Tolimati.cz

PovĂ­dá se, Ĺľe stĹ™edoškolskĂ˝ roky patĹ™ej v ĹľivotÄ› k nejdĹŻleĹľitÄ›jším, a já s tĂ­m docela souhlasĂ­m – pamatuju si z nich daleko vĂ­c neĹľ z leckterĂ˝ doby potom, proĹľil jsem v nich mnohĂ˝ ze zásadnĂ­ch ĹľivotnĂ­ch zážitkĹŻ a mimo jinĂ© jsme se na jejich konci poznali s Jarmilou. Všechno se to odehrávalo v druhĂ˝ pĹŻlce 80. let a já od tĂ˝ doby ÄŤekal na film, hru, pĂ­sniÄŤku nebo cokoli podobnĂ˝ho, co by tohle obdobĂ­ z pohledu tehdejších gymnazistĹŻ opravdu vÄ›rnÄ› zachytilo. A po mnoha marnĂ˝ch pokusech se koneÄŤnÄ› zadaĹ™ilo – hru OnÄ›gin byl Rusák napsala Irena Dousková, hraje ji Divadlo v DlouhĂ© a kdyby autorka nebyla cca o pÄ›t let starší a nechodila na jinej praĹľskej gympl, asi bych nevěřil, Ĺľe nejsme spolužáci, natolik je to pĹ™esnĂ˝.

Hra v podstatÄ› nemá žádnej zvláštnĂ­ dÄ›j, spíš jde o takovĂ˝ souvislĂ˝ pásmo tehdejších typickĂ˝ch motivĹŻ a zážitkĹŻ, ovšem fantasticky vÄ›rnÄ› podanĂ˝ch. Modří (tedy pamÄ›tnĂ­ci vrstevnĂ­ci) vÄ›dĂ­ a tak mohou srovnávat: taky jste mÄ›li ve škole uÄŤitele(-ky) v rozsahu od hnusnĂ˝ch všeho schopnĂ˝ch bolševiÄŤek pĹ™es relativnÄ› hodnĂ˝, ale ustrašenĂ˝ páprdy aĹľ po slušnĂ˝ lidi, co sice dávno pĹ™išli o iluze, ale ještÄ› dokázali v nejhorším pomoct? Taky jste se snaĹľili dÄ›lat cokoli (muziku, divadlo, básniÄŤky, recitaci, co já vĂ­m) a vedli dlouhĂ˝ debaty o DostojevskĂ˝m a ÄŚechovovi, protoĹľe oficiálnĂ­ náplñ studia byla k uzoufánĂ­ na nic? Taky jste sedávali na KarlovÄ› mostÄ›, poslouchali (nebo hráli) Chytit vĂ­tr od Merty, sledovali onoho maniakálnĂ­ho portĂ©tistu (sedal zhruba 3 sochy pĹ™ed NepomuckĂ˝m smÄ›rem z MalĂ˝ Strany) a pĹ™ipadali si dÄ›snÄ› romanticky? A taky jste se po svĂ˝ch pokusech o cokoli svobodnĂ˝ho (koncert, divadlo,….) dostávali do (dnes nepĹ™edstavitelnÄ› absurdnĂ­ch) prĹŻserĹŻ a po vybruslenĂ­ s odĹ™enĂ˝ma ušima a nabouranĂ˝m sebevÄ›domĂ­m zjišťovali, Ĺľe fakt Ĺľijete v kleci a pomalu se opracováváte do tvaru zkrocenĂ˝ch zvířátek, kterĂ˝ majĂ­ jen tĹ™i moĹľnosti – zdrhnout, definitivnÄ› se pĹ™izpĹŻsobit nebo dostávat pĹ™es hubu? Ano? Pak si rozumĂ­me a budete ze hry patrnÄ› stejnÄ› nadšenĂ­ jako my. A nadšenĂ­ se zdvojnásobĂ­, pokud máte rádi muziku – pĂłdiová kapela hraje vĂ˝bornÄ› Jasnou páku, PraĹľskĂ˝ vĂ˝bÄ›r, Paniku, Mišíka, The Doors (asi Honzovi navrhnu jistou vizuálnĂ­ Ăşpravu Break on Through ) apod., coĹľ dodává hĹ™e minimálnÄ› jeden rozmÄ›r navĂ­c.

PĹ™es zmĂ­nÄ›nĂ˝ hlubší tĂłny je OnÄ›gin neskuteÄŤnÄ› zábavnej, bránice mÄ›la celĂ˝ tĹ™i hodiny co dÄ›lat. Akorát mám trochu strach, Ĺľe hĹ™e dokážou pořádnÄ› porozumÄ›t jen ti, o nichĹľ vyprávĂ­ – případnĂ© mladší generace tĂ­mto prosĂ­m o komentář, jak to pĹŻsobilo na nÄ›. Pokud se mĂ˝lĂ­m a OnÄ›gin je generaÄŤnÄ› pĹ™enosnej, tĂ­m lĂ­p – mimo jinĂ˝ jsem pĹ™esvÄ›dÄŤenej, Ĺľe nikdo z tÄ›ch, kdo tenhle kus uvidĂ­ a pochopĂ­, uĹľ nikdy nebude koketovat s myšlenkou volit komunisty. Nebo byste si to s tÄ›mi mávátky snad chtÄ›li vyzkoušet v praxi? Tak vidĂ­te.

UĹľ jsem to sem psal – aĹľ doteÄŹ jsem byl patrnÄ› jednĂ­m z poslednĂ­ch lidĂ­ u nás, kteří poslouchajĂ­ Nicka Cavea a ještÄ› ho nevidÄ›li naĹľivo (vĹľdycky mi do toho nÄ›co vlezlo, vÄ›tšinou jsme nÄ›kde hráli). VÄŤerejší návštÄ›va SportovnĂ­ haly v HolešovicĂ­ch (nebo jak se teÄŹ jmenuje) byla tudĂ­Ĺľ vĂ­cemĂ©nÄ› povinná.

PrvnĂ­ pĹŻlhodinu obstarala velmi zajĂ­mavá pĹ™edkapela – jejĂ­ jmĂ©no bÄ›hem produkce vĹŻbec nezaznÄ›lo, takĹľe jĂ­m nemohu slouĹľit, nicmĂ©nÄ› byli pouze dva – kytarista a bubenĂ­k, oba vypadali trochu jak postavy z The Proposition a já jen ÄŤumÄ›l, kolik zvuku jde na ty dva nástroje vyloudit. MĂ­sty bych přísahal, Ĺľe tam slyším pĹ™inejmenším basu a závÄ›reÄŤná pĂ­señ sklouzla aĹľ kamsi k noise-core, jinak šlo ovšem o celkem normálnĂ­ pĂ­sniÄŤky, žádnej experimentálnĂ­ hluk. MĂ­sty to bylo trochu jednotvárnĂ˝, ale jak prohlásila Handa Z., „kaĹľdĂ˝ přítel Nicka Cavea je i mĹŻj přítel“ a pĹ™edkapela nakonec sklidila aĹľ netradiÄŤnĂ­ aplaus.

A pak uĹľ pĂłdium zaplnili Bad Seeds v plnĂ˝ sĂ­le – dvoje bicĂ­, basa, klávesy, kytara/klávesy (vynikajĂ­cĂ­, pĹ™esnej a nenápadnej Mick Harvey), divous Warren Ellis na všechno moĹľnĂ˝ a sám Cave, dnes ÄŤasto coby kytarista. Začátek obstaraly vÄ›ci z novĂ˝ desky Dig Lazarus Dig, titulnĂ­ pĂ­sniÄŤka pĹ™išla hned jako druhá v poĹ™adĂ­ a patĹ™ila k nejlepším vĹŻbec. Z novĂ˝ desky se hrálo vcelku hodnÄ›, kromÄ› toho ale Cave samozĹ™ejmÄ› sahal pro spoustu starších vÄ›cĂ­ – hned po Lazarovi došlo na klasiku Tupelo a pak se to vĂ­cemĂ©nÄ› střídalo, jedna nová na jednu starou známou. Cave v poslednĂ­ dobÄ› na deskách (Lazarus, ale i vedlejší projekt Grinderman) dost pĹ™itvrdil a koncert tomu odpovĂ­dal – hrálo se vÄ›tšinou rychle, ostĹ™e a nahlas. ZvolnÄ›nĂ­ a ztišenĂ­ bylo spíš vĂ˝jimkou (vĂ˝teÄŤnej Ship Song a paradoxnÄ› i Mercy Seat v tĂ©měř folkovĂ˝ verzi – vidÄ›t pĹ™i tĂ˝hle pĂ­sni mávat romantickĂ˝ sleÄŤny zapalovaÄŤema byl skuteÄŤnÄ› zážitek), jinak byl koncert jeden velkej nářez a pokud se na nÄ›j pĹ™išel ÄŤlovÄ›k vyřádit, urÄŤitÄ› byl nadmĂ­ru spokojenej. Pokud ale máte (jako já) na Caveovi nejradši právÄ› to střídánĂ­ rachotu s tiššími lyriÄŤtÄ›jšími vÄ›cmi a poetiku „murder ballads“ (zdaleka nejen na stejnojmennĂ˝ desce), mohl vám koncert (jako mnÄ›) pĹ™ipadat trochu jednorozmÄ›rnej. Trochu mÄ› mrzelo, Ĺľe v tÄ›ch nabroušenejch novinkách (More News from Nowhere, Lie Down Here and Be My Girl, i tĹ™eba Get Ready for Love z pĹ™edchozĂ­ desky) znÄ›li Bad Seeds obÄŤas aĹľ zamÄ›nitelnÄ›, tĹ™eba jako Stooges nebo nÄ›jaká novÄ›jší garážová kapela, a těšil jsem se, jak to oĹľivĂ­ tĹ™eba námoĹ™nickej sbor v John Finn's Wife, Do You Love Me nebo The Good Son – marnÄ›. A marnÄ› jsem se radoval i ve chvĂ­li, kdy Cave v přídavcĂ­ch sedl za piáno a spustil mou milou Into My Arms – snad jako jediná vÄ›c z playlistu mu příliš nesedla, zpočátku marnÄ› chytal tĂłninu a napÄ›tĂ­ a tah originálu to nemÄ›lo ani zdálky.

To ale probĹŻh neznamená, Ĺľe by se mi koncert nelĂ­bil – nářez k Bad Seeds ostatnÄ› patĹ™il vĹľdycky a taková Deanna, Papa Won't Leave You Henry, zmĂ­nÄ›nĂ˝ Tupelo nebo poslednĂ­ přídavek Stagger Lee byly jednoznaÄŤnÄ› skvÄ›lĂ˝, stejnÄ› jako nÄ›kterĂ˝ novinky. Kapela hrála jak o Ĺľivot (bylo skvÄ›lĂ˝ pozorovat tĹ™eba kytarovou souhru decentnĂ­ho Harveyho a šílenĂ˝ho Ellise), Caveovi to zpĂ­vá fantasticky a navĂ­c se podle všeho dobĹ™e bavil, nepamatuju, kdy jsem na velkĂ˝m koncertÄ› slyšel sedm přídavkĹŻ. Jen je mi trochu lĂ­to, Ĺľe jsem nevidÄ›l spíš minulĂ˝ praĹľskĂ˝ vystoupenĂ­ pĹ™ed pĹŻldruhĂ˝m rokem – podle Handina popisu mÄ›lo pĹ™esnÄ› to, co tomu vÄŤerejšímu (aspoñ pro mÄ›) chybÄ›lo.

Taková to mohla bĂ˝t skvÄ›lá zpráva. UĹľ dva roky tu píšu, Ĺľe mi v seznamu navštĂ­venĂ˝ch koncertĹŻ chybĂ­ do sbĂ­rky uĹľ jen pár jmen a jednĂ­m z tÄ›ch nejmilejších je Tom Waits, kterej ovšem mimo Ameriku koncertuje jen hodnÄ› zřídka. A svÄ›te zboĹ™ se, on sem pĹ™ijede, a bude tu hrát dokonce hned dvakrát, 21. a 22. ÄŤervence. Jak říkám, byla by to zpráva sezĂłny, kdyby… kdybychom den pĹ™edtĂ­m neodlĂ­tali na dovolenou. Nic proti dovolenĂ˝m, ale tohle je teda zatracenÄ› špatnej timing… takĹľe tu jen se skřípÄ›nĂ­m zubĹŻ plnĂ­m zpravodajskou povinnost (tuhle mÄ› nÄ›kdo potěšil mailem, Ĺľe tyhle stránky ÄŤte coby informaÄŤnĂ­ servis o chystanĂ˝ch koncertech, coĹľ je sice hodnÄ› pĹ™ehnanĂ˝, ale i tak dĂ­k) a odcházĂ­m si s kyselĂ˝m ksichtem pustit Mule Variations. O jeden blbej den…

DÄ›ti odjely na vĂ˝pravu s oddĂ­lem, takĹľe jsme mÄ›li volnej sobotnĂ­ veÄŤer a velmi nás proto potěšilo zjištÄ›nĂ­, Ĺľe v DejvicĂ­ch vĂ˝jimeÄŤnÄ› nemajĂ­ vyprodáno a tak se mĹŻĹľem vypravit na tamÄ›jší verzi Hamleta. A dobĹ™e jsme udÄ›lali – podle recenzĂ­, kterĂ˝ jsem onehdy ÄŤetl a matnÄ› si je pamatoval, nemÄ›lo jĂ­t o ĹľĂˇdnou pietnĂ­ inscenaci ctĂ­cĂ­ pĹŻvodnĂ­ text v kaĹľdĂ˝ scĂ©nÄ›, ovšem na to, co s kralevicem dánskĂ˝m provedl Miroslav Krobot a spol., jsem rozhodnÄ› pĹ™ipravenej nebyl.

Ne, nebojte, žádná laciná aktualizace se nekonala, milovnĂ­ci muzikálĹŻ a estrádnĂ­ch show si mohou nadále vychutnávat Hamleta v podánĂ­ Janka LedeckĂ©ho etc. v Kalichu (jestli se teda ještÄ› hraje), tady se hĂ˝balo spíše s pojetĂ­m jednotlivĂ˝ch postav. Taky jste mÄ›li vĹľdycky titulnĂ­ postavu zaĹľitou coby depresivnĂ­ho zoufalce pronášejĂ­cĂ­ho patetickĂ˝ monology typu „BĂ˝t ÄŤi nebĂ˝t“? Zapomeñte, Hamlet v podánĂ­ Jaroslava Plesla je vĂ˝bušnej maniak, mĂ­sty tak trochu UFO a ÄŤasto hodnÄ› velkej cynik, pĹ™edevším ale neustálej hybatel dÄ›je. ZmĂ­nÄ›nej slavnej monolog zaznĂ­ částeÄŤnÄ› aĹľ v parodickĂ˝ formÄ›, skvostná je scĂ©na s najatĂ˝mi herci, kdy Hamlet funguje jako nároÄŤnej a ponÄ›kud zpruzenej reĹľisĂ©r. Ani OfĂ©lie (Vanda Hybnerová) nenĂ­ žádná kĹ™ehotinka, pálĂ­ jedno cigáro za druhĂ˝m, dopĂ­jĂ­ po ostatnĂ­ch panáky a obÄŤas pĹŻsobĂ­ aĹľ vulgárnÄ›, coĹľ je skvÄ›lĂ˝. Zato Claudius (Jiří Langmajer) je nevĂ­danÄ› civilnĂ­, pĹŻsobĂ­ trochu jako politik, kterej si uvÄ›domil, Ĺľe s morálkou nedojedeš vĹŻbec nikam a heslo o ĂşÄŤelu svÄ›tĂ­cĂ­m prostĹ™edky se pro nÄ›j stalo ĹľivotnĂ­ mantrou (scĂ©na, ve kterĂ˝ se pĹ™iznává Hamletovi k vraĹľdÄ› jeho otce a zároveñ naznaÄŤuje, Ĺľe pĹ™ece nejde o ĹľĂˇdnou pĹ™evratnou vÄ›c a Ĺľe by Hamlet udÄ›lal nejlĂ­p, kdyby se pĹ™estal vztekat a užíval si vzniklĂ˝ch příleĹľitostĂ­, patří k nejlepším „novĂ˝m“ momentĹŻm – skoro jsem tam ÄŤekal nÄ›co ve smyslu „son, come over to the dark side“ :)). Jen královna Gertruda je celou dobu trochu mimo, vypadá, Ĺľe vĹŻbec nevnĂ­má realitu a asi by pĹŻsobila vÄ›rohodnÄ›ji, kdyby byla tĹ™eba permanentnÄ› opilá nebo tak nÄ›co – takhle vypadá ještÄ› podstatnÄ› ufonštÄ›ji neĹľ jejĂ­ syn.

Vzhledem k výše Ĺ™eÄŤenĂ©mu snad ani nepĹ™ekvapĂ­, Ĺľe celá hra konÄŤĂ­ naprosto netradiÄŤnÄ› – nechci prozrazovat jak, ale kaĹľdopádnÄ› zapomeñte na jednoduchĂ˝ Ĺ™ešenĂ­ a pĹ™ipravte se na dlouhou debatu cestou z divadla o tom, jak to vlastnÄ› celĂ˝ bylo a jestli náhodou Krobot nezmÄ›nil Shakespeara vĂ­c, neĹľ by se na prvnĂ­ pohled zdálo. MoĹľná jo a moĹľná se jeho pojetĂ­ nebude lĂ­bit puristĹŻm, ale pro ty hra ani nenĂ­ dÄ›laná. My byli velmi spokojenĂ­.

OpÄ›t si pĹ™ipadám jak KolumbĹŻv pomalejší brácha – objevit film z roku 2003, kterej tu šel normálnÄ› v kinech, pak běžnou cestou pĹ™išel na DVD a dnes se krÄŤĂ­ v zadnĂ­ch mĂ­stnostech pĹŻjÄŤoven spoleÄŤnÄ› s dalšíma archiváliema, tomu se říká aktuálnost . LeÄŤ ÄŤlovÄ›k nemĹŻĹľe stĂ­hat všechno a já jsem moc rád, Ĺľe jsem dĂ­ky Jarmile (která DĂ­vku s perlou vidÄ›la uĹľ tehdy v kinÄ› a teÄŹ na ni mÄ›la chuĹĄ znova) koneÄŤnÄ› mÄ›l s filmem o holandskĂ©m baroknĂ­m malĂ­Ĺ™i Vermeerovi a jeho sluĹľce/modelce Griet tu ÄŤest a teÄŹ ho mĹŻĹľu doporuÄŤit i ostatnĂ­m, co ho podobnÄ› jako já pĹ™ed lety zasklili.

DĹŻvod zmĂ­nÄ›nĂ©ho zasklenĂ­ si ostatnÄ› si docela dobĹ™e pamatuju doteÄŹ – v recenzĂ­ch se tehdy o DĂ­vce psalo coby o historickĂ˝ kostĂ˝movĂ˝ romanci a na to jsem nÄ›jak nemÄ›l chuĹĄ, Jarmila na film tudĂ­Ĺľ vyrazila se Stáñou a pak buÄŹ nestihla informace z recenzĂ­ uvĂ©st na pravou mĂ­ru, nebo jsem ke svĂ© škodÄ› neposlouchal. Chyba, recenze se mĂ˝lily – jistÄ›, film se odehrává v roce 1665 a romantickĂ˝ motivy v nÄ›m jistÄ› urÄŤitou roli hrajou, ovšem pod tĂ­mhle povrchem se skrĂ˝vá velezajĂ­mavej příbÄ›h o tvoĹ™enĂ­. Velmi, velmi se to celĂ© podobá nedávnĂ©mu fenomĂ©nu jmĂ©nem Once, akorát Ĺľe tady nejde o hudbu, ale o malovánĂ­. PodobnÄ› jako v Once tvoří dÄ›j filmu jen vnÄ›jší, vcelku pĹ™edvĂ­datelnou a skuteÄŤnÄ› nijak objevnou slupku – Griet pĹ™icházĂ­ do Vermeerovic rodiny coby vykulenĂ©, nicmĂ©nÄ› vnĂ­mavĂ© a vĂ˝tvarnÄ› po ÄŤertech nadanĂ© mládÄ› ze sousedstvĂ­, malĂ­Ĺ™ se do nĂ­ postupnÄ› zamilovává, zbytek rodiny ji o to vĂ­c nesnáší, do toho se rozvĂ­jĂ­ náznak „pĹ™irozenĂ˝ho“ vztahu s obyÄŤejnĂ˝m klukem z trhu, zkrátka nic, co by ÄŤlovÄ›k nevidÄ›l x-krát. Ty fascinujĂ­cĂ­ momenty pĹ™icházejĂ­ ve chvĂ­li, kdy se dostane na malovánĂ­ – kdyĹľ se Griet uÄŤĂ­ mĂ­chat barvy, kdyĹľ spoleÄŤnÄ› s Vermeerem objevujou optimálnĂ­ svÄ›tlo a samozĹ™ejmÄ› kdyĹľ Vermeer pĹ™ijde na to, jak dodat jejĂ­mu portrĂ©tu správnou pointu (jistÄ›, perlovou náušnicĂ­ ze šperkovnice vlastnĂ­ manĹľelky), vibrovalo to se mnou ĂşplnÄ› stejnÄ›, jako kdyĹľ Hansard s Irglovou zalezli do jistĂ©ho dublinskĂ©ho obchodu s nástroji a poprvĂ© si zahráli Falling Slowly. JistÄ› nenĂ­ náhoda, Ĺľe film nekonÄŤĂ­ nÄ›jakĂ˝m dÄ›jovĂ˝m vyvrcholenĂ­m (byĹĄ i na jeho náznak dojde), ale dlouhatánskĂ˝m zábÄ›rem na hotovej obraz (tenhle). Pokud se vám z výše uvedenĂ˝ch dĹŻvodĹŻ lĂ­bilo tĹ™eba zmĂ­nÄ›nĂ˝ Once a zajĂ­má vás malovánĂ­, vĹ™ele doporuÄŤuju…