Tolimati.cz

Jak nÄ›kteří z vás pravdÄ›podobnÄ› vÄ›dĂ­, po dlouhĂ©m zvaĹľovánĂ­ a pĹ™esvÄ›dÄŤovánĂ­ ze strany mladších ÄŤlenĹŻ tolimatĂ­ho tĂ˝mu jsme se rozhodli posĂ­lit rodinnĂ© Ĺ™ady. NovĂ˝ ÄŤlen sestavy se jmenuje Fred z Vinice, jsou mu tĹ™i mÄ›sĂ­ce a je to krásnej hnÄ›dej labrador. PrvnĂ­ dojmy jsou úžasnĂ˝, je uÄŤenlivej, veselej a zábavnej a my věříme, Ĺľe se mu u nás bude lĂ­bit stejnÄ›, jako se on lĂ­bĂ­ nám. Pokud si chcete prohlĂ­dnout prvnĂ­ fotky (ctihodnĂ© fotokolegy bych prosil o shovĂ­vavost pĹ™i hodnocenĂ­ kvality, svÄ›tlo venku teÄŹ stojĂ­ za starou belu, ÄŤasem bude lĂ©pe), kuk sem a sem.

Aktualizace 4.1.: chcete-li vidět prvních pár fotek, kuk sem.

…nemĹŻĹľe pocházet od nikoho jinĂ©ho neĹľ od vrchnĂ­ho vyslance mimozemskĂ˝ch civilizacĂ­ na zemi, doc. MUDr. Petra Zacha, pĹŻvodnÄ› z jistĂ© pĹ™edalekĂ© galaxie, nynĂ­ mj. z Peace Frog. Na hromadnĂ˝ rozesĂ­lánĂ­ mailĹŻ mÄ› neuĹľije, ale tady ho s autorovĂ˝m svolenĂ­m pĹ™etiskuji v kompletnĂ­ podobÄ› (v pĹŻvodnĂ­m znÄ›nĂ­ a bez titulkĹŻ, neanglofonnĂ­m se omlouvám, ale o svátcĂ­ch nepracuji :)).

INTERNATIONAL CHAMPIONSHIP IN „LETTING GO“

Dear friends,

with the end of year 2008, we are proud to announce, that Czech republic is organizing championship in pre-mortal and final „letting go“. Championship is being co-organized by UFOs friends from solar system Ceta Perseid, 120 AU far away. In order to participate, one is required to stay at home in between 24th December – 31th December. During this time aliens would slowly capture all your property and valuables using –273°C vacuum cleaning pump. The goal is to stay really cool during this process and not fall into the major trap of sadness being witness as your favourite TV set, forks, clothings, thoughts, emotions and other nice stuff slowly vanish. Whole process would be monitored by emotional plakodsTM, dispatched into random locations over whole Czech republic. The best three „let goers“ would receive intergalactic gift of terminal nakedness plus above mentioned –273°C vacuum cleaning pump. Results of championship are private, so if you do not receive any notice, you have been awarded 4th or lower score.

Behalf of organization committee, Petr Zach

Je mi jasnĂ˝, Ĺľe mÄ› nÄ›kteří z P.T. zdejších ÄŤtenářů právÄ› zaÄŤali povaĹľovat za magora. Zrovna nedávno jsem dostal hned dvÄ› na sobÄ› nezávislĂ˝ (a oprávnÄ›nĂ˝) mailovĂ˝ vĂ˝tky, Ĺľe v poslednĂ­ dobÄ› na filmy ĂşplnÄ› kašlu, a teÄŹ to budu nahánÄ›t povĂ­dánĂ­m o romantickĂ˝m muzikálu postavenĂ˝m na skladbách od Abby? PotĂ©, co jsem tu nenechal ani řádku na tĂ©ma Tahle zemÄ› nenĂ­ pro starĂ˝, AĹľ na krev, The Savages (Divoši), TemnĂ˝ rytĂ­Ĺ™, případnÄ› VenkovskĂ˝ uÄŤitel atd., coĹľ by mÄ› všechno vzhledem k tradiÄŤnÄ› oblĂ­benĂ˝m žánrĹŻm mÄ›lo zajĂ­mat mnohem vĂ­c? NeuvěřitelnĂ©.

Ale ne, nezbláznil jsem se a ani vánoÄŤnĂ­ atmosfĂ©ra se na mnÄ› nijak nepodepsala. Všechny jmenovanĂ˝ filmy se mi lĂ­bily nesmĂ­rnÄ›, ale nÄ›jak jsem necĂ­til potĹ™ebu o nich psát – uĹľ to za mÄ› udÄ›lala spousta jinĂ˝ch a jen bych papouškoval cizĂ­ názory. NavĂ­c mÄ› vlastnÄ› niÄŤĂ­m nepĹ™ekvapily, ÄŤekal jsem zážitek urÄŤitĂ˝ho typu a dostal jsem ho. Ovšem Mamma Mia byla pĹ™ekvapenĂ­ par excellence. SamozĹ™ejmÄ› se o nĂ­ taky psalo všude, letnĂ­ blockbuster je letnĂ­ blockbuster, milovnĂ­ci shora jmenovanĂ˝ch titulĹŻ by ho ale mohli zasklĂ­t a to by byla velká škoda. Tedy aspoñ v případÄ›, Ĺľe si umĂ­te užít i ÄŤistou, žádnou hlubokomyslnostĂ­ nedotÄŤenou zábavu, ovšem na vysokánskĂ˝ Ăşrovni. FamĂłznĂ­ hereckej koncert (Meryl Streep, Pierce Brosnan, Colin Firth, Stellan Skarsgaard, ale i mnohem míñ známá jmĂ©na… see imdb.com :)), aĹľ pĹ™ekvapivÄ› zajĂ­mavĂ˝ zpÄ›váckĂ˝ vĂ˝kony tĂ˝chĹľ, spád jak Niagara, naprostá absence hluchĂ˝ch mĂ­st. NavĂ­c obÄŤas zajĂ­mavĂ˝ pĹ™evrácenĂ­ smyslu pĹŻvodnĂ­ch pĂ­snĂ­ v zájmu příbÄ›hu (ne tak ÄŤasto a ne tak vĂ˝raznÄ› jako u Moulin Rouge, ale i tak moc hezky). HlavnÄ› je ale celou dobu jasnÄ› vidÄ›t, Ĺľe to všechny zúčastnÄ›nĂ˝ nesmĂ­rnÄ› bavilo a v podstatÄ› si uĹľili hezkĂ˝ prázdniny, coĹľ pro celkovĂ˝ vyznÄ›nĂ­ filmu dÄ›lá hroznÄ› moc (pokud tomu nÄ›kdo nevěří, doporuÄŤuju si pustit po sobÄ› prvnĂ­ Dannyho parťáky a pak The Italian Job s Nortonem a Charlize Theron a rozdĂ­l bude patrnej na prvnĂ­ pohled). Ĺ˝e to všechno celou dobu balancuje na hranÄ› absolutnĂ­ho kýče? JistÄ›, ale právÄ› tohle je na Mamma Mia to nejlepší – kdo má tak jako já rád Neila Younga, Springsteena nebo tĹ™eba Mattovy nebo Kamarádovy fotky, vĂ­, o ÄŤem mluvĂ­m. Pokud dokážete ocenit žánrovou ÄŤistotu i v případÄ›, Ĺľe se nejedná zrovna o váš šálek piva, vĹ™ele doporuÄŤuju.

PĹ™edvánoÄŤnĂ­ ÄŤas má magickou moc – uĹľ tradiÄŤnÄ› se nám v atmosfĂ©Ĺ™e cinkajĂ­cĂ­ch rolniÄŤek, bublajĂ­cĂ­ch koled a rejdĂ­cĂ­ch St. ClausĹŻ pĹ™ihodĂ­ natrefit na film nebo divadlo ukazujĂ­cĂ­ lidi v ĂşplnÄ› jinĂ©m svÄ›tle neĹľ coby milujĂ­cĂ­ a ĂşctyhodnĂ© vrcholy tvorstva :). PĹ™edloni do vánoÄŤnĂ­ atmosfĂ©ry úžasnÄ› zapadli Potomci lidĂ­ a The Proposition, loni jsem si udÄ›lal podobnou radost Verhoevenovou ÄŚernou knihou a letos jsme v rozmezĂ­ jednoho tĂ˝dne zašli na dvÄ› hry Martina McDonagha z jeho ConnemarskĂ© trilogie. NapĹ™ed jsme si v ÄŚinohernĂ­m klubu dali OsiĹ™elĂ˝ západ, potĂ© ve Ĺ vandovÄ› divadle Lebku z Connemary. VýživnĂ˝ zážitek. Oba příbÄ›hy se odehrávajĂ­ kdesi v ultrazapadlĂ©m irskĂ©m vidlákovÄ›, v obou vystupujou typovÄ› hodnÄ› podobnĂ˝ postavy (burani buÄŹ tupĂ­ od přírody, nebo zblblĂ­ ÄŤasem po koĹ™alce, případnÄ› syntĂ©za obojĂ­ho) a oba jsou postavenĂ˝ na hodnÄ› podobnĂ˝ zápletce. Ta spoÄŤĂ­vá v tutlanĂ˝ vraĹľdÄ›, o kterĂ˝ celá vesnice v podstatÄ› vĂ­ vše podstatnĂ˝, jenĹľe zvyk velĂ­ vše zamĂ©st pod koberec, dát si dalšího panáka a jen ÄŤas od ÄŤasu sledovat, jak aktĂ©rĹŻm obÄŤas vylĂ©zajĂ­ kostlivci ze skřínĂ­ a následnÄ› s nima mlátÄ›j dĂ©moni skrĂ˝vanĂ˝ po lĂ©ta na dnÄ› flašky. A pokud se v tĂ˝ spoleÄŤnosti ÄŤirou náhodou vyskytne nÄ›kdo ještÄ› aspoñ trochu normálnĂ­ (Girleen v OsiĹ™elĂ˝m západu), pak má jen dvÄ› moĹľnosti – zdrhnout nÄ›kam na jinej konec svÄ›ta nebo do toho spadnout taky.

McDonagh vládne neskuteÄŤnÄ› ĂşdernĂ˝m ÄŤernĂ˝m humorem, kterej ale obÄŤas doĹľene ad absurdum do situace, kdy smĂ­ch hodnÄ› rychle zamrzne a ÄŤlovÄ›k si pĹ™ipadá jaksi nepatĹ™iÄŤnÄ›, Ĺľe se ještÄ› pĹ™ed pár vteĹ™inama na účet tÄ›ch tupounĹŻ na pĂłdiu královsky bavil. V Západu se mi to pĹ™ihodilo hlavnÄ› pĹ™i závÄ›reÄŤnĂ˝ hodnÄ› drsnĂ˝ variantÄ› „hry na pravdu“, v Lebce ve chvĂ­li, kdy se hlavnĂ­ postavy dostanou do totálnĂ­ extáze pĹ™i roztloukánĂ­ exhumovanĂ˝ch koster a lebek za poslechu Marilyna Mansona s hlasitostĂ­ na doraz. PĹ™es spoustu spoleÄŤnĂ˝ch znakĹŻ ale mezi obÄ›ma kusy existuje jeden hodnÄ› podstatnej rozdĂ­l. Západ se po prvnĂ­ polovinÄ› tváří jako totálnÄ› nihilistická aĹľ misantropická záleĹľitost, ve druhĂ˝m dÄ›jstvĂ­ se ale jedna z postav (do kterĂ˝ by to ÄŤlovÄ›k vÄ›ru neĹ™ekl) zmĹŻĹľe na pĹ™ekvapivÄ› odvážnej (byĹĄ zoufalej) ÄŤin a dĂ­ky tomu vlastnÄ› příbÄ›h nakonec vlastnÄ› nekonÄŤĂ­ tak depresivnÄ›, „vykupitelskej“ motiv dokonce pĹŻsobĂ­ silnÄ› kĹ™esĹĄansky (hovoříme o vĂ­Ĺ™e, nikoli o cĂ­rkvi) a vlastnÄ› optimisticky. IQ se postavám sice nezvedne, ale jakous takous nadÄ›ji na pĹ™eĹľitĂ­ do budoucna majĂ­ a moĹľná Ĺľe se dokonce odrazily ode dna. Naproti tomu Lebka z Connemary, byĹĄ se rozjĂ­ĹľdĂ­ pomaleji, ve finále pĹ™ipomĂ­ná spíš Proposition – tady uĹľ skuteÄŤnÄ› žádná nadÄ›je nezbĂ˝vá. No prostÄ› ideálnĂ­ pĹ™edvánoÄŤnĂ­ záleĹľitost… ovšem zbĂ˝vajĂ­cĂ­ dĂ­l trilogie, Krásku z Leenane, bych si snad pĹ™ece jen radÄ›ji dal aĹľ s nÄ›jakĂ˝m odstupem .

Ve Ĺ kabetÄ› se Ĺ˝abiÄŤka pĹ™ed lety vylĂ­hla z pulcoidnĂ­ho stadia a poprvĂ© zakvákala, proÄŤeĹľ se sem musĂ­ minimálnÄ› jednou do roka vrátit, jinak by nad nĂ­ pĹ™estalo fungovat ochrannĂ© kouzlo a Morrison by mohl ze záhrobĂ­ utlouct JenĂ˝ka lahvĂ­ Jima Beama za to, Ĺľe zpĂ­vá jeho pĂ­snÄ› a pĹ™itom pije akorát tak nealkoholickĂ˝ pivo. Letos to vyšlo na minulou sobotu. PrvnĂ­ a nejvÄ›tší pochvala pĹ™ed nastoupenou jednotkou patří zmĂ­nÄ›nĂ©mu JenĂ˝kovi, neb ještÄ› pár dnĹŻ pĹ™ed koncertem bojoval s docela hnusnou chorobou a nebylo vĹŻbec jasnĂ˝, jestli celá akce nepadne, leÄŤ nakonec vše zvládl zcela bez ztráty kytiÄŤky. Na rozdĂ­l od minulĂ˝ho SlamnĂ­ku jsme se zvuÄŤeli sami a kupodivu se nám to povedlo tak, Ĺľe kaĹľdej slyšel kaĹľdĂ˝ho a ven to snad lezlo taky v pohodÄ›. NavĂ­c jsme po slamnickĂ˝ch zkušenostech opÄ›t párkrát navštĂ­vili zkušebnu a snad i to bylo znát. Danielin saxofonovĂ˝ blok se postupnÄ› příjemnÄ› rozšiĹ™uje, nadále ji uslyšíte mj. v Maggie M'Gill a taky v prvnĂ­ novÄ› nazkoušenĂ© pĂ­sni po cca dvou letech – 20th Century Fox. A pokud zkouškovĂ˝ tempo udržíme i nadále, mÄ›lo by novinek záhy ještÄ› pĹ™ibĂ˝t, vÄŤetnÄ› jednoho velkĂ©ho pĹ™ekvápka . Nálada na pĂłdiu i pod nĂ­m byla skvÄ›lá, Ĺ kabeta pĹ™iměřenÄ› plná, lidem se to podle všeho docela lĂ­bilo, celkovÄ› mimořádnÄ› povedenĂ˝ hranĂ­, asi nejlepší za poslednĂ­ rok. Pokud by si to chtÄ›l nÄ›kdo zopakovat, sledujte to tu, na leden a Ăşnor se nÄ›co rĂ˝suje v Praze i v okolĂ­, dáme vÄ›dÄ›t.

Jo a ještÄ› nÄ›co: tentokrát se ve Ĺ kabetÄ› sešla velmi silná fotografická sestava a cvakala jak o Ĺľivot, takĹľe ÄŤasem jistÄ› budou nÄ›jakĂ˝ obrázky. AĹľ se tak stane, dám sem odkaz, sám jsem zvÄ›davej… :)

Tak jsem se zas jednou podĂ­val po webu, co nás ÄŤeká za koncerty, a teÄŹ z toho mám pĹ™edÄŤasnĂ˝ vánoce – ve ÄŤtvrtek 22.1. hrajou v Akropoli obnovenĂ­ Van der Graaf Generator. Modří samosebou vÄ›dĂ­, ale asi jich je dneska uĹľ ĹľalostnÄ› málo, takĹľe telegraficky: jedna z nejzajĂ­mavÄ›jších anglickĂ˝ch kapel 70. let, která by hoooodnÄ› hrubou optikou šla zaĹ™adit asi nejspíš do artrockovĂ˝ škatulky, ale to je fakt nemĂ­stnĂ˝ zjednodušenĂ­. Na studiovĂ˝ch deskách aĹľ na vĂ˝jimky (to kdyĹľ u nich hostoval legendárnĂ­ Robert Fripp z King Crimson) nemÄ›li kytaru, muzika stála na Hammondech, saxofonech a virtuĂłznĂ­ rytmice (tĂ­m opravdu nemyslĂ­m sĂłlistickĂ˝ onanie, ale prostÄ› poctivĂ˝ a sakra těžkĂ˝ rytmy). HlavnĂ­ postavou byl (a je) skladatel a zpÄ›vák Peter Hammill, kterĂ˝ho charakterizoval hlavnÄ› obří rozsah a taky schopnost pĹ™ejĂ­t bÄ›hem dvou dob z jemnĂ˝ho falzetu do agresivnĂ­ho hlubokĂ˝ho zpÄ›vu-Ĺ™evu, vedle nÄ›hoĹľ znĂ­ lecjakej rádobynaštvanej metalista pomalu jako Michal David. Skladby mÄ›ly nezřídka pĹ™es deset minut, studiovĂ˝ verze znÄ›jĂ­ na dnešnĂ­ pomÄ›ry obÄŤas trochu krotce, zato jedinej oficiálnĂ­ Ĺľivák Vital z r. 1977 (vĂ­c toho naĹľivo neznám) je mĂ­sty ÄŤistej hardrock, mimo jinĂ© i proto, Ĺľe Hammill celou dobu hraje na pořádnÄ› naboostrovanou kytaru. Pravda, obÄŤas to chce neposlouchat aĹľ příliš hlubokomyslnĂ˝ texty, ale 70. lĂ©ta holt takovĂ˝ byly a s tĂ­m se dá žít. VdGG hráli v podstatÄ› pořád jen v klubech, na stadiĂłny byli málo komerÄŤnĂ­ a moc divokĂ˝, zaplaĹĄpámbu za to. V pĹŻvodnĂ­ podobÄ› si je lze poslechnout tĹ™eba tady (jeden z nejvÄ›tších hitĹŻ kapely Killer) a pokud na YouTube trochu zapátráte, asi zjistĂ­te, Ĺľe se náboj ani v souÄŤasnosti nevytrácĂ­. No, v lednu v Akropoli uvidĂ­me… uĹľ se těším.

Po nÄ›kolika vĂ­cemĂ©nÄ› mastñáckĂ˝ch fotocestách do slovenskĂ˝ch hor (autem aĹľ k penziĂłnu nÄ›kde v ĂşdolĂ­) jsme se tentokrát s Markem, Karlem, PepÄŤokem a drsnĂ˝m mĂ­stnĂ­m horalem Janem rozhodli projĂ­t NĂ­zkĂ˝ Tatry ponÄ›kud dobrodruĹľnÄ›ji. Coby skvÄ›lá základna nám poslouĹľila chata M.R.Ĺ tefánika ležícĂ­ v 1740 m na skvÄ›lĂ˝m mĂ­stÄ› v sedle pod ÄŽumbierem, jen nástup byl drsnÄ›jší – z parkovištÄ› u dolnĂ­ stanice lanovky na Chopok se jde cca 2 hodiny furt nahoru, my vyšli aĹľ za tmy (pátek odpoledne) a poslednĂ­ Ăşsek stál opravdu za to. SnÄ›hová vánice jak v AntarktidÄ›, tma jak v pytli, s ÄŤelovkama bylo vidÄ›t tak na tĹ™i metry a hlavnÄ› jsme jaksi nevÄ›dÄ›li, jestli ty tyÄŤe, podle kterĂ˝ch po tom hĹ™ebeni jdeme, vedou fakt k chatÄ› a ne tĹ™eba na 5 km vzdálenej Chopok, kde bychom se patrnÄ› stali potravou pro medvÄ›dy. NaštÄ›stĂ­ vedly k chatÄ› . V sobotu nás poÄŤasĂ­ odmÄ›nilo tĂ­m nejlepším, co se dá v zimÄ› v Tatrách na focenĂ­ potkat – střídavĂ˝ mraky a zářivĂ˝ slunce, dole v ĂşdolĂ­ inverznĂ­ koberec, okolo fantastickĂ˝ modro a bĂ­lo. Jen škoda, Ĺľe nevyšel vĂ˝chod slunce – mraky se roztrhaly aĹľ pak, ale to uĹľ bychom chtÄ›li asi moc. Fyzicky to bylo docela nároÄŤnĂ˝, pěší divokou hĹ™ebenovku jsem v zimÄ› v Tatrách ještÄ› nedÄ›lal, kosa byla jak v ruskĂ˝m filmu, vichr taky a celou dobu jsme se pohybovali nebezpeÄŤnÄ› blĂ­zko navátĂ˝mu snÄ›hu na lomu hĹ™ebene, coĹľ málem odnesl nejmenovanĂ˝ ÄŤlen vĂ˝pravy letem plavmo aĹľ na Liptovskou Maru, ale zážitek to byl parádnĂ­ a vĂ˝sledky snad stojej za to. DĂ­ky Ĺ tefánikovcĹŻm za dokonalej azyl a vĂ˝bornej buĹ™tguláš, pánĹŻm z fotoparty za skvÄ›lou spoleÄŤnost a Tatrám za vše ostatnĂ­, pokud máte zájem, mrknÄ›te sem.