Tolimati.cz

Pátej koncert Suzanne Vega, kterej jsme s Jarmilou viděli, se konečně odehrál v odpovídajícím prostředí. Po dvou Pakulech, jednom letním festivalu a nedávný Státní opeře to bylo prima, prostředí ve Švandově divadle je moc pěkný a člověk konečně mohl koukat nejen na scénu, ale taky okolo (a ocenit třeba moc zajímavou malbu na stropě). Podobně jako v Opeře hrála Suzanne jen s basákem Viscegliou, ani playlist se až na výjimky neměnil, přesto jsme si místy říkali, že jim to hraje snad ještě líp než minule. Úvodní Marlene on the Wall měla určitě větší šťávu, stejně jako minule mě velmi potěšila má oblíbená a čím dál tím rozhoupanější In Liverpool, ale tentokrát jsem si nevímproč nejvíc užil písničky z poslední desky Songs in Red and Gray, zejména Penitent a I'll Never Be Your Maggie May (na ironický úvody k týhle písni by Suzanne měla mít zbrojní pas, viděl jsem ji potřetí a pokaždý jsem šel do kolen smíchem). Taky Left of Center (jen parádní basa a hlas), kterou jsem minule nějak moc nevnímal, byla výborná. Trošku to zaskřípalo na závěr v Tom's Diner, kdy jeden vtipálek během stoptime dospěl k názoru, že je právě teď čas na vtipné hlášky, ale Suzanne to ustála s přehledem. Jen místo skvělý Calypso se v přídavku hrála Tired of Sleeping, která mě před časem moc nebavila, ale po přečtení Sandmana jsem k ní nějak změnil vztah a tady vyšla pěkně. Čili (opět) velká spokojenost – nic překvapivýho, ale velká pohoda. Za měsíc bych šel znova, víc to pochválit neumím…