Tolimati.cz

Na Shakespearovské slavnosti jsme se pokoušeli vypravit už minimálně loni a předloni, zadařilo se ale až letos. První dojem: scéna na nádvoří Nejvyššího purkrabství je vážně moc hezká a pro Shakespeara jako dělaná. Na druhou stranu je ale jako každý divadlo v plenéru vystavená případnýmu dešti (včetně pódia) a vzhledem k tomu, že rosničky celej den varovaly před večerní průtrží a během prvních minut hry skutečně sprchlo, bych si fakt nevsadil, že se Othello dohraje do konce. Ale nakonec se to stihlo parádně – pršet cca po čtvrthodině přestalo a zase začlo až cca minutu před závěrečnou děkovačkou. Tomu říkám timing.

Na rozdíl od celkem masivně překopanýho Hamleta v Dejvickým divadle, s nímž jsme měli tu čest onehdá, pojal režisér Petr Kracík Othella v podstatě klasicky, v Hilského překladu možná až nečekaně user-friendly (blankvers se vynořoval jen hodně sporadicky, většinou se hovořilo řečí ryze obecnou). Ono by to na akci typu Shakespearových slavností asi ani jinak nefungovalo. A tím nechci říct, že by to nedejbože bylo špatně – ačkoli se mi osobitej Hamlet velmi líbil, tak na klasický podobě rozhodně nic zlýho nevidím. Autoři podle mě navíc velmi správně pochopili, na koho se v příběhu nejvíc soustředit – jednorozměrní Othello nebo Desdemona si samozřejmě odehrajou svoje, ale zásadní (protože mnohem plastičtější) postava je sviñák manipulátor Jago, kterej tu (hlavně v první polovině) v podstatě nesleze z jeviště. Hraje ho Martin Stránský z Plzně a tohle jméno si zapamatuju, toho hajzlíka vystihl dokonale, jeho krysí obličejík mám před očima i pár hodin po konci. Jago je ve Stránského podání místy až komická figura, což možná u klasický tragédie působí trochu nepatřičně (Jarmila se nad tím po první půlce trochu pozastavovala), ale jindy z něj zase mrazí v zádech a ty zlomky vteřiny, kdy mu obličejem probleskl ustrašenej výraz a z něj bylo patrný, co je to vlastně za srábka, byly prostě fantastický.

No a jinak o tom v podstatě není co říct. Všechno je tak, jak to znáte, ale jak už jsem psal, v tomhle případě je to v pořádku. Žádná převratná inscenace, prostě dobrej mainstream v krásným prostředí, nic víc, nic míñ, velmi příjemnej večer. V srpnu budou na Hradě dávat Bouři, možná se vrátíme.

Volné sdružení Žereme si solidně potřetí vyrazilo do světa. Po dvou vodách, z nichž ta loñská se co do počasí moc nevyvedla, jsme se letos vydali do hor, konkrétně na Slovensko do Tater, převážně Západních. Já pořádný hory neviděl od listopadovýho návratu z Bolívie a nadrženost byla veliká – tímto se omlouvám těm, na které byla trasa Roháčská dolina – Brestová – Salatín – Skriniarky – Spálená – Pachoľa – Baníkovské sedlo – Roháčská dolina příliš dlouhá, na druhou stranu aspoñ máte na co vzpomínat . Kromě túr stojí jistě za zmínku i sjezd trasy Štart – Tatranská Lomnica na Stanley Rides neboli vozítkách, který se brzděj ručně a zatáčej nohama, případně koupání v Liptovské Maře i Oravské přehradě, návštěva Oravského hradu a najmě pak famózní zážitek s termálním aquaparkem v Bešeñové, kde je k dispozici nejen spousta horkých bazénů, ale taky obrovsky příjemná wellness sekce se saunami, vířivkami, solnými nebo bylinkovými lázněmi apod., to celé za velmi příjemnou cenu. 10 z 9 členů sdružení vřele doporučuje. Kromě toho jsme po loñškých rozpačitějších výkonech snad konečně zase ctili název celé akce – zejména pension Šindlovec z nás musel mít radost, ale ani ve steakhousu Bor v Zuberci jsme se snad nenechali zahanbit, zejména Lukokovo kilové vepřové koleno stálo za zaznamenání . Fotky z celý akce budou hotový a vyvěšený snad během pár dnů…

Aktualizováno 11.7: Fotky hotový, tady je průřez akcí (vhodné zejména pro členy sdružení :)), tady jsou z toho vybraný nějaký horský krajinky (odshora po fotku Červená, pod tím je to z lonska).