Tolimati.cz

Na Slovensku uĹľ jsem nebyl ani nepamatuju, coĹľ je ostuda, protoĹľe kdyĹľ ještÄ› Morava nebyla hraniÄŤnĂ­ Ĺ™eka, trávil jsem v tamÄ›jších horách minimálnÄ› 14 dnĂ­ do roka, spíš vĂ­c. Proto mÄ› vcelku potěšila moĹľnost zúčastnit se fotosrazu, kterej minulej vĂ­kend pořádala partiÄŤka z fĂłra na ?/…grafovani.cz v IvachnovĂ© pod Roháči. Pravda, páteÄŤnĂ­ cesta optimismu příliš nepřála, neb skrze mlhu a déšť nebylo vidÄ›t na krok a vypadalo to, Ĺľe k focenĂ­ budou akorát tak pĹŻllitry v hospodÄ›. NavĂ­c mÄ› trochu zarazilo, Ĺľe na Slovensko oÄŤividnÄ› ještÄ› nedorazila informace o kyvadlovĂ˝m provozu pĹ™i problĂ©mech na silnici – potĂ©, co pĹŻlku silnice kdesi mezi Ĺ˝ilinou a Martinem pĹ™ehradila spadlá hromada snÄ›hu (v rádiu dramaticky hovoĹ™ili o lavinÄ›) náš smÄ›r cca hodinu stál, zatĂ­mco v protismÄ›ru svištÄ›lo celou dobu auto za autem. NicmĂ©nÄ› v sobotu dopadlo všechno dobĹ™e – po nepříliš ĂşspěšnĂ©m rannĂ­m hromadnĂ©m pokusu o focenĂ­ vĂ˝chodu slunce (v bandÄ› 30 lidĂ­ vážnÄ› fotit neumĂ­m) jsme se ÄŤtyĹ™kou podobnÄ› naladÄ›nĂ˝ch vyrazili do Tater – napĹ™ed NĂ­zkĂ˝ch, pak VysokĂ˝ch, poÄŤasĂ­ se vylepšilo aĹľ do úžasna, s Chopku nás sfoukla neskuteÄŤná vichĹ™ice, kvĹŻli kterĂ˝ zastavili lanovku, vysokĂ˝ Tatry lezly z mrakĹŻ jak na objednávku, na Solisku pĹ™es nás pĹ™echázel kaĹľdejch 10 minut jeden mrak, na Ĺ trbskĂ˝m plese vaĹ™ej vĂ˝bornej jelenĂ­ guláš a veÄŤer jsme se v naprostĂ˝ pohodÄ› vraceli do Ivachnovej, fotek plnĂ˝ karty. SlovenskĂ˝ hory tĂ­mto doporuÄŤuju kaĹľdĂ˝mu, je tam relativnÄ› levno (dennĂ­ permice na Chopok stojĂ­ 500 Sk, coĹľ je zhruba tolik jako v Krkonoších, ovšem ve vysokohorskĂ˝m terĂ©nu) a pĹ™ekvapivÄ› málo lidĂ­ (v sobotu v plnĂ˝ sezĂłnÄ› nebyla ani na jednĂ˝ lanovce fronta, kdyĹľ nepoÄŤĂ­tám „malej Chopok“ potom, co ten velkej zavĹ™eli). Zkrátka povedená akce, a na ty fotky se mĹŻĹľete podĂ­vat tady.

Já vĂ­m, Ĺľe to je uĹľ stará vesta, ale nemĹŻĹľu jinak – vÄŤera veÄŤer jsme si tenhle film zase pustili a lĂ­bĂ­ se mi fakt ÄŤĂ­m dál tĂ­m vĂ­c. NavĂ­c v záplavÄ› comicsovĂ˝ch adaptacĂ­ s lepší reklamou docela zapadl, coĹľ nenĂ­ zrovna spravedlivĂ˝. Ani ne tak kvĹŻli dÄ›ji (klasika, nebeskĂ˝ a pekelnĂ˝ bytosti si hrajou s lidma pro zábavu šachy a John C. je jeden z mála smrtelnĂ­kĹŻ, kteří o tom vÄ›dĂ­ a snaží se ty špatnĂ˝ udrĹľet aspon v rámci pravidel, kdyĹľ uĹľ tedy ty šachy nemĹŻĹľou zarazit) ale hlavnÄ› kvĹŻli tomu, Ĺľe Constantine je jako jeden z mála zfilmovanejch comicsĹŻ nejen napĂ­navej, ale taky opravdu vtipnej. A teÄŹ nemyslĂ­m jen hlášky a „hustĂ˝ scĂ©ny“ (i kdyĹľ vÄ›ta Welcome to my life u nás uĹľ docela zdomácnÄ›la ), ale hlavnÄ› postavy a jejich hereckĂ˝ obsazenĂ­ – vĂ˝bornej je nejen Keanu Reeves, kterĂ˝mu jsem tak odpustil i lehce koĹľenĂ˝ho Nea, ale taky Tilda Swinton a pĹ™edevším Peter Stormare, kterej sice exceluje vĹľdycky, ale tady má coby sám Lucifer koneÄŤnÄ› roli odpovĂ­dajĂ­cĂ­ jeho formátu .

Film zdaleka netlaÄŤĂ­ tak na pilu jako Sin City, u kterĂ˝ho je sice hezkĂ˝, Ĺľe vÄ›rnÄ› kopĂ­ruje pĹ™edlohu, ale v kinÄ› mÄ› ta pĹ™ehlĂ­dka furt stejnejch cool tvrďákĹŻ zaÄŤala zhruba po pĹŻlhodinÄ› slušnÄ› nudit. VĂ˝teÄŤná je i vĂ˝prava, hlavnÄ› scĂ©ny z pekla ve mnÄ› zĹŻstaly hodnÄ› dlouho zaĹľranĂ˝ uĹľ napoprvĂ˝. Zkrátka a dobĹ™e, pokud jste Constantina ještÄ› nevidÄ›li, vĂ­te, co si pĹŻjÄŤit.

Pro hudbu skupiny Zuco 103 se na plakátech používá oznaÄŤenĂ­ „Brasilectro“. ÄŚekal jsem proto pár BrazilcĹŻ s ĹľivĂ˝ma nástrojema, do toho elektronickej spodek se scratchingem, a Ĺľe to celĂ˝ hrálo v Akropoli, napadala mÄ› paralela se skvÄ›lĂ˝m koncertem Chrise Thomase Kinga. Jeho fusion blues a hip-hopu mÄ› tam dostala do kolen cca pĹ™ed tĹ™ema lety.

JenĹľe ono to bylo celĂ˝ nÄ›kde jinde. MĂ­sto elektroniky nastoupila na pĂłdium proklatÄ› Ĺľivá kapela – bicĂ­, perkuse (konga, bonga, ÄŤinely), kytara, basa, klávesy, zpÄ›vaÄŤka. Ta jediná je skuteÄŤnÄ› z BrazĂ­lie, zbytek jsou NÄ›mci a HolanÄŹani, ovšem oÄŤividnÄ› vyrostlĂ­ na neevropskĂ˝ hudbÄ›. PrvnĂ­ dvÄ› pĂ­sniÄŤky znÄ›ly trochu jako kdyby se Mary J. Blige dala dohromady s Jungle Funk, aĹľ na tu portugalštinu. Z BrazĂ­lie tam toho zpočátku vážnÄ› moc nebylo, spíš modernĂ­ funky/dub, kdyby se Monkey Business hodnÄ› snaĹľili, mohli by znĂ­t nÄ›jak takhle. Ovšem tĹ™etĂ­ pecka (nezvládaje portugalštinu, nemĹŻĹľu tady ani jinde slouĹľit názvem) vše nakopla o třídu vejš – do funky se vetĹ™ely rytmy salsy a pĹ™ed tĂ­m, co v dlouhĂ˝ mezihĹ™e mezi slokama vyrábÄ›li oba bubenĂ­ci, by asi uctivÄ› smekli i Phil Collins, Chester Thompson a ten tĹ™etĂ­ perkusák, kteří nÄ›co podobnĂ˝ho pĹ™edvedli nedávno v HušákovÄ› deklu. Ovšem tady do toho hrála kila celá kapela, coĹľ ten rytmickej orgasmus jen posilovalo.

No a zhruba v podobnĂ˝m duchu to pak jelo celĂ˝ aĹľ dokonce. AĹľ na ojedinÄ›lĂ˝ pomocnĂ˝ automatickĂ˝ rytmy a sem tam samplovanĂ˝ sbory se hrálo ĹľivÄ›, parádnĂ­ vĂ˝kon pĹ™edvedl kromÄ› obou bubenĂ­kĹŻ zejmĂ©na klávesák (a korunoval ho tĂ­m, Ĺľe pĹ™i závÄ›reÄŤnĂ˝ dÄ›kovaÄŤce mrsknul rachitickĂ˝m basákem do publika – Ĺľe bychom to zkusili se Ĺ tÄ›pánem? ). KromÄ› jihoamerickejch rytmĹŻ se hodnÄ› hrálo i po africku, hlavnÄ› po marocku, a došlo i na bluesovĂ˝ prvky – vše skvÄ›lĂ˝. VĂ˝bornej koncert.

Sebepropagace smrdĂ­, říká se, tak to vyĹ™eším fikanÄ› – udÄ›lám reklamu jednak sobÄ›, druhak kapele a Miskinhovi . NuĹľe: koneÄŤnÄ› jsem do galerie povÄ›sil Michalovy fotky z poslednĂ­ho koncertu Peace Frog v ÄŚernĂ˝m Petrovi, visej tady. A tady zase najdete pár obrázkĹŻ z nedávnĂ˝ho fotovĂ˝letu do severnĂ­ch ÄŚech – aneb inverze nenĂ­ jen k zlosti…

Jsou filmy, u kterejch se pĹ™esvÄ›dÄŤuju, Ĺľe je vlastnÄ› nemusĂ­m vidÄ›t. HořícĂ­ Mississippi, Rabbitproof Fence, Hotel Rwanda. Vznikly s urÄŤitou myšlenkou, s nĂ­Ĺľ bez odmlouvánĂ­ souhlasĂ­m, tak si říkám, proÄŤ se trápit, protoĹľe hezkĂ˝ pokoukánĂ­ to urÄŤitÄ› nebude. A pak si to stejnÄ› pĹŻjÄŤĂ­m a pĹ™i závÄ›reÄŤnejch titulkách mám pocit, Ĺľe mnou nÄ›kdo opakovanÄ› fláknul o podlahu.

OK, nemá cenu říkat, co se dÄ›lo v 90. letech ve RwandÄ›, buÄŹto to ÄŤlovÄ›k vĂ­ nebo si to najde na netu. Genocida, etnickĂ˝ ÄŤistky, vlastnÄ› holocaust. UprostĹ™ed toho pekla se najde jeden ÄŤlovÄ›k, kterej zpočátku vyuĹľije spříznÄ›nĂ­ s tÄ›ma silnÄ›jšíma a jaksi mimodÄ›k zaÄŤne chránit ty slabší, aĹľ se z nÄ›j stane hrdina. Podobnost se SchindlerovĂ˝m seznamem rozhodnÄ› nenĂ­ náhodná.

JenĹľe tohle je mnohem silnÄ›jší. V celĂ˝m filmu nenĂ­ tĂ©měř ani jeden zábÄ›r, kterej by z toho dÄ›lal hollywoodskou podĂ­vanou, žádnĂ˝ hromadnĂ˝ masakry, (skoro) žádnĂ˝ sentimentálnĂ­ slzopudnĂ˝ scĂ©ny, minimum citovĂ˝ho vydĂ­ránĂ­ prostĹ™ednictvĂ­m dÄ›tĂ­. V zásadÄ› se všechno soustĹ™edĂ­ (ve shodÄ› s vĂ˝vojem hlavnĂ­ postavy) na jednu rodinu, okolo kterĂ˝ se dÄ›j toÄŤĂ­. A funguje to dokonale. AĹľ budete mĂ­t příštÄ› pocit, Ĺľe je svÄ›t vlastnÄ› prima mĂ­sto k Ĺľivotu a lidi jsou v zásadÄ› dobrĂ˝, dejte si tenhle film, rázem vás tĂ˝ iluze zbavĂ­.

Jo, a jestli Don Cheadle nedostane letos Oscara za vĂ˝kon v hlavnĂ­ roli, pak nevĂ­m, kdo by mÄ›l.