Tolimati.cz

Pokud bude tenhle zápis nÄ›komu pĹ™ipadat ponÄ›kud chaotickĂ˝ a neuspořádanĂ˝, omlouvám se – koncert jednoho z nejslavnÄ›jších pĂ­sniÄŤkářů všech dob skonÄŤil cca pĹ™ed 2 hodinami a já se z nÄ›j pořád nemĹŻĹľu docela vzpamatovat, tudĂ­Ĺľ neÄŤekejte nic souvislĂ©ho. OstatnÄ› v novinách a ÄŤasopisech bude v příštĂ­ch dnech/tĂ˝dnech seriĂłznĂ­ch recenzĂ­ jistÄ› neĂşrekom, takĹľe si dovolĂ­m spíše bezprostĹ™ednĂ­ dojmy.

Pro ty, co tam nebyli, ale znajĂ­ napĹ™. CD/DVD Live in London z loñskĂ˝ šñůry nebo nÄ›kterĂ˝ z mnoha live záznamĹŻ staĹľitelnĂ˝ch z netu: žádnĂ˝ velkĂ˝ zmÄ›ny v setlistu se nekonaly, oproti tomu LondĂ˝nu probÄ›hla tuším jen jedna zmÄ›na, mĂ­sto Democracy se hrál The Partisan. PĹ™esto se zážitek z ĹľivĂ˝ho koncertu s filmem absolutnÄ› nedá srovnat – to platĂ­ obecnÄ›, ale u Cohena ještÄ› vĂ­c neĹľ normálnÄ›. Jeho neskuteÄŤnĂ˝ charisma lze totiĹľ zakonzervovat jen velmi částeÄŤnÄ›, zato ze dvacetimetrovĂ˝ blĂ­zkosti (obÄŤas se vyplácĂ­ kupovat lĂ­stky hned prvnĂ­ den pĹ™edprodeje) ÄŤlovÄ›k dostane plnej zásah rovnou na komoru.

OK, tak pĹ™ece jen trochu systematiÄŤtÄ›ji: Ăşvod se nesl v trochu rychlejším (na cohenovskĂ˝ pomÄ›ry) duchu, trojka Dance Me to the End of Love, The Future a Ain't no Cure for Love byla velmi příjemná. Kapela vedená basákem Roscoe Beckem hrála od prvnĂ­ch tĂłnĹŻ fantasticky, pochopitelnÄ› nikdo nemÄ›l potĹ™ebu exhibovat (to v tÄ›ch pĂ­sniÄŤkách snad ani nejde), zato sehranĂ˝ byli všichni dokonale a kaĹľdej tĂłn mÄ›l smysl – takhle vypadá perfekcionismus ve svĂ˝ nejlepší podobÄ›. (JedinĂ˝ho miniklopĂ˝tnutĂ­ se dopustil sám Cohen, kdyĹľ si pĹ™i klávesovĂ˝ vyhrávce v Tower of Song trošku nespoÄŤĂ­tal doby a asi skonÄŤil o dva takty dřív neĹľ chtÄ›l, ale to vem ÄŤert, naopak to pĹŻsobilo docela mile :)). VynikajĂ­cĂ­ byl i zvuk, celĂ˝ to bylo docela potichu, ale aspoñ šel rozlišit kaĹľdej tĂłn. Naprosto mÄ› ovšem dostala práce se zpÄ›vem – dost ÄŤasto to nebyl Cohen & sboristky, ale tĹ™i aĹľ ÄŤtyĹ™i rovnocennĂ˝ hlasy dohromady vyrábÄ›jĂ­cĂ­ vÄ›ci neslĂ˝chanĂ˝.

Setlist tvoĹ™ily v podstatÄ› jen hodnÄ› známĂ˝ vÄ›ci, nemĹŻĹľu se ale ubránit dojmu, Ĺľe jsem spoustu z nich lĂ­p ještÄ› nikdy neslyšel. Pár příkladĹŻ: In My Secret Life, kterĂ˝ oproti studiovĂ˝ verzi na Ten New Songs Cohen odzpĂ­val celĂ˝ coby duet se Sharon Robinson a mÄ›lo to ĂşplnÄ› jinej náboj. Everybody Knows a Bird on the Wire, obojĂ­ s neskuteÄŤnĂ˝m „spodnĂ­m tahem“, dĂ­ky kterĂ˝mu stály chlupy na zádech asi nejen mnÄ›. Hallelujah, rychlejší neĹľ na všech mnÄ› známĂ˝ch Ĺľivákách, s dechberoucĂ­m sborem v refrĂ©nech. JiĹľ zmĂ­nÄ›nej The Partisan, kterej mi strojovĂ˝m rytmem a dynamikou trochu pĹ™ipomnÄ›l Dylanovo High Water z poslednĂ­ho koncertu z Ostravy. Fantasticky vláčná So Long Marianne. Má snad nejoblĂ­benÄ›jší Closing Time coby jeden z poslednĂ­ch přídavkĹŻ, dĂ­ky famĂłznÄ› šramlovitĂ˝mu klarinetu lĂ­p neĹľ kdy jindy evokujĂ­cĂ­ atmosfĂ©ru toho podivnĂ˝ho baru pĹ™i zavĂ­racĂ­ hodinÄ›. A mohl bych pokraÄŤovat ještÄ› dlouho.

Z muzikantĹŻ těžko nÄ›koho konkrĂ©tnĂ­ho vyzdvihovat, jak uĹľ bylo Ĺ™eÄŤeno, hrála fantasticky celá kapela. NejviditelnÄ›jší byl asi kytarista a mandolinista Javier Mas a dechaĹ™, resp. příleĹľitostnej pianista Dino Soldo. Ale mnÄ› se stejnÄ› dobĹ™e lĂ­bil tĹ™eba nenápadnej, ale dokonale pĹ™esnej bubenĂ­k Rafael Bernardo Gayol. A samozĹ™ejmÄ› zmĂ­nÄ›nĂ˝ zpÄ›vaÄŤky… a vĹŻbec, prostÄ› kaĹľdej na pĂłdiu.

Nic se ale nevyrovná pohledu na samotnĂ˝ho Cohena, jak si celej podnik dokonale užívá. NÄ›kolikrát za veÄŤer se nechal slyšet, jak je poctÄ›n tĂ­m, Ĺľe se o jeho pĂ­sniÄŤky stará tak špiÄŤková parta, a já si nemĹŻĹľu pomoct – co by mi u jinĂ˝ch pĹ™ipadalo jako teatrálnĂ­ gesto (napĹ™. neustálĂ˝ klanÄ›nĂ­ se muzikantĹŻm po kaĹľdĂ˝m povedenĂ˝m sĂłle), to tu vidĂ­m jako zcela autentickej projev radosti. Bez nĂ­ by ostatnÄ› asi nedokázal uĹľ druhĂ˝m rokem táhnout koncerty trvajĂ­cĂ­ pĹ™es tĹ™i hodiny ÄŤistĂ˝ho ÄŤasu hranĂ­ – v 75 letech jde o nadpozemskej Ăşkaz. Ĺ˝e to obÄŤas vyznĂ­vá aĹľ příliš propracovanÄ› a nÄ›kterĂ˝ pĂ­sniÄŤky balancujou na hranici kýče? MoĹľná, ale to ke Cohenovi patří odjakĹľiva a navĂ­c cesta k dokonalosti obÄŤas vede právÄ› po zmĂ­nÄ›nĂ˝ hranici, jen je dobrĂ˝ ji nepĹ™ekroÄŤit. A nemĹŻĹľu si pomoct, právÄ› jsme vidÄ›li mistrovskej příklad, jak na to.

Od ÄŤervnovĂ©ho Watzmanna jsme mÄ›li s Karlem, Jitkou a Lukášem ponÄ›kud nevyřízenĂ© účty s horskĂ˝m poÄŤasĂ­m, šanci na reparát dostaly tentokrát NĂ­zkĂ© Tatry. KonkrĂ©tnÄ› hĹ™eben mezi ÄŽumbierem a Chopkem, kde jsme byli v zimÄ› v poslednĂ­ dobÄ› uĹľ nÄ›kolikrát, bez snÄ›hu jsem to tam ale naposled vidÄ›l nÄ›kdy pĹ™ed dvaceti lety. A uĹľ od páteÄŤnĂ­ho veÄŤera bylo jasnĂ˝, Ĺľe se nás horská boĹľstva skuteÄŤnÄ› rozhodla odškodnit za ÄŤervnovou hru na nejpromoÄŤenÄ›jšího fotografa a budou na nás tentokrát hodná. Pravda, sobotnĂ­ vĂ˝chodovku nebezpeÄŤnÄ› ohroĹľoval „mrak kurviÄŤ“ (copyright Karel F., jde o takovej ten mrak, kterej si vĹľdycky sedne na vycházejĂ­cĂ­ slunce a spokojenÄ› se rozplyne minutu potĂ©, co se z atraktivnĂ­ho vĂ˝chodovkovĂ©ho svÄ›tla stane neatraktivnĂ­ svÄ›tlo dennĂ­ :)), ale nakonec to o pár minut nestihl a my ano, sobotnĂ­ veÄŤer uĹľ byl zcela v pohodÄ› a nedÄ›lnĂ­ svĂ­tánĂ­ pĹ™ekonalo všechna oÄŤekávánĂ­ – pohled z vrcholu na ZápadnĂ­ a VysokĂ© Tatry nořícĂ­ se z nĂ­ĹľinnĂ˝ho oparu do famĂłznÄ› ÄŤistĂ˝ho ÄŤerstvĂ˝ho vzduchu patří k fotogurmánskĂ˝m zážitkĹŻm prvnĂ­ třídy. KromÄ› toho jsme příjemnÄ› pochodili, ocenili prima vysokohorskou kuchyni na KamennĂ© a Ĺ tefánikovÄ› chatÄ› a vĹŻbec se skvÄ›le pomÄ›li… parádnĂ­ vĂ­kend. Obrázky zde (odshora aĹľ po fotku Troll Fell, pak uĹľ je to starší).

Velká zmÄ›na: poprvĂ© po mnoha letech jsme nejeli na prázdniny do italskĂ©ho Gargana. Je to tam jistÄ› pořád fantastickĂ˝ (a urÄŤitÄ› se tam ještÄ› vrátĂ­me), ale pĹ™ece jen uĹľ to chtÄ›lo zmÄ›nu. Po dlouhĂ©m zvaĹľovánĂ­ vyhrála Korsika coby mĂ­sto, kde je pro kaĹľdĂ˝ho nÄ›co – pláže, moĹ™e, hory, mÄ›sta, zmrzlina, vĂ­no, prostÄ› ideálnĂ­ kombinace na dovolenou :). A kdyĹľ uĹľ zmÄ›na, tak pořádná – vĹŻbec poprvĂ© v ĹľivotÄ› jsme nÄ›kam jeli nikoli na vlastnĂ­ triko, ale organizovanÄ› s cestovkou, neb jsme toho z Korsiky chtÄ›li vidÄ›t co nejvĂ­c a pĹ™ipadalo nám jako dobrej nápad nechat si poradit od zkušenĂ˝ch. Volba padla na CK Kudrna, lĂ­bila se nám varianta bydlenĂ­ na jednom mĂ­stÄ› u moĹ™e + dennÄ› vĂ˝lety do bližšího i vzdálenÄ›jšího okolĂ­. Pravda, zvykánĂ­ na cestovkovĂ˝ pravidla bylo zprvu trochu obtĂ­ĹľnÄ›jší a prvnĂ­ dojmy byly obÄŤas rozpaÄŤitĂ˝, ale po otrkánĂ­ jsme se celkem sĹľili a nakonec jsme byli za program rádi, tolik zajĂ­mavĂ˝ch mĂ­st bychom po vlastnĂ­ ose napoprvĂ© urÄŤitÄ› neobjeli. Korsika je pohádka – neznám jinĂ˝ mĂ­sto, kde by se ÄŤlovÄ›k koupal na dohled velehor (2700 m) se zbytky snÄ›hu, do nichĹľ se dá dostat v podstatÄ› za dvÄ› hodiny přímo z pláže. Do toho moc zajĂ­mavá krajina i mÄ›sta, vĂ˝bornĂ˝ jĂ­dlo (ty ryby a mušle v restauraci Nautic v Calvi byly vážnÄ› vynikajĂ­cĂ­, o všudypřítomnĂ˝ch salámech z divokĂ˝ch prasat nemluvÄ›) a vĂ­no, sympatickĂ˝ lidi, inu, StĹ™edomoří. Pláže nejsou tak hezkĂ˝ jako v Garganu, úžasnĂ˝ je ovšem fantasticky ÄŤistĂ˝ (byĹĄ chladnÄ›jší) moĹ™e. Fotograficky to bylo tak pĹŻl napĹŻl – nÄ›co se povedlo, jindy jsem tesknil po vlastnĂ­m autÄ›, pĹ™esnÄ› vĂ­m, kam by bylo skvÄ›lĂ˝ se vypravit na vĂ˝chod/západ slunce, leÄŤ bez pĹ™ibliĹľovadla to nešlo. TakĹľe resumĂ©: jako ochutnávka vĂ˝bornĂ˝, příštÄ› se tam vrátĂ­me sami, zĹŻstanem tam aspoďż˝? 2 tĂ˝dny (8 dnĂ­ bylo trochu málo) a to bude teprv paráda… Kdo chce vidÄ›t fotky, kuk sem.