
CestovnĂ denĂk Peru a BolĂvie 2007 - část 3
Den sedmnáctý – pátek 9.11.
Do La Paz dorážĂme v ponÄ›kud rozlámanĂ©m stavu okolo osmĂ© ráno. OkamĹľitÄ› z nádražà berem taxĂka do oblĂbenĂ©ho hotelu Happy Days, teta je ráda, Ĺľe nás vidĂ a dokonce (po sĂ©rii MarkovĂ˝ch sugestivnĂch narážek) zlevďż˝?uje ubytovacĂ taxu z 80 na 70 Bs, tedy nÄ›jakĂ˝ch 180 KÄŤ na osobu. Jen nemá pĹ™Ăliš pochopenĂ pro Markovu touhu po samostatnĂ©m bydlenĂ v manĹľelskĂ©m pokoji, ve kterĂ©m bÄ›hem jiĹľ vzpomĂnanĂ©ho pĹ™evratu v roce 2003 zkysli s Litou, a Marek tak opÄ›t musĂ sdĂlet běžnej dvoulůžák s Martinem. Shazuju desetidennĂ pseudovous a jdem do pĹ™ilehlĂ˝ch cestovnĂch kancelářà (ulice Sagarnaga, kde stojĂ náš hotel, jich je plná) vymýšlet, co s naÄŤatĂ˝m tĂ˝dnem. V podstatÄ› bez problĂ©mĹŻ se na programu shodujem – napĹ™ed jednodennĂ vĂ˝let na horu Chacaltaya, pak tĹ™ĂdennĂ stanovej trek v horskĂ˝m pásmu Condoriri a nakonec sjezd Cesty smrti aneb Death Road do Coroica a následnĂ˝ dva dny v tropech tamtéž. Jdeme se projĂt po mÄ›stÄ›, neb je mimo jinĂ© zapotĹ™ebĂ potvrdit zpáteÄŤnĂ letenky, a to rovnou ve dvou kancelářĂch (Iberia + Aerosur). V Aerosuru vše probĂhá bez komplikacĂ, pak hledáme mĂstnĂ kancelář Iberie, jeĹľ má ovšem polednĂ pauzu. SkvÄ›lĂ©, vykĹ™ikuje Marek a vyhlašuje siestu rovněž, proÄŤeĹľ se vracĂme do hotelu. Marek ovšem siestu oÄŤividnÄ› potĹ™ebuje jako sĹŻl, ani po 2 hodinách nenĂ k probuzenĂ a tak se nakonec vypravujem do Iberie sami, potvrdĂme mu letenku v zastoupenĂ. PotvrzenĂ stojĂ dohromady nehoráznĂ˝ch 280 Bs, milá sleÄŤna Ximona nás ovšem za to ujišťuje, Ĺľe nás Iberia rozhodnÄ› nenechá ve štychu, ani kdyby Aerosur zklamal (vzhledem k povÄ›sti Aerosuru jsme tomu rádi). MĂĹ™Ăme na zmrzlinu (docela dobrou, ale Rodi to nenĂ) a následnÄ› obligátnÄ› na internet. Po nÄ›jakĂ© dobÄ› u nÄ›j zanecháváme Radima pálĂcĂho fotky na DVD a s Martinem mĂĹ™Ăme do hotelu. V cybercafĂ© ve vedlejšĂm baráku sedĂ Marek, dáváme ÄŤaj a vyrážĂme do ulic, neb jsem rozhodnut koupit si nÄ›co anglickĂ˝ho na ÄŤtenĂ. NechytaÄŤka, pokud nechci utratit 50 USD za Danielle Steel. MĂsto knih dáváme veÄŤeĹ™i a vracĂme se na hlavnĂ námÄ›stĂ San Francisco pod náš hotel, kde jsou knih plnĂ˝ stánky, ovšem všechny ve španÄ›lštinÄ› a tĂ˝ je okolo vĂc neĹľ dost. A hele, ne! U poslednĂho stánku radostnÄ› nacházĂm Ordinary People od Judith Guest (pokud znáte film natoÄŤenej podle tĂ˝hle knihy, gratuluju, pokud ne, vÄ›zte, Ĺľe odtud pocházejĂ všechny ty AmerickĂ© krásy, OlihnÄ› a velryby, Jako malĂ© dÄ›ti etc.). Mám radost a jdeme do hotelu, kde uĹľ nás netrpÄ›livÄ› ÄŤeká Radim a taky igelitky plnĂ˝ vypranĂ˝ho obleÄŤenĂ. Sice smrdĂ nÄ›jakĂ˝m chemickĂ˝m sajrajtem, ale je zase po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› ÄŤistĂ˝. No a to uĹľ je skoro deset a my zalĂ©záme, zĂtra se zase podĂváme nad 5000 m.
Den osmnáctý – sobota 10.11.
DomáckĂ© prostĹ™edĂ v Happy Days má magickou moc – nechtÄ›l bych se mĂ˝lit, ale asi je to vĹŻbec poprvĂ©, co jsem se za noc ani jednou nevzbudil a nezvedl mÄ› ani Radimovo budĂk, takĹľe mÄ› jmenovanĂ˝ photoloco musel tahat z pelechu v 7 ráno vlastnoruÄŤnÄ›. Jdeme na snĂdani do oblĂbenĂ© restaurace Banais ve vedlejšĂm hotelu a pak nás nakládá dodávka mĂĹ™ĂcĂ na horu Chacaltaya (5400 m a nÄ›jakĂ˝ drobnĂ˝, jinak nejvyššà lyĹľaĹ™skĂ˝ stĹ™edisko na svÄ›tÄ›). Ve vedlejšà ulici nabĂráme ještÄ› 4 Izraelce a mĂĹ™Ăme pĹ™es El Alto do kopcĹŻ. KromÄ› Chacaltayi je hlavnĂ dominantou krajiny šestitisĂcová Huayna PotosĂ, kterou jsme s Markem pĹŻvodnÄ› chtÄ›li zkusit, ale kombinace nÄ›kolika faktorĹŻ (vysoká cena, nechuĹĄ nechávat zbylou dvojici 2 dny v základnĂm táboĹ™e a taky pocit, Ĺľe Licancabur vcelku staÄŤil) vedl k rozhodnutĂ, Ĺľe ji holt pro letošek vynecháme. ÄŚili se nám svou zasněženou jiĹľnĂ stÄ›nou drze smÄ›je do oÄŤĂ. No, však se na ni podĂváme zblĂzka jak dnes, tak bÄ›hem následujĂcĂho treku po Condoriri. Auto brzdĂ pĹ™ed restauracĂ cca 150 výškovĂ˝ch metrĹŻ pod vrcholem Chacaltayi, tj. ĂşplnÄ› bez práce to nebude (coĹľ mÄ› docela těšĂ, po dvou dnech válenĂ mám zas chuĹĄ si trochu zašplhat). Dáváme matĂ© de coca a vyrážĂme. Vrcholy jsou tĹ™i, na prvnĂm z nich je hornĂ stanice vleku, teÄŹ tu ovšem po snÄ›hu nenĂ mnoho stop a lyĹľovánĂ se tudĂĹľ nekoná. Nejvyššà je druhej vrchol, na nÄ›jĹľ mÄ› ovšem doprovázĂ pĹ™ekvapivÄ› pouze Radim, zatĂmco Marek s Martinem jdou po vrstevnici na tĹ™etĂ hrbol hned vedle Huayny PotosĂ. VĂtám Radima v klubu vrcholovĂ˝ch pÄ›titisĂcovkařů a uĹľĂváme si fantastickej rozhled. Na jednĂ˝ stranÄ› Huayna a Condoriri aĹľ po vysokej štĂt Illampu, na druhĂ˝ dominantnĂ Illimani, za nĂm mraÄŤna halĂcĂ Amazonii, opaÄŤnĂ˝m smÄ›rem pak La Paz a celá náhornĂ plošina aĹľ k jasnÄ› viditelnĂ˝ Titicace (je zajĂmavĂ˝, Ĺľe El Alto, kterĂ˝ z centra La Paz vypadá jako na kopci, vlastnÄ› stojĂ v ĂşplnĂ˝ rovinÄ› na zmĂnÄ›nĂ˝ plošinÄ› táhnoucĂ se aĹľ k obzoru, zatĂmco samotnĂ˝ La Paz je propadlĂ˝ do hlubokĂ˝ dĂry) a daleko na jihu na nás koukaj hory na chilskĂ˝ hranici. FotĂme jak o Ĺľivot, potom pĹ™echázĂme za klukama na zmĂnÄ›nej tĹ™etĂ vrchol a zanedlouho mĂĹ™Ăme i s nima dolĹŻ k autu, neb tu pekelnÄ› fiÄŤĂ. KdyĹľ jsme všichni i s Izraelci pohromadÄ›, jedem zas dolĹŻ, coĹľ je taky docela zážitek – serpentiny se zaĹ™ezávaj do hory, dvacet ÄŤĂsel od kol padá skála stovky metrĹŻ kolmo dolĹŻ a jen si Ĺ™Ăkám, Ĺľe pokud je tohle pro mĂstnĂ brnkaÄŤka, jak asi vypadá slavná Death Road, na kterou se chystáme za pár dnĹŻ na kolech. Ale v autÄ› mám po tĂ˝dnu se Serapiem pocit, Ĺľe bolivijštĂ Ĺ™idiÄŤi zvládnou vše a necĂtĂm vĹŻbec žádnej strach. VracĂme se do centra, definitivnÄ› v cestovce domlouváme Condoriri a zmĂnÄ›nej cyklovĂ˝let a zapadáme do nejbližšà hospody, šilhajĂce hlady. Tak dobrej hovÄ›zĂ steak s pikantnĂ omáčkou jsem dlouho nemÄ›l. Po kafi (ÄŤtvrtĂ˝ za 16 dnĂ, trháme rekordy) jdeme prozkoumat dalšà ze zdejšĂch atrakcà – ÄŤarodÄ›jnickej trh. Teda to je taky vÄ›c. VycpanĂ˝ žáby, netopýři nebo pštrosĂ hlavy (všechno má samozĹ™ejmÄ› svou symboliku), ĂşdajnÄ› magickĂ˝ ingredience k pĹ™ĂpravÄ› lektvarĹŻ všeho druhu, voodoo panenky a vrchol všeho – vysušenĂ˝ lamĂ plody. Ptám se prodavaÄŤe na účel a dovĂdám se, Ĺľe se pĹ™i stavbÄ› domu má plod zazdĂt do základĹŻ, tĂm se nakrmĂ Pachamama a poĹľehná domu, aby se v nÄ›m nestalo neštÄ›stĂ. PokraÄŤujeme normálnĂm trhem, na kterĂ˝m kupuju alpakovĂ˝ svetry pro dÄ›ti, a pak mĂĹ™Ăme do internetovĂ˝ kavárny pĹ™eÄŤĂst/napsat maily a v pĹ™ĂpadÄ› chlapcĹŻ koneÄŤnÄ› spálit fotky z databank/karet na DVD. Já nepálĂm a proto jsem hotov podstatnÄ› dĹ™Ăv, tudĂĹľ se jdu sám projĂt po mÄ›stÄ› (chodĂm skoro hodinu, v jednĂ˝ kavárnÄ› dávám ÄŤaj a nikdo se mÄ› nepokusil pĹ™epadnout ani zabĂt, povÄ›sti o nebezpeÄŤnosti La Paz budou asi ponÄ›kud pĹ™ehnanĂ©) a pak kupuju sedmiÄŤku vĂna, vracĂm se do Happy Days, pĂšu denĂk a ÄŤekám na kluky. PĹ™icházejĂ zanedlouho, vypĂjĂme vĂno a pĹ™ed jedenáctou jdeme spát, přÚtĂ 3 dny budou nároÄŤnĂ˝.
Den devatenáctý – neděle 11.11.
Auto nám jede aĹľ v 9, proÄŤeĹľ se nijak nehonĂme do vstávánĂ, v klidu snĂdáme v Banais a ukecáváme tetu, aby nám v Happy Days nechala vÄ›ci, kterĂ˝ na treku nebudem potĹ™ebovat. PotĹ™ebnĂ˝ vÄ›ci skládáme do 2 velkĂ˝ch báglĹŻ (ponesou je oslĂci) a mĂĹ™Ăme do kanceláře cestovky Aka-Pacha, která se o nás bude následujĂcĂ 3 dny starat. Do mikrobusu s náma nastupujou ještÄ› 2 holky – AngliÄŤanka Jane a Irka Fiona. V El Altu je dneska nÄ›jakej svátek, prĹŻjezd je proto ještÄ› pomalejšà neĹľ normálnÄ› a mĂsty musĂme objĂĹľdÄ›t stánky a slavĂcĂ davy po vedlejšĂch uliÄŤkách, nakonec se ale z mÄ›sta vymotáváme a cca v 11 dorážĂme do vesnice Tuni na bĹ™ehu stejnojmennĂ˝ho jezera (cca 4400 m), kde Condoriri Trek zaÄŤĂná. Náš prĹŻvodce Sixto váže bágly a erár na záda oslĹŻm, dostáváme obÄ›d, fotĂme mĂstnĂ drobotinu a okolo poledne vyrážĂme. Hned u jezera se zpoza kopce nořà úhlavnĂ dominanta zdejšĂho kraje – vrch Condoriri, kterej má tĹ™i špice a vypadá opravdu jako kondor s hlavou a kĹ™Ădly. FotĂme (za zmĂnku stojĂ setkánĂ s mĂstnĂm volnÄ› se pasoucĂm bĂ˝kem, kterĂ˝ na mÄ› po chvĂli zaÄŤĂná dost vĂ˝raznÄ› funÄ›t, coĹľ ignoruju aĹľ do nesmÄ›lĂ©ho Radimova upozornÄ›nĂ, Ĺľe moje zářivÄ› ÄŤervená bunda nenĂ ĂşplnÄ› to pravĂ© oĹ™echovĂ© – vĹŻbec jsem si neuvÄ›domil, co mám na sobÄ›) a dlouze povĂdáme s novĂ˝mi spolucestujĂcĂmi. Holky jsou vcelku drsnĂ˝, majĂ za sebou uĹľ BrazĂlii, Argentinu a Chile a hodlajĂ se pĹ™es Peru a Ekvádor dostat aĹľ do Kolumbie, odkud se chystajĂ domĹŻ, leÄŤ aĹľ v dubnu. No jo, nemĂt rodinu, asi bych si to dokázal pĹ™edstavit, ovšem teÄŹ je to zhola nemyslitelnĂ˝. Ale sleÄŤny si to oÄŤividnÄ› uĹľĂvaj. DÄ›lá mi radost si s nima povĂdat a cesta za obÄŤasnĂ©ho focenĂ ubĂhá velmi pohodovÄ› (ostatnÄ› stoupáme jen mĂrnÄ› a pozvolna). Pohodu ovšem kazĂ pĹ™icmrndávajĂcĂ se vĂ˝prava mladĂ˝ch IzraelcĹŻ, kteřà si nesou nÄ›jakej pĹ™ehrávaÄŤ a do velebnĂ˝ho ticha And z nÄ›j na plnĂ˝ koule chrÄŤej Bryana Adamse. Nic proti nÄ›mu, ale tady probĹŻh ne – mám pocit, Ĺľe je rok 1987, jsem v Tatrách a právÄ› jsem potkal partu vĂ˝chodonÄ›meckĂ˝ch uÄŤďż˝?ĹŻ z Maschinenwerke Schwerin. Rychle je pĹ™edhánĂme a mizĂme za kopcem, záhy se ovšem od Sixta dozvĂdáme nemilou novinu – budeme s nimi sdĂlet camp. Aspoñ slibuje, Ĺľe naše stany postavĂ co nejdál od nich. Cesta stoupá výš a výš a nÄ›kdy okolo ÄŤtvrtĂ˝ dorážĂme k jezeru Chiar Khota pĹ™Ămo pod vrcholem Condoriri, u kterĂ˝ho Sixto s kuchaĹ™em stavÄ›j stan a hroznÄ› pĹ™itom brebentÄ›j aymarsky. ChtÄ›lo by to fotit západovky, ale chuĹĄ kecat s holkama je vÄ›tšĂ, takĹľe ÄŤest Photolocos zachraďż˝?uje akorát Marek a my ostatnĂ (no, teda my s Radimem, z Martina anglickĂ˝ slovĂÄŤko nevymáčkneš) konverzujem o všem moĹľnĂ˝m od historie a politiky aĹľ po nedávnou premiĂ©ru Hrdiny západu v ÄŚinoheráku, o coĹľ se Fiona coby správná Irka ĹľivÄ› zajĂmá. Pijem ÄŤaj a koneÄŤnÄ› pĹ™icházĂ i Marek a odkládá foťák, neb právÄ› zapadlo slunce. Neodkládá ho ale nadlouho, neb na kamenech za táborem spatĹ™il zvĂřátka, na kterĂ˝ jsem se těšil snad nejvĂc a kterĂ˝ jsme zatĂm nepotkali ani zdálky, totiĹľ ÄŤinÄŤily. DĹ™Ăv jsme jednu chovali a Nika chtÄ›la fotky, takĹľe z nich mám velkou radost. Jsou tĹ™i, skáčou po kamenech a my je v poslednĂch zbytcĂch svÄ›tla lovĂme s teleobjektivy jak divĂ. Holky se nám smÄ›jou, leÄŤ Ăşlovek je skvÄ›lej, dÄ›ti budou spokojenĂ˝. No a pak uĹľ nás Sixto svolává na veÄŤeĹ™i do velkĂ˝ho stanu, coĹľ je dobĹ™e, venku se mezitĂm udÄ›lala pekelná zima. Z hor se navĂc valej dost masivnĂ mraky a blĂ˝ská se, takĹľe se trochu obáváme deštÄ›, leÄŤ Sixto tvrdĂ, Ĺľe se to rozfouká a ono jo – po veÄŤeĹ™i uĹľ zase svĂtÄ›j hvÄ›zdy. JeštÄ› chvĂli kecáme a pak zalĂ©záme, noc bude studená a zĂtĹ™ejšà pochod dlouhej.
Den dvacátý – pondělà 12.11.
Spacák z Tesca a AlbatrosĂ prĹŻprava z ranĂ©ho mládĂ budiĹľ pochváleny – v noci jsem se vcelku vyspal na rozdĂl od Marka, kterej vedle mÄ› permanentnÄ› cvakal zubama a po ránu tvrdĂ, Ĺľe mu vÄ›tšà kosa v ĹľivotÄ› nebyla. JeštÄ› hĹŻĹ™ je na tom ale Jane, podle vlastnĂch slov celou noc problila a nevypadá, Ĺľe by zvládla dalšà cestu. Situaci zrovna neodlehÄŤuje ani poÄŤasà – snad poprvĂ˝ máme v BolĂvii po ránu zataĹľeno a ruskou zimu tudĂĹľ žádnĂ˝ slunce nezaĹľene. Carramba. SnĂdáme a náladu nám zvedajĂ jen ÄŤinÄŤily, kterĂ˝ se vrátily a dovádÄ›jĂ snad ještÄ› vĂc neĹľ vÄŤera. Nakonec z mrakĹŻ leze i slunce a patrnÄ› pod jeho dojmem se holky rozhodujou, Ĺľe to pĹ™ece jen zkusej, ale ne s námi pĹ™es hory, nĂ˝brĹľ po lehÄŤĂ cestÄ› s osly, tj. zpátky do Tuni a pak ĂşdolĂm na dalšà táboĹ™ištÄ›. LouÄŤĂme se tedy s tĂm, Ĺľe se veÄŤer zas uvidĂme, a mĂĹ™Ăme se Sixtem na prvnĂ nároÄŤnÄ›jšà úsek cesty – z tábora (4700 m) vede ostrĂ˝ stoupánĂ do sedla v 5200 m. MnÄ› se jde dobĹ™e, aspoďż˝? mi pĹ™estává bĂ˝t zima, ale Martin s Radimem funÄ›j jak diesellokomotivy a kupodivu ani Marek nevypadá zrovna ÄŤerstvÄ›, asi po tĂ˝ vymrzlĂ˝ noci. Cesta ze sedla vede po ĂşboÄŤĂ do hlubokĂ˝ho ĂşdolĂ a poÄŤasĂ uĹľ se zase mraÄŤĂ. Z ĂşdolĂ bychom mÄ›li jĂt do dalšĂho sedla, jsem ale jedinej, komu se chce do výšky, ostatnĂ vyĹľadujou kopec obejĂt alternativnĂ cestou po vrstevnici. VĹŻbec z toho nemám radost – zvolená cesta se tvářà jako delšĂ, zato však horšà a kromÄ› toho si Ĺ™Ăkám, Ĺľe jsme se pĹ™ece vydali na trek po horách a ne po ĂşdolĂch, moje protesty ale utĂná pohled na Radima, jehoĹľ obliÄŤej hraje všemi odstĂny zelenĂ©. RadÄ›ji dáváme obÄ›d a bavĂme se myšlenkou, jak se asi majĂ Izraelci – zapomnÄ›l jsem napsat, Ĺľe veÄŤer pochopitelnÄ› kalili s kytarou do bĹŻhvĂkdy a kdyĹľ jsme ráno odráželi, ještÄ› nevylezli ze stanĹŻ. Po obÄ›dÄ› se Radimova barva pĹ™ece jen zlepšuje a tak pokraÄŤujem dál. Po nÄ›jakĂ© dobÄ› potkáváme stádeÄŤko alpak a pak uĹľ se na obzoru objevuje Huayna PotosĂ a pod nĂ ĂşdolĂ, v nÄ›mĹľ stojĂ dnešnĂ kemp. JenĹľe jak známo zdejšà vzdálenosti zkreslujou a je to ještÄ› pÄ›knej flák cesty. PovĂdám si se Sixtem o všem moĹľnĂ˝m a dÄ›lá mi radost, Ĺľe je má španÄ›lština provozuschopná, a po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› za obÄŤasnĂ˝ho focenĂ dorážĂme do tábora. Je naÄŤase, uĹľ bylo pÄ›t. KuchynÄ› uĹľ stojĂ a pánovĂ© Sixto a kuchaĹ™ se dávajĂ do stavÄ›nĂ našich stanĹŻ, leÄŤ ouha – holky nikde, v Tuni potkaly auto vracejĂcĂ se do La Paz a touha po teplĂ˝ posteli zvĂtÄ›zila. Co nadÄ›láš. PoÄŤasĂ uĹľ je lepšà a veÄŤernĂ paprsky krásnÄ› osvÄ›tlujou monumentálnĂ stÄ›nu Huayna PotosĂ nad náma a tak fotĂme, pijem ÄŤaj a sledujeme polomrtvĂ˝ Izraelce pomalu se sunoucĂ do tábora. VĹŻbec nejsme škodolibĂ. Po nezbytnĂ©m ÄŤajovánĂ pĹ™ipravuje kuchaĹ™ veÄŤeĹ™i, já pĂšu ve stanu denĂk, Marek vedle mÄ› polospĂ, mám hlad a jsem zvÄ›davej, jak si unavenĂ˝ tÄ›lo poradĂ s dnešnĂ zimou – osobnÄ› doufám, Ĺľe ji pokud moĹľno ĂşplnÄ› zaspĂ.
Den dvacátý prvnà – úterý 13.11.
Sláva, tÄ›lo posĂlenĂ© skvÄ›lou veÄŤeřà (zeleninová polĂvka + kuĹ™e s bramborovou kašĂ) zimu skuteÄŤnÄ› zaspalo bez problĂ©mĹŻ, navĂc mÄ› nebudilo ani cvakánĂ MarkovĂ˝ch zubĹŻ, neb zdÄ›dil deku po holkách a tak i jemu bylo teplĂÄŤko. Taky nebe po ránu se tvářà podstatnÄ› pĹ™ĂvÄ›tivÄ›ji neĹľ vÄŤera a tak snĂdáme ve veselĂ© náladÄ› a těšĂme se, jak nás slunko bÄ›hem dne hezky ohĹ™eje. Po snĂdani ještÄ› fotĂme skupinovku s Huaynou PototĂ v pozadĂ a pak uĹľ zaÄŤĂnáme stoupat do sedla nad táborem, kterĂ˝ má podobnÄ› jako to vÄŤerejšà nÄ›jakĂ˝ch 5100 m. Ĺ plháme do kopce a v sedle jsme podstatnÄ› dĹ™Ăv, neĹľ bychom pĹ™i pohledu zdola ÄŤekali. A Ĺľe jsme plnĂ kuráže, tak to ze sedla berem ještÄ› na blĂzkej vrcholek, ze kterĂ˝ho je vĂ˝bornej vĂ˝hled na celĂ˝ pásmo Condoriri (vrcholy IllusiĂłn, Austria, MarĂa Lloco, Alpamayo… nemĹŻĹľu si pamatovat všechno), na Huaynu PotosĂ, Chacaltayu i Titicaku na opaÄŤnĂ˝ stranÄ›. Mimochodem musĂm vyjádĹ™it velikĂ˝ uznánĂ Radimovi a Martinovi, kteĹ™Ă, aÄŤ horám nikdy nepropadli tak jako my s Markem, šlapou jak švĂ˝carskĂ˝ hodinky, pokrok oproti trápenĂ na Waynapicchu (viz den pátĂ˝) je ohromnej a jestli ÄŤerstvÄ› nabytou fyziÄŤku udrĹľej, budou bÄ›hem plánovanĂ˝ho ÄŤervnovĂ˝ho vĂ˝stupu na Watzmanna (Alpy) pĹ™ĂpadnĂ© opozdilce kopat pĹ™ed sebou. JenĹľe ne vše je tak dokonalĂ© – za Huyanou se objevujou mraky ÄŤerďż˝?áky a zaÄŤĂná fuÄŤet ledovej vĂtr, takĹľe rychle oblĂkáme mikiny a já lituju, Ĺľe jsem zabalil rukavice do velkĂ˝ho báglu, kterej se nÄ›kde hluboko pod náma veze na oslovi. Rychle scházĂme dolĹŻ – uĹľ nás ÄŤeká jen jedinĂ˝ ĂşdolĂ a na jeho konci osli, obÄ›d a vĂ˝hledovÄ› i auto do La Paz. JenĹľe poÄŤasĂ se horšà rychleji, neĹľ stĂháme klesat. KdyĹľ se koneÄŤnÄ› dostáváme ke kuchaĹ™ovi a oslĹŻm, nenĂ Huayna v mracĂch skoro vidÄ›t, z vÄ›tru je fujavice a ve vzduchu zaÄŤĂnaj poletovat prvnĂ snÄ›hovĂ˝ vloÄŤky. A kdyĹľ se pouštĂme do tÄ›stovin k obÄ›du, regulĂ©rnÄ› sněžĂ. CvakajĂce zuby obÄ›dváme a od smrti umrznutĂm nás zachraďż˝?uje jen pĹ™ijĂĹľdÄ›jĂcĂ auto – sláva mu. Nakládáme, nalĂ©záme, louÄŤĂme se se Sixtem (dalšà z Ĺ™ady skvÄ›lĂ˝ch prĹŻvodcĹŻ, máme na nÄ› fakt kliku) a sjĂĹľdĂme do La Paz, kde je sice oblaÄŤno, ale teplo a v zásadÄ› standardnÄ› hezky, coĹľ vypadá vzhledem k blĂzkosti hor skoro neuvěřitelnÄ›. Happy Days ÄŤekajĂ jen na nás, Marek opÄ›t srážà cenu (z pĹŻvodnĂch osmi pÄ›tek je teÄŹ 65 Bs) a horkou sprchu si po 3 dnech vážnÄ› vychutnávám. Po krátkĂ© regeneraci vyrážĂme do ulic, v cestovce DigiTravel pod hotelem platĂme zĂtĹ™ejšà cyklovĂ˝let na Death Road a poslĂ©ze mĂĹ™Ăme na obvyklou procházku po centru. V jednĂ˝ hospodÄ› na hlavnĂ tĹ™ĂdÄ› dáváme kuĹ™e a vĂ˝bornĂ˝ kafe a těžce se bavĂme, neb mezi obrázky na stÄ›nÄ› nechybĂ ani historická rytina Brna (ÄŤĂšnice ovšem nemá ahnung, co to je). Pak klasicky zalĂ©záme do internetovĂ˝ kavárny, komunikujeme s domovy a vybĂráme hotel v Coroicu, no a to uĹľ je veÄŤer a tudĂĹľ ÄŤas na ÄŤajĂk a pĹ™esun do hotelu. JeštÄ› s Radimem pĂšem FionÄ› a Jane, jestli nemaj chuĹĄ nÄ›kam v pátek veÄŤer nebo v sobotu zajĂt, a pomalu se pĹ™esouváme svĂtĂcĂm a ĹľivĂ˝m centrem La Paz (tohle mÄ›sto se mi vážnÄ› lĂbĂ ÄŤĂm dál vĂc) smÄ›r Calle Sagarnaga. No, tak dneska se do pořádnĂ˝ postele opravdu těšĂm…
Den dvacátý druhý – středa 14.11.
S cestovkou Chacaltaya Tours, která nás dneska veze na Death Road, jsme domluvenĂ, Ĺľe nás v hotelu vyzvednou mezi 6,45 a 7,15, coĹľ podle mĂstnĂch zvyklostĂ znamená tak 7,30. proto pĹ™ekvapĂ, kdyĹľ nám prĹŻvodce bušà na dveĹ™e uĹľ pĹ™ed tĹ™i ÄŤtvrtÄ› na sedm a vyĹľaduje okamĹľitej odjezd. PrĂ˝ se na dnešek chystá v La Paz stávka dopravcĹŻ a budou zablokovanĂ˝ ulice, takĹľe bychom se nemuseli dostat z mÄ›sta. A sakra – snad to dopravci omezej fakt jen na dnešek, taky bychom se sem potĹ™ebovali v pátek vrátit a v nedÄ›li odletÄ›t. TeÄŹ ale rychle házĂme nepotĹ™ebnĂ˝ vÄ›ci k tetÄ› do tĹ™etĂho patra a vybĂháme na ulici. UĹľ na nás ÄŤeká mikrobus a v nÄ›m nÄ›kolik – kdo by to byl Ĺ™ekl – IzraelcĹŻ. ProjĂĹľdĂme mÄ›stem, kterĂ˝ zatĂm nejevà žádnĂ˝ známky stávek ani blokád ani niÄŤeho takovĂ˝ho, dostáváme snĂdani a záhy uĹľ šplháme do kopcĹŻ severovĂ˝chodnÄ› od La Paz. Zastavujeme na mĂstÄ› nazvanĂ©m lakonicky Cumbre (Vrchol) a fasujeme šusťákovĂ˝ kalhoty a bundy. Je vcelku teplo, tak si pod bundou nechávám jen triko. PĹ™ebĂráme kola a je nám Ĺ™eÄŤeno, Ĺľe prvnĂch 20 km pojedeme po asfaltce a pak zaÄŤne samotná Death Road (30 km). Asfaltka klesá v ďábelskĂ˝m tempu a po pár desĂtkách metrĹŻ se do mÄ› dává neskuteÄŤná zima – jsme cca ve 4600 m a vĂtr vzniklej jĂzdou je ledovej. VÄ›tšà kosa mi tu ještÄ› nebyla, kam se hrabe Condoriri. NaštÄ›stĂ zhruba po 20 minutách stavĂme a ÄŤekáme na doprovodnĂ˝ auto, ze kterĂ˝ho si beru fleecovku a rázem je svÄ›t veselejšĂ. Z IzraelcĹŻ jedou jen dvÄ› holky, zbytek (2 kluci a holka) zĹŻstává v autÄ›. JeštÄ› chvĂli jedem po asfaltu, pak nás cca 5 km veze auto (do kopce) a pak uĹľ z asfaltky odboÄŤuje povÄ›domÄ› vyhlĂĹľejĂcà štÄ›rková cesta necesta – Death Road. No, kdyĹľ si pĹ™edstavĂm, Ĺľe to ještÄ› pĹ™ed 5 lety byla hlavnĂ vĂ˝padovka z La Paz na severovĂ˝chod BolĂvie, jĂmá mÄ› posvátná hrĹŻza. Ĺ ĂĹ™ka cca 2 m, z jednĂ˝ strany skála, z druhĂ˝ sráz desĂtky metrĹŻ dolĹŻ. NavĂc jsme bÄ›hem jĂzdy po asfaltce klesli do pásma mlĹľnĂ˝ho pralesa a pod srázem se tedy nacházĂ neproniknutelná dĹľungle. Povrch: chvĂli štÄ›rk, chvĂli klouzavĂ˝ šutry. MoĹľnost vyhĂ˝bánĂ prakticky jen v zatáčkách. A mĂsto patnĂkĹŻ tu majĂ… kĹ™ĂĹľky. NecĂtĂm se na kole zrovna nejjistÄ›ji a tak sjĂĹľdĂm pomalu za stálĂ˝ho brĹľdÄ›nĂ, zato Martin a Radim si adrenalinu oÄŤividnÄ› uĹľĂvajà – zejmĂ©na druhĂ˝ jmenovanĂ˝ jede jak drak. Cesta klesá hodnÄ› rychle, uĹľ na asfaltce jsme projeli mraky, teÄŹ zaÄŤĂná svĂtit slunce a sláva, otepluje se. Zrovna kdyĹľ mi Death Road zaÄŤĂná pĹ™ipadat docela bezpeÄŤná, dorážĂme k mĂstu, kterĂ© nás pĹ™esvÄ›dÄŤuje o opaku – na cestÄ› stojĂ mikrobus, okolo zamlklá skupinka cyklistĹŻ, hluboko dole v dĹľungli pohozenĂ˝ kolo a ještÄ› pod nĂm mizĂ v pralese lano, na kterĂ˝m se parta prĹŻvodcĹŻ a záchranářů snažà cosi vytáhnout. NavĂc mÄ› stavĂ jeden z prĹŻvodcĹŻ na cestÄ› – ucházĂ mi zadnĂ guma a bude se spravovat, takĹľe nezbĂ˝vá neĹľ sledovat, co se dÄ›je. Jedna holka nevybrala zatáčku a zĹ™Ătila se cca 50 m po srázu do dĹľungle. Je naĹľivu a komunikuje, coĹľ je podle prĹŻvodcĹŻ zázrak, 90% podobnĂ˝ch pádĹŻ je podle nich smrtelnĂ˝ch. UĹľ jsou u nĂ záchranáři a za chvĂli ji vytahujou, je potluÄŤená a krvavá, držà se za bĹ™icho a moc nevnĂmá, nicmĂ©nÄ› do mikrobusu nastupuje po svĂ˝ch. Ufff. Snad bude v pohodÄ›. KoneÄŤnÄ› fasuju opravenĂ˝ kolo a jede se dál, v mĂ©m pĹ™ĂpadÄ› ještÄ› pomaleji neĹľ pĹ™edtĂm – ten pohled jen tak z hlavy nevyĹľenu. JeštÄ› Ĺľe je hezky a krajina okolo je natolik dechberoucĂ, Ĺľe po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› pĹ™ece jen pĹ™icházĂm na jinĂ˝ myšlenky. Cestu kĹ™iĹľujou vodopády, obÄŤas se jede korytem potoka a ÄŤĂm vĂc klesáme, tĂm vÄ›tšà je vedro – inu, tropy. JeštÄ› chvĂli a na protÄ›jšĂm kopci se objevuje náš dnešnĂ cĂl, mÄ›steÄŤko Coroico. Cesta konÄŤĂ v ĂşdolĂ pod nĂm ve vesnici Yolosa ve výšce pouhĂ˝ch 1100 m – bÄ›hem 60 km jsme klesli o 3500 m, coĹľ je sĂla. Takhle nĂzko jsme nebyli 3 tĂ˝dny. VracĂme kola, pĹ™evlĂkáme se (zlatĂ˝ kraĹĄasy) a mikrobus nás veze do Coroica. Je tu asi 30 stupñů, vlhkej vzduch a totálnĂ lĂ©to, coĹľ je paráda, má to ale i jednu nevĂ˝hodu – okamĹľitÄ› se na nás vrhá asi tak tuna hmyzákĹŻ a snaĹľej se nás seĹľrat. Ještěže nejsme v malarickĂ˝ oblasti. ObÄ›dváme v hotelu Esmeralda (placeno cestovkou) a potĂ© kráčĂme do kopce nad mÄ›sto do hotelu Sol y Luna, kde máme rezervovanĂ˝ apartmá. Je to fantazie – velikej pokoj, kuchyďż˝?, WC, sprcha, terasa, venkovnĂ bazĂ©n, vše naprosto komfortnĂ a vcelku levnĂ˝ (55 Bs). OkamĹľitÄ› skáčem do bazĂ©nu a rochnĂme se. Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› oblĂkáme nejletnÄ›jšà vÄ›ci a vyrážĂme do mÄ›sta. S Radimem se jdem podĂvat na internet (tak pomalĂ˝ pĹ™ipojenĂ nebylo ani v Uyuni), Marek s Martinem zatĂm kupujou zásoby na veÄŤeĹ™i – dneska si uvaĹ™Ăme sami. Po nÄ›jakĂ˝ dobÄ› se taxĂkem vracĂme, Marek vařà kung-pao, dÄ›láme si k nÄ›mu rýži a salát, po veÄŤeĹ™i dlouze sedĂme na terase s vĂnem, uĹľĂváme tepla a vĹŻbec vegetĂme. JeštÄ› aby se horkĂ˝ hlavy v La Paz vykašlaly na ty blokády…
Den dvacátý třetà – čtvrtek 15.11.
NÄ›kdy okolo sedmĂ˝ nás budĂ strašlivej Ĺ™ev – všichni ptáci hnĂzdĂcĂ v okolnĂch stromech maj oÄŤividnÄ› budĂky nastavenĂ˝ na stejnou hodinu a všichni dohromady maj ve zvyku hlasitÄ› vĂtat novej den. Inu, prales. OtvĂráme oÄŤi a zjišťujem celkem nemilou vÄ›c – venku lije jak z konve, nenĂ vidÄ›t na pÄ›t metrĹŻ a vĹŻbec, tropy se nám zjevnÄ› rozhodly ukázat i svou odvrácenou stranu. No nic, Ĺ™Ăkám si, ještěže nebyla volná ta otevĹ™ená chata bez stÄ›n, o niĹľ Marek dĂky jistĂ˝m romantickĂ˝m zkušenostem z r. 2003 pĹŻvodnÄ› usiloval. Kdosi (tušĂm zrovna Marek) dÄ›lá vajĂÄŤka k snĂdani, ÄŤajujem a pĹ™emýšlĂme, co s naÄŤatĂ˝m dnem. Rozhodujem se pro pěšà cestu do Coroica a následnĂ˝ vĂ˝let k asi 20 km vzdálenĂ˝m vodopádĹŻm v pralese. Za drobnĂ©ho mrholenĂ scházĂme kopec do mÄ›sta a cca v pĹŻlce cesty se necháváme zlákat cedulĂ zvoucĂ k projĂžďce na koni, ovšem jen na malou chvĂli, neb projĂžďka stojĂ 50 Bs na jednoho a to nám vzhledem k tenÄŤĂcĂm se financĂm pĹ™ipadá moc. PokraÄŤujeme tedy po svĂ˝ch a pĹŻvodnĂ cca kilometrová procházka se mÄ›nĂ zhruba ve trojnásobek. To nám ale vĹŻbec nevadĂ, je na co se dĂvat – kopce okolo Coroica lemujĂ polĂÄŤka koky, kolem nich rostou ananasovĂ˝ palmy, banánovnĂky a cukrová tĹ™tina a vrcholem je zahrada jednoho z mĂstnĂch hotelĹŻ, obĂ˝vaná hned tĹ™emi velkĂ˝mi amazonskĂ˝mi papouchy (ara jakĂ˝si, tvrdĂ Marek). PĹ™estalo pršet, závÄ›rky cvakajĂ, dokonce i Martin pĹ™estal s věčnĂ˝m rejpánĂm :) a uĹľĂvá si vysnÄ›nĂ© dĹľungle plnĂ© kytek a bzuÄŤivĂ˝ch potvor. V dobrĂ© náladÄ› dorážĂme do Coroica a mĂĹ™Ăme do pizzerie na obÄ›d. SedĂ tu 3 ÄŚeši, kterĂ© Marek s Martinem potkali uĹľ vÄŤera – jsou na cestÄ› uĹľ 3 mÄ›sĂce a akorát jedou do La Paz, odkud odlĂ©taj den pĹ™ed námi. NicmĂ©nÄ› trochu strašej informacĂ, Ĺľe na letišti v Santa Cruz, kde máme mezipĹ™istánĂ, opÄ›t probĂhal nÄ›jakej bordel a aerolinky proto masovÄ› rušily lety. Jsem moĹľná paranoidnĂ, ale rozhodnÄ› se mi nechce konÄŤit senzaÄŤnĂ 4tĂ˝dennĂ cestu nÄ›jakĂ˝m opruzem s blokádami, zrušenĂ˝mi lety apod., proÄŤeĹľ mÄ› informace od krajanĹŻ zrovna netěšĂ. Taky mÄ› netěšĂ, Ĺľe ÄŤekáme na pizzu snad 2 hodiny, aÄŤ jsme v hospodÄ› sami. Po obÄ›dÄ› jdeme koupit lĂstky na zĂtĹ™ejšà bus do La Paz a pak se chystáme na ony vodopády, leÄŤ ouha – zaÄŤĂná zase pršet a navĂc se dÄ›lá dost netropická zima. ZalĂ©záme tedy do internetovĂ© kavárny a já se uklidďż˝?uju zjištÄ›nĂm, Ĺľe se poslednĂ bordel v Santa Cruz odehrál zhruba pĹ™ed mÄ›sĂcem (viz den prvnĂ) a ti ÄŚeši si to oÄŤividnÄ› nÄ›jak popletli. Pršet ale nepĹ™estává a Martin s Radimem se rozhodujou pro návrat do hotelu. Kupujem vÄ›ci na veÄŤeĹ™i a nakládáme je i s klukama do taxĂku, s Markem totiĹľ hodláme vodopády pĹ™ece jen zdolat. OdhodlánĂ ale netrvá dlouho, neb zjišťujeme, Ĺľe bychom tam asi dorazili aĹľ za tmy a tak to taky otáčĂme k domovu. Dáváme kafe a taxĂk, v Sol y Luna dÄ›lám chilli con carne, pijem ÄŤaj, potĂ© stejnÄ› jako vÄŤera sedmiÄŤku vĂna, v těžkĂ˝ pohodÄ› kecáme o všem moĹľnĂ˝m a kolem desátĂ˝ zalĂ©záme s pocitem, Ĺľe zĂtra by ty tropy mohly bĂ˝t zase o nÄ›co tropiÄŤtÄ›jšĂ…
Den dvacátý čtvrtý – pátek 16.11.
Ptáci Ĺ™vou stejnÄ› jako vÄŤera a na prvnĂ pohled to vypadá, Ĺľe i poÄŤasĂ bude podobnĂ˝, ale chvilku po ránu se nebe trhá, z mrakĹŻ vykukuje slunĂÄŤko a venku se dÄ›lá velmi slušnĂ˝ vedro. PĹŻvodnÄ› jsme mÄ›li v plánu jet na ty vodopády, ale snĂdanÄ› se vĂ˝raznÄ› protahuje a záhy zjišťujem, Ĺľe máme všichni spĂš chuĹĄ pobĂhat s foťákem po zahradÄ› neĹľ se nÄ›kde trmácet dĹľĂpem. NásledujĂcĂ cca 2 h proto lovĂme nejlepšà zábÄ›ry kytek a (M&M) broukĹŻ, vyhĹ™Ăváme se na slunĂÄŤku a vĹŻbec uĹľĂváme lĂ©ta, letos velmi pravdÄ›podobnÄ› naposledy. UĹľ je zase asi 30 stupñů a hned bych to zalomil do bazĂ©nu, ovšem hodiny tikajĂ neĂşprosnÄ› a musĂme balit, v 1 odpoledne nám jede bus do La Paz a uĹľ je poledne. V kuchyni zanechávám svĹŻj dlouhoslouĹľĂcĂ stativ Velbon, kterĂ˝mu uĹľ se nevysouvá 1 noha, nefungujou stavÄ›cà šrouby a zkrátka uĹľ je na odpis, tĹ™eba ho tu najde nÄ›kdo, kdo ho ještÄ› vyuĹľije, ale já se s nĂm tĂmto louÄŤĂm, dĂk za vÄ›rnĂ© sluĹľby. ScházĂme z kopce do Coroica a vedro sĂlĂ. Na nádražà nastupujeme do minibusu a cesta probĂhá v duchu nejlepšĂch bolivijskĂ˝ch tradic – sebemenšà mĂsteÄŤko je nutno okamĹľitÄ› ucpat nejbližšĂm vhodnĂ˝m pasažérem (i kdyby to mÄ›l bĂ˝t stopaĹ™), proÄŤeĹľ ve vozidle záhy nenĂ k hnutĂ, ale hlavnÄ› Ĺľe to jede. Stokilometrová cesta po novĂ˝ a vcelku komfortnĂ asfaltce (po Death Road bych to tedy fakt jet nechtÄ›l) trvá zhruba 3 hodiny, coĹľ je vzhledem k obĹ™Ămu pĹ™evýšenĂ odpovĂdajĂcà – bus šplhá do mrakĹŻ a kdyĹľ prošplhá aĹľ nad nÄ›, je sice o nÄ›co chladnÄ›ji neĹľ dole, ale svĂtĂ slunce a na obzoru nás vĂtajĂ známĂ© stĹ™echy El Alta. Vystupujeme ve ÄŤtvrti Fátima na severovĂ˝chodÄ› La Paz, berem taxĂka do centra, v Happy Days se vĂtáme s tetou (Marek se jako vĹľdy pokoušà srazit cenu za ubytovánĂ, leÄŤ marnÄ›, 65 Bs je oÄŤividnÄ› koneÄŤná) a záhy vyrážĂme do ulic, neb jsme neobÄ›dvali a máme hlad (zejmĂ©na Martin ĂşpĂ jak zvĂĹ™e, na coĹľ uĹľ jsme si ostatnÄ› zvykli). PrvnĂ zastávkou je nicmĂ©nÄ› Aerosur, kde je nutnĂ© definitivnÄ› potvrdit pozĂtĹ™ejšà let, pak uĹľ mĂĹ™Ăme do restaurace Dumbo na hlavnĂ tĹ™ĂdÄ›. Zde se pĹ™eĹľĂráme obĹ™Ămi porcemi masa všeho druhu a vĂtÄ›zĂ pochopitelnÄ› Martin, kterĂ˝ si objednal obřà talĂĹ™ pĹ™ĂznaÄŤnÄ› nazvanĂ˝ Pique Macho. U vedlejšĂho stolu si to dali taky, ale tam to staÄŤilo 4 lidem, zatĂmco MarĹĄas to zbaštil sám :). MĂrnÄ› odkrveni dáváme klasickou zastávku na internetu, pak se ještÄ› dorážĂme zmrzlinou (OK, ale jihoitalská kvalita to fakt nenĂ) a vracĂme se do hotelu. ZĂtra nás ÄŤeká poslednĂ den v La Paz.
Den dvacátý pátý – sobota 17.11.
Snad poprvĂ© v La Paz nemusĂme vstávat na konkrĂ©tnĂ hodinu, proto se s Radimem budĂme stĹ™ĂdavÄ› nanÄ›kolikrát a nakonec se z postelĂ vykopáváme aĹľ nÄ›kdy okolo devátĂ˝. A pořád mi nÄ›jak ne a ne dojĂt, Ĺľe to je fakt poslednĂ den a my musĂme veÄŤer zabalit a zĂtra hned brzo ráno zmizet na letištÄ›. S La Paz se ovšem musĂme patĹ™iÄŤnÄ› rozlouÄŤit hned od rána, tak bušĂme na dveĹ™e vedlejšĂho pokoje a vyzĂ˝váme hochy k odchodu na snĂdani. Chytá se pouze Martin, Marek má ĂşdajnÄ› ještÄ› dost od veÄŤeĹ™e. SnĂdáme jako vĹľdy v Banais a kdyĹľ se vracĂme, Marek nikde, vyrazil do ulic bez nás. Co nadÄ›láš, vyrážĂme též. Kluci majĂ v Ăşmyslu dnes utratit hromadu zbylĂ˝ch bolivianos za dárky a suvenĂ˝ry, já tak uÄŤinil z velkĂ© části uĹľ dĹ™Ăv, takĹľe je hodlám vĂcemĂ©nÄ› hlavnÄ› doprovázet a eventuelnÄ› zaskoÄŤit za Marka pĹ™i konverzaci/smlouvánĂ s domorodci. Dopoledne trávĂme v uliÄŤkách starĂ˝ho La Paz, opÄ›t procházĂme trh ÄŤarodÄ›jnic a dalšà krámky a stánky, nakupujem, u dĹľusovĂ˝ho stánku zkušenÄ› radĂme dvÄ›ma do La Paz novÄ› pĹ™ibyvšĂm AngliÄŤanĹŻm, jak si poradit s výškovou nemocĂ, a v neposlednĂ Ĺ™adÄ› pravidelnÄ› zalĂ©záme dovnitĹ™ do krámkĹŻ schovat se pĹ™ed deštÄ›m, neboĹĄ do La Paz oÄŤividnÄ› dorazilo ošklivÄ›jšà poÄŤasĂ a vĹŻbec poprvĂ© tu pršĂ, a to hned kaĹľdou chvĂli. Trochu mÄ› to štve, protoĹľe jsem klasicky na poslednĂ chvĂli odkládal focenĂ mÄ›sta a s foťákem jsem do ulic hodlal vyrazit dneska, ovšem svÄ›tlo vypadá dost bĂdnÄ›. No, co se dá dÄ›lat. Okolo polednĂho házĂme Ăşlovky do hotelu a narážĂme tu na Marka, kterĂ˝ se k nám pĹ™idává a dál chodĂme spolu. HlavnĂm cĂlem chlapcĹŻ je obchod s chlastem, kde berou hrábÄ›ma láhve mĂstnĂho rumu – mÄ› to nechává vcelku chladnĂ˝m, domácĂ bar je navzdory letnĂ Ĺ tÄ›pánovÄ› invazi ještÄ› plnej dost. MĂsto toho trochu fotĂm, ale svÄ›tlo je fakt nanic a tak pĹ™i následujĂcĂ zastávce v Happy Days (ty hromady lahvĂ je nutno nÄ›kde sloĹľit) nechávám foťák na pokoji. UĹľ je cca 5 odpoledne a máme hlad jak vlci, od snĂdanÄ› jsme nejedli. BrzdĂme proto v jiĹľ jednou vyzkoušenĂ© hospodÄ› s obrázkem Brna (krycĂ název U Radima). VeÄŤeĹ™e je ponÄ›kud narušena faktem, Ĺľe Markova porce obsahuje na jĂdelnĂÄŤku utajenĂ© Ĺľampiony, kterĂ© zmĂnÄ›nĂ˝ jedinec nesnášà v jakĂ©koli formÄ›, tudĂĹľ je prozatĂm o hladu a to mu na náladÄ› nepĹ™idá. Nese to ale vcelku stateÄŤnÄ› a mĂřà s Martinem koupit ještÄ› nÄ›jakĂ˝ ÄŤokolády nebo jakou havěť. My s Radimem mezitĂm sedáme k internetu a prohlĂĹľĂme fotky z Death Road, jeĹľ nám odpoledne pĹ™inesla agentka cestovky do hotelu. No nic moc, naše fotky snad dopadnou lĂp :). No a venku uĹľ je tma a tudĂĹľ se naposled pĹ™esouváme do Happy Days, dáváme sprchu, balĂme, sledujeme v TV Matrix a pomalu nám docházĂ, Ĺľe jako všechno i naše cesta konÄŤĂ a ráno na nás na El Altu ÄŤeká letadlo domů…
Den dvacátý šestý – neděle 18.11.
Jak to zaÄŤalo, tak to taky končà – je 5 ráno, venku je vcelku zima (byĹĄ zdaleka ne tolik jako pĹ™ed 25 dny v BrnÄ›) a my lezem na ulici pĹ™ed hotelem do taxĂka smÄ›r El Alto. Na letišti nás ponÄ›kud mate informaÄŤnĂ tabule, na nĂĹľ zcela chybĂ Ăşdaj o našem letu, sleÄŤna v informacĂch nicmĂ©nÄ› na MarkĹŻv dotaz odpovĂdá, Ĺľe prostÄ› jen zapomnÄ›li aktualizovat vĂ˝pis a Ĺľe s tĂm nÄ›co udÄ›lá. A skuteÄŤnÄ›, neĹľ stihneme vystát frontu na odbavenĂ, uĹľ je let v seznamu a zdá se, Ĺľe ho nehodlajĂ zrušit, zpozdit ani nic podobnĂ©ho. Pijem kafe (uĹľ se pomalu vracĂm k normálu), hoši utrácejĂ poslednĂ boliviany za ÄŤaje a ÄŤokolády (moje poslednĂ pÄ›tka padla na to kafe) a po osmĂ© lezeme zase po vĂc neĹľ 3 tĂ˝dnech do Boeingu. Cesta do Buenos Aires probĂhá ve dvou etapách, v tĂ© prvnĂ se pĹ™esouváme do Santa Cruz, kde na nás zase po 3 dnech dĂ˝chne tropickĂ˝ vedro, následnÄ› po cca hodinovĂ˝ pauze pokraÄŤujeme do Argentiny. DorážĂme cca ve 14.30 mĂstnĂho ÄŤasu (je tu o hodinu vĂc neĹľ v Bolivii), okamĹľitÄ› se nás ujĂmá ÄŤlovÄ›k z Iberie a bez problĂ©mĹŻ vybavuje palubnĂ lĂstky do Madridu i VĂdnÄ›, ovšem aĹľ do 10 veÄŤer musĂme zĹŻstat v tranzitu, coĹľ smrdĂ těžkou nudou. NavĂc je tu citelnÄ› dráž neĹľ v BolĂvii a já mám poslednĂch pár dolarĹŻ, takĹľe nÄ›jakĂ˝ nákupy moc nehrozej. Plácáme se po letišti, okukujem mĂstnĂ krámy a záhy objevujem pĹ™ĂjemnĂ© osvěženĂ v podobÄ› reklamnĂho stánku Ballantines, kde se opakovanÄ› osvěžujeme zdarma. No, tĹ™i panáky whisky rychle za sebou jsem vypil naposled nÄ›kdy pĹ™ed rokem a Ĺ™Ăkám si, co to se mnou po 3 tĂ˝dnech vĂcemĂ©nÄ› kompletnĂ abstinence (nepoÄŤĂtám-li obÄŤasnou sklenku veÄŤernĂ vĂna, vĂc neĹľ sedmiÄŤku ve 4 lidech jsme ale za celou dobu nemÄ›li) udÄ›lá, leÄŤ vše je OK – to bude tĂm, Ĺľe jsme zase po takovĂ˝ dobÄ› v nulovĂ˝ výšce a tÄ›lo nevĂ, co si se všĂm tĂm kyslĂkem poÄŤĂt. Po svaÄŤinÄ› v podobÄ› sendviÄŤe si jdou Radim s Martinem zakouĹ™it (taky vĂcemĂ©nÄ› abstinovali a teÄŹ se vracejĂ do normálnĂho stavu) a objevujou pĹ™itom doutnĂkovej salĂłnek, kde vzápÄ›tĂ dostáváme pro zmÄ›nu koďż˝?ak Remy Martin. No paneÄŤku. Marek klĂmá, já si ÄŤtu, kluci kuřáci vedou odbornou debatu o doutnĂcĂch a ÄŤas ubĂhá rychleji, neĹľ jsme ÄŤekali. K veÄŤeru objevujeme v dalšĂm kĹ™Ădle letištÄ› hezkou restauraci a Marek, kterej má jedinej ještÄ› nÄ›jakĂ˝ prachy, nás všechny zve na pravĂ˝ argentinskĂ˝ steaky, ÄŤĂmĹľ nám dÄ›lá velikou radost. UĹľ je skoro noc, sedĂme v odletovĂ˝ hale a ÄŤekáme, aĹľ otevĹ™ou bránu a pustÄ›j nás do Airbusu. KdyĹľ se tak koneÄŤnÄ› stane, okamĹľitÄ› usĂnám a budĂm se aĹľ nÄ›kde nad KanárskĂ˝mi ostrovy. UĹľ je
Den dvacátý sedmý – pondělà 19.11.
a povĂdánĂ se pomalu chĂ˝lĂ ke konci. Za zmĂnku stojĂ snad jen sprint mezi jednotlivĂ˝mi terminály na Barajas v Madridu (na pĹ™estup do VĂdnÄ› máme hodinu), krásnej pohled na Alpy a Ĺ˝enevskĂ˝ jezero v záři zapadajĂcĂho slunce a taky prvnĂ ztracenej bágl po cestÄ› – ve VĂdni nám vyjĂĹľdĂ z pásu batoĹľina všem, aĹľ na Radima. Ale Ĺľe v nÄ›m kromÄ› pár lahvĂ rumu má jen špinavĂ˝ hadry, tak mu to snad aĹľ tak nevadĂ, Iberia se dušuje, Ĺľe mu ho dovezou aĹľ domĹŻ do Brna. Marka si vyzvedává Lita a směřujĂ do Bratislavy, na nás ostatnĂ ÄŤeká RadimĹŻv kamarád s autem a jedem do Brna, tam si mÄ› pĹ™ebĂrá brácha stylovÄ› ve sluĹľebnĂm BMW a nÄ›kdy okolo jedenáctĂ˝ veÄŤer jsem po ÄŤtyĹ™ech tĂ˝dnech zase doma na SmĂchovÄ›. StrašnÄ› moc se těšĂm na Jarmilu, dÄ›ti a dalšà vÄ›ci spojenĂ˝ s domovem, ovšem Peru a BolĂvii uĹľ ze mÄ› nikdo nikdy nevyĹľene. Je to fráze, ale kus ze mÄ› zĹŻstal na Altiplanu… I’ll be back.
PodÄ›kovánĂ
Na závÄ›r se slušà podÄ›kovat tÄ›m, kdo si to zaslouĹľĂ. V mĂ©m pĹ™ĂpadÄ› to slĂznou následujĂcĂ osoby:
• Jarda, Vašek, Honza a PepÄŤok za laskavĂ© pĹŻjÄŤenĂ paměťovĂ˝ch karet. DĂky nim jsem nemusel pálit fotky na DVD, coĹľ ostatnĂm klukĹŻm zabralo jeden veÄŤer v La Paz.
• Dr. Musilová z Arthrocentra ve VršovicĂch za opravu porouchanĂ©ho kolena. Na jaĹ™e v Tatrách pĹ™i sestupech dost protestovalo a kdyby v tom stavu vidÄ›lo cestu z Licancaburu, asi by rovnou upadlo. TeÄŹ bylo vše OK.
• Photolocos se vesmÄ›s rekrutujĂ z party seznámenĂ© na diskusnĂm fĂłru ?/…grafovani.cz. Na mĂstÄ› je tedy dĂk Janu BĹ™ezinovi a dalšĂm, kteřà pĹ™ĂslušnĂ© fĂłrum provozujĂ, stejnÄ› jako PetĹ™e SlámovĂ© – Danger, zakladatelce jednĂ© diskusnĂ skupiny, kde se následnÄ› zaÄŤaly vymýšlet srazy v rĹŻznĂ˝ch ÄŤeskĂ˝ch/slovenskĂ˝ch horách a odtud uĹľ bylo k nápadu na delšà cestu blĂzko…
• Daniela Sluková za to, Ĺľe do mÄ› trpÄ›livÄ› a s nadšenĂm pumpovala pĹŻl roku španÄ›lštinu, následkem ÄŤehoĹľ jsem snad nebyl ĂşplnÄ› nemohoucĂ konverzace.
• Celá rodina Pazovic z Cusca za skvÄ›lĂ© zázemĂ tam i v pĹ™ilehlĂ˝ch mĂstech, vozenĂ autem po okolĂ, provádÄ›nĂ po Machu Picchu… viz denĂk. Jen poÄŤkejte, aĹľ pĹ™ijedete do Evropy…
• OtÄŤĂm Bonny za cennĂ© rady pĹ™Ămo z diplomatickĂ˝ch kruhĹŻ tĂ˝kajĂcĂ se situace v BolĂvii v mĂ©nÄ› jistĂ˝ch chvĂlĂch; bratr Kristián za závÄ›reÄŤnej pĹ™evoz z Brna do Prahy, protoĹľe po devátĂ˝ veÄŤer mezi tÄ›mahle mÄ›sty žádná veĹ™ejná doprava aĹľ do ÄŤasnĂ˝ho rána nejezdĂ.
• Marek. Asi se shodnu s ostatnĂmi dvÄ›ma gringo-Photolocos, Ĺľe byl celou dobu fantastickej a bez nÄ›j bychom to ani náhodou nezvládli – žádnej problĂ©m pro nÄ›j nebyl problĂ©m, žádná cena dost nĂzká, žádná vÄ›c nezvladatelná a žádná naše otázka dost tupá, aby nás za ni poslal nÄ›kam. S nĂm fakt tĹ™eba do pekla.
• A je to moĹľná omletĂ˝, ale mĂ˝ nejvÄ›tšà dĂky patĹ™ej Jarmile, Dominice a Tomovi. VysvÄ›tlovat netĹ™eba…