Tolimati.cz

Po tříměsíční pauze se hlásí vaše oblíbená kvákající žába. Na ostrově v Litoměřicích jsme s Alter CureF aneb revivalem The Cure (já vím, já vím, představa Doors a Cure na jednom pódiu je dost surrealistická, ale už jsem tu psal několikrát, že postmoderní mlejn semele všechno) hráli už loni a akce se povedla, takže jsme rádi kývli na její opakování. Tentokrát nepřišlo tolik lidí jako minule, ale v relativně malým sále bylo i tak velmi příjemně živo, lidi se bavili a my taky, takže příjemný pocity opět výrazně převážily (osobně velmi děkuji bubeníkovi Alter CureF za zapůjčení části výbavy, která měla doputovat s námi, leč nestalo se tak :)). Daniela se v kapele se svým saxofonem už zcela zabydlela, Touch Me dokonce patřilo k nejpodařenějším skladbám koncertu (aby ne, když kvůli ní dokonce i zkoušíme). V květnu a červnu by hraní mělo být snad o něco víc, chystáme mj. výjezd do oblíbené Pohody v Kadani, ale dojde i na Prahu – konkrétně 11.6. tradičně na Slamníku. Už teď se tam těším…

Hra na motivy legendárního Nicholsova filmu z roku 1967 se péčí Studia Dva hraje už nějaký dva roky, my si na ni během nečekaně volnýho sobotního večera zašli do našeho milého domovského smíchovského Švandova divadla. Opravdu tu nehodlám unavovat s popisem děje, znalost filmu patří (aspoñ ve starší, tj. naší generaci) k obecnýmu vzdělání, modří vědí, ostatní si mohou doplnit v nejbližší půjčovně DVD.

Začátek byl trochu rozpačitej – obstarala ho rádobyhardrocková píseñ na half-playback, zpívaná naživo velmi, velmi nejistě intonujícím zpěvákem. Už první scéna mezi Benem Braddockem a jeho rodiči (Kryštof Hádek, Jana Krausová, Jaroslav Satoranský) ovšem rozpaky zahnala kamsi mimo sál a když se na scénu cca po pěti minutách vpotácela Ivana Chýlková coby přiožralá Mrs. Robinson, bylo vymalováno. V divadle jsem ji, já ostuda, ještě nikdy neviděl a teprv teď je mi jasný, o co jsem přišel – takovej koncert se jen tak nezažije, a to Chýlková zdaleka nebyla na pódiu pořád. Ne že bych měl něco proti „originální“ Anne Bancroft, ale ta byla víceméně jednorozměrně znuděně blazeovaná a celou dobu si držela image paničky z lepší společnosti. Paní Robinsonová v podání Chýlkový naproti tomu občas záměrně sklouzává až kamsi na úroveñ žižkovský pavlače a má mnohem větší smysl pro humor, díky čemuž je podstatně plastičtější a koneckonců dneska i uvěřitelnější.

To neznamená, že by ostatní herci neodváděli slušnej výkon – Hádek je o dost hysteričtější a hlasitější než Dustin Hoffman v originále, ale do aktualizovaný verze to docela sedí. Svých několik minut na scéně si hodně dobře užila Jana Krausová. Elaine hrála mně dosud neznámá Monika Zoubková, zpočátku coby naivka působila trochu nevěrohodně, po pauze se to hodně vylepšilo. Jedinej zásadní problém jsem tak měl s muzikou Davida Krause, která prvoplánově a plytce kopírovala sound kapel typu Limp Bizkit (aneb odvar z odvaru). Zpěv, jak už jsem psal, nestál za moc. Chápu, že původní muziku Simona a Garfunkela použít nešlo, to už by byl moc velkej skansen, ale aktualizace mohla přece jen proběhnout s větším citem.

Ovšem nejlepší je na celý hře konec, tj. poslední cca čtvrthodina. Celou dobu jsem si říkal, jak asi režie pojme slavnou finální filmovou scénu, a pak jsem čuměl – finále je totálně předělaný, legendární svatební pasáž má úplně jinej náboj a Mrs. Robinson se díky ní definitivně mění z poněkud jednorozměrný postavy v hlavní hrdinku celýho příběhu. A víc už neprozradím, běžte na to 11.5. sami, rozhodně neprohloupíte.

Carramba. Sotva se člověk na něco pořádně natěší, má smůlu – Leonard Cohen nakonec v srpnu v Praze nezahraje, koncert se odkládá „na neurčito“. Co naděláš – zbývá Dylan, The Police a třeba Firewater příští pondělí v Rock Café. Ale stejně to hodně zamrzí, sakra…

Původně jsem tu měl v úmyslu nadávat na zbabělost zdejších filmových distributorů, kteří odmítli koupit do kin neortodoxní životopis Boba Dylana I'm Not There, v němž ho hraje mj. Cate Blanchett (fakt jsem to chtěl vidět v kině a ne stažený odněkud z netu), plány mi ovšem zkřížila jedna moc dobrá zpráva. 9. června se Dylan na další zastávce své Neverending Tour zastaví v Ostravě. Jasně, už jsem ho viděl několikrát a těžko čekat, že by se koncert nějak výrazně lišil od pražskýho vystoupení v roce 2005, ale to bylo tak skvělý, že si to rád dám znovu, notabene se skvělými novinkami z Modern Times. No, na letošní koncertní program (mj. Cave, Cohen, The Police kousek od hranic a teď tohle) si opravdu nemůžu stěžovat…