
Peace Frog, motorky, hippies, to se to rĂ˝muje…
February 5th, 2007Ĺ˝e The Doors nemÄ›li nijak vĹ™elĂ˝ vztahy ke kvÄ›tinovĂ˝m dÄ›tem, je vcelku známá vÄ›c (pochybovaÄŤĹŻm doporuÄŤuju k poslechu text Five to One, kde to Morrison podal vcelku jasnÄ›). Ani s motorkářskou komunitou nemÄ›li nikdy nic spoleÄŤnĂ˝ho. JenĹľe postmodernĂ mlejn semele vše a tak nenĂ nic divnĂ˝ho na tom, kdyĹľ si klub motorkářů uspořádá maškarnĂ veÄŤĂrek v hippie stylu a pozve na nÄ›j mimo jinĂ© i kvákajĂcà Žábu. Stalo se v sobotu v BesednĂ restauraci HluboÄŤepy. (PĹ™ed nÄ›jakou dobou jsem tu psal, Ĺľe pro nás akce odpadá, za coĹľ se teÄŹ dodateÄŤnÄ› omlouvám – jenĹľe okolo našà účasti bylo do poslednĂ chvĂle dost nejasnostĂ a nechtÄ›l jsem sem lepit dennÄ› jinou informaci.)
ÚčastnĂci v hippie-obleÄŤenĂ mÄ›li vstup zdarma, coĹľ si motorkáři vzali k srdci velmi svÄ›domitÄ› a sál tak vypadal skuteÄŤnÄ› jak nÄ›jaká knajpa na Haight-Ashbury v roce 1967. Všemu vĂ©vodil námi oblĂbenĂ˝ Michael ze Ĺ pajzu, jinak pro tento veÄŤer dokonalá replika Lt. Dana z Forresta Gumpa vÄŤetnÄ› invalidnĂho vozejku (a za svou kreaci zaslouĹľenÄ› obdrĹľel prvnĂ cenu v podobÄ› pÄ›tilitrovĂ˝ láhve rumu). SpoleÄŤnÄ› s náma hrály kapely Fastbirds a Second Band, stĹ™ĂdajĂcĂ se zhruba po 20minutovĂ˝ch setech, coĹľ bylo trošku naprd, protoĹľe jakmile se lidi zaÄŤali dostávat pořádnÄ› do ráže, byl konec a pÄ›t deset minut pauzy, takĹľe nálada zase spolehlivÄ› ochladla. JeštÄ› Ĺľe jsme si dopĹ™edu vymĂnili, Ĺľe budem hrát náš blok v kuse.
ObÄ› kapely hrály mix vÄ›cĂ ze 60.-70. let, ÄŤĂmĹľ
nám připomněly společný hranàs Basement na
Vlkstocku – ti by se v HluboÄŤepĂch taky chytili. Fastbirds
mě moc nebavili, sice jim to šlapalo, ale kytarista se i v
pĂsniÄŤkách typu Proud Mary, All Right Now nebo Start Me Up
snažil o překonánà galaktickýho rekordu v počtu
not narvaných do kytarovýho sóla a já mám radši blues než
Yngwie Malmsteena. Zato Second Band byli dokonalĂ – Ĺľivá
dechová sekce, dvÄ› kytary, basa, bicĂ, vynikajĂcĂ
zpěvák a výtečně vymakaný trojhlasy, vše na naprosto
profesionálnà úrovni, něco tak dobrýho jsem už dlouho
neslyšel. (Ono nenà divu, skupinu skutečně dali dohromady
profĂci z rĹŻznĂ˝ch jinĂ˝ch kapel a projektĹŻ typu Stardance
– odtud název Second Band, zpĂvá Michal Cerman známej
hlavně z muzikálů). Nastupovali jsme po jejich setu a asi se
nám po tĂ˝ jĂzdÄ› trochu třásly kolĂnka, takĹľe
začátek byl takovej rozpaÄŤitÄ›jšĂ, ale pak se snad vše
srovnalo. ZajĂmavej vĂ˝kon podal v závÄ›ru
pĹ™edevšĂm Ĺ tÄ›pán, kterej s nástupem do
svýho dlouhýho sóla v Light My Fire trhnul éčko a dost si
tak zkomplikoval situaci, nakonec se z toho ale vylhal vcelku
stateÄŤnÄ› .
Jinak se veÄŤer odbyl vcelku v pohodÄ› s obÄŤas velmi komickĂ˝mi momenty – to kdyĹľ tĹ™eba na pĂłdiu dunÄ›la jiĹľanská hymna Sweet Home Alabama, ke kvÄ›tinovĂ© generaci ještÄ› mnohem kritiÄŤtÄ›jšà neĹľ celĂ Doors, a dav hippies na place juchal nadšenĂm, ale to je holt ta postmoderna. TakĹľe nakonec svĂ© účasti snad nelitoval ani Petr Z., kterĂ˝ stateÄŤnÄ› pĹ™ijel aĹľ z Mnichova (ne HradištÄ›) a na pĂłdium se pĹ™enesl rovnou ze svĂ© oblĂbenĂ© buddhistickĂ© meditace…