Tolimati.cz

JeštÄ› jsme si ani nestaÄŤili vyÄŤistit hlavu od nářezu jmĂ©nem The Proposition (viz nĂ­Ĺľe) a absolvovali jsme, tentokrát v kinÄ›, další velmi optimistickej a pozitivnĂ­ vánoÄŤnĂ­ film. Tentokrát se odehrává (podobnÄ› jako další letošnĂ­ perla V for Vendetta) v nepříliš vzdálenĂ˝ budoucnosti v Anglii a stejnÄ› jako Vendetta tu budoucnost pĹ™edvádĂ­ v takovĂ˝ch barvách, Ĺľe se jĂ­ skuteÄŤnÄ› nemĹŻĹľu doÄŤkat.

Novinářům se Potomci lidĂ­ vÄ›tšinou dost lĂ­bili a tak jste asi v nÄ›jakĂ˝m ÄŤasopise zaregistrovali recenzi a jste tudĂ­Ĺľ v obraze, nicmĂ©nÄ› pro pĹ™ipomenutĂ­: Rok 2027, svÄ›t je vĂ­cemĂ©nÄ› v rozkladu, jen Británie je jakĹľtakĹľ stabilnĂ­ – ovšem za cenu toho, Ĺľe se zmÄ›nila ve fašistickou diktaturu (opÄ›t analogie s Vendettou), ve kterĂ˝ se s pĹ™istÄ›hovalci zacházĂ­ dost podobnÄ› jako s Ĺ˝idy v nacistickĂ˝m NÄ›mecku. DĹŻvodĹŻ celosvÄ›tovĂ˝ krize je vĂ­c, ovšem jeden je zcela zásadnĂ­ – uĹľ 18 let se na celĂ˝ planetÄ› nenarodilo jedinĂ˝ dĂ­tÄ› a lidstvo chápe, Ĺľe vymĂ­rá. Jednoho dne se ale v jednĂ˝ ponÄ›kud zmatenĂ˝ spirituálnÄ›-teroristickĂ˝ komunitÄ› objevĂ­ mladá ÄŤernoška Kee (pochopitelnÄ› ilegálka) v osmĂ˝m mÄ›sĂ­ci. VĹŻdkynÄ› komunity se obrátĂ­ na bĂ˝valĂ˝ho manĹľela Thea, dnes státnĂ­ho úřednĂ­ka, s prosbou, aby holce pomohl ze zemÄ› do bezpeÄŤĂ­. JenĹľe se to celĂ˝ sepsuje a Theo, aÄŤ v podstatÄ› proti svĂ˝ vĹŻli, nakonec musĂ­ Kee zachranovat nejen pĹ™ed policiĂ­ a armádou, ale i pĹ™ed bĂ˝valĂ˝mi kámoši.

HlavnĂ­ motiv (pár bezbrannĂ˝ch proti všem) sám o sobÄ› tedy nenĂ­ nijak dvakrát originálnĂ­, jenĹľe tenhle film toÄŤil geniálnĂ­ MexiÄŤan Alfonso CuarĂłn a je to vidÄ›t. Fantasticky se tu pracuje hlavnÄ› s atmosfĂ©rou a detaily. U filmĹŻ z budoucnosti, antiutopie typu Minority Report nevyjĂ­maje, bĂ˝vá zvykem pĹ™edvádÄ›t nejrĹŻznÄ›jší dechberoucĂ­ technologie, jenĹľe CuarĂłnova Anglie 2027 je špinavá, ošuntÄ›lá a zanedbaná (jako v OrwellovÄ› 1984) a nebĂ˝t futurologickĂ˝ch elektronickĂ˝ch hraÄŤek (navigace v autÄ›, hernĂ­ konzole etc.), vypadá jak Mostecko z 80. let. Taky se těším, aĹľ film pĹ™ijde na DVD a budu si moct zastavit scĂ©nu s vĂ˝stĹ™iĹľky z novin na zdi – i z tÄ›ch pár vteĹ™in na plátnÄ› je jasnĂ˝, Ĺľe v nich jsou celĂ˝ dÄ›jiny od souÄŤasnosti aĹľ do doby dÄ›je filmu (všiml jsem si tĹ™eba, Ĺľe Rusko vyzkoušelo novou atomovku a tĂ­m zmizel z mapy Kazachstán). HodnÄ› hustá je scĂ©na příjezdu do sbÄ›rnĂ˝ho lágru uprchlĂ­kĹŻ – nádraží pĹ™ipomĂ­ná osvÄ›timskou rampu ze Sophiiny volby nebo Schindlerova seznamu, ovšem s pĹ™esnÄ› reprodukovanĂ˝mi vĂ˝jevy z Guantanáma nebo Abu Ghraibu. A pĹ™edzávÄ›re­ÄŤná bojová scĂ©na má sĂ­lu ĂşvodnĂ­ch 20 minut VojĂ­na Ryana, jen s tĂ­m rozdĂ­lem, Ĺľe dvÄ› ĂşstĹ™ednĂ­ postavy jsou ozbrojenĂ˝ pouze novorozenĂ˝m miminem.

Zkrátka a dobĹ™e vĂ˝teÄŤnej film. Pokud vám tenhle temnej žánr vyhovuje, jdÄ›te na nÄ›j co nejrychleji, neĹľ zmizĂ­ z kin – v sále pro cca 250 lidĂ­ nás bylo asi 20. MinimálnÄ› poslednĂ­ pĹŻlhodina si fakt zasluhuje velkĂ˝ plátno…

Po dvou pomÄ›rnÄ› bizarnĂ­ch zážitcĂ­ch s vysokoškolskou mládeží (viz pĹ™edchozĂ­ report) se celá Žába těšila jak malá žába na normálnĂ­ koncert pĹ™ed normálnĂ­m publikem, tj. na poslednĂ­ letošnĂ­ hranĂ­ na SlamnĂ­ku. A rovnou Ĺ™eknu, Ĺľe se zadaĹ™ilo. Naposled jsem tam hrál s RychlĂ˝m koncem nÄ›kdy v roce 2000, od tĂ˝ doby se ovšem legendárnĂ­ bubeneÄŤská hospoda moc nezmÄ›nila – jen pĂłdium v sále stojĂ­ na opaÄŤnĂ˝ stranÄ› u vĂ˝chodu do zahrady a personál je o nÄ›co příjemnÄ›jší. PrvnĂ­ pĹŻlku veÄŤera hrála dvojkapela Blues Jade/X Files, tedy parta okolo našeho soundmastera Carlose, v prvnĂ­m případÄ› doplnÄ›ná bĂ˝valĂ˝m rychlokoneÄŤnĂ­kem Kolouchem. VesmÄ›s velmi příjemná muzika, spousta pĹ™evzatin od Dylana pĹ™es staršího Garyho Moora aĹľ – ehm – po DoorsĂ­ Hyacinth House, Carlos hraje na kytaru skvÄ›le, celĂ˝ to šlape jak hodiny a finálnĂ­ Dancing Barefoot mÄ› pĹ™inutila skákat 1/2 metru do vejšky a Ĺ™vát jako v roce 1996, kdyĹľ si na ni v Pakulu pĹ™izvala Patti Smith pĹ™edskakujĂ­cĂ­ho Ivana Krále (pokud nÄ›kdo nevĂ­, jakej je vztah mezi Dancing Barefoot, Patti S. a Ivanem K., zkuste Google. Jen ten text byses moh' nauÄŤit pořádnÄ›, Carlosi… )

No a co se našeho vystoupenĂ­ týče, zaslouží dĂ­ky hlavnÄ› JenĂ˝k, kterej celej koncert odzpĂ­val s hnusnou, antibiotiky postupnÄ› (leÄŤ ne zcela) likvidovanou bakteriĂ­ v krku ve stavu, kdy by si vÄ›tšina lidĂ­ šla lehnout do pelechu. BÄ›hem prvnĂ­ch dvou pĂ­sniÄŤek to vypadalo, Ĺľe na pĂłdiu chcĂ­pne, pak se rozezpĂ­val. Všichni jsme si uĹľili skvÄ›lej zvuk, publikum bylo ze začátku tužší, ale zhruba ve dvou tĹ™etinách se koneÄŤnÄ› naplnil kotel pod pĂłdiem a konÄŤili jsme málem ve stejnĂ˝ atmosfĂ©Ĺ™e jako nedávno v chomutovskĂ˝ KotelnÄ›. A taky my jsme se skvÄ›le bavili – tak dĂ­k moc a příštÄ› pĹ™ijÄŹte znova…

ÄŚlovÄ›k se i po definitivnĂ­m pĹ™ekonánĂ­ poloviÄŤnĂ­ sedmdesátky (zdravĂ­m Danielu :)) neustále uÄŤĂ­ a zažívá novĂ© vÄ›ci. Peace Frog v minulĂ˝ch dnech absolvovala dvÄ› akce, kterĂ© dosud neznala – totiĹľ školnĂ­ besĂ­dky. Tedy, abych byl pĹ™esnej, šlo o besĂ­dky univerzitnĂ­. A vskutku se jednalo o zdroj mimořádnĂ˝ch zážitkĹŻ.

PrvnĂ­ akce se konala v nedÄ›li v PM klubu v TrojickĂ˝, slavili tam medici dr. Zacha. A pojali to ve velkĂ˝m stylu – uĹľ dopĹ™edu jsme byli bombardováni zprávami, Ĺľe tam bude 500 lidĂ­, všichni jsou natěšenĂ˝ na pĂ­sniÄŤky Doors se svĂ˝m oblĂ­benĂ˝m docentem za pianem apod. Trošku nás zarazilo, Ĺľe si na tu slávu nedokázali zajednat zvukaĹ™e s pořádnĂ˝m aparátem – klub je opravdu hodnÄ› velkej, tÄ›ch 500 lidĂ­ se tam v klidu narve. Ale nešť, Ĺ™ekli jsme si, zavolali našemu milĂ©mu soundmanovi Carlosovi z X-Files a VĂ­tkáčů a jali se zvuk nÄ›jak flikovat pomocĂ­ dostupnĂ˝ch zdrojĹŻ. Ty sice staÄŤej cca na 3× menší prostor, ale na zvukaĹ™e s PA holt prachy od medikĹŻ nebyly, tak nešlo nic jinĂ˝ho dÄ›lat.

No, a dopadlo to samozĹ™ejmÄ› blbÄ›. Zvuk vyhulenej jak rozhlas po drátÄ›, pĹ™i sebemenším pokusu s tĂ­m nÄ›co udÄ›lat to z beden zaÄŤalo příšernÄ› houkat, na pĂłdiu jsem si bÄ›hem hranĂ­ pĹ™ipadal, jako kdyĹľ mlátĂ­m do bubnĹŻ pod frekventovanĂ˝m ĹľelezniÄŤnĂ­m mostem. A reakce publika byly taky velmi zajĂ­mavĂ˝ – prvnĂ­ cca hodinu a ÄŤtvrt stálo asi tak 100 lidĂ­ na druhĂ˝ stranÄ› u baru a snaĹľili se nás pĹ™eĹ™vat konverzacĂ­, resp. opileckĂ˝mi zpÄ›vy. Po pĂ­sniÄŤce se vÄ›tšinou ozvaly tak 3 tlesky a konec. Jak se vyjádĹ™il Honza, bylo to na hozenĂ­ Morrisona do ringu . PoslednĂ­ ÄŤtvrthodinu se lidi trochu chytli a konec uĹľ jakĹľ takĹľ šel, ale to uĹľ na celkovĂ˝m průšvihu moc nemÄ›nilo. NÄ›jakou dobu po našem odchodu z pĂłdia zaÄŤala diskotĂ©ka (SladkĂ© mámenĂ­ a tak) a dav medikĹŻ zaÄŤal řádit ve velkĂ˝m, Ĺ™ka, Ĺľe koneÄŤnÄ› pĹ™išla nÄ›jaká zábava. Pádili jsme pryÄŤ, brumlajĂ­ce nÄ›co o never more. (Tento zápis patrnÄ› nevyjadĹ™uje názor dr. Zacha, kterĂ˝ coby součást fakultnĂ­ spoleÄŤnosti vidÄ›l vše jinak a podle všeho se velmi bavil, coĹľ mu budiĹľ ze srdce přáno, aspon nÄ›kdo – ale na výše zmĂ­nÄ›nĂ˝ch vÄ›cech to nic nemÄ›nĂ­.)

A za tĹ™i dny jsme do podobnĂ˝ akce šli znova – tentokrát slavili budoucĂ­ zemÄ›dÄ›lci z ÄŚZU v Suchdole. Jestli byl PM klub nenazvuÄŤitelnej, tak suchdolskej Kruháč je na tom ještÄ› podstatnÄ› hĹŻĹ™, aÄŤkoli byl tentokrát na mĂ­stÄ› zvukaĹ™ s kompletnĂ­m PA systĂ©mem. Taky to znÄ›lo o trochu lĂ­p, ale jen o trochu. Zato s publikem byla docela zábava – dvacetiletĂ˝ študáci Doors pochopitelnÄ› aĹľ na vĂ˝jimky vĹŻbec neznali a zpočátku to vypadalo na podobnÄ› chladnĂ˝ pĹ™ijetĂ­ jako u medikĹŻ, ale kupodivu se postupnÄ› chytli a vÄ›tšina koncertu probĂ­hala ve velmi příjemnĂ˝ atmosfĂ©Ĺ™e. Po nás hrála cikánská kapela Bengas, snaĹľili se skvÄ›le, ale bohuĹľel akustickĂ˝ nástroje nemÄ›ly v tĂ˝ zvukovĂ˝ kouli nejmenší šanci. NicmĂ©nÄ› tentokrát byly dojmy docela OK – pĹ™esto se ale nemĹŻĹľeme doÄŤkat normálnĂ­ho koncertu v normálnĂ­m prostĹ™edĂ­, tj. příštĂ­ pátek (22.12.) na SlamnĂ­ku…

Na film, ke kterĂ˝mu psal hudbu i scĂ©nář Nick Cave, jsem se chystal uĹľ do kina, ovšem marnÄ› – dva nebo tĹ™i tĂ˝dny po premiĂ©Ĺ™e uĹľ po nÄ›m aĹľ na obÄŤasnĂ˝ promĂ­tánĂ­ v klubech nebylo ani památky a dohromady ho vidÄ›lo asi tak pÄ›t a pĹŻl ÄŤlovÄ›ka. JenĹľe on je to dost drtivej zážitek i na DVD. The Proposition (ÄŤesky v prvnĂ­m plánu Návrh, ale to slovo má trochu širší vĂ˝znam ve smyslu myšlenky, teze, náhledu – sedĂ­ oba vĂ˝znamy a moĹľná je dobĹ™e, Ĺľe to nepĹ™eloĹľili) je v podstatÄ› ÄŤistej western, kterej ovšem pĹ™ipomĂ­ná spíš depresivnĂ­ filmy Sama Peckinpaha neĹľ morality typu Tenkrát na ZápadÄ› nebo V pravĂ© poledne. A kromÄ› Pata Garretta a Billyho Kida mi v mnohĂ©m pĹ™ipomĂ­nal Coppolovu Apokalypsu, coĹľ o jeho vyznÄ›nĂ­ vypovĂ­dá vcelku dost.

OÄŤ jde? Na australskĂ˝m venkovÄ› na konci 19. stoletĂ­ řádĂ­ banda tří bráchĹŻ banditĹŻ, kterĂ˝ jezdÄ›j krajem, kradou, zabĂ­jej, znásilďż˝?ujou a tak, jak uĹľ desperáti dÄ›lávajĂ­. ÄŚasem se ten nejstarší a nejhorší z nich stáhne do hor, kde si mezi domorodci vybuduje reputaci nedotknutelnĂ˝ho poloÄŤlovÄ›ka-polodĂ©mona (to mi pĹ™ipomnÄ›lo tu Apokalypsu) a zbylĂ˝ dva jednoho dne padnou do zajetĂ­ mĂ­stnĂ­ho šerifa. A ten vymyslĂ­ onen titulnĂ­ návrh – nejmladší brácha Mikey zĹŻstane pod zámkem, zatĂ­mco prostĹ™ednĂ­ Charlie vyjede do hor a nejstaršího Arthura zabije. Pokud se podaří, dostanou Charlie i Mikey druhou šanci. Pokud ne, bude Mikey (stylovÄ› na Boží hod) viset. Charlie v bezvĂ˝chodnĂ˝ situaci pĹ™ijĂ­má…

VĂ­c z dÄ›je nemá cenu prozrazovat, je ale jasnĂ˝, Ĺľe podobnĂ˝ nápady nikdy nemĹŻĹľou dopadnout dobĹ™e. PříbÄ›h hodnÄ› pomalu teÄŤe k nevyhnutelnĂ˝ tragĂ©dii, zapojĂ­ se do nÄ›j pomÄ›rnÄ› hodnÄ› lidĂ­ – a kaĹľdej z nich dostane příleĹľitost ukázat to nejhorší, co v sobÄ› má. Film nemá ani jednu kladnou postavu, aÄŤkoli se zprvu zdá, Ĺľe jediná pro příbÄ›h dĹŻleĹľitá Ĺľena – šerifova manĹľelka – by tĂ˝hle kategorii vyhovovat mohla. JenĹľe právÄ› ona má lvĂ­ podĂ­l na události, která jakĂ˝koli nadÄ›je na aspoďż˝? trochu pĹ™ijatelnĂ˝ vyĂşstÄ›nĂ­ defĂŻnitivnÄ› zdusĂ­.

Po filmaĹ™skĂ˝ stránce nemá Proposition chybu – kamera, geniálnĂ­ hudba (a text ĂşstĹ™ednĂ­ básnÄ›/pĂ­snÄ›, která se filmem táhne), herci, to všechno je vynikajĂ­cĂ­, jednoduchĂ˝ a stylovÄ› ÄŤistĂ˝ jako Caveovy nejlepší mordýřskĂ˝ balady (kdykoli odteÄŹ uslyším Mercy Seat, uvidĂ­m vychrtlĂ˝ho fousatĂ˝ho Guye Pearce – aÄŤkoli žádná známá skladba ve filmu pochopitelnÄ› nezaznĂ­, Cave nemá ve zvyku vykrádat sám sebe). MrazivĂ˝ vyznÄ›nĂ­ je tak ještÄ› silnÄ›jší – kdyĹľ se v jednĂ˝ scĂ©nÄ› Charlie potká s oĹľralĂ˝m intelektuálem-lovcem lidĂ­ a ten mu vykládá o (tehdy ÄŤerstvĂ˝) DarwinovÄ› teorii pĹ™irozenĂ˝ho vĂ˝bÄ›ru, napadlo asi nejen mÄ›, Ĺľe ten evoluÄŤnĂ­ fotbal taky mohli vyhrát delfĂ­ni nebo kosatky nebo nÄ›jakej jinej inteligentnĂ­, ale mĂ­ďż˝? hnusnej ĹľivoÄŤišnej druh neĹľ homo sapiens. CoĹľ z Proposition dÄ›lá, spoleÄŤnÄ› se stylovou závÄ›reÄŤnou vánoÄŤnĂ­ scĂ©nou, ideálnĂ­ adventnĂ­ film pro ty, kterĂ© nechává chladnĂ˝mi všudypřítomnĂ© cinkánĂ­ koled a řádÄ›nĂ­ Santa ClausĹŻ…

SeriĂłznĂ­ch zážitkĹŻ se v poslednĂ­ dobÄ› nÄ›jak nedostává (ledaĹľe bych tu psal o práci, coĹľ by bylo asi stejnÄ› záživnĂ˝ jako jĂ­zdnĂ­ řád dráhy Zdice – ProtivĂ­n z roku 1986), tak dám zase jednu ptákovinu (za nepřímĂ© nasmÄ›rovánĂ­ budiĹľ dĂ­ky Lukokovi). OcenĂ­ ji pĹ™edevším znalci Pána prstenĹŻ – ukázalo se, Ĺľe Tolkien (a po nÄ›m Peter Jackson) hrubÄ› zkreslili vĂ˝voj jednánĂ­ v Roklince, kterĂ˝ pĹŻvodnÄ› vypadalo ĂşplnÄ› jinak . (Mimochodem, opÄ›t se potvrzuje, Ĺľe Jack Black je skuteÄŤnÄ› gĂ©nius – já to tvrdĂ­m minimálnÄ› od High Fidelity…) Kuk sem…