Tolimati.cz

A ještÄ› jedna ptákovinka. KdyĹľ má milovnĂ­k bodypaintingu doma pár desek Pink Floyd a k ruce ochotnĂ˝ materiál, mĹŻĹľe z toho vzniknout docela hezká kolekce…

UĹľ dlouho jsem sem nedal žádnou pořádnou ptákovinu, tak to teÄŹ napravĂ­m. UĹľijou si ji sice jen anglicky hovořícĂ­, ale zato pořádnÄ› – já asi tak ÄŤtvrt hodiny nekontrolovatelnÄ› hĂ˝kal smĂ­chy a dÄ›ti se vybÄ›hly podĂ­vat z pokoje v domnÄ›nĂ­, Ĺľe se tatĂ­nek dusĂ­. Jestli to znáte, sorry. Stahujte zde…

Tak máme za sebou prvnĂ­ praĹľskej koncert po bezmála ÄŤtyĹ™ech mÄ›sĂ­cĂ­ch – na SmĂ­chovÄ› na Václavce. Zpočátku nás ovládly tak trochu smíšenĂ˝ pocity – podle rezervacĂ­ z pĹ™edchozĂ­ho dne to vypadalo, Ĺľe bude v sále tak nabito, Ĺľe si budou lidi stát na hlavách, jenĹľe ještÄ› v okamĹľiku plánovanĂ˝ho začátku (20.00) bylo vĂ­cemĂ©nÄ› (aĹľ na neĂşnavnou partu okolo Lukáše, Jany, Karolky etc.) prázdno, taky zvuk se navzdory hezkĂ˝mu interiĂ©ru pořád nedaĹ™ilo vyladit… ale nakonec to dopadlo vcelku v pohodÄ›. Sál se zaplnil tĂ©měř podle pĹŻvodnĂ­ho plánu, znÄ›lo to taky slušnÄ› a kdyĹľ jsem si zhruba po 3 pĂ­snĂ­ch zvykl na to, Ĺľe se ke mnÄ› vracĂ­ echo od stropu cca s 1/2 vteĹ™inovĂ˝m zpoĹľdÄ›nĂ­m a Ĺľe to tudĂ­Ĺľ nenĂ­ chyba v rytmu, tak problĂ©my pominuly zcela . AtmosfĂ©ra byla vĂ˝borná, oficiálnĂ­ koncertnĂ­ premiĂ©ru mÄ›ly Land Ho!, Maggie McGill a When the Music's Over a nakonec jsme museli na žádost publika opakovat Light My Fire, páč po přídavcĂ­ch uĹľ nebylo co hrát. Na Václavku se pravdÄ›podobnÄ› vrátĂ­me začátkem prosince, kdy Honzu ÄŤeká ÄŤtyĹ™icĂ­tka (vÄ›k, ne horeÄŤka… )

V sobotu 7. října se jel osmĂ˝ roÄŤnĂ­k oblĂ­benĂ©ho závodu Lhota Trophy (kdo to neznáte, informace a pravidla zde). NÄ›co podobnĂ©ho se nedÄ›je kaĹľdĂ˝ den, proto si protentokrát dovolĂ­m trochu podrobnÄ›jší pojetĂ­…

Září: Lhota Trophy 8 slavnostnÄ› vyhlášena. NadÄ›jná posádka Outlandos ve sloĹľenĂ­ Jarmila, Jana, Lukáš, Ĺ tÄ›pán a já se zaÄŤĂ­ná pĹ™ipravovat na velkĂ© vĂ˝kony.

Den –5: Po 2 dnech teplot a bolavĂ˝ho krku se Jarmila vracĂ­ od doktora s prima zprávou – má angĂ­nu, antibiotika a co se Lhoty týče, tak i smĹŻlu. Zkoušíme všechny moĹľnĂ˝ i nemoĹľnĂ˝ náhrady, ale nikdo nemá ÄŤas.

Den –3: Volá mi Ĺ tÄ›pán a ponÄ›kud nepublikovatelnĂ˝mi vĂ˝razy mi oznamuje, Ĺľe má angĂ­nu a antibiotika. TvrdĂ­ ale, Ĺľe do soboty bude urÄŤitÄ› dobrej. Jeho optimismus mÄ› těší, ale neuklidďż˝?uje. Volám JanÄ›, která mi hned zatepla oznámĂ­, Ĺľe jĂ­ od rána bolĂ­ v krku, má rĂ˝mu a je jĂ­ blbÄ›. RadÄ›ji se zdrĹľuji komentáře.

Den –2: S Lukášem a Janou se účastnĂ­me tradiÄŤnĂ­ho prologu akce, kde se zjišťuje dosud tajnĂ© mĂ­sto startu. Se slepou mapou nemáme nejmenší problĂ©m, se Ĺ tÄ›pánovou nelepšícĂ­ se angĂ­nou ano. Jana vypadá, Ĺľe nedoĹľije rána. S Lukášem zvaĹľujeme zmÄ›nu názvu na 10 malĂ˝ch ÄŤernouškĹŻ, případnÄ› PoslednĂ­ zhasne.

Den –1: Ĺ tÄ›pán definitivnÄ› hlásĂ­, Ĺľe nejede. Po krátkĂ© debatÄ›, zda účast celĂ©ho tĂ˝mu odvolat nebo ne, vĂ­tÄ›zĂ­ druhá varianta. Po skvÄ›lĂ©m koncertu Suzanne Vega (viz minulĂ˝ report) tedy tÄ›snÄ› pĹ™ed pĹŻlnocĂ­ odjĂ­ĹľdĂ­m do Strašnic za Janou a Lukášem, jejichĹľ byt letos slouží jako pĹ™edstartovnĂ­ základna. V 5.00 máme bĂ˝t ve LhotÄ› u Kladna. PĹ™ed druhou ráno dokonÄŤujeme poslednĂ­ přípravy, dáváme vĂ­tÄ›znĂ©ho panáčka Jamesona a jdem spát, budĂ­k na 3:30 (tvrdĂ­ Jana).

4:14 KdyĹľ mÄ› budĂ­ Janin rozÄŤilenĂ˝ hlas, vidĂ­m nad sebou svĂ­tit právÄ› tahle ÄŤĂ­sla. A nenĂ­ to šifra, ale aktuálnĂ­ ÄŤas. TrošiÄŤku jsme zaspali. Lze stihnout vzdálenost 53 km pĹ™es celou Prahu za 46 minut od rozlepenĂ­ vĂ­ÄŤek? VĂ­cemĂ©nÄ› lze. Doufám, Ĺľe tento denĂ­k neÄŤte dopravnĂ­ policie? Doufám.

5:08 Jsme na sraze, pĹ™ebĂ­ráme obálky se šiframi a další nutnĂ˝ materiály, závod zaÄŤĂ­ná. Účelem je dorazit do zatĂ­m neznámĂ©ho cĂ­le, zbyteÄŤnÄ› pĹ™itom nebloudit a nevyužívat nápovÄ›dy k Ĺˇifrám s prĹŻběžnĂ˝mi stanovišti, po cestÄ› vykonat Ĺ™adu šílenostĂ­ a to celĂ˝ si ohromnÄ› užít. Podle prvnĂ­ch šifer je jasnĂ˝, Ĺľe musĂ­me na západ, prvnĂ­ kola se odehrávajĂ­ v okolĂ­ KarlovĂ˝ch VarĹŻ. Lukáš pĹ™i improvizovanĂ© snĂ­dani málem polyká jednu klĂ­ÄŤovou indicii (organizátoĹ™i mÄ›li fakt dobrej nápad zapĂ­ct obrázek na peÄŤĂ­cĂ­m papĂ­Ĺ™e do KarlovarskĂ˝ch oplatkĹŻ :)). Po rannĂ­m stresĂ­ku nejsme zrovna ve formÄ› a tudĂ­Ĺľ nám i s jednou z lehkĂ˝ch ĂşvodnĂ­ch šifer musĂ­ pomoci přítel na telefonu KarolĂ­na, ale od toho koneckoncĹŻ ÄŤlovÄ›k přátele na telefonu má. (TĂ­mto dÄ›kujeme – bez poĹ™adĂ­ dĹŻleĹľitosti – kromÄ› KarolĂ­ny i Miskinhovi, Katce Ĺ˝., Jarmile, MarjánÄ›, PetĹ™e H., Honzovi R., Pekokovi, Yasarovi a dalším, kterĂ© jsme bÄ›hem dne otravovali.)

11:00 ZatĂ­m to vypadá hodnÄ› dobĹ™e. Do limitu na splnÄ›nĂ­ prvnĂ­ tĹ™etiny závodu zbĂ˝vá hodina a máme hotovo. OhromnÄ› jsem si uĹľil splutĂ­ peĹ™eje Hubertus (pravda, mĂ­t laminátku, tak bych se na rozdĂ­l od gumovĂ˝ Pálavy nejspíš necvakl, ale nešť), zato z lanovĂ˝ lávky jsem v Lokti letÄ›l do OhĹ™e jak zralá (a dost mokrá) hruška. Jana zas nadává, Ĺľe jĂ­ smrdĂ­ kapsa becherovkou potĂ©, co jejĂ­ kapesnĂ­k poslouĹľil coby lakmusovĂ˝ papĂ­rek pĹ™i rozpoznávánĂ­ 13. karlovarskĂ©ho pramenu v lahviÄŤce zatavenĂ© v montážnĂ­ pÄ›nÄ›. PĹ™ekypujeme optimismem a trousĂ­me Ĺ™eÄŤi o ÄŤernĂ˝ch konĂ­ch soutěže.

12:00 – 14.00 PrvnĂ­ problĂ©my. Jednou z indiciĂ­ je CD s poÄŤĂ­taÄŤovou hrou The Prince of Lhota, po jejĂ­mĹľ ĂşspěšnĂ©m dohránĂ­ se zobrazĂ­ mĂ­sto dalšího stanovištÄ›. BohuĹľel s sebou máme Lukášovo Maca, zatĂ­mco hra je urÄŤená jen pro Windows. Po marnĂ© snaze absolvovat hru v recepci hotelu kdesi v Nejdku, jehoĹľ šéfová podlehla našemu kouzlu a pustila Lukáše k hotelovĂ©mu PC, vymýšlĂ­ Lukáš sloĹľitĂ˝ manĂ©vr spoÄŤĂ­vajĂ­cĂ­ v pĹ™eposlánĂ­ celĂ© hry pĹ™es mail bráchovi, kterĂ˝ ji snad následnÄ› dohraje v poÄŤĂ­taÄŤi doma. CelĂ© je to velmi vynalĂ©zavĂ©, nicmĂ©nÄ› trošku zdlouhavĂ©.

O další problĂ©m se opÄ›t stará technika. Po 2,5 letech vlastnictvĂ­ ĂşdajnÄ› modernĂ­ho, skvÄ›lĂ©ho a kdesicosi autorádia Seat Alana zjišťuju, Ĺľe mÄ› ten šmejd nenechá ruÄŤnÄ› naladit frekvenci, na kterĂ˝ nenĂ­ dostateÄŤnÄ› silnej signál. Informaci o dalším kĂłdu tudĂ­Ĺľ neslyšíme, zatĂ­mco se okolo nás rojĂ­ konkurenÄŤnĂ­ posádky s tranzistorky u uší a vesele poslouchajĂ­. Optimismus mizĂ­ rychlostĂ­ blesku, ÄŤemuĹľ odpovĂ­dá i poÄŤasĂ­ – koneÄŤnÄ› zaÄŤĂ­ná lejt.

15:00 ProblĂ©m s Princem vyĹ™ešen, Pekoko zabodoval, nálada se opÄ›t zvedá. Zároveďż˝? ale dÄ›láme rozhodujĂ­cĂ­ chybu – pĹ™i pátránĂ­ po jednom starĂ˝m kostelu z fotky si necháváme špatnÄ› poradit a odjĂ­ĹľdĂ­me asi 50 km do prÄŤic, ÄŤĂ­mĹľ ztrácĂ­me spoustu ÄŤasu, sbĂ­ráme zbyteÄŤnĂ˝ kilometry a je jasnĂ˝, Ĺľe všechno nestihnem. KdyĹľ se koneÄŤnÄ› dozvĂ­dáme, kde kostel leží, je jasnĂ˝, Ĺľe tam nestaÄŤĂ­me dojet, pokud bychom neunesli letadlo. Nálada klesá kamsi do zápornĂ˝ch hodnot, z ÄŤernĂ˝ho konÄ› je polochcĂ­plá třínohá herka. Ăšnava vĂ­tÄ›zĂ­, 3 lidi jsou fakt málo.

16:30 Za 2 hodiny je definitivnĂ­ konec, kdo ho nestihne, má po ptákách. Jestli nechcem skonÄŤit jak sedláci u Chlumce, musĂ­me do tĂ˝ doby objet co nejvĂ­c stanovišť. Rezignujem proto na luštÄ›nĂ­ šifer, otevĂ­ráme obálky s Ĺ™ešenĂ­m, Jana nadává jak špaÄŤek, neb byla asi tak pĹŻlkrĹŻÄŤek od Ĺ™ešenĂ­ moc hezkĂ˝ šifry, nicmĂ©nÄ› jĂ­ to nedocvaklo. Zjišťujeme, Ĺľe organizátoĹ™i splnili hrozby a 2 stanovištÄ› leží v NÄ›mecku. NaštÄ›stĂ­ máme obÄŤanky.

17:00 – 19:00 ObjĂ­ĹľdĂ­me, co se dá. Na hranicĂ­ch z nás majĂ­ policajti srandu, neb uĹľ jsme asi tĹ™icátĂ­, ale co, koneÄŤnÄ› aspoďż˝? nÄ›co stĂ­háme. NicmĂ©nÄ› do cĂ­le v BublavÄ› dorážíme pomÄ›rnÄ› skleslĂ­ a pĹ™i naslouchánĂ­ okolnĂ­ch historek o tom, jak kdo co zvládl, oÄŤekáváme vyhlášenĂ­ vĂ˝sledkĹŻ s dost vĂ˝raznou obavou, abychom nebyli ĂşplnÄ› poslednĂ­.

22:00 A je to venku – z 36 posádek jsme 23. No, ze začátku to vypadalo lĂ­p, ale koneckoncĹŻ pořád je to relativnÄ› klidnej stĹ™ed pole a na to, Ĺľe jsme to celĂ˝ odjeli ve tĹ™ech, tak je to vlastnÄ› docela v pohodÄ›. Rázem je svÄ›t veselejší, blahopĹ™ejem vĂ­tÄ›zĹŻm, dÄ›kujem organizátorĹŻm a pomalu balĂ­me, neb na rozdĂ­l od vÄ›tšiny pĹ™espávajĂ­cĂ­ch účastnĂ­kĹŻ potĹ™ebujem domĹŻ. Cesta je dlouhá, nakonec vypĂ­nám motor pĹ™ed barákem ve 2:49 a mám toho ĂşplnÄ›, ale ĂşplnÄ› plnĂ˝ kecky.

NuĹľe: dĂ­ky teamu Vokozy za prima závod a těšte se – příštĂ­ rok budou Outlandos kompletnĂ­ a pak to bude jinĂ˝ kafe…

Pátej koncert Suzanne Vega, kterej jsme s Jarmilou vidÄ›li, se koneÄŤnÄ› odehrál v odpovĂ­dajĂ­cĂ­m prostĹ™edĂ­. Po dvou Pakulech, jednom letnĂ­m festivalu a nedávnĂ˝ StátnĂ­ opeĹ™e to bylo prima, prostĹ™edĂ­ ve Ĺ vandovÄ› divadle je moc pÄ›knĂ˝ a ÄŤlovÄ›k koneÄŤnÄ› mohl koukat nejen na scĂ©nu, ale taky okolo (a ocenit tĹ™eba moc zajĂ­mavou malbu na stropÄ›). PodobnÄ› jako v OpeĹ™e hrála Suzanne jen s basákem Viscegliou, ani playlist se aĹľ na vĂ˝jimky nemÄ›nil, pĹ™esto jsme si mĂ­sty říkali, Ĺľe jim to hraje snad ještÄ› lĂ­p neĹľ minule. ĂšvodnĂ­ Marlene on the Wall mÄ›la urÄŤitÄ› vÄ›tší šťávu, stejnÄ› jako minule mÄ› velmi potěšila má oblĂ­bená a ÄŤĂ­m dál tĂ­m rozhoupanÄ›jší In Liverpool, ale tentokrát jsem si nevĂ­mproÄŤ nejvĂ­c uĹľil pĂ­sniÄŤky z poslednĂ­ desky Songs in Red and Gray, zejmĂ©na Penitent a I'll Never Be Your Maggie May (na ironickĂ˝ Ăşvody k tĂ˝hle pĂ­sni by Suzanne mÄ›la mĂ­t zbrojnĂ­ pas, vidÄ›l jsem ji potĹ™etĂ­ a pokaĹľdĂ˝ jsem šel do kolen smĂ­chem). Taky Left of Center (jen parádnĂ­ basa a hlas), kterou jsem minule nÄ›jak moc nevnĂ­mal, byla vĂ˝borná. Trošku to zaskřípalo na závÄ›r v Tom's Diner, kdy jeden vtipálek bÄ›hem stoptime dospÄ›l k názoru, Ĺľe je právÄ› teÄŹ ÄŤas na vtipnĂ© hlášky, ale Suzanne to ustála s pĹ™ehledem. Jen mĂ­sto skvÄ›lĂ˝ Calypso se v přídavku hrála Tired of Sleeping, která mÄ› pĹ™ed ÄŤasem moc nebavila, ale po pĹ™eÄŤtenĂ­ Sandmana jsem k nĂ­ nÄ›jak zmÄ›nil vztah a tady vyšla pÄ›knÄ›. ÄŚili (opÄ›t) velká spokojenost – nic pĹ™ekvapivĂ˝ho, ale velká pohoda. Za mÄ›sĂ­c bych šel znova, vĂ­c to pochválit neumĂ­m…

Jsem ostuda – nejnovÄ›jší Dylanovu desku jsem si obstaral aĹľ vĂ­c neĹľ mÄ›sĂ­c potĂ©, co vyšla. TakĹľe ji uĹľ pochopitelnÄ› všichni, kterĂ˝ Song'n'Dance Man ještÄ› zajĂ­má, znajĂ­ nazpaměť nebo pĹ™inejmenším ÄŤetli desĂ­tky recenzĂ­ ve všech mĂ©diĂ­ch, v nichĹľ ještÄ› jakĹľ takĹľ funguje kulturnĂ­ rubrika. Ale nešť, stejnÄ› si pár vÄ›cĂ­ neodpustĂ­m.

VÄ›c ÄŤ.1: Potvrzuje se, co tvrdĂ­m dávno a co pořád spousta lidĂ­ nechápe – poÄŤĂ­naje geniálnĂ­m albem Time Out of Mind (1997) tu máme novĂ˝ Dylanovo hvÄ›zdnĂ˝ obdobĂ­, srovnatelnĂ˝ s pĹŻlkou šedesátĂ˝ch a sedmdesátĂ˝ch let, aÄŤ mnohem mĂ©nÄ› nápadnĂ˝. Time Out of Mind, Love & Theft i Modern Times lze klidnÄ› poslouchat jako stále prohlubovanou variaci na jedinĂ˝ tĂ©ma – hledánĂ­ muziky, na kterĂ˝ Dylan vyrostl, tj. mÄ›stskĂ˝ho blues druhĂ˝ poloviny 50.let (mj. Muddy Waters, Buddy Guy, Howlin' Wolf, Little Walter, Willie Dixon etc.). HudebnĂ­ archeologie 65letĂ˝ho autora samozĹ™ejmÄ› pro svÄ›t nenĂ­ tak zajĂ­mavá jako vytvářenĂ­ novĂ˝ho stylu v ÄŤasech Highway 61 Revisited, vzniká pĹ™i nĂ­ ale skvÄ›lá muzika. Time Out of Mind byla hodnÄ› pĂ­sniÄŤkářská, na Love & Theft se myslelo hlavnÄ› na autentickej sound a energii, Modern Times je imho nÄ›co mezi. Oproti Love & Theft nenĂ­ tak tvrdá, skvÄ›lĂ˝ jsou například jemnÄ›jší vÄ›ci When the Deal Goes Down nebo Nettie Moore, i kdyĹľ to sem tam samozĹ™ejmÄ› taky hodnÄ› r'n'bluesovÄ› dunĂ­. Dost se pracuje s vypĹŻjÄŤenĂ˝mi a „obecnÄ› známĂ˝mi“ motivy, coĹľ k blues patĹ™ilo vĹľdycky, nicmĂ©nÄ› autorskĂ˝ pĹ™ivlastnÄ›nĂ­ Rollin' and Tumblin' mÄ› fakt pobavilo.

VÄ›c ÄŤ 2: Na novĂ˝ desce si Dylan vĂ­c neĹľ kdy v poslednĂ­ dobÄ› (zejmĂ©na oproti Love & Theft) dal záleĹľet na textech. TakovĂ˝ vÄ›ci jako When the Deal Goes Down, Workingman's Blues nebo Ain't Talkin' lze klidnÄ› srovnat s klasikou ze „zlatĂ˝ Ă©ry“. Tedy textovÄ›, samozĹ™ejmÄ›.

VÄ›c ÄŤ.3: Hudba, kterou Dylan uĹľ minimálnÄ› 10 let dÄ›lá, se moc nehodĂ­ pro jeho typickĂ˝ koncertnĂ­ prostory, tj. haly pro 10000 lidĂ­. Ono nenĂ­ divu, Ĺľe z Time Out of Mind nehraje skoro nic a z Love & Theft toho má v playlistu sice hodnÄ›, ale jen coby rychlĂ˝ pecky na rozproudÄ›nĂ­ nálady. Ve velkĂ˝ hale vyznÄ›j mnohem lĂ­p pĂ­snÄ›, kterĂ˝ vznikly s tĂ­m, Ĺľe oslovÄ›j spoustu lidĂ­ najednou – tedy celĂ˝ Dylanovy 60. a 70. lĂ©ta. PoslednĂ­ desky jsou pĹ™iznanÄ› a zámÄ›rnÄ› menšinovĂ˝, žádnej hit typu Like a Rolling Stone uĹľ Dylan asi nikdy nenapíše (i kdyĹľ Love Sick …). Jsem zvÄ›davej, jestli on sám cĂ­tĂ­ nÄ›co podobnĂ˝ho a tudĂ­Ĺľ postupnÄ› stáhne kapelu do klubĹŻ pro pár stovek lidĂ­, kterĂ˝ budou pĹ™esnÄ› vÄ›dÄ›t, oÄŤ jde, anebo jestli dál bude hrát v tÄ›ch halách. PĹ™i druhĂ˝ variantÄ› má jedinou moĹľnost – obehrávat sto let starĂ˝ hity (aÄŤ jinak a hodnÄ› zajĂ­mavÄ›, s tĂ­m novĂ˝m dĹŻrazem na r'n'b pojetĂ­) a sem tam je proloĹľit něčím ÄŤerstvĂ˝m. To je samozĹ™ejmÄ› OK – minulej koncert v HušákTichu byl pĹ™esnÄ› takovej a naprosto mÄ› nadchnul. PĹ™esto si troufám říct, Ĺľe moĹľnost ÄŤ. 1 by byla ještÄ› o nÄ›co lepší…

Nejsem si ĂşplnÄ› pĹ™esnÄ› jist, zda jsou pĂ­snÄ› The Doors vhodnou kulisou ke svatebnĂ­mu veÄŤĂ­rku, nicmĂ©nÄ› naše kamarádka Aja H. si to oÄŤividnÄ› myslĂ­ a tak nás potajĂ­ pĹ™itáhla, coby pĹ™ekvápko, na svatbu svĂ© spoluprĹŻvodkynÄ› z hradu Kost (spoleÄŤnÄ› nás vidÄ›ly ve Ĺ pajzu a nevÄ›stÄ› jsme se prĂ˝ vĂ˝raznÄ› lĂ­bili). Aja to mÄ›la zařízenĂ˝ moc pÄ›knÄ› – do slušnÄ› naplnÄ›nĂ˝ho sálu s pĹ™ipravenou Žábou u nástrojĹŻ pĹ™ivedli s Miskinhem oba novomanĹľele se zavázanĂ˝ma oÄŤima, usadili je na Ĺľidle v prvnĂ­ Ĺ™adÄ› a šátky jim sundali aĹľ po pár taktech Break on Through. Následná nevÄ›stina radost nás asi všechny docela potěšila . HranĂ­ se vcelku vyvedlo – pravda, uĹľ jsme asi mÄ›li lepší koncerty, ale na druhou stranu se zase po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› hrály novinky a taková When the Music's Over se podaĹ™ila lĂ­p, neĹľ jsme asi všichni po pakárnÄ› ve zkušebnÄ› doufali. ÄŚĂ­mĹľ a) za celou kapelu dÄ›kuji zmĂ­nÄ›nĂ© Aje, b) nenápadnÄ› propaguju blížícĂ­ se koncert 13.10. na Václavce…