Archive for May, 2011

h1

Four Seasons Tour aka Nízké Tatry 2011

Saturday, May 28th, 2011

NÄ›jak jsem tu opomenul zmĂ­nit nedávnou ÄŤtyĹ™dennĂ­ vĂ˝pravu do NĂ­zkĂ˝ch Tater, tedy tak ÄŤinĂ­m se zpoĹľdÄ›nĂ­m, byla totiĹľ skuteÄŤnÄ› výživná. ZejmĂ©na pak jejĂ­ ĂşvodnĂ­ část – nocleh ve vymrzlĂ˝m dĹ™evÄ›nĂ˝m bivaku na HiadelskĂ˝m sedle, bÄ›hem nÄ›hoĹľ nám veškerá voda ve flaškách zmrzla na šutr, následnÄ› noÄŤnĂ­ stoupánĂ­ na vĂ˝chodovku na Prašivou a cca tĹ™icetikilome­trovej pochod nahoru dolĹŻ aĹľ na Kamennou chatu pod Chopkom. Jak název akce napovĂ­dá, příroda si s náma pohrála opravdu slušnÄ›, kromÄ› zmĂ­nÄ›nĂ˝ho noÄŤnĂ­ho mrazu jsme zaĹľili v podstatÄ› všechny polohy poÄŤasĂ­ od snÄ›hovĂ˝ vánice aĹľ po polednĂ­ hĹ™ebenovĂ˝ vedro. Turisticky i fotograficky to ovšem stálo za to. DĂ­ky všem účastnĂ­kĹŻm (Hanka, Karel, Lukáš, Martin, PepÄŤok, Ĺ tÄ›pán), fotky zde (odshora po Ominous 2, pak uĹľ je to starší).

h1

Sade, 14. 5. 2011

Tuesday, May 17th, 2011

Sade jsem hodnÄ› poslouchal kdysi na stĹ™ednĂ­ škole (tehdy mÄ›la venku prvnĂ­ dvÄ› desky, Diamond Life a Promise) a pak mi nÄ›jak sešla z uší, byĹĄ se mi to pořád lĂ­bilo. Jarmila ji má nicmĂ©nÄ› ráda velmi, poslouchá ji ÄŤasto a právÄ› dĂ­ky nĂ­ jsme se minulou sobotu vypravili do VysoÄŤan. ÄŚekal jsem příjemnej veÄŤer plnej vzpomĂ­nek na mládĂ­ a doufal jsem, Ĺľe to nebude „ušlechtilá nuda“ (copyright tehdejší skorospolužák Ondra Bezr).

Všechno zaÄŤala pĹ™edkapela Jolly Boys z Jamajky, která sice hrála do hodnÄ› studenĂ˝ atmosfĂ©ry (hala se teprve plnila), ale muzikantĹŻm to oÄŤividnÄ› vĹŻbec nevadilo. A my jen zĂ­rali. DÄ›dovĂ© s dready i bez vypadali jak starší a vypitÄ›jší braši Keithe Richardse (hned po návratu jsem zapátral, jestli nÄ›kdo fakt nehrál ve Wingless Angels… nehrál) a šlo jim to parádnÄ›. Kytara, banjo, maracas, taková divná ostrunÄ›ná krabice mĂ­sto basy a bicĂ­, k tomu repertoár dĂ­lem vlastnĂ­, dĂ­lem klasiky typu Perfect Day nebo Passenger, to vše v krásnÄ› uvolnÄ›nĂ˝m stylu mento (trochu jako cajun, ale ještÄ› ležérnÄ›jší). Paráda. Jestli fakt pĹ™ijedou na samostatnej koncert, jak slibovali, rozhodnÄ› to stojĂ­ za návštÄ›vu.

No a po pauze se otevĹ™elo nÄ›kolik dveří v podlaze pĂłdia a zespodu vyjela Sade z kapelou. A od prvnĂ­ch tĂłnĹŻ bylo jasnĂ˝, Ĺľe tohle tedy žádnej soft-pop nebude – takhle vibrujĂ­cĂ­ podlahu od basĹŻ jsem dlouho necĂ­til. UĹľ pĹ™i prvnĂ­ pĂ­sni (Soldier of Love z poslednĂ­ stejnojmennĂ˝ desky) bylo jasnĂ˝, jak bude koncert vypadat – dvoje vcelku tvrdĂ˝ a razantnĂ­ bicĂ­ a basa znÄ›ly jak stroje a hodnÄ› mi tĂ­m pĹ™ipomnÄ›ly rytmiku Petera Gabriela, nad tĂ­m jednoduchĂ˝ piano, dvÄ› kytary, vynikajĂ­cĂ­ jazzovej saxofon, obÄŤas flĂ©tna a sbory. A nad tĂ­m vším suverĂ©nnĂ­ zpÄ›v Sade, která je v padesáti snad lepší neĹľ v pÄ›tadvaceti. Nikdo se nikam necpal, pánovĂ© muzikanti si vzájemnÄ› dávali prostor a skvÄ›le se vyžívali v dynamickĂ˝ch zvratech – ševelenĂ­ v pianissimu střídaly hardrockovĂ˝ kytarovĂ˝ riffy, za kterĂ˝ by se nemusel stydÄ›t ani Jimmy Page. A aĹľ na obÄŤasnĂ˝ zjemnÄ›nĂ­ v tišších skladbách (tÄ›ch ale moc nebylo) se kapela tohohle schĂ©matu drĹľela celej koncert, ÄŤili kdo pĹ™išel na barovej pop, asi dost koukal. Já teda koukal taky, ale nadšenÄ› – tohle jsem fakt neÄŤekal.

Co se setlistu týče, hrála Sade v podstatÄ› nejvÄ›tší hity, takĹľe se vcelku chytal i nesystematickej posluchaÄŤ jako já. KromÄ› vĂ˝bornĂ˝ho Ăşvodu bych vypĂ­chl dynamicky mimořádnÄ› povedenou Is It a Crime, skvÄ›lou Smooth Operator s perfektnĂ­ jazzovou vloĹľkou se zmÄ›nou tempa, zpÄ›vaÄŤÄŤinu exhibici v Jezebel, nářez Nothing Can Come Between Us a tak. Vše vygradovalo pĹ™ed závÄ›rem s Pearls (tady si kapela dala pauzu a Sade zpĂ­vala na halfplayback, ale fantasticky, takĹľe to nevadilo), No Ordinary Love a By Your Side – asi nejlepší tĹ™i vÄ›ci koncertu, aspoñ pro mÄ›. Vše dotvářela uměřená, ale pĹ™ekvapivÄ› propracovaná vizuálnĂ­ show – nejzajĂ­mavÄ›jší byla poloprĹŻsvitná opona, která se obÄŤas spustila pĹ™ed pĂłdium, takĹľe kapela pĹ™ipomĂ­nala stĂ­novĂ˝ divadlo. Moc hezkĂ˝.

ÄŚekal jsem „jen“ příjemnej veÄŤer a doÄŤkal se jednoho z nejlepších koncertĹŻ poslednĂ­ch let. Snad jen texty byly trochu prostší – co zaÄŤali Beatles s â€śLove, love me do, you know I love you…“, to Sade vĂ­cemĂ©nÄ› dokonÄŤila. Ale co, aspoñ bylo vĂ­c prostoru na poslouchánĂ­ muziky. O to vĂ­c mÄ› pĹ™ekvapilo, jak jednotvárnÄ› o koncertÄ› psaly domácĂ­ noviny – podle recenzentĹŻ ÄŤi recenzentek šlo hlavnÄ› o romantickĂ˝ zážitek (uĹľ ty titulky: Hynku, VilĂ©me, Jarmilo, Sade, případnÄ› Láska na ÄŤtyĹ™i ÄŤi PraĹľskĂ© Ĺľeny svĂ© Sade rozumÄ›ly, romantika hrála prim – uf) a nejdĹŻleĹľitÄ›jší bylo, kolikrát se Sade za veÄŤer pĹ™evlĂ©kla. O muzice se nepsalo skoro nikde, jako kdyby novináře ani nezajĂ­mala. No nevĂ­m – já vidÄ›l nadupanou kapelu se skvÄ›lĂ˝mi muzikanty a famĂłznĂ­ zpÄ›vaÄŤkou a jsem tomu rád.