Tolimati.cz

V poslední době jsem deník trochu (no, spíš dost) zanedbával. Vinou pracovního šrumce jsem sem nestihl napsat pár věcí, co jsem chtěl – například že Verhoevenova Černá kniha je fakt hodně dobrej, byť depresivní film, vyzněním trochu připomínající The Proposition (lidi jsou v jádru příšerný svině a každý rozhodnutí vede ke špatným koncům). Taky jsem se tu chtěl zmínit o nádherný knížce Poslední rodina v Anglii od Matta Haiga, což je na první pohled takovej trochu groteskní příběh vyprávěnej psem (konkrétně labradorem), na druhej vcelku zajímavá detektivka a na třetí víc než zajímavej román o slepým dodržování povinností, kladech a záporech lpění na starejch hodnotách apod. A nestihl jsem, já ostuda, napsat ani o velmi podařeným koncertu Peace Frog ve Vejprtech, kterej sice začal docela dobrodružnou jízdou v čerstvě zasněžených Krušných horách, ale nakonec se velmi zadařil (od červencovýho Slamníku jsme si tak dobře nezahráli). A teď nějakou dobu opět nebudu stíhat, ale z úplně jinýho důvodu – viz titulek, víc zatím z vrozený pověrčivosti psát nechci (znám se, jakmile něco moc rozkecávám, tak to nevyjde), každopádně dám vědět cca za měsíc…