Tolimati.cz

Dorazil jsem Dylanovy Kroniky, narozeninovej dárek od Jarmily. NevĂ­m, jestli o tom má cenu ještÄ› psát – ve všech relevantnĂ­ch mĂ©diĂ­ch na tyhle ĂştrĹľkovitĂ˝ denĂ­ky z dob dávnĂ˝ch i nedávnĂ˝ch pÄ›jou chválu horem dolem a těžko napíšu nÄ›co novĂ˝ho, ale nešť. Ten chlap mÄ› zase jednou dostal. Podle koncertĹŻ a koneckoncĹŻ i poslednĂ­ desky (Love and Theft) by se uĹľ nÄ›jakou dobu mohlo zdát, Ĺľe se BD pomalu pĹ™esouvá do kategorie „gĂ©nia-mimonÄ›“, kterej sice fantasticky hraje, zpĂ­vá a píše svĂ˝ pĂ­snÄ›, ale okolnĂ­ svÄ›t moc nevnĂ­má. SoudÄ› podle Kronik to neplatĂ­ ani náhodou – aĹĄ uĹľ Dylan vzpomĂ­ná na začátek šedesátejch (start v New Yorku) nebo konec osmdesátejch let (nahrávánĂ­ Oh Mercy), je zcela preciznĂ­, píše podrobnÄ› o tehdejší scĂ©nÄ› v hudbÄ›, divadle, vĂ˝tvarnĂ˝m umÄ›nĂ­ apod. (pĹ™eÄŤet jsem si na internetu nÄ›jakĂ˝ rozbory dokládajĂ­cĂ­, Ĺľe všechny programy divadel, odehranĂ˝ koncerty apod. sedÄ›j fakt na den pĹ™esnÄ› i po ÄŤtyĹ™iceti letech) a tu i onde dokazuje, Ĺľe mu to pálĂ­ jako málokomu. SpecielnÄ› o ĹˇedesátĂ˝ch letech v americkĂ˝ kultuĹ™e jsem toho pĹ™eÄŤet mraky a opravdu jsem neÄŤekal takhle neotĹ™elej pohled na tehdejší scĂ©nu, navĂ­c od ÄŤlovÄ›ka, kterĂ˝ho rozhodnÄ› nikdo nemohl povaĹľovat za nestrannĂ˝ho pozorovatele.

Vzhledem k tĂ˝hle „analytiÄŤnosti“ by ÄŤlovÄ›k ÄŤekal ucelenĂ˝ dĂ­lo pokrĂ˝vajĂ­cĂ­ chronologicky celej DylanĹŻv Ĺľivot. Ale smĹŻla, skáče se po desĂ­tkách let tam i zpátky, notoricky známĂ˝ pasáže jsou vynechanĂ˝. NapĹ™ed jsem to moc nechápal, pak se mi ta metoda zalĂ­bila – formálnĂ­ch ĹľivotopisĹŻ je k dispozici dost, tady je vidÄ›t, co je pro samotnĂ˝ho BD z dnešnĂ­ho pohledu dĹŻleĹľitĂ˝. (Z tohohle hlediska mám obrovskou radost z velkĂ˝ho prostoru vÄ›novanĂ˝ho desce New Morning – vĹľdycky jsem ji povaĹľoval za jednu z nejlepších a štvalo mÄ›, Ĺľe na ni ostatnĂ­ vÄŤetnÄ› renomovanĂ˝ch kritikĹŻ zĂ­vali. A máte to, frajeĹ™i – v Chronicles dostala jednu ze ÄŤtyĹ™ hlavnĂ­ch kapitol.)

Na druhou stranu Chronicles rozhodnÄ› nedoporuÄŤuju nikomu, kdo ještÄ› pořád povaĹľuje Dylana za „nejvÄ›tšího autora protestsongĹŻ“, „mluvÄŤĂ­ho generace“ nebo nedejboĹľe „ÄŤlovÄ›ka snažícĂ­ho se zlepšit svÄ›t“. ZpĹŻsob, jakĂ˝m BD tuhle interpretaci svejch pĂ­sniÄŤek odmĂ­tá a posĂ­lá do hajzlu všechny jejĂ­ potenciálnĂ­ nosiÄŤe, se dá pĹ™irovnat jen k Ăştoku rozjetĂ˝ho parnĂ­ho válce na barikádu ze slepiÄŤĂ­ch vajĂ­ÄŤek – se stejnĂ˝m vĂ˝sledkem. JeštÄ› Ĺľe uĹľ mám svoje hippie lĂ©ta za sebou, asi bych to nerozchodil. Ovšem z pohledu mĂ˝ho dnešnĂ­ho stĹ™ednÄ›vÄ›ku je mi to velmi sympatickĂ˝ .

A ještÄ› jedna vÄ›c je na tĂ˝ knize vĂ˝borná – pĹ™eklad. Nikdy bych neĹ™ek, Ĺľe si BD uĹľiju jinak neĹľ v originále, zvláštÄ› pak po příšernÄ› zkurvenĂ˝m (omlouvám se, ale to jinak napsat nejde) pĹ™ekladu Dylanovy biografie Behind the Shades od Clintona Heylina. JenĹľe Chronicles dÄ›lal geniálnĂ­ Jiří Popel. KdyĹľ nÄ›kdo Ĺľije v Americe coby neobeatnik emigrant, bydlĂ­ z ruky do huby a pĹ™itom má v hlavÄ› harddisk, pak pĹ™i troše štÄ›stĂ­ DylanĹŻv originál nezmrší, ale obohatĂ­. PodobnÄ› povedenejch pĹ™ekladĹŻ je u nás málo – napadá mÄ› Eisnerova i PĹ™idalova verze Pana Kaplana, případnÄ› Zábranovy Chandlerovy detektivky. SenzaÄŤnĂ­. Pokud vĂ­m, dÄ›lá teÄŹ Popel Kerouakovo On the Road – nemĹŻĹľu se doÄŤkat.

Óóó, velikĂ˝ bĂ˝t švagr Vláďa, velikĂ˝ bĂ˝t Lukoko! Galerie jede! Koho zajĂ­majĂ­ fotky, raÄŤte vstoupit, kromÄ› stálĂ˝ch alb se tam budou objevovat i fotky z nejrĹŻznÄ›jších akcĂ­, vĂ­kendĹŻ, koncertĹŻ a tak… Welcome!

PříjemnĂ˝ pĹ™ekvapenĂ­ nás dneska ÄŤekalo na procházce po mÄ›stÄ›. Jak jsme se tak batoumali centrem, navrhla Jarmila vĂ˝stavu betlĂ©mĹŻ v CeletnĂ˝ („vĂ˝stava BatmanĹŻ?“ zaradoval se Tomáš, neĹľ jsme mu vysvÄ›tlili, oÄŤ jde ). MÄ›l jsem z toho trošku strach, ÄŤekal jsem takovĂ˝ to slizkĂ˝ lidovno po ladovsku, ale ono ne – vĂ˝stava patří dvÄ›ma nadšencĹŻm podle vizáže z kategorie post-underground, zhruba ve tĹ™ech mĂ­stnostech je spousta vánoÄŤnĂ­ch motivĹŻ z nejrĹŻznÄ›jších, z 90% procent přírodnĂ­ch materiálĹŻ, velká vÄ›tšina z nich je zcela kýčuprostá a pĹ™i pohledu na nÄ› ÄŤlovÄ›k mĂ˝ho typu jen trpce lituje, Ĺľe má obÄ› ruce volšovĂ˝. DĹ™evo, textil, krajky, dĹ™evo, sláma, dĹ™evo, kukuĹ™ice, kov, dĹ™evo… a samozĹ™ejmÄ› hlavnÄ› dĹ™evo. Všemu vĂ©vodĂ­ ruÄŤnÄ› vyĹ™ezanĂ˝ vodnĂ­ kolo, kterĂ˝ maká jak o Ĺľivot na umÄ›lĂ˝m potoce protĂ©kajĂ­cĂ­m galeriĂ­. Pokud máte chuĹĄ, zajdÄ›te si do 2. ledna do HrzánskĂ˝ pasáže (Celetná, vedle KFC), litovat asi nebudete. Další informace najdete tĹ™eba tady. DoporuÄŤuju zejmĂ©na MarjánÄ› (která o tom ovšem pĹ™edpokládám vĂ­) a Lukokovi.

PĹ™edvánoÄŤnĂ­ vĂ­kendovĂ© miniturnĂ© je za námi. PrvnĂ­ koncert probÄ›hl v pátek v ÄŚernĂ˝m Petrovi na Ĺ˝iĹľkovÄ›, coĹľ je moc příjemnej novej klub s hospodou, nahoĹ™e normálnÄ› stoly a bar, dole sál s PA (skoro) a slušnou akustikou, prostÄ› pohoda. PĹ™išlo o nÄ›co mĂ©nÄ› lidĂ­ neĹľ tĹ™eba naposled do Ĺ kabety, vánoce a chĹ™ipky dÄ›laj svoje, nicmĂ©nÄ› prázdno rozhodnÄ› nebylo. Samotnej koncert byl v pohodÄ›, na rozdĂ­l od zmĂ­nÄ›nĂ˝ Ĺ kabety jsme mÄ›li na pĂłdiu odposlech a tudĂ­Ĺľ se kaĹľdej slyšel, publikum příslušnÄ› řádilo, sklidili jsme pochvaly od náhodnĂ˝ch návštÄ›vnĂ­kĹŻ i vedenĂ­ klubu, zkrátka pohoda. Budem muset nacviÄŤit nÄ›jakĂ˝ novĂ˝ vÄ›ci, nakonec uĹľ jsme nemÄ›li co pĹ™idávat .

Celej koncert opÄ›t velmi stateÄŤnÄ› fotil Michal Miskinh, fotky jsou podobnÄ› jako ve Ĺ kabetÄ› moc pÄ›knĂ˝. UĹľ se mi sem skoro nechce psát, Ĺľe je sem povÄ›sĂ­m, aĹľ se rozjede galerie – mám pocit, Ĺľe jsem prokletej, asi se jĂ­ nedoÄŤkám . TakĹľe: MoĹľná je nÄ›kdy uvidĂ­te, pokud by mÄ›l nÄ›kdo velkej zájem, napište si…

V sobotu se turnĂ© pĹ™esunulo do Ĺ tÄ›napu (Ĺ tÄ›chovice, viz report z 9.11.). BohuĹľel, páteÄŤnĂ­ pohoda se moc neopakovala – z Prahy s námi pĹ™ijelo všehovšudy 5 lidĂ­ (vÄŤetnÄ› 80-letĂ˝ maminky Petra Z., kterĂ© tĂ­mto gratuluju k heroickĂ˝mu vĂ˝konu) a kromÄ› nÄ›kolika štamgastĹŻ a personálu nedorazili ani mĂ­stnĂ­, takĹľe jsme hráli tĂ©měř pĹ™esilovku. Krom toho bylo na pĂłdiu takovĂ˝ vedro, Ĺľe se tam nedalo vydrĹľet – zkuste si zahrát L.A. Woman v saunÄ›, navleÄŤenĂ˝ do bot, kalhot a trika, a uvidĂ­te, jakĂ˝ to bylo :-/. Ale nešť – celkem to hrálo, tÄ›ch pár vÄ›rnĂ˝ch vypadalo spokojenÄ›, prostÄ› lepší neĹľ drátem do oka.

Peace Frog vám tedy tĂ­mto pĹ™eje veselĂ© vánoce, NovĂ˝ rok a tak… a těšíme se na příštĂ­ koncert. Bude v sobotu 21. ledna v ÄŚernĂ˝m Petrovi. PĹ™ijÄŹte!

To se mi snad jenom zdá. Sotva jsem se vzpamatoval z poslednĂ­ho drtivĂ˝ho zážitku pĹ™i návštÄ›vÄ› Hušákova deklu neboli Sazka Areny (Collins, viz report nĂ­Ĺľe), vypadá to, Ĺľe jĂ­ zase neujdu – 20. ÄŤervence v nĂ­ totiĹľ hraje sám velkĂ˝ Slowhand. KdyĹľ uĹľ jsem nevidÄ›l v kvÄ›tnu v LondĂ˝nÄ› jednorázovej comeback Cream (lĂ­stky stály v pĹ™epoÄŤtu asi deset litrĹŻ a stejnÄ› bylo cca za hodinu od začátku prodeje vyprodáno), tak si Claptona dám aspon sĂłlo, o tom žádná. Akorát musĂ­m pořádnÄ› naposlouchat poslednĂ­ desku, já ostuda z nĂ­ zatĂ­m slyšel jen jedinou pĂ­sniÄŤku.

Tak ještÄ› naĹľivo PJ Harvey, Kate Bush, Springsteena s E-Street Bandem a Waitse a budu spokojenej…

PĹ™išel mi mailem zajĂ­mavej obrázek. ChodĂ­cĂ­ hudebnĂ­ encyklopedie (Ĺ tÄ›pán, Ondra P., Ondra T. etc.) se na nÄ›m mĹŻĹľou trochu potrĂ©novat – v obrázku se skrĂ˝vá cca 70 názvĹŻ souÄŤasnĂ˝ch i minulĂ˝ch kapel, resp. muzikantĹŻ. TakovĂ˝ Gorillaz pozná kaĹľdej , ale nÄ›kterĂ˝ jinĂ˝ názvy jsou schovanĂ˝ opravdu zajĂ­mavÄ› – já jsem zatĂ­m nÄ›kde u dvacky, ale nemÄ›l jsem moc ÄŤas, snad toho najdu vĂ­c. Tak do toho, a mĹŻĹľete psát tĹ™eba do komentářů… Odkaz tady.

Po DylanovÄ› koncertÄ› v HušákovÄ› tichu (pro mimopraĹľskĂ©: Sazka Arena) jsem tvrdil, Ĺľe mÄ› tam dlouho nikdo nedostane. No, a netrvalo to ani tĹ™i tĂ˝dny a byli jsme tam zas, tentokrát s Jarmilou a na Collinsovi. ChtÄ›l jsem o tom napsat hned, ale nÄ›jak mÄ› k tomu nepustila práce, pak jsme byli na vĂ­kend v MnichovÄ›… takĹľe aspoďż˝? se zpoĹľdÄ›nĂ­m.

A asi nepĹ™ekvapĂ­m, kdyĹľ zase zaÄŤnu popisem dobĂ˝vánĂ­ toho kulatĂ˝ho monstra ve VysoÄŤanech. ZaÄŤalo to docela dobĹ™e – u vchodĹŻ zdaleka nebyla taková fronta jako na Dylanovi a kokoti ĹľlutĂ˝ byli vcelku v klidu, jeden dokonce na pĹŻl huby pozdravil. Ale žádnej strach, problĂ©m se dostavil záhy. Na rozdĂ­l od Dylana jsme totiĹľ mÄ›li lĂ­stky ne jen na stánĂ­, ale na stánĂ­ k pĂłdiu. Cenovej rozdĂ­l 250 na jeden (25%). Oba prostory jsou na ploše oddÄ›lenĂ˝ plotem, takĹľe jsem si já vĹŻl myslel, Ĺľe prostÄ› existuje nÄ›jakej samostatnej vchod u pĂłdia a tam vás pustÄ›j na plochu. Houby s octem.

MĂ­sto toho se na plochu leze vchodem, kterej je sice vyhrazenej pouze lidem k pĂłdiu, ale je cca v pĹŻlce normálnĂ­ho pole. Ovšem napĹ™ed vás musej oznaÄŤkovat barevnou páskou na zápÄ›stĂ­. O to se nestaraj ĹľlutĂ˝ kokoti, ale slepice v ÄŤernejch kostĂ˝mkách. NeĹľ po mnÄ› nÄ›jaká feministka hodĂ­ vidlema, dovolĂ­m si obhájit termĂ­n slepice. NuĹľe: jsou ÄŤtyĹ™i, jedna z nich drží v ruce štos pásek a lepĂ­ je lidem na ruce. LidĂ­ jsou mraky, pásky ubejvaj. TĹ™i slepice stojej a zblĂ­zka koukaj, jak pásky docházej. Ve chvĂ­li, kdy dojdou definitivnÄ›, oznámĂ­ hlavnĂ­ slepice udivenÄ› ostatnĂ­m, Ĺľe pásky došly. Krátká porada a jedna z vedlejších slepic ppoommaalluu odcházĂ­ kamsi. Na nasranou poznámku, Ĺľe to je za ty prachy teda fakt chytrej systĂ©m, hlavnĂ­ slepice odtuší, Ĺľe za to pĹ™ece nemĹŻĹľe, to voni. Po delší chvĂ­li se vedlejší slepice vracĂ­ s asi dvaceti páskama, aÄŤkoli ve chvĂ­li, kdy pro nÄ› odcházela, bylo na mĂ­stÄ› minimálnÄ› ÄŤtyĹ™icet ÄŤekajĂ­cĂ­ch. Dál to neznám, protoĹľe jsem pronesl nÄ›co tak štÄ›pnĂ˝ho, Ĺľe jsme dostali pásky prvnĂ­ s poznámkou, aby se pán nezbláznil.

Pokud se vám podaří se nechat opáskovat, pustĂ­ vás ochranka na plochu daleko, daleko od pĂłdia s radou, aĹĄ se podĂ©l mantinelu proboxujete dopĹ™edu. Po asi deseti minutách a mnoha modĹ™inách se povedlo, kokot u ĂşzkĂ˝ho prĹŻchodu v plotu si prohlĂ­dl pásky a procedil nás dĂ­rou za plot. Dál jsme se nedostali, takĹľe za 500 a pakárnu jsme byli asi tak o 2 m blĂ­Ĺľ pĂłdiu neĹľ na Dylanovi . JeštÄ› má nÄ›kdo pocit, Ĺľe v tom baráku panuje normálnĂ­ systĂ©m?

No a pak koneÄŤnÄ› zaÄŤal koncert. PrvnĂ­ pĹ™išel Collins a asi pÄ›t minut hrál sĂłlo na bicĂ­. SĂłlo toho typu, kdy bubenĂ­k nedrží rytmus a jen pĹ™edvádĂ­ rychlĂ˝ ruce a nohy, coĹľ mÄ› moc nebere. Pak pĹ™išel Chester Thompson a udÄ›lal vĂ­cemĂ©nÄ› totĂ©Ĺľ, jen trochu lĂ­p. Zato potom. Na pĂłdium pĹ™išel ještÄ› jeden perkusák (2 bonga, 2 nádhernĂ˝ conga, nÄ›jakej virbl) a rozjeli to spolu všichni 3. Je jasnĂ˝, Ĺľe kdyĹľ hrajou 3 bubenĂ­ci dohromady, tak ten rytmus prostÄ› drĹľet musej. A tohle teda byla jĂ­zda. Asi 10 minut, Collins drĹľel spodek, Thompson do toho hrál takovĂ˝ protipohyby, ten perkusák nÄ›co jako melodickĂ˝ sĂłla. Nádhera, paráda, dokonalost sama. V tu chvĂ­li to mohlo skonÄŤit a za ty prachy by to snad i stálo.

Pak zaÄŤal normálnĂ­ koncert. Začátek byl dobrej, Something Happened on My Way to Heaven, pak Against All Odds. DvÄ› kytary, basa (basák vypadal jak Brumbál), klávesy, vĂ˝bornĂ˝ dechovĂ˝ kvarteto, šestiÄŤlennej sbor. SkvÄ›lej zvuk a pĹ™iměřenÄ› spektakulárnĂ­ scĂ©na (tu i onde bylo vidÄ›t, Ĺľe PC v mládĂ­ pásal kozy s jistĂ˝m Peterem Gabrielem). BohuĹľel počáteÄŤnĂ­ pecky vystřídala nesmĂ­rnÄ› nudná One More Night a pak to bylo jak na houpaÄŤce – chvĂ­li jĂ­zda, chvĂ­li zĂ­vaÄŤka. Ke svÄ›tlejm mĂ­stĹŻm patĹ™ila In the Air Tonight opÄ›t s Collinsem za bubnama, Dance into the Light, Wear My Hat (znÄ›la jako nÄ›co z desky The Rhythm of the Saints od Simona) závÄ›reÄŤnĂ˝ Sussudio (hodnÄ› zrychlenĂ˝) nebo přídavek Take Me Home. Naopak mÄ› hodnÄ› zklamala uuttaahhaannáá Another Day in Paradise, kterou jinak docela mĹŻĹľu, nebo takovĂ˝ ty rádiovĂ˝ hitovky typu You Can't Hurry Love, totálnÄ› sterilnĂ­. MĂ­sty byla hodnÄ› znát ta zmĂ­nÄ›ná inspirace Gabrielem, ovšem tam, kde z koncertu PG tryskaj emoce aĹľ pĹ™ed halu, byl Collins i se skvÄ›lou kapelou studenej. Nejlepší příklad byla taková tichá sborovka jen s akustikou, jmĂ©no si nepamatuju, ale začátek (vÄŤetnÄ› choreografie) byl ĂşplnÄ› stejnej jako u Gabrielovy Mercy Street z DVD Growing Up Live. AĹľ na to, Ĺľe tohle bylo umÄ›lohmotnĂ˝.

TakĹľe nakonec smíšenĂ˝ pocity. UrÄŤitÄ› nelituju, Ĺľe jsem Collinse vidÄ›l, ale podruhĂ˝ bych na nÄ›j nešel. A o to vĂ­c doufám, Ĺľe se mi ještÄ› aspoďż˝? jednou poštÄ›stĂ­ zajĂ­t na Gabriela, neĹľ se mu souÄŤasná fantastická kapela rozprchne do svÄ›ta…