
Suzanne Vega, Ĺ vandovo divadlo
October 8th, 2006Pátej koncert Suzanne Vega, kterej jsme s Jarmilou viděli, se
koneÄŤnÄ› odehrál v odpovĂdajĂcĂm
prostĹ™edĂ. Po dvou Pakulech, jednom letnĂm festivalu a nedávnĂ˝ StátnĂ opeĹ™e
to bylo prima, prostředà ve Švandově divadle je moc
pěkný a člověk konečně mohl koukat nejen na scénu, ale
taky okolo (a ocenit tĹ™eba moc zajĂmavou malbu na stropÄ›).
Podobně jako v Opeře hrála Suzanne jen s basákem
Viscegliou, ani playlist se až na výjimky neměnil, přesto jsme si
mĂsty Ĺ™Ăkali, Ĺľe jim to hraje snad ještÄ› lĂp
než minule. Úvodnà Marlene on the Wall měla určitě
většà šťávu, stejně jako minule mě velmi
potěšila má oblĂbená a ÄŤĂm dál tĂm
rozhoupanějšà In Liverpool, ale tentokrát jsem si
nevĂmproÄŤ nejvĂc uĹľil pĂsniÄŤky
z poslednà desky Songs in Red and Gray, zejména Penitent a I'll
Never Be Your Maggie May (na ironickĂ˝ Ăşvody k tĂ˝hle pĂsni
by Suzanne mÄ›la mĂt zbrojnĂ pas, vidÄ›l jsem ji
potĹ™etĂ a pokaĹľdĂ˝ jsem šel do kolen smĂchem). Taky
Left of Center (jen parádnà basa a hlas), kterou jsem minule nějak
moc nevnĂmal, byla vĂ˝borná. Trošku to zaskĹ™Ăpalo na
závěr v Tom's Diner, kdy jeden vtipálek během stoptime
dospěl k názoru, že je právě teď čas na vtipné
hlášky, ale Suzanne to ustála s pĹ™ehledem. Jen mĂsto
skvÄ›lĂ˝ Calypso se v pĹ™Ădavku hrála Tired of Sleeping,
která mÄ› pĹ™ed ÄŤasem moc nebavila, ale po pĹ™eÄŤtenĂ
Sandmana jsem k nà nějak změnil vztah a
tady vyšla pÄ›knÄ›. ÄŚili (opÄ›t) velká spokojenost – nic
pĹ™ekvapivĂ˝ho, ale velká pohoda. Za mÄ›sĂc bych šel znova,
vĂc to pochválit neumĂm…