Tolimati.cz

Prosincová polárnĂ­ fotovĂ˝prava na ÄŽumbier (NĂ­zkĂ© Tatry, Slovensko) byla natolik skvÄ›lá, Ĺľe si vyžádala rychlĂ© repete, tentokrát ve vedlejším ĂşdolĂ­ pod Chopkem. Bydleli jsme v chatÄ› Kosodrevina, coĹľ bylo snad jedinĂ© slabĂ© mĂ­sto akce – stojĂ­ u hornĂ­ stanice lanovky, takĹľe se do nĂ­ dostanou i absolutnĂ­ nehoralovĂ©, a zevnitĹ™ vypadá, jako by se účastnila soutěže o nejlepší nápodobu zotavovny ROH z roku 1979 (pokud taková soutěž existuje, asi by mÄ›la Kosodrevina velkou šanci na vĂ­tÄ›zstvĂ­). Ale konec mrmlánĂ­, jinak to byla jako jiĹľ tradiÄŤnÄ› velká paráda. Na poÄŤasĂ­ se opÄ›t projevil tzv. tatranskĂ˝ syndrom, tj. v pátek po cestÄ› hnus, šedo a pocit, Ĺľe jsme mohli foťáky klidnÄ› nechat doma, následnÄ› rychlĂ© zlepšenĂ­ a v tomto konkrĂ©tnĂ­m případÄ› vrchol v podobÄ› famĂłznĂ­ho nedÄ›lnĂ­ho rána – tak skvÄ›lou vĂ˝chodovku jsem v horách ještÄ› nezaĹľil. 20 stupñů pod nulou, ledovej vĂ­tr, mraky hvÄ›zd na vymetenĂ˝m nebi, barvy jak z Turnerova obrazu a viditelnost málem aĹľ nÄ›kam do MaÄŹarska. Dokonce i mĹŻj stárnoucĂ­ foťák byl z toho pohledu tak vedle, Ĺľe pĹ™estal stávkovat pĹ™i kaĹľdĂ˝m ÄŤtvrtĂ˝m stisku spouštÄ›, coĹľ jinak v poslednĂ­ dobÄ› dÄ›lá nepříjemnÄ› ÄŤasto. A na rozdĂ­l od prosince nedošlo ani k pokusĹŻm o zřícenĂ­ z hĹ™ebene . DĂ­ky Tatrám za poÄŤasĂ­ a vlĂ­dnĂ˝ pĹ™ijetĂ­, Markovi a všem ostatnĂ­m za skvÄ›lou akci, Pepemu a Martinovi V. za souputnictvĂ­ pĹ™i vĂ˝chodovce a v neposlednĂ­ Ĺ™adÄ› i Jirkovi K. za laskavĂ© zapĹŻjÄŤenĂ­ sněžnic (fakt se šikly). Koho zajĂ­majĂ­ fotky, kuk sem (odshora po fotku Prancing, pak následujou snĂ­mky z prosincovĂ˝ho ÄŽumbieru).