
Bouře na Hradě
Friday, August 8th, 2008
A ještě jednou Shakespeare na scéně
NejvyššĂho purkrabstvĂ. Byl jsem moc zvÄ›davej, jak tu po
pĹ™ĂmoÄŤarĂ˝m a dÄ›jovÄ› jasnĂ˝m Othellovi bude vypadat
mnohem mĂ©nÄ› „akÄŤnĂ“ a spĂš
meditativnà Bouře a režie Brñáka Jakuba Korčáka mě
rozhodnÄ› nezklamala – pojal to opravdu jako fantasknĂ a
mĂsty trochu halucinogennĂ psychodrama, kde ÄŤlovÄ›k obÄŤas
nevĂ, jestli sleduje skuteÄŤnej dÄ›j nebo jeho snovej odraz
(ostatně slavnej shakespearovskej citát We are the stuff dreams are made
of pocházĂ právÄ› odtud). OpÄ›t se mi moc lĂbila
scéna, to hradnà nádvořà je zkrátka
geniálnĂ prostor. Co se hercĹŻ týče, nejvÄ›tšĂ
pozornost urÄŤitÄ› pĹ™itáhl TĹ™Ăska coby Kaliban, kterej
jakoĹľto podlĂzavÄ› agresivnĂ obluda skuteÄŤnÄ›
nemÄ›l chybu. MnÄ› se ale snad ještÄ› vĂc lĂbil Emil
Horváth jako Prospero – hrál hodnÄ› uměřenÄ›, vedle
TĹ™Ăsky (nebo tĹ™eba jednorozmÄ›rnÄ› ukĹ™iÄŤenĂ˝
Zuzany Kajnarový, tj. Mirandy) skoro zanikal, ale mně k němu ten
nedostatek emocà docela seděl (a neshodl jsem se na tom
s Jarmilou, která má ovšem Prospera zažitýho
pĹ™edevšĂm z filmovĂ˝ho zpracovánĂ od Greenawaye a
tak od něj čekala mnohem expresivnějšà výraz). Jen
mÄ› trochu zarazilo, v jakĂ˝ch scĂ©nách je zdejšĂ
publikum taky schopnĂ˝ vybuchovat smĂchy – mĂsty se mi
zdálo, Ĺľe ÄŤĂm zoufalejšà vĂ˝raz takovej
TĹ™Ăska/Kaliban nasadil, tĂm vĂc ho vÄ›tšina
divákĹŻ vnĂmala jako komickou postaviÄŤku. Ovšem za to on ani
režisér nemůže.
A ještÄ› jednou Shakespeare na scĂ©nÄ› NejvyššĂho purkrabstvĂ. Byl jsem moc zvÄ›davej, jak tu po pĹ™ĂmoÄŤarĂ˝m a dÄ›jovÄ› jasnĂ˝m Othellovi bude vypadat mnohem mĂ©nÄ› „akÄŤnĂ“ a spĂš meditativnĂ BouĹ™e a reĹľie Brñáka Jakuba Korčáka mÄ› rozhodnÄ› nezklamala – pojal to opravdu jako fantasknĂ a mĂsty trochu halucinogennĂ psychodrama, kde ÄŤlovÄ›k obÄŤas nevĂ, jestli sleduje skuteÄŤnej dÄ›j nebo jeho snovej odraz (ostatnÄ› slavnej shakespearovskej citát We are the stuff dreams are made of pocházĂ právÄ› odtud). OpÄ›t se mi moc lĂbila scĂ©na, to hradnĂ nádvořà je zkrátka geniálnĂ prostor. Co se hercĹŻ týče, nejvÄ›tšà pozornost urÄŤitÄ› pĹ™itáhl TĹ™Ăska coby Kaliban, kterej jakoĹľto podlĂzavÄ› agresivnĂ obluda skuteÄŤnÄ› nemÄ›l chybu. MnÄ› se ale snad ještÄ› vĂc lĂbil Emil Horváth jako Prospero – hrál hodnÄ› uměřenÄ›, vedle TĹ™Ăsky (nebo tĹ™eba jednorozmÄ›rnÄ› ukĹ™iÄŤenĂ˝ Zuzany KajnarovĂ˝, tj. Mirandy) skoro zanikal, ale mnÄ› k nÄ›mu ten nedostatek emocĂ docela sedÄ›l (a neshodl jsem se na tom s Jarmilou, která má ovšem Prospera zaĹľitĂ˝ho pĹ™edevšĂm z filmovĂ˝ho zpracovánĂ od Greenawaye a tak od nÄ›j ÄŤekala mnohem expresivnÄ›jšà vĂ˝raz). Jen mÄ› trochu zarazilo, v jakĂ˝ch scĂ©nách je zdejšà publikum taky schopnĂ˝ vybuchovat smĂchy – mĂsty se mi zdálo, Ĺľe ÄŤĂm zoufalejšà vĂ˝raz takovej TĹ™Ăska/Kaliban nasadil, tĂm vĂc ho vÄ›tšina divákĹŻ vnĂmala jako komickou postaviÄŤku. Ovšem za to on ani reĹľisĂ©r nemĹŻĹľe.