Tolimati.cz

Žába na vědomost dává, že po hodně dlouhé době zase zakváká v Praze, konkrétně ve čtvrtek 14. dubna na Slamníku (kdyby náhodou někdo nevěděl, tak Wolkerova 12, Praha 6). Hrajeme se spřátelenou partou Čerti ve stodole, výkop ve 20 h, přijďte včas . Těšíme se!

A zase se tu dlouho nic nedělo a zase za to mohly hlavně technické důvody – reklamace, oprava a nakonec výměna počítače apod. Taky se docela jezdilo do hor, o čemž budou další příspěvky, teď jeden hodně čerstvej – Peace Frog včera absolvovala tradiční letní hraní v klubu/hospodě Pohoda v Kadani, jehož název je velmi výstižný a vždycky se nám tam hodně líbilo, ovšem včerejšek byl snad z dosavadních tamějších koncertů vůbec nejlepší. Natřískáno, milí lidi, skvělá atmosféra, dobrej zvuk… nemělo to chybu. Po poněkud soukromé červnové party v Modrý Vopici ve Vysočanech jsme si konečně naostro (tj. před větším množstvím lidí) dali dvě repertoárové novinky Moonlight Drive a ano, konečně i The End (původně jsme ho chtěli premiérově zahrát už loni Lukášovi na svatbě, ale nějak se ho furt nedařilo nazkoušet). Kolem pódia zas po nějaké době kroužila s namířeným foťákem Míša S., až odtajní fotky, dáme vědět.

A ještě jedna zpráva týkající se Peace Frog: jako správná mladá a nadějná kapela máme profil na Facebooku, konkrétně zde. Tak pokud chcete, můžete se přihlásit…

V klubu XT3 na Žižkově jsme hráli poprvé a hned napíšu, že snad ne naposledy – už jsem skoro nevěřil tomu, že v Praze najdeme takhle příjemný a přitom na skvělý úrovni fungující místo. Moc pěknej interiér, pohodovej ochotnej personál, luxusní zázemí, skvělej zvuk v sále i na pódiu a světe div se, na pražský poměry velice slušná návštěva i mimo obvyklej okruh Froggies, no zkrátka veliká pohoda. Bohužel nám před koncertem odpadlo několik zkoušek a nedošlo tak na překvápko slibované v upoutávce, ale to nevadí, aspoñ vás můžu ještě chvíli napínat :). Jinak to snad stálo za to i pro publikum, podle reakcí nejspíš ano, my si to (i díky parádnímu zvuku) užili nádherně. A ještě jedna neobvyklost: vůbec poprvé se na koncertě Peace Frog nahrávalo, zatím pracuju na převodu z minidisku do nějakýho lidskýho formátu (díky Ajo), ale až to bude, tak sem třeba něco pověsím. Zatím si můžete prohlídnout fotky našeho úhlavního fotografa posledních měsíců Lukáše (skvělá práce, díky moc). Další pražská akce je na spadnutí, záhy dám vědět víc – watch this space…

Žába si s jarem protáhla žabí stehýnka a dospěla k názoru, že Slamník a Škabeta jsou sice prima, ale Praha je přece jen poněkud větší a bylo by fajn se občas mrknout i jinam. A protože máme kamarády v jiných kapelách a ti si chválí klub XT3 na Žižkově, tak příště zahrajem právě tam. Konkrétně v úterý 18.5., adresa je Rokycanova 29, začátek 20 h, kdo chcete doražte, těšíme se. Jo, a ačkoli to nechci zakřiknout, vypadá to, že se na vás chystá jedno poměrně dobrodružný překvapení – doufám, že nedostanem půllitrem . A víc neprozradím, uvidíme se na Žižkově.

Opět se omlouvám za delší mrtvo tady – tentokrát v tom hrála velkou roli technika, domácí/pracovní notebook se mi na nějakou dobu odebral do servisu a s ním i mail s přístupovými údaji k blogu (ano, už je mám přepsané :)). Možná sem tudíž ještě dodatečně hodím pár slov o věcech, které mě v poslední době zaujaly (během Vánoc domů přibyly mnohé filmy, knížky a další příjemnosti a taky bylo dost času se tomu všemu náležitě věnovat), ale teď chci hlavně zmínit nedávný koncert Peace Frog na Slamníku, kde takhle s lednem hrajeme už asi tři roky po sobě. Nadrženost na hraní byla veliká, od říjnovýho koncertu kdesi pod Orlickými horami jsme se na pódiu nesešli, tak jsme před Slamníkem dokonce i několikrát zkoušeli a snad to bylo znát – přinejmenším já měl pocit, že všechno proběhlo OK. Přes relativně vysokou účast nás trochu zarazila jistá studenost publika, což se objasnilo po koncertě – v sále byla pekelná zima. Ale hlavně: mezi dvorní fotografy Peace Frog přibyl nový přírůstek, a není to nikdo jiný než Lukoko. Hned první pokus se mu podle mého velice povedl, což ostatně můžete posoudit i sami zde.

Hrát během jednoho týdne hned na dvou oblíbených a osvědčených místech, tomu Žába říká prima začátek léta. Nejbližší koncert se koná v pondělí 29.6. na Slamníku (Wolkerova 12, Praha 6, ale to sem píšu jen pro formu, stejně to tam všichni znáte), kdo chce stihnout začátek, doražte do osmi. No a v pátek 3.7. vyjedeme do nově zrekonstruované a údajně též zastřešené Pohody v Kadani. Tam bylo dobře vždycky a teď už na rozdíl od minulých koncertů díky zmíněnému zastřešení nebudeme závislí ani na počasí. Tak Pražáci a Severočeši, doražte, těšíme se…

Ne, opravdu se nechystáme po vzoru populárních hvězdiček hrát v supermarketech – Globus je klub v Praze na Roztylech a my jsme se rozhodli, že ho vyzkoušíme. Koneckonců v Praze už jsme nějakou dobu nehráli a pokud by se k oblíbené dvojici Slamník – Škabeta podařilo sehnat třetí místo na stálejší spolupráci, nebylo by to zlý. Takže se uvidí v sobotu 4. dubna od 21.00. Přijďte, měla by to být docela legrace – po únorovém soustředění u Honzy na chalupě (díky!) máme v repertoáru dokonce i pár dříve nehraných věcí, což se u nás zas tak často nestává. Tady je informace, jak se tam dostat. Těšíme se!

Ve Škabetě se Žabička před lety vylíhla z pulcoidního stadia a poprvé zakvákala, pročež se sem musí minimálně jednou do roka vrátit, jinak by nad ní přestalo fungovat ochranné kouzlo a Morrison by mohl ze záhrobí utlouct Jenýka lahví Jima Beama za to, že zpívá jeho písně a přitom pije akorát tak nealkoholický pivo. Letos to vyšlo na minulou sobotu. První a největší pochvala před nastoupenou jednotkou patří zmíněnému Jenýkovi, neb ještě pár dnů před koncertem bojoval s docela hnusnou chorobou a nebylo vůbec jasný, jestli celá akce nepadne, leč nakonec vše zvládl zcela bez ztráty kytičky. Na rozdíl od minulýho Slamníku jsme se zvučeli sami a kupodivu se nám to povedlo tak, že každej slyšel každýho a ven to snad lezlo taky v pohodě. Navíc jsme po slamnických zkušenostech opět párkrát navštívili zkušebnu a snad i to bylo znát. Danielin saxofonový blok se postupně příjemně rozšiřuje, nadále ji uslyšíte mj. v Maggie M'Gill a taky v první nově nazkoušené písni po cca dvou letech – 20th Century Fox. A pokud zkouškový tempo udržíme i nadále, mělo by novinek záhy ještě přibýt, včetně jednoho velkého překvápka . Nálada na pódiu i pod ním byla skvělá, Škabeta přiměřeně plná, lidem se to podle všeho docela líbilo, celkově mimořádně povedený hraní, asi nejlepší za poslední rok. Pokud by si to chtěl někdo zopakovat, sledujte to tu, na leden a únor se něco rýsuje v Praze i v okolí, dáme vědět.

Jo a ještě něco: tentokrát se ve Škabetě sešla velmi silná fotografická sestava a cvakala jak o život, takže časem jistě budou nějaký obrázky. Až se tak stane, dám sem odkaz, sám jsem zvědavej… :)

Už to sem píšu po několikátý, ale Slamník je záhadný místo – obyčejná hospoda se sálem, jakých je všude spousta, spíš nižší kategorie, navíc poměrně zastrčená, metro 15 minut pěšky, poblíž zastávka jediný autobusový linky, zkrátka nic, kde by se v tradičně mrtvý Praze dala předpokládat nějaká velká návštěva na koncertě v listopadu v pondělí. Přesto bylo už krátce po osmý narváno tak, že se sálem nedalo projít k výčepu a když člověk vstal ze židle, neměl jistotu, že si na ni ještě někdy ten večer sedne. Neuvěřitelné.

S Elektrickým oslíkem už jsme tu hráli zhruba před půldruhým rokem a opět jsme se shodli, že to byl pravděpodobně nejlepší koncert v historii Peace Frog vůbec (Štěpán si to nemyslí, ale je v menšině :)). Tentokrát začínali oni, hrajou totální všehomix od 60. let až po nedávný hity od Jumpin' Jack Flash přes Kalandru až po bizarnosti typu Video Killed the Radio Star, ze sálu mě vyhnala pouze dvojí Plešatá zpěvačka (Olympic), jinak prima, kupříkladu Tubthumping od Chumbawamby byl přímo vynikající. Pánů je jak psů (8), což nás přivedlo k úvahám, jak vůbec můžou fungovat, my v šesti máme problém domluvit se na zkoušce. Moc příjemná záležitost, jen jeden prvek byl maličko diskutabilní – v zájmu show si Oslík přivezl umělý dým, ovšem v množství dimenzovaném spíš na halu než na Slamník, takže sál občas připomínal bunkr při chemickém útoku. Jinak těžká pohoda.

My začínali v hodně rozjetý atmosféře až někdy v půl jedenáctý, od začátku to bylo divočejší než jindy a asi bylo chvílema znát, že jsme teď dlouho nehráli (nicméně podle pozdějších ohlasů publika se občasný kiksy v tý náladě naštěstí docela rozplynuly). Na pódiu bylo blbě slyšet, ale celkově se lidi (až na výjimky, který si po pár skladbách vyřvávaly návrat Oslíka, ale pak toho nechaly) nejspíš bavili dobře, pod pódiem se slušně juchalo, dvakrát jsme přidávali, zkrátka docela dobrej, byť trochu neurovnanej koncert. A jak to vypadá, líbilo se i Oslíkovi, takže by se tahle zvířecí dvojka měla na Slamníku objevovat častěji – sledujte to tu, dozvíte se víc. Každopádně už teď můžem všechny pozvat na příští koncert Peace Frog, kterej se koná 13. prosince ve Škabetě (roh Zborovský a Vodní, Smíchov).

A teď rychle k něčemu veselejšímu – v pondělí 10.11. hraje Peace Frog opět ve svém nejoblíbenějším pražském působišti Na Slamníku (Wolkerova ulice v Bubenči kus od Hradčanský, ale to už stejně všichni dávno víte). Po roce a půl se tam sejdeme s kapelou Elektrický oslík, předchozí koncert v týhle sestavě se podařil náramně, tak doufáme, že to vyjde podobně. Hraje se od 20 h, doražte včas, na Slamníku se musí končit před půlnocí a stejně budou všichni zdrhat na metro, takže asi začnem přesně. Těšíme se!