h1

Cestovní deník - Nepál 2011 - část 1

Na návštÄ›vÄ› u obrĹŻ – Nepál 2011

StejnÄ› jako u denĂ­kĹŻ z pĹ™edchozĂ­ch expedic si tu pĹ™eÄŤtete neupravenĂ˝ autentickĂ˝ záznam tak, jak byl napsán prĹŻběžnÄ› bÄ›hem cesty, ÄŤasto v ponÄ›kud nároÄŤnÄ›jších podmĂ­nkách (zima jak sviña). Za veškerĂ© stylistickĂ© nebo jinĂ© chyby se tĂ­mto omlouvám.

Pokud máte zájem jen o souhrn praktickĂ˝ch informacĂ­ z treku na Gokyo a Cho La (výškovĂ˝ profil, krátkĂ˝ popis cesty den po dni apod.) a pĹ™itom se vám nechce ÄŤĂ­st celĂ˝ denĂ­k, kliknÄ›te sem.

Den první – úterý 25.10.

Tak zase po dvou letech trochu dál neĹľ za humna. Tentokrát ne jako v pĹ™edchozĂ­ch případech do JiĹľnĂ­ Ameriky, mĂ­sto toho jsme se rozhodli obšťastnit svou přítomnostĂ­ Nepál. Aneb, jak pravila Hanka, účastnice vĂ˝pravy: „Jedeme se podĂ­vat, jak se má Everest.“

KdyĹľ uĹľ jsem to nakousl, zde jsou oni účastnĂ­ci: tradiÄŤnĂ­ spoluputovnĂ­k po horách a cizĂ­ch kontinentech Karel, zmĂ­nÄ›ná fotografka/hou­slistka Hanka a další horal a kytarista Ĺ tÄ›pán. PĹŻvodnÄ› se akce mÄ›l zúčastnit i další kolega z pĹ™edchozĂ­ ekvádorskĂ© cesty Ada, leÄŤ odpadl, neb ho v práci ĂşdajnÄ› potĹ™ebujĂ­ aĹľ příliš.

Vyrážíme z RuzynÄ›, prvnĂ­ zastávkou jsou Helsinky, Finsko. Máme tam skoro 5 hodin pauzu, ÄŤehoĹľ se rozhodujeme využít návštÄ›vou mÄ›sta (dĂ­ky, Schenghene). Všichni tu umÄ›jĂ­ skvÄ›le anglicky, coĹľ je nesmĂ­rná vĂ˝hoda, finština totiĹľ nepĹ™ipomĂ­ná žádnej jazyk na svÄ›tÄ›. PopravdÄ› mám pocit, Ĺľe se asi i FinovĂ© domlouvajĂ­ anglicky, kdyĹľ jim na tom záleží. Jedeme busem do centra, chvĂ­li trvá, neĹľ se zorientujeme, nakonec ale ĂşspěšnÄ› nacházĂ­me přístav, slavnou katedrálu Uspenski a pár dalších pamÄ›tihodnostĂ­. Na vĂ­c nenĂ­ ÄŤas, musĂ­me zpÄ›t na letištÄ›.

Druhá etapa vede do DillĂ­, letadlo startuje ve 20:15. V DillĂ­ máme dvÄ› hodiny na pĹ™estup na poslednĂ­ letadlo do KáthmándĂş. Lezem do Airbusu a těšíme se na pohodovej a vcelku krátkej (šestihodinovej) let. 20:30 a nic se nedÄ›je. Ve 21:00 se poprvĂ© ozĂ˝vá hlášenĂ­ kapitána. Vyskytla se technická chybiÄŤka s klimatizacĂ­, za chvilku odlĂ©táme. Hanka vedle zaÄŤĂ­ná bĂ˝t maliÄŤko nervĂłznĂ­, Ĺľe bychom mohli zmeškat spoj. SvÄ›tácky ji uklidñuju, Ĺľe nic takovĂ˝ho urÄŤitÄ› nehrozĂ­. 21:15: novĂ© hlášenĂ­, ještÄ› pĹŻlhodinka. Hm… pokouším se pĹ™esvÄ›dÄŤit sám sebe, Ĺľe se stále nic nedÄ›je. 21:45: další hlášenĂ­, ještÄ› pĹŻlhodina. Sakra, proÄŤ maj vĹľdycky pravdu ty druhĂ˝? UĹľ je to tak, stĂ­háme kulovĂ˝ a ne letadlo. Nakonec startujem ve 22:30 a já po chvĂ­li usĂ­nám s pocitem, Ĺľe uĹľ stejnÄ› nic nevyĹ™ešíme a nejlepší bude nechat to koñovi a poÄŤkat, jak aerolinky tuhle situaci zvládnou.

Den druhĂ˝ – stĹ™eda 26. 10.

V DillĂ­ pĹ™istáváme tÄ›snÄ› pĹ™ed osmou ráno mĂ­stnĂ­ho ÄŤasu, tedy cca pĹŻl hodiny potĂ©, co naše letadlo do KáthmándĂş odstartovalo. Situaci navĂ­c trochu komplikuje fakt, Ĺľe aĹľ dosud jsme letÄ›li s Finnairem, zatĂ­mco dále pokraÄŤujeme s Air India. Naše prvnĂ­ kroky tedy vedou po kratším bloudÄ›nĂ­ ke stánku tĂ©to aerolinky, kde se nás ujĂ­má vcelku sympatická, leÄŤ mimĂłznĂ­ sleÄŤna Arja. Aby toho nebylo málo, zaÄŤĂ­ná dnes nejvÄ›tší indickĂ˝ svátek Diwali (majĂ­ ho i v Nepálu) a vÄ›tšina lidĂ­ na letišti vypadá, Ĺľe chce slavit a ne ztrácet ÄŤas s nÄ›jakĂ˝mi opozdilĂ˝mi joudy, co se pokoušejĂ­ dostat do KáthmándĂş. TakĹľe asi tak desetkrát vysvÄ›tlujem, co se nám pĹ™ihodilo, ukazujem pasy, Ĺ™ešíme zavazadla apod. A kdyĹľ uĹľ to vypadá, Ĺľe navĹľdy zĹŻstaneme v letištnĂ­ hale jako Tom Hanks v Terminálu, pĹ™icházĂ­ střídánĂ­ smÄ›ny, nová sleÄŤna uĹľ nenĂ­ tak mimo a za chvĂ­li dostáváme boarding passy na let ve 13:40. Hurá!

ZbylĂ˝ tĹ™i hodiny do odletu vyplñujeme couránĂ­m a posedávánĂ­m v novĂ©m terminálu T3 – aspoñ vĂ­me, jak to tu vypadá, na zpáteÄŤnĂ­ cestÄ› tu budem celou noc. No a pak uĹľ startujem na poslednĂ­ etapu. Trvá jen hodinu a uĹľ jsme v KáthmándĂş. LetištÄ› po supermodernĂ­m DillĂ­ vypadá jak rekvizita ze starĂ˝ho filmu, nicmĂ©nÄ› nákup vĂ­z za 40 USD netrvá dlouho a za chvilku uĹľ lezem pĹ™ed halu. Tam si nás vyzvedá ÄŤlovÄ›k z cestovky Green Horizon, co pro nás pĹ™ipravila trek pod Everest, a jedem do mÄ›sta.

Teda, vidÄ›l jsem v poslednĂ­ch letech tĹ™eba Quito, Limu, La Paz a další dopravnÄ› hodnÄ› chaotická mĂ­sta, ale KáthmándĂş je v tomhle ohledu ještÄ› vyšší liga. Tady uĹľ neplatĂ­ ani náznak pravidel, prostÄ› jede, kdo se kam nacpe. Například skuteÄŤnost, Ĺľe se tu oficiálnÄ› jezdĂ­ vlevo, jsem odvodil aĹľ od pozice volantu napravo, z provozu to v podstatÄ› nepoznáte. BÄ›hem veÄŤera ovšem zjistĂ­me, Ĺľe na rozdĂ­l napĹ™. od zmĂ­nÄ›nĂ˝ho Quita tu chodec nenĂ­ nepřítel a kupodivu tu funguje nÄ›co jako normálnĂ­ souĹľitĂ­ aut a lidĂ­ – Ĺ™idiÄŤ prostÄ› povaĹľuje chodce za legitimnĂ­ součást provozu a narve se na jeho mĂ­sto teprve potĂ©, co pěšák zareaguje na troubenĂ­ a dobrovolnÄ› uhne. V JiĹľnĂ­ Americe by vás v podobnĂ˝ situaci rozmázli na kaši.

LeÄŤ nepĹ™edbĂ­hejme. PrvnĂ­ kroky vedou do kanceláře Green Horizon, ležícĂ­ velmi příhodnÄ› dva vchody od námi vybranĂ©ho hotelu Potala v turistĹŻm naklonÄ›nĂ© ÄŤtvrti Thamel. Setkáváme se s velkĂ˝m šéfem Govindou, pĹŻsobĂ­ velmi sympaticky a dokonce nás ukecává i na doplatek za dražšího šerpu, neĹľ pĹŻvodnÄ› domluveno (snad nebudem litovat). Domlouváme podrobnosti a pak se odcházĂ­me ubytovat. Pokoje v hotelu jsou vcelku slušnĂ˝, sprcha funguje, na terase je hospoda a na stĹ™eše se dá sedÄ›t do noci, personál příjemnej, ceny v pohodÄ› (6 USD na osobu/noc), co vĂ­c chtĂ­t. Po zcivilizovánĂ­ se vracĂ­me ke Govindovi, neb nás pozval v souvislosti se zmĂ­nÄ›nĂ˝m svátkem na pivo. Jsou u nÄ›j i další turisti z ÄŚech, neb Govinda se našim krajĹŻm vÄ›nuje pĹ™ednostnÄ›, kecáme, popĂ­jĂ­me a za nÄ›jakou dobu vyrážíme do mÄ›sta užít si ty slavnosti. Všude to dÄ›snÄ› Ĺľije, tance, kapely, lampiĂłny, chodĂ­me sem a tam a nastává nevyhnutelnĂ© – dokonale se ztrácĂ­me. NavĂ­c zjišťujeme, Ĺľe známá pĂ­señ U2 Where the Streets Have No Name vznikla patrnÄ› zde, neb pĹ™esnÄ› tohle pro KáthmándĂş platĂ­. A stejnÄ› by nám jmĂ©na ulic nebyla k niÄŤemu, neb jsme si od Govindy zapomnÄ›li vyžádat mapu. Je cca 10 veÄŤer, tma jako v pytli a my absolutnÄ› nevĂ­me, kudy kam, coĹľ mi zaÄŤĂ­ná dosti pĹ™ipomĂ­nat zabloudÄ›nĂ­ v nebezpeÄŤnĂ© ÄŤtvrti v Quitu. JenĹľe tady pĹŻsobĂ­ lidi tak přátelsky a pohodovÄ›, Ĺľe absolutnÄ› nemám strach. PĹ™esto po chvĂ­li zaÄŤĂ­náme hledat taxĂ­ka. Nikde ale žádnej nenĂ­ a mĂ­sto toho se nabĂ­zĂ­ dlouhovlasej kluk Rahul, Ĺľe nás do hotelu dovede. No paráda. Po cestÄ› ještÄ› mĂ­jĂ­me nádhernou pÄ›timetrovou thangku (pouliÄŤnĂ­ mozaiku, nejznámÄ›jší jsou mandaly, ale tohle zrovna mandala nenĂ­) fotĂ­me ji i další vÄ›ci v ulicĂ­ch a za chvĂ­li jsme s Rahulovou pomocĂ­ doma. JeštÄ› jedna runda piv na terase a spát, to byl ale dlouhej dvouden.

Den třetí – čtvrtek 27.10.

Máme sraz v 9 na snĂ­dani, ale budĂ­me se aĹľ v pĹŻl desátĂ˝ – inu, jetlag. SnĂ­dáme na terase, píšem prvnĂ­ maily domĹŻ, ještÄ› ladĂ­me s Govindou podrobnosti treku a hurá do mÄ›sta. PrvnĂ­ dojmy za dennĂ­ho svÄ›tla: teplo na triko a kraĹĄasy, i ve dne je tu neskuteÄŤnÄ› Ĺľivo, v soutěži ÄŤistoty by KáthmándĂş zrovna neobstálo a kontrola emisĂ­ z vĂ˝fukĹŻ tu patrnÄ› nenĂ­ ani pĹ™edmÄ›tem vášnivĂ˝ch debat v anarchistickĂ˝ch krouĹľcĂ­ch, přátelská tvář ale zĹŻstává. Zároveñ je však ponÄ›kud neÄŤitelná, uĹľ sice máme mapu, pĹ™esto se ale motáme po okolĂ­ jak nudle v bandÄ› a ne a ne se zorientovat. Thamel je ráj batĹŻĹľkářů, ve skladbÄ› zdejších obchodĹŻ vĂ­tÄ›zĂ­ outdoorovĂ˝ zboží následováno klasickĂ˝mi turistickĂ˝mi tretkami. Po nÄ›jakĂ© dobÄ›, kterou Hanka trávĂ­ kupovánĂ­m kalhot, koneÄŤnÄ› zĂ­skávám od jednoho krámkaĹ™e nakreslenou mapu okolĂ­ a koneÄŤnÄ› trochu cĂ­levÄ›domÄ› vyrážíme smÄ›r hlavnĂ­ káthmándskĂ© námÄ›stĂ­ Durbar Square. Po cestÄ› potkáváme nÄ›kolik chrámĹŻ ÄŤili stĂşp, nÄ›kterĂ© jsou vskutku pĹ™ekrásnĂ©. A za chvĂ­li uĹľ jsme na hledanĂ©m námÄ›stĂ­. VĂ©vodĂ­ mu bĂ˝valĂ˝ královskĂ˝ neboli HanumanĹŻv palác, kolem kterĂ©ho stojĂ­ snad dvacet chrámĹŻ od malĂ˝ch aĹľ po obrovskĂ©. Celek pĹŻsobĂ­ aĹľ nezvykle monumentálnÄ›, kĹ™esĹĄanskĂ˝ kostely nebĂ˝vajĂ­ v takovĂ˝m poÄŤtu koncentrovanĂ˝ na jednom mĂ­stÄ›. Nezvykle se jevĂ­ i zpĹŻsob vyuĹľitĂ­ – aÄŤ jde o sakrálnĂ­ stavby, slouĹľej schody a podesty chrámĹŻ pĹ™edevším jako mĂ­sto pro odpoÄŤinek lidĂ­, krav (tÄ›ch je tu dost a protoĹľe jsme v Nepálu, tak po nich nikdo nic nechce a normálnÄ› tu vegetÄ›j) a mimo jinĂ© i opic. OpÄ›t se potvrzuje ten prvnĂ­ dojem pohodovosti a ležérnosti, v tĂ©to podobÄ› velmi sympatickej. Durbar Square bĂ˝valo centrem celĂ˝ho nepálskĂ˝ho královstvĂ­ a dodnes je srdcem celĂ˝ zemÄ›, coĹľ mi docházĂ­, kdyĹľ se z jednoho pomÄ›rnÄ› nenápadnĂ˝ho paláce na kraji námÄ›stĂ­ vyklube dĹŻm ĹľijĂ­cĂ­ bohynÄ› Kumari (ochránkynÄ› zemÄ›, momentálnÄ› sedmiletá holka, „ve funkci“ vĹľdy do prvnĂ­ menstruace, pak ji nahradĂ­ jiná, legenda tĹ™eba zde). Se Ĺ tÄ›pánem si nás odchytĂ­ mĂ­stnĂ­ prĹŻvodce a zhruba pĹŻl hodiny posloucháme velmi zajĂ­mavej vĂ˝klad, klidnÄ› bych si dal i vĂ­c, ale druhá část vĂ˝pravy dává najevo chuĹĄ pokraÄŤovat. No tak jo. Jdem na obÄ›d (smaĹľenĂ˝ nudle s kuĹ™etem, uĹľ jsem mÄ›l lepší) a pak pokraÄŤujem na další památnĂ˝ mĂ­sto – OpiÄŤĂ­ chrám (nepálsky Swayambhunath). Cestou pĹ™echázĂ­me Ĺ™eku a KáthmándĂş má u mÄ› prvnĂ­ vĂ˝znamnÄ›jší minus, protoĹľe to nenĂ­ Ĺ™eka, ale stoka, hnus a tuny odpadkĹŻ. S tĂ­m by to chtÄ›lo nÄ›co udÄ›lat. Za Ĺ™ekou jdem chvĂ­li po rovinÄ› a pak dlouze stoupáme do schodĹŻ ke chrámu, pĹ™iÄŤemĹľ na nás neustále ĂştoÄŤĂ­ prodejci nejrĹŻznÄ›jšího zboží (tibetskĂ˝m mĂ­sám jsme neodolali). Samotnej chrám je obrovskej a jeho jmĂ©no skuteÄŤnÄ› nelĹľe, aÄŤ je tu hodnÄ› turistĹŻ, opic ještÄ› podstatnÄ› vĂ­c. TrávĂ­me tu zhruba hodinu, sledujem západ slunce nad KáthmándĂş (je opar, ale svÄ›tlo tu maj stejnÄ› docela hezkĂ˝) a já si tak říkám, jestli pĹ™i nás ty všudypřítomnĂ˝ vyšší sĂ­ly budou stát i na nadcházejĂ­cĂ­m treku. KdyĹľ zaÄŤĂ­ná padat soumrak, scházĂ­me dolĹŻ a pomalu míříme do Thamelu. Na jeho kraji jen tak ze zvyku nahlížíme do jednoho z obchodĹŻ s outdoor vĂ˝bavou a nakouknutĂ­ se po chvĂ­li mÄ›nĂ­ v nákupnĂ­ záchvat, neb tu majĂ­ ceny 2×-5× nižší neĹľ u nás a tomu fakt neodoláš (já například po 10 letech upgradoval spacák, protoĹľe Marmot do –10 stupñů, u nás za 7 litrĹŻ, tu stojĂ­ 1700 KÄŤ a bude se fakt hodit). No a pak uĹľ míříme do hotelu, veÄŤeĹ™e, pivo, sprcha a tak. ZĂ­tra nás ÄŤekajĂ­ hory, ale uĹľ teÄŹ najisto vĂ­m, Ĺľe se do KáthmándĂş ohromnÄ› rád vrátĂ­m (katastrofickĂ˝ lĂ­ÄŤenĂ­ z nÄ›kterĂ˝ch blogĹŻ se teda u mÄ› rozhodnÄ› nepotvrdilo). MÄ›sto se s náma louÄŤĂ­ skvÄ›lĂ˝m vystoupenĂ­m bĹ™išnĂ­ch taneÄŤnic na terase protÄ›jšího hotelu a tradiÄŤnÄ› skvÄ›lou atmosfĂ©rou, kterou si za ÄŤas s chutĂ­ zopakuju. TeÄŹ ale do výšek…

Den čtvrtý – pátek 28.10.

V 6:45 nás pĹ™ed hotelem ÄŤeká nevysokej, ale od pohledu silnej a usmÄ›vavej šerpa Kamal, se kterĂ˝m (snad) strávĂ­me příštĂ­ch 17 dnĂ­ mezi štĂ­ty. Vezeme se na letištÄ›, kde se na nás podobnÄ› jako pĹ™edevÄŤĂ­rem vrhá hromada mĂ­stnĂ­ch supĹŻ – nosiÄŤĹŻ báglĹŻ na vzdálenost 10 m od auta do haly. Dost agresivnÄ› si za to říkaj o tip a lezou mi na nervy, protoĹľe to je pĹ™esnÄ› taková ta vekslácká vyĹľraná partiÄŤka zneužívajĂ­cĂ­ materiálnĂ­ rozdĂ­ly mezi turisty a mĂ­stnĂ­mi, asi jako praĹľskĂ˝ taxikáři. NavĂ­c na nÄ› mám zcela osobnĂ­ pifku, protoĹľe ve stĹ™edu si mnÄ› i Karlovi Ĺ™ekli kaĹľdĂ˝mu o 10 USD a jak jsme byli zblblĂ­ z den a pĹŻl trvajĂ­cĂ­ cesty, tak jsme jim je dali proti ujištÄ›nĂ­, Ĺľe je v tom i cena taxĂ­ku. Nebyla. PouliÄŤnĂ­ prodavaÄŤi na Durbar Square nebo Ĺľebráci na schodech k OpiÄŤĂ­mu chrámu by z toho vyšli nÄ›kolik dnĹŻ a dal bych jim to stokrát radÄ›ji. ÄŚili dneska uĹľ jsme pĹ™ipravenĂ˝ a supi dostávaj kulovĂ˝. V hale je chaos, leÄŤ Kamal se vyzná a je velmi akÄŤnĂ­, letadla naštÄ›stĂ­ lĂ­taj bez problĂ©mĹŻ, za chvĂ­li odbavujem bágly a po cca hodinovĂ˝m ÄŤekánĂ­ lezem do maliÄŤkĂ˝ho letadla pro cca 12 lidĂ­ smÄ›r Lukla. TamÄ›jší pĹ™istávacĂ­ dráha nic vÄ›tšího nepojme a i tak je to svÄ›tová rarita. NavĂ­c nás příjemná letuška usazuje hned za piloty a jejich kabinu neoddÄ›lujĂ­ žádnĂ© dveĹ™e, takĹľe koukám přímo na přístroje a ÄŤelnĂ­m sklem ven pĹ™ed letadlo. Startujem a je to zážitek k nevypovÄ›dÄ›nĂ­ – let trvá nÄ›jakĂ˝ch 40 minut, obÄŤas prolĂ©táme pár metrĹŻ nad horskĂ˝m hĹ™ebenem (na palubce, na kterou vidĂ­m kromÄ› pilotĹŻ z celĂ˝ho letadla jen já, se v tu chvĂ­li objevuje velmi povzbudivej nápis Terrain Alert) a nakonec se pĹ™ed námi zjevuje ono letištÄ›, z výšky vypadajĂ­cĂ­ fakt jako cosi z lega. A pĹ™istánĂ­ je ze všeho nejlepší. V euforii vycházĂ­me z letadla a trek mĹŻĹľe zaÄŤĂ­t.

Ze všeho nejdřív dáváme brunch v podobÄ› dhalbhatu, resp. ÄŤapátĂ­ v mĂ­stnĂ­ hospodÄ›, a vĂ­táme novĂ©ho ÄŤlena vĂ˝pravy. Je jĂ­m šerpa ÄŤ.2, šestnáctiletej MegandrahĂ­rĂ­ (dále jen Megan), pro kterĂ˝ho je trek brigáda bÄ›hem školnĂ­ch prázdnin. Zpočátku vypadá, Ĺľe se nás spíš bojĂ­, nicmĂ©nÄ› si s Kamalem rozebĂ­rajĂ­ kaĹľdej 2 naše velkĂ˝ bágly, my chytáme fotobatohy a mĹŻĹľeme vyrazit. Je vedro, takĹľe stejnÄ› jako v KáthmándĂş triko a kraĹĄasy. Cesta se táhne ĂşdolĂ­m nahoru dolĹŻ, start i cĂ­l jsou dnes zhruba ve stejnĂ˝ výšce 2800 m, ale mezitĂ­m pomÄ›rnÄ› intenzivnÄ› stoupáme a klesáme. LidĂ­ je okolo vcelku dost, ale zas ne tolik, aby to pĹ™ipomĂ­nalo tatranskou magistrálu, ÄŤehoĹľ jsem se vcelku obával. Cestu ozvláštñujĂ­ ÄŤastĂ© stĂşpy, matrami pomalovanĂ© kameny mani a ještÄ› ÄŤastÄ›jší stádeÄŤka jakĹŻ, kterĂ© proti nám Ĺľenou pastevci ÄŤi nosiÄŤi. Obzvlášť vypeÄŤenĂ© je potkat se s nimi na mostÄ› pĹ™es Ĺ™eku Dudh Koshi Nadi (mosty jsou visutĂ© a majĂ­ na šířku cca metr, tedy o nÄ›jakĂ˝ch 10 cm vĂ­c neĹľ běžnĂ˝ jak). PostupnÄ› se zatahuje a fouká, ale pořád to jde. Pochod trvá cca 5 h, nakonec dorážíme do vesnice Monjo v hlubokĂ©m a ĂşzkĂ©m ĂşdolĂ­ u Ĺ™eky. Ubytováváme se v lodgi Top Hill, máme pro sebe 2 dvoulůžáky, vcelku komfort, ale po západu slunce nás pĹ™ekvapuje hodnÄ› lezavá zima. Jdem na veÄŤeĹ™i, v jĂ­delnÄ› jsou sice kamna, ale moc nehĹ™ejou. NicmĂ©nÄ› dhalbhat je dobrej, pak Ĺ tÄ›pán zalĂ©zá, já ještÄ› uÄŤĂ­m Karla a Hanku mariáš, chvĂ­li kecáme s Kamalem a uĹľ pĹ™ed desátou zalĂ©záme, na prvnĂ­ den pochodu toho bylo dost.

Den pátý – sobota 29.10.

Sláva, sláva, sláva, nápad s nákupem spacáku byl fakt dobrej. NevĂ­m, jestli jsem tolik vymÄ›kl nebo jestli tĹ™eba v BolĂ­vii pĹ™ed 4 lety nebyla zima taková, ale se svĂ˝m starĂ˝m šlupkáčem bych tu asi klepal kosu jak strejda Smrťák. TeÄŹ v pohodÄ›. SnĂ­dáme ve vymrzlĂ˝ jĂ­delnÄ›, venku ovšem zaÄŤĂ­ná svĂ­tit slunce a krásnÄ› hĹ™eje, takĹľe na další etapu opÄ›t vyrážíme v kombinaci kraĹĄasy/triko. PokraÄŤujeme dál vÄŤerejším ĂşdolĂ­m, kaĹľdou chvĂ­li pĹ™echázĂ­me Ĺ™eku sem a tam a cca po pĹŻl hodinÄ› vstupujem do národnĂ­ho parku Sagarnatha. Permity máme zařízenĂ© od Govindy, takĹľe s tĂ­m nenĂ­ žádnĂ˝ problĂ©m. JeštÄ› pár mostĹŻ a pak cesta zaÄŤĂ­ná stoupat do ostrĂ˝ho kopce. Docela funĂ­me, pĹ™edbĂ­háme se se stádem jakĹŻ a po chvĂ­li se v dáli objevuje charakteristickej trojĂşhelnĂ­kovej štĂ­t – tak uĹľ jsme asi opravdu v Himálaji, právÄ› jsme poprvĂ˝ vidÄ›li Everest. A zase nÄ›co stoupánĂ­ a na vysokĂ˝m kopci se objevuje náš dnešnĂ­ (a zĂ­tĹ™ejší) cĂ­l Namche Bazaar, 3450 m, správnĂ­ sĂ­dlo a hlavnĂ­ mÄ›sto celĂ˝ oblasti Khumbu. Kamal pro nás vybral lodgi Buddha, trochu podezĂ­ravÄ› zahlížíme na jĂ­delnu bez kamen, ale pokoje vypadaj dobĹ™e a nic jinĂ˝ho asi hledat nebudem. Je tu internet, na kterej sedáme vzápÄ›tĂ­, a ĂşdajnÄ› i horká sprcha – tu necháme na zĂ­tĹ™ek. JeštÄ› nÄ›co lehkĂ˝ho obÄ›dváme, dáváme ÄŤaj a vyrážíme na obhlĂ­dku mÄ›sta. Jde s náma Megan, aÄŤkoli mu říkáme, Ĺľe nemusĂ­, a zaÄŤĂ­ná nás trochu prudit – neustále zdĹŻrazñuje, Ĺľe má málo obleÄŤenĂ­ a Ĺľe je mu zima, ale na nabĂ­dku, aĹĄ se tedy vrátĂ­ do lodge, nereaguje. Asi by rád nÄ›jakĂ˝ prachy, ale to má teda smĹŻlu – zaplatili jsme za nÄ›j vĂ­c neĹľ dost a spropitnĂ© dostane aĹľ na konci. ProcházĂ­me mÄ›stem (zdolali jsme dalších 100 m pĹ™evýšenĂ­, hurá), nahlížíme do mĂ­stnĂ­ch krámĹŻ (podobnej sortiment jako v Thamelu) a mimo jinĂ© se dozvĂ­dáme, Ĺľe od 19:30 dávaj v jednom z mĂ­stnĂ­ch barĹŻ film Into the Thin Air o jednĂ˝ hodnÄ› nepovedenĂ˝ vĂ˝pravÄ› na Everest. ProÄŤ ne, jdem se tam hned podĂ­vat a je tam teplo, proÄŤeĹľ je o programu rozhodnuto. JeštÄ› se vracĂ­me k nám do Buddhy a z výše uvedenĂ˝ch dĹŻvodĹŻ dáváme s Kamalem Ĺ™eÄŤ o Meganovi. PrĂ˝ za nÄ›j Kamal plnÄ› zodpovĂ­dá a kdyby byl problĂ©m (protoĹľe si nÄ›jak neumĂ­me pĹ™edstavit, Ĺľe s náma zvládne celou cestu), vyĹ™eší ho sám. No dobrá. UĹľ je veÄŤer a tak jdeme do toho kina. V baru je vážnÄ› teplĂ­ÄŤko a kdyby si Karel nenarazil nohu o sloup, byl by veÄŤer zcela bezproblĂ©movĂ˝. Film je skuteÄŤnÄ› pouÄŤnej, etuda na tĂ©ma „jak se nechovat v horách“. Nebudem. JeštÄ› partiÄŤka mariáše a nÄ›kdy okolo pĹŻlnoci zalĂ©záme, zĂ­tra je sice odpoÄŤinkovej den, ale stejnÄ› je dobrĂ˝ se vyspat.

Den šestý – neděle 30.10.

Máme se Ĺ tÄ›pánem hodnÄ› vymrzlej rohovej pokoj, takĹľe se střídavÄ› budĂ­m zimou a vedrem, to kdyĹľ se zapnu i s hlavou do spacáku a ještÄ› pĹ™es sebe pĹ™ehodĂ­m deku (součást vĂ˝bavy pokoje). A ráno tudĂ­Ĺľ spĂ­m jak dudek a Ĺ tÄ›pán taky, aĹľ nás musĂ­ Hanka budit. Po snĂ­dani vyrážíme na okruĹľnĂ­ trek podĂ­vat se na Everest a další Himálaj, navštĂ­vit Hillaryho oblĂ­benou vesnici Khumjung a vĹŻbec trochu pochodit, neb aklimatizace má bĂ˝t aktivnĂ­. Stoupáme nad Namche, svĂ­tĂ­ slunce a je teplo, leÄŤ ve výšce pĹ™es 3600 slušnÄ› fouká. No, aspoñ vidĂ­me, co nás ÄŤeká v dalších dnech. Hned po vyšplhánĂ­ na hĹ™eben nad mÄ›stem na sebe strhává pozornost nádherná šestitisĂ­covka Ama Dablam, mĂ­stnĂ­ posvátná hora (jmĂ©no znamená „matka s náhrdelnĂ­kem“) a pochopitelnÄ› i Lho-tse a Everest, mizĂ­cĂ­ v mracĂ­ch daleko za nĂ­. UĹľ se těšíme, aĹľ to všechno bude blĂ­Ĺľ. Jo, a taky fotit se samozĹ™ejmÄ› musĂ­, říkáme tomu „prvnĂ­ kontakt“. ProcházĂ­me kolem luxusnĂ­ho hotelu Everest View pro Japonce (dnes vÄ›tšinou zeje prázdnotou, uĹľ sem asi tolik masñákĹŻ nejezdĂ­) a kousek pĹ™ed Khumjungem se s Hankou a Karlem zbytku vĂ˝pravy ztrácĂ­me, neb fotĂ­me Amu Dablam s blĂ­zkou stĂşpou v popĹ™edĂ­ a oni nám nÄ›jak mizĂ­. TudĂ­Ĺľ se na rozdĂ­l od Ĺ tÄ›pána nepodĂ­váme do mĂ­stnĂ­ školy, zato procházĂ­me kolem nemocnice, kterou taky zaloĹľil Hillary. Zhruba v jednu se zaÄŤĂ­ná zatahovat, coĹľ tu vypadá na pravidlo, a dává se do nás slušná kosa – ostatnÄ› jsme vystoupali skoro do 3900 m a na sobÄ› máme jen trika a bundy, fleecovky (aspoñ teda ta moje) zĹŻstaly v lodgi. Jinak je ale kupodivu všem docela dobĹ™e, žádnĂ˝ zásadnĂ­ problĂ©my. Se Ĺ tÄ›pánem a nosiÄŤi se potkáváme aĹľ nad Namche, kterĂ˝ uĹľ definitivnÄ› halĂ­ mlha. VzájemnÄ› si vypravujem zážitky a míříme do nejbližší hospody, neb máme hlad. No a to uĹľ jsou nÄ›jakĂ˝ ÄŤtyĹ™i odpoledne a nás ÄŤeká praktickĂ˝ louÄŤenĂ­ s civilizacĂ­ – sprcha po 3 dnech (no, hotel to nenĂ­, ale i ta trubka ze zdi s lehce vlaĹľnĂ˝m slabĂ˝m ÄŤĹŻrkem se dá pĹ™ežít a kdovĂ­, kdy uvidĂ­me tu příštĂ­), poslednĂ­ internet na dlouhou dobu, dobĂ­jenĂ­ baterek a opÄ›t kino, ve stejnĂ˝m baru dávajĂ­ další horolezeckou lahĹŻdku Touching the Void. Do Namche bychom se mÄ›li vrátit příštĂ­ pátek, tedy cca za 12 dnĂ­. Do tĂ˝ doby to asi bude divoÄŤina.

Den sedmý – pondělí 31.10.

VeÄŤer jsme se domluvili s Hankou a Karlem, Ĺľe dáme v 6:30 masñáckou vĂ˝chodovku z oken lodge, ovšem pohled na nebe nám ponÄ›kud kazĂ­ plány – poprvĂ© v Nepálu máme po ránu zcela zataĹľeno. Hm, neříkala vÄŤerejší internetová pĹ™edpověď náhodou nÄ›co o stálĂ©m sluneÄŤnu? NavĂ­c je venku citelnÄ› chladnÄ›ji neĹľ v pĹ™edchozĂ­ch dnech (rozumÄ›j zima jak v Rusku). TudĂ­Ĺľ jsme docela rádi, Ĺľe nás dnes ÄŤeká delší pochod – zahĹ™ejem se chĹŻzĂ­. CĂ­l je Dole, ale název klame, ve skuteÄŤnosti ona vesnice leží sakra nahoĹ™e (4100 m). PĹ™ed barákem potkávám Kamala, kterej se chudák tváří hroznÄ› provinile, neb se vÄŤera ponÄ›kud oĹľral s kamarádem z KáthmándĂş doÄŤasnÄ› bydlĂ­cĂ­m tu v Namche, a slibuje, Ĺľe se mraky urÄŤitÄ› roztrhaj. No uvidĂ­me. PĹ™icházĂ­ i Megan a opÄ›t nás lehce nasĂ­rá – má na nohou Ĺľabky naboso a do toho bÄ›duje, Ĺľe ho zebou noĹľiÄŤky. Navrhujem lepší obuv, ale nezdá se, Ĺľe by to nÄ›jak moc chápal. VĹŻbec je takovej trochu pomalejší. To jsem na nÄ›j za pár dnĂ­ v opravdovĂ˝ch horách zvÄ›davej. NaštÄ›stĂ­ se za chvĂ­li zjevuje v ponoĹľkách a normálnĂ­ch botách (no dobĹ™e, v takovĂ˝ch polobotkách, ale aspoñ to nejsou Ĺľabky). Asi Kamalovo pĹŻsobenĂ­. PoslednĂ­ snĂ­danÄ› v Namche a jdem. A hele, mraky se fakt trhaj a mezi nima vycházĂ­ slunce. Krása. Pokud budou Kamalovy optimistickĂ˝ pĹ™edpovÄ›di (jinĂ˝ oÄŤividnÄ› neumĂ­, mezi jeho nejÄŤastÄ›jší reakce na cokoli patří no problem, maybe better a hlavnÄ› speciálnĂ­ copyrightovaná fráze good thinking, jejĂ­Ĺľ vĂ˝znam sice ÄŤasto ĂşplnÄ› pĹ™esnÄ› nechápu, ale rozhodnÄ› je pozitivnĂ­) vycházet i nadále tĂ­mhle zpĹŻsobem, bude celej trek hraÄŤka. Shazujeme vrstvy a pomalu stoupáme výš a výš. ObÄŤas se na hodnÄ› ĂşzkĂ˝ cestiÄŤce vyhĂ˝báme stádĹŻm jakĹŻ. Jsou to nesmĂ­rnÄ› dĹŻstojná zvĂ­Ĺ™ata, nicmĂ©nÄ› kdyĹľ se takovej jak rozejde, nepĹŻsobĂ­ dojmem, Ĺľe by příliš vnĂ­mal okolĂ­, tedy ani kolemjdoucĂ­ turisty. No a jaÄŤĂ­ bodyÄŤek na exponovanĂ˝m mĂ­stÄ› vás v pohodÄ› pošle o pár desĂ­tek metrĹŻ do ĂşdolĂ­, coĹľ by nebyl ĂşplnÄ› ideálnĂ­ zpĹŻsob pohybu v horách. Karel pĹ™icházĂ­ s teoriĂ­, Ĺľe podle mĂ­stnĂ­ch silniÄŤnĂ­ch pravidel je jakovi nutno uhĂ˝bat smÄ›rem do svahu, nikoli ze srázu dolĹŻ. NÄ›co na tom bude, ale ono zároveñ bohuĹľel platĂ­ i pravidlo ÄŤ. 2, Ĺľe totiĹľ smÄ›r vyhĂ˝bánĂ­ urÄŤuje pouze a jedinÄ› jak, takĹľe KarlĹŻv zákon kontaktu s jaky ÄŤasto nelze použít. Stoupáme a Hanku potkávajĂ­ prvnĂ­ příznaky horskĂ© slabosti, naštÄ›stĂ­ staÄŤĂ­ hodnÄ› pĂ­t a za chvĂ­li je vše OK. Ve výšce 3975 m ÄŤeká sedlo Mong La s hospodou a my tu stavĂ­me na obÄ›d, bÄ›hem nÄ›hoĹľ se ovšem opÄ›t totálnÄ› zatahuje. Na to uĹľ jsme tu po poledni zvyklĂ­, teÄŹ ale zjišťujeme ještÄ› jednu nepříliš příjemnou vÄ›c – aÄŤ jsme pouhou stovku výškovĂ˝ch metrĹŻ od cĂ­le, ÄŤeká nás slez o 300 m a pak zas totĂ©Ĺľ hore. Ouvej. A navĂ­c se venku nejen zatahuje, ale rovnou zaÄŤĂ­ná i sněžit. No, s tĂ­mhle jsme tedy vážnÄ› nepoÄŤĂ­tali. Klesáme do toho zatr… ĂşdolĂ­, pak to zas celĂ˝ lezeme nahoru a regulĂ©rnÄ› na nás chumelĂ­. Je to škoda, cesta je totiĹľ moc pÄ›kná, vede rododendronovĂ˝m lesem (zážitek ponÄ›kud jinej neĹľ v botanickĂ˝ zahradÄ›), zpod stromĹŻ na nás vykukujou srnky a baĹľanti, ale v tomhle poÄŤasĂ­ si jich fakt moc neužíváme a navĂ­c je to celĂ˝ docela ĂşnavnĂ˝. KdyĹľ uĹľ toho máme fakt dost, koneÄŤnÄ› pĹ™ekonáváme magickou hranici 4000 m a za chvilku pĹ™icházĂ­me mezi baráky – jsme v Dole (4100 m). Kamal ráno dostal jasnou instrukci – sehnat lodgi s topenĂ­m, v Namche silnÄ› chybÄ›lo. JenĹľe kluci s báglama jsou kdesi za náma a my nevĂ­me, kde to telefonicky domluvil, takĹľe lezem do prvnĂ­ hospody na ÄŤaj a ÄŤekáme na nÄ›. Po chvĂ­li se Kamal objevuje, bydlĂ­me hned vedle a sláva, topenĂ­ je tu a slušnÄ› hĹ™eje (tj. vevnitĹ™ se dá po chvĂ­li sedÄ›t i bez ÄŤepice a rukavic). No dobrĂ˝, nicmĂ©nÄ› zĂ­tra by to chtÄ›lo zase sluneÄŤno – hned nÄ›kolik šerpĹŻ vÄŤetnÄ› Kamala se vyjádĹ™ilo, Ĺľe v tomhle poÄŤasĂ­ zamýšlenĂ˝ pĹ™echod sedla Cho La nedáme, coĹľ by byla fakt škoda a hodnÄ› by nám to rozhodilo plán. Inkriminovaná událost má nastat za 5 dnĂ­.

Den osmý – úterý 1.11.

BudĂ­k nastavenĂ˝ na 5:45 znaÄŤĂ­ vĂ˝chodovku, staÄŤĂ­ ovšem jedinĂ˝ pohled z okna a nadÄ›je hasnou – zamraÄŤeno, zataĹľeno, venku pÄ›t ÄŤĂ­sel ÄŤerstvĂ˝ho snÄ›hu. Ach jo. Kamal sice tvrdĂ­, Ĺľe „maybe sunsajn“ (sunshine), ale moc mu nevěříme, tváří se u toho ĂşplnÄ› jinak neĹľ u good thinking. Dnes nás ÄŤeká relativnÄ› nenároÄŤnej den, jen 300 m pĹ™evýšenĂ­ a 2,5 h cesty do osady Machermo. Dál to ale nejde, musĂ­me stoupat pozvolna. Cesta vede napĹ™ed do prudšího kopce a pak vĂ­cemĂ©nÄ› po vrstevnici, viditelnost ovšem dosahuje asi tak dvou metrĹŻ, takĹľe okolĂ­ jen odhadujem. Za chvĂ­li ovšem pĹ™icházĂ­ aspoñ nÄ›jakĂ© zlepšenĂ­ – pĹ™ece jen se trochu vyjasñuje, na nebi se sem tam objevujĂ­ modrĂ© fleky a sem tam propagaÄŤnÄ› zasvĂ­tĂ­ i slunce. Hurá. Najednou je vidÄ›t i dál neĹľ na vlastnĂ­ boty a my jen koukáme, co nás to obklopuje za nádheru. Hergot, jak to, Ĺľe nesvĂ­tĂ­ slunce furt, kdyĹľ v tuhle roÄŤnĂ­ dobu má? No hlavnÄ› Ĺľe vysvitlo aspoñ na chvĂ­li. Na obzoru se objevuje nádherná a majestátnĂ­ osmitisĂ­covka Cho Oju a aÄŤ ji částeÄŤnÄ› halĂ­ bĂ­lej závoj, vznikaj z toho pĹ™inejmenším dokumentaÄŤnÄ› pouĹľitelnĂ˝ fotky. Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› docházĂ­me k osamÄ›lĂ˝ lodgi a rozhodujeme se pro obÄ›d v tradiÄŤnĂ­ kombinaci ÄŤaj – polĂ­vka (ještÄ› jsme se v tÄ›ch výškách tolik nerozeĹľrali, kromÄ› Hanky, která má aĹľ neuvěřitelnej apetit na svĂ˝ch 45 kg i s báglem a botama). SedĂ­ tu vÄ›try ošlehanĂ˝ AmeriÄŤan a dÄ›lá nám radost zprávou, Ĺľe vÄŤera pĹ™ešel Cho La a šlo to v pohodÄ›. No to by byla paráda. Menší radost nám ovšem dÄ›lá další vĂ˝voj poÄŤasĂ­ – neĹľ vylezem z hospody, uĹľ je zase hnusnÄ› a sněží. Machermo je odtud slabou hodinku, Kamal zajednal velmi dobĹ™e vypadajĂ­cĂ­ lodgi s kamny v jĂ­delnÄ› a tak jsme spokojenĂ­ a vzhledem k brzkĂ© hodinÄ› (13:00) optimisticky vyrážíme hledat mĂ­sto na zĂ­tĹ™ejší vĂ˝chodovku. S vĂ˝bÄ›rem nenĂ­ problĂ©m (kopec nad vesnicĂ­ – Machermo má 4400 m, kopec 4500), zato poÄŤasĂ­ fakt zlobĂ­. FuÄŤĂ­ vĂ­tr, Ĺľe by do nÄ›j psa nevyhnal, viditelnost opÄ›t klesla na pÄ›t metrĹŻ a do toho ta sibiĹ™ská kosa. Ach jo, zaÄŤĂ­nám z toho bejt maliÄŤko psychicky rozhozenej – tohle jsou Himaláje a ne Velká Fatra, sakra, sem uĹľ se moĹľná nikdy nepodĂ­vám, nechci vidÄ›t jenom mlhu! No nic, snad to zĂ­tra bude lepší. Od tří odpoledne máme program – pĹ™ednášku o AMS (horská/výšková nemoc) a dalších velehorskĂ˝ch záleĹľitostech, vede ji sympatickej mladej doktor-dobrovolnĂ­k (podle přízvuku AngliÄŤan) z mĂ­stnĂ­ho lĂ©kaĹ™skĂ˝ho centra. VĂ­cemĂ©nÄ› potvrzuje, co uĹľ o nástrahách hor vĂ­me, ale je dobĹ™e, Ĺľe to máme z prvnĂ­ ruky od nejpovolanÄ›jších. Akorát Karel je trochu znepokojen, protoĹľe jsme si nechali udÄ›lat test kyslĂ­ku v krvi (nebo ÄŤeho vlastnÄ›) a zatĂ­mco my s Hankou dosahujeme prĹŻmÄ›rnĂ˝ch hodnot okolo 85% (v porovnánĂ­ s normálnĂ­m stavem na hladinÄ› moĹ™e), on se 71% ponÄ›kud vypadává z tabulek. Asi je mimozemšťan. VracĂ­me se do – hurá – příjemnÄ› vyhřátĂ˝ jĂ­delny, dá se tu sedÄ›t v triku a v mikinÄ›, coĹľ jsme na treku veÄŤer ještÄ› nezaĹľili. VeÄŤeĹ™e, denĂ­ky, nÄ›kolik kotlĹŻ ÄŤaje, mariáš, prostÄ› klasickej veÄŤernĂ­ program, a já uĹľ mám fakt jedinĂ˝ přánĂ­ – návrat ke sluneÄŤnu a k pořádnĂ˝ viditelnosti. ProsĂ­m.

(následujĂ­cĂ­ kapitoly: část 2 â€“ část 3)