Tolimati.cz

Málokdy se stane, že koncertu předchází divadelní představení, ovšem Sestry Steinovy, jejichž poslední CD dostala Jarmila na podzim k narozeninám a od tý doby se v přehrávači poměrně zabydlely, měly v Rubínu místo předkapely soubor Antonín a jeho čtyřicetiminutovou aktovku Dítě! (s vykřičníkem). Podtitul zněl nějak jako „příběh lidí, kteří po třicítce podlehli baby-boomu“, nebo jak to bylo. No, my měli dvě děti už před třicítkou, takže mě konkrétně tohle téma až tak neoslovuje, ale bylo to vcelku zábavný – hra v podstatě neměla děj, hrátky na téma výměny typickejch gender-rolí ale porodily spoustu vtipných gagů a hlášek, takže jsme se nenudili. Zejména výjev dvou tatíků-zapřísáhlých vegetariánů chroupajících syrovou brokolici a diskutujících o nezdravé životosprávě masožravých drahých poloviček stojí za zapamatování.

Tou důležitější částí večera byl nicméně koncert. V mnoha recenzích jsou Sestry Steinovy cpaný do folkový škatulky – asi proto, že hrajou na dvě akustický kytary, jenže jejich muzika s folkem ve většině případů moc společnýho nemá. Za riffy by se nemusela stydět leckterá hardrocková kapela, zvuk sestry ženou přes poměrně účinný krabičky a výsledek zní tu jako PJ Harvey (víc už to pochválit neumím :)), onde jako Jeff Buckley nebo klidně Pearl Jam (vyhrávka v jedný věci mi přišla jako variace na Of a Girl). Mluvím o nástrojích, ne o zpěvu – ten s tím temným spodkem výrazně kontrastuje. Hlasy obou sester totiž působěj optimisticky a šťastně až (místy) rozjásaně, což je dost znepokojivý nejen vzhledem ke zvuku kytar, ale taky pro často až mrazivý texty. Zkrátka hodně rozmanitá a překvapivá muzika, která se těžko zařazuje (kdysi jsem měl podobnej pocit ze slovenský kapely Tornádo Lou, ovšem kde těm je konec…). Bohužel koncert trošku utrpěl horším zvukem – muzikantky se na pódiu podle vlastních slov moc neslyšely a do sálu to lezlo hodně placatě, takže se místy zdálo, že třeba s vyhrávkou ve výškách padá písničce řemen. Nepadal, jen ty vyšší tóny nebyly pořádně slyšet.

Moc se mi líbilo hned první Moje jméno, výborný byli Vlci a snad nejvíc mě dostala Půlnoc horečná, vše z poslední desky. Nemusel bych mít pseudolidovku hranou jako poslední přídavek, ale jinak mě Sestry potěšily nesmírně – koncert v podstatě neměl slabý místo. Tudíž doporučuju sledovat jejich web a najmě pak dorazit 17.5. ke Kaštanu, kde podle jejich vlastních slov bývá zvuk bez chyb. My tam budem…