Archive for February, 2006

h1

Tatranská fotoexpedice aneb Vichr z hor

Friday, February 24th, 2006

Na Slovensku už jsem nebyl ani nepamatuju, což je ostuda, protože když ještě Morava nebyla hraniční řeka, trávil jsem v tamějších horách minimálně 14 dní do roka, spíš víc. Proto mě vcelku potěšila možnost zúčastnit se fotosrazu, kterej minulej víkend pořádala partička z fóra na ?/…grafovani.cz v Ivachnové pod Roháči. Pravda, páteční cesta optimismu příliš nepřála, neb skrze mlhu a déšť nebylo vidět na krok a vypadalo to, že k focení budou akorát tak půllitry v hospodě. Navíc mě trochu zarazilo, že na Slovensko očividně ještě nedorazila informace o kyvadlovým provozu při problémech na silnici – poté, co půlku silnice kdesi mezi Žilinou a Martinem přehradila spadlá hromada sněhu (v rádiu dramaticky hovořili o lavině) náš směr cca hodinu stál, zatímco v protisměru svištělo celou dobu auto za autem. Nicméně v sobotu dopadlo všechno dobře – po nepříliš úspěšném ranním hromadném pokusu o focení východu slunce (v bandě 30 lidí vážně fotit neumím) jsme se čtyřkou podobně naladěných vyrazili do Tater – napřed Nízkých, pak Vysokých, počasí se vylepšilo až do úžasna, s Chopku nás sfoukla neskutečná vichřice, kvůli který zastavili lanovku, vysoký Tatry lezly z mraků jak na objednávku, na Solisku přes nás přecházel každejch 10 minut jeden mrak, na Štrbským plese vařej výbornej jelení guláš a večer jsme se v naprostý pohodě vraceli do Ivachnovej, fotek plný karty. Slovenský hory tímto doporučuju každýmu, je tam relativně levno (denní permice na Chopok stojí 500 Sk, což je zhruba tolik jako v Krkonoších, ovšem ve vysokohorským terénu) a překvapivě málo lidí (v sobotu v plný sezóně nebyla ani na jedný lanovce fronta, když nepočítám „malej Chopok“ potom, co ten velkej zavřeli). Zkrátka povedená akce, a na ty fotky se můžete podívat tady.

h1

Constantine

Saturday, February 11th, 2006

Já vím, že to je už stará vesta, ale nemůžu jinak – včera večer jsme si tenhle film zase pustili a líbí se mi fakt čím dál tím víc. Navíc v záplavě comicsových adaptací s lepší reklamou docela zapadl, což není zrovna spravedlivý. Ani ne tak kvůli ději (klasika, nebeský a pekelný bytosti si hrajou s lidma pro zábavu šachy a John C. je jeden z mála smrtelníků, kteří o tom vědí a snaží se ty špatný udržet aspon v rámci pravidel, když už tedy ty šachy nemůžou zarazit) ale hlavně kvůli tomu, že Constantine je jako jeden z mála zfilmovanejch comicsů nejen napínavej, ale taky opravdu vtipnej. A teď nemyslím jen hlášky a „hustý scény“ (i když věta Welcome to my life u nás už docela zdomácněla :-) ), ale hlavně postavy a jejich herecký obsazení – výbornej je nejen Keanu Reeves, kterýmu jsem tak odpustil i lehce koženýho Nea, ale taky Tilda Swinton a především Peter Stormare, kterej sice exceluje vždycky, ale tady má coby sám Lucifer konečně roli odpovídající jeho formátu :-).

Film zdaleka netlačí tak na pilu jako Sin City, u kterýho je sice hezký, že věrně kopíruje předlohu, ale v kině mě ta přehlídka furt stejnejch cool tvrďáků začala zhruba po půlhodině slušně nudit. Výtečná je i výprava, hlavně scény z pekla ve mně zůstaly hodně dlouho zažraný už napoprvý. Zkrátka a dobře, pokud jste Constantina ještě neviděli, víte, co si půjčit.

h1

Spousta rytmů v Akropoli aneb Zuco 103

Sunday, February 5th, 2006

Pro hudbu skupiny Zuco 103 se na plakátech používá označení „Brasilectro“. Čekal jsem proto pár Brazilců s živýma nástrojema, do toho elektronickej spodek se scratchingem, a že to celý hrálo v Akropoli, napadala mě paralela se skvělým koncertem Chrise Thomase Kinga. Jeho fusion blues a hip-hopu mě tam dostala do kolen cca před třema lety.

Jenže ono to bylo celý někde jinde. Místo elektroniky nastoupila na pódium proklatě živá kapela – bicí, perkuse (konga, bonga, činely), kytara, basa, klávesy, zpěvačka. Ta jediná je skutečně z Brazílie, zbytek jsou Němci a Holanďani, ovšem očividně vyrostlí na neevropský hudbě. První dvě písničky zněly trochu jako kdyby se Mary J. Blige dala dohromady s Jungle Funk, až na tu portugalštinu. Z Brazílie tam toho zpočátku vážně moc nebylo, spíš moderní funky/dub, kdyby se Monkey Business hodně snažili, mohli by znít nějak takhle. Ovšem třetí pecka (nezvládaje portugalštinu, nemůžu tady ani jinde sloužit názvem) vše nakopla o třídu vejš – do funky se vetřely rytmy salsy a před tím, co v dlouhý mezihře mezi slokama vyráběli oba bubeníci, by asi uctivě smekli i Phil Collins, Chester Thompson a ten třetí perkusák, kteří něco podobnýho předvedli nedávno v Hušákově deklu. Ovšem tady do toho hrála kila celá kapela, což ten rytmickej orgasmus jen posilovalo.

No a zhruba v podobným duchu to pak jelo celý až dokonce. Až na ojedinělý pomocný automatický rytmy a sem tam samplovaný sbory se hrálo živě, parádní výkon předvedl kromě obou bubeníků zejména klávesák (a korunoval ho tím, že při závěrečný děkovačce mrsknul rachitickým basákem do publika – že bychom to zkusili se Štěpánem? :-) ). Kromě jihoamerickejch rytmů se hodně hrálo i po africku, hlavně po marocku, a došlo i na bluesový prvky – vše skvělý. Výbornej koncert.

h1

Novinky v galerii

Saturday, February 4th, 2006

Sebepropagace smrdí, říká se, tak to vyřeším fikaně – udělám reklamu jednak sobě, druhak kapele a Miskinhovi :-). Nuže: konečně jsem do galerie pověsil Michalovy fotky z posledního koncertu Peace Frog v Černým Petrovi, visej tady. A tady zase najdete pár obrázků z nedávnýho fotovýletu do severních Čech – aneb inverze není jen k zlosti…

h1

Hotel Rwanda

Thursday, February 2nd, 2006

Jsou filmy, u kterejch se přesvědčuju, že je vlastně nemusím vidět. Hořící Mississippi, Rabbitproof Fence, Hotel Rwanda. Vznikly s určitou myšlenkou, s níž bez odmlouvání souhlasím, tak si říkám, proč se trápit, protože hezký pokoukání to určitě nebude. A pak si to stejně půjčím a při závěrečnejch titulkách mám pocit, že mnou někdo opakovaně fláknul o podlahu.

OK, nemá cenu říkat, co se dělo v 90. letech ve Rwandě, buďto to člověk ví nebo si to najde na netu. Genocida, etnický čistky, vlastně holocaust. Uprostřed toho pekla se najde jeden člověk, kterej zpočátku využije spříznění s těma silnějšíma a jaksi mimoděk začne chránit ty slabší, až se z něj stane hrdina. Podobnost se Schindlerovým seznamem rozhodně není náhodná.

Jenže tohle je mnohem silnější. V celým filmu není téměř ani jeden záběr, kterej by z toho dělal hollywoodskou podívanou, žádný hromadný masakry, (skoro) žádný sentimentální slzopudný scény, minimum citovýho vydírání prostřednictvím dětí. V zásadě se všechno soustředí (ve shodě s vývojem hlavní postavy) na jednu rodinu, okolo který se děj točí. A funguje to dokonale. Až budete mít příště pocit, že je svět vlastně prima místo k životu a lidi jsou v zásadě dobrý, dejte si tenhle film, rázem vás tý iluze zbaví.

Jo, a jestli Don Cheadle nedostane letos Oscara za výkon v hlavní roli, pak nevím, kdo by měl.