
Othello na HradÄ›
Saturday, July 12th, 2008
Na Shakespearovské slavnosti jsme se pokoušeli vypravit už
minimálně loni a předloni, zadařilo se ale až letos.
PrvnĂ dojem: scĂ©na na nádvořà NejvyššĂho
purkrabstvà je vážně moc hezká a pro Shakespeara jako
dělaná. Na druhou stranu je ale jako každý divadlo
v plenĂ©ru vystavená pĹ™ĂpadnĂ˝mu dešti (vÄŤetnÄ›
pódia) a vzhledem k tomu, že rosničky celej den varovaly před
veÄŤernĂ prĹŻtržà a bÄ›hem prvnĂch minut hry
skuteÄŤnÄ› sprchlo, bych si fakt nevsadil, Ĺľe se Othello dohraje do
konce. Ale nakonec se to stihlo parádnÄ› – pršet cca po
čtvrthodině přestalo a zase začlo až cca minutu před
závÄ›reÄŤnou dÄ›kovaÄŤkou. Tomu Ĺ™Ăkám timing.
Na rozdĂl od celkem masivnÄ› pĹ™ekopanĂ˝ho Hamleta
v DejvickĂ˝m divadle, s nĂmĹľ jsme mÄ›li tu ÄŤest onehdá, pojal reĹľisĂ©r Petr
KracĂk Othella v podstatÄ› klasicky, v HilskĂ©ho
překladu možná až nečekaně user-friendly (blankvers se
vynořoval jen hodně sporadicky, většinou se hovořilo
řečà ryze obecnou). Ono by to na akci typu Shakespearových
slavnostĂ asi ani jinak nefungovalo. A tĂm nechci
Ĺ™Ăct, Ĺľe by to nedejboĹľe bylo špatnÄ› – aÄŤkoli
se mi osobitej Hamlet velmi lĂbil, tak na klasickĂ˝ podobÄ›
rozhodnÄ› nic zlĂ˝ho nevidĂm. AutoĹ™i podle mÄ› navĂc
velmi správnÄ› pochopili, na koho se v pĹ™ĂbÄ›hu
nejvĂc soustĹ™edit – jednorozmÄ›rnĂ Othello nebo
Desdemona si samozĹ™ejmÄ› odehrajou svoje, ale zásadnĂ
(protoĹľe mnohem plastiÄŤtÄ›jšĂ) postava je sviñák
manipulátor Jago, kterej tu (hlavně v prvnà polovině)
v podstatě nesleze z jeviště. Hraje ho Martin
Stránský z Plzně a tohle jméno si zapamatuju, toho
hajzlĂka vystihl dokonale, jeho krysĂ obliÄŤejĂk mám
před očima i pár hodin po konci. Jago je ve Stránského
podánĂ mĂsty aĹľ komická figura, coĹľ moĹľná
u klasický tragédie působà trochu nepatřičně
(Jarmila se nad tĂm po prvnĂ pĹŻlce trochu pozastavovala), ale
jindy z něj zase mrazà v zádech a ty zlomky vteřiny,
kdy mu obličejem probleskl ustrašenej výraz a z něj bylo
patrný, co je to vlastně za srábka, byly prostě
fantastickĂ˝.
No a jinak o tom v podstatÄ› nenĂ co Ĺ™Ăct.
Všechno je tak, jak to znáte, ale jak už jsem psal, v tomhle
pĹ™ĂpadÄ› je to v pořádku. Žádná
převratná inscenace, prostě dobrej mainstream v krásným
prostĹ™edĂ, nic vĂc, nic mĂñ, velmi
pĹ™Ăjemnej veÄŤer. V srpnu budou na HradÄ› dávat
BouĹ™i, moĹľná se vrátĂme.
Na ShakespearovskĂ© slavnosti jsme se pokoušeli vypravit uĹľ minimálnÄ› loni a pĹ™edloni, zadaĹ™ilo se ale aĹľ letos. PrvnĂ dojem: scĂ©na na nádvořà NejvyššĂho purkrabstvĂ je vážnÄ› moc hezká a pro Shakespeara jako dÄ›laná. Na druhou stranu je ale jako kaĹľdĂ˝ divadlo v plenĂ©ru vystavená pĹ™ĂpadnĂ˝mu dešti (vÄŤetnÄ› pĂłdia) a vzhledem k tomu, Ĺľe rosniÄŤky celej den varovaly pĹ™ed veÄŤernĂ prĹŻtržà a bÄ›hem prvnĂch minut hry skuteÄŤnÄ› sprchlo, bych si fakt nevsadil, Ĺľe se Othello dohraje do konce. Ale nakonec se to stihlo parádnÄ› – pršet cca po ÄŤtvrthodinÄ› pĹ™estalo a zase zaÄŤlo aĹľ cca minutu pĹ™ed závÄ›reÄŤnou dÄ›kovaÄŤkou. Tomu Ĺ™Ăkám timing.
Na rozdĂl od celkem masivnÄ› pĹ™ekopanĂ˝ho Hamleta v DejvickĂ˝m divadle, s nĂmĹľ jsme mÄ›li tu ÄŤest onehdá, pojal reĹľisĂ©r Petr KracĂk Othella v podstatÄ› klasicky, v HilskĂ©ho pĹ™ekladu moĹľná aĹľ neÄŤekanÄ› user-friendly (blankvers se vynoĹ™oval jen hodnÄ› sporadicky, vÄ›tšinou se hovoĹ™ilo Ĺ™eÄŤĂ ryze obecnou). Ono by to na akci typu ShakespearovĂ˝ch slavnostĂ asi ani jinak nefungovalo. A tĂm nechci Ĺ™Ăct, Ĺľe by to nedejboĹľe bylo špatnÄ› – aÄŤkoli se mi osobitej Hamlet velmi lĂbil, tak na klasickĂ˝ podobÄ› rozhodnÄ› nic zlĂ˝ho nevidĂm. AutoĹ™i podle mÄ› navĂc velmi správnÄ› pochopili, na koho se v pĹ™ĂbÄ›hu nejvĂc soustĹ™edit – jednorozmÄ›rnĂ Othello nebo Desdemona si samozĹ™ejmÄ› odehrajou svoje, ale zásadnĂ (protoĹľe mnohem plastiÄŤtÄ›jšĂ) postava je sviñák manipulátor Jago, kterej tu (hlavnÄ› v prvnĂ polovinÄ›) v podstatÄ› nesleze z jevištÄ›. Hraje ho Martin StránskĂ˝ z PlznÄ› a tohle jmĂ©no si zapamatuju, toho hajzlĂka vystihl dokonale, jeho krysĂ obliÄŤejĂk mám pĹ™ed oÄŤima i pár hodin po konci. Jago je ve StránskĂ©ho podánĂ mĂsty aĹľ komická figura, coĹľ moĹľná u klasickĂ˝ tragĂ©die pĹŻsobĂ trochu nepatĹ™iÄŤnÄ› (Jarmila se nad tĂm po prvnĂ pĹŻlce trochu pozastavovala), ale jindy z nÄ›j zase mrazĂ v zádech a ty zlomky vteĹ™iny, kdy mu obliÄŤejem probleskl ustrašenej vĂ˝raz a z nÄ›j bylo patrnĂ˝, co je to vlastnÄ› za srábka, byly prostÄ› fantastickĂ˝.
No a jinak o tom v podstatÄ› nenĂ co Ĺ™Ăct. Všechno je tak, jak to znáte, ale jak uĹľ jsem psal, v tomhle pĹ™ĂpadÄ› je to v pořádku. Žádná pĹ™evratná inscenace, prostÄ› dobrej mainstream v krásnĂ˝m prostĹ™edĂ, nic vĂc, nic mĂñ, velmi pĹ™Ăjemnej veÄŤer. V srpnu budou na HradÄ› dávat BouĹ™i, moĹľná se vrátĂme.