Tolimati.cz

Onehdy jsem tu dával tip na nádhernou ptákovinu – sebrané rádobyanglické nápisy z veřejných míst po celém světě, místy skutečně velmi bizarní (koho to zajímá, kuk sem). A netušil jsem, že stačí jedna delší procházka po Liberci a najdu hned dvě perly, které si přímo říkají o zařazení do zmíněného seznamu. Zejména ta druhá stojí za to… pochází ze zábavního centra Babylon, zatímco první je ze zoo. Co člověk na výletě s dětmi neobjeví…

V půjčovně DVD tentokrát vybírala Jarmila a měla šťastnou ruku – já bych ten film asi přehlídl, nějak jsem ho v kinech ani v časopisech nezaregistroval. A to by byla škoda. Pomalý atmosférický vyprávění se poměrně otevřeně inspiruje Vesmírnou odysseou a Solaris, ovšem nám v jistým smyslu připomnělo i nedávno viděnou nádheru jménem Sunshine. I tady jde o hodně komorní příběh, trochu škodolibě maskovanej matoucí formou (tentokrát kombinace sci-fi a módní prolínačky současnosti se středověkem, to celý švihlý mayskou mystikou). Ovšem na rozdíl od Sunshine, který v podstatě říká, že ani v zoufalý situaci nelze ztrácet naději (ten záběr Michelle Yeoh s čerstvě vyrašeným stonkem kytky v závěru se mi vrací doteď), je Fontána víceméně o smíření se smrtí a o tom, že v určitý situaci je vítězstvím přestat se snažit o nápravu nenapravitelnýho. (Teda přinejmenším na mě to tak působilo, možná to někdo cítí jinak, ten film asi připouští víc interpretací.) Není to zrovna povzbuzující závěr a kdyby mi bylo dvacet, asi bych Fontánu nenáviděl stejně jako tehdy Tarkovskýho Stalkera, kterej mi podobným náhledem na svět přivodil asi tak čtrnáctidenní chmuru, ale dneska už to cítím jinak a ten film mi zkrátka sedl…