Tolimati.cz

Ĺ˝e The Doors nemÄ›li nijak vĹ™elĂ˝ vztahy ke kvÄ›tinovĂ˝m dÄ›tem, je vcelku známá vÄ›c (pochybovaÄŤĹŻm doporuÄŤuju k poslechu text Five to One, kde to Morrison podal vcelku jasnÄ›). Ani s motorkářskou komunitou nemÄ›li nikdy nic spoleÄŤnĂ˝ho. JenĹľe postmodernĂ­ mlejn semele vše a tak nenĂ­ nic divnĂ˝ho na tom, kdyĹľ si klub motorkářů uspořádá maškarnĂ­ veÄŤĂ­rek v hippie stylu a pozve na nÄ›j mimo jinĂ© i kvákajĂ­cĂ­ Žábu. Stalo se v sobotu v BesednĂ­ restauraci HluboÄŤepy. (PĹ™ed nÄ›jakou dobou jsem tu psal, Ĺľe pro nás akce odpadá, za coĹľ se teÄŹ dodateÄŤnÄ› omlouvám – jenĹľe okolo naší účasti bylo do poslednĂ­ chvĂ­le dost nejasnostĂ­ a nechtÄ›l jsem sem lepit dennÄ› jinou informaci.)

ÚčastnĂ­ci v hippie-obleÄŤenĂ­ mÄ›li vstup zdarma, coĹľ si motorkáři vzali k srdci velmi svÄ›domitÄ› a sál tak vypadal skuteÄŤnÄ› jak nÄ›jaká knajpa na Haight-Ashbury v roce 1967. Všemu vĂ©vodil námi oblĂ­benĂ˝ Michael ze Ĺ pajzu, jinak pro tento veÄŤer dokonalá replika Lt. Dana z Forresta Gumpa vÄŤetnÄ› invalidnĂ­ho vozejku (a za svou kreaci zaslouĹľenÄ› obdrĹľel prvnĂ­ cenu v podobÄ› pÄ›tilitrovĂ˝ láhve rumu). SpoleÄŤnÄ› s náma hrály kapely Fastbirds a Second Band, střídajĂ­cĂ­ se zhruba po 20minutovĂ˝ch setech, coĹľ bylo trošku naprd, protoĹľe jakmile se lidi zaÄŤali dostávat pořádnÄ› do ráže, byl konec a pÄ›t deset minut pauzy, takĹľe nálada zase spolehlivÄ› ochladla. JeštÄ› Ĺľe jsme si dopĹ™edu vymĂ­nili, Ĺľe budem hrát náš blok v kuse.

ObÄ› kapely hrály mix vÄ›cĂ­ ze 60.-70. let, ÄŤĂ­mĹľ nám pĹ™ipomnÄ›ly spoleÄŤnĂ˝ hranĂ­ s Basement na Vlkstocku – ti by se v HluboÄŤepĂ­ch taky chytili. Fastbirds mÄ› moc nebavili, sice jim to šlapalo, ale kytarista se i v pĂ­sniÄŤkách typu Proud Mary, All Right Now nebo Start Me Up snaĹľil o pĹ™ekonánĂ­ galaktickĂ˝ho rekordu v poÄŤtu not narvanĂ˝ch do kytarovĂ˝ho sĂłla a já mám radši blues neĹľ Yngwie Malmsteena. Zato Second Band byli dokonalĂ­ – Ĺľivá dechová sekce, dvÄ› kytary, basa, bicĂ­, vynikajĂ­cĂ­ zpÄ›vák a vĂ˝teÄŤnÄ› vymakanĂ˝ trojhlasy, vše na naprosto profesionálnĂ­ Ăşrovni, nÄ›co tak dobrĂ˝ho jsem uĹľ dlouho neslyšel. (Ono nenĂ­ divu, skupinu skuteÄŤnÄ› dali dohromady profĂ­ci z rĹŻznĂ˝ch jinĂ˝ch kapel a projektĹŻ typu Stardance – odtud název Second Band, zpĂ­vá Michal Cerman známej hlavnÄ› z muzikálĹŻ). Nastupovali jsme po jejich setu a asi se nám po tĂ˝ jĂ­zdÄ› trochu třásly kolĂ­nka, takĹľe začátek byl takovej rozpaÄŤitÄ›jší, ale pak se snad vše srovnalo. ZajĂ­mavej vĂ˝kon podal v závÄ›ru pĹ™edevším Ĺ tÄ›pán, kterej s nástupem do svĂ˝ho dlouhĂ˝ho sĂłla v Light My Fire trhnul Ă©ÄŤko a dost si tak zkomplikoval situaci, nakonec se z toho ale vylhal vcelku stateÄŤnÄ› .

Jinak se veÄŤer odbyl vcelku v pohodÄ› s obÄŤas velmi komickĂ˝mi momenty – to kdyĹľ tĹ™eba na pĂłdiu dunÄ›la jiĹľanská hymna Sweet Home Alabama, ke kvÄ›tinovĂ© generaci ještÄ› mnohem kritiÄŤtÄ›jší neĹľ celĂ­ Doors, a dav hippies na place juchal nadšenĂ­m, ale to je holt ta postmoderna. TakĹľe nakonec svĂ© účasti snad nelitoval ani Petr Z., kterĂ˝ stateÄŤnÄ› pĹ™ijel aĹľ z Mnichova (ne HradištÄ›) a na pĂłdium se pĹ™enesl rovnou ze svĂ© oblĂ­benĂ© buddhistickĂ© meditace…