Tolimati.cz

Je mi jasnĂ˝, Ĺľe mÄ› nÄ›kteří z P.T. zdejších ÄŤtenářů právÄ› zaÄŤali povaĹľovat za magora. Zrovna nedávno jsem dostal hned dvÄ› na sobÄ› nezávislĂ˝ (a oprávnÄ›nĂ˝) mailovĂ˝ vĂ˝tky, Ĺľe v poslednĂ­ dobÄ› na filmy ĂşplnÄ› kašlu, a teÄŹ to budu nahánÄ›t povĂ­dánĂ­m o romantickĂ˝m muzikálu postavenĂ˝m na skladbách od Abby? PotĂ©, co jsem tu nenechal ani řádku na tĂ©ma Tahle zemÄ› nenĂ­ pro starĂ˝, AĹľ na krev, The Savages (Divoši), TemnĂ˝ rytĂ­Ĺ™, případnÄ› VenkovskĂ˝ uÄŤitel atd., coĹľ by mÄ› všechno vzhledem k tradiÄŤnÄ› oblĂ­benĂ˝m žánrĹŻm mÄ›lo zajĂ­mat mnohem vĂ­c? NeuvěřitelnĂ©.

Ale ne, nezbláznil jsem se a ani vánoÄŤnĂ­ atmosfĂ©ra se na mnÄ› nijak nepodepsala. Všechny jmenovanĂ˝ filmy se mi lĂ­bily nesmĂ­rnÄ›, ale nÄ›jak jsem necĂ­til potĹ™ebu o nich psát – uĹľ to za mÄ› udÄ›lala spousta jinĂ˝ch a jen bych papouškoval cizĂ­ názory. NavĂ­c mÄ› vlastnÄ› niÄŤĂ­m nepĹ™ekvapily, ÄŤekal jsem zážitek urÄŤitĂ˝ho typu a dostal jsem ho. Ovšem Mamma Mia byla pĹ™ekvapenĂ­ par excellence. SamozĹ™ejmÄ› se o nĂ­ taky psalo všude, letnĂ­ blockbuster je letnĂ­ blockbuster, milovnĂ­ci shora jmenovanĂ˝ch titulĹŻ by ho ale mohli zasklĂ­t a to by byla velká škoda. Tedy aspoñ v případÄ›, Ĺľe si umĂ­te užít i ÄŤistou, žádnou hlubokomyslnostĂ­ nedotÄŤenou zábavu, ovšem na vysokánskĂ˝ Ăşrovni. FamĂłznĂ­ hereckej koncert (Meryl Streep, Pierce Brosnan, Colin Firth, Stellan Skarsgaard, ale i mnohem míñ známá jmĂ©na… see imdb.com :)), aĹľ pĹ™ekvapivÄ› zajĂ­mavĂ˝ zpÄ›váckĂ˝ vĂ˝kony tĂ˝chĹľ, spád jak Niagara, naprostá absence hluchĂ˝ch mĂ­st. NavĂ­c obÄŤas zajĂ­mavĂ˝ pĹ™evrácenĂ­ smyslu pĹŻvodnĂ­ch pĂ­snĂ­ v zájmu příbÄ›hu (ne tak ÄŤasto a ne tak vĂ˝raznÄ› jako u Moulin Rouge, ale i tak moc hezky). HlavnÄ› je ale celou dobu jasnÄ› vidÄ›t, Ĺľe to všechny zúčastnÄ›nĂ˝ nesmĂ­rnÄ› bavilo a v podstatÄ› si uĹľili hezkĂ˝ prázdniny, coĹľ pro celkovĂ˝ vyznÄ›nĂ­ filmu dÄ›lá hroznÄ› moc (pokud tomu nÄ›kdo nevěří, doporuÄŤuju si pustit po sobÄ› prvnĂ­ Dannyho parťáky a pak The Italian Job s Nortonem a Charlize Theron a rozdĂ­l bude patrnej na prvnĂ­ pohled). Ĺ˝e to všechno celou dobu balancuje na hranÄ› absolutnĂ­ho kýče? JistÄ›, ale právÄ› tohle je na Mamma Mia to nejlepší – kdo má tak jako já rád Neila Younga, Springsteena nebo tĹ™eba Mattovy nebo Kamarádovy fotky, vĂ­, o ÄŤem mluvĂ­m. Pokud dokážete ocenit žánrovou ÄŤistotu i v případÄ›, Ĺľe se nejedná zrovna o váš šálek piva, vĹ™ele doporuÄŤuju.

OpÄ›t si pĹ™ipadám jak KolumbĹŻv pomalejší brácha – objevit film z roku 2003, kterej tu šel normálnÄ› v kinech, pak běžnou cestou pĹ™išel na DVD a dnes se krÄŤĂ­ v zadnĂ­ch mĂ­stnostech pĹŻjÄŤoven spoleÄŤnÄ› s dalšíma archiváliema, tomu se říká aktuálnost . LeÄŤ ÄŤlovÄ›k nemĹŻĹľe stĂ­hat všechno a já jsem moc rád, Ĺľe jsem dĂ­ky Jarmile (která DĂ­vku s perlou vidÄ›la uĹľ tehdy v kinÄ› a teÄŹ na ni mÄ›la chuĹĄ znova) koneÄŤnÄ› mÄ›l s filmem o holandskĂ©m baroknĂ­m malĂ­Ĺ™i Vermeerovi a jeho sluĹľce/modelce Griet tu ÄŤest a teÄŹ ho mĹŻĹľu doporuÄŤit i ostatnĂ­m, co ho podobnÄ› jako já pĹ™ed lety zasklili.

DĹŻvod zmĂ­nÄ›nĂ©ho zasklenĂ­ si ostatnÄ› si docela dobĹ™e pamatuju doteÄŹ – v recenzĂ­ch se tehdy o DĂ­vce psalo coby o historickĂ˝ kostĂ˝movĂ˝ romanci a na to jsem nÄ›jak nemÄ›l chuĹĄ, Jarmila na film tudĂ­Ĺľ vyrazila se Stáñou a pak buÄŹ nestihla informace z recenzĂ­ uvĂ©st na pravou mĂ­ru, nebo jsem ke svĂ© škodÄ› neposlouchal. Chyba, recenze se mĂ˝lily – jistÄ›, film se odehrává v roce 1665 a romantickĂ˝ motivy v nÄ›m jistÄ› urÄŤitou roli hrajou, ovšem pod tĂ­mhle povrchem se skrĂ˝vá velezajĂ­mavej příbÄ›h o tvoĹ™enĂ­. Velmi, velmi se to celĂ© podobá nedávnĂ©mu fenomĂ©nu jmĂ©nem Once, akorát Ĺľe tady nejde o hudbu, ale o malovánĂ­. PodobnÄ› jako v Once tvoří dÄ›j filmu jen vnÄ›jší, vcelku pĹ™edvĂ­datelnou a skuteÄŤnÄ› nijak objevnou slupku – Griet pĹ™icházĂ­ do Vermeerovic rodiny coby vykulenĂ©, nicmĂ©nÄ› vnĂ­mavĂ© a vĂ˝tvarnÄ› po ÄŤertech nadanĂ© mládÄ› ze sousedstvĂ­, malĂ­Ĺ™ se do nĂ­ postupnÄ› zamilovává, zbytek rodiny ji o to vĂ­c nesnáší, do toho se rozvĂ­jĂ­ náznak „pĹ™irozenĂ˝ho“ vztahu s obyÄŤejnĂ˝m klukem z trhu, zkrátka nic, co by ÄŤlovÄ›k nevidÄ›l x-krát. Ty fascinujĂ­cĂ­ momenty pĹ™icházejĂ­ ve chvĂ­li, kdy se dostane na malovánĂ­ – kdyĹľ se Griet uÄŤĂ­ mĂ­chat barvy, kdyĹľ spoleÄŤnÄ› s Vermeerem objevujou optimálnĂ­ svÄ›tlo a samozĹ™ejmÄ› kdyĹľ Vermeer pĹ™ijde na to, jak dodat jejĂ­mu portrĂ©tu správnou pointu (jistÄ›, perlovou náušnicĂ­ ze šperkovnice vlastnĂ­ manĹľelky), vibrovalo to se mnou ĂşplnÄ› stejnÄ›, jako kdyĹľ Hansard s Irglovou zalezli do jistĂ©ho dublinskĂ©ho obchodu s nástroji a poprvĂ© si zahráli Falling Slowly. JistÄ› nenĂ­ náhoda, Ĺľe film nekonÄŤĂ­ nÄ›jakĂ˝m dÄ›jovĂ˝m vyvrcholenĂ­m (byĹĄ i na jeho náznak dojde), ale dlouhatánskĂ˝m zábÄ›rem na hotovej obraz (tenhle). Pokud se vám z výše uvedenĂ˝ch dĹŻvodĹŻ lĂ­bilo tĹ™eba zmĂ­nÄ›nĂ˝ Once a zajĂ­má vás malovánĂ­, vĹ™ele doporuÄŤuju…

Pokud vám psanĂ­ o rok a pĹŻl starĂ˝m filmu pĹ™ipadá jako objevovánĂ­ Ameriky, máte asi pravdu, ale on se po ĂşspÄ›chu ve Varech 2006 tuším vĹŻbec nedostal do normálnĂ­ distribuce, pak najednou běžel asi tak 3 tĂ˝dny v kinech a teprve pĹ™ednedávnem ho zaÄŤali pĹŻjÄŤovat, takĹľe jsme se k nÄ›mu zkrátka dřív nedostali. NicmĂ©nÄ› lepší pozdÄ› neĹľ vĹŻbec. DÄ›j je jednoduchej – bĂ˝valá zlodÄ›jka a narkomanka Sherry se vracĂ­ na podmĂ­nku z vÄ›zenĂ­, nÄ›jak si potĹ™ebuje srovnat Ĺľivot a dát se dohromady se svou cca ÄŤtyĹ™letou dcerou. To ale samozĹ™ejmÄ› nenĂ­ snadnĂ˝, reĹľim podmĂ­neÄŤnĂ˝ho propuštÄ›nĂ­ je vcelku přísnej, práce se se škraloupem shánĂ­ hodnÄ› těžko a dceĹ™ina náhradnĂ­ rodina (Sherryin bratr s manĹľelkou) nejsou zrovna nadšenĂ˝ z toho, Ĺľe by se o holku mÄ›l zase zaÄŤĂ­t starat nÄ›kdo, kdo má za sebou tolik průšvihĹŻ. V tuhle chvĂ­li by se to mohlo zhoupnout do melodramatu o tom, jak napravená hříšnice bojuje se zlĂ˝m svÄ›tem, ale k tomu naštÄ›stĂ­ nedojde – naopak se postupnÄ› ukazuje, Ĺľe kolem Sherry žádnĂ­ vyloĹľenĂ­ záporáci nejsou a jejĂ­m hlavnĂ­m problĂ©mem je v podstatÄ› jen ona sama, resp. jejĂ­ asi dost ulĂ­tlá rodina (viz silná scĂ©na, ve kterĂ˝ rodiÄŤe nutÄ›j dospÄ›lou Sherry zpĂ­vat na rodinnĂ˝ oslavÄ› jako malou holku, naÄŤeĹľ dojde i na horší vÄ›ci – nebudu prozrazovat, to bych to mohl rovnou odvyprávÄ›t celĂ˝). V poslednĂ­ tĹ™etinÄ› mi film trochu pĹ™ipomĂ­nal vĂ˝bornou a podobnÄ› nedocenÄ›nou 25. hodinu s Edwardem Nortonem, nakonec to konÄŤĂ­ aspon částeÄŤnÄ› dobĹ™e, byĹĄ tedy na šťastnou budoucnost všech zúčastnÄ›nĂ˝ch bych si fakt nevsadil. KaĹľdopádnÄ› pokud vám podobnĂ˝ filmy vyhovujou a máte tak jako já slabost pro Maggie Gyllenhall (90 minut nesleze z plátna a je úžasná), resp. Dannyho Treja (strávĂ­ na plátnÄ› asi 10 minut, ale je snad ještÄ› úžasnÄ›jší :)), urÄŤitÄ› si to pĹŻjÄŤte.

Mám moc rád hudebnĂ­ filmy. A pozor, teÄŹ nemyslĂ­m muzikály – to je ĂşplnÄ› jinej žánr. Muzikál má nÄ›jakej dÄ›j a v urÄŤitĂ˝ chvĂ­li jeho postavy pĹ™estanou mluvit a zaÄŤnou zpĂ­vat, nicmĂ©nÄ› příbÄ›h v pĂ­sni normálnÄ› probĂ­há dál, ÄŤasto se dokonce ještÄ› zrychlĂ­ (tedy pĹ™inejmenším by to tak mÄ›lo fungovat, ne vĹľdy se zadaří, viz nedávná neblahá zkušenost s MuĹľem z La Manchy). HudebnĂ­ filmy jsou naproti tomu skuteÄŤnÄ› „o hudbÄ›“, ta v nich na rozdĂ­l od muzikálĹŻ nenĂ­ formou, ale náplnĂ­ ÄŤili obsahem. MnohĂ˝ hudebnĂ­ filmy jsou zároven Ĺľivotopisy slavnĂ˝ch muzikantĹŻ (Ray, Walk the Line etc.), jinĂ˝ ale na nÄ›jakĂ˝ velkĂ˝ vyprávÄ›nĂ­ rovnou rezignujou a soustĹ™edÄ›j se pouze a jedinÄ› na samotnou muziku (klasikou nejvÄ›tší je beatlovina A Hard Day's Night ÄŤili PernĂ˝ den nebo tĹ™eba Pink Floyd v PompejĂ­ch). A do poslednĂ­ kategorie patří i Once s Glenem Hansardem (jinak The Frames) a MarkĂ©tou Irglovou v hlavnĂ­ch rolĂ­ch. O neÄŤekanĂ˝m obřím celosvÄ›tovĂ˝m ĂşspÄ›chu tohohle filmu se psalo všude moĹľnÄ›, takĹľe patrnÄ› vĂ­te, Ĺľe sbĂ­rá ceny hrábÄ›ma, má nominaci na Oscara i Grammy a devatenáctiletá Moravanka Irglová je dĂ­ky nÄ›mu rázem v prvnĂ­ svÄ›tovĂ˝ hudebnĂ­ lize. A sakra zaslouĹľenÄ›.

PříbÄ›h, kterej Once vyprávĂ­, opravdu nestojĂ­ za dlouhĂ˝ rozebĂ­ránĂ­ – odehrává se v Dublinu bÄ›hem nÄ›kolika dnĹŻ, nemá v podstatÄ› žádnej vnitĹ™nĂ­ vĂ˝voj, o nÄ›jakĂ˝m konfliktu nebo sloĹľitÄ›jší zápletce ani nemluvÄ›, vĂ­cemĂ©nÄ› popisuje seznámenĂ­ dvou muzikantĹŻ, jejich sblĂ­ĹľenĂ­ skrze podobnĂ˝ hudebnĂ˝ cĂ­tÄ›nĂ­ a následnĂ˝ natáčenĂ­ demo-CD. No a co? A Hard Day's Night taky nenĂ­ žádnĂ˝ aristotelskĂ˝ drama. Zato hudby je tu od prvnĂ­ch vteĹ™in spousta – v ĂşvodnĂ­ scĂ©nÄ› Hansard coby pouliÄŤnĂ­ muzikant hraje Then the Healing Has Begun od Vana Morrisona a tady i v další skladbÄ›, která následuje vzápÄ›tĂ­, ukazuje, Ĺľe i s obyÄŤejnou španÄ›lou dokáže pĂ­sniÄŤku na 4 akordy fantasticky vygradovat (ostatnÄ› proto jsem mÄ›l vĹľdycky rád Frames). A kdyĹľ ho Irglová poprvĂ© doprovodĂ­ na piano a v prodejnÄ› hudebnĂ­ch nástrojĹŻ si spolu ve dvojhlase stĹ™ihnou nejvÄ›tší hit filmu Falling Slowly, pĹ™ibije vás to do sedadla. Všechno vrcholĂ­ pĹ™i natáčenĂ­ zmĂ­nÄ›nĂ˝ho demosnĂ­mku – o HansardovÄ› schopnosti gradovat zdánlivÄ› jednoduchĂ˝ motivy uĹľ Ĺ™eÄŤ byla, takĹľe si jistÄ› dokážete pĹ™edstavit, co se stane, kdyĹľ mu ve skladbÄ› When Your Mind's Made Up pomáhá slušnÄ› nabroušená rocková kapela. Zkrátka okamĹľitÄ› uhánĂ­m pro soundtrack a doufám, Ĺľe Hansard s Irglovou budou brzo koncertovat i jinde neĹľ v Americe, kde na nÄ› chodÄ›j davy lidĂ­ – tohle se musĂ­ vidÄ›t naĹľivo…

Vezmi mĂłdnĂ­ tĂ©ma svĂ©pomocnĂ˝ch skupin, okoĹ™eñ to postavou jak vystĹ™iĹľenou z PĹ™eletu nad kukaÄŤÄŤĂ­m hnĂ­zdem, vraĹľ do toho hustÄ› ironickou parafrázi Lovce jelenĹŻ a pár scĂ©n jak z drsnÄ›jších románĹŻ/povĂ­dek Jana Pelce (…a bude hĹŻĹ™), celĂ˝ to chvĂ­li máchej v ginu, protáhni marihuanovĂ˝m dĂ˝mem, ve finále tĂłnuj do depresivnÄ› tlumenĂ˝ch barev a namluv v norštinÄ›… a máš jeden z nejlepších filmĹŻ roku. Anebo jinak: pĹ™edstavte si (pokud na nÄ›co podobnĂ˝ho máte chuĹĄ a Ĺľaludek), Ĺľe Ĺľijete normálnĂ­m Ĺľivotem „běžnĂ˝ho spokojenĂ˝ho blbce“, máte prima Ĺľenu a nic vám v zásadÄ› nechybĂ­, aĹľ jednoho dne pĹ™ijde blbá bouraÄŤka a bum, jste na vozĂ­ku a navĂ­c impotentnĂ­. Následnou depresi Ĺ™ešíte permanentnĂ­m zalezenĂ­m do pokoje, nasávánĂ­m, poslechem Johnnyho Cashe a sledovánĂ­m váleÄŤnĂ˝ch filmĹŻ, aĹľ se na to zmĂ­nÄ›ná manĹľelka uĹľ definitivnÄ› nemĹŻĹľe dĂ­vat a objedná k vám návštÄ›vu speciálnĂ­ terapeutickĂ˝ skupiny, zabĂ˝vajĂ­cĂ­ se šířenĂ­ pozitivnĂ­ho myšlenĂ­ v těžkĂ˝ch situacĂ­ch. A neĹľ se nadÄ›jete, zvonĂ­ vám u dveří nesnesitelnÄ› optimistická zamÄ›stnankynÄ› magistrátu v patách se slušnĂ˝m obludáriem (skoro-kvadriplegik, Ăşplná kvadriplegiÄŤka, jejĂ­ zdravej, leÄŤ neurotickej manĹľel a depresivnĂ­ baba po pĹ™echodu) a všichni dohromady se vám hodlajĂ­ nastÄ›hovat do domu a obrátit vás na pozitivnĂ­ vĂ­ru, i kdyby jste se na hlavu stavÄ›li. JenĹľe vy svĹŻj zdravej nihilismus nehodláte obÄ›tovat jen tak zadarmo.

Po tĂ˝hle expozici to vypadá, Ĺľe hlavnĂ­m tĂ©matem bude mentálnĂ­ souboj mezi hlavnĂ­m hrdinou Geirem a onou nesnesitelnou pozitivnĂ­ fanatiÄŤkou Tori, jenĹľe ten skonÄŤĂ­ vcelku brzo jednou z nejzaslouĹľenÄ›jších ran pÄ›stĂ­ v dÄ›jinách svÄ›tovĂ˝ho filmu a ve zbytku filmu si to rozdává uĹľ jen ĂşstĹ™ednĂ­ manĹľelská dvojice a pozĹŻstalĂ­ pozitivci, kteří se, jak uĹľ to bĂ˝vá, po ztrátÄ› ideovĂ© vĹŻdkynÄ› vybarvujĂ­ ponÄ›kud jinak, neĹľ jak se povinnÄ› stylizovali v rámci skupiny. A zaplaĹĄpámbu za to – druhá část filmu zdaleka nenĂ­ tak prvoplánovÄ› zábavná a sympatie se v nĂ­ pĹ™elĂ©vajĂ­ ze strany na stranu (s vĂ˝jimkou manĹľela kvadriplegiÄŤky, kterej je na zabitĂ­ furt), nicmĂ©nÄ› vybarvovánĂ­ charakterĹŻ s postupnÄ› klesajĂ­cĂ­ hladinou ginu v láhvĂ­ch a stoupajĂ­cĂ­m mnoĹľstvĂ­m THC v krvi je ještÄ› podstatnÄ› zajĂ­mavÄ›jší. VĂ­c o dÄ›ji nemá cenu prozrazovat, pĹŻvodnĂ­ ÄŤernohumorná ironická komedie nicmĂ©nÄ› ve finále nabere trochu hlubší tĂłny a kdo chce, mĹŻĹľe v tom vidÄ›t vcelku pĹŻsobivej příbÄ›h o smĂ­Ĺ™enĂ­ a snad i něčem jako nadÄ›ji, i kdyĹľ za tuhle charakteristiku bych od Geira moĹľná dostal flaškou po hlavÄ›. Ale v příštĂ­m okamĹľiku by mi zase nalil panáka a zazpĂ­vali bychom si Folsom Prison Blues…

A ještÄ› jedna poznámka: aĹľ z tohohle filmu nÄ›kde uvidĂ­m soundtrack, tak si ho pořídĂ­m. Filmovou muziku doplñuje skvÄ›lej vĂ˝bÄ›r pĂ­sniÄŤek (kromÄ› Cashe a nÄ›jakĂ˝ch mnÄ› neznámĂ˝ch, leÄŤ zajĂ­mavĂ˝ch NorĹŻ tĹ™eba Steppenwolf, jejichĹľ Pusher celej film otvĂ­rá – ano, stejná pĂ­sniÄŤka znĂ­ i v Ăşvodu legendárnĂ­ BezstarostnĂ˝ jĂ­zdy) a vrchol je finálová dylanovka I'll Keep It With Mine v podánĂ­ Fairport Convention, která se mi lĂ­bila ještÄ› vĂ­c neĹľ samotná Dylanova verze. Nádhera.

TibetskĂ˝ filmy ÄŤlovÄ›k moc ÄŤasto nevidĂ­, tuhle vÄ›c ovšem Jarmila nedávno zhlĂ­dla kdesi na pracovnĂ­m vĂ˝jezdu a tak jĂ­ uÄŤarovala, Ĺľe ji pořídila domĹŻ. A dobĹ™e udÄ›lala – jestli se v Himálaji a okolĂ­ toÄŤĂ­ podobnĂ˝ záleĹľitosti ÄŤastÄ›ji, tak tamÄ›jší produkci asi zaÄŤnu sledovat, Karavana jednoznaÄŤnÄ› patří do mĂ˝ dosavadnĂ­ letošnĂ­ Top 5. Film má jednoduchej a vcelku klasickej motiv – staĹ™ec a nadÄ›jnej mladej horal se pĹ™ou o vĹŻdcovstvĂ­ v komunitÄ›, resp. o to, kdo povede karavanu jakĹŻ a spoluĹľijĂ­cĂ­ch vesniÄŤanĹŻ po nebezpeÄŤnĂ˝ cestÄ› pĹ™es hory za obchodem. Na jednĂ˝ stranÄ› mraky zkušenostĂ­ a zároveďż˝? obavy ze zmÄ›n a obecná staĹ™ecká naštvanost, na druhĂ˝ odvaha, nápĹ™ah, pohrdánĂ­ iracionálnĂ­ma tradicema a pocit, Ĺľe starší generace dojela a mÄ›la by vyklidit scĂ©nu. BanálnĂ­ moralita? Na prvnĂ­ pohled moĹľná, jenĹľe ono je to natoÄŤenĂ˝ tak fantasticky, Ĺľe ÄŤlovÄ›k pomalu nedĂ˝chá, je mu střídavÄ› horko a zima (podle toho, jestli zrovna pálĂ­ horskĂ˝ slunce nebo padá snĂ­h) a kdyĹľ se pod karavanou propadne cesta nad stometrovou propastĂ­, dostává závraĹĄ. (Těžko říct, nakolik se na mĂ˝m nadšenĂ­ podepsala skuteÄŤnost, Ĺľe tibetskĂ˝ hory na pohled hodnÄ› pĹ™ipomĂ­najĂ­ ty bolivijskĂ˝, o kterĂ˝ch se mi tĂ˝den po návratu ještÄ› kaĹľdou noc zdá, ale Jarmila nikde nebyla a taky byla nadšená . VynikajĂ­cĂ­ herci, skvÄ›lá hudba. A nebojte se, nakonec to jako laciná moralita rozhodnÄ› nekonÄŤĂ­…

V pĹŻjÄŤovnÄ› DVD tentokrát vybĂ­rala Jarmila a mÄ›la šťastnou ruku – já bych ten film asi pĹ™ehlĂ­dl, nÄ›jak jsem ho v kinech ani v ÄŤasopisech nezaregistroval. A to by byla škoda. PomalĂ˝ atmosfĂ©rickĂ˝ vyprávÄ›nĂ­ se pomÄ›rnÄ› otevĹ™enÄ› inspiruje VesmĂ­rnou odysseou a Solaris, ovšem nám v jistĂ˝m smyslu pĹ™ipomnÄ›lo i nedávno vidÄ›nou nádheru jmĂ©nem Sunshine. I tady jde o hodnÄ› komornĂ­ příbÄ›h, trochu škodolibÄ› maskovanej matoucĂ­ formou (tentokrát kombinace sci-fi a mĂłdnĂ­ prolĂ­naÄŤky souÄŤasnosti se stĹ™edovÄ›kem, to celĂ˝ švihlĂ˝ mayskou mystikou). Ovšem na rozdĂ­l od Sunshine, kterĂ˝ v podstatÄ› říká, Ĺľe ani v zoufalĂ˝ situaci nelze ztrácet nadÄ›ji (ten zábÄ›r Michelle Yeoh s ÄŤerstvÄ› vyrašenĂ˝m stonkem kytky v závÄ›ru se mi vracĂ­ doteÄŹ), je Fontána vĂ­cemĂ©nÄ› o smĂ­Ĺ™enĂ­ se smrtĂ­ a o tom, Ĺľe v urÄŤitĂ˝ situaci je vĂ­tÄ›zstvĂ­m pĹ™estat se snaĹľit o nápravu nenapravitelnĂ˝ho. (Teda pĹ™inejmenším na mÄ› to tak pĹŻsobilo, moĹľná to nÄ›kdo cĂ­tĂ­ jinak, ten film asi pĹ™ipouštĂ­ vĂ­c interpretacĂ­.) NenĂ­ to zrovna povzbuzujĂ­cĂ­ závÄ›r a kdyby mi bylo dvacet, asi bych Fontánu nenávidÄ›l stejnÄ› jako tehdy TarkovskĂ˝ho Stalkera, kterej mi podobnĂ˝m náhledem na svÄ›t pĹ™ivodil asi tak ÄŤtrnáctidennĂ­ chmuru, ale dneska uĹľ to cĂ­tĂ­m jinak a ten film mi zkrátka sedl…

Na nejnovÄ›jší FormanĹŻv film ÄŤekali novináři ve frontÄ› a pak ho kolektivnÄ› (aĹľ na vĂ˝jimky) roztrhali na kusy, coĹľ, pĹ™iznám se, vĹŻbec nechápu. Ano, Přízraky jsou do jistĂ˝ mĂ­ry „neformanovskĂ˝“ – pokud nÄ›kdo ÄŤekal tradiÄŤnĂ­ příbÄ›h na tĂ©ma „boj nekonformnĂ­ho individua se svÄ›tem“ ve stylu KukaÄŤÄŤĂ­ho hnĂ­zda, Amadea, Hair (jasnÄ›, tady byla mĂ­sto individua celá subkultura, ale námÄ›t je stejnej) Larryho Flynta a koneckoncĹŻ i MuĹľe na MÄ›sĂ­ci, asi byl zklamanej, ale kde je proboha psáno, Ĺľe se autor musĂ­ drĹľet jedinĂ˝ho tĂ©matu? Tenhle film nenĂ­ o vzpouĹ™e a uĹľ vĹŻbec nejde o nÄ›jakou Ĺľivotopisnou záleĹľitost, slavnej malĂ­Ĺ™ je v nÄ›m pouĹľitej v podstatÄ› jako kulisa, nepopiratelnÄ› dobrej, ale na druhou stranu ponÄ›kud bezpáteĹ™nej kumštýř, kterej se v podstatÄ› omylem pĹ™ipletl do dĹŻleĹľitejch dÄ›jin, pozornÄ› sleduje cvrkot okolo, obÄŤas se veze na vlnÄ› a obÄŤas ho to málem spláchne, nicmĂ©nÄ› za všech okolnostĂ­ dokáže pĹ™ežít a udrĹľet se v kategorii elity. Pokud vám tenhle popis pĹ™ipomĂ­ná všechny ty Gotty, Kainary, Páraly, Otakary Vávry a tak, vnĂ­máme to velmi podobnÄ› (otázka je, jestli si to skuteÄŤnej historickej Goya zaslouží, ale to fakt netuším, tolik o nÄ›m nevĂ­m). Mnohem vÄ›tší roli neĹľ jednotlivĂ˝ postavy hrajou ve filmu dÄ›jiny jako takovĂ˝ a příbÄ›h rozhodnÄ› nevyznĂ­vá nijak optimisticky – jakákoli, byĹĄ pĹŻvodnÄ› pozitivnĂ­ spoleÄŤenská zmÄ›na nakonec dopadne blbÄ›, protoĹľe novĂ˝ pořádky do sebe nasajou to nejhorší z pĹ™edchozĂ­ho reĹľimu a pĹ™idajĂ­ k tomu vlastnĂ­ zvÄ›rstva, spolehlivÄ› ubĂ­jejĂ­cĂ­ vše dobrĂ˝. JistÄ›, inkvizitorskĂ˝mu reĹľimu ve Ĺ panÄ›lsku v konÄŤĂ­cĂ­m 18. stoletĂ­ nemĹŻĹľe fandit fakt nikdo – tehdy uĹľ opravdu nebylo v EvropÄ› zvykem vymlacovat z lidĂ­ muÄŤenĂ­m nesmyslnĂ˝ pĹ™iznánĂ­ k judaismu a na jeho základÄ› je pak na doĹľivotĂ­ vÄ›znit, o tom žádná. JenĹľe i „osvobozenĂ­“ francouzskou Napoleonovou armádou smrdĂ­ od začátku do konce svinstvem a závÄ›reÄŤnĂ˝ svrĹľenĂ­ napoleonskĂ˝ho reĹľimu AngliÄŤany taky moc šancĂ­ na zlepšenĂ­ nedává, vzhledem k tomu, Ĺľe se starĂ˝ hajzli opÄ›t vrátili na svĂ˝ mĂ­sta. A „lidská“ linie nevinnÄ› odsouzenĂ˝ Inez a následnÄ› jejĂ­ dcery tenhle historickej pesimismus jen podporuje. Pokud se vám film lĂ­bil, doporuÄŤuju pĹ™eÄŤĂ­st SrpnovskĂ© pány VladimĂ­ra Neffa – odehrávajĂ­ se ve stĹ™edovÄ›ku, nicmĂ©nÄ› vyprávÄ›jĂ­ v podstatÄ› o tomtĂ©Ĺľ a Ĺľe majĂ­ cca 400 stran, tak jsou moĹľná ještÄ› o nÄ›co pĹŻsobivÄ›jší. NicmĂ©nÄ› Formanova skeptická vize mÄ› taky velmi zaujala.

VĹľdycky znova mÄ› dostane, kdyĹľ nÄ›kdo vezme nÄ›jakĂ˝ totálnĂ­ stokrát provaĹ™enĂ˝ klišé, v podstatÄ› bez nÄ›jakejch zásadnĂ­ch Ăşprav ho zpracuje… a vznikne vĂ˝borná vÄ›c dokazujĂ­cĂ­, Ĺľe žádná forma nenĂ­ pĹ™edem ztracená, kdyĹľ se naplnĂ­ slušnĂ˝m obsahem. Neil Young, country a deska Harvest Moon. Marian Matta, západy slunce a sĂ©rie horskĂ˝ch panoramat. A teÄŹ taky Danny Boyle, sci-fi a Sunshine.

StupidnÄ›jší námÄ›t by nedokázali vymyslet ani autoĹ™i Armageddonu nebo Jádra. Vzdálená budoucnost, Slunce vyhasĂ­ná, na Zemi je proto věčná zima a pokud se nepovede milĂ© slunĂ­ÄŤko znova nakopnout k Ĺľivotu, sbohem a šáteÄŤek. I najde se parta hrdinĹŻ, kteří sednou do rakety vybavenĂ© atomovkou zvĂ­ci Manhattanu a vydajĂ­ se ke Slunci, aby ho Ĺ™etÄ›zovou reakcĂ­ probudili. Potud story, která by fakt slušela cĂ©ÄŤkovĂ˝mu filmu vysĂ­lanĂ˝mu na PrimÄ› nÄ›kdy v 11 dopoledne ve všednĂ­ den (pĹ™edpokládám, Ĺľe tam v tĂ˝ dobÄ› chodÄ›j takovĂ˝ vÄ›ci, pokud ne, sorry).

TĂ­mto chci podÄ›kovat Reflexu – kdyby v nÄ›m nevyšla nadšená recenze, urÄŤitÄ› bychom na Sunshine nešli a pĹ™išli bychom tak o skvÄ›lej zážitek. Ne Ĺľe by film z výše popsanĂ˝ho klišé nÄ›jak vyboÄŤil po dÄ›jovĂ˝ stránce – ta se v podstatÄ› od zmĂ­nÄ›nĂ˝ho Jádra zas tak neliší, vÄŤetnÄ› toho, Ĺľe celej film odpadá postava za postavou jak v 10 malĂ˝ch ÄŤernoušcĂ­ch. Ovšem zpĹŻsob, jakĂ˝m je to natoÄŤenĂ˝, bere dech. Dokážete si pĹ™edstavit, jakĂ˝ to mĹŻĹľe bejt, kdyĹľ vás zavĹ™ou do cca pĹŻltunovĂ˝ho skafandru s prĹŻzorem pro oÄŤi, vidĂ­te v minimálnĂ­m Ăşhlu a blbÄ› se vám dĂ˝chá, a v tomhle monstru vás vykopnou do kosmickĂ˝ho vzduchoprázdna, kde se musĂ­te krĂ˝t za lodĂ­, protoĹľe jakmile na dvÄ› vteĹ™iny vyplujete z jejĂ­ho stĂ­nu, shoříte jako sirka? Po zhlĂ©dnutĂ­ Sunshine to budete vÄ›dÄ›t naprosto pĹ™esnÄ›. VirtuálnĂ­ realita hadr. A takovĂ˝ch scĂ©n je tam mnohem vĂ­c. KromÄ› toho celá posádka vypadá tak trochu nepřípadnÄ› – žádnĂ˝ supermani, žádnej Bruce Willis, Zemi letĂ­ spasit parta nervovÄ› lehce labilnĂ­ch tĹ™icátnĂ­kĹŻ. TĂ­m lĂ­p, celĂ˝ to pĹŻsobĂ­ zcela realisticky. A navĂ­c zdaleka nejde jen o vizuálnĂ­ orgie – z tÄ›ch charakterovejch střípkĹŻ, kterĂ˝ jsou na omezenĂ˝m prostoru k dispozici, se podaĹ™ilo sestavit velmi zajĂ­mavej příbÄ›h, pĹ™irovnánĂ­ k Solaris rozhodnÄ› nenĂ­ nijak zcestnĂ˝. Akorát se to špatnÄ› vysvÄ›tluje, tak se o to ani nebudu pokoušet.

Zkrátka na to jdÄ›te, nejlĂ©pe do kina – nÄ›kterĂ˝ scĂ©ny, pokud doma nemáte třímetrovou plazmu, budou na televiznĂ­ obrazovce stát na prd. Jen doporuÄŤuju pospĂ­chat – kdyĹľ jsme na tom byli pĹ™ed tĂ˝dnem my, bylo nás v kinÄ› dohromady tak 20…

Podle tÄ›ch cca dvou recenzĂ­, na kterĂ˝ jsme pĹ™ed ÄŤasem narazili v ÄŤasopisech, jsme od tohohle filmu ÄŤekali temnou depresivnĂ­ antiutopii – co taky chtĂ­t od zfilmovanĂ˝ povĂ­dky Philipa K. Dicka (Blade Runner, Minority Report aj.). O to vÄ›tší pĹ™ekvapenĂ­ nás ÄŤekalo, kdyĹľ se po cca pÄ›timinutovĂ˝m drsnĂ˝m Ăşvodu, kdy si navĂ­c oÄŤi zvykaly na nezvyklĂ˝ provedenĂ­ (film byl natoÄŤenej normálnÄ› ĹľivÄ› a pak pĹ™evedenej do takovĂ˝ tĂ˝ pseudokreslenosti, jako kdyĹľ to ve Photoshopu pĹ™eĹľenete s filtrem Liquify), příbÄ›h zhoupl do dlouhĂ˝ nesmĂ­rnÄ› zábavnĂ˝ pasáže, pĹ™ipomĂ­najĂ­cĂ­ tu Pulp Fiction, tu Lock, Stock and Two Smoking Barrels (ÄŤesky Sbal prachy a vypadni, grrrr…) apod. Ne, opravdu to nenĂ­ žádná komedie, námÄ›t je naopak velmi aktuálnĂ­ – v blĂ­zkĂ˝ budoucnosti bude nejen kaĹľdej na drogách, ale navĂ­c budete mĂ­t v bytÄ› zabudovanĂ˝ch asi tak dvacet kamer snĂ­majĂ­cĂ­ch kaĹľdej váš pohyb a úřady vám budou tvrdit, Ĺľe je to pro vaše bezpeÄŤĂ­ (podobnost s Minority Report nenĂ­ náhodná). Jen si to celĂ˝ nÄ›jakou dobu na komedii velmi ĂşspěšnÄ› hraje. A kdyĹľ uĹľ si zaÄŤnete říkat, Ĺľe autoĹ™i ten škleb dotáhnou aĹľ do závÄ›reÄŤnĂ˝ch titulkĹŻ, pĹ™ijde ostrej stĹ™ih a poslednĂ­ ÄŤtvrtina je v podstatÄ› klasická detektivka s nÄ›kolika zvraty v dÄ›ji, byĹĄ s lehce deziluzivnĂ­m koncem. KaĹľdopádnÄ› to stojĂ­ za vidÄ›nĂ­.