, sláva mu). Po chvĂli radÄ›ji foťák zase uklĂzĂm a sleduju ty ďábelsky rychlĂ˝ potvĹŻrky jen oÄŤima, na rozdĂl od snah o focenĂ si to aspoñ uĹľiju. Akorát se do nás dávajĂ asi tak tĹ™i spojenĂ© armády hmyzákĹŻ a tak po nÄ›jakĂ© dobÄ› velĂme k Ăşstupu, uĹľ je stejnÄ› dost hodin a ve ÄŤtyĹ™i jede pĹ™Ămej bus do Quita. VracĂme se do bambusovĂ©ho pĹ™Ăbytku, berem vÄ›ci a hurá na nádraĹľĂ. JenĹľe ouha, bus je plnej. No jo, nedÄ›le odpoledne a z Minda se vracejĂ davy Quiteños trávĂcĂch tu vĂkend. To nás ovšem nemĹŻĹľe rozhodit, stavĂme na ulici pickup a necháváme se odvĂ©zt na ze vÄŤerejška známou kĹ™iĹľovatku cca 10 km od mÄ›sta na hlavnĂm tahu z Quita na pobĹ™eĹľĂ. Tady nás urÄŤitÄ› nÄ›co ÄŤasem nabere, buÄŹ autobus, nebo nÄ›co stopnem. A hele, za deset minut stavĂ 30 let stará Toyota Landcruiser, v nĂ kluk zhruba stejnĂ˝ho vÄ›ku a Ĺľe jede do Quita, nudĂ se a chce si povĂdat. No super, takĹľe se po nÄ›jakĂ˝ch 13 letech vracĂm k autostopu a to hned na druhĂ˝ polokouli :). Ĺ ofĂ©r je nesmĂrnÄ› povĂdavej, probĂráme prvnĂ poslednĂ (chválĂ mi dobrou španÄ›lštinu, ĹľjĂłva :)), dozvĂdám se mj. to, Ĺľe momentálnÄ› panujou v celĂ˝m Ekvádoru nevĂdanĂ˝ sucha a proto obÄŤas nefunguje elektĹ™ina, neb vodnĂ elektrárny nemajĂ vodu. No, je fakt, Ĺľe jsme za celej mÄ›sĂc ani jednou nezmokli, coĹľ je na zdejšà pomÄ›ry podle všeho neuvěřitelnĂ˝. Cesta ubĂhá velmi rychle a za cca hodinu a pĹŻl nás Ĺ™idiÄŤ vysazuje na severu Quita. Do hotelu dojĂĹľdĂme taxĂkem, s personálem i pokojĂÄŤky se vĂtáme jak doma a vyrážĂme do mÄ›sta s pĹ™edstavou veÄŤeĹ™e a dobrĂ˝ láhve vĂna na pokoj (nemyslĂm pĹ™edvÄŤerejšà krabičák). ObojĂ se dařà a tak do noci sedĂme, kecáme a pořád nám ne a ne dojĂt, Ĺľe je to opravdu poslednĂ veÄŤer a zĂtra touhle dobou polezeme do letadla…
Den dvacátý šestý – pondělà 16.11.
A je tu poslednĂ ráno v Quitu. A nenĂ ledajakĂ© – slunce pálĂ pomalu jak na Galapágách a vzduch je zcela neekvádorsky prĹŻzraÄŤnÄ› ÄŤistĂ˝, takĹľe máme radost, Ĺľe jsme si zrovna na dnešek nechali focenĂ starĂ˝ho historickĂ˝ho centra. Po snĂdani domlouváme s majitelkou hotelu, Ĺľe nám nechá jeden pokoj aĹľ do veÄŤera, a vyrážĂme s foťáky do ulic. BĂlĂ˝ katedrály krásnÄ› svĂtÄ›j proti modrĂ˝mu nebi a Andy se s námi škodolibÄ› louÄŤĂ nádhernĂ˝m vĂ˝hledem na Cotopaxi, Cayambe a dalšà hory v okolĂ. JeštÄ› tĂ˝den a nikdo by nám v cestÄ› na Cotopaxi nezabránil… no nic, nelze mĂt všechno. ChodĂme a louÄŤĂme se známĂ˝mi mĂsty, okolo polednĂho se vracĂme do hotelu, stÄ›hujeme všechny vÄ›ci do našeho pokoje a vyrážĂme opÄ›t do mÄ›sta, tentokrát do novĂ˝ho centra na trh. UtrácĂme poslednĂ zbytky penÄ›z za dárky pro všechny doma, dáváme skvÄ›lej obÄ›d v ekvádorsko-ÄŤĂnskĂ˝ restauraci, s Karlem se na chvĂli stavujem za Diegem v Nomadtours a dÄ›kujem mu za skvÄ›lej program na Galapágách (Kurt v kanceláři nenĂ, tak mu tĂ©Ĺľ vzkazujeme dĂky a zároveñ doporuÄŤujeme, aby uĹľ nedoporuÄŤoval Rainforestur v Baños :)). No a taky nám vĹŻbec poprvĂ© v Quitu (a ostatnÄ› i poprvĂ© za celou cestu, nepoÄŤĂtám-li dĹľungli) zaÄŤĂná pořádnÄ› lejt, takĹľe louÄŤenĂ se všĂm všudy (tĹ™eba s našĂm odletem skonÄŤĂ neÄŤekanĂ© obdobĂ sucha). No a to uĹľ je pomalu ÄŤas na návrat do hotelu, dobalenĂ, poslednĂ sprchy apod. a pĹ™esun na letištÄ›. Do váhovĂ©ho dvacetikilovĂ©ho limitu se tentokrát vcházĂme s hodnÄ› odĹ™enĂ˝ma ušima, ale vcházĂme. PlatĂme nehoráznou odletovou taxu 41 USD, veÄŤeĹ™Ăme a pak uĹľ lezem do letadla. UĹľ je
Den dvacátý sedmý – úterý 17.11.,
doma se slavĂ dvacet let svobody a my nostalgicky sledujeme mizejĂcĂ svÄ›tla Quita hluboko pod námi. Po pÄ›ti hodinách a krátkĂ©m spánku pĹ™istáváme v AtlantÄ›, bez problĂ©mĹŻ absolvujeme imigraÄŤnĂ koleÄŤko, vyzvedáváme bágly a hned je zase odevzdáváme – zatĂm jde všechno snáz, neĹľ jsme ÄŤekali. ÄŚtyĹ™hodinovĂ© ÄŤekánĂ v AtlantÄ› ubĂhá vcelku rychle a následuje pĹ™esun do New Yorku, tam dalšà tĹ™i ÄŤtyĹ™i hodinky a okolo pátĂ˝ odpoledne lezem do poslednĂho letadla celĂ˝ cesty, přÚtĂ stanice Praha. DĂky ÄŤasovĂ˝mu posunu pĹ™i letu na vĂ˝chod je noc krátká a pĹ™i pĹ™Ăletu zrovna symbolicky vycházĂ slunce, Boeing 767 s námi opĂše nÄ›kolik kruhĹŻ nad mÄ›stem a dosedáme na Ruzyni. Je skvÄ›lĂ© bĂ˝t po ÄŤtyĹ™ech tĂ˝dnech zase doma. Cesta konÄŤĂ… ale ne. Cesta nikdy nekonÄŤĂ.
PodÄ›kovánĂ
Na závÄ›r bych rád jako vĹľdy rozdal pár dĂkĹŻ. Zasloužà si je pĹ™edevšĂm:
- Jitka Spoustová Stañková z českého zastoupenà Nikonu za laskavé zapůjčenà zrcadlovky D300, takže jsem mohl fotit beze strachu, že mi můj veterán D70 během cesty vypovà službu.
- Jarda JarolĂm, MĂša SĂ˝korová a jejĂ kamarádi z fotoklubu PCW za pĹŻjÄŤenĂ paměťovĂ˝ch karet a baterky ke zmĂnÄ›nĂ©mu Nikonu D300.
- Daniela Stratilová za to, Ĺľe do mÄ› uĹľ dva a pĹŻl roku pumpuje španÄ›lštinu, co to jde (nÄ›kdy to moc nejde, já vĂm :)). PĹ™edloni v Peru a BolĂvii jsme mÄ›li hispanofonnĂho Marka, teÄŹ byla konverzace na mnÄ›, tak jsem byl zvÄ›davej, jestli to vĹŻbec pĹŻjde. Ĺ lo.
- Kurt Beate a Diego Bettencourt z cestovnĂ kanceláře NomadTours v Quitu za prima sluĹľby a vĂ˝bornou nabĂdku island hoppingu, dĂky nÄ›muĹľ jsme si Galapágy uĹľili opravdu na jedniÄŤku. Všichni galapážštĂ prĹŻvodci, s nimiĹľ jsme mÄ›li tu ÄŤest – byli bez diskuse vynikajĂcĂ.
- Ostatnà účastnĂci expedice, tedy Jitka, Karel a Ada, za pohodu a dobrou náladu, dĂky nĂĹľ byla cesta nejen plná zážitkĹŻ, ale taky zábavná a veselá. SamozĹ™ejmÄ› speciálnĂ podÄ›kovánĂ náležà Adovi za skvÄ›lĂ© obstaránĂ sponzorskĂ©ho pĹ™ĂspÄ›vku, bez kterĂ©ho bychom vidÄ›li Galapágy tak na fotce a na mapÄ›, ale rozhodnÄ› ne ve skuteÄŤnosti.
- No a klasicky Jarmila, Dominika a Tomáš za tu spoustu pochopenĂ a tolerance, dĂky nĂĹľ se mĹŻĹľu prostÄ› sebrat a na mÄ›sĂc zmizet na druhou stranu svÄ›ta. Bez vás by žádnĂ˝ cesty nebyly…