Tolimati.cz

V poslednĂ­ dobÄ› jsem denĂ­k trochu (no, spíš dost) zanedbával. Vinou pracovnĂ­ho šrumce jsem sem nestihl napsat pár vÄ›cĂ­, co jsem chtÄ›l – například Ĺľe Verhoevenova ÄŚerná kniha je fakt hodnÄ› dobrej, byĹĄ depresivnĂ­ film, vyznÄ›nĂ­m trochu pĹ™ipomĂ­najĂ­cĂ­ The Proposition (lidi jsou v jádru příšernĂ˝ svinÄ› a kaĹľdĂ˝ rozhodnutĂ­ vede ke špatnĂ˝m koncĹŻm). Taky jsem se tu chtÄ›l zmĂ­nit o nádhernĂ˝ knĂ­Ĺľce PoslednĂ­ rodina v Anglii od Matta Haiga, coĹľ je na prvnĂ­ pohled takovej trochu grotesknĂ­ příbÄ›h vyprávÄ›nej psem (konkrĂ©tnÄ› labradorem), na druhej vcelku zajĂ­mavá detektivka a na tĹ™etĂ­ vĂ­c neĹľ zajĂ­mavej román o slepĂ˝m dodrĹľovánĂ­ povinnostĂ­, kladech a záporech lpÄ›nĂ­ na starejch hodnotách apod. A nestihl jsem, já ostuda, napsat ani o velmi podaĹ™enĂ˝m koncertu Peace Frog ve Vejprtech, kterej sice zaÄŤal docela dobrodruĹľnou jĂ­zdou v ÄŤerstvÄ› zasněženĂ˝ch KrušnĂ˝ch horách, ale nakonec se velmi zadaĹ™il (od ÄŤervencovĂ˝ho SlamnĂ­ku jsme si tak dobĹ™e nezahráli). A teÄŹ nÄ›jakou dobu opÄ›t nebudu stĂ­hat, ale z ĂşplnÄ› jinĂ˝ho dĹŻvodu – viz titulek, vĂ­c zatĂ­m z vrozenĂ˝ povÄ›rÄŤivosti psát nechci (znám se, jakmile nÄ›co moc rozkecávám, tak to nevyjde), kaĹľdopádnÄ› dám vÄ›dÄ›t cca za mÄ›sĂ­c…

Zase po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› jsme byli v divadle, tentokrát na Hrdinovi západu (John Millington Synge) v ÄŚinohernĂ­m klubu. Nedávno jsem to ÄŤetl v novĂ˝m vydánĂ­, kterĂ˝ spáchal Ondra P. s lidma z anglistiky z FF UK, takĹľe jsem byl dostateÄŤnÄ› natěšenej. Hra je stará pĹ™esnÄ› 100 let a ve svĂ˝ dobÄ› vzbudila doma v Irsku velikej rozruch, ostatnÄ› nenĂ­ divu – titulnĂ­m „hrdinou západu“ je kluk, kterĂ˝mu po cca 20 letech totálnÄ› nanicovatĂ˝ ušláplĂ˝ existence rupnou nervy a Ĺ™achne svĂ˝ho oĹľrale-despotickĂ˝ho tatĂ­ka rýčem po hlavÄ›, naÄŤeĹľ se o pár vesnic dál stane velkou celebritou podle hesla, Ĺľe „potĹ™ebujeme kurážnĂ˝ chlapy a ÄŤlovÄ›k, kterej rozpĹŻlĂ­ svĂ˝ho tátu rejÄŤem, má kuráže za deset jinĂ˝ch“ (omluvte nepĹ™esnou citaci, nechce se mi to hledat, ale smysl zĹŻstal stejnej). Z tohohle dost provokativnĂ­ho základu udÄ›lal Synge nesmĂ­rnÄ› vtipnou ÄŤernou komedii, která ani po tom stoletĂ­ nepĹŻsobĂ­ zastarale. V podánĂ­ ÄŚinoheráku má hra hodnÄ› sviĹľnĂ˝ tempo, pĹ™ekvapÄ›j hodnÄ› zajĂ­mavĂ˝ inscenaÄŤnĂ­ nápady (vsadĂ­m se, Ĺľe jste v divadle ještÄ› v ĹľivotÄ› nevidÄ›li naprosto vÄ›rnej ragbyovej zápas:)) a pĹ™edevším je to nesmĂ­rnej hereckej koncert. ObsazenĂ­ nemá slabĂ˝ mĂ­sto, ovšem všemu kraluje Jaroslav Plesl v titulnĂ­ roli. Od cca desátĂ˝ minuty v podstatÄ› nesleze z pĂłdia, pĹ™erod zoufalĂ˝ho uprchlĂ˝ho nemrcoucha ve falešnou celebritu zvládá zcela famĂłznÄ› a tak trochu mi pĹ™ipomĂ­nal Ralpha Fiennese v Pavoukovi. No jen se běžte pĹ™esvÄ›dÄŤit sami…

KdyĹľ se chci podĂ­vat na hezkĂ˝ fotky moĹ™skĂ˝ho pobĹ™eží, otevĹ™u si stránky Philipa Plissona, Guye Edwardese… a teÄŹ uĹľ i Radima Spitzera. Ani ne tĹ™icetiletej fotograf pĹŻvodem z ÄŚech Ĺľije a fotĂ­ v Austrálii (hlavnÄ› Sydney a okolĂ­) a pokud obÄŤas chodĂ­te na veĹ™ejnĂ˝ fotoservery u nás i jinde, moĹľná ho znáte pod nickem jammer79. HroznÄ› se mi lĂ­bĂ­, jak chytá moĹ™e v pohybu v kaĹľdĂ˝m svÄ›tle – málokterĂ˝ho fotografa napadne nasadit na objektiv nÄ›kolik ND filtrĹŻ najednou a zĂ­skat tak ÄŤtvrtvteĹ™inovĂ˝ pohybovĂ˝ rozostĹ™enĂ­ ve chvĂ­li, kdy za normálnĂ­ch okolnostĂ­ nic podobnĂ˝ho nenĂ­ moĹľnĂ˝. Kdo Radima nezná, kouknÄ›te sem.