
CestovnĂ denĂk - Nepál 2011 - část 1
Na návštÄ›vÄ› u obrĹŻ – Nepál 2011
StejnÄ› jako u denĂkĹŻ z pĹ™edchozĂch expedic si tu pĹ™eÄŤtete neupravenĂ˝ autentickĂ˝ záznam tak, jak byl napsán prĹŻběžnÄ› bÄ›hem cesty, ÄŤasto v ponÄ›kud nároÄŤnÄ›jšĂch podmĂnkách (zima jak sviña). Za veškerĂ© stylistickĂ© nebo jinĂ© chyby se tĂmto omlouvám.
Pokud máte zájem jen o souhrn praktickĂ˝ch informacĂ z treku na Gokyo a Cho La (výškovĂ˝ profil, krátkĂ˝ popis cesty den po dni apod.) a pĹ™itom se vám nechce ÄŤĂst celĂ˝ denĂk, kliknÄ›te sem.
Den prvnà – úterý 25.10.
Tak zase po dvou letech trochu dál neĹľ za humna. Tentokrát ne jako v pĹ™edchozĂch pĹ™Ăpadech do JiĹľnĂ Ameriky, mĂsto toho jsme se rozhodli obšťastnit svou pĹ™ĂtomnostĂ Nepál. Aneb, jak pravila Hanka, účastnice vĂ˝pravy: „Jedeme se podĂvat, jak se má Everest.“
KdyĹľ uĹľ jsem to nakousl, zde jsou oni účastnĂci: tradiÄŤnĂ spoluputovnĂk po horách a cizĂch kontinentech Karel, zmĂnÄ›ná fotografka/houslistka Hanka a dalšà horal a kytarista Ĺ tÄ›pán. PĹŻvodnÄ› se akce mÄ›l zúčastnit i dalšà kolega z pĹ™edchozĂ ekvádorskĂ© cesty Ada, leÄŤ odpadl, neb ho v práci ĂşdajnÄ› potĹ™ebujĂ aĹľ pĹ™Ăliš.
VyrážĂme z RuzynÄ›, prvnĂ zastávkou jsou Helsinky, Finsko. Máme tam skoro 5 hodin pauzu, ÄŤehoĹľ se rozhodujeme vyuĹľĂt návštÄ›vou mÄ›sta (dĂky, Schenghene). Všichni tu umÄ›jĂ skvÄ›le anglicky, coĹľ je nesmĂrná vĂ˝hoda, finština totiĹľ nepĹ™ipomĂná žádnej jazyk na svÄ›tÄ›. PopravdÄ› mám pocit, Ĺľe se asi i FinovĂ© domlouvajĂ anglicky, kdyĹľ jim na tom záleĹľĂ. Jedeme busem do centra, chvĂli trvá, neĹľ se zorientujeme, nakonec ale ĂşspěšnÄ› nacházĂme pĹ™Ăstav, slavnou katedrálu Uspenski a pár dalšĂch pamÄ›tihodnostĂ. Na vĂc nenĂ ÄŤas, musĂme zpÄ›t na letištÄ›.
Druhá etapa vede do DillĂ, letadlo startuje ve 20:15. V DillĂ máme dvÄ› hodiny na pĹ™estup na poslednĂ letadlo do KáthmándĂş. Lezem do Airbusu a těšĂme se na pohodovej a vcelku krátkej (šestihodinovej) let. 20:30 a nic se nedÄ›je. Ve 21:00 se poprvĂ© ozĂ˝vá hlášenĂ kapitána. Vyskytla se technická chybiÄŤka s klimatizacĂ, za chvilku odlĂ©táme. Hanka vedle zaÄŤĂná bĂ˝t maliÄŤko nervĂłznĂ, Ĺľe bychom mohli zmeškat spoj. SvÄ›tácky ji uklidñuju, Ĺľe nic takovĂ˝ho urÄŤitÄ› nehrozĂ. 21:15: novĂ© hlášenĂ, ještÄ› pĹŻlhodinka. Hm… pokoušĂm se pĹ™esvÄ›dÄŤit sám sebe, Ĺľe se stále nic nedÄ›je. 21:45: dalšà hlášenĂ, ještÄ› pĹŻlhodina. Sakra, proÄŤ maj vĹľdycky pravdu ty druhĂ˝? UĹľ je to tak, stĂháme kulovĂ˝ a ne letadlo. Nakonec startujem ve 22:30 a já po chvĂli usĂnám s pocitem, Ĺľe uĹľ stejnÄ› nic nevyĹ™ešĂme a nejlepšà bude nechat to koñovi a poÄŤkat, jak aerolinky tuhle situaci zvládnou.
Den druhý – středa 26. 10.
V DillĂ pĹ™istáváme tÄ›snÄ› pĹ™ed osmou ráno mĂstnĂho ÄŤasu, tedy cca pĹŻl hodiny potĂ©, co naše letadlo do KáthmándĂş odstartovalo. Situaci navĂc trochu komplikuje fakt, Ĺľe aĹľ dosud jsme letÄ›li s Finnairem, zatĂmco dále pokraÄŤujeme s Air India. Naše prvnĂ kroky tedy vedou po kratšĂm bloudÄ›nĂ ke stánku tĂ©to aerolinky, kde se nás ujĂmá vcelku sympatická, leÄŤ mimĂłznĂ sleÄŤna Arja. Aby toho nebylo málo, zaÄŤĂná dnes nejvÄ›tšà indickĂ˝ svátek Diwali (majĂ ho i v Nepálu) a vÄ›tšina lidĂ na letišti vypadá, Ĺľe chce slavit a ne ztrácet ÄŤas s nÄ›jakĂ˝mi opozdilĂ˝mi joudy, co se pokoušejĂ dostat do KáthmándĂş. TakĹľe asi tak desetkrát vysvÄ›tlujem, co se nám pĹ™ihodilo, ukazujem pasy, Ĺ™ešĂme zavazadla apod. A kdyĹľ uĹľ to vypadá, Ĺľe navĹľdy zĹŻstaneme v letištnĂ hale jako Tom Hanks v Terminálu, pĹ™icházĂ stĹ™ĂdánĂ smÄ›ny, nová sleÄŤna uĹľ nenĂ tak mimo a za chvĂli dostáváme boarding passy na let ve 13:40. Hurá!
ZbylĂ˝ tĹ™i hodiny do odletu vyplñujeme couránĂm a posedávánĂm v novĂ©m terminálu T3 – aspoñ vĂme, jak to tu vypadá, na zpáteÄŤnĂ cestÄ› tu budem celou noc. No a pak uĹľ startujem na poslednĂ etapu. Trvá jen hodinu a uĹľ jsme v KáthmándĂş. LetištÄ› po supermodernĂm DillĂ vypadá jak rekvizita ze starĂ˝ho filmu, nicmĂ©nÄ› nákup vĂz za 40 USD netrvá dlouho a za chvilku uĹľ lezem pĹ™ed halu. Tam si nás vyzvedá ÄŤlovÄ›k z cestovky Green Horizon, co pro nás pĹ™ipravila trek pod Everest, a jedem do mÄ›sta.
Teda, vidÄ›l jsem v poslednĂch letech tĹ™eba Quito, Limu, La Paz a dalšà dopravnÄ› hodnÄ› chaotická mĂsta, ale KáthmándĂş je v tomhle ohledu ještÄ› vyššà liga. Tady uĹľ neplatĂ ani náznak pravidel, prostÄ› jede, kdo se kam nacpe. NapĹ™Ăklad skuteÄŤnost, Ĺľe se tu oficiálnÄ› jezdĂ vlevo, jsem odvodil aĹľ od pozice volantu napravo, z provozu to v podstatÄ› nepoznáte. BÄ›hem veÄŤera ovšem zjistĂme, Ĺľe na rozdĂl napĹ™. od zmĂnÄ›nĂ˝ho Quita tu chodec nenĂ nepĹ™Ătel a kupodivu tu funguje nÄ›co jako normálnĂ souĹľitĂ aut a lidà – Ĺ™idiÄŤ prostÄ› povaĹľuje chodce za legitimnĂ součást provozu a narve se na jeho mĂsto teprve potĂ©, co pěšák zareaguje na troubenĂ a dobrovolnÄ› uhne. V JiĹľnĂ Americe by vás v podobnĂ˝ situaci rozmázli na kaši.
LeÄŤ nepĹ™edbĂhejme. PrvnĂ kroky vedou do kanceláře Green Horizon, leĹľĂcĂ velmi pĹ™ĂhodnÄ› dva vchody od námi vybranĂ©ho hotelu Potala v turistĹŻm naklonÄ›nĂ© ÄŤtvrti Thamel. Setkáváme se s velkĂ˝m šéfem Govindou, pĹŻsobĂ velmi sympaticky a dokonce nás ukecává i na doplatek za dražšĂho šerpu, neĹľ pĹŻvodnÄ› domluveno (snad nebudem litovat). Domlouváme podrobnosti a pak se odcházĂme ubytovat. Pokoje v hotelu jsou vcelku slušnĂ˝, sprcha funguje, na terase je hospoda a na stĹ™eše se dá sedÄ›t do noci, personál pĹ™Ăjemnej, ceny v pohodÄ› (6 USD na osobu/noc), co vĂc chtĂt. Po zcivilizovánĂ se vracĂme ke Govindovi, neb nás pozval v souvislosti se zmĂnÄ›nĂ˝m svátkem na pivo. Jsou u nÄ›j i dalšà turisti z ÄŚech, neb Govinda se našim krajĹŻm vÄ›nuje pĹ™ednostnÄ›, kecáme, popĂjĂme a za nÄ›jakou dobu vyrážĂme do mÄ›sta uĹľĂt si ty slavnosti. Všude to dÄ›snÄ› Ĺľije, tance, kapely, lampiĂłny, chodĂme sem a tam a nastává nevyhnutelnĂ© – dokonale se ztrácĂme. NavĂc zjišťujeme, Ĺľe známá pĂseñ U2 Where the Streets Have No Name vznikla patrnÄ› zde, neb pĹ™esnÄ› tohle pro KáthmándĂş platĂ. A stejnÄ› by nám jmĂ©na ulic nebyla k niÄŤemu, neb jsme si od Govindy zapomnÄ›li vyžádat mapu. Je cca 10 veÄŤer, tma jako v pytli a my absolutnÄ› nevĂme, kudy kam, coĹľ mi zaÄŤĂná dosti pĹ™ipomĂnat zabloudÄ›nĂ v nebezpeÄŤnĂ© ÄŤtvrti v Quitu. JenĹľe tady pĹŻsobĂ lidi tak přátelsky a pohodovÄ›, Ĺľe absolutnÄ› nemám strach. PĹ™esto po chvĂli zaÄŤĂnáme hledat taxĂka. Nikde ale žádnej nenĂ a mĂsto toho se nabĂzĂ dlouhovlasej kluk Rahul, Ĺľe nás do hotelu dovede. No paráda. Po cestÄ› ještÄ› mĂjĂme nádhernou pÄ›timetrovou thangku (pouliÄŤnĂ mozaiku, nejznámÄ›jšà jsou mandaly, ale tohle zrovna mandala nenĂ) fotĂme ji i dalšà vÄ›ci v ulicĂch a za chvĂli jsme s Rahulovou pomocĂ doma. JeštÄ› jedna runda piv na terase a spát, to byl ale dlouhej dvouden.
Den třetà – čtvrtek 27.10.
Máme sraz v 9 na snĂdani, ale budĂme se aĹľ v pĹŻl desátĂ˝ – inu, jetlag. SnĂdáme na terase, pĂšem prvnĂ maily domĹŻ, ještÄ› ladĂme s Govindou podrobnosti treku a hurá do mÄ›sta. PrvnĂ dojmy za dennĂho svÄ›tla: teplo na triko a kraĹĄasy, i ve dne je tu neskuteÄŤnÄ› Ĺľivo, v soutěži ÄŤistoty by KáthmándĂş zrovna neobstálo a kontrola emisĂ z vĂ˝fukĹŻ tu patrnÄ› nenĂ ani pĹ™edmÄ›tem vášnivĂ˝ch debat v anarchistickĂ˝ch krouĹľcĂch, přátelská tvář ale zĹŻstává. Zároveñ je však ponÄ›kud neÄŤitelná, uĹľ sice máme mapu, pĹ™esto se ale motáme po okolĂ jak nudle v bandÄ› a ne a ne se zorientovat. Thamel je ráj batĹŻĹľkářů, ve skladbÄ› zdejšĂch obchodĹŻ vĂtÄ›zĂ outdoorovĂ˝ zbožà následováno klasickĂ˝mi turistickĂ˝mi tretkami. Po nÄ›jakĂ© dobÄ›, kterou Hanka trávĂ kupovánĂm kalhot, koneÄŤnÄ› zĂskávám od jednoho krámkaĹ™e nakreslenou mapu okolĂ a koneÄŤnÄ› trochu cĂlevÄ›domÄ› vyrážĂme smÄ›r hlavnĂ káthmándskĂ© námÄ›stĂ Durbar Square. Po cestÄ› potkáváme nÄ›kolik chrámĹŻ ÄŤili stĂşp, nÄ›kterĂ© jsou vskutku pĹ™ekrásnĂ©. A za chvĂli uĹľ jsme na hledanĂ©m námÄ›stĂ. VĂ©vodĂ mu bĂ˝valĂ˝ královskĂ˝ neboli HanumanĹŻv palác, kolem kterĂ©ho stojĂ snad dvacet chrámĹŻ od malĂ˝ch aĹľ po obrovskĂ©. Celek pĹŻsobĂ aĹľ nezvykle monumentálnÄ›, kĹ™esĹĄanskĂ˝ kostely nebĂ˝vajĂ v takovĂ˝m poÄŤtu koncentrovanĂ˝ na jednom mĂstÄ›. Nezvykle se jevĂ i zpĹŻsob vyuĹľità – aÄŤ jde o sakrálnĂ stavby, slouĹľej schody a podesty chrámĹŻ pĹ™edevšĂm jako mĂsto pro odpoÄŤinek lidĂ, krav (tÄ›ch je tu dost a protoĹľe jsme v Nepálu, tak po nich nikdo nic nechce a normálnÄ› tu vegetÄ›j) a mimo jinĂ© i opic. OpÄ›t se potvrzuje ten prvnĂ dojem pohodovosti a ležérnosti, v tĂ©to podobÄ› velmi sympatickej. Durbar Square bĂ˝valo centrem celĂ˝ho nepálskĂ˝ho královstvĂ a dodnes je srdcem celĂ˝ zemÄ›, coĹľ mi docházĂ, kdyĹľ se z jednoho pomÄ›rnÄ› nenápadnĂ˝ho paláce na kraji námÄ›stĂ vyklube dĹŻm ĹľijĂcĂ bohynÄ› Kumari (ochránkynÄ› zemÄ›, momentálnÄ› sedmiletá holka, „ve funkci“ vĹľdy do prvnĂ menstruace, pak ji nahradĂ jiná, legenda tĹ™eba zde). Se Ĺ tÄ›pánem si nás odchytĂ mĂstnĂ prĹŻvodce a zhruba pĹŻl hodiny posloucháme velmi zajĂmavej vĂ˝klad, klidnÄ› bych si dal i vĂc, ale druhá část vĂ˝pravy dává najevo chuĹĄ pokraÄŤovat. No tak jo. Jdem na obÄ›d (smaĹľenĂ˝ nudle s kuĹ™etem, uĹľ jsem mÄ›l lepšĂ) a pak pokraÄŤujem na dalšà památnĂ˝ mĂsto – OpiÄŤĂ chrám (nepálsky Swayambhunath). Cestou pĹ™echázĂme Ĺ™eku a KáthmándĂş má u mÄ› prvnĂ vĂ˝znamnÄ›jšà minus, protoĹľe to nenĂ Ĺ™eka, ale stoka, hnus a tuny odpadkĹŻ. S tĂm by to chtÄ›lo nÄ›co udÄ›lat. Za Ĺ™ekou jdem chvĂli po rovinÄ› a pak dlouze stoupáme do schodĹŻ ke chrámu, pĹ™iÄŤemĹľ na nás neustále ĂştoÄŤĂ prodejci nejrĹŻznÄ›jšĂho zbožà (tibetskĂ˝m mĂsám jsme neodolali). Samotnej chrám je obrovskej a jeho jmĂ©no skuteÄŤnÄ› nelĹľe, aÄŤ je tu hodnÄ› turistĹŻ, opic ještÄ› podstatnÄ› vĂc. TrávĂme tu zhruba hodinu, sledujem západ slunce nad KáthmándĂş (je opar, ale svÄ›tlo tu maj stejnÄ› docela hezkĂ˝) a já si tak Ĺ™Ăkám, jestli pĹ™i nás ty všudypĹ™ĂtomnĂ˝ vyššà sĂly budou stát i na nadcházejĂcĂm treku. KdyĹľ zaÄŤĂná padat soumrak, scházĂme dolĹŻ a pomalu mĂĹ™Ăme do Thamelu. Na jeho kraji jen tak ze zvyku nahlĂĹľĂme do jednoho z obchodĹŻ s outdoor vĂ˝bavou a nakouknutĂ se po chvĂli mÄ›nĂ v nákupnĂ záchvat, neb tu majĂ ceny 2×-5× nižšà neĹľ u nás a tomu fakt neodoláš (já napĹ™Ăklad po 10 letech upgradoval spacák, protoĹľe Marmot do –10 stupñů, u nás za 7 litrĹŻ, tu stojĂ 1700 KÄŤ a bude se fakt hodit). No a pak uĹľ mĂĹ™Ăme do hotelu, veÄŤeĹ™e, pivo, sprcha a tak. ZĂtra nás ÄŤekajĂ hory, ale uĹľ teÄŹ najisto vĂm, Ĺľe se do KáthmándĂş ohromnÄ› rád vrátĂm (katastrofickĂ˝ lĂÄŤenĂ z nÄ›kterĂ˝ch blogĹŻ se teda u mÄ› rozhodnÄ› nepotvrdilo). MÄ›sto se s náma louÄŤĂ skvÄ›lĂ˝m vystoupenĂm bĹ™išnĂch taneÄŤnic na terase protÄ›jšĂho hotelu a tradiÄŤnÄ› skvÄ›lou atmosfĂ©rou, kterou si za ÄŤas s chutĂ zopakuju. TeÄŹ ale do výšek…
Den čtvrtý – pátek 28.10.
V 6:45 nás pĹ™ed hotelem ÄŤeká nevysokej, ale od pohledu silnej a usmÄ›vavej šerpa Kamal, se kterĂ˝m (snad) strávĂme přÚtĂch 17 dnĂ mezi štĂty. Vezeme se na letištÄ›, kde se na nás podobnÄ› jako pĹ™edevÄŤĂrem vrhá hromada mĂstnĂch supĹŻ – nosiÄŤĹŻ báglĹŻ na vzdálenost 10 m od auta do haly. Dost agresivnÄ› si za to Ĺ™Ăkaj o tip a lezou mi na nervy, protoĹľe to je pĹ™esnÄ› taková ta vekslácká vyĹľraná partiÄŤka zneuĹľĂvajĂcĂ materiálnĂ rozdĂly mezi turisty a mĂstnĂmi, asi jako praĹľskĂ˝ taxikáři. NavĂc na nÄ› mám zcela osobnĂ pifku, protoĹľe ve stĹ™edu si mnÄ› i Karlovi Ĺ™ekli kaĹľdĂ˝mu o 10 USD a jak jsme byli zblblĂ z den a pĹŻl trvajĂcĂ cesty, tak jsme jim je dali proti ujištÄ›nĂ, Ĺľe je v tom i cena taxĂku. Nebyla. PouliÄŤnĂ prodavaÄŤi na Durbar Square nebo Ĺľebráci na schodech k OpiÄŤĂmu chrámu by z toho vyšli nÄ›kolik dnĹŻ a dal bych jim to stokrát radÄ›ji. ÄŚili dneska uĹľ jsme pĹ™ipravenĂ˝ a supi dostávaj kulovĂ˝. V hale je chaos, leÄŤ Kamal se vyzná a je velmi akÄŤnĂ, letadla naštÄ›stĂ lĂtaj bez problĂ©mĹŻ, za chvĂli odbavujem bágly a po cca hodinovĂ˝m ÄŤekánĂ lezem do maliÄŤkĂ˝ho letadla pro cca 12 lidĂ smÄ›r Lukla. TamÄ›jšà pĹ™istávacĂ dráha nic vÄ›tšĂho nepojme a i tak je to svÄ›tová rarita. NavĂc nás pĹ™Ăjemná letuška usazuje hned za piloty a jejich kabinu neoddÄ›lujà žádnĂ© dveĹ™e, takĹľe koukám pĹ™Ămo na pĹ™Ăstroje a ÄŤelnĂm sklem ven pĹ™ed letadlo. Startujem a je to zážitek k nevypovÄ›dÄ›nà – let trvá nÄ›jakĂ˝ch 40 minut, obÄŤas prolĂ©táme pár metrĹŻ nad horskĂ˝m hĹ™ebenem (na palubce, na kterou vidĂm kromÄ› pilotĹŻ z celĂ˝ho letadla jen já, se v tu chvĂli objevuje velmi povzbudivej nápis Terrain Alert) a nakonec se pĹ™ed námi zjevuje ono letištÄ›, z výšky vypadajĂcĂ fakt jako cosi z lega. A pĹ™istánĂ je ze všeho nejlepšĂ. V euforii vycházĂme z letadla a trek mĹŻĹľe zaÄŤĂt.
Ze všeho nejdĹ™Ăv dáváme brunch v podobÄ› dhalbhatu, resp. ÄŤapátĂ v mĂstnĂ hospodÄ›, a vĂtáme novĂ©ho ÄŤlena vĂ˝pravy. Je jĂm šerpa ÄŤ.2, šestnáctiletej MegandrahĂrĂ (dále jen Megan), pro kterĂ˝ho je trek brigáda bÄ›hem školnĂch prázdnin. Zpočátku vypadá, Ĺľe se nás spĂš bojĂ, nicmĂ©nÄ› si s Kamalem rozebĂrajĂ kaĹľdej 2 naše velkĂ˝ bágly, my chytáme fotobatohy a mĹŻĹľeme vyrazit. Je vedro, takĹľe stejnÄ› jako v KáthmándĂş triko a kraĹĄasy. Cesta se táhne ĂşdolĂm nahoru dolĹŻ, start i cĂl jsou dnes zhruba ve stejnĂ˝ výšce 2800 m, ale mezitĂm pomÄ›rnÄ› intenzivnÄ› stoupáme a klesáme. LidĂ je okolo vcelku dost, ale zas ne tolik, aby to pĹ™ipomĂnalo tatranskou magistrálu, ÄŤehoĹľ jsem se vcelku obával. Cestu ozvláštñujĂ ÄŤastĂ© stĂşpy, matrami pomalovanĂ© kameny mani a ještÄ› ÄŤastÄ›jšà stádeÄŤka jakĹŻ, kterĂ© proti nám Ĺľenou pastevci ÄŤi nosiÄŤi. Obzvlášť vypeÄŤenĂ© je potkat se s nimi na mostÄ› pĹ™es Ĺ™eku Dudh Koshi Nadi (mosty jsou visutĂ© a majĂ na šĂĹ™ku cca metr, tedy o nÄ›jakĂ˝ch 10 cm vĂc neĹľ běžnĂ˝ jak). PostupnÄ› se zatahuje a fouká, ale pořád to jde. Pochod trvá cca 5 h, nakonec dorážĂme do vesnice Monjo v hlubokĂ©m a ĂşzkĂ©m ĂşdolĂ u Ĺ™eky. Ubytováváme se v lodgi Top Hill, máme pro sebe 2 dvoulůžáky, vcelku komfort, ale po západu slunce nás pĹ™ekvapuje hodnÄ› lezavá zima. Jdem na veÄŤeĹ™i, v jĂdelnÄ› jsou sice kamna, ale moc nehĹ™ejou. NicmĂ©nÄ› dhalbhat je dobrej, pak Ĺ tÄ›pán zalĂ©zá, já ještÄ› uÄŤĂm Karla a Hanku mariáš, chvĂli kecáme s Kamalem a uĹľ pĹ™ed desátou zalĂ©záme, na prvnĂ den pochodu toho bylo dost.
Den pátý – sobota 29.10.
Sláva, sláva, sláva, nápad s nákupem spacáku byl fakt dobrej. NevĂm, jestli jsem tolik vymÄ›kl nebo jestli tĹ™eba v BolĂvii pĹ™ed 4 lety nebyla zima taková, ale se svĂ˝m starĂ˝m šlupkáčem bych tu asi klepal kosu jak strejda Smrťák. TeÄŹ v pohodÄ›. SnĂdáme ve vymrzlĂ˝ jĂdelnÄ›, venku ovšem zaÄŤĂná svĂtit slunce a krásnÄ› hĹ™eje, takĹľe na dalšà etapu opÄ›t vyrážĂme v kombinaci kraĹĄasy/triko. PokraÄŤujeme dál vÄŤerejšĂm ĂşdolĂm, kaĹľdou chvĂli pĹ™echázĂme Ĺ™eku sem a tam a cca po pĹŻl hodinÄ› vstupujem do národnĂho parku Sagarnatha. Permity máme zaĹ™ĂzenĂ© od Govindy, takĹľe s tĂm nenà žádnĂ˝ problĂ©m. JeštÄ› pár mostĹŻ a pak cesta zaÄŤĂná stoupat do ostrĂ˝ho kopce. Docela funĂme, pĹ™edbĂháme se se stádem jakĹŻ a po chvĂli se v dáli objevuje charakteristickej trojĂşhelnĂkovej štĂt – tak uĹľ jsme asi opravdu v Himálaji, právÄ› jsme poprvĂ˝ vidÄ›li Everest. A zase nÄ›co stoupánĂ a na vysokĂ˝m kopci se objevuje náš dnešnĂ (a zĂtĹ™ejšĂ) cĂl Namche Bazaar, 3450 m, správnĂ sĂdlo a hlavnĂ mÄ›sto celĂ˝ oblasti Khumbu. Kamal pro nás vybral lodgi Buddha, trochu podezĂravÄ› zahlĂĹľĂme na jĂdelnu bez kamen, ale pokoje vypadaj dobĹ™e a nic jinĂ˝ho asi hledat nebudem. Je tu internet, na kterej sedáme vzápÄ›tĂ, a ĂşdajnÄ› i horká sprcha – tu necháme na zĂtĹ™ek. JeštÄ› nÄ›co lehkĂ˝ho obÄ›dváme, dáváme ÄŤaj a vyrážĂme na obhlĂdku mÄ›sta. Jde s náma Megan, aÄŤkoli mu Ĺ™Ăkáme, Ĺľe nemusĂ, a zaÄŤĂná nás trochu prudit – neustále zdĹŻrazñuje, Ĺľe má málo obleÄŤenĂ a Ĺľe je mu zima, ale na nabĂdku, aĹĄ se tedy vrátĂ do lodge, nereaguje. Asi by rád nÄ›jakĂ˝ prachy, ale to má teda smĹŻlu – zaplatili jsme za nÄ›j vĂc neĹľ dost a spropitnĂ© dostane aĹľ na konci. ProcházĂme mÄ›stem (zdolali jsme dalšĂch 100 m pĹ™evýšenĂ, hurá), nahlĂĹľĂme do mĂstnĂch krámĹŻ (podobnej sortiment jako v Thamelu) a mimo jinĂ© se dozvĂdáme, Ĺľe od 19:30 dávaj v jednom z mĂstnĂch barĹŻ film Into the Thin Air o jednĂ˝ hodnÄ› nepovedenĂ˝ vĂ˝pravÄ› na Everest. ProÄŤ ne, jdem se tam hned podĂvat a je tam teplo, proÄŤeĹľ je o programu rozhodnuto. JeštÄ› se vracĂme k nám do Buddhy a z výše uvedenĂ˝ch dĹŻvodĹŻ dáváme s Kamalem Ĺ™eÄŤ o Meganovi. PrĂ˝ za nÄ›j Kamal plnÄ› zodpovĂdá a kdyby byl problĂ©m (protoĹľe si nÄ›jak neumĂme pĹ™edstavit, Ĺľe s náma zvládne celou cestu), vyĹ™ešà ho sám. No dobrá. UĹľ je veÄŤer a tak jdeme do toho kina. V baru je vážnÄ› teplĂÄŤko a kdyby si Karel nenarazil nohu o sloup, byl by veÄŤer zcela bezproblĂ©movĂ˝. Film je skuteÄŤnÄ› pouÄŤnej, etuda na tĂ©ma „jak se nechovat v horách“. Nebudem. JeštÄ› partiÄŤka mariáše a nÄ›kdy okolo pĹŻlnoci zalĂ©záme, zĂtra je sice odpoÄŤinkovej den, ale stejnÄ› je dobrĂ˝ se vyspat.
Den šestý – neděle 30.10.
Máme se Ĺ tÄ›pánem hodnÄ› vymrzlej rohovej pokoj, takĹľe se stĹ™ĂdavÄ› budĂm zimou a vedrem, to kdyĹľ se zapnu i s hlavou do spacáku a ještÄ› pĹ™es sebe pĹ™ehodĂm deku (součást vĂ˝bavy pokoje). A ráno tudĂĹľ spĂm jak dudek a Ĺ tÄ›pán taky, aĹľ nás musĂ Hanka budit. Po snĂdani vyrážĂme na okruĹľnĂ trek podĂvat se na Everest a dalšà Himálaj, navštĂvit Hillaryho oblĂbenou vesnici Khumjung a vĹŻbec trochu pochodit, neb aklimatizace má bĂ˝t aktivnĂ. Stoupáme nad Namche, svĂtĂ slunce a je teplo, leÄŤ ve výšce pĹ™es 3600 slušnÄ› fouká. No, aspoñ vidĂme, co nás ÄŤeká v dalšĂch dnech. Hned po vyšplhánĂ na hĹ™eben nad mÄ›stem na sebe strhává pozornost nádherná šestitisĂcovka Ama Dablam, mĂstnĂ posvátná hora (jmĂ©no znamená „matka s náhrdelnĂkem“) a pochopitelnÄ› i Lho-tse a Everest, mizĂcĂ v mracĂch daleko za nĂ. UĹľ se těšĂme, aĹľ to všechno bude blĂĹľ. Jo, a taky fotit se samozĹ™ejmÄ› musĂ, Ĺ™Ăkáme tomu „prvnĂ kontakt“. ProcházĂme kolem luxusnĂho hotelu Everest View pro Japonce (dnes vÄ›tšinou zeje prázdnotou, uĹľ sem asi tolik masñákĹŻ nejezdĂ) a kousek pĹ™ed Khumjungem se s Hankou a Karlem zbytku vĂ˝pravy ztrácĂme, neb fotĂme Amu Dablam s blĂzkou stĂşpou v popĹ™edĂ a oni nám nÄ›jak mizĂ. TudĂĹľ se na rozdĂl od Ĺ tÄ›pána nepodĂváme do mĂstnà školy, zato procházĂme kolem nemocnice, kterou taky zaloĹľil Hillary. Zhruba v jednu se zaÄŤĂná zatahovat, coĹľ tu vypadá na pravidlo, a dává se do nás slušná kosa – ostatnÄ› jsme vystoupali skoro do 3900 m a na sobÄ› máme jen trika a bundy, fleecovky (aspoñ teda ta moje) zĹŻstaly v lodgi. Jinak je ale kupodivu všem docela dobĹ™e, žádnĂ˝ zásadnĂ problĂ©my. Se Ĺ tÄ›pánem a nosiÄŤi se potkáváme aĹľ nad Namche, kterĂ˝ uĹľ definitivnÄ› halĂ mlha. VzájemnÄ› si vypravujem zážitky a mĂĹ™Ăme do nejbližšà hospody, neb máme hlad. No a to uĹľ jsou nÄ›jakĂ˝ ÄŤtyĹ™i odpoledne a nás ÄŤeká praktickĂ˝ louÄŤenĂ s civilizacà – sprcha po 3 dnech (no, hotel to nenĂ, ale i ta trubka ze zdi s lehce vlaĹľnĂ˝m slabĂ˝m ÄŤĹŻrkem se dá pĹ™eĹľĂt a kdovĂ, kdy uvidĂme tu přÚtĂ), poslednĂ internet na dlouhou dobu, dobĂjenĂ baterek a opÄ›t kino, ve stejnĂ˝m baru dávajĂ dalšà horolezeckou lahĹŻdku Touching the Void. Do Namche bychom se mÄ›li vrátit přÚtĂ pátek, tedy cca za 12 dnĂ. Do tĂ˝ doby to asi bude divoÄŤina.
Den sedmý – pondělà 31.10.
VeÄŤer jsme se domluvili s Hankou a Karlem, Ĺľe dáme v 6:30 masñáckou vĂ˝chodovku z oken lodge, ovšem pohled na nebe nám ponÄ›kud kazĂ plány – poprvĂ© v Nepálu máme po ránu zcela zataĹľeno. Hm, neĹ™Ăkala vÄŤerejšà internetová pĹ™edpověď náhodou nÄ›co o stálĂ©m sluneÄŤnu? NavĂc je venku citelnÄ› chladnÄ›ji neĹľ v pĹ™edchozĂch dnech (rozumÄ›j zima jak v Rusku). TudĂĹľ jsme docela rádi, Ĺľe nás dnes ÄŤeká delšà pochod – zahĹ™ejem se chĹŻzĂ. CĂl je Dole, ale název klame, ve skuteÄŤnosti ona vesnice ležà sakra nahoĹ™e (4100 m). PĹ™ed barákem potkávám Kamala, kterej se chudák tvářà hroznÄ› provinile, neb se vÄŤera ponÄ›kud oĹľral s kamarádem z KáthmándĂş doÄŤasnÄ› bydlĂcĂm tu v Namche, a slibuje, Ĺľe se mraky urÄŤitÄ› roztrhaj. No uvidĂme. PĹ™icházĂ i Megan a opÄ›t nás lehce nasĂrá – má na nohou Ĺľabky naboso a do toho bÄ›duje, Ĺľe ho zebou noĹľiÄŤky. Navrhujem lepšà obuv, ale nezdá se, Ĺľe by to nÄ›jak moc chápal. VĹŻbec je takovej trochu pomalejšĂ. To jsem na nÄ›j za pár dnĂ v opravdovĂ˝ch horách zvÄ›davej. NaštÄ›stĂ se za chvĂli zjevuje v ponoĹľkách a normálnĂch botách (no dobĹ™e, v takovĂ˝ch polobotkách, ale aspoñ to nejsou Ĺľabky). Asi Kamalovo pĹŻsobenĂ. PoslednĂ snĂdanÄ› v Namche a jdem. A hele, mraky se fakt trhaj a mezi nima vycházĂ slunce. Krása. Pokud budou Kamalovy optimistickĂ˝ pĹ™edpovÄ›di (jinĂ˝ oÄŤividnÄ› neumĂ, mezi jeho nejÄŤastÄ›jšà reakce na cokoli patřà no problem, maybe better a hlavnÄ› speciálnĂ copyrightovaná fráze good thinking, jejĂĹľ vĂ˝znam sice ÄŤasto ĂşplnÄ› pĹ™esnÄ› nechápu, ale rozhodnÄ› je pozitivnĂ) vycházet i nadále tĂmhle zpĹŻsobem, bude celej trek hraÄŤka. Shazujeme vrstvy a pomalu stoupáme výš a výš. ObÄŤas se na hodnÄ› ĂşzkĂ˝ cestiÄŤce vyhĂ˝báme stádĹŻm jakĹŻ. Jsou to nesmĂrnÄ› dĹŻstojná zvĂĹ™ata, nicmĂ©nÄ› kdyĹľ se takovej jak rozejde, nepĹŻsobĂ dojmem, Ĺľe by pĹ™Ăliš vnĂmal okolĂ, tedy ani kolemjdoucĂ turisty. No a jaÄŤĂ bodyÄŤek na exponovanĂ˝m mĂstÄ› vás v pohodÄ› pošle o pár desĂtek metrĹŻ do ĂşdolĂ, coĹľ by nebyl ĂşplnÄ› ideálnĂ zpĹŻsob pohybu v horách. Karel pĹ™icházĂ s teoriĂ, Ĺľe podle mĂstnĂch silniÄŤnĂch pravidel je jakovi nutno uhĂ˝bat smÄ›rem do svahu, nikoli ze srázu dolĹŻ. NÄ›co na tom bude, ale ono zároveñ bohuĹľel platĂ i pravidlo ÄŤ. 2, Ĺľe totiĹľ smÄ›r vyhĂ˝bánĂ urÄŤuje pouze a jedinÄ› jak, takĹľe KarlĹŻv zákon kontaktu s jaky ÄŤasto nelze pouĹľĂt. Stoupáme a Hanku potkávajĂ prvnĂ pĹ™Ăznaky horskĂ© slabosti, naštÄ›stĂ staÄŤĂ hodnÄ› pĂt a za chvĂli je vše OK. Ve výšce 3975 m ÄŤeká sedlo Mong La s hospodou a my tu stavĂme na obÄ›d, bÄ›hem nÄ›hoĹľ se ovšem opÄ›t totálnÄ› zatahuje. Na to uĹľ jsme tu po poledni zvyklĂ, teÄŹ ale zjišťujeme ještÄ› jednu nepĹ™Ăliš pĹ™Ăjemnou vÄ›c – aÄŤ jsme pouhou stovku výškovĂ˝ch metrĹŻ od cĂle, ÄŤeká nás slez o 300 m a pak zas totĂ©Ĺľ hore. Ouvej. A navĂc se venku nejen zatahuje, ale rovnou zaÄŤĂná i sněžit. No, s tĂmhle jsme tedy vážnÄ› nepoÄŤĂtali. Klesáme do toho zatr… ĂşdolĂ, pak to zas celĂ˝ lezeme nahoru a regulĂ©rnÄ› na nás chumelĂ. Je to škoda, cesta je totiĹľ moc pÄ›kná, vede rododendronovĂ˝m lesem (zážitek ponÄ›kud jinej neĹľ v botanickĂ˝ zahradÄ›), zpod stromĹŻ na nás vykukujou srnky a baĹľanti, ale v tomhle poÄŤasĂ si jich fakt moc neuĹľĂváme a navĂc je to celĂ˝ docela ĂşnavnĂ˝. KdyĹľ uĹľ toho máme fakt dost, koneÄŤnÄ› pĹ™ekonáváme magickou hranici 4000 m a za chvilku pĹ™icházĂme mezi baráky – jsme v Dole (4100 m). Kamal ráno dostal jasnou instrukci – sehnat lodgi s topenĂm, v Namche silnÄ› chybÄ›lo. JenĹľe kluci s báglama jsou kdesi za náma a my nevĂme, kde to telefonicky domluvil, takĹľe lezem do prvnĂ hospody na ÄŤaj a ÄŤekáme na nÄ›. Po chvĂli se Kamal objevuje, bydlĂme hned vedle a sláva, topenĂ je tu a slušnÄ› hĹ™eje (tj. vevnitĹ™ se dá po chvĂli sedÄ›t i bez ÄŤepice a rukavic). No dobrĂ˝, nicmĂ©nÄ› zĂtra by to chtÄ›lo zase sluneÄŤno – hned nÄ›kolik šerpĹŻ vÄŤetnÄ› Kamala se vyjádĹ™ilo, Ĺľe v tomhle poÄŤasĂ zamýšlenĂ˝ pĹ™echod sedla Cho La nedáme, coĹľ by byla fakt škoda a hodnÄ› by nám to rozhodilo plán. Inkriminovaná událost má nastat za 5 dnĂ.
Den osmý – úterý 1.11.
BudĂk nastavenĂ˝ na 5:45 znaÄŤĂ vĂ˝chodovku, staÄŤĂ ovšem jedinĂ˝ pohled z okna a nadÄ›je hasnou – zamraÄŤeno, zataĹľeno, venku pÄ›t ÄŤĂsel ÄŤerstvĂ˝ho snÄ›hu. Ach jo. Kamal sice tvrdĂ, Ĺľe „maybe sunsajn“ (sunshine), ale moc mu nevěřĂme, tvářà se u toho ĂşplnÄ› jinak neĹľ u good thinking. Dnes nás ÄŤeká relativnÄ› nenároÄŤnej den, jen 300 m pĹ™evýšenĂ a 2,5 h cesty do osady Machermo. Dál to ale nejde, musĂme stoupat pozvolna. Cesta vede napĹ™ed do prudšĂho kopce a pak vĂcemĂ©nÄ› po vrstevnici, viditelnost ovšem dosahuje asi tak dvou metrĹŻ, takĹľe okolĂ jen odhadujem. Za chvĂli ovšem pĹ™icházĂ aspoñ nÄ›jakĂ© zlepšenà – pĹ™ece jen se trochu vyjasñuje, na nebi se sem tam objevujĂ modrĂ© fleky a sem tam propagaÄŤnÄ› zasvĂtĂ i slunce. Hurá. Najednou je vidÄ›t i dál neĹľ na vlastnĂ boty a my jen koukáme, co nás to obklopuje za nádheru. Hergot, jak to, Ĺľe nesvĂtĂ slunce furt, kdyĹľ v tuhle roÄŤnĂ dobu má? No hlavnÄ› Ĺľe vysvitlo aspoñ na chvĂli. Na obzoru se objevuje nádherná a majestátnĂ osmitisĂcovka Cho Oju a aÄŤ ji částeÄŤnÄ› halĂ bĂlej závoj, vznikaj z toho pĹ™inejmenšĂm dokumentaÄŤnÄ› pouĹľitelnĂ˝ fotky. Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› docházĂme k osamÄ›lĂ˝ lodgi a rozhodujeme se pro obÄ›d v tradiÄŤnĂ kombinaci ÄŤaj – polĂvka (ještÄ› jsme se v tÄ›ch výškách tolik nerozeĹľrali, kromÄ› Hanky, která má aĹľ neuvěřitelnej apetit na svĂ˝ch 45 kg i s báglem a botama). SedĂ tu vÄ›try ošlehanĂ˝ AmeriÄŤan a dÄ›lá nám radost zprávou, Ĺľe vÄŤera pĹ™ešel Cho La a šlo to v pohodÄ›. No to by byla paráda. Menšà radost nám ovšem dÄ›lá dalšà vĂ˝voj poÄŤasà – neĹľ vylezem z hospody, uĹľ je zase hnusnÄ› a sněžĂ. Machermo je odtud slabou hodinku, Kamal zajednal velmi dobĹ™e vypadajĂcĂ lodgi s kamny v jĂdelnÄ› a tak jsme spokojenĂ a vzhledem k brzkĂ© hodinÄ› (13:00) optimisticky vyrážĂme hledat mĂsto na zĂtĹ™ejšà vĂ˝chodovku. S vĂ˝bÄ›rem nenĂ problĂ©m (kopec nad vesnicà – Machermo má 4400 m, kopec 4500), zato poÄŤasĂ fakt zlobĂ. FuÄŤĂ vĂtr, Ĺľe by do nÄ›j psa nevyhnal, viditelnost opÄ›t klesla na pÄ›t metrĹŻ a do toho ta sibiĹ™ská kosa. Ach jo, zaÄŤĂnám z toho bejt maliÄŤko psychicky rozhozenej – tohle jsou Himaláje a ne Velká Fatra, sakra, sem uĹľ se moĹľná nikdy nepodĂvám, nechci vidÄ›t jenom mlhu! No nic, snad to zĂtra bude lepšĂ. Od třà odpoledne máme program – pĹ™ednášku o AMS (horská/výšková nemoc) a dalšĂch velehorskĂ˝ch záleĹľitostech, vede ji sympatickej mladej doktor-dobrovolnĂk (podle pĹ™Ăzvuku AngliÄŤan) z mĂstnĂho lĂ©kaĹ™skĂ˝ho centra. VĂcemĂ©nÄ› potvrzuje, co uĹľ o nástrahách hor vĂme, ale je dobĹ™e, Ĺľe to máme z prvnĂ ruky od nejpovolanÄ›jšĂch. Akorát Karel je trochu znepokojen, protoĹľe jsme si nechali udÄ›lat test kyslĂku v krvi (nebo ÄŤeho vlastnÄ›) a zatĂmco my s Hankou dosahujeme prĹŻmÄ›rnĂ˝ch hodnot okolo 85% (v porovnánĂ s normálnĂm stavem na hladinÄ› moĹ™e), on se 71% ponÄ›kud vypadává z tabulek. Asi je mimozemšťan. VracĂme se do – hurá – pĹ™ĂjemnÄ› vyhřátĂ˝ jĂdelny, dá se tu sedÄ›t v triku a v mikinÄ›, coĹľ jsme na treku veÄŤer ještÄ› nezaĹľili. VeÄŤeĹ™e, denĂky, nÄ›kolik kotlĹŻ ÄŤaje, mariáš, prostÄ› klasickej veÄŤernĂ program, a já uĹľ mám fakt jedinĂ˝ přánà – návrat ke sluneÄŤnu a k pořádnĂ˝ viditelnosti. ProsĂm.