Tolimati.cz

KdyĹľ jsem poprvĂ˝ zaregistroval informaci o koncertÄ› obnovenĂ˝ch Van der Graaf Generator, jásal jsem – další kultovnĂ­ záleĹľitost z mládĂ­ na vlastnĂ­ oÄŤi, tomu se říká klika. Pak jsem se ale doÄŤetl, Ĺľe z kapely odešel dechaĹ™ Dave Jackson, a trochu se do mÄ› daly obavy. VdGG bez saxofonu? NenĂ­ to náhodou nÄ›co jako Rolling Stones bez Keithe Richardse? Obstojej pĂ­sniÄŤky z novĂ˝ desky Trisector (poprvĂ˝ jsem ji slyšel aĹľ pár dnĂ­ pĹ™ed koncertem) vedle klasickĂ˝ch kusĹŻ? Nebude to celĂ˝ jen tak trochu trapnĂ˝ vyvolávánĂ­ duchĹŻ z dávnĂ˝ minulosti, nÄ›co jako Jethro Tull apod.?

No, ani náhodou, naštÄ›stĂ­. DĹŻvod je nasnadÄ› – GenerátoĹ™i nikdy nebyli zrovna komerÄŤnÄ› Ăşspěšná kapela a ani souÄŤasnĂ˝ klubovĂ˝ turnĂ© jim nejspíš miliĂłny na konta nepĹ™inese, tudĂ­Ĺľ lze pĹ™edpokládat, Ĺľe za comebackem byla spíš chuĹĄ do muziky neĹľ potĹ™eba další vily v Karibiku. A Ĺľe jim to hraje pořád parádnÄ›, to bylo jasnĂ˝ uĹľ od prvnĂ­ch tĂłnĹŻ jednĂ˝ z novinek v natřískanĂ˝ Akropoli. V novĂ˝ch skladbách sice nenĂ­ tolik nápadĹŻ jako v tÄ›ch peckách z pĹ™edchozĂ­ Ă©ry, rozhodnÄ› ale nejsou špatnĂ˝ a taková Lifetime pĹŻsobila se svou kĹ™ehkostĂ­ vedle Ĺ™eknÄ›me Scorched Earth z Godbluffu jako zajĂ­mavĂ˝ ozvláštnÄ›nĂ­/oddech. Trojice muzikantĹŻ z nejslavnÄ›jší sestavy (Peter Hammill – kytara, klávesy, zpÄ›v, Hugh Banton – klávesy, Guy Evans – bicĂ­) je aĹľ neskuteÄŤnÄ› sehraná, taková porce virtuozity se jen tak nevidĂ­ – a to se u VdGG nikdy moc nehrálo na dlouhĂ˝ efektnĂ­ sĂłla jako u jinĂ˝ch kapel artrockovĂ˝ vlny (do kterĂ˝ GenerátoĹ™i stejnÄ› nikdy moc nepatĹ™ili). MĂ­sto toho staÄŤilo chvĂ­li poslouchat, co se vlastnÄ› hraje za rytmy v takovĂ˝ Man Erg (pĹŻvodnÄ› z Pawn Hearts), a ÄŤlovÄ›ku se zatoÄŤila hlava – tohle by snad nespoÄŤĂ­tal ani sám Stephen Hawking.

ZmĂ­nÄ›nej chybÄ›jĂ­cĂ­ saxofon se pánovĂ© příliš nesnaĹľili nijak nahradit, spíš vybĂ­rali skladby, v nichĹľ jeho absence tolik nevadĂ­. BohuĹľel tak nedošlo ani na jednu pĂ­señ z legendárnĂ­ „trojky“ H to He Who Am the Only One, coĹľ mÄ› mrzelo, aspoñ Killera jsem ÄŤekal stoprocentnÄ›. Zato mĂ˝ asi nejoblĂ­benÄ›jší album Still Life bylo zastoupenĂ˝ hned dvakrát a La Rossa (aneb ďábelská jĂ­zda od tĂ©měř naprostĂ˝ho ticha k extatickĂ˝mu Ĺ™evu nÄ›kolikrát tam a zpÄ›t) byla z celĂ˝ho koncertu snad nejlepší. Coby přídavek pak pánovĂ© dali titulnĂ­ skladbu a já se velmi bavil – v roce 1976 se v nĂ­ tehdy ani ne tĹ™icetiletej Hammill vypsal ze strachu ze stárnutĂ­ a fotrovatÄ›nĂ­. Dnes je mu pĹ™es šedesát a znĂ­ v tĂ˝ pĂ­sni nabroušenÄ›ji a naštvanÄ›ji neĹľ dřív… :)

CelĂ˝ to mÄ›lo jen jeden háček – problĂ©my se zvukem, tedy konkrĂ©tnÄ› s jednou bednou, která si obÄŤas nepříjemnÄ› zadrnÄŤela. Nás se Ĺ tÄ›pánem se to zas tak netĂ˝kalo, byli jsme hodnÄ› vepĹ™edu a rezonance tu byly slyšet jen ojedinÄ›le, zato Roman C. z KouĹ™e a další známĂ­ stojĂ­cĂ­ vzadu v sále po koncertÄ› trochu prskali. Jinak paráda, hned bych šel zas…

NÄ›jakou dobu jsem o tom z povÄ›rÄŤivosti nechtÄ›l moc mluvit, ale teÄŹ uĹľ to musĂ­m provalit: od příštĂ­ho tĂ˝dne aĹľ do 25. ledna máte moĹľnost vidÄ›t moje fotky z cesty do hor v BolĂ­vii (listopad 2007) v galerii a kavárnÄ› RehoĹ™e Samsy v pasáži Lucerny/U NovákĹŻ v Praze. MoĹľná uĹľ je nÄ›kdo znáte z webovĂ˝ galerie, ale ve formátu 50×70 cm vypadajĂ­ fakt o nÄ›co lĂ­p… Všechny zájemce tĂ­mto zvu zejmĂ©na na vernisáž ve ÄŤtvrtek 8. ledna v 19 hodin, kde na vás ÄŤeká mj. Ĺ tÄ›pánova kytarová produkce, vĂ­no, nachos a jinĂ© dobrĹŻtky a další obvyklĂ© vernisážovĂ© příjemnosti. Já se těším nesmĂ­rnÄ›, poprvĂ© je poprvĂ©… Obrazová pozvánka zde.

Aktualizace po vernisáži: DĂ­ky všem, kteří dorazili, udÄ›lali jste mi fakt nesmĂ­rnou radost. Kdo tam nebyl, pĹ™išel o leccos, klukĹŻm (Ĺ tÄ›pána pĹ™išel podpoĹ™it kolega RosĹĄa) to hrálo jak o Ĺľivot, Daniela S. se postarala o jĂ­dlo i milĂ˝ slova na Ăşvod, potkala se spousta starĂ˝ch známĂ˝ch, zkrátka všechno jak má bĂ˝t. MomentálnÄ› fotky vesele visej a ÄŤekaj na další diváky, u Samsy je otevĹ™eno od 9 do 21 h, jen bacha, v nedÄ›li je zavĹ™eno.