Tolimati.cz

(následujĂ­cĂ­ kapitoly: část 2 – část 3)

ROVNÍK ZE VŠECH STRAN – Ekvádor a Galapágy 2009

NeupravovanĂ˝ a nekrácenĂ˝ pĹ™epis denĂ­ku poĹ™izovanĂ©ho po veÄŤerech bÄ›hem cesty. Pokud je to na vás příliš dlouhĂ© ÄŤi stylisticky neohrabanĂ©, omlouvám se, šlo mi hlavnÄ› o autenticitu…

Cestu do Ekvádoru jsme pĹŻvodnÄ› zaÄŤali plánovat krátce po návratu z minulĂ˝ expedice do Peru a BolĂ­vie (denĂ­k zde) s jejĂ­mi účastnĂ­ky. JenĹľe pak se zaÄŤaly vÄ›ci mÄ›nit, pĹŻvodnĂ­ ÄŤlenovĂ© vĂ˝pravy z rĹŻznĂ˝ch dĹŻvodĹŻ ponÄ›kud poodpadali, na jejich mĂ­sta se hlásili jinĂ­, ti poslĂ©ze odpadli rovněž, celĂ© se to pĹ™eskupovalo a pĹ™eskupovalo, aĹľ z toho nakonec vylezla následujĂ­cĂ­ ÄŤtveĹ™ice: bodyguard a fundraiser Ada, dĂ­ky nÄ›muĹľ mohla celá cesta vyvrcholit odletem na Galapágy (sehnat sponzorskĂ˝ příspÄ›vek jsme nikdo jinĂ˝ neumÄ›l), tradiÄŤnĂ­ parťák na horskĂ˝ch fotoexpedicĂ­ch Karel, jeho sestra Jitka a já. BÄ›hem lĂ©ta jsme poladili formu na vĂ˝pravách do Alp a Tater, Jitka se v září ještÄ› stihla vdát, Ada nÄ›kolikrát zmÄ›nil práci a pak uĹľ pĹ™išel

Den první – čtvrtek 22.10.

Je pět hodin ráno, zvoní budík a já pootevřeným okem sleduju velkej nacpanej bágl vedle postele. Je den D, po dlouhých přípravách, debatách a personálních změnách začíná expedice Ekvádor a Galapágy 2009.

V obĂ˝váku vstávajĂ­ Karel s Jitkou, co nÄ›kdy pĹ™ed pĹŻlnocĂ­ pĹ™ijeli z Brna. Pijem ÄŤaj, pĹ™emýšlĂ­me, co z dĹŻleĹľitĂ˝ch vÄ›cĂ­ jsme zapomnÄ›li zabalit (teÄŹ uĹľ je to stejnÄ› fuk) a za chvĂ­li uĹľ nás Jarmila veze na Ruzyñ. Na louÄŤenĂ­ moc ÄŤasu nezbĂ˝vá, za chvĂ­li letĂ­me, ÄŤeká nás ÄŤtyĹ™iadvace­tihodinová trasa Curych – Atlanta – Quito. Ada nás uĹľ ÄŤeká v hale. PĹ™i odbavenĂ­ vznikajĂ­ trochu zmatky ohlednÄ› sedadel, ale za chvĂ­li uĹľ se usazujeme v Boeingu a po cca hodinÄ› pĹ™istáváme v Curychu. BÄ›hem další hodiny si nás berou do prádla úřednĂ­ci z Delta Airlines, pĹ™ed letem do Atlanty se vyptávaj na všechno moĹľnĂ˝ i nemoĹľnĂ˝, bohuĹľel ale nevÄ›dĂ­ to, co zajĂ­má nás – jestli si v AtlantÄ› máme znovu odbavovat bágly nebo ne (názory letištnĂ­ho personálu se podezĹ™ele rĹŻznĂ­). ĂšdajnÄ› se to dozvĂ­me aĹľ tam. KoneÄŤnÄ› startujem. Boeing 767 je vĂ˝raznÄ› pohodlnÄ›jší neĹľ Airbus, kterĂ˝m jsme pĹ™edloni cestovali do Peru, a roznášejĂ­ v nÄ›m vĂ˝raznÄ› lepší vÄ›ci k jĂ­dlu, pĹ™esto to trvá hodnÄ› dlouho (nejsa tehdejším Ĺ™editelem vĂ˝pravy Markem, neumĂ­m ukecat letušky k volnĂ©mu pouĹľitĂ­ lahviÄŤek whisky a tudĂ­Ĺľ cesta ubĂ­há podstatnÄ› pomaleji). NicmĂ©nÄ› po cca 10 hodinách pĹ™istáváme. Trochu mÄ› pĹ™ekvapuje, Ĺľe i v pouhĂ˝m tranzitu absolvujem kompletnĂ­ imigraÄŤnĂ­ proceduru, ale co, aspoñ vĂ­me, jak to vypadá (v podstatÄ› žádnej problĂ©m). A bágly prĂ˝ skuteÄŤnÄ› poletĂ­ aĹľ do Quita bez naší účasti. No, snad se s nimi brzo shledáme. Po cca 2 hodinách v hale nastupujem do dnešnĂ­ho poslednĂ­ho stroje a ÄŤekáme na start. Je hezky a na rozdĂ­l od pĹ™edchozĂ­ho letu sedĂ­me u okĂ˝nka, takĹľe koukáme ven a hele, po pásu do bĹ™icha letadla míří AdĹŻv batoh. No sláva, aspoñ jeden. Startujem. Roviny Georgie střídajĂ­ roviny Floridy, pak pĹ™elĂ©táme Key West (Jitka nám vyprávĂ­, jak tam pĹ™ed lety jezdila autem), stmĂ­vá se a jsme nad Karibikem. Kuba je temná, ani Havana moc nesvĂ­tĂ­, zato KajmanskĂ© ostrovy září jak ohñostroj. Na cca hodinu usĂ­nám a budĂ­m se aĹľ chvilku pĹ™ed pĹ™istánĂ­m. Quito vypadá seshora krásnÄ› – spousta svÄ›tel mezi horami, uvidĂ­me, jakĂ˝ bude zevnitĹ™. Na letišti jde všechno raz dva a pĹ™icházĂ­ velká Ăşleva – bágly jsou tu všechny, hurá. Za chvĂ­li uĹľ sedĂ­me v taxĂ­ku a míříme do hotelu Interamericano, kde máme rezervovanĂ˝ dva pokoje. Taxikář cestou zjišťuje defekt gumy, tak ještÄ› mÄ›nĂ­me stroj, ale za chvilku jsme v hotelu, cesta z letištÄ› trvala cca pĹŻlhodinu. ÄŚekajĂ­ nás dva recepÄŤnĂ­, kteří oÄŤividnÄ› nemajĂ­ moc páru o tom, co o nich funguje a co ne – Jitka chtÄ›la zprovoznit slibovanĂ˝ Wi-Fi a vyslat novomanĹľelovi populárnĂ­ táborovou zprávu „Dojeli jsme dobĹ™e“, leÄŤ pánovĂ© netuší, která bije. Ale to uĹľ je fuk, vÄ›ci budem Ĺ™ešit ráno. Je jedenáct, tedy u nás doma šest ráno, uĹľ 24 hodin jsme na cestÄ›. Spát!

Den druhý – pátek 23.10.

BudĂ­m se okolo pátĂ˝, coĹľ mi vzhledem k ÄŤasovĂ˝mu posunu pĹ™ipadá docela OK – pĹ™edloni v Cuscu jsem mÄ›l podstatnÄ› vÄ›tší problĂ©my s adaptacĂ­. Quito je navĂ­c nĂ­Ĺľ (2800 m, Cusco má nÄ›jakĂ˝ch 3300) a zatĂ­m vĹŻbec nemám pocit, Ĺľe bychom byli v nÄ›jakĂ˝ zaznamenánĂ­hodnĂ˝ výšce. To je na jednu stranu prima (nenĂ­ mi blbÄ›), na druhou stranu by moĹľná bylo lepší, kdyby se tÄ›lo aklimatizovalo na hory uĹľ obyÄŤejnĂ˝m pobytem ve mÄ›stÄ›, jako ve zmĂ­nÄ›nĂ˝m Cuscu nebo v La Paz. JednĂ­m z cĂ­lĹŻ cesty je totiĹľ vĂ˝stup na sopku Cotopaxi (5890 m), případnÄ› – dá-li Pacha Mama – i na Chimborazo (6310 m). Ada vedle mÄ› ještÄ› tvrdÄ› zaĹ™ezává, proÄŤeĹľ si ÄŤtu, píšu denĂ­k a užívám si pĹ™edstavu, Ĺľe jsme zase po dvou letech na cestÄ› a máme to celĂ˝ pĹ™ed sebou. Okolo sedmĂ˝ se Ada budĂ­, jdeme do vedlejšího pokoje navštĂ­vit Karla s Jitkou a poslĂ©ze se pĹ™esouváme do hotelovĂ˝ restaurace na snĂ­dani. MĂ­chanĂ˝ vajĂ­ÄŤka, sendviÄŤ se sĂ˝rem, bylinkovej ÄŤaj, prostÄ› pohoda. Personál v hotelu je nesmĂ­rnÄ› příjemnej, po snĂ­dani se dlouze bavĂ­me o tom, co je v Quitu všechno k vidÄ›nĂ­, a za nÄ›jakou dobu vyrážíme do ulic. Quito se od vÄ›tšiny latinskoamerickĂ˝ch mÄ›st liší tĂ­m, Ĺľe má dvÄ› centra, historickĂ© a modernĂ­, Ĺ™eknÄ›me turistickĂ©. My bydlĂ­me přímo uprostĹ™ed toho historickĂ©ho, hned vedle hotelu je námÄ›stĂ­ Santo Domingo s velikĂ˝m kostelem, za kaĹľdĂ˝m druhĂ˝m rohem vykoukne další monumentálnĂ­ stavba. VÄ›tšina z nich je bĂ­le nahozená a Quito tak pĹ™ipomĂ­ná spíš Limu neĹľ Cusco nebo La Paz, byĹĄ je mnohem menší neĹľ zmĂ­nÄ›ná peruánská megametropole. Kouká se na to velmi příjemnÄ›, jen je škoda, Ĺľe všude jezdÄ›j mraky aut, z nichĹľ vÄ›tšina by pĹ™i měřenĂ­ emisĂ­ patrnÄ› zlikvidovala měřícĂ­ přístroj. TakĹľe to tu dost smrdĂ­. Snažíme se proto vyhĂ˝bat vÄ›tším ulicĂ­m a šplháme do kopcĹŻ, aby si tÄ›lo uvÄ›domilo, co se od nÄ›j v následujĂ­cĂ­ch dnech oÄŤekává. PĹ™i pĹ™echodu mezi historickĂ˝m a modernĂ­m centrem se chvĂ­li motáme na nÄ›jakĂ˝m staveništi, pak prohlížíme mĂ­stnĂ­ parky (Quito je vĂ˝raznÄ› zelenÄ›jší neĹľ Cusco i La Paz), aĹľ nakonec centrum ÄŤ.2 zdárnÄ› nacházĂ­me. ZjištÄ›nĂ­ ÄŤ.1: Cca 75% zdejších sluĹľeb tvoří kadeĹ™nictvĂ­. KaĹľdĂ˝ mÄ›sto má asi svou Ăşchylku, pravda je, Ĺľe Quito v tomhle pĹ™ece jen nepĹŻsobĂ­ tak drsnÄ› jako El Alto v La Paz, kde dominovaly hlavnÄ› zubnĂ­ ordinace v tÄ›snĂ©m sousedstvĂ­ funebrákĹŻ. ZjištÄ›nĂ­ ÄŤ.2: Druhou nejsilnÄ›jší skupinou jsou cestovnĂ­ kanceláře nabĂ­zejĂ­cĂ­ cesty na Galapágy, horskĂ˝ treky i jednodennĂ­ vĂ˝lety. ZjištÄ›nĂ­ ÄŤ.3: Je to drahĂ˝. Celkem hodnÄ›. S BolĂ­viĂ­ obÄŤas nesrovnatelnĂ˝. U Galapág nám to bylo jasnĂ˝ dopĹ™edu, ovšem u vĂ˝stupĹŻ na Cotopaxi/Chimborazo cena cca 200 USD na ÄŤlovÄ›ka dost nepříjemnÄ› pĹ™ekvapĂ­ a celodennáky za 50 USD, to si snad dÄ›laj srandu. V BolĂ­vii stály tak ÄŤtvrtinu. Tak vĂ˝lety budem muset vyĹ™ešit jinak, teÄŹ zaÄŤĂ­náme kombinovat Galapágy a treky. Co se Galapág týče, celkem rychle nám padne do oka nabĂ­dka jednĂ˝ cestovky, která mĂ­sto obligátnĂ­ cruise (5–7 dnĂ­ na lodi) nabĂ­zĂ­ tzv. Island Hopping, tj. pĹ™ejezdy mezi ostrovy a noci v hotelech na pobĹ™eží. Prima, bude se lĂ­p fotit a v nabĂ­dce je i horskej trek na Isla Isabela, kam cruisy nejezdĂ­. A navĂ­c je to o nÄ›co levnÄ›jší. Co se hor týče, zaÄŤĂ­ná se rĂ˝sovat nepříliš příjemná varianta – z kombinace málo ÄŤasu/málo penÄ›z zatĂ­m jako nejjednodušší Ĺ™ešenĂ­ vycházĂ­ vynechat jeden výšlap, coĹľ by asi odneslo Chimborazo. Auvajs. No, uvidĂ­me po Cotopaxi.

No nic, rychle k příjemnÄ›jším vÄ›cem. V jednom baru dáváme ÄŤerstvej ananasovej dĹľus, po kterĂ˝m se mi dva roky stĂ˝skalo, a pak obÄ›dváme kuĹ™ecĂ­ rizoto s peÄŤenĂ˝m banánem (dtto). Pak ještÄ› chvĂ­li chodĂ­me a já si všímám, Ĺľe v porovnánĂ­ s Cuscem/La Paz pĹŻsobĂ­ Quito aĹľ evropsky, skoro žádnĂ­ lidi ve venkovskĂ˝m obleÄŤenĂ­, naopak spousta klasickĂ˝ch kancelářskĂ˝ch typĹŻ, modernĂ­ obchody, mrakodrapy apod. ProÄŤ ne, ale na druhou stranu uĹľ se těším tĹ™eba do Riobamby nebo Baños, kterĂ˝ by mÄ›ly vypadat podle všeho trochu latinskoameri­ÄŤtÄ›ji. Ovšem historickĂ˝ centrum Quita je jinĂ˝ kafe, vypadá to tu nádhernÄ› (veÄŤer ještÄ› o nÄ›co lĂ­p neĹľ pĹ™es den), hned za rohem od hotelu máme fantastickou uliÄŤku Calle Ronda plnou restauracĂ­ a galeriĂ­, to se to bude za tmy fotit. Ale ne dneska, dneska uĹľ zvládáme tak maximálnÄ› veÄŤeĹ™i s Ĺľivou hudebnĂ­ produkcĂ­ v jednĂ˝ z hospod a následnej pĹ™esun do pelechĹŻ. ZĂ­tra se z Quita vydáme na prvnĂ­ vĂ˝let, teÄŹ uĹľ mÄ› zajĂ­má jen a jen postel.

Den třetí – sobota 24.10.

BudĂ­m se nÄ›kdy pĹ™ed sedmou ÄŤilej jak rybiÄŤka, po cca 10 h spánku ostatnÄ› nenĂ­ divu. Jdem na snĂ­dani a pak u stále stejnÄ› příjemnĂ˝ch panĂ­ z personálu zjišťujem, jak mĹŻĹľem případnÄ› vyĹ™ešit ty vĂ˝lety a neplatit dlouhĂ˝ prachy cestovkám. Rada je jednoduchá – použít normálnĂ­ veĹ™ejnĂ˝ autobusy, prĂ˝ jich na mĂ­sta okolo Quita jezdĂ­ spousty a urÄŤitÄ› se všude dostanem. Dneska máme naplánovanou „povinnou“ návštÄ›vu Mitad del Mundo (španÄ›lsky StĹ™ed svÄ›ta) aneb mÄ›steÄŤka kousek severnÄ› od Quita přímo na rovnĂ­ku. TakĹľe ty busy vyzkoušíme. Jeden chlapĂ­k z personálu jde s náma na stanici kousek od hotelu a radĂ­, kam jet – ÄŤeká nás cesta pĹ™es mÄ›sto mĂ­stnĂ­ MHD, potĂ© pĹ™estoupĂ­me na linkovej bus. MÄ›stskej autobus je nacpanej a trvá mu to v zácpÄ› dlouho, to by ale trvalo i taxĂ­ku nebo pronajatĂ˝mu autu a bus má velkou vĂ˝hodu v tom, Ĺľe skuteÄŤnÄ› stojĂ­ asi 40 centĹŻ. Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› pĹ™estupujem a hned chytáme linkáč na Mitad del Mundo, cena je podobnÄ› nicotná a za chvĂ­li jsme tam. No, je to tu opravdu hodnÄ› turistickĂ˝, ale na druhou stranu to majĂ­ udÄ›lanĂ˝ vcelku hezky. Centrem všeho je velikej památnĂ­k se zemÄ›koulĂ­ navrchu, jĂ­mĹľ procházĂ­ rovnĂ­k (byĹĄ nÄ›kdo tvrdĂ­, Ĺľe je o pár metrĹŻ dál, ale nebuÄŹme hnidopichy). ChvĂ­li se fotĂ­me v klasickĂ˝ch pozicĂ­ch „teÄŹ jsem na severnĂ­ polokouli a teÄŹ uĹľ na jiĹľní“, pak obcházĂ­me mĂ­stnĂ­ krámky, sledujeme dĹŻmyslnĂ˝ sluneÄŤnĂ­ hodiny a nakonec zalĂ©záme do hospody na obÄ›d. Po nÄ›m se hodláme pĹ™esunout ještÄ› k nedalekĂ˝mu velikĂ˝mu kráteru Pululahua a těší nás, Ĺľe skuteÄŤnÄ› staÄŤĂ­ pár minut ÄŤekat a bus je tu. Kráter vypadá spíš jako obydlenĂ˝ ĂşdolĂ­, takĹľe na pohled žádná velká rarita, ale procházka přírodou potěší – vlastnÄ› je to tady poprvĂ©, doteÄŹ jsme byli jenom ve mÄ›stech. UĹľ je pomalu ÄŤas na návrat, takĹľe se opÄ›t pĹ™esouváme na stanici busu a skuteÄŤnÄ›, ani ne za 5 minut jeden pĹ™ijĂ­ĹľdĂ­ a vezeme se do Quita. V buse hrajou příjemnĂ˝ ekvádorskĂ˝ pĂ­sniÄŤky a cesta ubĂ­há hezky všem kromÄ› Jitky, která pĹ™ed nástupem do busu na cosi zapomnÄ›la a teÄŹ se kroutĂ­ na sedadle a střídavÄ› modrá a zelená. KdyĹľ uĹľ jedeme asi hodinu, definitivnÄ› to nevydrží a na jednĂ˝ zastávce tygřím skokem opouštĂ­ bus, následována zbytkem vĂ˝pravy. Po chvilce se noří z jednĂ˝ restaurace a uĹľ zase září jako slunĂ­ÄŤko. Zjišťujem, Ĺľe jsme uĹľ skoro v centru ÄŤtvrthodinu chĹŻze od hotelu, takĹľe pokraÄŤujem pěšky. Cestou stavĂ­me na chvilku na internetu a pak na veÄŤeĹ™i v Texas Chicken, uĹľ je tma a my plánujem veÄŤernĂ­ focenĂ­ Quita. NefotĂ­cĂ­ Ada zĹŻstává v hotelu, my ostatnĂ­ vyrážíme do ulic. Nejspíš se tu koná nÄ›jakej festival, protoĹľe Quito fantasticky Ĺľije, na Calle Ronda je lidĂ­ jak psĹŻ, hned na dvou námÄ›stĂ­ch se ĹľivÄ› hraje – jedna skvÄ›lá latinskoamerická klasika, jeden zdejší poprock typu Lucie ÄŤi Kryštofa. ZpÄ›vák pumpuje dav z pĂłdia a pod nĂ­m adekvátnÄ› jeÄŤĂ­ patnáctiletá mládeĹľ. Showbusiness je zkrátka stejnej všude na svÄ›tÄ›, ale hraje jim to dobĹ™e. Zhruba v 10 se vracĂ­me velmi spokojenĂ˝ do hotelu, kecáme, píšem denĂ­ky a cca o pĹŻlnoci zalĂ©záme. ZĂ­tra nás ÄŤeká prvnĂ­ pořádná hora – Volcán Cruz Loma nad Quitem. Pravda, jen lanovkou, ale zato do 4100 m a nahoĹ™e se ĂşdajnÄ› dá docela i chodit.

Den čtvrtý – neděle 25.10.

Ajaj, tak aklimatizace má nejspíš ještÄ› mouchy – budĂ­m se cca ve 4 po ÄŤtyĹ™ech hodinách spánku a uĹľ neusĂ­nám, coĹľ mÄ› nijak zvlášť netěší. OstatnĂ­ spÄ›j v pohodÄ› jak rybiÄŤky, ÄŤasovej posun s nima zjevnÄ› tolik jako se mnou nedÄ›lá. KdyĹľ se všichni exhumujou, jdem na snĂ­danĂ­, leÄŤ ouha – restaurace je zavĹ™ená a chlapĂ­k v recepci hlásĂ­, Ĺľe panĂ­ domácĂ­ onemocnÄ›la a jĂ­dlo se tudĂ­Ĺľ nekoná. No co nadÄ›láš, kavárna na blĂ­zkĂ©m námÄ›stĂ­ Santo Domingo to jistĂ­. Po návratu do hotelu se v recepci ptáme na cestu k lanovce na Cruz Loma a dozvĂ­dáme se, Ĺľe máme jet trolejbusem na blĂ­zkĂ˝ autobusovĂ˝ nádraží a dál minibusem. Dorážíme na nádraží, ale bus nikde, proÄŤeĹľ po cca 20 minutách berem taxĂ­ka. Blížíme se ke Cruz Loma a já si říkám, to je divnĂ˝, ty lanovky vypadaj, jako kdyby stály. Asi optickej klam, v hotelu nám pĹ™ece říkali, Ĺľe na 100% jede. JenĹľe pĹ™i parkovánĂ­ se tušenĂ­ mÄ›nĂ­ v jistotu – lanovka nepremává kvĹŻli ĂşdrĹľbÄ›. Hergot, co s tĂ­m? Je cca 10:30, na plánovánĂ­ dalšího vĂ˝letu nenĂ­ ÄŤas a pĹ™edstava, Ĺľe strávĂ­me další den v Quitu, skuteÄŤnÄ› nenĂ­ příjemná. Od lanovky vede cesta nahoru, tak si říkáme, Ĺľe se aspoñ projdem, vrchol sice zaruÄŤenÄ› nedáme, ale pĹ™inejmenším se dostanem do hor. JenĹľe po pár krocĂ­ch nás stavĂ­ policajt, Ĺľe nahoru po cestÄ› pod lanovkou nelze, Ĺľe je to moc nebezpeÄŤnĂ˝. Hm. Ptám se na alternativnĂ­ trasu, prĂ˝ nÄ›kde vedle nÄ›jaká vede, ale pĹ™esnÄ› nevĂ­. Zkouším se zeptat pĹ™ilehlĂ©ho taxĂ­káře, rovněž nevĂ­ a panĂ­ v kase na parkovišti taky ne. Chytám se aĹľ u Ĺ™idiÄŤe jednoho ze vzpomĂ­nanĂ˝ch minibusĹŻ, kterej radĂ­ popojĂ­t cca kilák po silnici a pak se vydat vzhĹŻru pĹ™es vesniÄŤku, co leží na ĂşpatĂ­. No tak to zkusĂ­me. KdyĹľ se vydáváme na cestu, pĹ™ipojuje se k nám osamÄ›lá NÄ›mka Simona, dávajĂ­ se s Jitkou do Ĺ™eÄŤi a dohadujĂ­ se, Ĺľe pĹŻjde s námi. Cesta po krajnici vedle svištĂ­cĂ­ch aut je Ăşporná, ale naštÄ›stĂ­ netrvá dlouho, skuteÄŤnÄ› nacházĂ­me zmĂ­nÄ›nou vesniÄŤku a vydáváme se na blind do kopce. Je to fakt dobrodruĹľnĂ˝, napĹ™ed procházĂ­me mezi chatrÄŤemi k velkĂ©mu obveselenĂ­ (z velkĂ© části oĹľralĂ˝ch) domorodcĹŻ a k zlosti jejich psĹŻ, pak stoupáme do prudkĂ©ho kopce steziÄŤkami nesteziÄŤkami, kterĂ© mĂ­sty mizĂ­ v podrostu, potĂ© se zase objevujĂ­, znovu mizĂ­… ale stateÄŤnÄ› stoupáme. Aleniny hodinky s výškomÄ›rem dole ukazovaly 2840 m, vyšli jsme zhruba v 11. Vrchol je v nedohlednu, na nÄ›j nemyslĂ­me, prostÄ› zkoušíme vylĂ©zt co nejvýš, co steziÄŤka dá. A ono to kupodivu pořád jde. Ale ouha! PĹ™icházĂ­me k domku, kde stezka konÄŤĂ­ u vrat a za nimi štÄ›ká pes. Co dál? Za psem vykukuje chlap a velkoryse nás nechává projĂ­t zahradou. Nad domem koneÄŤnÄ› vidĂ­me, jak se stezka pár desĂ­tek metrĹŻ napojuje na zmĂ­nÄ›nou velkou cestu od lanovky, z nĂ­Ĺľ nás vyhodil ten policajt. Ĺ˝e by? JenĹľe v cestÄ› stojĂ­ další barák s tĹ™emi psy, lidi nikde a ÄŤokli dávaj velmi dĹŻraznÄ› najevo, Ĺľe gringos neprojdou. Ada to na nÄ› zkouší s profi cviÄŤitelskĂ˝mi grify, leÄŤ marnÄ›. Nakonec barák krkolomnÄ› obcházĂ­me a koneÄŤnÄ› stojĂ­me na cestÄ› hodnĂ© toho jmĂ©na, podle všeho vedoucĂ­ aĹľ na vrchol. ZaÄŤĂ­najĂ­ v nás klĂ­ÄŤit kacĂ­Ĺ™skĂ© myšlenky. Máme asi 12 h, 3300 m a jde se dobĹ™e… fakt to nezkusĂ­me? NenĂ­ to zrovna pĹ™edpisovÄ› podle pravidel aklimatizace, ale… Jdem do toho. Akorát Adovi zaÄŤĂ­ná bĂ˝t blbÄ›. Po dalších 200 výškovĂ˝ch metrech se cesta opÄ›t mÄ›nĂ­ ve stezku skrz jakousi zdejší obdobu deštnĂ©ho pralesa a Ada definitivnÄ› odpadá, klasická výškovka. Trvá na tom, Ĺľe se vrátĂ­ sám, coĹľ nakonec s těžkĂ˝m srdcem pĹ™ijĂ­máme, byĹĄ to nenĂ­ ĂşplnÄ› dobrej postup. Na druhou stranu je to po cestÄ› do mÄ›sta kousek a do hotelu pak taxĂ­kem taky. PokraÄŤujem v cestÄ›. Okolo 3700 m pĹ™icházĂ­ finálnĂ­ ostrĂ˝ stoupánĂ­, uĹľ taky funĂ­me, ale cca ve 3 jsme nahoĹ™e. 4100 m po 1200 m pĹ™evýšenĂ­, v podstatÄ› bez jĂ­dla (poÄŤĂ­tali jsme se stánky u lanovky), to celĂ˝ ÄŤtvrtej den cesty, ty jo. Chápe se nás euforie a jsme rádi, Ĺľe lanovka nejela. Do toho Ada píše, Ĺľe v pohodÄ› dorazil dolĹŻ, takĹľe je radost dvojnásobná. FotĂ­me, sledujeme okolnĂ­ vrcholy (vĂ©vodĂ­ Pichincha s nÄ›jakĂ˝mi 5700 m) a užíváme si. Na jihovĂ˝chodÄ› na chvilku leze z oparu i Cotopaxi, nad jehoĹľ mohutnostĂ­ se skuteÄŤnÄ› tajĂ­ dech – jakoby se mezi psĂ­ smeÄŤkou najednou objevil slon. UĹľ je ale ÄŤas na sestup. PochopitelnÄ› kašleme na zákazy a scházĂ­me pod lanovkou po cestÄ›, dole jsme za necelĂ˝ 2 h a policajti nás sice vidÄ›j, ale nic neříkaj. Domlouváme se se Simonou, Ĺľe bychom případnÄ› zkusili Cotopaxi spolu (je fakt dobrá, pĹ™iletÄ›la totiĹľ teprve vÄŤera) a lezem do příhodnÄ› ÄŤekajĂ­cĂ­ho minibusu, kterej nás veze aĹľ domĹŻ. NabĂ­ráme zotavenĂ˝ho Adu, jdeme na veÄŤeĹ™i, pak v jednom krámku kupujem sedmiÄŤku bĂ­lĂ˝ho a slavĂ­me Ăşspěšnej den. Teda tohle bychom do sebe neĹ™ekli…

Den pátý – pondělí 26.10.

Mám ho skoro ÄŤtyĹ™icet let a furt mu nerozumĂ­m. ÄŚemu? SvĂ˝mu tÄ›lu. VÄŤera probdĂ­m pĹŻlku noci, ve dne neplánovanÄ› vylezu nad 4000 m, usnu vteĹ™inu po klapnutĂ­ vĂ­ÄŤek a pak Ĺ™ach – v pĹŻl druhĂ˝ ráno, tedy opÄ›t po nÄ›jakĂ˝ch tĹ™ech hodinách spánku, se vzbudĂ­m a do rána nezaberu. ÄŚasovej posun se mnou mává slušnÄ›, ale uĹľ by toho mohl nechat, takhle budu za chvĂ­li prĹŻhlednej… SnĂ­dani tudĂ­Ĺľ příliš nevnĂ­mám (vĹŻbec jsme prima parta, Ada má problĂ©my s výškou, Jitku bolĂ­ v krku, já insomniak, jen Karel je v pohodÄ› a dÄ›sĂ­ se, co zbyde na nÄ›j :)) a na cestu do Otavala se jiĹľ uzdravenĂ© tety hoteliĂ©rky ptám asi taky dost nesouvisle, ale nakonec snad zjišťuju vše potĹ™ebnĂ© a vyrážíme. Trolejbusem na velkĂ˝ autobusovĂ˝ nádraží na severu Quita, pak busem ještÄ› na další terminál na hranicĂ­ch mÄ›sta a tÄ›snÄ› pĹ™ed nĂ­m si nás na kĹ™iĹľovatce vtipnÄ› pĹ™ebĂ­rá linkáč do Otavala. Cesta trvá cca 2 h a vede nádhernĂ˝mi sopeÄŤnĂ˝mi ĂşdolĂ­mi s hlubokĂ˝mi roklemi a divokou Ĺ™ekou dole. Je krásnÄ›, bohuĹľel chvilku po příjezdu do cĂ­le se nebe zaÄŤĂ­ná kabonit. Otavalo je prastarĂ˝ inckĂ˝ mÄ›sto a pĹ™edstavoval jsem si ho bohatší na starou architekturu, ovšem kromÄ› jednĂ˝ baroknĂ­ katedrály a radnice vypadá jak z pĹŻlky minulĂ˝ho stoletĂ­. Ale na druhou stranu z nÄ›j po pár dnech po skoroevropskĂ˝m Quitu cĂ­tĂ­m takovou tu poctivou jihoamerickou atmosfĂ©ru, jak ji znám z Peru/BolĂ­vie. ProslulĂ˝ trhy, o kterĂ˝ch se píše v kaĹľdĂ˝ příruÄŤce, se dnes zjevnÄ› nekonaj, proÄŤeĹľ mÄ›sto po chvĂ­li opouštĂ­me a vracĂ­me se na autobusák sehnat dopravu na blĂ­zkĂ˝ jezero Cuiqocha. PĹŻl cca pĹŻlhodinovĂ˝ cesty nás veze školnĂ­ bus plnej hihnajĂ­cĂ­ch se tĹ™ináctek (okamĹľitÄ› mi zaletĂ­ myšlenky domĹŻ a konstatuju, Ĺľe nÄ›kterĂ˝ vÄ›ci neznajĂ­ rozdĂ­lĹŻ, polokoule nepolokoule), po vysazenĂ­ si nás pĹ™ebĂ­rá chlápek v pickupu a svištĂ­me dál – Jitka na sedadle spolujezdce, my pánovĂ© na otevĹ™enĂ˝ korbÄ›. Chlap jede jak dráha a s náma to slušnÄ› nadskakuje, ale je to sranda. Záhy dorážíme k jezeru. Je krásnĂ˝, leskne se na dnÄ› kráteru sopky (jak jinak taky) v cca 3000 m, po okolnĂ­ch kopcĂ­ch vede okruĹľnĂ­ stezka. No jo, ale zaÄŤĂ­ná nás pronásledovat myšlenka, Ĺľe takhle na vĂ˝stup na skoro šestitisĂ­covĂ˝ Cotopaxi moc nenatrĂ©nujem. ChtÄ›lo by to aspoñ tĹ™ikrát nad 4000 m a to se nám ne a ne podaĹ™it. Jak si tak kráčím okolo jezera a koukám na hladinu, napadá mÄ› kacĂ­Ĺ™ská myšlenka Cotopaxi ĂşplnÄ› vypustit. ZnĂ­ to jako magoĹ™ina, vĹľdyĹĄ šlo pĹŻvodnÄ› o základnĂ­ cĂ­l vĂ˝pravy a já se na to těším dva roky, ale na druhou stranu by se nám tak expedice nutnÄ› musela zmÄ›nit spíš ve sportovnĂ­ vĂ˝kon neĹľ v cestovánĂ­ – pokud ten výšlap dáme, zbudou nám na zbytek zemÄ› do odletu na Galapágy cca 3 dny a to je tak na variantu „Japonci objevujĂ­ JiĹľnĂ­ Ameriku“. Fuj, to jsou dilemata. Na jednu stranu je mi to hroznÄ› proti srsti, na druhou si říkám, Ĺľe by to mÄ›lo aspoñ zaznĂ­t k posouzenĂ­. Nad ÄŤajem a dĹľusem se tedy se svĂ˝mi Ăşvahami svěřuju ostatnĂ­m a kupodivu mÄ› neposĂ­lajĂ­ do Ĺ™iti (coĹľ mÄ› pĹ™ekvapuje, poÄŤĂ­tal jsem s tĂ­m, Ĺľe kacĂ­Ĺ™skej nápad bude okamĹľitÄ› smeten se stolu a bude pokoj). Ale uĹľ nenĂ­ ÄŤas na debaty, venku pĹ™ešlapuje Ĺ™idiÄŤ pickupu a jede se zpÄ›t do Otavala. Ĺ patná zpráva: Adovi zaÄŤĂ­ná bĂ˝t slušnÄ› blbÄ› a vypadá to na akutnĂ­ Pomstu velkĂ©ho Montezumy aneb cestovatelskej prĹŻjem. O dĹŻvod vĂ­c pĹ™emĂ­tat o tĂ˝ zmĂ­nÄ›nĂ˝ variantÄ›. Cesta domĹŻ je dlouhá a oÄŤividnÄ› pĹ™emýšlĂ­me všichni o tomtĂ©Ĺľ, po návratu berem dráhu na veÄŤeĹ™i a stále Ĺ™ešíme, co s naÄŤatĂ˝m Ekvádorem. A pak uĹľ se nám zavĂ­raj vĂ­ka a pomalu mizĂ­me do pelechu, ty dny jsou teÄŹ nÄ›jak dlouhĂ˝.

Den šestý – úterý 27.10.

Tak a dost. KdyĹľ se opÄ›t po 3,5 h spánku budĂ­m ve dvÄ› ráno a tÄ›lo má pocit, Ĺľe uĹľ bude vstávat, odmĂ­tám s nĂ­m další noc diskutovat a po cca pĹŻlhodinÄ› chroustám Adou darovanej Kinedryl. NáslednÄ› spĂ­m jako špalek aĹľ do pĹŻl osmĂ˝, kdy se na nás dobĂ˝vá Karel. Tak doufám, Ĺľe tÄ›lo pochopilo, kde se nacházĂ­ a co se od nÄ›j oÄŤekává, a napříštÄ› se obejde bez chemie. Zato Ada má nÄ›jak dost, Montezuma se stále mstĂ­. K snĂ­dani dává jen suchĂ˝ housky a pak se rozhoduje, Ĺľe se dnešnĂ­ho programu neúčastnĂ­. Po snĂ­dani s nĂ­m a Karlem jdeme do turistickĂ˝ho centra zjistit, jak se dostat do národnĂ­ho parku u vulkánu Pasachoa (další z mĂ­stnĂ­ch atrakcĂ­ nabĂ­zenĂ˝ch za těžkĂ˝ prachy cestovkami). Rada je jasná, autobusem z â€žnašeho“ nádraží La Marin do Valle de los Chillos, pak mikrobus ÄŤi pickup. PĹ™ejem Adovi blĂ­zkĂ© uzdravenĂ­ (chudák, je mi ho fakt lĂ­to) a razĂ­me na bus. No jo, ale on tu žádnej nenĂ­ a sleÄŤna prodávajĂ­cĂ­ lĂ­stky nenĂ­ zrovna komunikativnĂ­ typ. Ukazuje nÄ›jakej smÄ›r, my ji poslechnem, ale kde nic tu nic. Po nÄ›jakĂ© dobÄ› stavĂ­me taxĂ­ka, uĹľ je dost pozdÄ›. Taxikář se dušuje, Ĺľe udanou destinaci zná, zanedlouho je nám ale jasnĂ˝, Ĺľe kecal. Motá se s náma cestou necestou, pořád se nÄ›koho vyptává na správnej smÄ›r a nakonec nás veze kamsi do Ĺ™iti v polĂ­ch, kde navrhuje, abychom vystoupili. Docela dĹŻraznÄ› mu vysvÄ›tluju, Ĺľe nás mÄ›l dovĂ­zt na konkrĂ©tnĂ­ mĂ­sto a to zcela podÄ›lal. Tváří se kysele, ale odváží nás zpÄ›t na silnici, z kterĂ˝ zahnul do tÄ›ch kotárĹŻ. Tam radÄ›ji vystupujem, aby se ještÄ› nÄ›kam nerozjel, a po chvĂ­li u nás stavĂ­ pickup a Ĺ™idiÄŤ se ptá, jestli náhodou nechceme na Pasachou. Náhodou chceme. Za 7 USD nás veze ke vstupu do parku a slibuje, Ĺľe pro nás v 5 veÄŤer pĹ™ijede. Trochu nás zaráží vleznĂ© 10 USD na hlavu, ale prĂ˝ to má bĂ˝t hodnÄ› spektakulárnĂ­ záleĹľitost, tak uvidĂ­me. No, je fakt, Ĺľe turisticky to majĂ­ ošetĹ™enĂ˝ dost dobĹ™e – nÄ›kolik okruhĹŻ s barevnĂ˝m znaÄŤenĂ­m podle dĂ©lky/obtĂ­Ĺľnosti, vĂ˝bornÄ› vyvedenej obrázkovej prĹŻvodce, rozcestnĂ­ky apod. Celá hora je v podstatÄ› samostatnej biotop – mlĹľnej prales, coĹľ je v okolnĂ­ krajinÄ› dost zajĂ­mavá rarita. PochopitelnÄ› dáváme nejdelší variantu aĹľ pod vrcholovej hĹ™eben a nadáváme na debila taxikáře – nebĂ˝t jeho neschopnosti, snad bychom to stihli aĹľ nahoru. Prales je fakt majestátnĂ­, bambusy, orchideje, kĹ™iÄŤej ptáci, ve výšce pĹ™es 3000 m to pĹŻsobĂ­ fakt zvláštnÄ›. Za nÄ›jakej ÄŤas vylĂ©záme nad hranici lesa do trávy a kĹ™ovin, kterĂ˝ ze všeho nejvĂ­c pĹ™ipomĂ­naj Malou Fatru (stejnej pocit jsme ostatnÄ› mÄ›li uĹľ na Cruz Loma). Dojmy se násobĂ­ po spatĹ™enĂ­ dvou babek, kterĂ˝ sbĂ­raj do kyblĂ­kĹŻ… borĹŻvky (po fatransku ÄŤuÄŤoriedky, zde mostriños). Ochutnáváme a jsou trochu trpkĂ˝, ale ujdou. Rozhlížíme se po krajinÄ› – kus od nás by mÄ›lo bĂ˝t Cotopaxi, ale je hodnÄ› zamraÄŤeno (jako skoro kaĹľdĂ˝ odpoledne) a vidĂ­me stěží vrchol Pasachoy. PĹ™esto se snažíme fotit, aby se neĹ™eklo, ale za moc to nestojĂ­. UĹľ musĂ­me dolĹŻ, Ĺ™idiÄŤ bude ÄŤekat. Cestou pozorujeme párek supĹŻ a trochu fotĂ­me prales, ale spíš dokumentaÄŤnÄ›, ÄŤasu málo. No a pak uĹľ scházĂ­me dolĹŻ (stejnÄ› máme hodinu zpoĹľdÄ›nĂ­), Ĺ™idiÄŤ nás veze do vsi Amaguaña, odkud chytáme bus do Quita, a cestou v nás definitivnÄ› uzrává rozhodnutĂ­ – zdejší vĂ˝lety do okolĂ­ uĹľ nám staÄŤily, ani dnes jsme se nedostali ani na 4000 m, ještÄ› zĂ­tra dáme uĹľ objednanou a zaplacenou lagunu Quilotoa a tradá na jih. Cotopaxi tedy vážnÄ› nebude. Kdyby mi to nÄ›kdo Ĺ™ekl pĹ™ed tĂ˝dnem, pošlu ho s tĂ­m nesmyslem kamsi, ale teÄŹ to i mnÄ› pĹ™ipadá jako ta lepší varianta. Po veÄŤeĹ™i a návratu do hotelu to konzultujem s Adou, kterĂ˝ podle oÄŤekávánĂ­ neprotestuje. Dobrá zpráva: uĹľ je mu lĂ­p, takĹľe zĂ­tra na Quilotou jede s náma.

Den sedmý – středa 28.10.

AndÄ›l strážnĂ˝ na kopci nad naším hotelem budiĹľ pochválen, prvnĂ­ noc po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› bez delšího probuzenĂ­ i podpĹŻrnĂ˝ch prostĹ™edkĹŻ. To se hodĂ­, v 7 máme bĂ˝t nastoupeni pĹ™ed hotelem a ÄŤeká nás zatĂ­m nejdelší vĂ˝let na lagunu Quilotoa jihovĂ˝chodnÄ› od Quita. Jedeme s toutĂ©Ĺľ cestovkou Nomadtours, co se o nás bude starat na Galapágách, a prĹŻvodce nám bude dÄ›lat sám šéf firmy Kurt. Je to starší sympatickej a povĂ­davej chlapĂ­k, mluvĂ­ vĂ˝bornÄ› anglicky (to jsme ještÄ› nezaĹľili), od začátku cesty neustále vykládá o všem okolo a jĂ­zda tak příjemnÄ› ubĂ­há. Míříme na jih po dálnici Panamericana, je krásnÄ› a Kurt povĂ­dá, Ĺľe takhle dlouhĂ˝ obdobĂ­ bez kapky deštÄ› v okolĂ­ Quita v Ĺ™Ă­jnu nepamatuje (tolik pro nejmenovanĂ© jedince tvrdĂ­cĂ­, Ĺľe mĂ© jmĂ©no je pĹ™esmyÄŤkou slova rain a kdekoli se objevĂ­m, tam do dvou hodin zaÄŤne lejt). Zanedlouho se na obzoru objevuje známá (z fotek) silueta Cotopaxi. DĂ­vám se na ni se smíšenĂ˝mi pocity, ale kupodivu pĹ™evaĹľujou ty pozitivnĂ­ – uĹľ se těším na další cestovánĂ­ a hodlám Kurta vyzpovĂ­dat, co vĂ­ o moĹľnostech trekĹŻ okolo Baños ÄŤi Riobamby. Po cca 2 hodinách jĂ­zdy, bÄ›hem nichĹľ se párkrát dost radikálnÄ› zmÄ›nilo poÄŤasĂ­, odboÄŤujem v Lacatunze z Panamericany a vzápÄ›tĂ­ stavĂ­me v mÄ›steÄŤku PujilĂ­, kde kaĹľdou stĹ™edu probĂ­hajĂ­ velikĂ˝ trhy. No koneÄŤnÄ› jedno pořádnĂ˝ jihoamerickĂ˝ mraveništÄ›, asi jako v Cuscu. ChodĂ­me od stánku ke stánku, dáváme k snĂ­dani dÄ›snÄ› dobrĂ˝ kukuĹ™iÄŤnĂ˝ placky se sĂ˝rem (chudák Ada na dietÄ› na nás smutnÄ› zahlíží, pusu plnou suchĂ˝cho rohlĂ­ku) a nemĂ©nÄ› skvÄ›lĂ˝ banány (i s Adou) a s KurtovĂ˝m poĹľehnánĂ­m fotĂ­me, coĹľ má za následek spršku nÄ›jakejch luskĹŻ od jednĂ˝ trhovkynÄ›, vyhlĂ­ĹľejĂ­cĂ­ ovšem spíš pobavenÄ› neĹľ vážnÄ› nasranÄ› (doufám, nerad bych nÄ›komu ubliĹľoval). Kurt kupuje pro všechny obÄ›d a jedem dál fantastickou krajinou, trochu pĹ™ipomĂ­najĂ­cĂ­ hory okolo Cusca (i ve 4000 m je kaĹľdej myslitelnej kus zemÄ› obdÄ›lanej), ale podstatnÄ› zelenÄ›jší. Za chvĂ­li dorážíme do Quilotoy, tj. vesniÄŤky na okraji kráteru, v nÄ›mĹľ leží stejnojmennĂ˝ jezero. Vesnice má 3900 m, jezero cca 3400. Nádhernej pohled znám uĹľ z mnoha fotek, ale v reálu je to mnohem lepší. NavĂ­c nám fakt pĹ™eje poÄŤasĂ­ – na 90% fotek z Quilotoy je zataĹľeno, ale nám krásnÄ› svĂ­tĂ­ slunce, po nebi se honÄ›j bĂ­lĂ˝ mraky a podobnÄ› jako na Altiplanu v BolĂ­vii vypadaj barvy krajiny skvÄ›le i v poledne. Rychle do sebe házĂ­me housky s avokádem a hurá dolĹŻ. Cesta je prach a štÄ›rk a obÄŤas slušnÄ› klouĹľe, ale stateÄŤnÄ› fotĂ­me a sestupujem. KoneÄŤnÄ› mám po tĂ˝dnu pocit, Ĺľe jsem na fotoexpedici, nÄ›kterĂ˝ Ăşlovky fakt stojej za to. PobĂ­háme po bĹ™ehu a cvakáme jak o Ĺľivot, aĹľ uĹľ je pomalu ÄŤas na pĹ™esun zpÄ›t. Ĺ koda, ale na druhou stranu se zrovna zatahuje, takĹľe o nic podstatnĂ˝ho nepĹ™ijdem. Cestou zpátky stavĂ­me ještÄ› na focenĂ­ lam a oslĂ­ka na poli u cesty (lam tu zdaleka nenĂ­ tolik co v BolĂ­vii), pak nám Kurt kupuje vĂ˝bornou zmrzlinu, opÄ›t sledujem Cotopaxi (teÄŹ uĹľ na nÄ›j koukám s ÄŤistou radostĂ­ a bez hoĹ™kosti, skuteÄŤnost, Ĺľe ho nevylezem, mÄ› ĂşplnÄ› pĹ™estala trápit potĂ©, co nám Kurt u obÄ›da pĹ™edestĹ™el moĹľnosti Baños) a okolo šestĂ˝ dorážíme do Quita, kde mezitĂ­m pršelo, ale bez nás. U Kurta v kanceláři definitivnÄ› platĂ­me Galapágy, louÄŤĂ­me se a jedem domĹŻ narvanĂ˝m trolejbusem, v nÄ›mĹľ vynalĂ©zavÄ› performujĂ­ mĂ­stnĂ­ rappeĹ™i. TakĹľe na nÄ›jakou dobu poslednĂ­ veÄŤer v Quitu…

Den osmý – čtvrtek 29.10.

Po ránu domlouváme s majitelkou hotelu, Ĺľe u nĂ­ necháme vÄ›ci, kterĂ© příštĂ­ch 14 dnĂ­ nebudeme potĹ™ebovat (pĹ™edevším dárky, kterĂ© hodláme dopoledne nakoupit) a vyrážíme do turistickĂ©ho centra na trh. KvĹŻli ĂşspoĹ™e ÄŤasu tentokrát nechcem jĂ­t pěšky, ale trolejbusem. Cca tĹ™i busy si necháváme ujet, protoĹľe jsou hroznÄ› narvanĂ˝. Do ÄŤtvrtĂ˝ho stateÄŤnÄ› lezem. Sakra, proÄŤ je tu po ránu taková tlaÄŤenice a proÄŤ se na mÄ› ten chlápek tak lepĂ­? Jen co se stihnu ujistit, Ĺľe mám všechny vÄ›ci bezpeÄŤnÄ› pod trikem ÄŤi dalšíma vrstvama obleÄŤenĂ­, se chlap zaÄŤne rvát ven, protáhne se okolo Ady a vyskoÄŤĂ­ ze zavĂ­rajĂ­cĂ­ch se dveří. A mÄ›l to naÄŤasovanĂ˝ tak šikovnÄ›, Ĺľe po AdovÄ› nevěřícnĂ˝m vĂ˝kĹ™iku „ty vole, já nemám telefon“ prováháme právÄ› ty dvÄ› desetiny vteĹ™iny, kdy jsme ho ještÄ› teoreticky mohli ÄŤapnout za lĂ­mec. TakĹľe nám zĹŻstávajĂ­ spadlĂ˝ ÄŤelisti a Ada právÄ› pĹ™išel nejen o zánovnĂ­ iPhone, ale taky o kontakt s domovem, fotky a pĹ™edevším cestovnĂ­ denĂ­k, kterej si na rozdĂ­l od nás psal elektronicky. To snad nenĂ­ pravda. Vystupujem v centru jak spaĹ™enĂ˝ myši. Z Karlova telefonu (mĹŻj má v Quitu problĂ©my se signálem) ještÄ› P.T. zlodÄ›jovi píšu SMS, Ĺľe za vrácenĂ­ stroje dostane 100 USD odmÄ›ny, ale je nám jasnĂ˝, Ĺľe je to dost zoufalej pokus. Urrrgh. Sedáme na snĂ­dani, pokoušíme se Adu rozveselit, ale moc to z pochopitelnĂ˝ch dĹŻvodĹŻ nejde. Trochu pookřává aĹľ na trhu se spoustou hezkĂ˝ch vÄ›cĂ­ mĂ­stnĂ­ provenience. Kupujem hromadu vÄ›cĂ­ pro naše nejdražší i tak všeobecnÄ› domĹŻ (uĹľ se těším, jak si mezi trámy do obĂ˝váku zase po tĹ™ech letech zavÄ›sĂ­me houpacĂ­ sĂ­ĹĄ :)) a pak se pĹ™esouváme do Kurtovy cestovky pro letenky na Galapágy, kterĂ˝ ještÄ› vÄŤera nestihli vystavit. Všichni v Nomadtours Adu litujĂ­, ale pĹ™itom se shodujĂ­, Ĺľe uĹľ se opravdu nedá nic dÄ›lat, iPhone uĹľ je v nenávratnu. Berem letenky a vracĂ­me se taxĂ­kem do hotelu. No jo, tak zase po tĂ˝dnu zabalit na cestu, uĹľ se těším. LouÄŤĂ­me se s personálem, skládáme objemnou batoĹľinu do taxĂ­ku a za chvĂ­li uĹľ odjĂ­ĹľdĂ­me z modernĂ­ho jiĹľnĂ­ho terminálu smÄ›r Baños. ĂšdajnÄ› jedeme přímou linkou bez zastávek, stejnÄ› ale stavĂ­ na kaĹľdĂ˝m rohu, nabĂ­rá cestujĂ­cĂ­ i prodejce všeho moĹľnĂ˝ho od zmrzliny aĹľ po peÄŤenĂ˝ maso a vĹŻbec, cestovánĂ­ má ryze latinskoamerickĂ© rozmÄ›ry. Cca po tĹ™ech hodinách se za oknem zjevuje mohutná dĂ˝majĂ­cĂ­ sopka Tungurahua a za chvĂ­li uĹľ vystupujem. PrvnĂ­ dojmy jsou mĂ­rnÄ› Ĺ™eÄŤeno rozpaÄŤitĂ˝ – autobusovĂ˝ nádraží je obklopenĂ˝ dost nevzhlednĂ˝mi baráky (levnĂ˝ hotely, autoservis, benzĂ­nka), všude je špĂ­na a já si říkám, jestli je opravdu tohle ten ráj batĹŻĹľkářů a cestovatelĹŻ obecnÄ›, o kterĂ˝m v Quitu všichni mluvili. RozhodnÄ› jsme si to pĹ™edstavovali jinak. NabĂ­ráme nÄ›jakej smÄ›r, odrážíme hromadu mládeĹľe nabĂ­zejĂ­cĂ­ ubytovánĂ­ v nejbližších špelunĂ­ch (atraktivnĂ­ch asi jako nádraĹľnĂ­ ÄŤekárna) a nÄ›jakej chlápek nás smÄ›ruje do ĂşdajnĂ˝ho centra. A hele, za pár blokĹŻ uĹľ to zaÄŤĂ­ná vypadat k svÄ›tu. Zkoušíme pár hotelĹŻ, vyhlĂ­Ĺľej docela dobĹ™e, ale všude nÄ›co chybĂ­ (buÄŹ pokoj nemá okno, nebo postel pro dva mĹŻĹľe vyhovovat tak novomanĹľelĹŻm na svatebnĂ­ cestÄ›, ale ne Karlovi s Jitkou, případnÄ› jde o klasickou blechárnu se záclonami pranĂ˝mi naposledy nÄ›kdy v minulĂ˝m stoletĂ­). Tak jeden hotel za druhĂ˝m opouštĂ­me a s kaĹľdou další ulicĂ­ se nám Baños mÄ›nĂ­ pĹ™ed oÄŤima – teÄŹ uĹľ opravdu pĹŻsobĂ­ jako to ĹľivĂ˝ a příjemnĂ˝ mÄ›sto, na kterĂ˝ jsme se těšili. KdyĹľ uĹľ opravdu netoužíme po niÄŤem jinĂ˝m neĹľ po shozenĂ­ báglĹŻ, abychom mohli vyrazit prozkoumat Baños zblĂ­zka, doporuÄŤuje nám nÄ›kdo hotel Plantas y Blanco a na prvnĂ­ pohled je jasnĂ˝, Ĺľe je to ono. PÄ›knĂ˝ pokoje, přátelskej kluk v recepci, bar na terase na stĹ™eše, internet na dvou PC zadarmo, knihovna, spousta batĹŻĹľkářů a to celĂ© za 9,50 USD za osobu a noc. Paráda. Shazujeme bágly, gratulujem si a vyrážíme do ulic. V cestovce Rainforestur doporuÄŤenĂ© Kurtem domlouváme třídennĂ­ trek na horu Altar (nÄ›co pĹ™es 5000 m, hurá!), kromÄ› toho zjišťujem, Ĺľe se tu dá chodit, raftovat, jezdit na kole… je toho spousta, nÄ›co si jistÄ› vyberem. OkolĂ­ je skuteÄŤnÄ› fantastickĂ˝, Baños leží v hlubokĂ˝m ĂşdolĂ­ mezi horama, na kterĂ˝ch se trhajĂ­ mraky, vĂ˝hledy jsou nádhernĂ˝, škoda jen nĂ­zkĂ˝ nadmoĹ™skĂ˝ výšky (1850 m), ale snad si tÄ›lo nÄ›co pamatuje. Ada vybĂ­rá velmi příjemnou švĂ˝carskou restauraci na veÄŤeĹ™i, po nĂ­ se ještÄ› nÄ›jakou dobu procházĂ­me, pak dlouze kecáme na hotelovĂ˝ terase a radujem se, jak jsme si prima vybrali. Snad nás Baños nezklamou ani v dalších dnech.

(následujĂ­cĂ­ kapitoly: část 2 – část 3)