Tolimati.cz

A ještě jednou Shakespeare na scéně Nejvyššího purkrabství. Byl jsem moc zvědavej, jak tu po přímočarým a dějově jasným Othellovi bude vypadat mnohem méně „akční“ a spíš meditativní Bouře a režie Brñáka Jakuba Korčáka mě rozhodně nezklamala – pojal to opravdu jako fantaskní a místy trochu halucinogenní psychodrama, kde člověk občas neví, jestli sleduje skutečnej děj nebo jeho snovej odraz (ostatně slavnej shakespearovskej citát We are the stuff dreams are made of pochází právě odtud). Opět se mi moc líbila scéna, to hradní nádvoří je zkrátka geniální prostor. Co se herců týče, největší pozornost určitě přitáhl Tříska coby Kaliban, kterej jakožto podlízavě agresivní obluda skutečně neměl chybu. Mně se ale snad ještě víc líbil Emil Horváth jako Prospero – hrál hodně uměřeně, vedle Třísky (nebo třeba jednorozměrně ukřičený Zuzany Kajnarový, tj. Mirandy) skoro zanikal, ale mně k němu ten nedostatek emocí docela seděl (a neshodl jsem se na tom s Jarmilou, která má ovšem Prospera zažitýho především z filmovýho zpracování od Greenawaye a tak od něj čekala mnohem expresivnější výraz). Jen mě trochu zarazilo, v jakých scénách je zdejší publikum taky schopný vybuchovat smíchy – místy se mi zdálo, že čím zoufalejší výraz takovej Tříska/Kaliban nasadil, tím víc ho většina diváků vnímala jako komickou postavičku. Ovšem za to on ani režisér nemůže.