Tolimati.cz

NenĂ­ to ĂşplnÄ› ÄŤerstvá zpráva, ale dřív to v návalu práce nešlo. TakĹľe: stejnÄ› jako cca 15 tisĂ­c dalších lidĂ­ jsme v našvihanĂ˝ vysoÄŤanskĂ˝ hale vidÄ›li Stinga se symfoñákem. Desku Symphonicity, která pĹ™ed svÄ›tovĂ˝m turnĂ© vznikla, jsme si zcela zámÄ›rnÄ› ani jednou nepustili, abychom nepĹ™išli o pĹ™ekvapenĂ­. PĹ™ed akcĂ­ jsem si mnohokrát vzpomnÄ›l na bĹ™eznovĂ˝ho Gabriela s podobnĂ˝m ansámblem v BerlĂ­nÄ›, coĹľ dodnes povaĹľuju za jeden z nejvÄ›tších koncertnĂ­ch zážitkĹŻ v ĹľivotÄ›, a říkal jsem si, jestli Sting bude srovnatelnÄ› odvážnej v aranĹľmá notoricky známĂ˝ch vÄ›cĂ­, nebo jestli pĹŻjde o kýčovitou cukrkandlovou smyÄŤcovou vatu ve stylu Metalliky apod…

ÄŚelist mi spadla uĹľ pĹ™i prvnĂ­ pĂ­sni – If I Ever Lose My Faith in You. Jedna z nejtěžších vÄ›cĂ­, kterou Sting kdy udÄ›lal – jsem lĂ­nej poÄŤĂ­tat, o kolik tĂłnĹŻ v tĂ˝ frázi na začátku refrĂ©nu vyleze, ale o hodnÄ› a sakra vysoko. Copak se, sakra, tohle dá takhle na začátek zvládnout v 59 letech? No, dá, a bez chyby. VzpomnÄ›l jsem si na koncerty (tehdy) mnohem mladších kapel a zpÄ›vákĹŻ, kterĂ˝ v mládĂ­ hodnÄ› bazĂ­rovali na hlasovĂ˝ virtuozitÄ›. Jethro Tull, Deep Purple, Robert Plant a bĹŻhvĂ­kdo ještÄ›. Všechno jen odlesk minulosti. Tady jsem mÄ›l (podobnÄ› jako u toho Gabriela) pocit, Ĺľe ÄŤĂ­m starší, tĂ­m lepší. ParádnĂ­ začátek.

Od začátku bylo jasnĂ˝, Ĺľe tenhle koncert nebude tak pĹ™evratnej jako zmĂ­nÄ›nej Gabriel – ten dal celĂ˝mu turnĂ© název „No Drums, No Guitars“ a využívá tak jen tradiÄŤnĂ­ch nástrojĹŻ. Sting naproti tomu bicĂ­ i kytary má, orchestr za nĂ­m vlastnÄ› jen doplñuje klasickou kapelu. Zpočátku se zdálo, Ĺľe s dirigentem Stevenem Mercuriem vybrali hlavnÄ› vÄ›ci, kterĂ˝ si o symfonickĂ˝ pĹ™earanĹľovánĂ­ samy říkaly – Every Little Thing She Does Is Magic nebo Englishman in New York znÄ›ly vĂ˝teÄŤnÄ›, ale nepĹ™ekvapivÄ›. Pro mÄ› pĹ™išel prvnĂ­ vrchol s Roxanne, která mÄ› na poslednĂ­ch StingovĂ˝ch koncertech moc nebavila, ale tady byla parádnĂ­. Tvrdej rytmus originálu ĂşplnÄ› zmizel, smyÄŤce to hrály jako tango (inspirace Moulin Rouge?), bÄ›hem celĂ˝ pĂ­snÄ› vlastnÄ› vĹŻbec nedošlo na refrĂ©n. PodobnÄ› vynikla má oblĂ­bená „murder ballad“ I Hung My Head – opÄ›t ĂşspornĂ˝ aranĹľmá, kdy jedinej pořádnej Ăşder na virbl fakt nahnal husĂ­ kĹŻĹľi. A monumentálnĂ­ Russians, kterĂ˝ by se lĂ­bili i Prokofjevovi. Do poloÄŤasovĂ˝ pĹ™estávky si Sting vybral i povinnej přídÄ›l slaďákĹŻ, kterĂ˝ by si pro mÄ› mohl odpustit, ale ohlas mÄ›ly velkej (When We Dance, Fields of Gold). NicmĂ©nÄ› tÄ›snÄ› pĹ™ed pauzou pĹ™išel další (pro mÄ› moĹľná nejvÄ›tší) vrchol – punkovka Next to You z prvnĂ­ho alba. Dokážete si pĹ™edstavit, jak osmitaktovĂ˝ kytarovĂ˝ sĂłlo ve zbÄ›silĂ˝m tempu hraje symfoñák ve stylu „mexická vlna“ podle toho, kde kdo sedĂ­, tedy postupnÄ› napĹ™ed housle, pak dĹ™evÄ›nĂ˝ dechy, ĹľestÄ› a nakonec cella a dokonale to sedne, aÄŤ na kaĹľdou skupinu vybyde pár vteĹ™in? NeuvěřitelnĂ˝.

Po pĹ™estávce koncert gradoval. Hned na začátek má milovaná A Thousand Years, pak vynikajĂ­cĂ­ Moon Over Bourbon Street s autenticky horrorovou filmovou muzikou a StingovĂ˝m skvÄ›lĂ˝m sĂłlem na theremin, nemĂ©nÄ› skvÄ›lá Whenever I Say Your Name, ve finále King of Pain a Every Breath You Take a v přídavcĂ­ch tĹ™eba Desert Rose – vše bez chyby. CelkovÄ› to bylo ĂşplnÄ› jinĂ˝ neĹľ ten Gabriel – dobĹ™e, ne tak revoluÄŤnĂ­ v aranĹľmá, ale zase na druhou stranu tĹ™eba takovej skupinovej odvaz jako v Next to You jsem ještÄ› nevidÄ›l. U ÄŤlovÄ›ka, kterej by uĹľ do konce Ĺľivota mohl hrát s jednou kapelou a lidi by na nÄ›j chodili stejnÄ›, je takováhle snaha o nÄ›co novĂ˝ho skvÄ›lá, a na celou halu bylo vidÄ›t, jak to hlavnĂ­ho aktĂ©ra i všechny ostatnĂ­ bavĂ­. VĂ˝bornej koncert a bez diskuse jedna z akcĂ­ roku.