Tolimati.cz

Sestry Steinovy uĹľ jsem tu jednou chválil, teÄŹ jsme vyrazili na jejich samostatnej koncert do klubu Kaštan. A to hned ve tĹ™ech i s Dominikou – ta si Sestry uĹľ pĹ™ed nÄ›jakou dobou zamilovala z CD a teÄŹ nás pĹ™esvÄ›dÄŤila, Ĺľe ji máme vzĂ­t s sebou. VeÄŤer zaÄŤal milĂ˝m pĹ™ekvapenĂ­m – celá akce byla vĂ­cemĂ©nÄ› narozeninovĂ˝m mejdanem dávnĂ˝ kamarádky Martiny P., kterou jsme nevidÄ›li asi ÄŤtyĹ™i roky a mÄ›li jsme z nĂ­ radost. ObÄ›ma dámám to hrálo vĂ˝bornÄ›, uĹľ minule jsem psal, jaká je jejich muzika akustickej nářez, oproti RubĂ­nu byl ovšem v Kaštanu od prvnĂ­ chvĂ­le skvÄ›lej zvuk a tak bylo koneÄŤnÄ› pořádnÄ› slyšet všechny ty buckleyovskĂ˝ kytarovĂ˝ vyhrávky a riffy a opravdu to stojĂ­ za to. „SĂłlovÄ›jší“ kytaristka Lucie navĂ­c pracovala s moc zajĂ­mavou krabiÄŤkou, která po sešlápnutĂ­ sniĹľovala tĂłny o oktávu a z kytary tĂ­m dÄ›lala basu – vĂ˝teÄŤná vÄ›c. VÄ›tšina pĂ­sniÄŤek chvályhodnÄ› pocházela z vĂ˝bornĂ˝ poslednĂ­ desky, opÄ›t byli skvÄ›lĂ­ tĹ™eba Vlci a Moje jmĂ©no, taky V pořádku nebo Krajina šera, ze starších se ohromnÄ› povedl například MĹŻj tanec, zkrátka pohoda. Ale jeden rejpanec si pĹ™ece jenom neodpustĂ­m – kdyby se mezi pĂ­sniÄŤkama tolik nemluvilo, bylo by to ještÄ› o hodnÄ› lepší. Jednak tak koncertu mĂ­sty padal Ĺ™emen, druhak jsem se nemohl zbavit dojmu, Ĺľe se sestry snaží publikum spíš ukecat neĹľ uzpĂ­vat, coĹľ by byla škoda, zpĂ­vá jim to podstatnÄ› lĂ­p.

DivadelnĂ­ pĹ™edstavenĂ­, ve kterĂ˝m tĹ™i (no, vÄ›tšinu ÄŤasu spíš dva) herci hrajĂ­ Ăşhrnem asi tak 40 postav od jilmĹŻ a gumovnĂ­kĹŻ pĹ™es krocany a umĂ­rajĂ­cĂ­ telátka aĹľ po lidi nejrĹŻznÄ›jších barev a charakterĹŻ, to celĂ˝ na ploše cca 3 metrĹŻ ÄŤtvereÄŤnĂ­ch s dĹ™evÄ›nou stoliÄŤkou, lavicĂ­ a štafliÄŤkama – to neznĂ­ zrovna jako lehkej Ăşkol. NicmĂ©nÄ› Iveta Dušková, Pierre Lachaise (jinak muzikant a ÄŤlen divadla Vizita) a Petra BĂ­lková to v divadle Lávka zvládajĂ­ skvÄ›le. PĹ™edstavenĂ­ Ĺ kola MalĂ©ho stromu podle knĂ­Ĺľky Foresta Cartera vyprávĂ­ o vyrĹŻstánĂ­ malĂ˝ho ÄŚerokĂ­ze v Tennessee ve 30. letech 20. stoletĂ­, kdy Indiáni rozhodnÄ› nebyli populárnĂ­ menšinou a tehdejší kĹ™esĹĄanská Amerika jim jejich „sociálnĂ­ zaostalost“ dávala pořádnÄ› seĹľrat. Vše se ale vyprávĂ­ dĹŻslednÄ› oÄŤima malĂ˝ho dĂ­tÄ›te a vĂ˝sledek je tak mĂ­sty mile a mĂ­sty hodnÄ› mrazivÄ› naivnĂ­ – nejen tĂ­m mi hra silnÄ› pĹ™ipomĂ­nala film Rabbitproof Fence. JenĹľe na rozdĂ­l od nÄ›j je Ĺ kola vlastnÄ› dÄ›tskĂ˝ pĹ™edstavenĂ­, takĹľe má spád a pomÄ›rnÄ› sviĹľnej rytmus, ÄŤlovÄ›k se vlastnÄ› (skoro) pořád smÄ›je a ty mrazivĂ˝ vÄ›ci pĹ™icházej aĹľ v druhĂ˝m plánu. NejvĂ­c se mi ale lĂ­bil zpĹŻsob, jakĂ˝m je celá hra inscenovaná – za devadesát minut se na pĂłdiu neodehraje jedinej zbyteÄŤnej pohyb, kaĹľdĂ˝ gesto/grimasa/slovo je absolutnÄ› účelnĂ˝ a scĂ©ny, kdy 2 herci bÄ›hem pĹŻl minuty vystřídajĂ­ tĹ™eba šest postav (zkuste si to pĹ™edstavit!) jsou natolik srozumitelnÄ› podanĂ˝, Ĺľe je pochopĂ­ celkem bez problĂ©mĹŻ i ĹˇestiletĂ˝ dĂ­tÄ› (testováno na Tomovi). A pro takhle malĂ˝ dÄ›ti je celej příbÄ›h – kromÄ› toho, Ĺľe se skvÄ›le bavÄ›j – navĂ­c docela prima vĂ˝chozĂ­ bod k povĂ­dánĂ­ o toleranci ÄŤi netoleranci odlišnostĂ­ všeho druhu. ZastáncĹŻm šířenĂ­ kĹ™esĹĄanskĂ˝ch hodnot a pseudohodnot za jakoukoli cenu se tedy Strom asi lĂ­bit nebude, ostatnĂ­m ho vĹ™ele doporuÄŤuju…

ÄŚtvrteÄŤnĂ­, dlouho oÄŤekávanĂ˝ koncert v klubu VagĂłn na NárodnĂ­ třídÄ› kdosi pĹ™ekĹ™til na CarlosFest – a v podstatÄ› mÄ›l recht, neb náš oblĂ­benĂ˝ soundmaster naplnil program hned tĹ™emi svĂ˝mi kapelami (k tradiÄŤnĂ­m X-Files a Jade pĹ™ibyl navĂ­c Faust). Vše zaÄŤala parta holek jmĂ©nem Reskata, vcelku příjemná „osmdesátková“ záleĹľitost trochu pĹ™ipomĂ­najĂ­cĂ­ starĂ˝ Zuby Nehty. My šli po nich. Vzhledem k poÄŤtu účinkujĂ­cĂ­ch na sebe kaĹľdá kapela mÄ›la jenom tĹ™i ÄŤtvrtÄ› hodiny, na coĹľ nejsme moc zvyklĂ­ a pĹ™iznám se, Ĺľe mi to pĹ™išlo docela lĂ­to – koncert se vcelku povedl, lidĂ­ pĹ™išlo neĂşrekom (bylo prima hrát v Praze po nÄ›kolika vĂ­cemĂ©nÄ› soukromĂ˝ch veÄŤĂ­rcĂ­ch zase jednou pĹ™ed narvanĂ˝m klubem), jenĹľe kdyĹľ jsme se zaÄŤĂ­nali pořádnÄ› rozjĂ­ĹľdÄ›t, pĹ™išel Alabama Song a nazdar. No ale co, aspoďż˝? jsme mohli v klidu sledovat Carlosovy metamorfĂłzy. UpřímnÄ› Ĺ™eÄŤeno jsem nikdy moc nechápal, jakĂ˝ je mezi jeho kapelama rozdĂ­l, ale to je ĂşplnÄ› jedno, protoĹľe to všechno hraje skvÄ›le, KarlĂ­k si svĹŻj veÄŤer uĹľil jak náleží a aĹľ se koneÄŤnÄ› nauÄŤĂ­ v Dancing Barefoot pořádnÄ› text, bude to v jeho podánĂ­ lepší neĹľ originál .

No a v pátek jsme vyrazili do kraje ŽábÄ› zaslĂ­benĂ©ho, tedy na severozápad. Tentokrát ovšem mĂ­sto obvyklĂ©ho Chomutova do vedlejší KadanÄ›. Má cenu se tu rozepisovat o tom, Ĺľe jakmile ÄŤlovÄ›k vytáhne paty z Prahy, nenĂ­ problĂ©m naplnit jakejkoli prostor, zatĂ­mco v matiÄŤce stověžatĂ˝ to jde akorát tak ve VagĂłnu a asi tak tĹ™ech dalších klubech? Nemá, bylo by to ohranĂ˝ jak sĂłlo v Light My Fire (kterĂ˝ se v Kadani Ĺ tÄ›pánovi na rozdĂ­l od VagĂłnu vcelku vyvedlo :)). Zkrátka a dobĹ™e: hráli jsme ve venkovnĂ­ hospodÄ› Pohoda, název 100% sedĂ­. MÄ›li jsme trochu obavy z poÄŤasĂ­ – zákopÄŤanĂ­ci hlásili 15 stupďż˝?ĹŻ a déšť, naštÄ›stĂ­ se pĹ™edpovÄ›di nevyplnily a bylo teplo a hezky. LidĂ­ cca 150, navĂ­c pĹ™išli poslouchat a bavit se a pĹ™i prvnĂ­ pĂ­sniÄŤce bylo jasnĂ˝, Ĺľe se akce povede. Po ĂşspornĂ˝m programu ve VagĂłnu jsme tentokrát zahráli všechno, co od Doors umĂ­me, tedy tĹ™eba i Maggii M'Gill, na kterou normálnÄ› moc nedocházĂ­, publikum jásalo a řádilo a nemĹŻĹľu si pomoct, lepší koncert jsme ještÄ› neodehráli. ÄŚili dĂ­ky dĂ­ky na sever a v září prĂ˝ nashle, uĹľ se těšíme…