Tolimati.cz

Na film, ke kterýmu psal hudbu i scénář Nick Cave, jsem se chystal už do kina, ovšem marně – dva nebo tři týdny po premiéře už po něm až na občasný promítání v klubech nebylo ani památky a dohromady ho vidělo asi tak pět a půl člověka. Jenže on je to dost drtivej zážitek i na DVD. The Proposition (česky v prvním plánu Návrh, ale to slovo má trochu širší význam ve smyslu myšlenky, teze, náhledu – sedí oba významy a možná je dobře, že to nepřeložili) je v podstatě čistej western, kterej ovšem připomíná spíš depresivní filmy Sama Peckinpaha než morality typu Tenkrát na Západě nebo V pravé poledne. A kromě Pata Garretta a Billyho Kida mi v mnohém připomínal Coppolovu Apokalypsu, což o jeho vyznění vypovídá vcelku dost.

Oč jde? Na australským venkově na konci 19. století řádí banda tří bráchů banditů, který jezděj krajem, kradou, zabíjej, znásil�?ujou a tak, jak už desperáti dělávají. Časem se ten nejstarší a nejhorší z nich stáhne do hor, kde si mezi domorodci vybuduje reputaci nedotknutelnýho poločlověka-polodémona (to mi připomnělo tu Apokalypsu) a zbylý dva jednoho dne padnou do zajetí místního šerifa. A ten vymyslí onen titulní návrh – nejmladší brácha Mikey zůstane pod zámkem, zatímco prostřední Charlie vyjede do hor a nejstaršího Arthura zabije. Pokud se podaří, dostanou Charlie i Mikey druhou šanci. Pokud ne, bude Mikey (stylově na Boží hod) viset. Charlie v bezvýchodný situaci přijímá…

Víc z děje nemá cenu prozrazovat, je ale jasný, že podobný nápady nikdy nemůžou dopadnout dobře. Příběh hodně pomalu teče k nevyhnutelný tragédii, zapojí se do něj poměrně hodně lidí – a každej z nich dostane příležitost ukázat to nejhorší, co v sobě má. Film nemá ani jednu kladnou postavu, ačkoli se zprvu zdá, že jediná pro příběh důležitá žena – šerifova manželka – by týhle kategorii vyhovovat mohla. Jenže právě ona má lví podíl na události, která jakýkoli naděje na aspo�? trochu přijatelný vyústění defïnitivně zdusí.

Po filmařský stránce nemá Proposition chybu – kamera, geniální hudba (a text ústřední básně/písně, která se filmem táhne), herci, to všechno je vynikající, jednoduchý a stylově čistý jako Caveovy nejlepší mordýřský balady (kdykoli odteď uslyším Mercy Seat, uvidím vychrtlýho fousatýho Guye Pearce – ačkoli žádná známá skladba ve filmu pochopitelně nezazní, Cave nemá ve zvyku vykrádat sám sebe). Mrazivý vyznění je tak ještě silnější – když se v jedný scéně Charlie potká s ožralým intelektuálem-lovcem lidí a ten mu vykládá o (tehdy čerstvý) Darwinově teorii přirozenýho výběru, napadlo asi nejen mě, že ten evoluční fotbal taky mohli vyhrát delfíni nebo kosatky nebo nějakej jinej inteligentní, ale mí�? hnusnej živočišnej druh než homo sapiens. Což z Proposition dělá, společně se stylovou závěrečnou vánoční scénou, ideální adventní film pro ty, které nechává chladnými všudypřítomné cinkání koled a řádění Santa Clausů…