Tolimati.cz

Děti odjely na výpravu s oddílem, takže jsme měli volnej sobotní večer a velmi nás proto potěšilo zjištění, že v Dejvicích výjimečně nemají vyprodáno a tak se můžem vypravit na tamější verzi Hamleta. A dobře jsme udělali – podle recenzí, který jsem onehdy četl a matně si je pamatoval, nemělo jít o žádnou pietní inscenaci ctící původní text v každý scéně, ovšem na to, co s kralevicem dánským provedl Miroslav Krobot a spol., jsem rozhodně připravenej nebyl.

Ne, nebojte, žádná laciná aktualizace se nekonala, milovníci muzikálů a estrádních show si mohou nadále vychutnávat Hamleta v podání Janka Ledeckého etc. v Kalichu (jestli se teda ještě hraje), tady se hýbalo spíše s pojetím jednotlivých postav. Taky jste měli vždycky titulní postavu zažitou coby depresivního zoufalce pronášejícího patetický monology typu „Být či nebýt“? Zapomeñte, Hamlet v podání Jaroslava Plesla je výbušnej maniak, místy tak trochu UFO a často hodně velkej cynik, především ale neustálej hybatel děje. Zmíněnej slavnej monolog zazní částečně až v parodický formě, skvostná je scéna s najatými herci, kdy Hamlet funguje jako náročnej a poněkud zpruzenej režisér. Ani Ofélie (Vanda Hybnerová) není žádná křehotinka, pálí jedno cigáro za druhým, dopíjí po ostatních panáky a občas působí až vulgárně, což je skvělý. Zato Claudius (Jiří Langmajer) je nevídaně civilní, působí trochu jako politik, kterej si uvědomil, že s morálkou nedojedeš vůbec nikam a heslo o účelu světícím prostředky se pro něj stalo životní mantrou (scéna, ve který se přiznává Hamletovi k vraždě jeho otce a zároveñ naznačuje, že přece nejde o žádnou převratnou věc a že by Hamlet udělal nejlíp, kdyby se přestal vztekat a užíval si vzniklých příležitostí, patří k nejlepším „novým“ momentům – skoro jsem tam čekal něco ve smyslu „son, come over to the dark side“ :)). Jen královna Gertruda je celou dobu trochu mimo, vypadá, že vůbec nevnímá realitu a asi by působila věrohodněji, kdyby byla třeba permanentně opilá nebo tak něco – takhle vypadá ještě podstatně ufonštěji než její syn.

Vzhledem k výše řečenému snad ani nepřekvapí, že celá hra končí naprosto netradičně – nechci prozrazovat jak, ale každopádně zapomeñte na jednoduchý řešení a připravte se na dlouhou debatu cestou z divadla o tom, jak to vlastně celý bylo a jestli náhodou Krobot nezměnil Shakespeara víc, než by se na první pohled zdálo. Možná jo a možná se jeho pojetí nebude líbit puristům, ale pro ty hra ani není dělaná. My byli velmi spokojení.