Tolimati.cz

Divadlo s ponÄ›kud paradoxnĂ­m názvem (nejvĂ­c komediálnĂ­ch prvkĹŻ jsem v nÄ›m zatĂ­m vidÄ›l asi v KafkovÄ› Procesu, coĹľ vÄ›ru nenĂ­ žádná Ĺ™achanda) se pustilo do adaptace klasickĂ©ho románu Josepha Conrada, kterĂ˝ stejnÄ› všichni znajĂ­ hlavnÄ› coby film Apocalypse Now od Coppoly. Jde o jeden z poslednĂ­ch poÄŤinĹŻ souÄŤasnĂ˝ho souboru pĹ™ed letnĂ­m rozpuštÄ›nĂ­m a pokud vám nevadĂ­ těžší podĂ­vaná, utĂ­kejte na to.

Pro ty, kdo to neznajĂ­, rychlej Ăşvod do dÄ›je: voják Marlowe dostane Ăşkol proniknout do africkĂ˝ (u Coppoly vietnamskĂ˝) dĹľungle a odchytit tam zbÄ›hlĂ˝ho plukovnĂ­ka Kurtze, kterej si tam vybudoval soukromĂ˝ impĂ©rium a stal se pro domorodce něčím mezi králem a bohem. Ăškol je to ponÄ›kud nestandardnĂ­ a všem z toho postupnÄ› zaÄŤĂ­ná vĂ­ce ÄŤi mĂ©nÄ›, ale spíš vĂ­ce, hrabat.

Co je dobrĂ˝ vÄ›dÄ›t: reĹľisĂ©r David JaĹ™ab se rozhodnÄ› nepustil do pietnĂ­ho oprášenĂ­ pĹŻvodnĂ­ho románu, tĂ­m mĂ©nÄ› filmu. Ono by to ani moc nešlo. V ConradovÄ› originálu z roku 1899 je Srdce temnoty hlavnÄ› drsná vĂ˝pověď o stĹ™etu západnĂ­ civilizace a africkĂ˝ divoÄŤiny v dobÄ›, kdy na mapách byla ještÄ› spousta lvĹŻ a vĂ˝prava do dĹľungle v Kongu byla skuteÄŤnÄ› o tÄ›lesnĂ˝ i duševnĂ­ zdravĂ­. Coppola pĹ™enesl dÄ›j do války ve Vietnamu a spojil tak exotickĂ˝ prostĹ™edĂ­ se situacĂ­, která je uĹľ z podstaty meznĂ­ a leckterĂ˝m Ăşchylkám se v nĂ­ velmi dobĹ™e daří. To je sice efektnĂ­ a silnĂ˝, ale taky dosti nepĹ™enosnĂ˝. Pokud JaĹ™ab chtÄ›l, aby jeho hra oslovila lidi i jinak neĹľ jako vzpomĂ­nka na knihu/film, nemohl využít ani jedno z tÄ›chhle pojetĂ­ – válka v dĹľungli tu nenĂ­ relevantnĂ­ a exotika uĹľ v dnešnĂ­m svÄ›tÄ› skoro neexistuje, v sebedivoÄŤejší zemi tĹ™etĂ­ho svÄ›ta vás do pĹŻl hodiny ubytujou v hotelu s teplou sprchou a nabĂ­dnou kulturnĂ­ program. Co s tĂ­m? Inu, staÄŤĂ­ obrátit celej příbÄ›h introvertnÄ› dovnitĹ™ a zbyde vám po ÄŤertech silná vĂ˝pověď o ĹˇĂ­lenstvĂ­ z odlouÄŤenĂ­ od spoleÄŤnosti a odtrĹľenĂ­ od hodnot, kterĂ˝ všichni okolo vás sdĂ­lĂ­. K tomu ovšem mĹŻĹľe dojĂ­t ĂşplnÄ› stejnÄ› v ÄŤinžáku na Ĺ˝iĹľkovÄ› jako v Kongu. ExotickĂ˝ prostĹ™edĂ­ je proto u JaĹ™aba jen zlehka a nenásilnÄ› nahozená kulisa, to dĹŻleĹľitĂ˝ z příbÄ›hu se mĹŻĹľe stát komukoli kdekoli. JaĹ™ab dokonce oslabil i leitmotiv pĹŻvodnĂ­ verze, tj. to, Ĺľe si Kurtz podmanil domorodce z cizĂ­ kultury – tady sice obÄŤas vystupuje nemluvĂ­cĂ­ ÄŤernoch, ale hlavnĂ­ patolĂ­zalská dvojka jsou „normální“ bÄ›loši ponÄ›kud úřednickĂ˝, leÄŤ standardnĂ­ vizáže a projevu. A co teda hra vlastnÄ› říká? 1) Z pocitu vlastnĂ­ dĹŻleĹľitosti a vĂ˝jimeÄŤnosti se lze zbláznit velmi snadno. 2) Je snadnĂ˝ a zároveñ nebezpeÄŤnĂ˝ podlehnout něčímu charismatu, zapomenout na vlastnĂ­ kritickej rozum a následovat onu autoritu bez pĹ™emýšlenĂ­. NebezpeÄŤnĂ˝ proto, Ĺľe ÄŤlovÄ›ku dřív nebo pozdÄ›ji spadnou klapky z oÄŤĂ­ a pak vÄ›tšinou následuje nÄ›jaká vypjatá (aĹľ krvavá) reakce. ObÄ› informace jsou sakra cennĂ˝ i tady a teÄŹ, Kongo nekongo.

A ještÄ› jedna vÄ›c: hroznÄ› se mi lĂ­bĂ­, jak v Komedii pracujou s fyzickĂ˝m herectvĂ­m na pĂłdiu. NÄ›jak jsme se po pĹ™edstavenĂ­ shodli, Ĺľe jinĂ˝ praĹľskĂ˝ divadla, do kterĂ˝ch chodĂ­me (ÄŚinoherák, Dejvice, Ĺ vanda, Dlouhá atd.) majĂ­ vĂ˝raz postavenej hlavnÄ› na konverzaci, tady se ovšem nebojĂ­ hrát všemi Ăşdy (v případÄ› Romana Zacha alias Kurtze opravdu všemi). OdvážnĂ© a sympatickĂ©. Tohohle divadla bude škoda.

HlavnĂ­m dĹŻvodem, proÄŤ vyrazit na putovnĂ­ akci jmĂ©nem Rock Meets Classic do BerlĂ­na, je účast kamarádky Hanky (znáte napĹ™. z nepálskĂ˝ch denĂ­kĹŻ) v orchestru. PĹ™iznám se, Ĺľe jinak by mÄ› to asi moc nechytlo – jedinĂ˝m zajĂ­mavĂ˝m jmĂ©nem mezi hlavnĂ­mi hvÄ›zdami pro mÄ› byl Ian Gillan z Deep Purple. KromÄ› nÄ›j byl na seznamu Steve Lukather z Toto, kterĂ˝ mÄ› nikdy moc nebrali, a pak pár mnÄ› neznámĂ˝ch jmen (Google prozradil, Ĺľe jeden ze zpÄ›vákĹŻ má na svÄ›domĂ­ všudypĹ™itomnej hit Eye of the Tiger, coĹľ by mÄ› k návštÄ›vÄ› BerlĂ­na opravdu neponouklo). NicmĂ©nÄ› volñásky od Hanky byly příjemnĂ˝, Nika na koncert chtÄ›la a pĹ™ipojil se i Ĺ tÄ›pán, tak jsme vyrazili, aspoñ Nice ukážu kousek BerlĂ­na.

Zpočátku koncert pĹ™ipomĂ­nal spíš cirkus ve stylu Ein Kessel Buntes (mládeĹľi, UTFG), navĂ­c s pocitem, Ĺľe nÄ›kterĂ© hvÄ›zdy jejich práce bavĂ­ asi jako prodavaÄŤku z Tesca v pátek v 9 veÄŤer. OÄŤ míñ investovanĂ˝ energie, o to vĂ­c rádobyrockerskĂ˝ch gest nauÄŤenĂ˝ch z televize – zejmĂ©na Jimi Jamison, onen autor Eye of the Tiger, v tom vynikal.

Ovšem po pĹ™estávce bylo všechno ĂşplnÄ› jinak, naštÄ›stĂ­. ZaÄŤal Lukather, jako zpÄ›vák nic moc, ale naštÄ›stĂ­ to o sobÄ› vĂ­ a tak se nechal zastupovat doprovodnĂ˝mi vokalisty a o to lĂ­p hrál na kytaru. Jak říkám, Toto moc nemusĂ­m, ale tady se mi Africa i Hold the Line docela lĂ­bily. A pak pĹ™išel Gillan a já ÄŤumÄ›l jak puk – ani cirkus ve stylu prvnĂ­ pĹŻlky, ani Ĺľivá mrtvola podle nÄ›kterĂ˝ch záznamĹŻ na YouTube. MĂ­sto toho kĹ™ehkej, ale nesmĂ­rnÄ› sympatickej a Ĺľivej dÄ›da, kterej se sice v Highway Star chvĂ­li musel rozezpĂ­vávat, ale pak se chytil a šlo mu to i v tÄ›ch letech parádnÄ›. Milej, rozesmátej, neuvěřitelnÄ› vtipnej v prĹŻpovĂ­dkách mezi pĂ­snÄ›mi (nÄ›kterĂ˝ by mohly jĂ­t klidnÄ› na mehe blog). NavĂ­c se bÄ›hem Gillanova bloku vĂ˝raznÄ› vylepšilo aranĹľmá orchestru – žádnĂ˝ lacinĂ˝ doprovodnĂ˝ nytĂ­ v nejjednodušší harmonii, naopak vĂ˝bornĂ˝ a obÄŤas velmi originálnĂ­ nápady. TakĹľe nakonec velmi dobrá akce nejen dĂ­ky návštÄ›vÄ› toho prima mÄ›sta, ale i hudebnÄ›. DĂ­ky, Hanko.