Peter Gabriel & New Blood Orchestra, Berlin, 24.3.2010
Friday, March 26th, 2010
Když jsem se kdesi na webu před časem poprvé dočetl, že
Peter Gabriel chystá po osmi letech novou desku, zaradoval jsem se jak malej.
JenĹľe pak radost vystĹ™Ădaly jistĂ˝ obavy – deska
neměla obsahovat ani jednu vlastnà skladbu, tvořily ji
vĂ˝hradnÄ› pĹ™evzatiny sesbĂranĂ˝ stylem „pejsek a
koÄŤiÄŤka vaĹ™ili dort“ a navĂc Gabriela mĂsto jeho
vynikajĂcĂ koncertnĂ kapely s Levinem, Rhodesem,
Lynchem et al měl doprovázet symfonickej orchestr. Maně jsem si
vybavil rĹŻznĂ© hrĹŻznĂ© fĂşze popu a klasiky z poslednĂch
let, pĹ™idal nepĹ™Ăliš dobrou zkušenost z ÄŤetnĂ˝ch
podobných „kroků stranou“, které
pĂsniÄŤkáři v poslednĂ dobÄ› dÄ›lajĂ
(Dylan, Sting, Iggy Pop atd. – většinou mě to zas tak nebere)
a natěšenà ochladlo. Naštěstà se vrátilo hned
poté, co se mi album Scratch My Back dostalo prvně do ruky – je to
ĂşplnÄ› jiná pohádka neĹľ výše zmĂnÄ›nĂ©
projekty. A pak jsem od Jarmily spoleÄŤnÄ› s onĂm CD
dostal i lĂstek na koncert PG do BerlĂna (turnĂ©
k nový desce má jen pár zastávek, Čech se netýká) a
začalo se blýskat na dalšà velkej zážitek.
Scratch My Back je totiž hodně zvláštnà album.
Dokážete si na jedný desce představit Bowieho Heroes, The Boy in
the Bubble od Simona a Youngovu Philadephii vedle pĂsnĂ od Talking
Heads, Arcade Fire nebo Reginy Spector, přičemž to celý má
držet pohromadě? Já donedávna taky ne, ovšem Gabrielovi se to
povedlo. NÄ›kterĂ˝ vÄ›ci zmÄ›nil k nepoznánĂ,
nÄ›kterĂ˝ mĂñ, všechny ovšem natolik pĹ™izpĹŻsobil
svĂ˝ pĂsniÄŤkářskĂ˝ a pÄ›veckĂ˝ poloze, Ĺľe
výsledek (pokud by člověk neznal originály) znà docela jako
dalšà autorská deska PG, jen s tĂm symfoñákem
mĂsto kapely. PĹ™Ăklad za všechny: roztanÄŤenĂ˝ zydeco
Boy in the Bubble je tu zredukovanĂ˝ vĂcemĂ©nÄ› na
tĹ™ĂtĂłnovĂ˝ rozloĹľenĂ˝ akordy piana, pĹ™iÄŤemĹľ
ovšem vůbec neztrácà původnà hybnost a hravost, jen se
přestěhovala někam hodně pod povrch. Kdo neslyšel,
neuvěřĂ.
Koncert v BerlĂnÄ› se odehrával v hale O2 hodnÄ›
pĹ™ipomĂnajĂcĂ stejnojmennej podnik v Praze,
seděl jsem nějakých 10 m od pódia, vidět i slyšet
bylo celou dobu vĂ˝bornÄ›. PrvnĂch deset minut obstarala norská
folkařka Ane Brun, v podstatě x-tej klon Joni Mitchell, budiž,
byť tedy coververze Big in Japan od Alphaville (já doufal, že už
zmizeli v propadlišti dÄ›jin) nenĂ zrovna to, za ÄŤĂm
by ÄŤlovÄ›k cestoval do BerlĂna. Málokdo asi v tu
chvĂli tušil, Ĺľe Anin ÄŤas ještÄ› pĹ™ijde :).
O pár minut později nastoupil na scénu sám PG
s orchestrem a začalo to. Hned zkraje Gabriel ohlásil, že Scratch
My Back zaznĂ celĂ˝, a záhy bylo jasnĂ˝, Ĺľe tĂm
myslà i pořadà skladeb, prostě to celý odehráli
od začátku do konce. Během prvnà skladby (Heroes) se PG trochu
hlasově hledal, naštěstà mu to ale moc dlouho netrvalo a
vše bylo OK. ObecnÄ› mám spĂš rád, kdyĹľ koncerty
člověka trochu překvapà a tak jsem se chvilku smiřoval
s tĂm, Ĺľe z pĂłdia uslyšĂm desku, ale nakonec mi
to vůbec nevadilo hlavně proto, že je to nová věc a
ještě ji nemám tak naposlouchanou. A hrálo to fantasticky,
třeba Listening Wind (původně od Talking Heads) se povedl
ještÄ› lĂp neĹľ na desce, totĂ©Ĺľ vypjatá Apres Moi Reginy
Spector nebo The Book of Love mně zcela neznámých Magnetic Fields.
A snad nejlepšà byla My Body Is a Cage od Arcade Fire, která
mi od prvnĂho poslechu silnÄ› pĹ™ipomĂná Darkness
z Up a tady se povedla pĹ™Ămo fantasticky. Velkou radost mi taky
udělalo zjevenà dvou vokalistek, hlavně Gabrielovy dcery Melanie,
pro kterou už mám léta slabost :). No a ta druhá byla již
zmĂnÄ›ná pĹ™edzpÄ›vaÄŤka Ane.
A po pĹ™estávce pĹ™išel vĂ˝bÄ›r z vlastnĂch
skladeb PG a já okolo toho nebudu zbytečně chodit – takovej
koncertnĂ zážitek mi v poslednĂch letech pĹ™ipravil
jenom Cohen loni. ZaÄŤalo to San Jacintem a playlist se mi dokonale trefil do
vkusu – Ĺľe na jednom koncertÄ› uslyšĂm pohromadÄ›
třeba Blood of Eden, Signal to Noise, Darkness, Downside Up a The Rhythm of
the Heat, to jsem fakt nečekal. U některých věcà (San
Jacinto, Signal to Noise) se symfonická instrumentace vĂcemĂ©nÄ›
nabĂzela sama, ovšem zkuste si pĹ™edstavit takovou Digging in the
Dirt bez rytmiky. Nejde? Ale jde, a navĂc si aranžéři
pohráli s dynamikou tak, že hlasitost klesala právě tam, kde
normálně graduje, a naopak, aniž by to ztrácelo tah. Nebo Rhythm of
the Heat: celou dobu jsem si Ĺ™Ăkal, jak se asi vylĹľou
z polyrytmický africký zběsilosti na závěr. No jak by,
zahráli ji do poslednĂho Ăşderu… na smyÄŤce. K tomu
obvyklĂ˝ rodinnĂ˝ jiskĹ™enĂ mezi Gabrielem a MelaniĂ
(Downside Up, Blood of Eden) a dĹŻkaz, Ĺľe i symfoñák umĂ
hrát k tanci (Solsbury Hill). No a to nejlepšà přišlo
v pĹ™ĂdavcĂch – po povinnĂ˝, leÄŤ skvÄ›lĂ˝
In Your Eyes (proč by mělo pianovej riff hrát piano, když to
zvládnou smyčce, že) mi Gabriel definitivně splnil všechna
přánàs Don’t Give Up, ke který jsem ho
v duchu pĹ™ekecával na kaĹľdĂ˝m ze tĹ™Ă
dosavadnĂch navštĂvenejch koncertĹŻ za poslednĂch sedm
let, ale doÄŤkal jsem se aĹľ tady. Part Kate Bush odzpĂvala velmi
dobře Ane, dokonale tak odčinila ten Big in Japan z úvodu a já
byl namÄ›kko jak vajĂÄŤko k snĂdani.
Na čtyřhodinovou nočnà šichtu za volantem
z BerlĂna do Prahy jsem se fakt upĹ™ĂmnÄ›
netěšil, ale fantastickej koncert mě nakopl takovým způsobem,
že únava přišla až někde u Kralup v půl
čtvrtý ráno, byť mi v autě dělal společnost jen CD
pĹ™ehrávaÄŤ. PřÚtĂ rok má Gabriel vydat
normálnà autorskou desku a turné s New Blood Orchestra tak asi
zĹŻstane jenom jednorázovou záleĹľitostĂ, coĹľ mi teÄŹ
připadá jako škoda. Dal bych si to ještě
pĹ™inejmenšĂm jednou, tak snad vyjde aspoñ CD
z kaĹľdĂ˝ho koncertu, jak u Gabriela bĂ˝vá zvykem…
KdyĹľ jsem se kdesi na webu pĹ™ed ÄŤasem poprvĂ© doÄŤetl, Ĺľe Peter Gabriel chystá po osmi letech novou desku, zaradoval jsem se jak malej. JenĹľe pak radost vystĹ™Ădaly jistĂ˝ obavy – deska nemÄ›la obsahovat ani jednu vlastnĂ skladbu, tvoĹ™ily ji vĂ˝hradnÄ› pĹ™evzatiny sesbĂranĂ˝ stylem „pejsek a koÄŤiÄŤka vaĹ™ili dort“ a navĂc Gabriela mĂsto jeho vynikajĂcĂ koncertnĂ kapely s Levinem, Rhodesem, Lynchem et al mÄ›l doprovázet symfonickej orchestr. ManÄ› jsem si vybavil rĹŻznĂ© hrĹŻznĂ© fĂşze popu a klasiky z poslednĂch let, pĹ™idal nepĹ™Ăliš dobrou zkušenost z ÄŤetnĂ˝ch podobnĂ˝ch „krokĹŻ stranou“, kterĂ© pĂsniÄŤkáři v poslednĂ dobÄ› dÄ›lajĂ (Dylan, Sting, Iggy Pop atd. – vÄ›tšinou mÄ› to zas tak nebere) a natěšenĂ ochladlo. NaštÄ›stĂ se vrátilo hned potĂ©, co se mi album Scratch My Back dostalo prvnÄ› do ruky – je to ĂşplnÄ› jiná pohádka neĹľ výše zmĂnÄ›nĂ© projekty. A pak jsem od Jarmily spoleÄŤnÄ› s onĂm CD dostal i lĂstek na koncert PG do BerlĂna (turnĂ© k novĂ˝ desce má jen pár zastávek, ÄŚech se netĂ˝ká) a zaÄŤalo se blĂ˝skat na dalšà velkej zážitek.
Scratch My Back je totiĹľ hodnÄ› zvláštnĂ album. Dokážete si na jednĂ˝ desce pĹ™edstavit Bowieho Heroes, The Boy in the Bubble od Simona a Youngovu Philadephii vedle pĂsnĂ od Talking Heads, Arcade Fire nebo Reginy Spector, pĹ™iÄŤemĹľ to celĂ˝ má drĹľet pohromadÄ›? Já donedávna taky ne, ovšem Gabrielovi se to povedlo. NÄ›kterĂ˝ vÄ›ci zmÄ›nil k nepoznánĂ, nÄ›kterĂ˝ mĂñ, všechny ovšem natolik pĹ™izpĹŻsobil svĂ˝ pĂsniÄŤkářskĂ˝ a pÄ›veckĂ˝ poloze, Ĺľe vĂ˝sledek (pokud by ÄŤlovÄ›k neznal originály) znĂ docela jako dalšà autorská deska PG, jen s tĂm symfoñákem mĂsto kapely. PĹ™Ăklad za všechny: roztanÄŤenĂ˝ zydeco Boy in the Bubble je tu zredukovanĂ˝ vĂcemĂ©nÄ› na tĹ™ĂtĂłnovĂ˝ rozloĹľenĂ˝ akordy piana, pĹ™iÄŤemĹľ ovšem vĹŻbec neztrácĂ pĹŻvodnĂ hybnost a hravost, jen se pĹ™estÄ›hovala nÄ›kam hodnÄ› pod povrch. Kdo neslyšel, neuvěřĂ.
Koncert v BerlĂnÄ› se odehrával v hale O2 hodnÄ› pĹ™ipomĂnajĂcĂ stejnojmennej podnik v Praze, sedÄ›l jsem nÄ›jakĂ˝ch 10 m od pĂłdia, vidÄ›t i slyšet bylo celou dobu vĂ˝bornÄ›. PrvnĂch deset minut obstarala norská folkaĹ™ka Ane Brun, v podstatÄ› x-tej klon Joni Mitchell, budiĹľ, byĹĄ tedy coververze Big in Japan od Alphaville (já doufal, Ĺľe uĹľ zmizeli v propadlišti dÄ›jin) nenĂ zrovna to, za ÄŤĂm by ÄŤlovÄ›k cestoval do BerlĂna. Málokdo asi v tu chvĂli tušil, Ĺľe Anin ÄŤas ještÄ› pĹ™ijde :).
O pár minut pozdÄ›ji nastoupil na scĂ©nu sám PG s orchestrem a zaÄŤalo to. Hned zkraje Gabriel ohlásil, Ĺľe Scratch My Back zaznĂ celĂ˝, a záhy bylo jasnĂ˝, Ĺľe tĂm myslĂ i poĹ™adĂ skladeb, prostÄ› to celĂ˝ odehráli od začátku do konce. BÄ›hem prvnĂ skladby (Heroes) se PG trochu hlasovÄ› hledal, naštÄ›stĂ mu to ale moc dlouho netrvalo a vše bylo OK. ObecnÄ› mám spĂš rád, kdyĹľ koncerty ÄŤlovÄ›ka trochu pĹ™ekvapĂ a tak jsem se chvilku smiĹ™oval s tĂm, Ĺľe z pĂłdia uslyšĂm desku, ale nakonec mi to vĹŻbec nevadilo hlavnÄ› proto, Ĺľe je to nová vÄ›c a ještÄ› ji nemám tak naposlouchanou. A hrálo to fantasticky, tĹ™eba Listening Wind (pĹŻvodnÄ› od Talking Heads) se povedl ještÄ› lĂp neĹľ na desce, totĂ©Ĺľ vypjatá Apres Moi Reginy Spector nebo The Book of Love mnÄ› zcela neznámĂ˝ch Magnetic Fields. A snad nejlepšà byla My Body Is a Cage od Arcade Fire, která mi od prvnĂho poslechu silnÄ› pĹ™ipomĂná Darkness z Up a tady se povedla pĹ™Ămo fantasticky. Velkou radost mi taky udÄ›lalo zjevenĂ dvou vokalistek, hlavnÄ› Gabrielovy dcery Melanie, pro kterou uĹľ mám lĂ©ta slabost :). No a ta druhá byla jiĹľ zmĂnÄ›ná pĹ™edzpÄ›vaÄŤka Ane.
A po pĹ™estávce pĹ™išel vĂ˝bÄ›r z vlastnĂch skladeb PG a já okolo toho nebudu zbyteÄŤnÄ› chodit – takovej koncertnĂ zážitek mi v poslednĂch letech pĹ™ipravil jenom Cohen loni. ZaÄŤalo to San Jacintem a playlist se mi dokonale trefil do vkusu – Ĺľe na jednom koncertÄ› uslyšĂm pohromadÄ› tĹ™eba Blood of Eden, Signal to Noise, Darkness, Downside Up a The Rhythm of the Heat, to jsem fakt neÄŤekal. U nÄ›kterĂ˝ch vÄ›cĂ (San Jacinto, Signal to Noise) se symfonická instrumentace vĂcemĂ©nÄ› nabĂzela sama, ovšem zkuste si pĹ™edstavit takovou Digging in the Dirt bez rytmiky. Nejde? Ale jde, a navĂc si aranžéři pohráli s dynamikou tak, Ĺľe hlasitost klesala právÄ› tam, kde normálnÄ› graduje, a naopak, aniĹľ by to ztrácelo tah. Nebo Rhythm of the Heat: celou dobu jsem si Ĺ™Ăkal, jak se asi vylĹľou z polyrytmickĂ˝ africkĂ˝ zbÄ›silosti na závÄ›r. No jak by, zahráli ji do poslednĂho Ăşderu… na smyÄŤce. K tomu obvyklĂ˝ rodinnĂ˝ jiskĹ™enĂ mezi Gabrielem a MelaniĂ (Downside Up, Blood of Eden) a dĹŻkaz, Ĺľe i symfoñák umĂ hrát k tanci (Solsbury Hill). No a to nejlepšà pĹ™išlo v pĹ™ĂdavcĂch – po povinnĂ˝, leÄŤ skvÄ›lĂ˝ In Your Eyes (proÄŤ by mÄ›lo pianovej riff hrát piano, kdyĹľ to zvládnou smyÄŤce, Ĺľe) mi Gabriel definitivnÄ› splnil všechna přánĂ s Don’t Give Up, ke kterĂ˝ jsem ho v duchu pĹ™ekecával na kaĹľdĂ˝m ze třà dosavadnĂch navštĂvenejch koncertĹŻ za poslednĂch sedm let, ale doÄŤkal jsem se aĹľ tady. Part Kate Bush odzpĂvala velmi dobĹ™e Ane, dokonale tak odÄŤinila ten Big in Japan z Ăşvodu a já byl namÄ›kko jak vajĂÄŤko k snĂdani.
Na ÄŤtyĹ™hodinovou noÄŤnà šichtu za volantem z BerlĂna do Prahy jsem se fakt upĹ™ĂmnÄ› netěšil, ale fantastickej koncert mÄ› nakopl takovĂ˝m zpĹŻsobem, Ĺľe Ăşnava pĹ™išla aĹľ nÄ›kde u Kralup v pĹŻl ÄŤtvrtĂ˝ ráno, byĹĄ mi v autÄ› dÄ›lal spoleÄŤnost jen CD pĹ™ehrávaÄŤ. PřÚtĂ rok má Gabriel vydat normálnĂ autorskou desku a turnĂ© s New Blood Orchestra tak asi zĹŻstane jenom jednorázovou záleĹľitostĂ, coĹľ mi teÄŹ pĹ™ipadá jako škoda. Dal bych si to ještÄ› pĹ™inejmenšĂm jednou, tak snad vyjde aspoñ CD z kaĹľdĂ˝ho koncertu, jak u Gabriela bĂ˝vá zvykem…
