Tolimati.cz

Po zimním zápřahu se žabička krátce prospala, vyvětrala hlavu a opět se vrhla na dveře, tedy na Doors. V úterý 27.3. jsme hráli v Red Rocku ve Veleslavíně, dlužno říct, že to byl už druhej koncert v onom klubu, první se odehrál před 6 týdny na Valentina, nicméně na report nějak nebyla síla a čas. Nuže: Red Rock je vcelku příjemnej klub se slušným zvukem a až překvapivě dobrou kuchyní, na druhou stranu ale má svý mouchy. To, že koncert končí po desátý večer, je vcelku normální, policejní hodina je policejní hodina, jenže už v jedenáct nedostanete na baru ani prd, neb obsluha zavírá a je jí úplně jedno, že by cca 30 lidí ještě v klidu dělalo nějakou dobu slušnou útratu. Ach jo.

Samotnej koncert nebyl snad úplně špatnej, před námi zahráli Acoustic X-Files aneb náš milý soundmaster Carlos + Kolouch na dvě španěly, Dylan, Kalandra etc., velmi, velmi pěkné. Já jsem hraní tentokrát pojal mírně terapeuticky coby vybití vzteku – večer předtím mi účetní oznámila výši letošní da�?ový pakárny a opravdu to nebyla příjemná zpráva, takže sorry, pokud někomu praskly bubínky, ale pár lidí včetně Carlose říkalo, že to mělo správnou šťávu, tak jim budu věřit . Každopádně bylo příjemný si po delší době zase zahrát – celá kapela se shodla, že jsme si to prima užili.

Což mě přivádí k jedné veledůležité zprávě – další koncert v Praze se uskuteční zhruba za měsíc, konkrétně 3.5. v klubu Vagon na Národní třídě. Opět tam budou X-Files, tentokrát snad v plné síle, a moc se na to těšíme, takže doražte, na Národní to snad není daleko odnikud. (Jo, a pokud tenhle kydník nějakou náhodou čte někdo z východních Čech a chtěl by nás vidět, může to zkusit 14.4. v Chlumci nad Cidlinou.)

A poslední zpráva na téma Žába: po dvou měsících se mi konečně povedlo dodělat Mishkinovy fotky z lednovýho koncertu v chomutovský Kotelně, takže chcete-li, koukněte sem - náš dvorní fotograf se dal na umění, zahodil blesk a hrál si se světlem, imho docela úspěšně . Díky.

Už jsem se tu několikrát rozčiloval nad debilními překlady názvů filmů, ovšem tohle opravdu nemá velkou konkurenci – originální název Lonely Hearts, česky Zabijáci osamělých srdcí. Na to by fakt měl bejt nějakej paragraf… ještě že jsem někde na webu narazil na recenzi, podle názvu bych soudil na nějakou kung-fu story. Kdyby Shakespeare napsal Krále Leara dneska, patrně by tu vyšel pod názvem „Hnusná stará svině Lear“ nebo tak nějak.

Jinak se mi ten film ale až překvapivě líbil. V podstatě jde o variaci na klasiku Bonnie & Clyde – zamilovaná dvojice v 50. letech, která má málo peněz a psychický problémy, tak vraždí. Na rozdíl od B+C tu má ale podstatně důležitější roli ženská postava, kterou famózně, ale opravdu famózně hraje Salma Hayek. Díky ní je vrchní záporačka zcela uvěřitelná, přitom ale ani na vteřinu nebudí falešnej soucit – přiznám se, že rozstřílený Bonnie ve finální scéně zmíněný klasiky mi bylo vždycky iracionálně líto, zatímco tady podobný pocity nehrozí, ač jsou závěrečný scény z elektrickýho křesla vizuálně fakt výživný a chvílemi jsem si vzpomněl na Kieślowskýho Krátký film o zabíjení (ne, nic jsem neprozradil, od první minuty je jasný, jak film skončí). Druhá linie z policejního prostředí, který se snaží vrahy dostat, není tak strhující, ale nenudí a kupodivu ani Travolta v roli hlavního policajta nepůsobí nijak trapně. Sečteno, podtrženo: pokud máte rádi klasický „příběhy o zločinu“ a nenecháte se odradit strašlivým názvem, půjčte si to, neolitujete.

Letošní koncertní sezóna nebude podle všeho tak nabitá jako lonská, ale tohle stojí za to – 16.9. hrajou (u Hušáka, kde jinde, ale co se dá dělat) slavní, geniální a donedávna ještě neobnovitelní The Police. No, donedávna… když jsme šli v létě s Jarmilou noční Bratislavou po posledním koncertu Stinga, říkali jsme si, že je tenhle comeback na spadnutí, vzhledem k tomu, v jak „policejní“ atmosféře koncert probíhal a jak si Sting užíval starý a desítky let nehraný věci. No a pak si pánové zahráli Roxanne na předávání cen Grammy a bylo jasný, že jim to i po těch letech hraje parádně, ale že vyjedou hned na turné a zastaví i tady, to mě nenapadlo. Podle zmíněný Roxanne lze doufat, že jim našlápnutí vydrží a koncert nebude připomínat některý jiný dinosauří reuniony…

Když mi Honza L. cca 3 týdny před odjezdem na plánovanou lyžařskou dovolenou na Portáškách (Velká Úpa, Krkonoše) temným hlasem prorokoval, že žádnej sníh už letos nebude, přičítal jsem tohle tvrzení jeho oblíbenému životnímu heslu „optimismus je nedostatek informací“. Ovšem dny ubíhaly, venku řvali ptáci jak v květnu, Zákopčaníkovi pohrobci v televizi vypadali stále jarněji a my začali pomalu přemýšlet, jestli si ty lyže máme od Aji a Mishkina skutečně půjčovat nebo jestli bude stačit slunečník a opalovací krém. Nakonec jsme zmíněné dva kamarády o jejich výbavu skutečně stáhli (děkujeme!!!) a vyrazili do Krkonoš s partou z lonskýho Severáku a s pocitem, že se prostě lyžovat bude, kdybychom měli skluznicema krtky skalpovat.

No a jako obvykle, když člověk čeká akorát tak průser, bývá příjemně překvapen. Pravda, skrz sněhový prostěradlo (o pokrývce v tomto případě nelze mluvit) mohl člověk při troše snahy počítat stébla rašící trávy, ale jezdit se dalo a od druhýho dne dokonce i trochu připadlo. Děti drandily po 1500 m dlouhý červený sjezdovce jak o život, my taky, chata Pomněnka se po počátečních rozpacích vybarvila vcelku do příjemných odstínů, po večerech se degustovalo víno ze všech koutů světa, prostě pohoda. Pravda, lonský sněhový orgie vrcholící stavbou dvoumetrovýho iglú se nedaly zopakovat ani náhodou, ale v zásadě nám šla příroda na ruku – teda aspon na letošní poměry. Jen jeden den lilo od rána do večera jako z konve, ale ta tenká vrstva sněhu na sjezdovce kupodivu zůstala a další den už se zase dalo jezdit.

Foťák se těšil na akční záběry ze sjezdovky, ale nakonec utřel – buď z nebe padalo něco mokrýho, nebo byla mlha, slunce jsme viděli asi tak 30 minut a to jsem zrovna nechal fotostroj v chalupě. Takže mám fotky akorát tak ze Zoo ve Dvoře Králové, kam jsme vyrazili na odpočinkovej den, a z finálního dětskýho karnevalu. Ty ze zoo zpracuju časem, karneval je tady.