Tolimati.cz

Na nejnovější Formanův film čekali novináři ve frontě a pak ho kolektivně (až na výjimky) roztrhali na kusy, což, přiznám se, vůbec nechápu. Ano, Přízraky jsou do jistý míry „neformanovský“ – pokud někdo čekal tradiční příběh na téma „boj nekonformního individua se světem“ ve stylu Kukaččího hnízda, Amadea, Hair (jasně, tady byla místo individua celá subkultura, ale námět je stejnej) Larryho Flynta a koneckonců i Muže na Měsíci, asi byl zklamanej, ale kde je proboha psáno, že se autor musí držet jedinýho tématu? Tenhle film není o vzpouře a už vůbec nejde o nějakou životopisnou záležitost, slavnej malíř je v něm použitej v podstatě jako kulisa, nepopiratelně dobrej, ale na druhou stranu poněkud bezpáteřnej kumštýř, kterej se v podstatě omylem připletl do důležitejch dějin, pozorně sleduje cvrkot okolo, občas se veze na vlně a občas ho to málem spláchne, nicméně za všech okolností dokáže přežít a udržet se v kategorii elity. Pokud vám tenhle popis připomíná všechny ty Gotty, Kainary, Páraly, Otakary Vávry a tak, vnímáme to velmi podobně (otázka je, jestli si to skutečnej historickej Goya zaslouží, ale to fakt netuším, tolik o něm nevím). Mnohem větší roli než jednotlivý postavy hrajou ve filmu dějiny jako takový a příběh rozhodně nevyznívá nijak optimisticky – jakákoli, byť původně pozitivní společenská změna nakonec dopadne blbě, protože nový pořádky do sebe nasajou to nejhorší z předchozího režimu a přidají k tomu vlastní zvěrstva, spolehlivě ubíjející vše dobrý. Jistě, inkvizitorskýmu režimu ve Španělsku v končícím 18. století nemůže fandit fakt nikdo – tehdy už opravdu nebylo v Evropě zvykem vymlacovat z lidí mučením nesmyslný přiznání k judaismu a na jeho základě je pak na doživotí věznit, o tom žádná. Jenže i „osvobození“ francouzskou Napoleonovou armádou smrdí od začátku do konce svinstvem a závěrečný svržení napoleonskýho režimu Angličany taky moc šancí na zlepšení nedává, vzhledem k tomu, že se starý hajzli opět vrátili na svý místa. A „lidská“ linie nevinně odsouzený Inez a následně její dcery tenhle historickej pesimismus jen podporuje. Pokud se vám film líbil, doporučuju přečíst Srpnovské pány Vladimíra Neffa – odehrávají se ve středověku, nicméně vyprávějí v podstatě o tomtéž a že mají cca 400 stran, tak jsou možná ještě o něco působivější. Nicméně Formanova skeptická vize mě taky velmi zaujala.