Dávníkové, Švandovo divadlo
Wednesday, March 25th, 2009
Zase jednou Švandovo divadlo, tentokrát autorská hra zdejšího kmenového
režiséra Michaela Langa (na jeho punkovou kapelu Masomlejn jsme chodili
v 80. letech na Chmelnici). „Groteskní thriller s prvky fantasy“
vypráví v podstatě o hledání a znovushledání jedné rodiny, až
na to, že to není rodina ledajaká – ač to na první pohled není poznat,
nejsou to tak úplně lidé, říkají si Dávníkové, pocházejí ze starýho
Egypta, v současnosti mluví po šlonzácku (jako v Jablunkově a
okolí) a místo umírání se mění v ptáky a odlétají kamsi. Když se
to napíše takhle, mohla by z toho být poetická pohádka nebo taky
horror, Švandům se ale až překvapivě dobře povedlo vybalancovat akční
děj (místy docela drsnej) se skvělou situační a jazykovou komikou, takže
se hodně veselý pasáže střídaj s momenty, kdy smích tuhne na
rtech… to mám rád. Atmosférou a koneckonců i tématem to občas
docela připomíná Gaimanova Sandmana, chvílema zase Addamsovu rodinu a
v jistých pasážích třeba i Dogville. Kdo chce, může se celou
dobu bavit velmi slušně odsýpajícím dějem, zároveñ je ale i o čem
přemýšlet – třeba o tom, jak je obtížný/nemožný uniknout
vlastním kořenům dokonce i v tom případě, že je před vámi
úspěšně utajili. Výborný výkony podávají (mně doteď zcela neznámí)
herci, líbila se nám i scéna a skvělá je i hudba z dílny
samotného autora/režiséra. Pro mě zkrátka jedno z nejlepších
divadelních překvapení za poslední dobu.
Zase jednou Švandovo divadlo, tentokrát autorská hra zdejšího kmenového režiséra Michaela Langa (na jeho punkovou kapelu Masomlejn jsme chodili v 80. letech na Chmelnici). „Groteskní thriller s prvky fantasy“ vypráví v podstatě o hledání a znovushledání jedné rodiny, až na to, že to není rodina ledajaká – ač to na první pohled není poznat, nejsou to tak úplně lidé, říkají si Dávníkové, pocházejí ze starýho Egypta, v současnosti mluví po šlonzácku (jako v Jablunkově a okolí) a místo umírání se mění v ptáky a odlétají kamsi. Když se to napíše takhle, mohla by z toho být poetická pohádka nebo taky horror, Švandům se ale až překvapivě dobře povedlo vybalancovat akční děj (místy docela drsnej) se skvělou situační a jazykovou komikou, takže se hodně veselý pasáže střídaj s momenty, kdy smích tuhne na rtech… to mám rád. Atmosférou a koneckonců i tématem to občas docela připomíná Gaimanova Sandmana, chvílema zase Addamsovu rodinu a v jistých pasážích třeba i Dogville. Kdo chce, může se celou dobu bavit velmi slušně odsýpajícím dějem, zároveñ je ale i o čem přemýšlet – třeba o tom, jak je obtížný/nemožný uniknout vlastním kořenům dokonce i v tom případě, že je před vámi úspěšně utajili. Výborný výkony podávají (mně doteď zcela neznámí) herci, líbila se nám i scéna a skvělá je i hudba z dílny samotného autora/režiséra. Pro mě zkrátka jedno z nejlepších divadelních překvapení za poslední dobu.