Tolimati.cz

V poslednĂ­ dobÄ› jsem denĂ­k trochu (no, spíš dost) zanedbával. Vinou pracovnĂ­ho šrumce jsem sem nestihl napsat pár vÄ›cĂ­, co jsem chtÄ›l – například Ĺľe Verhoevenova ÄŚerná kniha je fakt hodnÄ› dobrej, byĹĄ depresivnĂ­ film, vyznÄ›nĂ­m trochu pĹ™ipomĂ­najĂ­cĂ­ The Proposition (lidi jsou v jádru příšernĂ˝ svinÄ› a kaĹľdĂ˝ rozhodnutĂ­ vede ke špatnĂ˝m koncĹŻm). Taky jsem se tu chtÄ›l zmĂ­nit o nádhernĂ˝ knĂ­Ĺľce PoslednĂ­ rodina v Anglii od Matta Haiga, coĹľ je na prvnĂ­ pohled takovej trochu grotesknĂ­ příbÄ›h vyprávÄ›nej psem (konkrĂ©tnÄ› labradorem), na druhej vcelku zajĂ­mavá detektivka a na tĹ™etĂ­ vĂ­c neĹľ zajĂ­mavej román o slepĂ˝m dodrĹľovánĂ­ povinnostĂ­, kladech a záporech lpÄ›nĂ­ na starejch hodnotách apod. A nestihl jsem, já ostuda, napsat ani o velmi podaĹ™enĂ˝m koncertu Peace Frog ve Vejprtech, kterej sice zaÄŤal docela dobrodruĹľnou jĂ­zdou v ÄŤerstvÄ› zasněženĂ˝ch KrušnĂ˝ch horách, ale nakonec se velmi zadaĹ™il (od ÄŤervencovĂ˝ho SlamnĂ­ku jsme si tak dobĹ™e nezahráli). A teÄŹ nÄ›jakou dobu opÄ›t nebudu stĂ­hat, ale z ĂşplnÄ› jinĂ˝ho dĹŻvodu – viz titulek, vĂ­c zatĂ­m z vrozenĂ˝ povÄ›rÄŤivosti psát nechci (znám se, jakmile nÄ›co moc rozkecávám, tak to nevyjde), kaĹľdopádnÄ› dám vÄ›dÄ›t cca za mÄ›sĂ­c…