Tolimati.cz

Jestli mám v něčem kliku, jsou to fotovĂ˝pravy na Slovensko. S lidma z fotografovani.cz jsme po roce opÄ›t naplánovali vĂ­kendovĂ˝ chozenĂ­ (resp. vĂ˝pady lanovkou) po Tatrách a začátek byl ĂşplnÄ› stejnej jako loni – v pátek po cestÄ› hnus, humus, bahno ve vzduchu, viditelnost cca 5 m a neutěšenej pocit, Ĺľe k focenĂ­ budou akorát tak sklenice s grogem. A pak sobota ráno, na nebi ani mráček, modro, slunce, snĂ­h a paráda. Na rozdĂ­l od minulĂ˝ho roku nikdo nepodnikal zmatenĂ˝ pokusy o focenĂ­ vĂ˝chodu slunce a s pár lidmi jsme se hned po ránu rozjeli do TatranskĂ˝ Lomnice za účelem pokoĹ™enĂ­ LomnickĂ˝ho štĂ­tu. Byl jsem na nÄ›m jednou v ĹľivotÄ› cca pĹ™ed 25 lety, od tĂ˝ doby se leccos zmÄ›nilo – nahoĹ™e je vybudovanej chodnĂ­ÄŤek pĹ™es celej vrchol, ze kterĂ˝ho jsou komplet Tatry jak na dlani. A bylo na co dĂ­vat, pohled zcela srovnatelnej s ÄŤervnovĂ˝m Watzmannem. SkvÄ›lĂ˝ poÄŤasĂ­ vydrĹľelo aĹľ do nedÄ›lnĂ­ho odpoledne, v sobotu jsme prochodili stránÄ› okolo PopradskĂ˝ho plesa, v nedÄ›li následoval pĹ™esun do Roháčů, část vĂ˝pravy fotila závody psĂ­ch spĹ™eĹľenĂ­ okolo Zuberce, jednĂ­m slovem paráda. Kdo chcete vidÄ›t fotky, mrknÄ›te sem (odshora aĹľ po Vánici 2 je to z letoška, zbytek ze zmĂ­nÄ›nĂ˝ lonskĂ˝ vĂ˝pravy). Do Roháčů se s Markem, Litou a dalšími plánujeme vrátit v ÄŤervnu, jsem zvÄ›davej, jestli poÄŤasĂ­ opÄ›t vyjde…

Málokdy se stane, Ĺľe koncertu pĹ™edcházĂ­ divadelnĂ­ pĹ™edstavenĂ­, ovšem Sestry Steinovy, jejichĹľ poslednĂ­ CD dostala Jarmila na podzim k narozeninám a od tĂ˝ doby se v pĹ™ehrávaÄŤi pomÄ›rnÄ› zabydlely, mÄ›ly v RubĂ­nu mĂ­sto pĹ™edkapely soubor AntonĂ­n a jeho ÄŤtyĹ™icetimi­nutovou aktovku DĂ­tÄ›! (s vykĹ™iÄŤnĂ­kem). Podtitul znÄ›l nÄ›jak jako „příbÄ›h lidĂ­, kteří po tĹ™icĂ­tce podlehli baby-boomu“, nebo jak to bylo. No, my mÄ›li dvÄ› dÄ›ti uĹľ pĹ™ed tĹ™icĂ­tkou, takĹľe mÄ› konkrĂ©tnÄ› tohle tĂ©ma aĹľ tak neoslovuje, ale bylo to vcelku zábavnĂ˝ – hra v podstatÄ› nemÄ›la dÄ›j, hrátky na tĂ©ma vĂ˝mÄ›ny typickejch gender-rolĂ­ ale porodily spoustu vtipnĂ˝ch gagĹŻ a hlášek, takĹľe jsme se nenudili. ZejmĂ©na vĂ˝jev dvou tatĂ­kĹŻ-zapřísáhlĂ˝ch vegetariánĹŻ chroupajĂ­cĂ­ch syrovou brokolici a diskutujĂ­cĂ­ch o nezdravĂ© ĹľivotosprávÄ› masoĹľravĂ˝ch drahĂ˝ch poloviÄŤek stojĂ­ za zapamatovánĂ­.

Tou dĹŻleĹľitÄ›jší částĂ­ veÄŤera byl nicmĂ©nÄ› koncert. V mnoha recenzĂ­ch jsou Sestry Steinovy cpanĂ˝ do folkovĂ˝ škatulky – asi proto, Ĺľe hrajou na dvÄ› akustickĂ˝ kytary, jenĹľe jejich muzika s folkem ve vÄ›tšinÄ› případĹŻ moc spoleÄŤnĂ˝ho nemá. Za riffy by se nemusela stydÄ›t leckterá hardrocková kapela, zvuk sestry Ĺľenou pĹ™es pomÄ›rnÄ› účinnĂ˝ krabiÄŤky a vĂ˝sledek znĂ­ tu jako PJ Harvey (vĂ­c uĹľ to pochválit neumĂ­m :)), onde jako Jeff Buckley nebo klidnÄ› Pearl Jam (vyhrávka v jednĂ˝ vÄ›ci mi pĹ™išla jako variace na Of a Girl). MluvĂ­m o nástrojĂ­ch, ne o zpÄ›vu – ten s tĂ­m temnĂ˝m spodkem vĂ˝raznÄ› kontrastuje. Hlasy obou sester totiĹľ pĹŻsobÄ›j optimisticky a šťastnÄ› aĹľ (mĂ­sty) rozjásanÄ›, coĹľ je dost znepokojivĂ˝ nejen vzhledem ke zvuku kytar, ale taky pro ÄŤasto aĹľ mrazivĂ˝ texty. Zkrátka hodnÄ› rozmanitá a pĹ™ekvapivá muzika, která se těžko zaĹ™azuje (kdysi jsem mÄ›l podobnej pocit ze slovenskĂ˝ kapely Tornádo Lou, ovšem kde tÄ›m je konec…). BohuĹľel koncert trošku utrpÄ›l horším zvukem – muzikantky se na pĂłdiu podle vlastnĂ­ch slov moc neslyšely a do sálu to lezlo hodnÄ› placatÄ›, takĹľe se mĂ­sty zdálo, Ĺľe tĹ™eba s vyhrávkou ve výškách padá pĂ­sniÄŤce Ĺ™emen. Nepadal, jen ty vyšší tĂłny nebyly pořádnÄ› slyšet.

Moc se mi lĂ­bilo hned prvnĂ­ Moje jmĂ©no, vĂ˝bornĂ˝ byli Vlci a snad nejvĂ­c mÄ› dostala PĹŻlnoc horeÄŤná, vše z poslednĂ­ desky. Nemusel bych mĂ­t pseudolidovku hranou jako poslednĂ­ přídavek, ale jinak mÄ› Sestry potěšily nesmĂ­rnÄ› – koncert v podstatÄ› nemÄ›l slabĂ˝ mĂ­sto. TudĂ­Ĺľ doporuÄŤuju sledovat jejich web a najmÄ› pak dorazit 17.5. ke Kaštanu, kde podle jejich vlastnĂ­ch slov bĂ˝vá zvuk bez chyb. My tam budem…

Ĺ˝e The Doors nemÄ›li nijak vĹ™elĂ˝ vztahy ke kvÄ›tinovĂ˝m dÄ›tem, je vcelku známá vÄ›c (pochybovaÄŤĹŻm doporuÄŤuju k poslechu text Five to One, kde to Morrison podal vcelku jasnÄ›). Ani s motorkářskou komunitou nemÄ›li nikdy nic spoleÄŤnĂ˝ho. JenĹľe postmodernĂ­ mlejn semele vše a tak nenĂ­ nic divnĂ˝ho na tom, kdyĹľ si klub motorkářů uspořádá maškarnĂ­ veÄŤĂ­rek v hippie stylu a pozve na nÄ›j mimo jinĂ© i kvákajĂ­cĂ­ Žábu. Stalo se v sobotu v BesednĂ­ restauraci HluboÄŤepy. (PĹ™ed nÄ›jakou dobou jsem tu psal, Ĺľe pro nás akce odpadá, za coĹľ se teÄŹ dodateÄŤnÄ› omlouvám – jenĹľe okolo naší účasti bylo do poslednĂ­ chvĂ­le dost nejasnostĂ­ a nechtÄ›l jsem sem lepit dennÄ› jinou informaci.)

ÚčastnĂ­ci v hippie-obleÄŤenĂ­ mÄ›li vstup zdarma, coĹľ si motorkáři vzali k srdci velmi svÄ›domitÄ› a sál tak vypadal skuteÄŤnÄ› jak nÄ›jaká knajpa na Haight-Ashbury v roce 1967. Všemu vĂ©vodil námi oblĂ­benĂ˝ Michael ze Ĺ pajzu, jinak pro tento veÄŤer dokonalá replika Lt. Dana z Forresta Gumpa vÄŤetnÄ› invalidnĂ­ho vozejku (a za svou kreaci zaslouĹľenÄ› obdrĹľel prvnĂ­ cenu v podobÄ› pÄ›tilitrovĂ˝ láhve rumu). SpoleÄŤnÄ› s náma hrály kapely Fastbirds a Second Band, střídajĂ­cĂ­ se zhruba po 20minutovĂ˝ch setech, coĹľ bylo trošku naprd, protoĹľe jakmile se lidi zaÄŤali dostávat pořádnÄ› do ráže, byl konec a pÄ›t deset minut pauzy, takĹľe nálada zase spolehlivÄ› ochladla. JeštÄ› Ĺľe jsme si dopĹ™edu vymĂ­nili, Ĺľe budem hrát náš blok v kuse.

ObÄ› kapely hrály mix vÄ›cĂ­ ze 60.-70. let, ÄŤĂ­mĹľ nám pĹ™ipomnÄ›ly spoleÄŤnĂ˝ hranĂ­ s Basement na Vlkstocku – ti by se v HluboÄŤepĂ­ch taky chytili. Fastbirds mÄ› moc nebavili, sice jim to šlapalo, ale kytarista se i v pĂ­sniÄŤkách typu Proud Mary, All Right Now nebo Start Me Up snaĹľil o pĹ™ekonánĂ­ galaktickĂ˝ho rekordu v poÄŤtu not narvanĂ˝ch do kytarovĂ˝ho sĂłla a já mám radši blues neĹľ Yngwie Malmsteena. Zato Second Band byli dokonalĂ­ – Ĺľivá dechová sekce, dvÄ› kytary, basa, bicĂ­, vynikajĂ­cĂ­ zpÄ›vák a vĂ˝teÄŤnÄ› vymakanĂ˝ trojhlasy, vše na naprosto profesionálnĂ­ Ăşrovni, nÄ›co tak dobrĂ˝ho jsem uĹľ dlouho neslyšel. (Ono nenĂ­ divu, skupinu skuteÄŤnÄ› dali dohromady profĂ­ci z rĹŻznĂ˝ch jinĂ˝ch kapel a projektĹŻ typu Stardance – odtud název Second Band, zpĂ­vá Michal Cerman známej hlavnÄ› z muzikálĹŻ). Nastupovali jsme po jejich setu a asi se nám po tĂ˝ jĂ­zdÄ› trochu třásly kolĂ­nka, takĹľe začátek byl takovej rozpaÄŤitÄ›jší, ale pak se snad vše srovnalo. ZajĂ­mavej vĂ˝kon podal v závÄ›ru pĹ™edevším Ĺ tÄ›pán, kterej s nástupem do svĂ˝ho dlouhĂ˝ho sĂłla v Light My Fire trhnul Ă©ÄŤko a dost si tak zkomplikoval situaci, nakonec se z toho ale vylhal vcelku stateÄŤnÄ› .

Jinak se veÄŤer odbyl vcelku v pohodÄ› s obÄŤas velmi komickĂ˝mi momenty – to kdyĹľ tĹ™eba na pĂłdiu dunÄ›la jiĹľanská hymna Sweet Home Alabama, ke kvÄ›tinovĂ© generaci ještÄ› mnohem kritiÄŤtÄ›jší neĹľ celĂ­ Doors, a dav hippies na place juchal nadšenĂ­m, ale to je holt ta postmoderna. TakĹľe nakonec svĂ© účasti snad nelitoval ani Petr Z., kterĂ˝ stateÄŤnÄ› pĹ™ijel aĹľ z Mnichova (ne HradištÄ›) a na pĂłdium se pĹ™enesl rovnou ze svĂ© oblĂ­benĂ© buddhistickĂ© meditace…